ECLI:CZ:NS:2023:6.TDO.982.2023.1
sp. zn. 6 Tdo 982/2023-1638
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 1. 11. 2023 o dovolání, které podal obviněný M. H. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 6. 2023, č. j. 7 To 155/2023-1599, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 12 T 50/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. H. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 28. 2. 2023, č. j. 12 T 50/2020-1560, (dále též jen „rozsudek soudu prvního stupně“), byl obviněný M. H. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným přečiny nedovoleného ozbrojování podle §279 odst. 1 tr. zákoníku (v bodě I.), pytláctví podle 304 odst. 1, odst. 2 písm. b), d) tr. zákoníku (v bodě II.) a neoprávněného nakládání s chráněnými volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami podle §299 odst. 2 tr. zákoníku (v bodě III.), kterých se podle skutkových zjištění uvedeného soudu dopustil tak, že
I.
1) dne 2. 4. 2013 objednal prostřednictvím své e-mailové adresy XY@XY.cz od společnosti AimSport Sweden AB, se sídlem Enhagsslingan 3, 187 40 Täby, Švédsko, která komunikovala z e-mailové adresy XY@XY.se, 1 kus tlumiče zn. Cyclone Compact, Super effective 14x1 308W a 1 kus tlumiče Cyclone Predator, calibers 30-06 14x1 a objednané zboží ve výši 11 967,72 Kč uhradil dne 27. 5. 2013 z bankovního účtu vedeného na jeho jméno u Komerční banky, a. s., č. XY, a zboží převzal v nezjištěný den,
2) dne 18. 6. 2014 objednal prostřednictvím své e-mailové adresy XY@XY.cz od společnosti AimSport Sweden AB, se sídlem Enhagsslingan 3, 187 40 Täby, Švédsko, která komunikovala z e-mailové adresy XY@XY.se, 1 kus tlumiče zn. Cyclone Predator, calibers 30-06 14x1 a objednané zboží ve výši 7 065,70 Kč uhradil dne 1. 9. 2014 z bankovního účtu vedeného na jeho jméno u Komerční banky, a. s., č. XY a dne 8. 9. 2014 zboží převzal po dodání společností FedEx Services ve XY, okr. Brno-venkov,
3) dne 23. 6. 2016 objednal prostřednictvím své emailové adresy XY@XY.cz od společnosti AimSport Sweden AB, se sídlem Enhagsslingan 3, 187 40 Täby, Švédsko, která komunikovala z e-mailové adresy XY@XY.se, 2 kusy tlumičů zn. Triton 50 Sneezer, calibers 30-06 14x1 a objednané zboží ve výši 12 708,34 Kč uhradil dne 8. 7. 2016 z bankovního účtu vedeného na jeho jméno u Komerční banky, a. s., č. XY a dne 15. 7. 2016 zboží převzal po dodání společností FedEx Services ve XY, okr. Brno-venkov,
4) dne 5. 9. 2016 objednal prostřednictvím své e-mailové adresy XY @XY,cz od společnosti AimSport Sweden AB, se sídlem Enhagsslingan 3, 187 40 Täby, Švédsko, která komunikovala z e-mailové adresy XY@XY.se, 1 kus tlumiče zn. Triton 50S, calibers 30-06 14x1, 1 kus tlumiče zn. Triton 50S, calibers 8x57 14x1, 1 kus tlumiče zn. Triton 42S, calibers 22Hor 14x1 a objednané zboží ve výši 18 318,56 Kč uhradil dne 19. 9. 2016 z bankovního účtu vedeného na jeho jméno u Komerční banky, a. s., č. XY a dne 26. 9. 2016 zboží převzal po dodání společností FedEx Services ve XY, okr. Brno-venkov,
5) dne 11. 10. 2016 objednal prostřednictvím své e-mailové adresy XY@XY.cz od společnosti AimSport Sweden AB, se sídlem Enhagsslingan 3, 187 40 Täby, Švédsko, která komunikovala z e-mailové adresy XY@XY.se, 2 kusy tlumičů zn. Triton 50S, calibers 30-06 Spr. 14x1 a 2 kusy tlumiče zn. Triton 50S, 8x57 IS 14x1 a objednané zboží ve výši 24 428,69 Kč uhradil dne 19. 10. 2016 z bankovního účtu vedeného na jeho jméno u Komerční banky, a. s., č. XY a dne 3. 11. 2016 zboží převzal po dodání společností FedEx Services ve XY, okr. Brno-venkov,
6) dne 5. 12. 2016 objednal prostřednictvím své emailové adresy XY@XY.cz od společnosti AimSport Sweden AB, se sídlem Enhagsslingan 3, 187 40 Täby, Švédsko, která komunikovala z e-mailové adresy XY@XY.se, 4 kusy tlumičů zn. Triton 50S calibers 30-06 Spr. 14x1 a objednané zboží ve výši 24 428,69 Kč uhradil dne 19. 10. 2016 z bankovního účtu vedeného na jeho jméno u Komerční banky, a. s., č. XY a dne 13. 12. 2016 zboží převzal po dodání společností UPS ve XY, okr. Brno-venkov,
7) dne 26. 1. 2017 objednal prostřednictvím své e-mailové adresy XY@XY.cz od společnosti AimSport Sweden AB, se sídlem Enhagsslingan 3, 187 40 Täby, Švédsko, která komunikovala z e-mailové adresy XY@XY.se, 2 kusy tlumičů zn. Triton 42S, jeden pro ráži 22 Hornet a jeden pro ráži 223 Remington 14x1 a objednané zboží ve výši 12 422,30 Kč uhradil dne 31. 1. 2017 z bankovního účtu vedeného na jeho jméno u Komerční banky, a. s., č. XY a dne 7. 2. 2017 zboží převzal po dodání společností UPS ve XY, okr. Brno-venkov,
8) dne 21. 7. 2017 objednal prostřednictvím své e-mailové adresy XY@XY.cz od společnosti AimSport Sweden AB, se sídlem Storgatan 69, 523 31 Ulricehamn, Švédsko která komunikovala z e-mailové adresy XY@XY.se, 3 kusy tlumičů zn. Triton 50S calibers 30-06 a 1 kus tlumiče zn. Triton 50S 8x 57IS a objednané zboží ve výši 23 604,13 Kč uhradil dne 21. 8. 2017 z bankovního účtu vedeného na jeho jméno u Komerční banky, a. s., č. XY a dne 30. 8. 2017 zboží převzal po dodání společností UPS ve XY, okr. Brno-venkov,
9) dne 7. 4. 2017 v době od 11.27 hod. do 11.35 hod. v prostoru parkoviště před obchodním domem XY na nám. XY, XY, okr. Brno-venkov, prodal příslušníkovi Policie ČR (za využití §102a trestního řádu) tlumič hluku výstřelů zn. Triton 50S od společnosti AimSport za částku 12 000 Kč, aniž by po kupujícím požadoval jakýkoliv doklad totožnosti, zbrojní průkaz nebo jiný doklad, opravňující kupujícího k nabytí vlastnictví nebo držení střelné zbraně a doplňku zbraně, podléhající registraci podle příslušné právní úpravy a kupující takové oprávnění nikdy neměl,
10) dne 24. 4. 2017 v době od 17.45 hod. do 18.30 hod. v prostoru provozovny prodeje zbraní ve XY, okr. Brno-venkov, prodal příslušníkovi Policie ČR (za využití §102a trestního řádu) opakovací pušku - malorážku s přímo tažným závěrem, výrobce Zbrojovka Brno, model ZOM 451, ráže .22 Long Rifle s funkčním zásobníkem, válcový osově symetrický tlumič hluku výstřelu podomácku vyrobeným, 44 kusů kompletního ostrého náboje ráže .22 Long Rifle subsonic, výrobce Lapua, za částku 20 150 Kč, a takto učinil, aniž by po kupujícím požadoval jakýkoliv doklad totožnosti, zbrojní průkaz nebo jiný doklad, opravňující kupujícího k nabytí vlastnictví nebo držení střelné zbraně a doplňku zbraně, podléhající registraci podle příslušné aktuální právní úpravy a kupující takové oprávnění nikdy neměl,
kdy část těchto tlumičů hluku výstřelu přechovával v místě svého bydliště na adrese XY, kdy tyto učinil v přesně nezjištěné době neupotřebitelnými a 8 ks vydal policii ČR dne 14.2.2018 a 1 ks prodal agentu policie dne 24.4.2017(jak popsáno v bodě 10),
a to přesto, že dané tlumiče hluku výstřelu měly až do 30.1.2021 charakter zbraně kategorie A a byly zakázaným doplňkem zbraně ve smyslu §4 písm. c) bod 1. zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu, který bylo zakázáno nabývat do vlastnictví, držet nebo nosit, a obžalovaný neměl výjimku z tohoto zákazu, přičemž v bodě 10 měla předložená zbraň ve smyslu §6 písm. a) zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu, charakter zbraně kategorie C, jejíž vlastnictví podle §14 citovaného zákona je držitel zbrojního průkazu příslušné skupiny nebo zbrojní licence příslušné skupiny povinen ohlásit příslušnému útvaru policie, což neučinil, a dále ve smyslu §29 odst. 1 písm. e) tuto zbraň nepředložil příslušnému orgánu policie v rámci pravidelných kontrol zbraní a konečně podle §29 odst. 3 citovaného zákona uvedenou zbraň bez povolení převedl na jinou osobu, která k jejich držení není oprávněna,
II.
dne 12. 4. 2017 kolem 22.50 hod. v lokalitě XY v Národním parku XY, Slovenská republika, bez příslušného povolení při lovu úmyslně usmrtil medvěda hnědého, čímž poškozené Slovenské republice, zastoupené Státní ochranou přírody Slovenské republiky, se sídlem Tajovského 28B, Bánská Bystrica, Slovenská republika, způsobil škodu ve výši 11 070 eur (tj. 273 373,65 Kč),
III.
nejméně od září 2010 do 10. 10. 2017 ve XY, okr. Brno-venkov, přechovával vycpaninu rysa ostrovida, 2 kusy kůže medvěda hnědého, 1 kus lebky medvěda hnědého a 2 kusy lebky medvěda a nejméně od dubna 2017 do 10. 10. 2017 u preparátora J. P., nar. XY, přechovával na adrese XY, XY, okr. Brno-venkov, kůži medvěda hnědého, přičemž medvěd hnědý je s účinností od 13. 8. 1992 řazen mezi druhy kriticky ohrožené a rys ostrovid mezi druhy silně ohrožené podle ustanovení §48 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny a přílohy č. III k vyhlášce č. 395/1992 Sb., a to přesto, že k držení kůží a lebek medvěda hnědého a vycpaniny rysa ostrovida je nutná výjimka vydaná podle §56 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, přičemž k držení vycpaniny, kůží a lebek výjimkou nedisponoval.
2. Za tato jednání byl obviněnému podle §304 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 18 měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 30 měsíců, za současného uložení přiměřené povinnosti obviněnému podle §82 odst. 3 tr. zákoníku ve zkušební době podle svých sil uhradit škodu, kterou trestnou činností způsobil. Dále mu byl podle §70 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci – 3 ks medvědích kůží s hlavou, 3 ks lebek medvěda a vycpaniny rysa ostrovida a podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku trest propadnutí věci – malorážky se 44 ks druhově příslušných kompletních ostrých nábojů a 9 ks tlumičů hluku výstřelu zn. AimSport. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byl obviněný zavázán zaplatit poškozené Slovenské republice, zastoupené Státní ochranou přírody Slovenské republiky na náhradě škody částku 11 070 eur.
3. Zároveň byl obviněný podle §226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutek kvalifikovaný jako přečin pytláctví podle §304 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, jehož se měl podle obžaloby dopustit tak, že dne 25. 9. 2010 na blíže nezjištěném místě v XY, Slovenská republika, bez příslušného povolení při lovu úmyslně usmrtil medvěda hnědého, čímž poškozené Slovenské republice, zastoupené Státní ochranou přírody Slovenské republiky, způsobil škodu ve výši 11 070 eur (tj. 272 709,45 Kč). Podle §229 odst. 3 tr. ř. byla poškozená Slovenská republika, zastoupená Státní ochranou přírody Slovenské republiky s touto částí uplatněného nároku na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
4. Odvolání obviněného proti odsuzující části tohoto rozsudku Krajský soud v Brně svým usnesením ze dne 15. 6. 2023, č. j. 7 To 155/2023-1599 (dále též jen „napadené usnesení“ nebo „napadené rozhodnutí“) zamítl podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Brně podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Romana Haise dovolání, jež opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., přičemž odcitoval jejich plné zákonné znění.
6. Ve vztahu ke skutku pod bodem I. odsuzujícího rozsudku soudům vytkl, že nerespektovaly princip ultima ratio s tím, že jeho názor, že toto jednání mělo být kvalifikováno jen jako přestupek, potvrdil i dozorový orgán – Ministerstvo vnitra ČR. K tomu jako důkaz navrhl „Sdělení ministerstva vnitra, M. B.“, jež k dovolání přiložil. Zdůraznil, že tlumiče hluku výstřelu si objednal primárně za účelem zjištění jejich konstrukce a funkce pro vlastní vývoj a výrobu (v současné době již vyrábí tlumiče vlastní značky). Ani 8 ks tlumičů není schopno vyvolat srovnatelný stupeň nebezpečí jako jedna střelná zbraň. Při stanovení míry společenské škodlivosti činu mělo být v jeho prospěch dále zohledněno, že je držitelem nejen zbrojního průkazu, ale i zbrojní licence A – E pro všechny druhy zbraní a že se zbraněmi umí nakládat zcela bezpečně.
7. U skutku pod bodem I./10) lze podle mínění obviněného hovořit o tzv. opomenutých důkazech. Zbrojovka Brno, od níž zakoupil předmětnou malorážku, tuto vedla a následně i prodala jako prototypovou zbraň kategorie D, nikoli tedy jako zbraň kategorie C. K tomu on sice už nemá žádné doklady, ale soud se mohl a měl dotázat předešlého vlastníka zbraně na jeho stanovisko. Neměl se spokojit s pouhým odborným vyjádřením, neboť na jeho základě byl obviněný původně stíhán pro zločin provedení zahraničního obchodu s vojenským materiálem bez povolení nebo licence a až k opakovaným námitkám obhajoby a po doložení znaleckého posudku orgány činné v trestním řízení připustily pochybení a uznaly, že předmětné tlumiče vojenským materiálem nejsou. Ke kategorizaci zbraní odborným vyjádřením by tedy v tomto případě mělo být přistupováno s jistou mírou pochybnosti.
8. Pokud jde o skutek pod bodem II. (zastřelení medvěda), obviněný nejprve obecně uvedl, že se skutkovým a právním hodnocením soudů sice nesouhlasí, ale uznává, že to je jejich výsostné právo, a předmětné bere jako trest za to, že se tzv. chlubil cizím peřím. Vyfotit se s uloveným medvědem byl pro něj splněný sen, sám jej však nezastřelil a vlastně ani nikdy nelovil. Zopakoval svoji obhajobu, že se u zastřeleného zvířete pouze vyfotil, a současně vyslovil názor, že soudy neobjektivně vyhodnotily obsah odposlechu ze dne 11. 4. 2017, neboť tam nezaznělo nic o přichystaném lovu. Zásadní výhrady uplatnil k výroku o náhradě škody. Odvolací soud se podle obviněného nezabýval jeho námitkami, pouze obecně odkázal na slovenskou vyhlášku č. 24/2003 Zb., která však není na našem území platná a účinná, navíc zcela absentuje konkrétní způsob výpočtu výše škody tak, aby jej bylo možné přezkoumat. Soud měl buď vyzvat poškozeného ke konkretizaci a objektivizaci, resp. ke zdůvodnění výše náhrady škody, nebo jej měl odkázat na civilní řízení. Odůvodněné a důkazy podložené přihlášení se s nárokem na náhradu škody nelze nahradit ani sebelepší úvahou soudů. Takový postup je nepřípustný a v rozporu s právem na spravedlivý proces. Odvolací soud se nevypořádal ani s otázkou vlastnictví zastřeleného medvěda, jeho původem, aktivní legitimací ve vztahu k náhradě škody a s ustanovením §1046 o.z. Pokud soudy uznaly obviněného vinným skutkem pod bodem II. (s čímž on ovšem nesouhlasí), tak měly údajně poškozenou Slovenskou republiku odkázat s uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
9. K pochybení podle názoru obviněného došlo i ve výroku o trestu, který je jako celek nepřiměřeně přísný. Soudy měly přihlédnout k delšímu časovému odstupu od spáchané trestné činnosti, k poměrně dlouhému trestnímu řízení, jakož i k jeho doznání a dosavadnímu řádnému životu. Trest propadnutí věci – tlumičů hluku výstřelu velice zpřísňuje hlavní trest odnětí svobody a jeví se jako nadlimitní. Obviněný je již poučen a předmětné tlumiče by řádně zaevidoval. Uvedené zpřísnění trestu je podle jeho mínění v rozporu se základními principy ukládání trestů, zejména s ustanoveními §37 a §38 tr. zákoníku, když je zakázáno ukládat citelnější sankce, než je nezbytně nutné.
10. S ohledem na uvedené obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů nižších stupňů a věc vrátil Okresnímu soudu Brno-venkov k dalšímu řízení. Zároveň vyslovil souhlas s tím, aby o dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání.
11. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se do doby rozhodnutí Nejvyššího soudu k dovolání obviněného nevyjádřil.
III.
Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování
12. Nejvyšší soud nejprve zkoumal, zda je dovolání v této trestní věci přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na určeném místě a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. Dovolání, které splňuje všechny obsahové náležitosti podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., a to včas a na místě, kde lze takové podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
13. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Nestačí přitom, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, nýbrž je třeba, aby námitky dovolatele takovému důvodu také svým obsahem odpovídaly. Nejvyšší soud proto následně hodnotil, zda obviněným vznesené námitky obsahově vyhovují jím uplatněným důvodům dovolání.
14. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat tehdy, jestliže jsou rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, a dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l).
IV.
Důvodnost dovolání
15. Nejvyšší soud v první řadě konstatuje, že námitky obviněného lze formálně podřadit pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (v jeho první a třetí alternativě) a §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (v obou jeho alternativách), jakož i pod jím výslovně nezmíněný, avšak implicitně též namítaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. Důvodnými je však neshledal.
16. Pokud jde o námitky směřující do oblasti dokazování (skutkové), obviněný ve vztahu ke skutku pod bodem I. výroku rozsudku soudu prvního stupně poukázal na údajně opomenuté důkazy, a to s tím, že si soudy mohly a měly vyžádat vyjádření původního vlastníka malorážky – Zbrojovky Brno (v jaké kategorii zbraní malorážku evidoval před jejím prodejem obviněnému) a že se neměly spokojit jen s odborným vyjádřením z oboru kriminalistika, odvětví balistika založeným ve spise, neboť o jeho správnosti mohou vznikat pochybnosti, a ve vztahu ke skutku pod bodem II. zpochybnil soudy zjištěnou výši škody (hodnotu uloveného medvěda hnědého). Mimo to pak již jen stručně zopakoval, že medvěda nezastřelil, pouze se vyfotil u jeho mrtvého těla, a poukázal na údajnou nepřesnost přepisu odposlechnutého hovoru ze dne 11. 4. 2017 s tím, že tam nezaznělo nic o přichystaném lovu. Veškerá argumentace obviněného vztahující se k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je jen povrchní a veskrze obecná. Obviněný neuvádí prakticky vůbec nic konkrétního – jaká skutková zjištění jsou v rozporu s jakými důkazy, proč by údajně opomenuté důkazy měly být posouzeny jako podstatné a způsobilé zvrátit výsledky dosavadního dokazování před soudy nižších stupňů apod. Není úkolem Nejvyššího soudu, aby si dovolací argumentaci obviněného jakkoli domýšlel, resp. ji doplňoval. Zákonnost a odůvodněnost napadených výroků rozhodnutí přezkoumává jen v rozsahu a z důvodů, které byly v dovolání zřetelně vymezeny (§265i odst. 3 tr. ř.).
17. V posuzované věci Nejvyšší soud žádný, natož pak zjevný, rozpor mezi obsahem provedených důkazů a učiněnými skutkovými zjištěními, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, neshledal. Rovněž tak nezjistil, že by nebyly nedůvodně provedeny podstatné důkazy navržené obviněným, ani že by správně zjištěné jednání obviněného bylo vadným způsobem právně kvalifikováno, resp. že by napadené rozhodnutí, případně rozhodnutí soudu prvního stupně, spočívalo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Nebyl zde proto žádný důvod do závěrů soudů nižších stupňů zasahovat.
18. Je třeba připomenout, že o tzv. zjevný rozpor ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jde pouze tehdy, když skutková zjištění soudů postrádají obsahovou spojitost s provedenými důkazy, když tato skutková zjištění nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, když jsou tato zjištění opakem toho, co je obsahem provedených důkazů apod. Musí se tedy jednat o prakticky svévolné hodnocení důkazů, provedené bez jakéhokoli akceptovatelného racionálního logického základu. Nejvyšší soud je v daném směru povolán korigovat jen skutečně vážné excesy soudů nižších stupňů (k tomu přiměřeně viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, a další). Existence případného zjevného rozporu mezi učiněnými skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy každopádně nemůže být založena jen na tom, že obviněný na základě svého přesvědčení hodnotí tytéž důkazy jinak, s jiným do úvahy přicházejícím výsledkem (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1268/2013). Dovolání je určeno především k nápravě vážných procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř. Nejvyšší soud není a ani nemůže být další soudní instancí přezkoumávající skutkový stav v celé jeho šíři.
19. V projednávaném případě se obviněný domáhá (mimo jiné) evidentně právě toho, aby provedené důkazy byly zhodnoceny jiným (jeho představám lépe vyhovujícím) způsobem. Prosazuje přitom vlastní skutková tvrzení, aniž by ovšem zohlednil všechny relevantní důkazy nejen jednotlivě, ale zejména i v jejich logickém souhrnu a ve vzájemných souvislostech. Toto naopak správně učinily soudy nižších stupňů.
20. Jak zdůraznil Ústavní soud ve svém rozhodnutí ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (jehož porušení obviněný též namítá) nelze vykládat tak, že obviněnému garantuje úspěch v řízení, resp. že mu zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá jeho představám. Je jím zajišťováno „pouze“ právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy, což se ovšem v projednávané trestní věci stalo.
21. Není úkolem Nejvyššího soudu, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral je, porovnával je s obhajobou obviněného a případně z nich vyvozoval vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že Okresní soud Brno-venkov a Krajský soud v Brně v odůvodnění svých meritorních rozhodnutí dostatečně podrobně, logicky a přesvědčivě vyložily, na základě jakých důkazů uznaly obviněného vinným ze spáchání předmětných skutků, jak tyto důkazy hodnotily a na základě čeho mají za vyvrácenou obhajobu obviněného. I podle názoru Nejvyššího soudu bylo dokazování provedeno v dostatečném rozsahu a učiněná skutková zjištění mají odpovídající obsahové zakotvení v provedených důkazech, na něž soudy nižších stupňů ve svých rozhodnutích zcela konkrétně odkázaly (viz zejm. str. 7-8, odst. 7-8 a str. 13-18, odst. 23-31 rozsudku soudu prvního stupně a str. 9, odst. 7 a str. 10-11, odst. 8 usnesení soudu odvolacího). Skutky pod body I. a III. byly kromě celé řady listinných důkazů a znaleckých posudků prokázány i doznáním obviněného (který ve vztahu k jednání pod bodem III. prohlásil svoji vinu a ve vztahu k jednání pod bodem I. měl námitky týkající se v zásadě jen právní kvalifikace činu). Skutek pod bodem II. byl bez jakýchkoli pochybností prokázán fotografiemi nalezenými v mobilním telefonu a notebooku obviněného, výstupy z odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu a z předstíraného převodu věci, výpovědí svědka J. P. mladšího aj. Jestliže soudy za dané situace rozhodly o vině obviněného tak, jak je uvedeno pod body I.-III. výroku rozsudku soudu prvního stupně, a pokud tato jeho jednání právně kvalifikovaly jako trestné činy podle §279 odst. 1, §304 odst. 1, odst. 2 písm. b), d) a §299 odst. 2 tr. zákoníku, pak jim nelze nic vytknout.
22. Soud prvního stupně i soud odvolací si byly vědomy všech zásadních skutečností zmiňovaných obviněným nyní shodně i v jeho dovolání. Jediné novum představuje námitka údajně opomenutých důkazů ve vztahu ke klasifikaci malorážky jako zbraně kategorie C (k tomu viz níže). Jinak obviněný v dovolání v podstatě jen zopakoval svoji dřívější argumentaci, s níž se podle jeho názoru ve věci rozhodující soudy správně nevypořádaly. Ve skutečnosti vůbec nejde o situaci, že by z provedených důkazů vyplývalo něco jiného, než s čím oba soudy nižších stupňů pracovaly a z čeho při svém rozhodování vycházely. Základ dovolání obviněného spočívá toliko v polemice se způsobem, jakým soudy provedené důkazy zhodnotily, příp. jak následně daná jednání právně kvalifikovaly. Argumentace obviněného není ničím jiným než pokračováním jeho stále stejné obhajoby, opakováním argumentů vznesených již v dřívějších fázích trestního řízení, s nimiž se ovšem soudy nižších stupňů vypořádaly (a to jak pokud jde o otázky skutkové, tak i právní). Nejvyšší soud mnohokrát ve svých předchozích rozhodnutích zdůraznil, že za této situace jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné.
23. Závěr soudů, že se obviněný dopustil jednání popsaného ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, je správný, a správná je i použitá právní kvalifikace. Jak už bylo naznačeno, Nejvyšší soud se v podstatném ztotožňuje se závěry soudů nižších stupňů a odkazuje proto na relevantní pasáže odůvodnění jejich rozhodnutí (viz str. 7-13 napadeného usnesení odvolacího soudu a str. 7-20 rozsudku soudu prvního stupně).
24. Problematikou potřeby reakce (odpovědí) na stále se opakující argumenty (otázky) obviněných se opakovaně zabýval i Ústavní soud. Například ve svém usnesení ze dne 18. 12. 2008, sp. zn. II. ÚS 2947/08, zdůraznil, že ve shodě s Evropským soudem pro lidská práva (dále též jen „ESLP“) zastává stanovisko, že soudům adresovaný závazek plynoucí z čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, promítnutý do podmínek kladených na odůvodnění rozhodnutí, nelze chápat tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument, a odvolací soud se při zamítnutí odvolání může v principu omezit na převzetí odůvodnění soudu nižšího stupně (viz např. věc řešená před ESLP García proti Španělsku). Totožné stanovisko Ústavní soud zaujal i ve svém usnesení ze dne 25. 10. 2016, sp. zn. II. ÚS 1153/16 (zde s odkazem rozsudek ESLP ze dne 19. 12. 1997 ve věci Helle proti Finsku) a řadě jiných. Netřeba pochybovat o tom, že pokud uvedené platí pro odvolací řízení, pak to tím spíše platí pro řízení dovolací, je-li zjištěno, že soudy nižších stupňů již shodným námitkám obviněného věnovaly dostatečnou pozornost.
25. Nad rámec toho, co v odůvodnění svých meritorních rozhodnutí uvedly soudy prvního a druhého stupně, tak považuje Nejvyšší soud za potřebné učinit už jen několik poznámek v reakci na konkrétní námitky dovolatele.
26. Pokud jde o dokazování ve vztahu ke skutku pod bodem I./10) výroku rozsudku soudu prvního stupně, v žádném případě nelze hovořit o tzv. opomenutých důkazech, tj. že by soudy nedůvodně neprovedly obviněným navržené podstatné důkazy nezbytné ke skutkovým zjištěním, jež jsou určující pro naplnění znaků trestného činu. Obviněný v řízení před soudy nižších stupňů provedení těch důkazů, které nyní ve svém dovolání označuje za opomenuté (zprávou Zbrojovky Brno a odborným vyjádřením či znaleckým posudkem k přezkoumání závěrů odborného vyjádření PČR OKTE Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje z oboru kriminalistika, odvětví balistika na č. l. 578-579), ve skutečnosti vůbec nenavrhl. Logickým vysvětlením může být samozřejmě to, že ve vztahu k dotčenému skutku [bod I./10)] původně prohlásil svoji vinu, tedy souhlasil jak se skutkovými tvrzeními obžaloby, tak i s použitou právní kvalifikací podle §279 odst. 1 tr. zákoníku (a to včetně závěru o zařazení malorážky do kategorie zbraní C). Každopádně s námitkou obviněného ohledně klasifikace malorážky jako zbraně kategorie C se vypořádal již Krajský soud v Brně, a to na str. 9 v odst. 7 svého (napadeného) usnesení. K tomu pak lze ještě doplnit, že není vůbec důležité, do jaké kategorie zbraní zařadil ve své vnitřní evidenci předmětnou malorážku její původní vlastník (soukromý subjekt) – Zbrojovka Brno. Podstatné je, do které kategorie zbraní ve smyslu zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „zákon o zbraních“) spadá skutečně, a to bylo jednoznačně prokázáno výše zmíněným odborným vyjádřením z oboru kriminalistika, odvětví balistika. O správnosti jeho závěrů nevznikají žádné pochybnosti, když se jednalo o plně funkční zbraň ráže .22 Long Rifle. Stejně jako i u jiných dovolacích argumentů, ani zde obviněný neuvádí nic konkrétního, co by mělo potenciál závěry daného odborného vyjádření, resp. na to navazující závěry soudů zpochybnit.
27. Ve vztahu ke zbylé části skutku pod bodem I. rozsudku soudu prvního stupně, resp. ve vztahu k celému jednání popsanému pod body I./1)-10) jako celku, obviněný jinak v podstatě nepopírá naplnění formálních znaků trestného činu nedovoleného ozbrojování podle §279 odst. 1 tr. zákoníku, avšak tvrdí, že toto jednání mělo být správně posouzeno jen jako přestupek. Jeho argumentace je opět jen velmi kusá a veskrze obecná. Poukazuje především na princip ultima ratio a zásadu subsidiarity trestní represe, přičemž se mj. opírá o k dovolání připojené „Sdělení ministerstva vnitra, M. B.“. Tato listina podle obviněného potvrzuje jeho už dříve prezentovaný názor, že jednání pod bodem I. vykazuje znaky pouze přestupku a nikoli trestného činu. S tím však nelze v žádném případě souhlasit. Obviněnému je třeba především připomenout zásadu iura novit curia (soud zná právo), podle níž soud provádí dokazování pouze v otázkách skutkových, nikoli právních, neboť právo zná sám a jen on je oprávněn jej vykládat. Předložení zmíněného „Sdělení ministerstva vnitra“ je už proto zhola bezpředmětné. Navíc ve skutečnosti ani nejde o nějaké oficiální stanovisko Ministerstva vnitra ČR, nýbrž jen o soukromou emailovou komunikaci obviněného se zaměstnancem uvedeného úřadu, přičemž však obviněný evidentně zatajil pravý důvod svých dotazů, záměrně pomlčel o tom, že je trestně stíhaný v této věci a zároveň ani neposkytl informace v plném rozsahu, které by umožnily skutečně objektivní komplexní posouzení celé záležitosti. Dotčená pracovnice ministerstva vnitra formulovala svoji odpověď logicky z pohledu správního orgánu (nikoli orgánu činného v trestním řízení) – obviněnému sdělila, jaká ustanovení zákona o zbraních mohl svým jednáním (které v položeném dotazu stručně popsal) porušit a jaké přestupky ve smyslu zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů, tím mohl spáchat. Takovouto odpověď však samozřejmě nelze vykládat způsobem, o který se dovolatel snaží, tedy že by jeho jednání i podle názoru Ministerstva vnitra ČR nebylo trestným činem, nýbrž jen přestupkem.
28. Soudy nižších stupňů naprosto správně uzavřely, že s ohledem na povahu a závažnost jednání obviněného musí být toto posouzeno jako trestný čin a nikoli jen jako přestupek. Společenská škodlivost jeho jednání byla natolik vysoká, že uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu nemůže být v žádném případě dostačující (§12 odst. 2 tr. zákoníku).
29. Ze stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. Tpjn 301/2012, se podává, že společenská škodlivost není zákonným znakem trestného činu, neboť má význam jen jako jedno z hledisek pro uplatňování zásady subsidiarity trestní represe ve smyslu §12 odst. 2 tr. zákoníku. Společenskou škodlivost nelze řešit v obecné poloze, ale je ji třeba zvažovat v konkrétním posuzovaném případě u každého spáchaného méně závažného trestného činu, u něhož je nutné ji zhodnotit s ohledem na intenzitu naplnění kritérií vymezených v §39 odst. 2 tr. zákoníku, a to ve vztahu ke všem znakům zvažované skutkové podstaty trestného činu a dalším okolnostem případu. Úvaha o tom, zda jde o čin, který s ohledem na zásadu subsidiarity trestní represe není trestným činem z důvodu nedostatečné společenské škodlivosti případu, se uplatní za předpokladu, že posuzovaný skutek z hlediska spodní hranice trestnosti neodpovídá běžně se vyskytujícím trestným činům dané skutkové podstaty. Tak tomu ovšem v případě jednání dovolatele není. Jeho jednání nebylo jen ojedinělé a celkově méně závažné, např. že by po kratší dobu nelegálně přechovával jen jednu zbraň, s níž by žádným způsobem nenakládal. Naopak, vedle malorážky a několika desítek kusů příslušného střeliva nepovoleně přechovával i celkem 22 ks tlumičů hluku výstřelu, které v průběhu několika let (2013-2017) nakupoval v cizině a bez jakéhokoli povolení a povinné registrace je dovážel do České republiky, a na konci tohoto období dokonce dva tlumiče hluku výstřelu a malorážku se 44 ks příslušných nábojů prodal jiné (pro něj zcela anonymní) osobě, aniž by od ní požadoval předložení jakýchkoli dokladů totožnosti, resp. prokazujících oprávnění k nabytí a držení zbraní. Jestliže obviněný poukazuje na to, že v inkriminované době sám byl držitelem zbrojního průkazu a dokonce i zbrojní licence A – E pro všechny druhy zbraní, pak tím spíše dobře věděl, co je jeho zákonnou povinností a že svým dlouhou dobu trvajícím jednáním tuto povinnost zásadním způsobem opakovaně porušuje. Rozhodně zde nejsou žádné mimořádné okolnosti, které by mohly resultovat v závěr, že jednání obviněného z hlediska spodní hranice trestnosti neodpovídá běžně se vyskytujícím trestným činům dané skutkové podstaty.
30. Pokud jde o skutek pod bodem II. výroku rozsudku soudu prvního stupně, tj. trestný čin pytláctví podle §304 odst. 1, odst. 2 písm. b), d) tr. zákoníku (neoprávněný odlov medvěda hnědého), z textu dovolání na str. 4 v podstatě ani není zřejmé, zda obviněný hodlá vedle námitek právních vznést i námitky skutkové nebo ne. Na jedné straně deklaruje, že respektuje výsostné právo soudů na hodnocení provedených důkazů, a i když s jejich skutkovými a právními závěry nesouhlasí, tak „předmětné“ bere jako trest za to, že se chlubil cizím peřím (což navazuje na jeho obhajobu, že medvěda nezastřelil, že se u něj pouze vyfotil), aby následně zopakoval své popěrné stanovisko a zároveň připojil i nesouhlas se způsobem vyhodnocení obsahu odposlechnutého telefonického hovoru ze dne 11. 4. 2017. Nelze než znovu zopakovat, že není úkolem Nejvyššího soudu, aby dovolací argumentaci obviněného jakkoli sám doplňoval či si ji domýšlel. Obviněný opět neuvádí nic konkrétního – jaká konkrétní skutková zjištění jsou podle jeho názoru v rozporu s obsahem jakých konkrétních důkazů a proč. Jak už bylo uvedeno výše, takovéto jen zcela obecné námitky směřující do oblasti dokazování nemají potenciál zvrátit výsledky provedeného dokazování a na něj navazujícího hodnocení ze strany soudů prvního i druhého stupně. I ve fázi dovolacího řízení platí, že není nutné se zvlášť podrobně vyjadřovat ke každé jednotlivé námitce obviněného, a to zvlášť ne tehdy, pokud jsou dané námitky (jako je tomu v tomto případě) jen obecné, neurčité a zjevně irelevantní. Důležité je, že proti všem v této věci uplatněným obhajovacím námitkám obviněného soudy nižších stupňů vybudovaly vlastní přesvědčivý ucelený argumentační systém, který dostatečně podrobně a logicky vyložily tak, že o jeho správnosti nevznikají žádné rozumné pochybnosti.
31. Ve vztahu ke skutku pod bodem II. výroku rozsudku soudu prvního stupně je tedy třeba se zabývat prakticky jen jedinou námitkou obviněného, která se týká způsobu určení výše škody – hodnoty neoprávněně uloveného medvěda hnědého a kterou lze s jistou mírou tolerance subsumovat pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. v jeho druhé alternativě. Dovolatel danou námitku vztáhl explicitně jen k výroku o povinnosti k náhradě škody (viz str. 4–5 dovolání). Jako i jinde, také v této části dovolání spíše jen obecně a poměrně stručně uvádí, že soudy určily výši škody špatně, aniž by však současně vysvětlil, proč je tento postup podle něj vadný a jak jinak (správně) měly soudy postupovat. Ani tuto část dovolání Nejvyšší soud neshledal důvodnou.
32. Oba soudy nižších stupňů se otázkou stanovení výše škody zabývaly a dostatečně se s ní vypořádaly v odůvodnění svých rozhodnutí (viz str. 18, odst. 31 rozsudku soudu prvního stupně a str. 11-13, odst. 8 a 12 usnesení soudu druhého stupně). Nad rámec tam uvedeného lze za účelem vypořádání dovolacích námitek obviněného doplnit ještě následující.
33. Není pochyb o tom, že obviněný za způsobenou škodu odpovídá, neboť vlastním zaviněním porušil povinnost stanovenou zákonem (spáchal úmyslný trestný čin) a zasáhl tak mimo jiné do vlastnického práva poškozeného. Nejvyšší soud sdílí názor obou soudů nižších stupňů, že poškozeným, a tedy i subjektem oprávněným žádat náhradu škody, je v tomto případě stát, tj. Slovenská republika. Obviněný neuvedl vůbec nic, co by mohlo tento závěr reálně zpochybnit. Medvěd hnědý není běžnou lovnou zvěří, u níž by po neoprávněném odstřelu bylo možné uvažovat o vlastnickém právu uživatele honitby či jakékoli jiné „soukromé“ osoby. Jde o silně ohroženého živočicha, který je státem celoročně chráněn a lovit se nesmí vůbec. Případné výjimky k jeho odlovu může v odůvodněných případech udělit jen a pouze stát, přesněji řečeno jeho k tomu povolaný orgán. Pokud by medvěd způsobil škodu na něčím majetku, byl by poškozený subjekt oprávněn žádat náhradu škody nepochybně opět jen a pouze po státu.
34. Podle §137 tr. zákoníku se při stanovení výše škody zásadně vychází z ceny, za kterou se věc, která byla předmětem útoku, v době a v místě činu obvykle prodává (tedy z tzv. „obvyklé hodnoty věci“). Ke spáchání trestného činu a ke vzniku škody došlo v tomto případě na území Slovenské republiky, tudíž je třeba vycházet z „obvyklé hodnoty“ neoprávněně odloveného medvěda na území tohoto státu. Vzhledem k tomu, že medvěd hnědý není předmětem běžného obchodu a z povahy věci je naprosto jasné, že má nejen určitou majetkovou, ale též i nezpochybnitelnou nemateriální (tzv. společenskou) hodnotu, bylo třeba výši škody stanovit tomu odpovídajícím způsobem. Soudům nižších stupňů nelze nic vytknout, pokud za dané situace s ohledem na všechny zjištěné okolnosti činu vycházely při stanovení výše škody z jejího odůvodněného vyčíslení Štátnou ochranou prírody Slovenskej republiky (č. l. 879-880 a 885-886), které bylo založeno na tzv. společenské hodnotě medvěda hnědého ve smyslu přílohy č. 6 vyhlášky Ministerstva životního prostředí Slovenské republiky č. 24/2003 Zb., jíž se provádí zákon č. 543/2002 Zb., o ochrane prírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, a to s adekvátním navýšením základní částky 3 690 eur o 200 %. Tímto způsobem byla výše škody určena na 11 070 eur, tj. v přepočtu 273 373,65 Kč. I podle názoru Nejvyššího soudu bylo zmíněné navýšení v daném případě namístě, když medvěd hnědý je vzácným a celoročně chráněným živočišným druhem vyskytujícím se jen v několika přírodních lokalitách (v regionu střední Evropy), obviněný jej ze zcela malicherné pohnutky (získání trofeje) usmrtil na území národního parku, kde platil třetí stupeň ochrany přírody, a navíc šlo zjevně o nadprůměrně velikého jedince (viz fotografie zajištěné v mobilním telefonu a notebooku obviněného a jeho vlastní nadšená vyjádření prezentovaná v jednom z odposlechnutých hovorů, resp. před policistou při předstíraném převodu věci, že to byl „obrovský obr“, resp. „giga medvěd“).
35. Výše uvedené závěry ohledně výše způsobené škody lze přiměřeně vztáhnout i na výši prospěchu, který obviněný trestným činem získal. O tom, že se jedná o větší prospěch ve smyslu §138 odst. 1 písm. c), odst. 2 a §304 odst. odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, nemůže být nejmenších pochyb.
36. Poslední z dovolacích námitek obviněného se týkala trestů, které mu byly v této věci uloženy a které považuje za nepřiměřeně přísné. V té souvislosti poukázal na svůj dosavadní bezúhonný život a podle jeho názoru velký časový odstup od spáchání činu. Vyjádřil názor, že plně postačující by měl být podmíněný trest odnětí svobody a uložení vedlejšího trestu propadnutí věci – tlumičů hluku výstřelu je již nadlimitní a v rozporu se základními principy vyjádřenými v §37 a §38 tr. zákoníku. Tato argumentace obviněného se však jednak formálně míjí s dovolacími důvody podle §265b tr. ř. a jednak je i po obsahové stránce lichá. Soudy nižších stupňů uložení obou druhů trestů řádně odůvodnily a Nejvyšší soud se s jejich závěry ztotožňuje. Sankce, které byly obviněnému uloženy, v žádném případě nelze označit za natolik přísné (excesivní), aby ve svém důsledku mohly porušit právo obviněného na spravedlivý proces, aby byly v rozporu s principem proporcionality trestních sankcí. Ve skutečnosti je tomu spíše naopak – jedná se o potrestání relativně mírné. Časový odstup od spáchání (dokonání, resp. ukončení) trestné činnosti zde nebyl nijak extrémní (v době vyhlášení odsuzujícího rozsudku soudem prvního stupně šlo zhruba o pět a čtvrt roku), předmětnou trestnou činnost přitom obviněný páchal po dosti dlouhou dobu (od jara roku 2013 do jara roku 2017) a spáchal více trestných činů (celkem tři různé trestné činy). Na nejpřísněji trestný z nich je stanovena trestní sazba odnětí svobody od 6 měsíců do 5 let (§304 odst. 2 tr. zákoníku). Znamená to, že hlavní trest odnětí svobody byl obviněnému vyměřen pouze v první čtvrtině zákonné trestní sazby a jeho výkon byl navíc podmíněně odložen na relativně krátkou zkušební dobu v trvání 30 měsíců. Takovou sankci za dané situace jistě nelze považovat za přísnou, natož pak nepřiměřeně přísnou, a to ani v kombinaci se současně uloženými tresty propadnutí věci (pro jejichž uložení byly splněny všechny zákonné podmínky, což obviněný ostatně ani nezpochybňuje).
37. Všechna výše uvedená konstatování ústí v závěr, že rozsudek soudu prvního stupně ani usnesení soudu druhého stupně netrpí vadami, které by naplňovaly dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) resp. h) tr. ř., a tedy v kontextu řešené věci (z důvodu vzájemné podmíněnosti) zcela jistě není dán ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
V.
Způsob rozhodnutí
38. Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Učinil tak v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož v odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 1. 11. 2023
Mgr. Pavel Göth
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Ondřej Círek