ECLI:CZ:NS:2023:6.TDO.996.2023.1
sp. zn. 6 Tdo 996/2023-644
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 5. 12. 2023 dovolání obviněných Anh Dung Vu, nar. 6. 8. 1962 ve Vietnamu, občana Vietnamu, trvale bytem Praha 4 , Lažanského 69/18, a Phuong Anh Vu , nar. 1. 5. 1990 ve Vietnamu, občanky Vietnamu, trvale bytem Praha 4 , Lažanského 69/18, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 6. 2023, sp. zn. 44 To 175/2023, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 3 T 59/2022, a rozhodl takto:
I. Podle §265k odst. 1 tr. ř. se usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 6. 2023, sp. zn. 44 To 175/2023, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 25. 1. 2023, sp. zn. 3 T 59/2022, zrušují.
II. Podle §265k odst. 2 tr. ř. se současně zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Obvodnímu soudu pro Prahu 4 přikazuje , aby věc znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 25. 1. 2023, sp. zn. 3 T 59/2022, byli obvinění Anh Dung Vu a Phuong Anh Vu (dále také „obvinění“ nebo „dovolatelé“) uznáni vinnými zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, za což byli podle §240 odst. 2 tr. zákoníku odsouzeni k trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let. Podle §82 odst. 3 tr. zákoníku byla oběma obviněným uložena přiměřená povinnost v průběhu zkušební doby podle svých sil uhradit způsobenou škodu. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněným uložena povinnost společně a nerozdílně uhradit Finančnímu úřadu pro hl. m. Praha – Jižní Město, Praha 415, Opatovská 964/18, škodu ve výši 3 577 940 Kč.
2. Podle skutkové věty výroku o vině rozsudku nalézacího soudu se obvinění dopustili zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, tím, že:
1) dne 31. 3. 2015 s cílem snížení daňové povinnosti podali příslušnému správci daně, Finančnímu úřadu pro hl. m. Prahu, územní pracoviště pro Prahu – Jižní Město, přiznání k dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2014, ve kterém v rozporu s §23 a §24 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, v tehdy účinném znění, neoprávněně deklarovali základ daně pouze ve výši 1 159 000 Kč a daň pouze ve výši 220 210 Kč, jelikož účetnictví společnosti HSD COSMETIC, s. r. o., vedli jednak takovým způsobem, že obsahovalo značné formální i věcné nedostatky, přičemž údaje v něm uvedené jsou v rozporu se skutečností, tedy v rozporu se svou povinností podle §8 odst. 1 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, v tehdy účinném znění, nevedli účetnictví správně, úplně a průkazně, čímž neoprávněně snížili základ daně pro výpočet daňové povinnosti o částku 837 000 Kč, a jednak do účetnictví společnosti HSD COSMETIC, s. r. o., nezahrnuli ani vlastní hotovostní vklady ve výši 10 153 842 Kč na bankovním účtu obviněného Anh Dung Vu č. XY, vedeného u České spořitelny, a. s., které pocházejí z příjmů z tržeb společnosti HSD COSMETIC, s. r. o., ani úhrady závazků společnosti HSD COSMETIC, s. r. o., z účtu č. XY ve výši 4 729 718 Kč, čímž dále neoprávněně snížili základ daně pro výpočet daňové povinnosti o částku 5 424 000 Kč, čímž zatajili daň z příjmů právnických osob vypočtenou dle sazby 19 % ve výši 1 189 590 Kč,
2) dne 9. 9. 2016 s cílem snížení daňové povinnosti podali příslušnému správci daně, Finančnímu úřadu pro hl. m. Prahu, územní pracoviště pro Prahu – Jižní Město, přiznání k dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2015, ve kterém v rozporu s §23 a §24 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, v tehdy účinném znění, neoprávněně deklarovali základ daně pouze ve výši 428 000 Kč a daň pouze ve výši 81 320 Kč, jelikož účetnictví společnosti HSD COSMETIC, s. r. o., vedli jednak takovým způsobem, že obsahovalo značné formální i věcné nedostatky, přičemž údaje v něm uvedené jsou v rozporu se skutečností, tedy v rozporu se svou povinností podle §8 odst. 1 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, v tehdy účinném znění, nevedli účetnictví správně, úplně a průkazně, čímž neoprávněně snížili základ daně pro výpočet daňové povinnosti o částku 20 232 000 Kč, a jednak do účetnictví společnosti HSD COSMETIC, s. r. o., nezahrnuli ani vlastní hotovostní vklady ve výši 46 596 500 Kč na bankovním účtu obviněného Anh Dung Vu č. XY, vedeného u České spořitelny, a. s., a ve výši 9 895 700 Kč na bankovním účtu obviněné Phuong Anh Vu č. XY, vedeného u České spořitelny, a. s., které pocházejí z příjmů z tržeb společnosti HSD COSMETIC, s. r. o., ani úhrady závazků společnosti HSD COSMETIC, s. r. o., z účtu č. XY ve výši 34 832 624 Kč a z účtu č. XY ve výši 11 650 900 Kč, čímž dále neoprávněně snížili základ daně pro výpočet daňové povinnosti o částku 10 009 000 Kč, čímž zatajili daň z příjmů právnických osob vypočtenou dle sazby 19 % ve výši 5 745 790 Kč.
3. Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 25. 1. 2023, sp. zn. 3 T 59/2022, podali obvinění v celém rozsahu odvolání, která byla usnesením Městského soudu v Praze ze dne 26. 6. 2023, sp. zn. 44 To 175/2023, podle §256 tr. ř. zamítnuta.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 6. 2023, sp. zn. 44 To 175/2023, podali obvinění prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání, v nichž odkázali na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř. a namítli, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení a že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, přestože byly v řízení mu předcházejícím dány důvody dovolání uvedené v písm. g) a h).
5. Dovolatelé vytkli, že skutkové zjištění, podle něhož neposkytli své účetní J. V. součinnost a podklady k platbám z jejich soukromých účtů, aby mohly být tyto platby řádně zaúčtovány a daň byla správně vyměřena, je ve zjevném rozporu s provedeným dokazováním, eventuálně k tomuto zjištění nebyly provedeny navrhované důkazy. Uvedené zjištění je přitom klíčové pro posouzení subjektivní stránky trestného činu. Podle dovolatelů byla výpověď svědkyně J. V., která je podkladem pro vytýkaný skutkový závěr soudů, vyvrácena výpověďmi obviněných a svědků N. A. V. a I. H., jako i samotným účetnictvím společnosti HSD COSMETIC, s. r. o., z něhož vyplynulo, že účetní zaevidovala faktury vystavené pro tuto společnost jako uhrazené. K tomu, aby tyto faktury jako uhrazené mohla zaevidovat, musela mít úhradu doloženou příslušným dokladem o zaplacení, tj. např. výpisy z osobních účtů obviněných. Takový závěr se podává i ze zprávy o daňové kontrole a z výslechu znalce. Je tedy evidentní, že účetní měla a musela mít k dispozici výpisy z bankovních účtů obviněných, jinak by nemohla příslušné faktury jako uhrazené evidovat. Svědek I. H. i znalec potvrdili, že úhrada faktur vystavených pro společnost z osobních účtů jednatelů je účetně v pořádku a při správně vedeném účetnictví je v souladu se zákonem. Výpověď svědkyně J. V. je proto nepravdivá a nevěrohodná. Svědkyně navíc obviněným zatajila 4 výzvy finančního úřadu, přičemž poté, co se obvinění od finančního úřadu dozvěděli o nesrovnalostech v účetnictví a konfrontovali ji s tím, vypověděla jim plnou moc. Svědkyně se tedy odpovědnost za vlastní pochybení snažila hodit na obviněné. Její tvrzení, že obviněné upozorňovala na nesrovnalosti v účetnictví, není podpořeno žádným důkazem. Dovolatelé se své tvrzení, že svědkyni předávali podklady k platbám z osobních účtů, snažili podpořit výpovědí svědka N. Q. V., který svědkyni tyto podklady nosil. Nalézací soud však důkazní návrh v podobě výpovědi svědka nedůvodně neprovedl.
6. Dovolatelé zopakovali argumentaci soudů nižších stupňů vztahující se k závěru o naplnění subjektivní stránky trestného činu, s odkazem na konstantní judikaturu a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2019, sp. zn. 5 Tdo 1101/2018, připomněli, v čem spočívá úmyslné zavinění v případě trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby, a zdůraznili, že vedením účetnictví pověřili svědkyni J. V., osobu s potřebnou kvalifikací, která pro ně vedla účetnictví od roku 2005 do roku 2017, podávala za ně daňová přiznání, disponovala plnou mocí daňového subjektu, přístupem do datové schránky, přičemž obvinění až do výzvy správce daně neměli o kvalitě vedeného účetnictví žádné pochybnosti. Platby ze svých soukromých účtů netajili, naopak je prováděli s vědomím, že jednají v souladu se zákonem a že jejich účetní je řádně účtuje. V moci obviněných nebylo posoudit, zda účetní jednotlivé platby vedla a účtovala správně, zda je v souladu s principy účetnictví a zákonem řádně evidovala a zda podané daňové přiznání je správné a neobsahuje nesrovnalosti či chyby. Obvinění mají vietnamskou státní příslušnost, pocházejí z jiného kulturního a právního prostředí, účetnictví nerozumí, hovoří špatně česky a zcela se spoléhali na svou účetní. Nelze je činit trestně odpovědnými bez toho, že by bylo zkoumáno, zda o pochybení účetní věděli, museli vědět nebo vědět mohli. Pokud by měli úmysl krátit daň, veškeré přijaté platby a úhrady ze svých soukromých účtů by neidentifikovali číslem faktury a příslušným označením subjektu, od kterého platba pochází nebo jemuž je určena. Jejich úmyslné zavinění nelze dovodit. Jestliže bezvýhradně věřili své účetní, s níž řadu let spolupracovali a neměli s ní do doby, než je vyzval správce daně, žádnou negativní zkušenost, mohlo se v jejich případě jednat o tzv. pravou lhostejnost. Dovolatelé uzavřeli, že soudy, pokud jde o subjektivní stránku, stíhaný zločin nesprávně právně posoudily.
7. Navrhli, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 6. 2023, sp. zn. 44 To 175/2023, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 25. 1. 2023, sp. zn. 3 T 59/2022, zrušil, jakož aby zrušil i všechna další rozhodnutí na ně navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Současně navrhli, aby předseda senátu Nejvyššího soudu podle §265o odst. 1 tr. ř. před rozhodnutím o dovolání vydal usnesení, kterým odloží vykonatelnost citovaných rozhodnutí.
8. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve vyjádření k dovolání převážnou část námitek dovolatelů považoval za zpochybnění skutkových závěrů soudů, že obvinění neposkytli své účetní J. V. součinnost a podklady k platbám ze soukromých účtů, což má být ve zjevném rozporu s provedeným dokazováním. Podle dovolatelů výpověď svědkyně byla vyvrácena jejich výpověďmi ve spojení s tím, že účetní zaevidovala faktury vystavené pro společnost HSD COSMETIC, s. r. o., jako uhrazené, k čemuž musela mít úhradu doloženou příslušným dokladem (např. výpisy z osobních účtů obviněných). Poukazuje se též na zprávu o daňové kontrole, dle které účetní neposkytovala správci daně potřebnou součinnost. Pokud však soud prvního stupně při skutkových závěrech vyšel z výpovědi svědkyně J. V. oproti tvrzení obviněných, jedná se toliko o hodnocení věrohodnosti výpovědi svědkyně, ke kterému je především povolán nalézací soud. Závěry o vině obviněných pak nezaložil toliko na této výpovědi, ale je třeba poukázat na rekapitulaci listinných důkazů v bodě 5. odůvodnění rozsudku, kde se mj. uvádí předvolání obviněného ke správci daně ze dne 15. 2. a 17. 2. 2016 za účelem šetření pohybů na bankovním účtu. Dále podle výpisu k datové schránce společnosti HSD COSMETICS, s. r. o., oprávněnými uživateli byli oba spoluobvinění a další společníci, nikoliv účetní. Z toho lze dovodit ve shodě s argumenty odvolacího soudu uvedenými v bodech 9. a 10. napadeného usnesení, že obvinění mohli a obviněný Anh Dung Vu i musel mít povědomí o výhradách správce daně ve vztahu k pohybu finančních prostředků na bankovních účtech. Bez ohledu na případné pochybení účetní tedy obvinění ještě před zahájením trestního stíhání mohli finančnímu úřadu všechny požadované doklady doložit, zejména pak uvést na pravou míru účtování o platbách na soukromých účtech. Dovolání však nevysvětlilo, proč tak obvinění neučinili, když potřebné doklady museli mít nadále u sebe (blíže viz přesvědčivá argumentace odvolacího soudu v bodu 10. odůvodnění jeho usnesení). Stejně tak bylo správně poukázáno, že se obvinění posléze v roce 2018 společnosti zbavili poté, co věc začal prošetřovat policejní orgán, což spíše svědčí o snaze eliminovat další problémy a rozhodně nevypovídá o bezproblémovém hospodaření. Znalcem vyčíslená zkrácená daň byla za zdaňovací období 2014 a 2015 v násobně vyšší výši než daň vykázaná v daňových přiznáních (za rok 2014 se jednalo o 1.189.590 Kč namísto vykázaných 220.210 Kč, za rok 2016 se jednalo o 5.745.790 Kč namísto vykázaných 81.320 Kč). Za této situace si tedy obvinění museli být vědomi nejen jako osoby odpovědné za vedení účetnictví, ale také za správnost údajů v daňových přiznáních, že daň je vyčíslována v diametrálně odlišné výši oproti reálným příjmům a výdajům na jejich soukromých účtech. Tedy pokud by snad skutečně účetní pochybila a nezaúčtovala tvrzené pohyby na bankovních účtech, měli možnost to obvinění napravit v okamžiku, kdy daň za společnost byla vyčíslena, případně když byla odváděna, což obvinění neučinili. Ze všech uvedených důvodů tedy lze považovat výpověď účetní o tom, že jí veškeré doklady dodávány nebyly, za věrohodnou.
9. Proto podle státního zástupce jsou zjevně neopodstatněné námitky zpochybňující naplnění subjektivní stránky. Obvinění si museli být vědomi, že v případě nepředání všech potřebných dokladů účetní společnosti může dojít k nesprávnému vyčíslení daňové povinnosti v daňových přiznáních, s čímž museli být nejméně srozumění podle §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. V tomto smyslu není přiléhavý poukaz na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2019, sp. zn. 5 Tdo 1101/2018, uplatněný v dovolání. V citovaném usnesení Nejvyšší soud zpochybnil závěry soudů nižších stupňů o nepřímém úmyslu obviněného, který spoléhal na vedení účetnictví svou matkou, tedy osobou blízkou, která v průběhu daňové kontroly a při následných krocích komunikovala právě (podle všeho sama) se správcem daně. V aktuálním případě však šlo o jinou situaci, neboť správce daně po ukončení spolupráce účetní s obviněnými se již toliko obracel přímo na daňový subjekt, resp. předvolával k podání vysvětlení i samotného obviněného. V dané situaci tak nemohli obvinění bezmezně spoléhat na správnost vedení účetnictví ze strany svědkyně J. V.
10. Státní zástupce proto považoval dovolání obviněných za zjevně neopodstatněná a navrhl, aby bylo v neveřejném zasedání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Současně souhlasil podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.
III. Přípustnost dovolání a obecná východiska
11. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání obviněných jsou podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. přípustná, že je obvinění podali včas (§265e odst. 1 tr. ř.) jako oprávněné osoby [§265d odst. 1 písm. c) tr. ř.] a že splňují náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.).
12. Nejvyšší soud úvodem připomíná, že ve vztahu ke všem důvodům dovolání platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Obvinění odkázali na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř.
13. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Za právně relevantní dovolací argumentaci lze tedy považovat též takovou, která důvodně poukazuje na ty závažné procesní vady, které ve svých důsledcích zpravidla mají za následek porušení práva na spravedlivý proces a jsou podřaditelné pod alternativy dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
14. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Východiskem pro posuzování, zda je tento dovolací důvod naplněn, jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
15. Podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. lze dovolání podat, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 pod písmeny a) až l ) tr. ř. Odvolání obviněných byla zamítnuta poté, co odvolací soud na jejich podkladě meritorně přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně. Dovolání je v tomto případě možné podat, jen byl-li v řízení napadenému rozsudku předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř. V souladu s touto podmínkou obvinění relevantně odkázali na důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř.
IV. Důvodnost dovolání
16. V projednávaném případě dovolací soud zaznamenal pochybení, na něž pamatuje ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Po přezkumu posuzovaného trestního spisu přisvědčil námitce obviněných o opomenutí důkazu v podobě výpovědi svědka N. Q. V. Jak shora uvedeno, nedůvodné neprovedení navrhovaného podstatného důkazu naplňuje dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle doktríny týkající se opomenutých důkazů je opomenutým důkazem ten, jehož provedení má zásadní význam pro posouzení otázky viny, avšak soud jej bez věcně adekvátního odůvodnění zamítne, případně se jím zcela opomene zabývat, a v důvodech svého rozhodnutí o něm ve vztahu k jeho zamítnutí není buď žádná zmínka, anebo pouze okrajová a obecná, která neodpovídá povaze a závažnosti věci (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. II. ÚS 3538/14, usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 10. 2014, sp. zn. IV. ÚS 591/14, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2017, sp. zn. 6 Tdo 725/2017). Obecně lze tzv. opomenuté důkazy charakterizovat jako důkazy, které nebyly provedeny nebo hodnoceny způsobem stanoveným zákonem, o nichž tedy v řízení nebylo soudem rozhodnuto, případně důkazy, jimiž se soud nezabýval při postupu podle §2 odst. 6 tr. ř. Pokud jde o pojem tzv. opomenutých důkazů ve vazbě na zásadu volného hodnocení důkazů a kautely, jež zákon klade na odůvodnění soudních rozhodnutí, zásada volného hodnocení důkazů neznamená, že by soud ve svém rozhodování (v úvahách nad ním) měl na výběr, které z provedených důkazů vyhodnotí a které nikoli, nebo o které z provedených důkazů své skutkové závěry (zjištění) opře a které opomene. Procesnímu právu účastníka navrhovat důkazy odpovídá povinnost soudu nejen o vznesených návrzích (včetně návrhů důkazních) rozhodnout, ale také – pokud jim nevyhoví ‒ ve svém rozhodnutí vyložit proč, z jakých důvodů tak činí.
17. Z judikatury Ústavního soudu a Nejvyššího soudu vyplývá, že nejde o opomenuté důkazy, jestliže jsou dodržena všechna pravidla pro dokazování, jak jsou zákonem vymezena, přičemž soudy dostatečně odůvodní svůj postup a v přezkoumávaných rozhodnutích vysvětlí, proč neprovedly určité důkazy nebo nevyhověly důkazním návrhům stran. Jinak řečeno, o případ tzv. opomenutých důkazů nejde tehdy, když se soudy zabývaly důkazními návrhy a rozhodly tak, že další dokazování nebudou provádět, neboť skutkový stav věci byl náležitě zjištěn ostatními v řízení provedenými důkazy a navrhovaný důkaz by neměl žádný vliv na posouzení skutkového stavu, a svůj postup v tomto směru dostatečným způsobem odůvodní. Podle §125 odst. 1 věty první a druhé tr. ř., pokud rozsudek obsahuje odůvodnění, soud v něm stručně vyloží, které skutečnosti vzal za prokázané a o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů, zejména pokud si vzájemně odporují. Z odůvodnění musí být patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou, proč nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu. Stejně tak podle §134 odst. 2 tr. ř. v odůvodnění usnesení je třeba, jestliže to přichází podle povahy věci v úvahu, zejména uvést skutečnosti, které byly vzaty za prokázané, důkazy, o něž se skutková zjištění opírají, úvahy, jimiž se rozhodující orgán řídil při hodnocení provedených důkazů, jakož i právní úvahy, na jejichž podkladě posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona.
18. I Ústavní soud již mnohokrát zdůraznil, že tzv. opomenuté důkazy zakládají nepřezkoumatelnost, a tedy i protiústavnost vydaného rozhodnutí (viz např. nález ze dne 13. 6. 2006, sp. zn. I. ÚS 50/03, publikovaný pod č. 120/2006 ve svazku č. 41 na str. 499 Sb. nál. a usn., nález ze dne 18. 3. 2010, sp. zn. III. ÚS 3320/09, publikovaný pod č. 60/2010 ve svazku č. 56 na str. 643 Sb. nál. a usn.).
19. V předmětné trestní věci lze rekapitulovat, že již v hlavním líčení konaném dne 25. 1. 2023 bylo obhájcem obviněné v návaznosti na výpověď svědkyně N. A. V. navrženo doplnit dokazování výpovědí svědka – synovce obviněného (N. Q. V.). Samosoudkyně obvodního soudu nato vyhlásila usnesení, podle něhož další důkazy prováděny nebudou a dokazování se končí. Toto vyhlášené usnesení však (jak plyne ze zvukového záznamu) žádným způsobem ústně neodůvodnila a rovnou udělila stranám prostor k přednesení závěrečných řečí. V písemném vyhotovení rozsudku soudu prvního stupně pak v rozporu s §125 odst. 1 tr. ř. zcela absentuje jakákoli pasáž obsahující úvahu soudu stran neprovedení důkazu výslechem svědka N. Q. V. Ačkoli obviněná ve veřejném zasedání konaném před odvolacím soudem dne 26. 6. 2023 nepožadovala před tímto soudem doplnit dokazování, je z obsahu jejího odvolání i odůvodnění usnesení odvolacího soudu (viz č. l. 570 a 583) zřejmé, že jednou ze stěžejních námitek obviněné bylo neprovedení důkazu soudem prvního stupně, ačkoli svědek měl osvědčit, že obvinění své účetní J. V. předávali i účetní podklady v podobě výpisů ze soukromých účtů obviněných. Na tomto skutkovém závěru pak obvinění stavěli právní námitku absence potřebné formy zavinění ve vztahu k projednávanému trestnému činu. Přesto v rozporu s §134 odst. 2 tr. ř. ani odvolací soud na nikoli irelevantní námitku obviněných nereagoval a pochybení soudu prvního stupně stran nevypořádání se s důkazním návrhem obhajoby nenapravil. Pokud by tak učinil, bylo by možno v souladu s usnesením Ústavního soudu ze dne 4. 11. 2003, sp. zn. I. ÚS 264/03, „překlenout“ vadu založenou obvodním soudem, odůvodnění jehož rozsudku nedostálo nárokům spravedlivého procesu. Taková vada by podle Ústavního soudu musela být důvodem zrušení rozhodnutí, pokud by nebyla v dalším (odvolacím) řízení napravena. To se však v projednávané věci nestalo. S maximální mírou tolerance Ústavní soud akceptoval usnesením ze dne 13. 8. 2015, sp. zn. III. ÚS 977/15, pokud vada nevypořádání se s důkazními návrhy byla identifikována odvolacím soudem, který však mohl odkázat alespoň na to, že soud prvního stupně (jak plynulo ze zvukového záznamu hlavního líčení) se takovými návrhy zabýval a jejich odmítnutí v průběhu hlavního líčení zdůvodnil. V projednávané trestní věci však ani takový závěr učinit nelze, neboť obvodní soud ani tímto minimalistickým způsobem nepostupoval (viz výše). Vada opomenutého důkazu v dané trestní věci jako deficit spravedlivého procesu a přezkoumatelnosti meritorního rozhodnutí soudů je tak zcela zjevná.
20. Přitom nutno zopakovat, že návrh doplnit dokazování výslechem uvedeného svědka nelze považovat za irelevantní, neboť svědecká výpověď se má týkat zásadních skutkových otázek s bezprostředním vlivem na závěry právní stran subjektivní stránky trestného činu (zavinění obviněných v potřebné úmyslné formě, které je obviněnými setrvale rozporováno). Dosavadní důkazní situace se přitom vyznačuje kolizí tvrzení obviněných a svědkyně J. V., účetní, zda tato měla při podání daňových přiznání a plnění daňové povinnosti plnou součinnost obviněných či nikoli, a zda disponovala všemi potřebnými účetními podklady. Ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tak je třeba přisvědčit dovolatelům, že ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Samotné naplnění uvedeného dovolacího důvodu tedy bylo důvodem, pro který rozhodnutí soudů nižších stupňů nemohou obstát a je třeba je považovat za předčasná a založená na vadě opomenutého důkazu. Povaha této vady neumožňuje Nejvyššímu soudu zabývat se ostatními dovolacími námitkami podřazenými pod důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. h), m) tr. ř., neboť teprve na základě doplněného dokazování bude možno stabilizovat skutkový stav, z něhož soudy nižších stupňů vyvodí adekvátní závěry právní.
V. Způsob rozhodnutí
21. Bylo-li shledáno dovolání obviněných ve výše popsaném rozsahu důvodným, Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 6. 2023, sp. zn. 44 To 175/2023, i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 25. 1. 2023, sp. zn. 3 T 59/2022, neboť vytčená vada má původ již v rozhodnutí soudu prvního stupně. Podle §265k odst. 2 tr. ř. byla současně zrušena také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. bylo Obvodnímu soudu pro Prahu 4 přikázáno, aby věc znovu projednal a rozhodl. Věc se tak vrací do stadia řízení před soudem prvního stupně, na němž bude, aby se zabýval všemi otázkami uvedenými v předchozí části odůvodnění tohoto usnesení. Zejména je třeba doplnit dokazování výslechem svědka N. Q. V. ohledně jeho spolupráce s účetní a výše uvedeného sporného předávání výkazů o používání soukromých účtů obviněných pro podnikání jejich společnosti. Jeví se býti účelným opakovaně vyslechnout též svědkyni J. V., a to k obsahu svědecké výpovědi svědka N. Q. V. Svědkyně by se měla vyjádřit, zda se svědkem spolupracovala a jak konkrétně, když tento poznatek (akcentovaný dovolateli) plyne prozatím toliko z procesně nevyužitelného úředního záznamu o podaném vysvětlení svědkyně (č. l. 175), nikoli z výpovědi svědkyně u hlavního líčení konaného dne 26. 10. 2022 (č. l. 451–453), kde zmínila pouze existenci synovce obviněného Anh Dung Vua a jeho schopnost dorozumět se česky. Zde se svědkyně rovněž nijak podrobně nevyjádřila, proč podle výtek dovolatelů nespolupracovala/nekomunikovala řádně s finančním úřadem na základě tří jeho výzev ze dne 12. 6., 14. 7. a 29. 8. 2017 a k tomu, že ač popřela znalost využívání soukromých bankovních účtů obviněných, resp. obdržení dokladů o tom, zaúčtovala závazky z faktur jako uhrazené (fakticky z těchto účtů; viz též znalecký posudek znalce Ing. Václava Poloka, k jehož závěrům ohledně způsobu vedení účetnictví a zaúčtovávání se svědkyně rovněž může vyjádřit). Nelze vyloučit, že k řádnému objasnění skutkového stavu věci bude nezbytné provést ještě další důkazy, na které v tomto stadiu řízení nebylo možné pamatovat.
22. V návaznosti na to bude na soudu prvního stupně, aby se znovu zabýval hodnocením provedených důkazů a dovodil, zda na jejich základě lze bez důvodných pochybností dospět k závěru o vině obviněných žalovanými skutky. Po doplnění dokazování posoudí soud rozpory mezi tvrzením obviněných a jejich účetní, kdy samozřejmě bude vycházet nikoli pouze z obsahu výpovědí obviněných a svědků, ale při komparaci obsahu těchto výpovědí náležitě přihlédne též k obsahu ostatních důkazů (listinných, znaleckého posudku apod.), k faktické podnikatelské činnosti obviněných, jejím ekonomickým parametrům, možné souvislosti rozšíření podnikání o obchod s cigaretami s následnými deficity daňových přiznání, znalosti dosavadních parametrů daňových přiznání v porovnání s vývojem podnikání a předmětnými daňovými přiznáními za zdaňovací období roků 2014 a 2015 atd. Nejprve bude třeba ustálit skutková zjištění ohledně náležité spolupráce obviněných s jejich účetní (i s přihlédnutím k případným závěrům o možném pochybení účetní J. V. a jeho vlivu na věrohodnost výpovědi svědkyně), zejména poskytnutí kompletní dokumentace potřebné pro správné a úplné plnění daňové povinnosti, a z nich pak dovodit míru zavinění obviněných a jejich trestní odpovědnost (s přihlédnutím k právní argumentaci obsažené v dovolání) z pozice jednatelů společnosti s ručením omezeným za skutky jim kladené za vinu. Takto ostatně soudy obou nižších stupňů již činily, ovšem na nedostatečném důkazním a skutkovém základě. Obecně řečeno, soud opakovaně posoudí, zda souhrn dostatečně kvalitních důkazů tvoří logickou a ničím nenarušovanou soustavu vzájemně se doplňujících a na sebe navazujících důkazů, které ve svém celku spolehlivě prokazují všechny okolnosti předmětného skutku a usvědčují z jeho spáchání obviněné (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. II. ÚS 3068/17). Své úvahy konvenující §2 odst. 6 tr. ř. pak vtělí do odůvodnění svého rozhodnutí v souladu s požadavky §125 odst. 1 tr. ř.
23. Nejvyšší soud závěrem připomíná, že podle §265s odst. 1 tr. ř. je soud prvního stupně v dalším řízení vázán právním názorem vysloveným v tomto rozhodnutí a je povinen provést úkony a doplnění, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil. Rozhodnutí soudů nižších stupňů byla zrušena jen v důsledku dovolání podaného ve prospěch obviněných, tudíž v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v jejich neprospěch (§265s odst. 2 tr. ř.).
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 5. 12. 2023
Mgr. Pavel Göth
předseda senátu