ECLI:CZ:NS:2023:6.TDO.1051.2023.1
sp. zn. 6 Tdo 1051/2023-91
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. 12. 2023 o dovolání obviněného L. K. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 3. 4. 2023, sp. zn. 68 To 31/2023, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 3 T 203/2022, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 2. 2. 2023, sp. zn. 3 T 203/2022, byl obviněný L. K. (dále také „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku, za který byl podle §274 odst. 1 tr. zákoníku, za použití §67 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku odsouzen k peněžitému trestu. Podle §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu byl uložen peněžitý trest ve výměře 100 denních sazeb, kdy denní sazba činila 150 Kč, celkem ve výměře 15 000 Kč. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel v trvání dvanácti měsíců.
2. Podle skutkové věty výroku o vině rozsudku nalézacího soudu se obviněný dopustil přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku tím, že dne 13. 11. 2022 v 02.20 hodin v XY řídil od parkoviště u místního fotbalového hřiště do místa svého trvalého bydliště čp. XY osobní automobil zn. Land Rover Discovery 4, RZ XY, po předchozím požití alkoholických nápojů, neboť v době jízdy bylo v jeho krvi zjištěno 1,17 g/kg alkoholu.
3. Proti rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 2. 2. 2023, sp. zn. 3 T 203/2022, podal obviněný odvolání zaměřené do výroku o trestu, které bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 3. 4. 2023, sp. zn. 68 To 31/2023, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 3. 4. 2023, sp. zn. 68 To 31/2023, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání, v němž odkázal na všechny dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. a) – m) tr. ř.
5. Podle dovolatele rozhodly soudy nižších stupňů nesprávně. Dovolatel žádal soud prvního stupně, aby rozhodl o podmíněném zastavení trestního stíhání, jelikož byly naplněny všechny potřebné podmínky pro aplikaci uvedeného institutu. Ve smyslu §307 tr. ř. se ke spáchanému činu doznal, když prohlásil vinu, s podmíněným zastavením trestního stíhání souhlasil, souhlasil s tím, že se zdrží určité činnosti po zkušební dobu, byl připraven složit na účet soudu na pomoc obětem trestné činnosti finanční částku stanovenou soudem a vedl řádný život a nedopustil se protiprávního jednání, ke kterému by mělo být jakkoliv přihlíženo. Soudy však osobu dovolatele a jeho dosavadní život dostatečně nezohlednily. Žádal, aby nebyl ukládán trest zákazu činnosti, resp. aby nebyla stanovena zkušební doba ke zdržení se určité činnosti, a to z důvodu dojíždění do práce, do školy, za rodinou, z důvodů osobních i z důvodů pomoci rodině při práci. Dovolatel akcentoval, že se jednalo o jeho jediný „přešlap“, kdy dalším důvodem k žádosti o postup podle ustanovení §307 tr. ř. je „čistý trestní rejstřík“, jelikož je dovolatel velmi mladého věku a toto je cestou k vedení řádného a úspěšného života tzv. „bez záznamu v rejstříku trestů“. Domáhal se toho, „aby mu byl snížen trest zákazu činnosti či aby nebyl vůbec ukládán (v případě podmíněného zastavení trestního stíhání zkušební doba ke zdržení se určité činnosti), a to vše s ohledem na obdobné případy“. Navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí i jemu předcházející rozsudek a věc vrátil soudu prvního stupně k rozhodnutí. Současně žádal, aby byl dovolání přiznán odkladný účinek.
6. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve vyjádření k dovolání uvedl, že dovoláním lze rozhodnutí soudu druhého stupně napadat jen v tom rozsahu, v jakém byl tento soud oprávněn přezkoumat rozhodnutí soudu nalézacího. V předmětné trestní věci odvolání obviněného směřovalo toliko do výroku o trestu a státní zástupce proti rozsudku soudu prvního stupně odvolání nepodal. Za této situace byl odvolací soud oprávněn rozsudek soudu prvního stupně přezkoumat pouze ve výroku o trestu. Dovolání, kterým se podatel domáhá podmíněného zastavení trestního stíhání, však logicky směřuje i proti odsuzujícímu výroku o vině, proto je v této části nepřípustné.
7. V části týkající se výroku o trestu se dovolatel ovšem domáhá především podmíněného zastavení trestního stíhání, tj. toho, aby mu trest nebyl vůbec ukládán. Dále žádá neuložení nebo zmírnění trestu zákazu činnosti v podstatě z důvodu, že mu bude znemožněno dojíždění do zaměstnání a na jiná místa. Takovéto námitky však neodpovídají žádnému dovolacímu důvodu, a to ani dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Tento dovolací důvod je dán pouze tehdy, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Nelze v jeho rámci namítat pouze nepřiměřenou přísnost trestu, resp. poukazovat na jeho negativní dopady do osobního a pracovního života obviněného. [Z uvedeného je zřejmé, že státní zástupce měl ve skutečnosti na mysli dovolací důvod podle písm. i) jím označeného ustanovení.]
8. Státní zástupce uzavřel, že dovolatel sice opřel svůj mimořádný opravný prostředek o všechny existující dovolací důvody, jeho námitky však v části, ve které jsou přípustné, žádnému z nich neodpovídají. Vzhledem k tomu navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. Současně navrhl, aby Nejvyšší soud v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil rozhodnutí v neveřejném zasedání. S rozhodnutím věci v neveřejném zasedání souhlasil i pro případ jiného nežli výše navrhovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
III. Přípustnost dovolání a obecná východiska
9. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání obviněného je podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. (částečně) přípustné, že je obviněný podal včas (§265e odst. 1 tr. ř.) jako oprávněná osoba [§265d odst. 1 písm. c) tr. ř.] a že splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.).
10. Co se týče přípustnosti dovolání, dovoláním lze podle §265a odst. 1 tr. ř. napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Rozhodnutím ve věci samé se rozumí rozhodnutí vyjmenovaná v ustanovení §265a odst. 2 písm. a) až h) tr. ř. Předpokladem přípustnosti tedy je, aby proběhlo řízení před soudem prvního stupně, aby ve věci rozhodl soud druhého stupně a vydal některé z rozhodnutí majících povahu rozhodnutí ve věci samé a aby dovolání nebránily žádné překážky (zejména podle §265a odst. 3, 4 tr. ř.); dovolatel pak může s dovoláním uspět za předpokladu, že je dán některý z výslovně stanovených důvodů dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř.
11. Odvolací řízení spočívá na principu vázanosti odvolacího soudu obsahem podaného odvolání, resp. vytýkanými vadami. Podle §254 odst. 1 tr. ř. nezamítne-li nebo neodmítne-li odvolací soud odvolání podle §253 tr. ř., přezkoumá zákonnost a odůvodněnost jen těch oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. Oddělitelnými výroky jsou takové výroky, které lze samostatně přezkoumat a v případě zjištěné vady i samostatně zrušit; podle praxe soudů jsou jimi např. výrok o trestu, výrok o náhradě škody (eventuálně chybějící výrok o náhradě škody) apod.
12. V těchto souvislostech nelze pominout, že zásada vyjádřená v ustanovení §254 odst. 1 tr. ř. je prolomena v navazujících ustanoveních odst. 2 a 3, podle nichž mají-li však vytýkané vady svůj původ v jiném výroku než v tom, proti němuž bylo podáno odvolání, přezkoumá odvolací soud i správnost takového výroku, na který v odvolání napadený výrok navazuje, jestliže oprávněná osoba proti němu mohla podat odvolání (§254 odst. 2 tr. ř.), nebo jestliže oprávněná osoba podá odvolání proti výroku o vině, přezkoumá odvolací soud v návaznosti na vytýkané vady vždy i výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají ve výroku o vině svůj podklad, bez ohledu na to, zda bylo i proti těmto výrokům podáno odvolání (§254 odst. 3 tr. ř.).
13. Z obsahu posuzovaného trestního spisu vyplývá, že proti rozsudku soudu prvního stupně podal odvolání toliko obviněný a toliko proti výroku o trestu. V návaznosti na to odvolací soud přezkoumal v souladu s ustanovením §254 tr. ř. napadený rozsudek v intencích podaného odvolání , tedy ve výroku o trestu [jak správně upozornil odvolací soud, výrok o vině napaden nebyl a ve smyslu ustanovení §246 odst. 1 písm. b) tr. ř. ani ze strany obviněného napaden být nemohl, poněvadž obviněný v řízení před okresním soudem prohlásil vinu a okresní soud jeho prohlášení viny přijal]. Jestliže tedy bylo podáno odvolání toliko do výroku o trestu a toliko předmětný výrok také odvolací soud přezkoumal, mohl dovolatel napadnout dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu jen v tom rozsahu, v jakém byl odvolací soud povinen přezkoumat rozsudek soudu prvního stupně. Obviněný mohl proto podat dovolání jen proti výroku o trestu. Názor, že dovolatel může napadat podaným dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu jen v tom rozsahu, v jakém byl tento soud oprávněn, resp. povinen, přezkoumat rozhodnutí soudu prvního stupně, odpovídá i ustálené soudní praxi (k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2003, sp. zn. 5 Tdo 82/2003, publikované pod č. 20/2004 Sb. rozh. tr., usnesení ze dne 26. 2. 2003, sp. zn. 5 Tdo 199/2003, ze dne 11. 2. 2004, sp. zn. 8 Tdo 129/2004, aj.). Jiný závěr by byl v kolizi s podstatou a funkcí dovolání, jako specifického mimořádného opravného prostředku (k tomu viz usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2003, sp. zn. I. ÚS 660/02). Pakliže dovolatel výslovně uvedl pod bodem II. jako rozsah dovolání „proti všem výrokům rozsudku soudu 2. stupně“, nutno konstatovat zjevnou nesrozumitelnost a nejasnost podání, když odvolací soud rozhodoval usnesením, nikoli rozsudkem, a to jediným výrokem o zamítnutí odvolání obviněného do výroku o trestu. Ve světle výše uvedeného tak přezkumná činnost Nejvyššího soudu stran výroku o vině (rozsudkem soudu prvního stupně) nepřicházela v úvahu.
14. Nejvyšší soud dále v souvislosti s dovolacími důvody podotýká, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Obviněný své dovolání opřel o všechny dovolací důvody podle §265b tr. ř., když učinil jejich kompletní výčet podle odst. 1 písm. a) – m), aniž však specifikoval, pod který dovolací důvod tu kterou námitku podřazuje, či zda jeho námitky všechny dohromady naplňují všechny dovolací důvody apod. V této souvislosti je vhodné upozornit, že odkaz dovolatele na všechny dovolací důvody je tak veskrze obecný, nadto jeho námitky, jimiž se domáhá toho, aby mu nebyl ukládán žádný trest (neboť jeho trestní stíhání mělo být podmíněně zastaveno), potažmo toho, aby mu byl zmírněn trest zákazu činnosti, nejsou podřaditelné pod žádný dovolací důvod, a to ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř., který je jinak k nápravě vad týkajících se druhu a výměry trestu určen.
15. Podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. S odkazem na tento dovolací důvod musí být obsahem námitek buď tvrzení, že byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo že byl uložen trest co do druhu přípustný, avšak mimo zákonnou trestní sazbu. Jiná pochybení spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §39 až §42 tr. zákoníku, a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání vytýkat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, publikované pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
IV. Důvodnost dovolání
16. V projednávaném případě nevznesl dovolatel žádnou námitku podřaditelnou pod jím vyjmenované (všechny) dovolací důvody. Jeho výhrady proti výroku o trestu, stran kterého jedině byl oprávněn podat dovolání, nespadají ani pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. Jak shora uvedeno, pochybení spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §39 až §42 tr. zákoníku, a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání vůbec vytýkat. Přitom těžiště dovolací argumentace obviněného tkvělo v námitce, že jeho trestní stíhání mělo být podmíněně zastaveno při splnění zákonných podmínek podle §307 tr. ř. Taková námitka však nespadá pod žádný z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 tr. ř., tedy se takového odklonu od standardního průběhu trestního řízení nelze domáhat v řízení o mimořádném opravném prostředku – dovolání. Obviněný krom toho podal dovolání „… Dále, aby mu byl snížen trest zákazu činnosti či aby nebyl vůbec ukládán“. Jak i v tomto případě bylo opakovaně uvedeno, jde o požadavek vymykající se dovolacím důvodům, včetně důvodu podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř., neboť obviněnému byl uložen druh trestu, který zákon podle §274 odst. 1 tr. zákoníku i §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku připouští, a to v rámci zákonné výměry tohoto druhu trestu (jeden rok až deset let).
17. Zásah dovolacího soudu by přicházel v úvahu toliko výjimečně, a to pokud by shledal, že uložený trest zákazu činnosti je v tak extrémním rozporu s povahou a závažností trestného činu a s dalšími relevantními hledisky, že by byl neslučitelný s ústavním principem proporcionality trestní represe (k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 7 Tdo 410/2013, ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1561/2016, aj.). O takovou situaci se ale v posuzované věci nejedná. Soudy nižších stupňů náležitě zohlednily, že obviněný řídil motorové vozidlo velmi krátce poté, kdy ukončil požívání alkoholických nápojů, a že řídil v nočních hodinách, tedy v podmínkách pro řidiče daleko náročnějších než za denního světla. Na druhou stranu ve prospěch obviněného zhodnotily doznání a prohlášení viny obviněným, lítost a vedení řádného života před spácháním skutku. Proto také byl uvedený druh trestu (dále vedle adekvátního peněžitého trestu) uložen na samé spodní hranici zákonné sazby (od jednoho do deseti let), a to dokonce vzdor zjištění, že u obviněného nejde o ojedinělý exces, když v evidenční kartě řidiče má od roku 2008 celkem 9 záznamů za přestupky v dopravě různého charakteru. Těžko tedy i v rámci přezkumu „nad rámec“ dovolací argumentace mohl Nejvyšší soud dospět k závěru, že trest zákazu činnosti byl uložen v konkrétní výměře, která představuje trest nepřiměřeně přísný a zjevně nespravedlivý. K zásahu dovolacího soudu z důvodu porušení ústavního principu proporcionality trestní represe tak není dán v projednávané věci žádný důvod.
V. Způsob rozhodnutí
18. Se zřetelem k rozvedeným skutečnostem Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání obviněného bylo v rozsahu, v němž bylo možno mu přiznat přípustnost, podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení §265b tr. ř., a proto je podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení, jež mu předcházelo. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
19. Dovolací soud nerozhodoval o návrhu obviněného na přiznání odkladného účinku dovolání. Obviněný není oprávněn podat návrh podle §265h odst. 3 tr. ř. a samosoudce soudu prvního stupně spis s příslušným návrhem nepředložil. Podání obviněného bylo vyhodnoceno jako podnět k postupu předsedy senátu Nejvyššího soudu podle §265o odst. 1 tr. ř., čemuž nic nebrání, avšak důvody pro takový postup nebyly shledány.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 12. 12. 2023
Mgr. Pavel Göth
předseda senátu