ECLI:CZ:NS:2023:6.TDO.1154.2022.1
sp. zn. 6 Tdo 1154/2022-823
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. 1. 2023 o dovolání obviněného P. K. , nar. XY, trvale bytem XY, XY, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 5. 2022, sp. zn. 7 To 116/2022, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 51 T 140/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. K. odmítá.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 16. 12. 2021, sp. zn. 51 T 140/2019, byl obviněný P. K. (dále také „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným: pod bodem 1) zločinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku, pod bodem 2) přečinem nebezpečného pronásledování podle §354 odst. 1 písm. a), b), c), d) tr. zákoníku, přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku a přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku. Za to byl podle §199 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byly poškozené Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky a R. K. odkázány s nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Podle skutkové věty výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně se obviněný uvedených trestných činů dopustil tím, že:
1) v době nejméně od ledna roku 2013 do prosince roku 2014, poté od ledna roku 2015 do prosince roku 2016 a poté přibližně od srpna roku 2017 do dne 31. 12. 2017 ve společné domácnosti s poškozenou R. K., nar. XY, a jejím nezletilým synem AAAAA (pseudonym), nar. XY, v rodinném domě v ulici XY, XY, a také na chatě poškozené v obci XY, okr. Česká Lípa, poškozenou psychicky a fyzicky týral, a to tak, že chronicky žárlil, opakovaně si prohlížel soukromé věci poškozené, jako např. kabelku a mobilní telefon, a to bez jejího souhlasu, během společného soužití s poškozenou vyvolával spory, během kterých ji obvykle ponižoval např. slovy, že je „stará, zdechlá kunda“, vulgárně ji urážel např. slovy „kurvo“, „pičo“, dále přibližně od prosince roku 2016 jí v rámci hádek, ať už ve společné domácnosti, anebo po odloučení, vyhrožoval tím, že jí zabije, že ji zabetonuje a že nikdo jiný než on ji mít nebude, dále v průběhu soužití ve společné domácnosti ze vzteku rozbil poškozené a jejímu synovi mobilní telefony, skleněnou výplň vchodových dveří rodinného domu a dveře dřevěné skříně, dále poškozenou několikrát fyzicky napadl, a to tím způsobem, že ji chytil oběma rukama, cloumal s ní a odstrčil ji, nebo jí udeřil otevřenou dlaní do obličeje, a poté dne 22. 12. 2015 ji v místě jejího zaměstnání, v ulici XY, XY, napadl úderem pěstí do hrudníku, čímž jí způsobil zlomeninu IX. a X. žebra, dále 11. 12. 2016 na chatě v obci XY hodil po poškozené nůž a poté vykopl dveře do pokoje, kde se poškozená ukryla, které následně vypadly z pantů a svojí vahou následně zavalily syna poškozené, nezletilého AAAAA, nar. XY, který v té době stál v pokoji za dveřmi a následkem utrpěl pohmožděniny,
2) v době nejméně od dubna roku 2017 do srpna roku 2017 a poté od ledna roku 2018 do května roku 2018 v různých místech, a to zejména poblíž trvalého bydliště poškozené v XY, ulici XY, dále v místě zaměstnání poškozené v ulici XY, XY, následně poblíž místa bydliště bývalého přítele poškozené v obci XY, ulici XY, a dále poblíž místa chaty poškozené v obci XY, okr. Česká Lípa, tuto poškozenou R. K., nar. XY, dlouhodobě pronásledoval, zejména tím, že ji sledoval, vyhledával její blízkost, nežádoucím způsobem ji kontaktoval, vyjadřoval jí lásku zasíláním dopisů, dárků, při osobním kontaktu ji slovně přemlouval ke schůzce a znovunavázání partnerského vztahu, taktéž jí vyhrožoval ublížením na zdraví, a to slovy, že když ji tzv. nebude moct mít on, tak nikdo, vyvolal v ní důvodnou obavu o život, například tím, že dne 12. 3. 2018 neoprávněně vnikl na pozemek jejího domu v XY, ulici XY, zde jí vypnul elektřinu a čekal na ni v přítmí její zahrady, dále ji vytrvale elektronicky kontaktoval voláním, zasíláním SMS zpráv a e-mailů, kdy bylo zjištěno, že jen v období od 1. 1. 2018 do 30. 3. 2018 došlo nejméně k 2552 pokusům o kontakt telefonního čísla poškozené č. XY z telefonního čísla obviněného č. XY, čímž v souhrnu omezoval její obvyklý způsob života a vyvolal v ní důvodnou obavu o její život nebo zdraví; v blíže nezjištěné době, nejméně od dubna roku 2017 do srpna roku 2017, a poté od ledna roku 2018 do května roku 2018, v blíže neurčeném počtu případů neoprávněně přelezl plot pozemku rodinného domu poškozené v ulici XY, XY, a následně neoprávněně vnikl na pozemek, přičemž tak současně poškodil u vstupu do domu kamennou zídku, čímž způsobil poškozené škodu ve výši 10 000 Kč.
3. Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 16. 12. 2021, sp. zn. 51 T 140/2019, podali odvolání obviněný a poškozená R. K. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 11. 5. 2022, sp. zn. 7 To 116/2022, byla obě odvolání podle §256 tr. ř. zamítnuta.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 5. 2022, sp. zn. 7 To 116/2022, podal obviněný P. K. prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání, v němž explicitně odkázal na dovolací důvody podle §265 odst. 1 písm. g), h) tr. ř. a namítl zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů a jiné nesprávné hmotněprávní posouzení. Současně vytkl „rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. h), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l )“.
5. Dovolatel vyjádřil přesvědčení, že se odvolací soud nedostatečně a neadekvátně vypořádal s jeho námitkami, podle nichž nalézací soud za stejného skutkového stavu změnil své původní skutkové zjištění, podle něhož žádný trestný čin nespáchal. V takovém postupu soudů nižších stupňů spatřoval dovolatel porušení zásady presumpce neviny. Způsob, jakým skutková zjištění nalézacího soudu ovlivnil svým prvním rozhodnutím odvolací soud, pak považoval za porušení práva na spravedlivý proces. Dovolatel nesouhlasil s argumentací odvolacího soudu obsaženou v jeho rozhodnutí, kterou také podrobně rozebral. Měl za to, že v posuzované věci je dána existence dvou protichůdných tvrzení – tvrzení jeho a tvrzení poškozené R. K. Připustil, že za této situace není automatickou povinností soudu postupovat podle pravidla in dubio pro reo . Podle jeho mínění lze brát v potaz rovněž nepřímé důkazy, tyto ovšem podle jeho názoru v dané věci fatálně absentují. Existují toliko důkazy svědčící v jeho prospěch – viz výpovědi svědků, které odvolací soud přehlédl. Nadto výpověď poškozené je naprosto nevěrohodná. Odvolací soud bagatelizoval význam skutečností věrohodnost poškozené zpochybňující. Dovolatel v této souvislosti upozornil na rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 2. 11. 2021, sp. zn. 3 T 67/2019, z něhož je patrno, že se poškozená jednak dopustila protiprávního jednání, ale zejména v této věci vypovídala nepravdivě. Totéž, avšak mnohem explicitněji, vyplývá i z pravomocného rozsudku, jímž bylo poškozené uloženo zaplatit obviněnému částku 135 487 Kč s úrokem a náhradu nákladů řízení ve výši 57 124,10 Kč. Dovolatel si je vědom, že nalézací soud se k rozsudku v občanskoprávní věci nemohl s ohledem na časové hledisko vyjádřit (neboť byl vyhlášen později než rozsudek v této trestní věci). Učinit tak ovšem mohl a měl odvolací soud, který v případě, že chtěl setrvat na závěru nalézacího soudu o věrohodnosti poškozené, měl dokazování v tomto směru relevantně doplnit. Pochybnosti o věrohodnosti poškozené vyplývají celkově ze čtyř zdrojů. Vyjma výše uvedených skutečností (dvě výše uvedená soudní rozhodnutí týkající se poškozené) je to rovněž znalecký posudek, který obecnou věrohodnost poškozené hodnotí jako mírně sníženou. Rovněž nelze přehlédnout závěr soudního znalce, podle něhož je prakticky vyloučeno, aby poranění poškozené bylo způsobeno tak, jak poškozená popsala. Za této situace nelze připustit správnost úvahy, že v posuzované věci proti sobě stojí toliko dvě protichůdná tvrzení. Dovolatel konstatoval, že bude na dovolacím soudu posoudit, nakolik lze považovat za ústavně konformní postup odvolacího soudu, pokud jde o text jeho prvého zrušujícího rozhodnutí, v němž podle přesvědčení obviněného tento soud zřetelně dává nalézacímu soudu instrukci, jaká má učinit skutková zjištění. Doplnil, že není na obviněném, aby nabízel výkladové alternativy svého verbálního projevu, a v dané věci k tomu ani nebyl důvod. Jednoduše popírá úmysl poškozené nebezpečně vyhrožovat a ten není možno dovodit z ničeho jiného, což dostatečně přesvědčivě vyplývá z prvého zprošťujícího rozsudku nalézacího soudu.
6. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud podle §265k tr. ř. zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 5. 2022, sp. zn. 7 To 116/2022, a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí, popř. aby současně zrušil též rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 16. 12. 2021, sp. zn. 51 T 142/2019, a v takovém případě věc vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 10 k novému projednání a rozhodnutí.
7. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) ve vyjádření k dovolání uvedla, že dovolatel správně označil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř. a jím uplatněná argumentace jim odpovídá.
8. Pokud jde o tvrzené vadné hodnocení důkazů, rekapitulovala, že dovolatel byl nejprve rozsudkem Obvodním soudem pro Prahu 10 ze dne 14. 12. 2020, sp. zn. 51 T 140/2019, zproštěn obžaloby, přičemž usnesením Městského soudu v Praze ze dne 24. 3. 2021, sp. zn. 7 To 76/2021, byl rozsudek nalézacího soudu podle §258 odst. 1 písm. b), c) tr. ř. zrušen a věc byla v souladu s §159 odst. 1 tr. ř. vrácena soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Státní zástupkyně upozornila na ustanovení §245 odst. 1, §246, §247, §254 a §258 odst. 1 písm. b), c) tr. ř. ve spojení s §259 odst. 5 písm. a) tr. ř., jakož i na to, že odvolací soud nemůže zrušit napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. b) tr. ř. jen proto, že sám na základě vlastního přesvědčení hodnotí tytéž důkazy, aniž by je sám provedl, nebo zopakoval s jiným v úvahu přicházejícím výsledkem. V posuzované trestní věci však odvolací soud věc soudu prvního stupně vrátil i z důvodu neúplnosti provedeného dokazování (požadoval jeho doplnění svědeckými výpověďmi D. K., T. N., M. J. a L. T., lékařskou zprávou ohledně důvodů ukončení těhotenství poškozené, jakož i výpisem údajů o uskutečněném telekomunikačním provozu telefonního čísla poškozené v určitém období, neboť do spisu založený úřední záznam policie označil za důkaz nedostatečný) a nalézacímu soudu vytkl, že se řádně nevypořádal s výpověďmi svědků L. K. a P. A., stejně tak jako se znaleckým posudkem z odvětví psychiatrie a klinické psychologie stran poškozené. Odvolací soud konstatoval, že soud prvního stupně hodnotil důkazy naprosto jednostranně a ve prospěch obviněného, neboť zjištěné příznaky syndromu týrané osoby neodpovídají jeho závěru, že poškozené způsob vztahu do určité míry vyhovoval. Odvolací soud se vyjádřil rovněž k vadám právního charakteru, tedy že jednání pod bodem 2. a 3. obžaloby mělo být posouzeno jako skutek jeden, nikoliv jako skutky dva, a ohradil se i proti vadnému hodnocení důkazů a závěru nalézacího soudu, že obviněný svým jednáním nenaplnil zákonné znaky přečinu podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, neboť nechtěl poškozené škodit, ale získat ji zpět. Za nepřípustné a vadné považoval, že se znalec k výslovnému dotazu vyjadřoval k otázce specifické věrohodnosti poškozené, neboť takové hodnocení přísluší pouze soudu.
9. Podle státní zástupkyně odvolací soud při vrácení věci soudu prvního stupně přesně vymezil nutnost provedení dalšího dokazování, tedy rozsah potřebného projednání, a dále vyslovil svůj právní názor (§264 odst. 1 tr. ř.). Odvolací soud se sice neztotožnil se skutkovými zjištěními rozsudku soudu prvního stupně, v žádném ohledu však sám nevytvořil závěry o skutkovém stavu věci, a nenahradil tak hlavní líčení, nýbrž uložil soudu první instance, aby dokazování doplnil, a upozornil jej i na to, k jakým důkazům je třeba přihlédnout. Neudělil žádné závazné pokyny ke způsobu hodnocení důkazů okresním soudem ani neuvedl, k jakým závěrům má dospět při hodnocení jednotlivých důkazů. Závěry soudu prvního stupně nemohly pro svou vadnost obstát.
10. Konečné hodnocení důkazů ze strany soudů, s nímž dovolatel polemizuje, není domněnkami, nýbrž důkazně podloženým závěrem, o kterém nemohou vznikat rozumné pochybnosti. O řádném postupu nalézacího soudu svědčí i objektivita, s jakou rozebral a zhodnotil důkazy ke skutku pod bodem 1., ohledně něhož vypustil ze skutkové věty neprokázaná jednání obviněného. Odvolací soud přitom řádně reagoval na odvolací námitky obviněného a vyzdvihl, že vina obviněného je postavena na důkazech na sebe spolehlivě navazujících a tvořících ve svém souhrnu ucelený řetězec. O násilí na poškozené nevypovídají pouze její rodinní příslušníci, ale i osoby nijak příbuzensky nezainteresované, z jejichž výpovědí není možné dovodit, že by poškozené nějakým způsobem stranily (S. P. A., A. L., M. S., T. N.). Následky útoků obviněného na poškozenou zaznamenali její rodinní příslušníci, kterým se rovněž s chováním obviněného svěřovala. Odvolací soud reagoval rovněž na skutečnost, že ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a klinické psychologie, vyplynula mírně snížená obecná věrohodnost poškozené, neboť tato nalezla odraz ve způsobu hodnocení výpovědi poškozené. Byla pečlivě zkoumána jednotlivá tvrzení poškozené a ta neprokázaná do výroku o vině nebyla zahrnuta. Na druhou stranu znaleckým zkoumáním bylo zjištěno, že poškozená trpí syndromem týrané osoby, kdy u ní byla diagnostikována porucha přizpůsobení. V souvislosti s chováním obviněného vyhledala odbornou pomoc, stejně tak bylo zaznamenáno, kolikrát obviněný kontaktoval po rozchodu poškozenou v období od 1. 1. 2018 do 30. 3. 2018, a jakým způsobem se snažil navrátit přízeň poškozené, o kterou však již nestála. Veškeré skutečnosti tedy svědčí o tom, že poškozená byla ze strany obviněného psychicky i fyzicky týrána a po ukončení vztahu i pronásledována, přičemž v rámci tohoto pronásledování obviněný dokonce vnikl na pozemek jejího domu a u vstupu poškodil kamennou zídku.
11. Podle názoru státní zástupkyně se soudy posouzením věrohodnosti poškozené, která je otázkou právní, náležitě zabývaly a hodnotily ji ve světle znaleckého zkoumání. Soudy odhlédly od skutečnosti, že poškozená byla stíhána pro majetkovou trestnou činnost, ovšem je třeba zdůraznit, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 2. 11. 2021, sp. zn. 3 T 67/2019, byli obviněný i poškozená podle §226 písm. b) tr. ř. zproštěni obžaloby. Pokud jde o občanskoprávní rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 16. 2. 2022, sp. zn. 10 C 406/2020, pak údaje v tomto rozsudku obsažené mohou stěží svědčit o tom, že údaje poskytnuté poškozenou v rámci její výpovědi jsou kompletně lživé, neboť tato v žádném ohledu nehovořila o ekonomickém násilí ze strany obviněného. Byť tedy nebyla zjištěna zcela transparentní asymetrie a podřízenost ve vztahu (poškozené a obviněného), jak konstatovala znalkyně PhDr. Jindřiška Záhorská, PhD., je možné podle státní zástupkyně uzavřít, že hlavní podíl na vzniku konfliktů, jejich eskalaci a průběhu měl právě obviněný, který obracel svoji nezvládnutou agresi vůči poškozené, na kterou nepřiměřeně žárlil. Je tak možné potvrdit, že poškozená byla týrána.
12. Státní zástupkyně s ohledem na výše uvedené navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §256i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Současně navrhla, aby tak Nejvyšší soud učinil v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasila s tím, aby Nejvyšší soud, případně v neveřejném zasedání, učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.
III. Přípustnost dovolání a obecná východiska
13. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání obviněného P. K. je podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. přípustné, že je obviněný podal včas (§265e odst. 1 tr. ř.) jako oprávněná osoba [§265d odst. 1 písm. c) tr. ř.] a že splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.).
14. Nejvyšší soud úvodem připomíná, že ve vztahu ke všem důvodům dovolání platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Obviněný explicitně odkázal na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř.
15. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Za právně relevantní dovolací argumentaci lze tedy považovat též takovou, která důvodně poukazuje na ty závažné procesní vady, které ve svých důsledcích zpravidla mají za následek porušení práva na spravedlivý proces a jsou podřaditelná pod alternativy dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
16. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Východiskem pro posuzování, zda je tento dovolací důvod naplněn, jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
17. Ve vztahu k náležitostem obsahu dovolání je dále nezbytné doplnit, že obviněný nepostupoval zcela formálně bezvadně podle §265f odst. 1 tr. ř. a jeden z dovolacích důvodů neoznačil s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až m) nebo §265b odst. 2 tr. ř. Explicitně neuvedl, že podává dovolání i z důvodu podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. Nicméně vzhledem ke skutečnosti, že podání se posuzuje vždy podle svého obsahu, i když je nesprávně označeno (§59 odst. 1 tr. ř.), a obviněný ve svém dovolání fakticky namítl, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. h), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l ), což obsahově odpovídá citovanému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř., dovolací soud naznačené pochybení nepovažoval za zásadní a k dovolání obviněného přistupoval jako k dovolání podanému i s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
18. Podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. lze dovolání podat, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 pod písmeny a) až l ) tr. ř. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. tedy spočívá ve třech různých okolnostech (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád II. §157 až 314s. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3174-3175): řádný opravný prostředek byl zamítnut z tzv. formálních důvodů podle §148 odst. 1 písm. a) a b) tr. ř. nebo podle §253 odst. 1 tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí, nebo odvolání bylo odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle §253 odst. 3 tr. ř., ačkoli oprávněná osoba nebyla řádně poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání, nebo řádný opravný prostředek byl zamítnut z jakýchkoli jiných důvodů, než jsou důvody uvedené výše jako první okolnost, ale řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř. K zamítnutí ani odmítnutí odvolání obviněného P. K. nedošlo z procesních důvodů, tj. podle §253 odst. 1 tr. ř., resp. podle §253 odst. 3 tr. ř., a proto se na daný případ ta část ustanovení §265b odst. 1 písm. m) tr. ř., která je vyjádřena dikcí „bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku …, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí“, nevztahuje. Odvolání obviněného bylo zamítnuto poté, co odvolací soud (i) na jeho podkladě meritorně přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně. Dovolání je v tomto případě možné podat, jen byl-li v řízení napadenému rozsudku předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř. V souladu s touto podmínkou obviněný relevantně odkázal na důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř.
IV. Důvodnost dovolání
19. V projednávaném případě dovolací soud výše uvedená pochybení nezaznamenal. Výtkám obviněného obsaženým v podaném mimořádném opravném prostředku nelze přisvědčit. Tyto se sice obsáhleji věnují zejména rozboru důvodů nevěrohodnosti osoby poškozené, nicméně neobsahují konkrétní vymezení, která skutková zjištění soudů nižších stupňů nejsou správná a nevyplývají z provedeného dokazování. V samotném závěru dovolatel toliko popřel údajně neprokázaný „úmysl poškozené nebezpečně vyhrožovat“, k jiným skutkovým zjištěním v rámci projednávané trestné činnosti se nevyjádřil. Sám obviněný pak v žádném stádiu trestního řízení k projednávané trestné činnosti nevypovídal (vyjma stručného vyjádření k lékařské zprávě o umělém přerušení těhotenství poškozené).
20. Ve věci není dán zjevný rozpor mezi rozhodnými skutkovými zjištěními soudů a obsahem provedených důkazů. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů (bod 40. rozsudku nalézacího soudu, bod 7. usnesení odvolacího soudu) vyplývá přesvědčivý vztah mezi soudy učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů. Je zjevné, že soudy postupovaly při hodnocení důkazů důsledně podle §2 odst. 6 tr. ř. a učinily skutková zjištění, která řádně zdůvodnily. Důkazy hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a v odůvodnění svých rozhodnutí v souladu s požadavky §125 odst. 1 tr. ř. a §134 odst. 2 tr. ř. vyložily, jak se vypořádaly s obhajobou obviněného a proč jí neuvěřily. Není úkolem Nejvyššího soudu coby soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy nižších stupňů hodnotily provedené důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů a že své hodnotící závěry jasně a logicky vysvětlily. To, že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami dovolatele, není dovolacím důvodem a samo o sobě závěr o porušení pravidla in dubio pro reo či obecně zásad spravedlivého procesu a o nezbytnosti zásahu Nejvyššího soudu neopodstatňuje.
21. Nalézací soud, s jehož názorem se soud odvolací ztotožnil, vysvětlil, proč po provedeném dokazování, doplněném v návaznosti na zrušení prvního zprošťujícího rozsudku soudu prvního stupně odvolacím soudem, dospěl k závěru o vině obviněného. Konstatoval, že při ustanovování skutkového děje vycházel především z výpovědi poškozené R. K. a dále z výpovědí svědků L. K. (bratra poškozené), D. L. K. (sestry poškozené), H. Č. (matky poškozené), S. P. A., A. L. a T. N., které výpověď poškozené podporují. Usvědčující výpovědi pak poskytly i osoby s poškozenou nijak nespřízněné. Stejně tak skutkové závěry o vině obviněného podporují znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, specializace klinická psychologie, o následcích na zdraví poškozené v podobě přítomnosti syndromu týrané osoby, stran události ze dne 22. 12. 2015 lékařské zprávy a znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství, potvrzující mechanismus vzniku poranění popsaného poškozenou, stran události ze dne 11. 12. 2016 lékařské zprávy o úrazovém ději a následné hospitalizaci nezletilého syna poškozené, obecně pak zprávy o vyhledání odborné pomoci poškozenou v inkriminovaném období v návaznosti na konkrétně prezentované potíže se soužitím s obviněným, kamerové záznamy o kontaktech obviněného s poškozenou v místě jejího zaměstnání vykazujících verbálně i fyzicky nátlakové jednání, výkazy četnosti a obsahu telekomunikačního provozu i ručně psaných dopisů a vzkazů obviněného poškozené, jak je uvedeno ve výrokové části odsuzujícího rozsudku, odborné vyjádření o poškození zídky u domu poškozené atd. Věrohodností výpovědi poškozené se nalézací soud pečlivě zabýval, kdy patřičně reflektoval nejen závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a klinické psychologie, ale i další důkazy, a na základě toho si utvořil legitimní úsudek o tom, která tvrzení poškozené jsou pravdivá a která nikoliv. Proto také v případě dílčích jednání popsaných v obžalobě (způsobení zlomeniny předloktí poškozené, donucení poškozené k přerušení těhotenství), která se nepodařilo prokázat, přistoupil k tomu, že je z popisu skutku vypustil. Dovolací soud shledává úvahy soudů nižších stupňů, podle nichž se obviněný jednání popsaného ve skutkové větě výroku o vině dopustil, správnými a přesvědčivými. Ani dovolací soud nemůže akceptovat konstrukci hodnocení důkazů preferovanou obviněným, podle níž by snad (byť znalecky) obecně konstatovaná mírně snížená obecná věrohodnost poškozené, či její role ve zcela jiné trestní či dokonce občanskoprávní věci měly mít nutně za následek paušální závěr o nevěrohodnosti specifické, a v důsledku toho (dovolatelem explicitně nevyřčený) závěr o tom, že se žádného jednání obsaženého v popisu obou skutků nedopustil. V provedeném řízení bylo nade vši pochybnost prokázáno, že obviněný poškozenou v průběhu jejich společného soužití popsaným způsobem týral a poté, co byl vztah z její strany ukončen, nedokázal se s tím smířit, poškozenou pronásledoval, vyhrožoval jí, vyhledával její blízkost a sledoval ji. Tyto závěry nakonec podporuje i znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, specializace klinická psychologie, který v případě obviněného konstatoval mj. rysy emoční nestability, impulzivity, zvýšenou podezíravost se sklony k sebestylizaci, tendenci potlačovat agresivní rysy, sníženou frustrační toleranci a v neposledním případě z forenzně psychologického hlediska mírně sníženou obecnou věrohodnost.
22. S ohledem na výše uvedené nelze než konstatovat, že skutková zjištění soudů jsou správná, odpovídají výsledkům provedeného dokazování a závěru o vině obviněného tak nelze ničeho vytknout. Soudy proto nepochybily, neaplikovaly-li pravidlo in dubio pro reo , jelikož v daném kontextu nebyly přítomny důvodné pochybnosti o vině obviněného. Souhrn dostatečně kvalitních důkazů tvořil logickou a ničím nenarušovanou soustavu vzájemně se doplňujících a na sebe navazujících důkazů, které ve svém celku spolehlivě prokazují všechny okolnosti předmětných skutků a usvědčují z jejich spáchání obviněného Pokud soudy nižších stupňů po vyhodnocení důkazní situace dospěly k závěru, že jedna ze skupin důkazů je pravdivá, že její věrohodnost není ničím zpochybněna, a úvahy vedoucí k tomuto závěru zahrnuly do odůvodnění svých rozhodnutí, nejsou splněny podmínky pro uplatnění zásady „v pochybnostech ve prospěch“ ( in dubio pro reo ), neboť soudy tyto pochybnosti neměly (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. II. ÚS 3068/17).
23. Dovolací soud nepřisvědčil námitce obviněného, podle níž odvolací soud nepřípustně zasahoval do hodnocení důkazů provedených obvodním soudem, že by soudu prvního stupně ukládal závazné pokyny, jakým způsobem má v řízení provedené důkazy hodnotit. Je vhodné obecně připomenout, že odvolací soud je soudem příslušným k přezkumu rozsudků prvostupňového soudu. Může odvolání zamítnout nebo napadený rozsudek zrušit a sám rozhodnout nebo, jako tomu bylo v posuzované věci, napadený rozsudek zrušit a vrátit zpět soudu prvního stupně k novému rozhodnutí ve věci. V případě zrušení rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně je odvolací soud povinen v odůvodnění vysvětlit, v čem spatřuje nedostatky napadeného rozsudku a proč je nemohl odstranit sám odvolací soud. Pokud by odvolací soud neuvedl, v čem spatřuje nedostatky rozsudku soudu prvního stupně a pouze věc bez dalšího vrátil, nalézací soud by netušil, jaké nedostatky má zhojit. Z logiky věci tak odvolací soud musí uvést konkrétní nedostatky zjištěné v rozsudku soudu prvního stupně či jeho rozporuplné pasáže, aby tak soud prvního stupně tyto chyby napravil. Soud prvního stupně nemusí provádět celé hlavní líčení znovu, jestliže byl napadený rozsudek zrušen jen proto, že soud prvního stupně se ve svém odůvodnění nevypořádal se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí, např. hodnotil provedené důkazy vadně nebo neúplně, nevypořádal se s tzv. opomenutými důkazy, došlo k pochybení pouze při právním posouzení jinak řádně zjištěného a odůvodněného skutkového stavu, apod. (viz Šámal, P. a kol., Trestní řád II. §157 až 314s. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck 2012. s. 3081).
24. Přestože odvolací soud sám neprovede žádné nové důkazy ani neopakuje důkazy provedené před soudem prvního stupně, může dojít k závěru, že skutková zjištění soudu prvního stupně jsou nejasná, neúplná nebo vzbuzují pochybnost o jejich správnosti, na základě čehož následně dospěje k závěru o neslučitelnosti napadeného rozhodnutí s §2 odst. 6 tr. ř. Odvolací soud může v takovém případě vytknout vady při hodnocení důkazů, jichž se podle jeho názoru dopustil soud prvního stupně (nelogičnost závěrů, opomenutí některých okolností apod.), není však oprávněn dávat mu závazné pokyny, k jakým závěrům má dojít při hodnocení jednotlivých důkazů.
25. V projednávané věci Městský soud v Praze neukládal soudu prvního stupně žádné závazné pokyny, k jakým závěrům má při hodnocení jednotlivých důkazů dojít. Jak správně zrekapitulovala státní zástupkyně, odvolací soud ve svém usnesení ze dne 24. 3. 2021, sp. zn. 7 To 76/2021, konstatoval (v dále uvedeném pořadí), že soud prvního stupně pochybil, pokud neprovedl výslech svědkyně D. K. Odvolací soud dále nalézacímu soudu vytkl, že se řádně nevypořádal s výpověďmi svědků L. K. a S. P. A., stejně tak jako se znaleckým posudkem z odvětví psychiatrie a klinické psychologie, který byl vypracován na osobu poškozené. V této souvislosti hovořil o opomenutých důkazech. Odvolací soud dále uvedl, že soud prvního stupně hodnotil důkazy jednostranně a ve prospěch obviněného, neboť zjištěné příznaky syndromu týrané osoby neodpovídají jeho závěru, že poškozené způsob vztahu do určité míry vyhovoval. Dále nebyl vyslechnut svědek T. N. Současně uložil odvolací soud doplnit dokazování výpisem údajů o uskutečněném telekomunikačním provozu telefonního čísla poškozené v určitém období, neboť do spisu založený úřední záznam policie označil za důkaz nedostatečný. Odvolací soud se vyjádřil rovněž k vadám právního charakteru, tedy že jednání pod bodem 2. a 3. obžaloby mělo být posouzeno jako skutek jeden, nikoliv jako skutky dva. Odvolací soud se rovněž ohradil proti závěru nalézacího soudu, že obviněný svým jednáním nenaplnil zákonné znaky přečinu podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, neboť nechtěl poškozené škodit, ale získat ji zpět. V tomto směru se vyjádřil k vadnému hodnocení důkazů. Vyzdvihl rovněž, že znalec se nepřípustně vyjadřoval k otázce specifické věrohodnosti poškozené, čímž překročil meze svých oprávnění, neboť takové hodnocení přísluší pouze soudu. V tomto smyslu však byla znalci položena otázka, což označil za vadu. Dále měla být vyslechnuta i svědkyně M. J. a svědek L. T. a odvolací soud požadoval dokazování doplnit i lékařskou zprávou ohledně důvodů ukončení těhotenství poškozené.
26. Dovolací soud nesdílí přesvědčení obviněného, že by postupem Městského soudu v Praze mohlo být porušeno jeho právo na spravedlivý proces, neboť odvolací soud postupoval podle §254 tr. ř. a v souladu se smyslem odvolacího řízení přezkoumal, zda nalézací soud učinil jasná skutková zjištění, vypořádal se se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí a přihlédl přitom k podstatnému obsahu provedených důkazů. Pokud této povinnosti nalézací soud nedostál, rozhodl odvolací soud o zrušení rozsudku soudu prvního stupně a o vrácení věci k novému projednání a rozhodnutí, aniž by mu uděloval závazné pokyny k hodnocení důkazů, které je doménou nalézacího soudu. Aby se jednalo o závazné pokyny, v odůvodnění usnesení odvolacího soudu by muselo být stanoveno, jak má případný důkaz soud prvního stupně hodnotit, k jakým závěrům má dojít nebo jak má rozhodnout. To, že odvolací soud považoval hodnocení důkazů za nepřesvědčivé a neúplné, nelze považovat za závazný pokyn soudu prvního stupně. Odvolací soud tímto toliko poukázal na nedostatek a nelogičnost argumentace soudu prvního stupně, kdy hodnocení důkazů nebylo souladné s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř.
27. Ve vztahu k výtkám stran nedostatku odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu Nejvyšší soud zdůrazňuje, že není porušením práva na spravedlivý proces, jestliže soudy nebudují vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pokud proti nim postaví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná (srov. nález Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08, usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 6. 2012, sp. zn. III. ÚS 3122/09, resp. ze dne 1. 4. 2014, sp. zn. I. ÚS 162/13, a ze dne 13. 8. 2015, sp. zn. IV. ÚS 750/14). Přezkoumávané soudní rozhodnutí pak takový ucelený argumentační systém, kterým je obhajoba obviněného vyvrácena, nepochybně skýtá. Za těchto okolností je lichou představa dovolatele, že odvolací soud byl povinen zabývat se každou jednotlivostí obsaženou v jeho odvolání. S oporou judikatorní praxe reprezentované zejména usneseními Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. I. ÚS 31/12, ze dne 30. 7. 2013, sp. zn. II. ÚS 583/13, a Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2015, sp. zn. 6 Tdo 1417/2015, se odvolací soud při zamítnutí odvolání v principu může omezit na převzetí odůvodnění nižšího soudu, a lze tedy v odvolacím řízení z důvodu stručnosti odkázat na podrobnou a přiléhavou argumentaci nalézacího soudu. Nicméně v projednávané věci se odvolací soud s podstatnou částí odvolacích námitek řádně a logicky vypořádal, proto nelze konstatovat, že se obhajobou obviněného nezabýval.
28. Co se týče dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., Nejvyšší soud je nucen konstatovat, že obviněný v dovolání neuplatnil jedinou relevantní námitku, kterou by vytýkal jiné nesprávné hmotněprávní posouzení. Pouze opakoval svoji obhajobu a námitky skutkového charakteru, s nimiž se již vypořádaly soudy prvního i druhého stupně, a na jiné nesprávné hmotněprávní posouzení usuzoval z vlastních představ o průběhu skutkového děje, resp. jeho obecného zpochybnění v podobě zjištěné nalézacím soudem. Svoje přesvědčení o nesprávnosti hmotněprávních závěrů nepodpořil žádnou konkrétní argumentací, na kterou by mohl Nejvyšší soud reagovat. Protože není úkolem Nejvyššího soudu dotvářet za obviněné dovolací argumentaci, nezbývalo než dovolání v příslušné části vyhodnotit jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
V. Způsob rozhodnutí
29. Námitkám obviněného P. K. obsaženým v jeho mimořádném opravném prostředku dovolací soud nepřisvědčil, neboť ač zčásti formálně relevantně uplatněné, dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jimi naplněn nebyl. Rozhodl-li v posuzované věci odvolací soud po věcném přezkoumání rozsudku soudu prvního stupně a předcházejícího řízení, dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. mohl přicházet v úvahu pouze v jeho druhé variantě, tj. byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. za situace, kdy námitky dovolatele věcně nenaplnily dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., platí totéž i ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé variantě. Dovolání obviněného P. K. jako zjevně neopodstatněné proto Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 11. 1. 2023
Mgr. Pavel Göth
předseda senátu