ECLI:CZ:NS:2023:6.TDO.913.2022.1
sp. zn. 6 Tdo 913/2022-7431
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 7. 2. 2023 o dovolání, které podal obviněný R. V. , nar. XY, trvale bytem XY, XY, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 5. 2022, sp. zn. 7 To 23/2022, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 63 T 6/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného R. V. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 3. 3. 2022, sp. zn. 63 T 6/2021, byl obviněný R. V. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným trestným činem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, jehož se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil tím, že
v době od 28. 6. 2010 do 21. 7. 2011, v rámci realizace veřejných zakázek na základě smlouvy o dílo č. SM1000000396 (dále jen „SOD 396“) ze dne 21. 6. 2010 mezi objednatelem, Městskou částí Praha 11, sídlem Ocelíkova 672, 149 41 Praha 4 (dále též jen „MČ Praha 11“), a zhotovitelem, spol. P. S., IČO XY, XY, XY (v současné době v likvidaci, sídlem XY, XY; dále též jen „P. S.“), na zhotovení díla „Úprava vnitřních dispozic Modletická 1401, Praha 4“, ve spojení s dodatkem č. 1 k SOD 396 ze dne 6. 10. 2010 na zhotovení díla „Úprava vnitřních dispozic Modletická 1401, Praha 4 – dodatečné stavební práce“, které proběhlo v době od 28. 6. 2010 do 1. 10. 2010 a dále na základě smlouvy o dílo č. SM1000000771 (dále jen „SOD 771“) ze dne 18. 10. 2010 mezi objednatelem MČ Praha 11 a zhotovitelem P. S., na zhotovení díla „Modletická 1401 – Zateplení a drobné stavební úpravy“, ve spojení s dodatkem č. 1 k SOD 771 ze dne 25. 5. 2011, které proběhlo v době od 7. 3. 2011 do 24. 5. 2011,
jako jediný vlastník a předseda představenstva P. S., který společnost po obchodní a finanční stránce i samostatně fakticky řídil, nechal prostřednictvím svých podřízených upravit podklady k vypracování dodatků obou smluv o dílo tak, aby tyto v rozporu s ujednáním mezi zhotovitelem a objednatelem o způsobu vyúčtování změn oproti projektové dokumentaci a očekáváním objednatele, neobsahovaly odpočet všech neprovedených prací a nedodaného materiálu (tedy tzv. "méněpráce"), a to přesto, že byl stavbyvedoucím o povaze a rozsahu těchto informován, a takto tedy byly ve vztahu k celé zakázce vystaveny následující faktury:
faktura č. FO-100/2010 ze dne 15. 7. 2010 na částku 1 497 874 Kč včetně DPH,
faktura č. FO-109/2010 ze dne 6. 8. 2010 na částku 4 390 294 Kč včetně DPH,
faktura č. FO-117/2010 ze dne 1. 9. 2010 na částku 13 520 689 Kč včetně DPH,
faktura č. FO-127/2010 ze dne 17. 9. 2010 na částku 3 385 804 Kč včetně DPH,
faktura č. FO-154/2010 ze dne 21. 10. 2010 na částku 4 497 893 Kč včetně DPH,
faktura č. FO-27/2011 ze dne 31. 3. 2011 na částku 7 037 723 Kč včetně DPH,
faktura č. FO-40/2011 ze dne 30. 4. 2011 na částku 6 382 920 Kč včetně DPH,
faktura č. FONP-69/2011 ze dne 24. 5. 2011 na částku 5 180 237 Kč včetně DPH,
faktura č. FO-85/2011 ze dne 20. 7. 2011 na částku 980 484 Kč včetně DPH,
ačkoli obžalovaný věděl, že předmětem zdanitelného plnění těchto faktur jsou i ve skutečnosti neprovedené stavební práce a nedodaný materiál, a to nejméně
- asfaltová střešní krytina Sklobit v hodnotě 943 359 Kč bez DPH,
- meziokenní vložky v hodnotě 354 553 Kč bez DPH a
- rekonstrukce venkovních ploch v hodnotě 1 693 219 Kč bez DPH,
a všechny tyto faktury nechal předložit objednateli MČ Praha 11 k proplacení, v úmyslu pro P. S. získat neoprávněný prospěch v celkové výši nejméně 2 972 381 Kč (po odečtení položky zazdění drážek ve zdivu v hodnotě 18 750 Kč bez DPH, která nebyla účtována, ač byla provedena), navýšené o 20 % DPH, tedy celkem 3 566 857 Kč, a tímto jednáním uvedl odpovědné pracovníky Úřadu městské části Praha 11 v omyl a zamlčel jim podstatné skutečnosti, přičemž všechny výše uvedené faktury byly bez výhrad odpovědných pracovníků Úřadu městské části Praha 11 schváleny a následně P. S. v plné výši uhrazeny,
a tímto jednáním obžalovaný způsobil poškozené MČ Praha 11 škodu v celkové výši nejméně 3 566 857 Kč.
2. Za to byl obviněný odsouzen podle §209 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2 let, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen a podle §82 odst. 1 tr. zákoníku byla stanovena zkušební doba v trvání 3 let. Podle §82 odst. 3 tr. zákoníku mu byla uložena povinnost během zkušební doby podmíněného odsouzení podle svých sil nahradit škodu, kterou trestným činem způsobil. Podle §73 odst. 1 tr. zákoníku mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v činnosti statutárního orgánu nebo člena statutárního orgánu obchodní společnosti či družstva, kontrolního orgánu nebo člena kontrolního orgánu obchodní společnosti či družstva nebo funkce prokuristy, včetně jejich zastupování na základě zvláštní plné moci, a to na dobu 4 let. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byli poškození Městská část Praha 11 a Česká republika, zastoupená Ministerstvem financí, odkázáni se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. Odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, bylo usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 5. 2022, sp. zn. 7 To 23/2022, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému usnesení Vrchního soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a m) tr. ř.
5. Skutkový závěr nalézacího soudu, aprobovaný odvolacím soudem, podle jeho přesvědčení neodpovídá výsledku dokazování. Nalézací soud nepostupoval v souladu se zásadou uvedenou v §2 odst. 6 tr. ř. a nehodnotil důkazy jednotlivě a v jejich souhrnu. Zcela ignoroval, byť to ve výroku konstatuje, že společnost P. S. pro objednatele prováděla stavební práce na základě dvou smluv o dílo, a to smlouvy č. SM1000000396 ze dne 21. 6. 2010 (dále jen „ SOD 396“) a smlouvy č. 100000771 ze dne 18. 10. 2010 (dále jen „SOD 771“), přičemž obsahem každé z těchto smluv byly jiné stavební práce. Uvedl totiž, že předmětem všech faktur, které byly společností P. S. vystaveny a předloženy MČ Praha 11 k proplacení a které se částečně vztahují k SOD 369 a částečně k SOD 771, byly i ve skutečnosti neprovedené stavební práce a nedodaný materiál, což identifikoval jako asfaltovou střešní krytinu Sklobit, meziokenní vložky a rekonstrukci venkovních ploch. Tento skutkový závěr ale neodpovídá výsledku dokazování. Tyto údajně neprovedené stavební práce a nedodaný materiál mají totiž souvislost pouze se SOD 771, nikoli se SOD 396. Není možné dojít k závěru, že předmětem faktur spojených se SOD 396 jsou také neprovedené stavební práce a nedodaný materiál, které s předmětem plnění podle SOD 396 vůbec nesouvisí. Pokud jde o faktury spojené se SOD 771, zde nalézací soud neidentifikuje, předmětem které z nich jsou údajně neprovedené stavební práce a nedodaný materiál, tj. jakým konkrétním jednáním, předložením které faktury se měl obviněný údajného podvodného jednání vůči MČ Praha 11 dopustit.
6. Následně obviněný zmínil, že nalézací soud připomenul jeho postavení ve společnosti P. S. s tím, že tato společnost byla jeho společností „v každém slovy smyslu“, a toto připomenutí nesprávně promítl do svých dalších úvah, když si významně pomohl aplikací odpovědí na otázku Cui bono? Podle nalézacího soudu měl ve společnosti ve všech otázkách konečné rozhodující slovo, v případě projednávané zakázky MŠ Modletická byl dokonce přímým a jediným nadřízeným svědka M. K., který jemu osobně jako stavbyvedoucí pravidelně referoval, jak stavba probíhá, co se řeší atd. To podle nalézacího osudu vyplývá ze stavebního deníku, kde je v tomto smyslu zápis ze dne 18. 8. 2010. Tento závěr je podle obviněného v rozporu s provedenými důkazy, neboť dne 18. 8. 2010 ještě nebyla SOD 771 uzavřena, a svědek M. K. tak nemohl informovat o údajně neprovedených pracích, které jsou obviněnému kladeny za vinu a které mají souvislost výhradně se SOD 771.
7. Dovolatel dále uvedl, že nalézací soud prezentoval, že odchylky od původně projektovaných technologií a postupů představují významnou změnu v průběhu stavby a je „nemyslitelné“, že by stavbyvedoucí M. K. svého nadřízeného o tomto neinformoval. Není a nemůže být pochyb o tom, že se tak dělo s vědomím a souhlasem obviněného. Tento závěr nalézacího soudu neodpovídá podle obviněného výsledku dokazování. V rámci hlavního líčení bylo prokázáno, že ve společnosti P. S. měli jednotliví zaměstnanci své úkoly, které byly v souvislosti s dosavadní praxí nastaveny obviněným. Vykazování provedených prací na stavebních zakázkách a následné schvalování vystavovaných faktur nespadalo do jeho činnosti.
8. Na stavbu MŠ Modletická delegoval obviněný svědka M. K. jako stavbyvedoucího, který řešil průběh a změny projektu, kontroloval prováděné práce a odpovídal za naplnění SOD. Tento svědek uvedl, že problémy na stavbě řešil sám, s obviněným nebyli v častém kontaktu. Skutečnost, že svědek M. K. obviněného informoval o průběhu stavby a na základě těchto informací měl mít obviněný podrobný přehled, tedy není možné přeceňovat. V daných souvislostech dovolatel připomenul usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 1. 2015, sp. zn. 5 Tdo 1557/2014.
9. Svědek M. K. vytvářel podklady pro fakturaci, a poté je předal či diktoval rozpočtáři K., který vyvářel zjišťovací protokoly, na základě nichž byly vystaveny dílčí faktury. Přitom nebylo prokázáno, že by do zjišťovacích protokolů obviněný jakkoliv zasahoval nebo se do jejich vyhotovování jakkoli zapojoval. Ani do vystavení faktury obviněný nijak nezasahoval. Ze své pozice zde byl od toho, aby řešil případné sporné či konfliktní situace, pokud by v rámci realizace stavby nastaly, a to i ve vztahu k vykazování prací k fakturaci. Žádné problémy v tomto směru mu signalizovány nebyly. Do procesu vykazování, fakturace a kontroly provedených prací obviněný nijak nezasahoval, neboť se jednalo o zaběhnutý a funkční systém používaný na všech stavbách realizovaných společností P. S. Svědkyně E. Š., která byla koordinátor za MŠ Praha 11 uvedla, že obviněného viděla asi dvakrát, když se přišel podívat na stavbu, nijak se neprojevoval, nezasahoval do toho.
10. Výpověď svědka M. K. podle obviněného potvrdil svědek J. K. Z emailové komunikace svědka J. K. s obviněným ale soudy učinily nesprávný závěr o povědomosti obviněného o méněpracích, které měly být fakturovány i přesto, že nebyly v plném rozsahu provedeny. Tato komunikace totiž svědčí o povědomosti obviněného o nutnosti uzavřít dodatek k SOD z důvodu nejen méněprací, ale zejména z důvodu víceprací, a neprokazuje, že by obviněný vědomě neuvedl či před MČ Praha 11 zatajil méněpráce, které by byly vyvolány změnou provedení díla. Svědek M. K. za dodavatele komunikoval se svědkem M. K. S obviněným se viděl jedenkrát, když mu byl představen. Tvrzení nalézacího soudu, že změny na stavbě se projednávaly s obviněným, není důkazně podloženo. O změnách rozhodoval stavbyvedoucí, technický dozor investora a projektanti. Důkazně podloženo není ani tvrzení nalézacího soudu, že na procesu vedoucím k vyúčtování provedených prací ve smyslu určení jejich obsahu a ceny se podílely jen tři osoby – svědek M. K., svědek J. K. a obviněný. Role obviněného v rámci vykazování a fakturace provedených prací není nijak prokázána.
11. Nalézací soud uzavřel a odvolací soud potvrdil, že nikdo jiný než obviněný nemohl mít zájem na tom, aby bylo MČ Praha 11 předloženo k proplacení něco, co nebylo provedeno či dodáno. Jedná se sice o úvahu logickou, ale tato skutečnost musí být prokázána, což se nestalo. Pokud byla avizována potřeba řešení víceprací a méněprací, a to formou dodatku k SOD, byly pro tyto dodatky připraveny podklady od osob k tomu povolaných. Pokud jde o jejich rozsah, spolehl se na své podřízené odborníky. Svědci M. K. a J. K. v žádném případě nepotvrdili, že by věděl o nesprávném vyúčtování. Nalézací soud opomněl roli svědka M. K., který za MČ Praha 11 jako technický dozor investora kontroloval a odsouhlasoval předkládané faktury a zjišťovací protokoly. Nelze hovořit o tom, že by bylo využito něčího omylu nebo že by u někoho byl vyvolán omyl. Ani osobu svědkyně E. Š. nebylo možno uvést v omyl nebo využít jejího omylu, protože se jednalo o osobu odborně zdatnou, která byla informována o změnách v průběhu realizace díla. Obviněný přitom nesouhlasil se závěrem odvolacího soudu, že vadná činnost svědka M. K. nehraje žádnou roli při posuzování trestněprávní odpovědnosti obviněného, neboť je v rozporu s provedenými důkazy. Nebylo prokázáno, že by obviněný byl v jakémkoli vztahu se svědkem M. K. Odsouhlasení fakturovaných výkonů svědkem M. K. bylo pro obviněného důkazem správnosti postupu jeho podřízených ve společnosti P. S. Mohlo se jednat o pouhé lidské selhání, na kterém obviněný nenese žádnou účast.
12. Z provedeného dokazování není možné dovodit naplnění jednoho ze znaků objektivní stránky trestného činu podvodu, neboť nebylo prokázáno, že by byl někdo ze zástupců MČ Praha 11 a to včetně technického dozoru investora, uveden v omyl nebo bylo využito něčího omylu. Nadto nebylo prokázáno, že by to byl obviněný, který měl někoho ze zástupců MČ Praha 11 uvést v omyl nebo využít něčího omylu.
13. Podle obviněného nebyla nade vši pochybnost prokázána ani škoda. Zde zejména sporoval závěry znaleckého posudku vypracovaného Kloknerovým ústavem Českého vysokého učení technického v Praze. Přibraný znalecký ústav měl stanovit hodnotu neprovedených prací, ač k tomu nemá oprávnění. Znalecký úkol spadá podle obviněného do kategorie ekonomických závěrů, tedy do odbornosti, k němuž je nezbytné znalecké oprávnění v oboru ekonomika. Uvedený znalecký ústav ani zpracovatel posudku Ing. Ivo Šimůnek, CSc. tímto oprávněním nedisponuje, a nebyl tudíž oprávněn znalecký úkol provést. Mohl se vyjádřit toliko k rozsahu provedených prací a nikoli k jejich ekonomickému vyjádření. Závěr znaleckého ústavu nalézací soud nehodnotil v souhrnu s ostatními provedenými důkazy. Všechny osoby, které kontrolovaly činnost společnosti P. S., totiž potvrzovaly, že práce proběhly, popř. byly nahrazeny jinými pracemi či materiály ve stejné nebo lepší kvalitě a hodnotě. Nalézací soud nehovořil o tom, v jaké hodnotě bylo dodáno společností P. S. nové řešení střechy oproti původně projektovanému. Ani znalecký ústav svým zkoumáním neuvedl najisto, zda původní materiál nebyl použit, neboť se na část střechy nedostal a u zbylé části střechy byly provedeny pouze namátkové jehlové sondy, které nemohou dát ucelený obraz o skutečném technickém řešení střešní krytiny. U rekonstrukce venkovních ploch rozsah provedených prací dovodil znalec pouze z namátkových sond. Skutečný rozsah a hodnotu takové rekonstrukce nemohl znalec objektivně zjistit. Nebylo tak prokázáno naplnění dalšího ze znaků objektivní stránky trestného činu podvodu, neboť nebylo prokázáno, že by byla MČ Praha 11 způsobena škoda a že by se někdo na její úkor obohatil.
14. Podle obviněného zde nebyl důkazní podklad k závěru o jeho zavinění ve formě úmyslu, natož úmyslu přímého. Má za to, že soudy subjektivní stránku předmětného trestného činu ve formě úmyslu jen předpokládají, ale neprokazují. K tomu připomenul usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 10. 2014, sp. zn. 5 Tdo 761/2014, a rozhodnutí č. 14/64 Sb. rozh. tr.
15. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 5. 2022, sp. zn. 7 To 23/2022, a podle §265l odst. 1 tr. ř. Vrchnímu soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
16. K dovolání se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který uvedl, že dovolatel ve svém dovolání opakuje obhajobu, kterou uplatnil ji před nalézacím soudem a kterou shrnul ve svém odvolání. S těmito námitkami se již vypořádaly soudy nižších stupňů v odůvodnění svých rozhodnutí. S jejich argumentací se státní zástupce ztotožnil a odkázal na ni. Za podstatné pokládal následující.
17. Dovolatel nadále stejnou argumentací brojí proti soudy učiněným skutkovým zjištěním. Opomíjí, že dovolací důvody jsou užší než důvody odvolací. Již z tohoto důvodu nelze v dovolání úspěšně uplatnit totéž, co lze uplatnit v odvolání. Pokud by měl být nesprávnými skutkovými zjištěními založen některý z dovolacích důvodů, muselo by se jednat o rozhodná skutková zjištění, která jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nimž nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Dovolatel takový zjevný rozpor zmiňuje pouze v bodu 5. svého dovolání, kde cituje znění §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V dalším textu svého dovolání však takové tvrzení neopakuje. Od odstavce 7. přebírá argumentaci ze svého odvolání založeného nikoliv na „zjevném rozporu“, nýbrž jen na porušení zásady in dubio pro reo.
18. Z hlediska formálního i obsahového se tedy dovolatel nyní dovolává porušení zásady in dubio a nikoliv „zjevného rozporu“. O žádném z konkrétních důkazů a skutkových zjištění netvrdí, že by snad mezi nimi byl rozpor zjevný ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nebo rozpor či nesoulad extrémní ve smyslu předchozí judikatury Ústavního soudu.
19. Podle státního zástupce námitky argumentující porušením zásady in dubio pro reo nemohou samy o sobě založit za nového znění §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. účinného od 1. 1. 2022 žádný dovolací důvod. Zásah soudu do skutkových zjištění by přicházel v úvahu jen v případech uvedených v judikatuře Ústavního soudu a v citovaném zákonném ustanovení. V daných souvislostech učinil z judikatury Ústavního soudu a Nejvyššího soudu závěr, že Nejvyšší soud je oprávněn a povinen posoudit, zda porušení zásady in dubio pro reo nabylo závažnosti porušení ústavního práva stěžovatele na spravedlivý proces a v takovém extrémním případě by se i porušení této zásady mohlo stát dovolacím důvodem. Měl však za to, že vzhledem k tomu, že dovolatel namísto zjevného rozporu formálně i obsahově namítl pouze porušení zásady in dubio pro reo, pohyboval se mimo dovolací důvody, jak jsou nyní pojímány Nejvyšším soudem i Ústavním soudem. Dodal, že soudy ve svých rozhodnutích dostatečně odůvodnily, proč pochybnost o zavinění dovolatele neměly.
20. Z rozvedených důvodů státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Z hlediska ustanovení §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasil s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
III.
Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování
21. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům.
22. Dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 5. 2022, sp. zn. 7 To 23/2022, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
23. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze podřadit pod (uplatněné) důvody uvedené v předmětném zákonném ustanovení.
24. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, když jsou rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
25. Důvodem dovolání podle ustanovení §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 1 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l ) (§265b odst. 1 tr. ř.). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci (prvá alternativa) , nebo byl–li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř. (druhá alternativa).
26. Obecně pak platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení tohoto dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
IV.
Důvodnost dovolání
27. Obviněný uplatnil námitky, které směřují proti skutkovým zjištěním soudů nižších stupňů, měl (stručně řečeno) za to, že učiněná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů.
28. Tyto námitky je formálně možné podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nicméně jsou zjevně neopodstatněné. Důvod ke kasaci napadených rozhodnutí by vyvstal jen tehdy, pokud by dovolací soud dospěl k závěru, že nastala alespoň jedna z alternativ v uvedeném ustanovení obsažená.
29. Námitky dovolatele mají odpovídat alternativě daného dovolacího důvodu, podle níž rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů [první alternativa daného dovolacího důvodu] . Její naplnění předpokládá zjištění tak hrubé vady skutkového zjištění, pro kterou nelze setrvat na nezměnitelnosti a závaznosti napadeného rozhodnutí vyplývajících z jeho právní moci. Taková vada bude, pouze stručně řečeno, dána v případě srovnatelném s tím, co vymezila judikatura Ústavního soudu pod pojmem tzv. extrémního nesouladu/rozporu skutkových a právních závěrů s obsahem provedených důkazů. O ten se jedná tehdy, když skutková zjištění postrádají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem provedených důkazů. Zároveň je však nutné dodat, že takto hrubá vada, resp. hrubě vadné skutkové zjištění musí podle dovolacího důvodu obsaženého v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. být určující z hlediska naplnění znaků trestného činu, jímž byl dovolatel uznán vinným.
30. Dovolací soud však konstatuje, že v posuzované věci není zjevný rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů dán. Z odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů (především rozsudku soudu prvního stupně) je totiž seznatelné, že si byly vědomy důkazní situace (v řízení bylo provedeno dokazování odpovídající ustanovení §2 odst. 5 tr. ř.), je patrné, jak hodnotily provedené důkazy (postupovaly v mezích ustanovení §2 odst. 6 tr. ř.) a k jakým závěrům přitom dospěly – je zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními, potažmo právními závěry.
31. Zároveň lze poznamenat, že existence případného extrémního nesouladu mezi učiněnými skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy nemůže být založena jen na tom, že obviněný předkládá vlastní hodnocení důkazů a dovozuje z toho jiné skutkové a právní závěry (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1268/2013).
32. Není přitom úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich nějaké vlastní skutkové závěry. Podstatné je, jak už výše uvedeno, že soudy se při zjišťování skutkového stavu věci nedopustily pochybení, jež by vedlo k vadě v podobě zjevného rozporu s obsahem provedených důkazů.
33. Lze ještě dodat, že pokud soudy nižších stupňů po vyhodnocení důkazní situace dospěly k závěru, že jedna ze skupin důkazů je pravdivá, že její věrohodnost není ničím zpochybněna a úvahy vedoucí k tomuto závěru zahrnuly do odůvodnění svých rozhodnutí, nejsou splněny ani podmínky pro uplatnění zásady „v pochybnostech ve prospěch“ (in dubio pro reo), neboť soudy tyto pochybnosti neměly (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. II. ÚS 3068/17).
34. V těchto souvislostech je vhodné rovněž zmínit, že obviněný ve svém dovolání opakuje argumentaci, kterou již prezentoval v předchozích fázích řízení, nicméně soudy nižších stupňů se s ní řádně vypořádaly (v zásadě by tedy postačilo odkázat na odůvodnění jejich rozhodnutí). K tomu je zde na místě připomenout rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, z něhož plyne, že opakuje-li dovolatel v dovolání námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání nedůvodné.
35. Jako prvou námitku obviněný prezentoval, že soud prvého stupně opominul, že ve věci šlo o dvě smlouvy o dílo. Možno poznamenat, že obviněný ji vznesl již v řízení před soudem druhého stupně, přičemž tento ji řádně vypořádal v bodu 13. odůvodnění svého rozhodnutí, na který lze tímto odkázat. Nejvyšší soud k tomu stručně dodává, že není pochybením, které by zakládalo důvod pro kasační zásah Nejvyššího soudu, pokud soud prvního stupně pojal popis skutku v komplexnosti celé zakázky. Podstatné totiž je, že skutek je ve výroku rozsudku soudu prvního stupně vymezen dostatečně konkrétně a úplně, v souladu s požadavky ustanovení §120 odst. 3 tr. ř. Postrádá proto opodstatnění i námitka dovolatele, že nalézací soud neidentifikoval, předmětem které z faktur jsou údajně neprovedené stavební práce a nedodaný materiál.
36. Dovolatel však především namítl, že nezasahoval do průběhu fakturace a kontroly provedených prací a nebyla prokázána jeho vědomost o tom, že vyúčtování prací neodpovídá skutečně provedeným pracím, takže nemůže být naplněn znak trestného činu – jeho úmyslné zavinění, resp. úmyslné jednání.
37. K tomu prezentoval výňatky z výpovědí řady svědků, jimiž se snažil dané tvrzení podpořit. Nicméně při této své argumentaci pomíjí důkazní stav v jeho komplexnosti, jak je velmi obsáhle a podrobně popsán zejména v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. Svou osobu se snažil vylíčit jako sice formální statutární orgán obchodní společnosti provádějící stavbu, ale fakticky jako nic nevědoucí a nic neovlivňující osobu, která nemá přehled o rozsáhlé milionové stavbě, kterou jeho stavební společnost provádí. Takovéto tvrzení nemohl dovolací soud akceptovat.
38. Nutno akcentovat, že ze souhrnu všech důkazů vyplynul skutkový stav, který je opakem obhajoby obviněného. Jeho verze je nepřijatelná. Obraz, který se celou svou argumentací a výňatky z výpovědí jednotlivých svědků snaží vykreslit, je takový, že údajně vše probíhalo bez jeho vědomí a ingerence, tedy že ačkoli je statutárním orgánem a jediným majitelem obchodní společnosti, tak zcela slepě důvěřuje svým zaměstnancům, ničeho nekontroluje a o ničem nerozhoduje. Takový obraz je ovšem zcela mimo závěry plynoucí z provedeného dokazování. V kontrapozici k tvrzením dovolatele dovolací soud v krátkosti poukazuje na výpověď svědka M. K., z níž plyne, že ten o celém průběhu stavby obviněného informoval. Není přitom přijatelný závěr, že by jej informoval pouze o jejím stavu v době před uzavřením SOD 771, a to zvláště za situace, kdy v průběhu stavby (a tedy i po uzavření uvedené druhé smlouvy) docházelo k významným změnám projektu, ať již jde o charakter jednotlivých stavebních činností či postupů nebo o druh stavebních materiálů. V kontextu uvedeného Nejvyšší soud dále poukazuje na emaily zaslané obviněnému na jeho adresu XY svědkem J. K. a jejich přílohy, které jsou popsány v bodech 113. a 114. odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, z nichž jednoznačně plyne, že tento svědek obviněného informoval o méněpracích a vícepracích, přičemž text prvního z nich „posílám doplněný dodatek, pokud by měl zůstat, tak, jak je, ještě ho prosím nikam neposílej ...“ je ve vztahu k výše uvedené námitce dostatečně výmluvný. Není pak od věci na tomto místě připomenout, že obviněný při svém výslechu v hlavním líčení dne 16. 9. 2021 (č. l. 6917 a násl.) vypověděl, že se staral o statutární chod firmy, byl v podstatě hlavní obchodník a ekonom firmy, „... neměli ani ekonoma a aby živil nějaké obchodní oddělení, to si zvládl sám“ (č. l. 6919). Byl v pozici předsedy představenstva a majitele (č. l. 6933). Svědek J. K. jako rozpočtář s ním určitě diskutoval a vyžadoval jeho stanovisko k sestaveným rozpočtům, k položkovým vyúčtováním prací, která byla přílohou faktur (č. l. 6925).
39. Nejvyšší soud k tomu dodává, že považuje za zcela nadbytečné, aby znovu reprodukoval to, co již podrobně popsal soud prvního stupně v odůvodnění jeho rozhodnutí, a na což navázal soud druhého stupně. Plně tedy postačuje odkázat na pečlivé, logické a přesvědčivě vyložené hodnotící úvahy vztažené k provedeným důkazům, učiněné soudem prvního stupně. Daný soud se v odůvodnění svého rozhodnutí věnoval na základě provedené důkazní materie velmi rozsáhle a podrobně celému průběhu stavby, zabýval se provedenými a neprovedenými stavebními pracemi a (ne)použitými materiály a v návaznosti na to rolemi jednotlivých osob a dospěl k odůvodněnému a důkazně podloženému závěru, že tím, komu bylo ku prospěchu zkreslování tzv. zjišťovacích protokolů a navazující neoprávněná fakturace neprovedených prací a nedodaných materiálů, byl právě obviněný. Logicky vyložil, že jiné osoby neměly na zkreslení zjišťovacích protokolů a vystavení skutečnosti neodpovídajících faktur zájem, neboť z toho nijak neprofitovaly. Naopak obviněný, který byl jediným společníkem společnosti P. S., měl jak motiv, tak i možnosti a prostředky ke spáchání předmětného trestného činu. Jakožto předseda představenstva dotčené obchodní společnosti a jakožto osoba tuto společnost vlastnící a ovládající, byl tím, kdo činil kroky, jimiž dotčenou obchodní společnost protiprávně obohatil na úkor zadavatele a investora zakázky MŠ Praha 11. Jestliže obviněný poukazoval na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 1. 2015, sp. zn. 5 Tdo 1557/2014, které mimo jiné hovoří o tom, že ... závěr o úmyslném zavinění pachatele nelze založit jen na skutečnosti, že určitá osoba byla v postavení statutárního orgánu obchodní společnosti jako zaměstnavatele ..., pak závěry uvedené v nastíněném rozhodnutí nejsou (oproti názoru obviněného) přiléhavé, neboť skutková zjištění učiněná soudy nižších stupňů v nyní posuzované věci na základě provedených důkazů jsou, jak plyne i z výše uvedených skutečností, zcela odlišná od skutkového základu jím odkazovaného rozhodnutí.
40. K uvedenému je vhodné pro dokreslení správnosti zjištění soudů nižších stupňů doplnit následující skutečnosti. Dne 25. 5. 2011 obviněný uzavřel jako statutární orgán společnosti P. S. s Městskou částí Praha 11 dodatek č. 1 k SOD 771 (č. l. 1114 a n.). Stalo se tak za situace, kdy jmenovaná společnost již měla uzavřenou smlouvu o dílo se společností J. S., ze dne 4. 5. 2011 (i tuto smlouvu za P. S. uzavřel on jako statutární orgán) o úpravě venkovního prostranství mateřské školy (rekonstrukci venkovních ploch), z níž jasně plynulo, že tato část celkové zakázky, k jejímuž provedení se společnost P. S. zavázala, bude provedena odlišným, podstatně méně nákladným způsobem, a tedy za podstatně nižší částku, než jaká byla původně stanovena podle SOD 771 (k tomu viz i znalecký posudek Kloknerova ústavu ČVUT v Praze). Dodat lze, že takto nasmlouvanou zakázku společnost P. S. převzala od společností J. S. dne 20. 5. 2011. Přesto však obviněný ve zmíněném dodatku č. 1 uvedenou skutečnost zamlčel (k tomu viz bod II zmíněného dodatku o změně rozsahu díla) a podepsal, že celková cena prací a dodávek, které jsou předmětem SOD 771, se nemění, což zjevně odporovalo skutečnému stavu věci. I tato okolnost dostatečně přesvědčivě svědčí o jeho úmyslném zavinění ve vztahu k shora popsanému skutku (úmyslném jednání), tedy o naplnění subjektivní stránky předmětného trestného činu jeho osobou.
41. Dlužno dodat, že o zodpovědném a vyváženém přístupu soudu prvního stupně k hodnocení provedených důkazů a vyvozování relevantních skutkových zjištění svědčí i ta skutečnost, že shledal obviněného vinným nikoli v celém rozsahu žalovaného skutku (k tomu viz bod 143 a násl. odůvodnění jeho rozsudku).
42. Obviněný zpochybnil i naplnění znaku trestného činu uvedení v omyl nebo využití něčího omylu. I zde je stejná situace jako u předchozí argumentace. I zde by totiž dovolací soud nadbytečně opakoval argumentaci soudu prvního stupně obsaženou v bodu 156. odůvodnění jeho rozhodnutí pojednávající o tom, že obviněný cíleně v úmyslu získat neoprávněný prospěch pro jím vedenou obchodní společnost předložením vyúčtování prací a materiálů v rozporu se skutečností a zatajením dopadu méněprací na celkovou cenu díla vyvolal u pracovníků MČ Praha 11 i svědka M. K. mylný dojem, že se jednalo o vyúčtování řádné a oprávněné. Právě na základě toho – v omylu – pak MČ Praha 11 prostřednictvím příslušných pracovníků provedla majetkovou dispozici, tedy úhradu (i neoprávněně) fakturovaných částek. S danou námitkou se tak nelze nikterak ztotožnit. Ke svědku M. K. je vhodné poznamenat, že jeho roli nelze přeceňovat, neboť při množství stavebních položek, je otázkou, zda bylo v jeho možnostech dopodrobna všechny položky zkontrolovat. Ostatně on sám k tomu, ve svém výslechu v hlavním líčení (viz č. l. 7061) vypověděl, že při sestavování soupisu provedených prací žádnou roli neplnil, to si dělal dodavatel. On pouze kontroloval, jestli práce odpovídají „zhruba“ tomu, co bylo v danou chvíli provedeno, protože to jsou tisíce položek, takže tam nelze každý detail zcela kontrolovat.
43. Dovolatel též ve svém dovolání sporoval prokázání škody představované proplacenými a neprovedenými pracemi, a to cestou zpochybnění znaleckého posudku vyhotoveného Českým vysokým učením technickým v Praze, Kloknerovým ústavem. Především namítl, že přibraný znalecký ústav měl stanovit hodnotu neprovedených prací, ač k tomu příslušným znaleckým oprávněním nedisponuje tento ústav ani zpracovatel znaleckého posudku Ing. Ivo Šimůnek, CSc., a že tento ústav se mohl podle své odbornosti vyjádřit pouze k rozsahu provedených prací a nikoli k jejich ekonomickému vyjádření.
44. Ani tato námitka dovolatele není ve věci novou. Dovolací soud tudíž opětovně připomíná, že se touto námitkou zabýval a řádně na ni odpověděl již soud prvního stupně v bodu 108. odůvodnění svého rozhodnutí, na které tak lze zcela odkázat. Proto toliko v krátkosti shrnuje, že v posuzovaném případě se nejednalo o oceňování stavebních prací v tom smyslu, jak se snaží dovolatel tvrdit, přičemž znalecký ústav neměl určit adekvátnost jednotkových cen, nýbrž předmětem jeho znaleckého konání bylo stanovení skutečného rozsahu provedených stavebních prací, k čemuž byla použita kombinace nedestruktivních a destruktivních metod. Na základě učiněných zjištění odpovídal znalecký ústav na otázky související s finančním ohodnocením dodaných a nedodaných prací tak, že striktně vycházel z nabídkového rozpočtu zhotovitele a ze zjišťovacích protokolů. Jednoduchou matematikou pak jím bylo vypočteno, o jakou částku byla zakázka přeplacena. Rovněž tato námitka je zcela neopodstatněná. Na místě je pak uvést, že soud prvního stupně správně zjistil, jaké stavební práce nebyly v rámci dané zakázky provedeny a jaké materiály nebyly dodány, přestože byly Městské části Praha 11 fakturovány. Ani v tomto směru výhrady obviněného neobstojí, přičemž opět postačí odkázat na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. Pouze příkladmo tak lze poznamenat, že obviněným zpochybňovaný posudek jmenovaného ústavu byl v tomto směru podpořen mimo jiné již zmíněnou smlouvou mezi společnost P. S. a společnosti J. S. a listinami s ní souvisejícími.
45. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. pak Nejvyšší soud uvádí, že rozhodl-li v posuzované věci odvolací soud po věcném přezkoumání rozsudku soudu prvního stupně a předcházejícího řízení, je zjevné, že tento dovolací důvod by mohl přicházet v úvahu pouze v jeho druhé alternativě [tj. byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř.]. S ohledem na výše uvedené ovšem nutno konstatovat, že za situace, kdy námitky obviněného nenaplnily dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., přičemž je nebylo možno podřadit ani pod jiný z dovolacích důvodů ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., nemohly být podřazeny ani pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě.
46. Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboť shledal, že je zjevně neopodstatněné. Učinil tak v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [ v ] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 7. 2. 2023
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu