ECLI:CZ:NS:2023:6.TDO.566.2023.1
sp. zn. 6 Tdo 566/2023-743
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 7. 2023 o dovolání obviněného K. J. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Plzeň, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 3. 2023, sp. zn. 9 To 44/2023, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rokycanech pod sp. zn. 3 T 19/2022, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného K. J. odmítá.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Rokycanech ze dne 8. 12. 2022, sp. zn. 3 T 19/2022, byl obviněný K. J. (dále také „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. Z a tento přečin a za sbíhající se přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku, dílem dokonaný, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, a přečin porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, kterými byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Berouně ze dne 30. 5. 2022, sp. zn. 8 T 52/2022, který nabyl právní moci dne 2. 7. 2022, byl podle §205 odst. 3 tr. zákoníku a §43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí věci, a to kovové trubky délky 51 cm o průměru 2,5 cm, plochého šroubováku s dřevěnou rukojetí červené barvy a pěnového spreje zn. Carlson 400 ml. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Berouně ze dne 30. 5. 2022, sp. zn. 8 T 52/2022, který byl obviněnému doručen dne 23. 6. 2022 a nabyl právní moci dne 2. 7. 2022, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. V dalším bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněných O. P. a D. K. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněným uložena povinnost, aby společně a nerozdílně uhradili poškozené Imstavex, s. r. o., na náhradě škody částku 217 214 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená odkázána se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Podle skutkové věty výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně se obviněný přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku , dopustil tím, že:
obvinění K. J. a O. P. po vzájemné domluvě v blíže nezjištěné noční době z 11. 5. 2021 na 12. 5. 2021 společně vstoupili na pozemek u domu č. p. 122 na adrese Mýto, ulice Nádražní, okres Rokycany, který slouží jako centrála společnosti Imstavex, s. r. o., IČ: 64832104, se sídlem Kralupská 28, Olovnice, kdy pod okno vedoucí do místnosti koupelny umístili plastovou lavičku, kterou využili jako podestu, následně obviněný O. P. za pomoci doneseného šroubováku a tlaku svých rukou překonal jistící mechanismus uzavřeného okna nastaveného na mikroventilaci, vedoucího do místnosti koupelny, tímto oknem obvinění K. J. a O. P. vstoupili do vnitřních prostor domu č. p. 122, odkud poté z nezajištěné zásuvky psacího stolu v místnosti kanceláře účetní firmy obviněný K. J. odcizil plechovou uzamčenou pokladničku v hodnotě nejméně 500 Kč s obsahem finanční hotovosti ve výši nejméně 14 993 Kč, a dále z domu oba společně odcizili 14 jutových pytlů s mincemi od 1 Kč do 50 Kč, které byly v celkové hodnotě 143 000 Kč a 18 modrozelených plastových pytlů s tržbami z kávových automatů, ve kterých bylo v mincích různých nominálních hodnot celkem 58 721 Kč, přičemž obviněná D. K. po předchozí domluvě a při vědomí toho, že obvinění K. J. a O. P. se nacházejí v domě v úmyslu odcizit cizí věci, se pohybovala po celou dobu krádeže venku před domem a v přilehlém okolí a hlídala, zda se někdo k domu neblíží, kdy následně obvinění K. J. a O. P. nezávisle na sobě dům s odcizenými věcmi opustili, peníze si následně všichni tři obvinění rozdělili a tyto odcizené peníze využili pro svoji vlastní potřebu, čímž společnosti Imstavex, s. r. o., se sídlem Kralupská 28, Olovnice, způsobili škodu odcizením peněz v celkové výši nejméně 217 214 Kč a škodu poškozením nezpůsobili,
a uvedeného jednání se obviněný K. J. dopustil, přestože věděl, že byl rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne 11. 2. 2016, sp. zn. 8 T 150/2015, který nabyl právní moci dne 26. 5. 2016, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 26. 5. 2016, sp. zn. 11 To 218/2016, odsouzen mimo jiné pro přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, dílem dokonaný, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 15 měsíců se zařazením do věznice s dozorem, který vykonal dne 7. 5. 2020.
3. Proti rozsudku Okresního soudu v Rokycanech ze dne 8. 12. 2022, sp. zn. 3 T 19/2022, podali obvinění K. J. a O. P. odvolání proti výrokům o vině a trestu. Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 3. 2023, sp. zn. 9 To 44/2023, byl napadený rozsudek k odvolání obviněného O. P. podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušen ve výroku o uloženém trestu ohledně tohoto obviněného a ve smyslu §259 odst. 3 tr. ř. bylo znovu rozhodnuto. Odvolání obviněného K. J. bylo jako nedůvodné zamítnuto podle §256 tr. ř.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 3. 2023, sp. zn. 9 To 44/2023, podal obviněný K. J. prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání opřené o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. a namítl, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované důkazy a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
5. Pokud jde o první z uvedených dovolacích důvodů, dovolatel měl za to, že v řízení došlo k užití nepoužitelných důkazů, když soudy při stanovení výše škody vycházely z dokumentace předložené poškozenou, která není průkazná, a vyčíslená škoda je tak nepodložená a nepřezkoumatelná. Částka z odcizené pokladničky ve výši 14 993 Kč byla zjištěna z elektronické evidence pohybu hotovosti v počítači, přičemž tento způsob zjištění je v rozporu s právními předpisy a příslušnou judikaturou. Podle obviněného skutečný stav v pokladně je možné určit pouze na základě fyzické inventury odcizení pokladničky bezprostředně předcházející. Výše škody z jutových pytlů (143 000 Kč) byla údajně prokázána stavem na displeji stroje na počítání peněz a výše škody z modrých/zelených plastových pytlů (58 721 Kč) měla vyplývat ze stavu měřidel v automatech. Oba důkazy však dokládají pouze to, že strojem na počítání peněz a měřidly v automatech prošla určitá suma peněz v hotovosti, avšak zcela chybí přesnější záznamy kdo, kdy a kam tyto finanční prostředky následně uložil, a především, jak s nimi bylo dále nakládáno. Z výpovědi svědka V. K. se podává, že pytle s přepočítanou hotovostí nebyly ještě zapečetěny a nebyla ani vyhotovena elektronická výčetka pro banku. Obviněný v kontextu shora uplatněné dovolací argumentace upozornil na zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, a vyhlášku č. 270/2010 Sb., o inventarizaci majetku a závazků, a konstatoval, že stavy finančních prostředků v hotovosti je vždy nutné ověřovat a je třeba zjistit skutečný stav fyzickou inventurou. Tuto metodu nelze v žádném případě nahradit odhadem nebo elektronickou evidencí, zákonná pravidla pro inventuru je třeba bezpodmínečně dodržet, jinak je zpochybnitelná, neprůkazná a nepoužitelná nejen pro účely řádného vedení účetnictví, ale tím spíše pro účely trestního řízení. Judikatura Nejvyššího soudu i Ústavního soudu podmiňuje správnost této inventury podpisem odpovědné osoby, přičemž absence podpisu způsobuje neprůkaznost celé inventarizace.
6. Obviněný rovněž poukázal na to, že poškozená písemně vyčíslila škodu se značným prodlením dvou měsíců od výzvy policejního orgánu. Prostory využívané poškozenou nebyly řádně zabezpečeny, byly navštěvovány nekontrolovatelně řadou osob, kamerový systém nebyl zcela funkční a objekt byl ještě ten samý rok následně dvakrát vykraden. Skutečnost, že dovolatel a spoluobviněný O. P. jsou speciálními majetkovými recidivisty, nemá být z hlediska ustanovování skutkových zjištění relevantní.
7. Co se týče dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., zpochybnil obviněný naplnění objektivní stránky trestného činu krádeže. Vyjádřil přesvědčení, že z provedeného dokazování není zřejmé, kolik, případně zda vůbec, si on sám nějaké pytle s penězi z objektu poškozené odnesl. Spoluobviněný O. P. dovolatele při jeho jednání v domě, tedy při údajném přisvojování si cizích věcí, neviděl, nezaznamenal jej ani při odchodu z domu. Jeho odchod nezaregistrovala ani spoluobviněná D. K., ani kamery v obci Mýto. Za nepřijatelnou označil obviněný úvahu soudu, podle níž s ohledem na skutečnost, že měl zajištěný odvoz autem, mohl odvézt i větší množství pytlů, než by byl schopen sám odnést.
8. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 3. 2023, sp. zn. 9 To 44/2023, a rozsudek Okresního soudu v Rokycanech ze dne 8. 12. 2022, sp. zn. 3 T 19/2022, a podle §265 l odst. 1 tr. ř. „věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení“.
9. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve vyjádření k dovolání uvedl, že dovolací argumentaci nelze podřadit pod uplatněné dovolací důvody, neboť tato nesměřuje vůči právnímu posouzení skutku ani vůči jinému hmotněprávnímu posouzení [§265b odst. 1 písm. h) tr. ř.], nýbrž míří do oblasti procesní. Obviněný fakticky vyslovuje nesouhlas s výsledky dokazování, resp. s učiněnými skutkovými zjištěními, tvrdí-li, že nebylo dostatečně prokázáno, že vznikla škoda v zákonem předpokládaném rozsahu a že předmětnou škodu svým jednáním způsobil právě on. Prosazuje naopak své vlastní hodnocení provedených důkazů ústící ve skutkový závěr, podle něhož není spolehlivě prokázáno, že by vznikla škoda nezbytná pro soudy zaujatou právní kvalifikaci, rovněž není prokázáno, že by obviněný škodu v předpokládaném rozsahu způsobil. Námitky tohoto typu ovšem nejsou pod předmětný dovolací důvod podřaditelné, zcela se totiž míjejí s jeho obsahem. Státní zástupce upozornil, že předmětem ověření správnosti právní kvalifikace ve smyslu §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je skutkový děj zjištěný soudy, nikoliv skutkový děj prosazovaný obviněným. Skutková zjištění učiněná soudy přitom vykazují veškeré znaky předmětné trestné činnosti, což ostatně ani obviněný nevylučuje.
10. Podle státního zástupce nelze námitky obviněného podřadit ani pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný žádné závažné vady podřaditelné pod uvedený dovolací důvod nepopisuje, pouze vyslovuje názor, že soudy provedené usvědčující důkazy nejsou dostačující z hlediska zjištění škody či její zákonem předpokládané výše, resp. neprokazují spolehlivě, že to byl on, kdo požadovanou škodu jednáním způsobil. Nicméně nesouhlas obviněného s rozsahem provedeného dokazování a se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem. Jeho naplnění nemůže být založeno jen na tom, že obviněný předkládá vlastní hodnocení důkazů a dovozuje z toho jiné skutkové i právní závěry.
11. Státní zástupce výtky obviněného vůči výsledkům dokazování či právní kvalifikaci nepovažuje za opodstatněné ani v obecné rovině. Jak totiž vyplývá z přezkoumávaných rozhodnutí, obviněný je po skutkové stránce bezpečně usvědčen komplexem důkazů, zejména výpovědí spoluobviněných či svědka V. K. a vyčíslením škody vycházejícím z objektivních podkladů. Současně platí, že ohledně dílčí části škody, jež nebyla skutečně spolehlivě prokázána, bylo soudy postupováno plně v souladu se zásadou in dubio pro reo .
12. Protože obviněný podal dovolání z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., státní zástupce navrhl je odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Současně souhlasil s tím, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu rovněž souhlasil podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.
III. Přípustnost dovolání a obecná východiska
13. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání obviněného K. J. je podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. přípustné, že je obviněný podal včas (§265e odst. 1 tr. ř.) jako oprávněná osoba [§265d odst. 1 písm. c) tr. ř.] a že splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.).
14. Nejvyšší soud úvodem připomíná, že ve vztahu ke všem důvodům dovolání platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Obviněný uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř.
15. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Za právně relevantní dovolací argumentaci lze tedy považovat též takovou, která důvodně poukazuje na ty závažné procesní vady, které ve svých důsledcích zpravidla mají za následek porušení práva na spravedlivý proces a jsou podřaditelná pod alternativy dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
16. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Východiskem pro posuzování, zda je tento dovolací důvod naplněn, jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
IV. Důvodnost dovolání
17. V projednávaném případě dovolací soud výše uvedená pochybení nezaznamenal. Výtkám obviněného obsaženým v podaném mimořádném opravném prostředku nelze přisvědčit a dovolání obviněného opřené o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. nutno označit za zjevně neopodstatněné.
18. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., dovolatel sice vytkl užití nepoužitelných důkazů, ve skutečnosti však rozporoval učiněná a soudy stabilizovaná skutková zjištění, podle nichž obvinění svým jednáním – odcizením peněz – způsobili škodu v celkové výši nejméně 217 214 Kč, která sestávala z částek 14 993 Kč (obsah finanční hotovosti v pokladničce), 500 Kč (hodnota pokladničky), 143 000 Kč (14 jutových pytlů s mincemi od 1 Kč do 50 Kč) a 58 721 Kč (18 plastových pytlů s tržbami z kávových automatů, ve kterých byly mince v různých nominálních hodnotách). Jako procesně nepoužitelný je v souladu s judikaturou Ústavního soudu označován důkaz, resp. informace v něm obsažená, která není získána co do jednotlivých dílčích fází procesu dokazování procesně přípustným způsobem, a tudíž musí být soudem vyloučena z předmětu úvah směřujících ke zjištění skutkového základu věci (srov. kupř. nálezy Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2000, sp. zn. I. ÚS 129/2000 , ze dne 1. 11. 2001, sp. zn. III. ÚS 190/01 , ze dne 11. 6. 2002, sp. zn. II. ÚS 291/2000 , a další). Dovolatel ale vadu výše uvedeného charakteru nenamítal. V rámci své dovolací argumentací naznačoval zjevný rozpor mezi rozhodnými skutkovými zjištěními soudů a obsahem provedených důkazů, tvrdil-li, že soudy při stanovení výše škody vycházely z dokumentace předložené poškozenou, která není průkazná.
19. Žádný takový rozpor však dovolací soud ve věci nezjistil. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů (body 8. až 10. rozsudku nalézacího soudu, body 11. až 13. rozsudku odvolacího soudu) vyplývá přesvědčivý vztah mezi soudy učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů. Je zjevné, že soudy postupovaly při hodnocení důkazů důsledně podle §2 odst. 6 tr. ř. a učinily skutková zjištění, která řádně zdůvodnily. Důkazy hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a v odůvodnění svých rozhodnutí v souladu s požadavky §125 odst. 1 tr. ř. vyložily, jak se vypořádaly s obhajobou obviněného a proč jí neuvěřily. Není úkolem Nejvyššího soudu coby soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy nižších stupňů hodnotily provedené důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů a že své hodnotící závěry jasně a logicky vysvětlily. To, že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami dovolatele, není dovolacím důvodem a samo o sobě závěr o porušení zásad spravedlivého procesu a o nezbytnosti zásahu Nejvyššího soudu neopodstatňuje.
20. Výhradou obviněného (i spoluobviněného O. P.) stran stanovení výše škody se soudy nižších stupňů zabývaly, přičemž dospěly k závěrům, s nimiž se dovolací soud ztotožňuje. Nalézací soud uvedl, že množství odcizených pytlů je na obou obviněných (dovolateli a spoluobviněném O. P.) dohromady, bez ohledu na to, kolik pytlů který z nich ve skutečnosti z místa odnesl. Soud přisvědčil spoluobviněnému, z jehož výpovědi při ustanovování skutkového děje zejména vycházel, že nebylo v jeho silách odcizit celkem 32 pytlů s drobnými mincemi pro jejich objem a váhu. Avšak za situace, kdy bylo z výpovědí tohoto spoluobviněného a obviněné D. K. zjištěno, že dovolatel opustil sídlo společnosti tak, že měl odvoz autem, přičemž ani jeden ze spoluobviněných neviděl, kolik věcí skutečně z domu odnesl, mohl tak nepochybně odvézt veškeré pytle i pokladničku, tedy všechny věci poškozenou společností vyčíslené (s výhradou peněz stanovených odhadem a listinných dokumentů). Poškozená společnost vloupání do centrály zjistila záhy po krádeži, tudíž je podle soudu vyloučena i skutečnost, že by se peníze ztratily jiným způsobem, než že byly odcizeny právě obviněnými (srov. bod 9. rozsudku nalézacího soudu). Odvolací soud konstatoval, že ohledně částky 143 000 Kč a částky 58 721 Kč nejsou pochybnosti, neboť tyto byly zjištěny podle inventury stavu měřidel v automatech, tzv. odečtů. Stejně tak nejsou pochybnosti ohledně částky, která měla být uložena v pokladničce, kdy bylo vycházeno z elektronické evidence pohybu hotovosti. Odvolací soud připomněl běžnou praxi vedení účetnictví elektronicky, proto je nutno vycházet právě z údajů účetnictví takto vedeného. Krajský soud tedy neměl pochybnosti ohledně výpovědí obou spoluobviněných, z nichž je zřejmé, že obvinění O. P. a K. J. mezi sebou tajili výši odcizených peněz, když obviněný K. J., který si měl zajistit odvoz, z místa trestné činnosti mohl odvézt i větší množství pytlů, než by byl schopen sám odnést. Obviněná D. K. v přípravném řízení zmiňovala přepočítávání větší částky peněz obviněným K. J. Pokud jde o finanční prostředky, které měly být odcizeny obviněným O. P., ten zmiňoval částku cca 100 000 Kč, obviněná D. K. částku 60 000 Kč. Obvinění byli bez finančních prostředků a k hrazení svých výdajů používali právě odcizené peníze. Následně měl obviněného O. P. vyhledat obviněný K. J., kterému měl dát ještě cca 12 000 Kč. Pokud jde tedy o množství odcizených peněz, lze podle názoru odvolacího soudu vycházet z výpovědí spoluobviněných O. P. a D. K., jako i z výpovědi svědka V. K., který upřesnil údaje uvedené ve vyčíslení škody poškozenou společností. K možné manipulaci s mincemi odvolací soud poukázal na výpověď obviněného O. P., který uváděl, že dávali malé pytle do větších pytlů, s těmi pak byla snazší manipulace. Pokud jde o odcizenou pokladničku, odvolací soud podotkl, že z fotodokumentace pořízené k vyhodnocení kamerového záznamu z objektu je patrno, kde došlo k odcizení peněz, že se jeden z pachatelů nacházel v místnosti, kde byla pokladnička uložena, a je zachycen i u stolu, ze kterého byla odcizena. Z další fotodokumentace ohledně kamerového záznamu zachycujícího obviněného O. P. na kole je zřejmé, že na nosiči má zavěšeny minimálně dva větší pytle, další byly zřejmě v batohu, přední řídítka nejsou na snímku patrná. Krajský soud tedy ohledně viny obou obviněných – tak, jak byla zjištěna okresním soudem – neměl žádné pochybnosti (srov. bod 13. rozsudku odvolacího soudu).
21. Dovolací soud doplňuje, že nesdílí přesvědčení obviněného o tom, že pro účely trestního řízení je nezbytné doložit existenci fyzické inventury finančních prostředků v hotovosti, a to v intencích zákona o účetnictví, a že údaje uvedené v elektronickém účetnictví nejsou způsobilým podkladem pro stanovení výše škody. Podle §89 odst. 2 věty první tr. ř. za důkaz může sloužit vše, co může přispět k objasnění věci, zejména výpovědi obviněného a svědků, znalecké posudky, věci a listiny důležité pro trestní řízení a ohledání. Okruh důkazních prostředků výslovně uvedených v §89 odst. 2 může být v konkrétních případech doplněn i dalšími výslovně zde nezmíněnými, což zákon umožňuje nejen demonstrativním výčtem těch vyjmenovaných, ale i obecnou formulací, podle které za důkaz může sloužit vše, co může přispět k objasnění věci. Touto formulací je zároveň vyjádřeno určité omezení obecně stanoveného okruhu důkazních prostředků: důkaz musí mít vztah k objasňované věci a musí být způsobilý prokázat či vyvrátit dokazovanou skutečnost. Jinak tedy v podstatě žádný úkon, který může přispět k objasnění věci, nelze a priori vyloučit z okruhu přípustných důkazních prostředků jen proto, že jde o úkon určitého druhu a že ho zákon výslovně neupravuje. Má-li určitý důkazní prostředek obecné náležitosti úkonu podle trestního řádu (resp. neporušuje-li zákon ani ho neobchází) a je-li způsobilý k prokazování skutečností důležitých pro trestní řízení, lze ho použít jako důkaz, i když trestní řád nemá zvláštní úpravu postupu při provádění tohoto úkonu. V zásadě lze tedy použít každého důkazního prostředku k dokazování jakékoli skutečnosti důležité pro trestní řízení, protože zákon zpravidla nepředepisuje, kterým důkazním prostředkem by měla být určitá relevantní skutečnost dokazována. Jen výjimečně je stanoveno použití určitého důkazního prostředku. Se zřetelem ke shora popsanému není v posuzované věci podstatné, zda poškozená postupovala v souladu se zákonem účetnictví, nýbrž je stěžejní, zda jí uváděné údaje jsou přesvědčivým podkladem pro stanovení výše škody v rámci trestního řízení. Dovolací soud přitom ve shodě se soudy nižších stupňů dospěl k závěru, že jsou. Není důvod pochybovat o tom, že elektronická evidence pohybu hotovosti a inventura stavu měřidel v automatech poskytují spolehlivý obraz o výši finanční hotovosti obsažené v pokladničce a pytlích umístěných v objektu centrály společnosti Imstavex, s. r. o., v době, kdy se do něj obvinění vloupali. Nakonec jde o objektivní údaj zachycený v době před spácháním činu, tedy dokladující stav hotovosti, která prošla evidencí a přepočítáním, lhostejno, zda pytle s penězi již pracovníci poškozené společnosti nestihli před spácháním činu zapečetit a vystavit pro banku tzv. elektronickou výčetku. Dovolatel se zcela nekriticky dovolával zákonné úpravy pro vedení účetnictví, která však představuje právní úpravu zcela jiného typu řízení než řízení trestního. Ad absurdum by tedy optikou dovolání a jím aplikovaného právního přístupu bylo zapotřebí předjímat spáchání trestného činu a pro takový případ bezprostředně předtím realizovat fyzickou inventuru hotovosti, resp. drobných mincí (viz bod 15 dovolání). Takový závěr je však neakceptovatelný a ve svém důsledku by představoval nemožnost skutkových závěrů o škodě způsobené majetkovou trestnou činností v převážné většině trestních věcí obecně. Jak již bylo uvedeno, podklady poškozené společnosti Imstavex, s. r. o., bez ohledu na to, že byly dodány po urgenci policejního orgánu (což jejich věrohodnost nijak nesnižuje), poskytují věrohodný přehled o výši způsobené škody, zvláště pak v kombinaci s obsahem výpovědi svědka V. K., který metodiku výčtu škody řádně objasnil v návaznosti na technické podmínky zpracovávání hotovosti, s níž poškozená společnost pracovala. Na těchto závěrech nemůže ničeho změnit ani poukaz dovolatele na nedostatečné zabezpečení objektu apod., který akcentuje události, k nimž mělo dojít teprve po spáchání projednávaného skutku. Nutno též zdůraznit, že v případě části odcizené hotovosti, která potřebnou evidencí dosud neprošla a byla v předchozích stadiích řízení kalkulována „odhadem“, bylo soudy nižších stupňů velmi důsledně postupováno ve prospěch obviněných a právě z důvodu nedostatečně průkazné výše škody (37 000 Kč a 90 EUR z potravinových automatů) tato nebyla zakomponována do výroku o vině (viz bod 8. rozsudku soudu prvního stupně a bod 13. rozsudku soudu odvolacího).
22. Svědek V. K., ředitel poškozené společnosti, vypověděl, že jakmile se dne 12. 5. 2021 (tj. dne, kdy došlo k vloupání do objektu) dostavil na místo činu, zjistil za přítomnosti policie, že došlo k odcizení téměř všech pytlů s drobnými mincemi v hodnotách od 1 Kč do 50 Kč a také EUR v jemu neznámém množství a kovové pokladničky s finanční hotovostí okolo 15 000 Kč. Jestliže tedy z provedeného dokazování (mj. z uvedené výpovědi svědka, z výpovědí obou spoluobviněných dovolatele, jakož i z dokumentace místa činu, kamerových záznamů atd.) vyplývá, že těmi, kdo se do uvedeného objektu vloupali, jsou obvinění a podává-li se z provedeného dokazování rovněž to, že obvinění z objektu odnášeli pytle s finanční hotovostí a taktéž pokladničku finanční hotovost obsahující, je zřejmé, že jsou odpovědni za způsobení škody v řízení objektivně zjištěné. Není rozhodné, že se na místě činu pohybovali fakticky odděleně a že místo činu i jednotlivě samostatně opustili. Není významné, kdo z nich odnesl kolik pytlů s hotovostí, tedy kdo odcizil jakou částku. Obvinění jednali jako spolupachatelé, a jsou proto odpovědni za celkovou výši škody. Ačkoliv je dovolatel opačného mínění, argumentace soudů nižších stupňů tím, že on sám měl z místa činu zajištěn odvoz automobilem, tudíž byl schopen odvézt více pytlů (resp. veškeré pytle i pokladničku), než by byl schopen odnést pěšky, potažmo např. na kole jako spoluobviněný, je logická a přesvědčivá a nelze mít vůči ní žádných výhrad. Dovolací soud tedy uzavírá, že skutková zjištění soudů jsou správná, neboť vyplývají z provedeného dokazování.
23. Pokud jde o právní posouzení skutku, z obsahu podaného dovolání je patrné, že obviněný neuplatnil žádnou hmotněprávní námitku, která by splňovala zákonem stanovená kritéria platná pro důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Veškeré jeho výhrady byly zaměřeny proti skutkovým závěrům přijatým soudy nižších stupňů. Obviněný svoje přesvědčení o naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. založil (zjevně) na domněnce, že soudy učinily nesprávná skutková zjištění. Byť formálně vytýkal nedostatek objektivní stránky trestného činu, dovolání ve skutečnosti neobsahuje jedinou námitku, kterou by vytýkal nesoulad mezi skutkovými zjištěními uvedenými v tzv. skutkové větě výroku o vině rozsudku nalézacího soudu ve spojení s odůvodněním rozhodnutí nalézacího soudu, popř. soudu odvolacího, a zákonnými znaky trestného činu, jímž byl uznán vinným. Jedině taková argumentace, jak poukázal též státní zástupce, by mohla být podřaditelná pod důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Obviněný však založil svou dovolací námitku na tvrzení, že „nebyla dostatečně prokázána objektivní stránka trestného činu“ (resp. nebylo prokázáno, zda vůbec a jaké množství peněz odcizil), což je námitka skutkového, nikoli hmotněprávního charakteru. Protože není úkolem Nejvyššího soudu dotvářet za obviněné dovolací argumentaci (naopak Nejvyšší soud jako soud dovolací je vázán vymezením dovolání, tj. uplatněnými dovolacími důvody i rozsahem dovolání, které jsou obligatorními náležitostmi dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř. a určují tak podle §265i odst. 3 až 5 tr. ř. obsah a rozsah přezkumné činnosti Nejvyššího soudu), dovolací soud se přezkumem přisouzené právní kvalifikace nezabýval.
V. Způsob rozhodnutí
24. Námitkám obviněného K. J. obsaženým v jeho mimořádném opravném prostředku dovolací soud nepřisvědčil, neboť ač formálně relevantně uplatněné, dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jimi naplněn nebyl a námitky přiřazené dovolatelem k důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. nejsou podřaditelné pod tento ani jiný dovolací důvod. Dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné proto Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 25. 7. 2023
Mgr. Pavel Göth
předseda senátu