ECLI:CZ:NS:2023:6.TDO.436.2023.1
sp. zn. 6 Tdo 436/2023-3512
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 26. 10. 2023 v neveřejném zasedání o dovolání, které podal obviněný Milan Tomeček , nar. 8. 11. 1972 v Brně, trvale bytem Křížovského 33, Brno, t. č. neznámého pobytu, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 5. 2022, sp. zn. 3 To 86/2021, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 52 T 7/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Milana Tomečka odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 3. 9. 2021, č. j. 52 T 7/2018-3117 , byl obviněný Milan Tomeček (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným pokračujícím zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku.
2. Podle skutkových zjištění jmenovaného soudu se jej dopustil (stručně řečeno) tím, že jako jednatel společnosti TM JESENICE machine tool, s. r. o. (dodavatel pil), v součinnosti s Janem Pavlicou, jednatelem společnosti VIKTORIA TRADE, spol. s r. o. (odběratel pil), vylákal v letech 2013–2014 finanční prostředky v podobě kupní ceny od společností Deutsche Leasing ČR, spol. s r. o. (bod I. výroku o vině), a Oberbank Leasing, s. r. o. (bod II. výroku o vině), z nichž každá měla financovat dodávku 4 pil, ve skutečnosti však společnost TM JESENICE machine tool, s. r. o., vyrobila a dodala z pil financovaných společností Deutsche Leasing ČR, spol. s r. o., pouze jednu pásovou pilu a dodávku zbývajících tří pil fingovala tím, že za tyto tři pily vydávala jiné pily, dříve vyrobené a dodané společnosti VIKTORIA TRADE, s. r. o., při leasingovém financování společností Nova leasing, a. s., na kterých došlo pouze k výměně výrobních štítků. V případě pil financovaných ze strany Oberbank Leasing, s. r. o., pak dovolatel fingoval výrobu a dodávku všech čtyř pil, přičemž za tyto pily vydával tři pily financované ze strany společnosti Nova leasing, a. s., a jednu pilu financovanou ze strany Deutsche Leasing ČR, spol. s r. o., na kterých opět pouze vyměnil výrobní štítky. Společnost VIKTORIA TRADE spol. s r. o., pro nedostatek finančních prostředků, o kterém dovolatel věděl, uhradila společnosti Deutsche Leasing ČR, spol. s r. o., pouze nultou splátku ve výši 2 395 800 Kč a dvě splátky po 184 031 Kč a společnosti Oberbank Leasing, spol. s r. o., pouze 3 běžné splátky ve výši celkem 153 432 Kč. Po vypovězení smlouvy o leasingu leasingovými společnostmi byl jediný existující kus pily odvezen na neznámé místo. Uvedeným jednáním způsobil obviněný společnosti Deutsche Leasing ČR, spol. s r. o., škodu ve výši 9 583 200 Kč, sestávající z platby ve výši 2 400 000 Kč dne 9. 1. 2014, z platby ve výši 4 579 000 Kč dne 16. 1. 2014 a ze zápočtu 5 000 000 Kč vůči starším pohledávkám Deutsche Leasing ČR, spol. s r. o., z dřívějších závazkových vztahů, společnosti Oberbank Leasing, s. r. o., způsobil škodu ve výši 7 786 350 Kč sestávající z platby dne 23. 1. 2014.
3. Za to byl obviněný odsouzen podle §209 odst. 5 tr. zákoníku ve znění zákona č. 333/2020 Sb. k trestu odnětí svobody v trvání sedmi let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl uložen podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu, prokuristy v obchodních společnostech a družstvech na dobu sedmi let. Podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo obviněnému uloženo nahradit poškozeným společnostem Deutsche Leasing ČR, spol. s r. o., částku 8 608 014,60 Kč, a Oberbank Leasing, spol. s r. o., částku 6 178 714 Kč.
4. O odvoláních obviněného a státního zástupce rozhodl Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 25. 5. 2022, č. j. 3 To 86/2021-3308 , jímž obě odvolání podle §256 tr. ř. zamítl.
5. Jednalo se o druhé rozhodnutí soudu druhého stupně v této trestní věci. Původně odvolací soud usnesením ze dne 22. 7. 2020, č. j. 3 To 204/2019-2652, podle §258 odst. 1 písm. b), c) tr. ř. zrušil v celém rozsahu rozsudek soudu prvního stupně ze dne 24. 9. 2019, č. j. 52 T 7/2018-2509, jímž byli obvinění Milan Tomeček a Jan Pavlica uznáni vinnými zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku a současně byl obviněný Jan Pavlica podle §226 písm. b) tr. ř. zproštěn pro skutky 1., 2. obžaloby, kvalifikované jako zločin zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku a podle §226 písm. c) tr. ř. pro skutek 4. obžaloby, kvalifikovaný jako zvlášť závažný zločin podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku. Podle §259 odst. 1 tr. ř. byla věc vrácena soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Dále je třeba dodat, že před prohlášením ukončení dokazování a vyhlášením druhého rozsudku, došlo dne 3. 9. 2021 v posuzované věci podle §23 odst. 3 tr. ř. k vyloučení věci obviněného Jana Pavlici do samostatného řízení.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
6. Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný dovolání , ve kterém uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h), i) tr. ř.
7. Obviněný část námitek vůči skutkovým zjištěním vztahující se k fingování výroby a ne/dodání předmětných pil podřadil pod první alternativu dovolacího důvodu ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., když poukázal na zjevný rozpor popisu skutku s obsahem provedených důkazů, především s předávacími protokoly mezi společností TM JESENICE machine tool, s. r. o., tedy výrobcem a dodavatelem, a společností VIKTORIA TRADE, spol. s r. o. Stejné vady se měly soudy dopustit i při hodnocení fotodokumentací vyrobených pil, které byly pořízeny zaměstnanci poškozených společností. Závěru o fingování výroby a dodání pil nemá svědčit ani výpověď svědka K., jenž prováděl smontování nově vyrobených pil určených pro poškozené společnosti, což vyloučilo možnost, že by šlo o pily vyrobené dříve a financované společností Nova Leasing, a. s., s ohledem na nereálnost takovéhoto postupu, jenž by musel zahrnovat rozebrání, převezení a opětovné složení existujících pil. Navazující nelogický rozpor obviněný spatřuje i ve formulaci skutkové věty, která neodráží skutečnost, že všechny tři pily financované společností Nova Leasing, a. s., byly pásové, zatímco pro poškozenou společnost Deutsche Leasing ČR, spol. s r. o., měly být pásové pouze pily dvě a zbývající dvě byly hydraulické.
8. Skutečnost, že byly dodány originální nově vyrobené pily, měly taktéž prokázat navrhované znalecké posudky z oboru strojírenství a z oboru polygrafie a fotografie, které však nebyly bezdůvodně provedeny. Soudy ani neobjasnily, kdo pořídil fotodokumentaci k pilám objednaným společností Oberbank Leasing, spol. s r. o., vzhledem k rozporné výpovědi svědka T.
9. Skutkové závěry rovněž nereflektovaly zjevnou účelovost výpovědí spoluobviněného Pavlici a svědků K. a D., jež jsou dlouholetí známí, na rozdíl od obviněného, který dotyčné před objednávkou pil neznal. Z výpovědi Pavlici a D. ostatně vyplynulo, že se záměnou výrobních štítků přišel K., a to pouze ve vztahu k společnosti Oberbank Leasing, spol. s r. o. V tomto se rozešli s výpovědí svědka K., který se podle svého vyjádření měl o podvodné činnosti dozvědět až později, přičemž jím uvedený počet pil neodpovídá. Věrohodnost jmenovaných svědků oslabilo i jednání spoluobviněného Pavlici, jenž jako leasingový nájemce s pomocí zbývajících dvou svědků protiprávně nakládal s předmětem leasingu, s čímž neměl obviněný nic společného.
10. Skutková zjištění soudů obou stupňů jsou zatížena svévolí, nejen pro popsané vady, ale také z důvodu přičtení k tíži obviněného chybějící výrobní dokumentace k předmětným pilám, byť ji mohl a měl vydat až nový jednatel společnosti TM JESENICE machine tool, s. r. o. Za nelogický obviněný označil skutkový závěr, že absence výrobní dokumentace na jednu stranu nezpochybňuje zhotovení čtyř pil, ale současně činí fiktivním výrobu zbývajících sedmi pil. Taktéž namítl nedostatky v závěrech o absenci prostor, manipulační techniky a o výrobě štítků.
11. Další skutkové výhrady zaměřil obviněný k výši škody. S odkazem na judikaturu poukázal, že závazky vůči poškozeným společnostem byly zajištěny v případě Deutsche Leasing ČR, spol. s r. o., směnkami a právem zpětné koupě u smluv s Oberbank Leasing, spol. s r. o., čímž měla být škoda snížena o hodnotu těchto zajištění. Soudy obou stupňů ovšem v tomto ohledu neprovedly dostatečné dokazování. V případě zajišťujících směnek vážících se k vlastnictví nemovitostí soudy nesprávně dovodily nulovou hodnotu s ohledem na rozsah jiných úvěrů, které byly takto zajištěny, aniž by např. přihlédly k historii splácení a aktuální výši dluhu, či vypracovaly znalecké posudky k ocenění majetku společnosti TM JESENICE machine tool, s. r. o., a VICTORIA TRADE, s. r. o. Rovněž nevzaly v potaz, že ačkoli byly smlouvy na nemovitosti uzavřeny v lednu 2014, vlastnické právo k nim přešlo až vkladem do katastru nemovitostí v červenci 2014. Nehodnotily ani prodej zlaté mince v prosinci 2017 a relevantní majetek druhého avalisty Jana Pavlici. Obdobné platí i pro zajištění v podobě práva zpětné koupě, kdy nebylo dostatečně zjištěno, zda společnost TM JESENICE machine tool, s. r. o., byla dostatečně bonitní pro realizování tohoto závazku.
12. Obviněný rovněž namítl, že nebyl dodržen postup podle §213 odst. 2 tr. ř., což učinilo všechny provedené listinné důkazy nepoužitelnými. Procesní chybou bylo také vyjmutí připojených spisů, u kterých také nedošlo k přečtení ve smyslu §213 odst. 2 tr. ř. a které v době rozhodování neměl soud prvního stupně (a následně soud odvolací) k dispozici. Soudy taktéž opomněly některé důkazní návrhy charakterizované v přípise ze dne 2. 9. 2021, které obviněný zrekapituloval, a na něž soud prvního stupně reagoval dne 3. 9. 2021 paušálním zamítnutím, aniž by se s jednotlivými důkazy konkrétněji vypořádal. Podle obviněného nemůže obstát ani argumentace odvolacího soudu, že obhájce v předmětném hlavním líčení odmítl rekapitulovat tyto návrhy.
13. Ve vztahu k výtce ohledně nesprávného právního posouzení ve smyslu §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněný uvedl, že poškození byli v dobré víře a v režimu nabytí vlastnického práva od nevlastníka podle §446 obch. zák. a §1109 písm. b) o. z. jim nemohla vzniknout škoda. Potenciální škodlivý následek mohl být způsoben společnosti Nova Leasing, a. s., což však nebylo předmětem trestního řízení. V rámci své hmotněprávní argumentace navázal obviněný také na své předchozí námitky k zajištění závazků, neboť hodnota zajištění přesahovala předmětné závazky, čímž nedošlo k naplnění subjektivní stránky ve formě úmyslného zavinění. Posouzení výše vzniklé škody bylo dále zatíženo neúčinností a právní neplatností započtení části kupní ceny ve výši 5 000 000 Kč společností Deutsche Leasing ČR, spol. s r. o., vůči pohledávkám za společností TM JESENICE machine tool, s. r. o., pro neexistenci pohledávky (již byla zaplacena) a nekonkrétnost daného jednání, kvůli čemuž se majetek společnosti Deutsche Leasing ČR, spol. s r. o., nezmenšil. Žalovaný skutek tak nelze kvalifikovat ani jako pokus trestného činu a o výši zápočtu bylo nezbytné vůči citované společnosti snížit výši škody. Dále obviněný vytkl, že při stanovení výše škody nebyly zohledněny všechny uhrazené leasingové splátky, ovšem současně byla zahrnuta cena pily, která byla podle soudů jako jediná skutečně vyrobena. Taktéž polemizoval se započítáním daně z přidané hodnoty do výše škody s ohledem na skutečnost, že tuto daň platila společnost TM JESENICE machine tool, s. r. o. Vadným je i samotný výrok, jenž postrádá výslovné hodnocení jednání jako pokračující trestný čin. V neposlední řadě soudy pochybily, když přiznaly poškozeným společnostem náhradu škody, byť v době vydání rozsudku poškození postoupili své pohledávky třetím subjektům.
14. V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. obviněný namítl, že soud prvního stupně formuloval trest zákazu činnosti v rozporu se zákonem č. 90/2012 Sb. o obchodních korporacích, v důsledku čehož je nezákonný celý výrok o trestu zahrnující oba uložené tresty.
15. Obviněný proto závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně a tomuto soudu přikázal, aby předmětnou věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně navrhl, aby bylo rozhodnuto o odkladu, popř. přerušení výkonu rozhodnutí do doby rozhodnutí o dovolání.
16. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve svém písemném vyjádření k dovolání zrekapituloval námitky obviněného a obsah uplatněných dovolacích důvodů.
17. K samotné argumentaci dovolání konstatoval, že obviněný nevznesl konkrétní námitky, které by svědčily existenci zjevného rozporu skutkových zjištění s provedenými důkazy, nýbrž pouze žádá přehodnocení konkrétních důkazů podle svých představ. V tomto ohledu je odůvodnění soudu prvního stupně přiléhavé a nevykazuje žádné logické rozpory. V souvislosti s námitkou opomenutých důkazů státní zástupce upozornil na stávající judikaturní výklad této problematiky, podle kterého o rozsahu dokazování rozhoduje soud, který v projednávaném případě dostatečným způsobem odůvodnil neprovedení navržených důkazů, přičemž některé návrhy (jmenovitě ve vztahu k bonitě zajištění závazků) se netýkaly rozhodných skutečností a nespadaly tak ani pod uvedený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nedůvodnou je i námitka ohledně procesně nepoužitelných důkazů spočívající v tom, že soud v hlavním líčení měl přečíst listinné důkazy „slovo od slova“, tedy včetně bezvýznamných údajů. Nelogická je také výhrada, že procesně nepoužitelným je důkaz, pokud byl připojený spis vrácen před pravomocným skončením trestního stíhání.
18. Stran naplnění subjektivní stránky a vymezení rozsahu škody státní zástupce upozornil na nejednotnost judikatury ohledně posuzování významu zajištění závazku v návaznosti na znaky trestného činu podvodu a ztotožnil se s odůvodněním soudu prvního stupně, podle kterého neexistovala reálná možnost na uspokojení poškozené společnosti Deutsche Leasing ČR, spol. s r. o., ze zajišťovacích směnek. V případě společnosti Oberbank Leasing, spol. s r. o., nelze vykládat právo zpětné koupě jako formu zajištění. Poukázal také na zatížení nemovitostí, jež byly předmětem směnek, zástavními právy a skutečnost, že předmětné nemovitosti byly prodány třetí osobě. Irelevantní je i námitka o nabytí vlastnického práva od nevlastníka, jelikož poškozené společnosti fakticky nedisponovaly žádnými stroji, které by mohly použít alespoň k částečnému uspokojení svých pohledávek. Pokud jde o stanovení výše škody, státní zástupce do jisté míry přisvědčil obviněnému, že je třeba zohlednit uhrazené leasingové splátky, ovšem to nic nemění na faktu, že k dokonání trestného činu došlo momentem vyplacení předmětných částek leasingovými společnostmi. Lze však akceptovat odečtení první leasingové splátky. Nepřisvědčil ovšem námitce ohledně neplatnosti započtení pohledávek, jelikož obviněný právě svým klamavým jednáním dosáhl neoprávněného snížení dluhu, čímž naplnil všechny znaky trestného činu podvodu a případná neplatnost započtení z pohledu civilního práva by z hlediska existence formálních znaků trestného činu byla irelevantní. Bezpředmětnou shledal i výhradu ponížení výše škody o cenu jediné skutečně vyrobené pily a daň z přidané hodnoty. V prvém případě se předmětná pila nikdy nedostala do dispozice leasingové společnosti a v případě podvodného jednání není důvodné přihlížet, jak se daňová povinnost promítla do kupních cen. Nepřisvědčil ani úvaze obviněného, že postoupením pohledávek v rámci obchodněprávního vztahu zaniká adhezní nárok na náhradu škody vzniklou trestnou činností, neboť se jedná o rozdílné pohledávky. Ostatně tvrzení obviněného nemá ani oporu ve skutkových zjištěních. Za nedůvodnou hodnotil státní zástupce rovněž námitku, že ve výroku o vině nebyl trestný čin výslovně označen jako pokračující, jelikož to není zákonnou náležitostí výroku a současně je tato skutečnost zjevná z formulace skutkové věty, čímž je vyvrácena i výhrada o nemožnosti sčítání škody pro účely právní kvalifikace.
19. Závěrem státní zástupce zcela odmítl výtky vůči formulaci trestu zákazu činnosti pro jejich vágnost, přičemž podotkl, že termín „statutární orgán“, proti kterému obviněný především touto námitkou brojí, se běžně vyskytuje v textu zákona o obchodních korporacích.
20. Z výše uvedených důvodů státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Současně vyjádřil souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání ve smyslu §265r odst. 1 tr. ř.
21. Dne 12. 9. 2023 byla Nejvyššímu soudu doručena replika obviněného , v níž setrval na své argumentaci z dovolání a blíže se vyjádřil k některým úvahám státního zástupce.
22. Prvně upozornil, že význam jeho námitky o listinných důkazech v připojených spisech spočíval v jejich nepřezkoumatelnosti odvolacím soudem, který je nemohl mít k dispozici. S poukazem na rozporuplnou rozhodovací praxi polemizoval s výkladem státního zástupce ohledně významu zajištění pro právní kvalifikaci trestného činu podvodu. Státní zástupce měl také opomenout, že směnku lze nejen realizovat, ale též prodat, což však společnost Deutsche Leasing ČR, spol. s r. o., neučinila, a tedy se připravila o možnost uspokojení své pohledávky, nehledě na to obviněný měl dostatečné finanční prostředky k úhradě zajišťovací směnky. V rámci otázky zajištění taktéž rozporoval závěr, že právo zpětné koupě je v tomto ohledu irelevantní, jelikož slouží jako základ pro občanskoprávní řízení, kterým lze dosáhnout obdobného výsledku jako u institutu zajištění. Obviněný také poukázal na to, že závazky zajištěné zástavními právy byly podstatně nižší v době uzavření leasingových smluv, a že jejich prodejem nabyl dostatečný kapitál pro úhradu pohledávek. V neposlední řadě vyjádřil nesouhlas s úvahami státního zástupce, aby byla odečtena od výše škody toliko nultá leasingová splátka a nikoli leasingové splátky další, tedy že existuje právní rozdíl mezi první splátkou a následnými splátkami z hlediska stanovení výše škody, když nárok z leasingové smlouvy a nárok na náhradu škody jsou „spojenými nádobami“. Setrval na výhradách stran neplatnosti zápočtu částky 5 000 000 Kč společností Deutsche Leasing ČR, spol. s r. o., námitkách stran důsledků jedné skutečně vyrobené pily či odpočtu DPH od kupní ceny při stanovení výše škody.
III.
Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování
23. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
24. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže jsou rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Naplnění tohoto dovolacího důvodu tak vyžaduje významné narušení procesu dokazování, které má za následek deformaci skutkových zjištění v intenzitě, která již zasahuje do práva na spravedlivý proces a je s to ovlivnit rozhodnutí soudů o otázce naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu. Tento dovolací důvod tedy nemohou naplnit námitky, které toliko obecně vytýkají nesprávné hodnocení důkazů, případně pouze nastiňují jinou verzi skutkového stavu, aniž by označily konkrétní evidentní rozpory mezi obsahem důkazů a jejich interpretací soudy obou stupňů, ani takové námitky, které se týkají jen nepodstatných skutkových zjištění.
25. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že tento dovolací důvod je určen k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Jeho podstatou tudíž je vadné uplatnění příslušných ustanovení hmotného práva na skutkový stav zjištěný soudem prvního a druhého stupně. V mezích tohoto dovolacího důvodu lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
26. Podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §39 až §42 tr. zákoníku, a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného (nebo naopak mírného trestu), nelze v dovolání vytýkat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. (k tomu viz rozhodnutí uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Zásah dovolacího soudu by přicházel v úvahu toliko výjimečně, a to pokud by shledal, že uložený trest je v tak extrémním rozporu s povahou a závažností trestného činu a s dalšími relevantními hledisky, že by byl neslučitelný s ústavním principem proporcionality trestní represe (k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 7 Tdo 410/2013, ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1561/2016, aj.).
IV.
Důvodnost dovolání
27. Nejvyšší soud úvodem připomíná, že ve vztahu ke všem důvodům dovolání platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
28. Vzhledem k obsahu podaného dovolání lze uzavřít, že obviněný uplatněnými námitkami dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. formálně ve všech třech jeho alternativách naplnil, ovšem zjevně neopodstatněně. V té souvislosti lze předeslat, že v dovolání užil obsahově totožnou argumentaci jako v odvolání, přičemž odvolací soud se s ní dostatečně akceptovatelným způsobem vypořádal. K tomu je na místě připomenout, že pokud obviněný opakuje své námitky, které uplatnil před prvostupňovým soudem i v rámci svého odvolání, a s nimiž se soudy obou stupňů, jak vyplývá z jejich rozhodnutí, vypořádaly, jde o dovolání zpravidla neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2022, sp. zn. 5 Tdo 86/2002).
29. Pokud se týká námitek dovolatele k prvé alternativě namítaného dovolacího důvodu, je třeba konstatovat, že v projednávané věci není dán žádný, natož zjevný, rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Obviněný uplatnil vlastní verzi skutkového stavu věci (trvá na tom, že všechny pily financované leasingovými společnostmi vyrobil a dodal). Nutno ovšem zdůraznit, že je usvědčován výpovědí spoluobviněného Jana Pavlici, který potvrdil, že došlo k výměně štítků na pilách poté, co obviněný Tomeček nebyl schopen svojí společností vyrobit a dodat další pily, což vymyslel svědek M. K. a obviněný Tomeček s tím souhlasil. Ačkoli svědek M. K. pochopitelně sebe jako původce nápadu s výměnou štítků neoznačil, potvrdil, že o výměně štítků byl oběma obviněnými informován. Nelze přehlédnout, že svědek byl majetkově na věci zainteresován (vykoupil pohledávky spol. Nova Leasing, a. s., vedené za obviněným), což mohlo ovlivnit jeho výpověď stran jeho podílu na věci. Podstatné ovšem je, že ve shodě se spoluobviněným Pavlicou potvrdil, že k výměně štítků na pilách v součinnosti s obviněným Tomečkem skutečně došlo. Je pochopitelné, že uvedené výměně výrobních štítků na pilách musely být přizpůsobeny i předávací protokoly. Námitky obviněného, kterými zpochybňuje uvedené důkazy, neshledal dovolací soud důvodnými. Prvostupňový soud se posouzení rozdílů ve výpovědi jmenovaných pečlivě věnoval a v té souvislosti je třeba odkázat na jeho argumentaci v bodech 52. – 58. odůvodnění rozsudku, kterou aproboval i odvolací soud (bod 67. odůvodnění jeho rozhodnutí), a již sdílí i soud dovolací. Výměnu štítků na pilách potvrzují i další svědci (L. D., P. G.). Obhajoba obviněného, že vyrobil celkem 11 pil je vedle výpovědí uvedených shora vyvrácena i výpověďmi dalších svědků, zaměstnanců společnosti obviněného, kteří vyloučili, že by ve společnosti v daném období taková výroba pil probíhala, a dalších svědků z řad zaměstnanců společnosti obviněného Jana Pavlici, kteří potvrdili umístění pouze 4 pil v objektu, což shodně uvedli i zástupci leasingových společností. Ti jako laici pak evidentně nedisponovali znalostmi rozeznat pily hydraulické od pásových. Akcentovat je nutné dále emailovou komunikaci mezi spol. Viktoria TRADE, s. r. o., a TM JESENICE machine tool, s. r. o., z dubna 2014, konkretizovanou v bodech 55. – 56. odůvodnění rozsudku prvostupňového soudu, tedy z období, kdy pily byly leasingovými společnostmi Deutsche Leasing ČR, spol. s r. o., i Oberbank Lesing, spol. s r. o., již dávno zaplaceny, která jasně dokumentuje, že pily v době komunikace vyrobeny nebyly.
30. Skutková zjištění soudu tedy mají zřejmou obsahovou návaznost na provedené důkazy. V této souvislosti je třeba konstatovat, že po obsahové stránce byly důkazy soudem prvního stupně hodnoceny pečlivě a v souladu s objektivně zjištěnými okolnostmi, a to nejen ve svém souhrnu, ale i jednotlivě a v každém tvrzení, které z nich vyplývalo. Soud se při svém hodnotícím postupu nedopustily žádné deformace důkazů, ani jiného vybočení z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř.
31. Současně dovolací soud neshledal, že by způsob provedení listinných důkazů soudem prvního stupně vedl k jejich neúčinnosti, resp. nepoužitelnosti ve smyslu druhé alternativy namítaného dovolacího důvodu. Soud prvního stupně v hlavním líčení dne 25. 11. 2020 (č. l. 2815 spisu) sice po sdělení obhájce, že neví, jaké listinné důkazy spis obsahuje, konstatoval k jeho požadavku listinné důkazy postupem podle §213 odst. 2 tr ř. v jejich podstatném obsahu a nikoli doslovně, ovšem obhájce patrně přehlédl, že v hlavním líčení dne 3. 9. 2021 (viz protokol o hlavním líčení na č. l. 3103 spisu), byl stranám „předložen kompletní spisový materiál včetně příloh“ a obviněný i státní zástupce souhlasili s postupem podle §213 odst. 2 tr. ř. Listinné důkazy byly tedy realizovány zákonným a procesně účinným způsobem. Totéž platí o přílohových spisech, které sice soud prvního stupně po jejich přečtení vyloučil, aniž by založil do spisu jejich podstatné kopie, ovšem soud odvolací si před konáním veřejného zasedání přílohové spisy sám vyžádal (viz referát na č. l. 3197 a zprávy o zapůjčení spisů na č. l. 3206–3210 spisu), a tedy je měl před rozhodnutím o odvolání k dispozici.
32. Trestní řízení není zatíženo ani vadou ve smyslu třetí alternativy uplatněného dovolacího důvodu, tj. vadou opomenutých důkazů, jak ve svém dovolání obviněný namítá. K případnému opomenutí důkazů je vhodné uvést, že ani podle judikatury Ústavního soudu (viz např. nález ze dne 20. 5. 1997, sp. zn. I. ÚS 362/96, usnesení ze dne 25. 5. 2005, sp. zn. I. ÚS 152/05) není soud v zásadě povinen vyhovět každému důkaznímu návrhu. Právu obviněného navrhnout důkazy, jejichž provedení v rámci své obhajoby považuje za potřebné, odpovídá povinnost soudu nejen o důkazních návrzích rozhodnout, ale také, pokud jim nevyhoví, vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Ústavní soud v řadě svých nálezů (např. ze dne 16. 2. 1995, sp. zn. III. ÚS 61/94, ze dne 12. 6. 1997, sp. zn. III. ÚS 95/97, ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01, ze dne 10. 10. 2002, sp. zn. III. ÚS 173/02, a další) podrobně vyložil pojem tzv. opomenutých důkazů ve vazbě na zásadu volného hodnocení důkazů a požadavky, jež zákon klade na odůvodnění soudních rozhodnutí. Neakceptování důkazního návrhu obviněného lze založit třemi důvody: Prvním je argument, podle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení. Dalším je argument, podle kterého důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí. Konečně třetím je pak nadbytečnost důkazu, tj. argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno.
33. Těmto povinnostem jakož i náležitostem vyžadovaným ustanoveními §125 odst. 1 tr. ř. a §134 odst. 2 tr. ř. o odůvodnění rozsudku či usnesení stran návrhů na doplnění dokazování nižší soudy zcela dostály. Především o důkazních návrzích v hlavním líčení či veřejném zasedání formálně rozhodly a toto rozhodnutí přiléhavě a důsledně odůvodnily. Pakliže soud prvního stupně zamítl „všechny důkazní návrhy na doplnění dokazování“, uvedená formulace je významově zcela jednoznačná, a to tím spíše, pokud je za protokolem o hlavním líčení založen obsáhlý písemný důkazní návrh obviněného.
34. V této souvislosti Nejvyšší soud připomíná, že ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. nestanoví žádná pravidla, jak pro míru důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti, tak stanovící relativní váhu určitých typů či druhů jednotlivých důkazů. Soud totiž v každé fázi řízení zvažuje, které důkazy je třeba provést, případně zda a nakolik se jeví být nezbytným dosavadní stav dokazování doplnit. S přihlédnutím k obsahu již provedených důkazů tedy usuzuje, nakolik se jeví např. návrhy stran na doplnění dokazování a zda jsou tyto důvodné a které mají naopak z hlediska zjišťování skutkového stavu věci jen okrajový, nepodstatný význam. Shromážděné důkazy potom hodnotí podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností jednotlivě i v jejich souhrnu. Rozhodování o rozsahu dokazování tak spadá do jeho výlučné kompetence.
35. Navíc již ze samotné formulace třetí alternativy dovolacího důvodu je zřejmé, že se musí především jednat o důkazy ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu současně vyžaduje, aby k neprovedení důkazu došlo nedůvodně . Soud prvního stupně se následně ve svém rozhodnutí k odůvodnění svého postupu vyjádřil a podrobně jednotlivé důkazní návrhy konkretizoval, včetně argumentace, z jakých důvodů návrhům nevyhověl, jak vyplývá z bodů 59. a 84. Odvolací soud pak doplnil výklad soudu prvního stupně včetně zdůvodnění zamítnutí důkazních návrhů vznesených v rámci odvolání (viz body 80. – 88. odůvodnění). Uzavřel-li, že doplňování dokazování je vzhledem k dostatečnému souhrnu již shromážděných důkazů nadbytečné, souhlasí s tímto závěrem i soud dovolací.
36. Na základě uvedeného je zřejmé, že dovolatelem jmenované důkazy nelze považovat za nedůvodně neprovedené, a ani k naplnění třetí alternativy, stejně jako předchozích alternativ dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nedošlo.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
37. Pokud se týká výhrady obviněného stran „nabytí práva od nevlastníka“, k té Nejvyšší soud shodně s vyjádřením státního zástupce zdůrazňuje, že vznik vlastnického práva k věci je současně nezbytně podmíněn existencí takové věci. Pokud pily, s výjimkou jedné, fakticky nebyly vyrobeny a neexistovaly, a zejména se žádná, ani ona jedna skutečně vyrobená, do dispozice poškozených leasingových společností nikdy nedostala, postrádají úvahy dovolatele jakýkoli racionální podklad.
38. Nejvyšší soud nemohl přiznat důvodnost ani námitkám obviněného o dostatečnosti zajištění jeho závazků a odkazuje v té souvislosti na precizní argumentaci soudu prvního stupně (body 68. – 88. odůvodnění jeho rozhodnutí), s níž se ztotožnil i soud odvolací. Z uvedeného jednoznačně plyne, že nebylo pro poškozené reálné domoci se uplatněním zajišťovacích institutů vyjmenovaných obviněným uspokojení svých pohledávek v rozumném čase, a to jak s ohledem na zatížení nemovitostí zástavami, tak jejich následný prodej. Zdůraznit je naopak třeba i časové, téměř souběžné, souvislosti prodeje zastavených nemovitostí a podpisy leasingových smluv. Za takových okolností je proto vyloučeno, aby v době spáchání posuzovaného trestného činu mohly uvedené právní nástroje plnit zajišťovací funkci. Námitka o časovém prodlení vzniku právních účinků prodeje nemovitostí vkladem do katastru nemovitostí jednak nemá vliv na platnost smlouvy o prodeji nemovitostí, současně je vzhledem k retroaktivnímu vzniku účinku vkladu irelevantní. Pokud dovolatel poukazuje na prodej zlaté mince v hodnotě 121 500 Euro cca čtyři roky po podpisu leasingových smluv, pak je současně třeba doplnit, že o vlastnictví této mince jako typu zajištění nebylo mezi obviněným a poškozenými nic ujednáno a navíc z výtěžku prodeje obviněný poškozeným na jejich pohledávky ani nic neuhradil. Uvedené okolnosti naopak akcentují naplnění subjektivní stránky posuzovaného jednání obviněného, kterou soud prvního stupně, jak je zřejmé ze skutkové věty jeho rozhodnutí, shledal ve formě přímého úmyslu podle §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.
39. Rovněž výtky dovolatele stran nevyjmutí částky zápočtu ve výši 5 000 000 Kč z výše zjištěné škody způsobené trestnou činností jsou liché. Nelze totiž přehlédnout, že ačkoli provedený zápočet mezi Deutsche Leasing ČR, spol. s r. o., a obviněným se týkal zcela jiného, časově předcházejícího závazkového vztahu obviněného než z posuzovaného skutku, je zjevné, že na tomto postupu se poškozená společnost a obviněný dohodli. Obviněný tedy zcela vědomě souhlasil, že část kupní ceny bude použita na jeho předchozí neuhrazené závazky u poškozené společnosti, ovšem to nic nemění na tom, že hodnota předmětu skutku ad I. (souboru pil) činila 11 979 000 Kč. Navíc uvedená skutečnost nemá ani kvalifikační význam, neboť znak škody velkého rozsahu ve smyslu §138 tr. zákoníku [nejméně 10 000 000 Kč] byl naplněn, jelikož byla způsobena škoda přesahující celkem částku 17 000 000 Kč.
40. K námitce obviněného stran odpočtu uhrazených leasingových splátek z výše způsobené škody, lze uvést, že v posuzované věci nešlo o klasický případ leasingu ve smyslu úhrady akontace jako nutné podmínky k tomu, aby se předmět leasingu dostal do dispozice obviněného Pavlici. Leasingové společnosti Deutsche Leasing ČR, spol. s r. o., a Oberbank Leasing, spol. s r. o., v postavení pronajímatele, zafinancovaly obviněnému výrobu předmětu leasingu (souboru pil), které měly být dodány dalšímu subjektu – nájemci – spol. VIKTORIA TRADE, spol. s r. o. Za této situace pro účely stanovení výše škody jako zákonného znaku trestného činu, nelze zohledňovat zaplacení leasingových splátek nájemcem, tedy subjektem odlišným od obviněného, k nimž došlo navíc až poté, kdy leasingové společnosti zcela uhradily společnosti dovolatele kupní cenu předmětu leasingu. Škodu tak činí částky, které poškozené společnosti obviněnému uhradily, tj. v prvním případě částku 9 583 200 Kč a v druhém případě částku 7 786 350 Kč, a za něž předmět leasingu nebyl dodán. Pro účely adhezního řízení pak soud prvního stupně správně hodnotu leasingových splátek od nároku na náhradu škody vzneseného poškozenými odečetl.
41. Neodůvodněný je rovněž nesouhlas obviněného stran neodpočtu daně z přidané hodnoty od kupních cen pil v rámci stanovení výše způsobené škody. K tomu dovolací soud zdůrazňuje, že poškozené leasingové společnosti zaplatily za uvedené pily cenu včetně daně z přidané hodnoty, tedy cenu, za kterou se věc představující předmět útoku (protiprávního jednání), obvykle prodává, je-li prodej takové věci ze zákona zatížen daní z přidané hodnoty, odpovídá výše škody ceně včetně této daně. S názorem obviněného se proto nelze ztotožnit, když ustálená rozhodovací praxe potvrzuje, že jak při stanovení výše škody způsobené trestným činem, tak při stanovení povinnosti v rámci rozhodnutí o náhradě škody, je nutné vždy vycházet z ceny včetně daně z přidané hodnoty (viz rozhodnutí č. 25/2004 Sb. rozh. tr., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2006, sp. zn. 7 Tdo 264/2006, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2009, sp. zn. 4 Tz 75/2009-I., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2018, sp. zn. 6 Tdo 107/2018).
42. Výši způsobené škody nelze snižovat ani o hodnotu jedné skutečně vyrobené pily, neboť je třeba připomenout, že ani tuto jednu vyrobenou pilu leasingová společnost v dispozici nikdy neměla, byť ji zaplatila, proto je třeba její hodnotu do způsobené škody včítat. K této okolnosti z hlediska jejího kvalifikačního významu nadto platí, co bylo uvedeno v bodu 39. tohoto rozhodnutí.
43. Přisvědčit nelze ani výhradě stran absence výslovného označení trestného činu jako pokračujícího ve výroku o vině, jelikož takové označení jako nezbytná náležitost výrokové části rozsudku není zakotveno v trestním řádu ani nevyplývá taková povinnost z aktuální judikatury. Výrok o vině obsahuje dva dílčí skutky, jež jsou pojaty do jedné právní věty a jednoho vymezení právní kvalifikace. Z takové formulace není pochyb o tom, že soud prvního stupně posuzované jednání kvalifikoval jako pokračující trestný čin spáchaný dvěma dílčími skutky, jak ostatně výslovně vyplývá z bodu 90. odůvodnění jeho rozhodnutí.
44. Pokud jde o výrok o náhradě škody, ani v něm neshledal Nejvyšší soud pochybení, když dovolatelem namítaná postoupení pohledávek poškozených leasingových společností, které se s nárokem na náhradu škody připojily řádně a včas, nebyla zjištěna a ani nijak doložena. Pokud snad obviněný vycházel ze sdělení svědka M. K., je nutné zdůraznit, že jeho vyjádření se vázalo k pohledávkám spol. Nova leasing, a. s., která ovšem není v této věci poškozeným subjektem.
45. Ze shora popsaných skutečností je evidentní, že ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. nebyl naplněn.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř.
46. V posuzované věci byl obviněnému podle §73 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu, prokuristy v obchodních společnostech a družstvech na dobu sedmi let.
47. Podle §73 odst. 1 tr. zákoníku soud může uložit trest zákazu činnosti na jeden rok až deset let, dopustil-li se pachatel trestného činu v souvislosti s touto činností. Podle §73 odst. 3 tr. zákoníku trest zákazu činnosti spočívá v tom, že se odsouzenému po dobu výkonu tohoto trestu zakazuje výkon určitého zaměstnání, povolání nebo funkce nebo takové činnosti, ke které je třeba zvláštního povolení, nebo jejíž výkon upravuje jiný právní předpis. Smysl trestu zákazu činnosti spočívá v tom, aby se pachateli zabránilo vykonávat jen takovou činnost (zaměstnání, povolání nebo funkci), která mu dává příležitost k páchání trestných činů určitého druhu (viz rozhodnutí pod č. 42/1967 Sb. rozh. tr.). Pokud jde o rozsah zákazu činnosti, nutno též vycházet především ze souvislosti činnosti se spáchaným trestným činem.
48. Námitka obviněného stran formulace trestu zákazu činnosti nemůže obstát. Ačkoli si lze stran jeho konkretizace představit formulaci přesnější, ani soudem prvního stupně použitá formulace není nesprávná, jelikož podle §1 zákona č. 90/2012 Sb. o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), jsou obchodními korporacemi obchodní společnosti a družstva. Termín statutární orgán je užíván i citovaným zákonem, jakož i další předpisy (např. §154, §163 a násl. o. z.). Uvedená formulace je tedy zcela srozumitelná a dostatečně jednoznačná. Pro uvedený trest byly současně dány zákonné podmínky, neboť trestná činnost, kterou byl obviněný uznán vinným, měla souvislost s jemu zakázanou činností. Nejvyšší soud proto uzavírá, že i tuto námitku shledal neodůvodněnou.
V.
Způsob rozhodnutí
49. Z výše popsaných důvodů je zřejmé, že uplatněné námitky dovolatele, podřaditelné pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h), i) tr. ř., nebyly shledány opodstatněnými. Proto Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné.
50. Pokud obviněný v dovolání požádal o odklad výkonu napadeného rozhodnutí, je třeba uvést, že se jednalo o podnět, nikoli návrh, o němž by bylo nutno učinit formální rozhodnutí. Takový návrh na odklad nebo přerušení výkonu rozhodnutí může podat se zřetelem k ustanovení §265h odst. 3 tr. ř. pouze předseda senátu soudu prvního stupně. V daném případě tak však neučinil. Předseda senátu Nejvyššího soudu přitom důvody pro odložení, resp. přerušení výkonu rozhodnutí neshledal. Za této situace nebylo zapotřebí o podnětu obviněného k předmětnému postupu rozhodnout samostatným (negativním) výrokem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. I. ÚS 522/14).
51. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [ v ] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. 10. 2023
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu
Vypracovala:
Mgr. Zuzana Ursová