ECLI:CZ:NS:2023:8.TDO.1004.2023.1
sp. zn. 8 Tdo 1004/2023-2623
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 5. 12. 2023 o dovolání obviněného F. Š. , proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 17. 5. 2023, sp. zn. 6 To 64/2023, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 1 T 13/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného F. Š. odmítá .
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 18. 1. 2023, č. j. 1 T 13/2017-2479, byl obviněný F. Š. (dále též jen „obviněný“, popř. „dovolatel“) uznán vinným přečinem pojistného podvodu podle §210 odst. 2 tr. zákoníku. Za to byl podle §210 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen zkušební dobu v trvání 2 let. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost uhradit poškozené Generali České pojišťovně, a. s., se sídlem Spálená 75/16, Praha, IČ 45272956, na náhradě škody částku 58 000 Kč. Naproti tomu byl obviněný podle §226 písm. d) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutek, v němž byl spatřován jednak zločin týraní osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku, jednak přečin vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku, neboť se neprokázalo, že se stal skutek, pro nějž byl obviněný stíhán. Podle §229 odst. 3 tr. ř. byla poškozená M. G., nar. XY, bytem XY, XY, odkázána se svým nárokem na „náhradu újmy“ na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podal odvolání jednak obviněný, jehož podání bylo zaměřeno do všech výroků odsuzující části napadeného rozhodnutí, jednak státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Plzni. Jeho odvolání v neprospěch obviněného bylo soustředěno k odsuzující i zprošťující části prvoinstančního rozsudku. Z podnětu podaných odvolání byl rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 17. 5. 2023, sp. zn. 6 To 64/2023, napadený rozsudek soudu prvního stupně podle §258 odst. 1 písm. b), e) tr. ř. v celém rozsahu zrušen. Podle §259 odst. 3 písm. b) tr. ř. byl obviněný nově uznán vinným přečinem pojistného podvodu podle §210 odst. 2 tr. zákoníku, ve znění zákona č. 333/2020 Sb., účinného od 1. 10. 2020. Za to byl podle §210 odst. 2, §67 odst. 1, 3 a §68 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku odsouzen k peněžitému trestu ve výměře 50 denních sazeb, při denní sazbě ve výši 600 Kč, tj. v celkové výši 30 000 Kč. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost uhradit poškozené Generali České pojišťovně, a. s. (dříve České pojišťovně, a. s.), IČ 45272956, se sídlem Spálená 75/16, Praha, na náhradě škody částku 58 000 Kč. Naproti tomu byl obviněný podle §226 písm. a) tr. ř. zproštěn obžaloby státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Plzni ze dne 7. 2. 2017, č. j. 3 KZV 1/2016-221, podané pro skutek, v němž byl spatřován zločin týraní osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku a přečin vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku, neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž byl obviněný stíhán. Podle §229 odst. 3 tr. ř. byla poškozená M. G., nar. XY, bytem XY, XY, odkázána se svým nárokem na náhradu nemajetkové újmy v penězích na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. Podle skutkových zjištění odvolacího soudu se obviněný dopustil přečinu pojistného podvodu podle §210 odst. 2 tr. zákoníku, ve znění zákona č. 333/2020 Sb., účinného od 1. 10. 2020, tím, že dne 16. 9. 2012 se záměrem neoprávněně vylákat pojistné plnění z titulu pojištění movitých věcí sjednaného pojistnými smlouvami o pojištění majetku a odpovědnosti občanů ze dne 11. 10. 2010 č. 4814416311 a č. 5019360214, uzavřenými s Českou pojišťovnou, a. s. (nyní Generali Česká pojišťovna, a. s.), IČ 45272956 (dále jen „pojišťovna“), oznámil záměrně v rozporu se skutečností pod č. j. KRPS-326208/TČ-2012-010213 na Policii České republiky, Obvodním oddělení policie Karlštejn, že toho dne mezi 14:30 až 15:00 hodin došlo v oblasti obce XY, lomu XY k odcizení dvou jízdních kol, a to jízdního kola Diamondback 10 Scapegoat v. č. 14C05295, rok výroby 2010, a jízdního kola Specialized Enduro Sl Comp, v. č. M9KK60938, rok výroby 2010, s tím, že mu tím vznikla škoda 130 900 Kč, přestože k jejich odcizení nedošlo, přičemž na základě nároku na pojistné plnění uplatněného vůči pojišťovně z důvodu takto fiktivně oznámeného odcizení jízdních kol ze strany tehdejší manželky obžalovaného M. G. (která pojišťovně dne 17. 9. 2022 pojistné události vedené pod označením PU:4334726 a PU:1334740 nahlásila), byla ke škodě poškozené pojišťovny touto dne 1. 11. 2022 vyplacena na bankovní účet č. XY tehdejší manželky obviněného M. G. jako pojistné plnění finanční částka v celkové výši 58 000 Kč.
4. Pro úplnost je vhodné uvést, že soudy nižších stupňů nerozhodovaly ve věci obviněného F. Š. poprvé. Prvním rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 13. 6. 2018, č. j. 1 T 13/2017-1731, byl obviněný ve shodě s podanou obžalobou uznán vinným zločinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku, přečinem vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem pojistného podvodu podle §210 odst. 2, odst. 4 tr. zákoníku. Za to byl podle §199 odst. 2 a §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 roků, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 let. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost uhradit na náhradě škody poškozené České pojišťovně, a. s., částku ve výši 58 000 Kč, naproti tomu poškozená M. G. byla podle §229 odst. 1 tr. ř. odkázána s jejím nárokem na náhradu nemajetkové újmy v penězích na řízení ve věcech občanskoprávních. K odvolání obviněného byl usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 6. 2019, sp. zn. 6 To 217/2018, napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. a), b), c) zrušen v celém rozsahu a věc byla podle §259 odst. 1 tr. ř. vrácena soudu prvního stupně. Druhým rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 20. 1. 2021, č. j. 1 T 13/2017-2193, byl obviněný uznán vinným přečinem pojistného podvodu podle §210 odst. 2 tr. zákoníku a podle téhož ustanovení odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 let. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost uhradit na náhradě škody poškozené České pojišťovně, a. s., částku 58 000 Kč, zatímco poškozená M. G. byla podle §229 odst. 1 tr. ř. odkázána s jejím nárokem na náhradu nemajetkové újmy v penězích na řízení ve věcech občanskoprávních. K odvolání obviněného a státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Plzni byl usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 10. 2021, sp. zn. 6 To 84/2021, napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. a), b), c), f) zrušen v celém rozsahu a věc byla podle §259 odst. 1 tr. ř. vrácena soudu prvního stupně.
II. Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti odsuzující části rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 17. 5. 2023, sp. zn. 6 To 64/2023, podal obviněný prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání, ve kterém odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl jednak extrémní nesoulad obou napadených rozhodnutí a provedeného dokazování, jednak nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotněprávní posouzení.
6. Dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku mnohokrát operoval s faktem, že obžaloba byla na jeho osobu podána pro zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku, přečin vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku a přečin pojistného podvodu podle §210 odst. 2, 4 tr. zákoníku. Posledně uvedený přečin (následně kvalifikovaný pouze podle §210 odst. 2 tr. zákoníku) měl podle obžaloby spáchat se svou bývalou manželkou M. G. (dále též jen „poškozená“), na níž se měl v dané době zároveň dopouštět domácího násilí. Konkrétně měl poškozenou pod pohrůžkami fyzického násilí a domácího teroru přinutit vykomunikovat celou věc s pojišťovnou a převzít peníze z pojistného plnění na její účet. Obviněný považoval za paradoxní, že soud na jedné straně vyloučil jakékoli domácí násilí, na straně druhé jej ovšem odsoudil za pojistný podvod na základě výpovědi té samé manželky, která celou kapitolu domácího násilí vylhala. Podle jeho názoru měl soud věc řešit vrácením této části obžaloby státnímu zastupitelství ke zpracování nové obžaloby proti oběma bývalým manželům, a nikoliv jej odsoudit na základě původní obžaloby, podle níž měla poškozená spáchat skutek v důsledku domácího násilí a z toho plynoucího strachu z dovolatele.
7. V této souvislosti obviněný ve svém podání opakovaně namítal nevěrohodnost výpovědi poškozené a orgánům činným v trestním řízení vyčítal, že se zprvu nechaly zmást jejím řemeslně věrným líčením (doprovázeným opakovaným pláčem v podstatě kdykoliv). Sám vyjádřil přesvědčení, že její obvinění vůči němu bylo jednak pomstou za rozchod, jednak pokusem o zamezení jeho kontaktu se společnou dcerou a zároveň snahou jej zlikvidovat a připravit o práci u Policie České republiky. K tomu dovolatel v podrobnostech připomínal její nepravdivá tvrzení ohledně údajného týrání (např. stran délky jejich soužití), vyzdvihoval, že uváděla nepravdy i u jiných soudních řízeních a před úřady (např. opatrovnický soud jí neuvěřil a umožnil plnohodnotný kontakt otce s dítětem), opakovaně poukazoval na její dominantní a panovačné chování (k němuž docházelo i v řízení před soudem v této trestní věci) a v neposlední řadě připomínal její výhrůžky adresované jeho osobě.
8. V návaznosti na shora zmíněné skutečnosti obviněný poznamenal, že projednávaný skutek spáchala poškozená, která pojistnou událost nahlásila a po celou dobu komunikovala s pojišťovnou. Dovolatele k činu zneužila bez jeho vědomí a souhlasu. On byl v dobré víře, že obě kola byla skutečně ukradena, přičemž o protiprávním jednání se dozvěděl až při svém zadržení v roce 2016. Z tohoto důvodu nemohl naplnit subjektivní stránku předmětného trestného činu. Celou událost měla poškozená zinscenovat tak, že když dne 16. 9. 2012 odjeli bývalí manželé na cyklistický výlet, některý z jejích přátel, kterého ona tímto úkolem pověřila, je po celou dobu sledoval. Poté, co manželé v rámci trasy připnuli své bicykly k plotu nedaleko lomu XY, v době, kdy se byli projít a na romantickém místě mezi nimi došlo ke spontánní souloži, poškozenou zvolená osoba přestřihla zámky a obě jízdní kola odcizila. Po návratu pak nic netušící dovolatel logicky zvedl okamžitě telefon a věc nahlásil policii. Obviněný se podivoval nad úvahami soudu, který poté, co poškozenou přistihl při desítkách lží, považoval jím nastíněnou verzi skutkového děje za odvážnou až nemožnou. Přitom poškozená proti němu shromažďovala mnoho let důkazy a neváhala je použít. Stejně tak lhala i v mnoha dalších řízeních. Dovolatel zdůraznil, že v posuzovaném jednání nebyl zjištěn prvek domácího násilí a týrání, chybělo tedy to nejzákladnější, a sice možnost týráním a psychickým a fyzickým terorem vynutit na bývalé manželce spáchání trestného jednání. I z tohoto důvodu vyjádřil nesouhlas se skutečností, že poškozená nebyla za daný skutek odsouzena.
9. Obviněný dále vyzdvihl, že po celou dobu řízení vypovídal konzistentně a pravdivě. Pouze jeho tvrzení o pořízení kol ze strany poškozené se ukázalo jako nepravdivé, nicméně v tomto ohledu reprodukoval pouze to, co mu (lživě) uvedla poškozená. On jí prostě věřil, a proto nelze toto jeho tvrzení hodnotit jako úmyslně nepravdivé. Zakoupila-li poškozená bílé kolo a na jiné kolo s jiným výrobním číslem uzavřela pojistnou smlouvu a zfalšovala doklady, nebylo v jeho schopnostech toto u své manželky odhalit. Z tohoto důvodu nelze činit jeho výpověď nevěrohodnou. Soud nadto nezjistil a ani zjistit nemohl, že by se dovolatel podílel na nákupu kola či na falšování faktur. On věděl pouze to, že z pojistného plnění bylo pro poškozenou zakoupeno další kolo. Dále poukázal na fakt, že na žádné z mnoha pořízených a k důkazu provedených nahrávek nepadla zmínka o krádeži kol a pojistném podvodu. Obviněný se věnoval i tématu výše zmíněného bílého kola. Soud sice uzavřel, že ve skutečnosti neexistovalo, nicméně opak potvrdili svědci T. R., M. H., J. F. a K. F. Soud ovšem dovolateli a jeho obhájci zakázal během výslechů prvních dvou jmenovaných svědků klást jim další otázky, aby si vzpomněli na podrobnosti ohledně bílého kola. Pokud někdo vypovídal v jeho prospěch, soud zkracoval prostor pro další uplatnění obhajoby a výslech ukončil. Přitom fotografie bílého kola měl obviněný i na samostatném HDD disku, který mu poškozená odcizila. On ji dopisem žádal o jeho vrácení, a to ještě předtím, než se vůbec dozvěděl o trestním řízení. Kromě toho dovolatel připomenul tvrzení poškozené, že na černém kole již nejezdila, což bylo vyvráceno fotografiemi z několika výletů pořízených prokazatelně až v období po spáchání skutku. I tuto skutečnost ale soud ignoroval.
10. Obviněný vyjádřil přesvědčení, že soud prvního stupně k němu přistupoval s extrémní zaujatostí a zcela asymetricky. Zcela odmítal nebo bagatelizoval důkazy svědčící v jeho prospěch, v jeden moment dokonce nepřípustně argumentoval odůvodněním rozhodnutí vydaným v jiné trestní věci. V prvním hlavním líčení neprovedl 90 % důkazů navržených obhajobou (např. zcela zmařil provedení výslechu důležité svědkyně M. P., která v mezidobí zemřela), načež uznal dovolatele vinným v plném rozsahu obžaloby. Teprve v druhém hlavním líčení nalézací soud navrhované důkazy provedl na pokyn odvolacího soudu. V daném směru jej obviněný podezíral, že teprve v tento moment se s obsahem uvedených důkazů seznámil, rezignoval však na svou povinnost se s nimi vypořádat. Namísto toho soud neústupně (potřetí) rozhodl o ponechání viny ze spáchání přečinu pojistného podvodu, aby saturoval své předchozí vady, které mu odvolací soud opakovaně vytkl, především tedy své špatné rozhodnutí v otázce domácího násilí a týrání.
11. Z výše uvedených důvodů dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud na základě tohoto dovolání podle §265k tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 17. 5. 2023, sp. zn. 6 To 64/2023, v napadeném rozsahu a podle §265 l tr. ř. buď přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Karlových Varech se závazným právním názorem, který musí prvoinstanční soud respektovat, současně aby zároveň nařídil věc projednat a rozhodnout v jiném složení senátu, anebo podle §265m tr. ř. aby sám rozhodl tak, že se buď F. Š. obžaloby zprošťuje proto, že nebylo prokázáno, že se žalovaný skutek (či skutky) stal, anebo proto, že v obžalobě obsažený skutek není trestným činem, nebo proto, že nebylo prokázáno, že v žalobním návrhu označený skutek (či skutky) spáchal obviněný, a vždy pak že poškozená pojišťovna a ani M. G. nejsou oprávněny svůj nárok na náhradu škody uplatňovat v trestním řízení, protože jim toto právo proti obviněnému nepřísluší.
12. V souladu s §265h odst. 2 tr. ř. se k podanému dovolání písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Konstatovala, že obsah dostupného spisového materiálu skýtá dostatečný podklad pro závěr stran správnosti rozhodných skutkových zjištění. Rozhodnutí soudů obou stupňů proto netrpí ani vadou zjevného (či extrémního) nesouladu skutkových zjištění a provedených důkazů, neboť po jejich řádném vyhodnocení bylo možno učinit jediné logicky dovoditelné skutkové závěry. Státní zástupkyně plně odkázala na způsob, jakým se s důvodností uplatněných a obviněným opakovaných námitek vypořádal odvolací soud (viz body 29.–34., 46.–47., 56., 69.–84. odůvodnění jeho rozsudku). Státní zástupkyně vyzdvihla, že odvolací soud se podrobně zabýval posouzením výpovědi M. G., taktéž se velmi pečlivě vypořádal s argumentací obviněného, založené na jeho vlastní verzi skutkového děje, aniž by mu mohl dát za pravdu, že jednal ve skutkovém omylu. Dále soud nemohl akceptovat jeho námitku, že předmětná pojistná věc byla výsledkem konspiračního jednání M. G., vedeného záměrem se mu pomstít. Bylo prokázáno, že jedno z jízdních kol, jež měly být odcizeny, reálně existovalo, a i po nahlášení pojistné události bylo nadále M. G. používáno a druhé kolo neexistovalo vůbec. Těchto skutečností si byl obviněný jistě vědom už v době, kdy nahlašoval tvrzené odcizení jízdních kol na policii. Na podkladě opatřeného důkazního stavu věci soud důvodně uzavřel, že je tvořen uceleným řetězcem důkazů, prokazujících, že k jednání došlo právě tak, jak bylo zjištěno na prvostupňové úrovni. Odvolací soud se také vypořádal s námitkami stran možné spoluúčasti jiné osoby (M. G.) na uvedeném trestném činu s tím, že její případná trestní odpovědnost obviněného z posuzovaného trestného jednání nevyviňuje. Státní zástupkyně proto navrhla, aby bylo o podaném dovolání Nejvyšším soudem rozhodnuto tak, že se odmítá podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
III. Přípustnost dovolání
13. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že je zjevně neopodstatněné.
IV. Důvodnost dovolání
14. Nejvyšší soud úvodem připomíná, že ve vztahu ke všem důvodům dovolání platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Obviněný odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Přestože z formulace jeho zákonného znění je patrné, že obviněný využil varianty daného ustanovení účinného do 31. 12. 2021, nelze odhlédnout od skutečnosti, že jím vznesené námitky odpovídají dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022.
15. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Tento důvod dovolání je tedy charakterizován třemi alternativními situacemi, kdy rozhodná skutková zjištění mající určující význam pro naplnění znaků trestného činu nemohou obstát. Stane se tak: a) protože jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, b) jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech, c) ve vztahu k nim nebyly bez konkrétních důvodů provedeny navrhované podstatné důkazy. Postačí, když je naplněna alespoň jedna z těchto tří alternativ. Platí také, že prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu nelze napadat jakákoliv skutková zjištění, ale jen ta, která mají určující význam pro naplnění znaků trestného činu, jenž je na nich založen.
16. Obviněný v celém svém podání brojil proti skutkovým zjištěním vyjádřeným ve skutkové větě napadeného rozsudku odvolacího soudu. Opakovaně připomínal, že výpověď jeho bývalé manželky – poškozené M. G., která se týkala zejména obvinění z domácího násilí, hodnotily soudy jako specificky nevěrohodnou, a proto byl dovolatel v této části obžaloby zproštěn. Kategoricky nesouhlasil s tím, že na základě výpovědi téže osoby byl odsouzen ze spáchání přečinu pojistného podvodu. V daném směru znovu poukazoval na celkovou nevěrohodnost výpovědi poškozené, vyzdvihoval její nekalé motivace vůči jeho osobě, uvažoval o jejím konspiračním jednání ohledně údajné krádeže kol. Dovolacímu soudu nastínil svou verzi skutkového děje, která měla být alespoň zčásti podpořena výpověďmi několika jím označených svědků. Na základě této své skutkově zaměřené argumentace pak uzavřel, že se vytýkaného protiprávního jednání nedopustil, resp. že nenaplnil skutkovou podstatu přečinu pojistného podvodu podle §210 odst. 2 tr. zákoníku po stránce subjektivní. Takto vystavěné námitky v teoretické rovině odpovídají první alternativě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022, v praktické rovině je ovšem nelze hodnotit jako důvodné.
17. Nejprve je vhodné zdůraznit, že s obhajobou obviněného se soudy obou stupňů již opakovaně a odpovídajícím způsobem vypořádaly, přičemž zejména soud odvolací věnoval celé věci značnou pozornost. Z tohoto důvodu Nejvyšší soud bude moci na příslušné pasáže napadeného rozhodnutí v podrobnostech odkazovat, poněvadž neshledal žádných pochybení, která by v daném směru mohl soudu druhého stupně vytknout. V prvé řadě lze zdůraznit, že výpověď poškozené nebyla v žádném případě jediným důkazem, který obviněného usvědčoval ze spáchání přečinu pojistného podvodu. Pokud by tomu tak bylo, k jeho odsouzení by s nejvyšší pravděpodobností nedošlo, neboť soudy obou stupňů vyjádřily své pochybnosti ohledně její specifické věrohodnosti. Nicméně na rozdíl od zažalovaného domácího násilí, u něhož měly soudy k dispozici celou řadu důkazů, které výpověď poškozené významně zpochybňovaly, v případě přečinu pojistného podvodu byly naopak nashromážděny důkazy, které její popis událostí rozhodujícím způsobem podpořily. Je zajímavé, že se dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku o předmětných listinných důkazech takřka vůbec nezmiňoval (ani je nijak nezpochybňoval). Oproti soudům obou stupňů, které pojaly celé jednání komplexně a vyhodnotily veškeré důkazy, které se jej dotýkaly, jak samostatně, tak i ve vzájemných souvislostech (§2 odst. 6 tr. ř.), obviněný se zaměřil pouze na jím vybrané důkazy, které hodnotil toliko izolovaně a na takovém základě se snažil o změnu ustálených skutkových zjištění, která by mu více vyhovovala. Jeho obhajoba tedy neodpovídala skutečnému stavu věci, a proto ji soudy zcela logicky nemohly akceptovat.
18. Podle dokumentace České pojišťovny, a. s., i spisového materiálu Policie České republiky, Obvodního oddělení Karlovy Vary, měla být dne 16. 9. 2012 odcizena dvě jízdní kola. Jedno černé (zn. Specialized Enduro Sl Comp) a druhé bílé (zn. Diamondback 10 Scapegoat). V řízení bylo ovšem bez důvodných pochybností zjištěno, že černé kolo nemohlo být odcizeno, jelikož i po datu údajné krádeže zůstalo v dispozici poškozené, která je v souvislosti s vyšetřováním trestné činnosti projednávané v tomto řízení vydala Generální inspekci bezpečnostních sborů. Obhajobě obviněného, že poškozená si za peníze z pojistného plnění koupila někde z inzerce za poloviční cenu jízdní kolo stejné značky, soudy zcela důvodně neuvěřily právě proto, že se jednalo stále o totéž kolo. Dovolatel podle svých vlastních slov s údajně nově zakoupeným kolem poškozené přišel do styku, dokonce je i seřizoval a činil další drobné opravy, zatímco ve vztahu k předchozímu „ukradenému“ kolu disponoval veškerou dokumentací, kterou sám předkládal policii v souvislosti s nahlášenou krádeží. V souladu s názorem odvolacího soudu tak lze vyjádřit určitý podiv nad tím, že by obviněný za popsané situace nerozpoznal, že se jedná stále o tentýž jízdní stroj a v návaznosti na to (pokud by byl opravdu v „dobré víře“) nenahlásil uvedenou skutečnost policejnímu orgánu ve snaze pomoci odhalit případného pachatele. Dále bylo v řízení bez důvodných pochybností prokázáno, že bílé kolo, které mělo být rovněž odcizeno, vůbec neexistovalo a pojišťovně i policejnímu orgánu byly k němu předloženy padělané doklady. Soud druhého stupně také zcela racionálně vyvrátil obhajobu obviněného, že pokud by si poškozená bílé kolo skutečně pořídila, neměla vůbec žádný důvod falšovat fakturu o jeho zakoupení. I pokud by již nosila v hlavě plán dosáhnout několik let poté odsouzení dovolatele kromě domácího násilí i za pojistný podvod, stačilo by, aby i bílé kolo jednoduše předala policejnímu orgánu, jako to učinila s kolem černým. Vedle toho budí rozpaky i důvody, proč vlastně obviněný dne 16. 9. 2012 jel na bílém kole patřícím poškozené, o němž měl tvrdit, že je koupila výhodně, tzv. „na kšeft“, vůbec na něm proto nejezdila, on předtím vždy jezdil na svém vlastním žlutém kole s tím, že kola poškozené ho předtím ani nezajímala, nebyl to „jeho styl“.
19. Lze tedy shrnout, že klíčové skutkové zjištění o tom, že černé kolo odcizeno vůbec nebylo a bílé neexistovalo, přijaly soudy plně v souladu s obsahem provedených důkazů. V této souvislosti Nejvyšší soud nehodlá veškeré zjištěné skutečnosti znovu opakovat, proto v detailech raději odkáže na body 69.–78. rozsudku odvolacího soudu, případně i na bod 90. rozsudku soudu prvního stupně, kde byly veškeré důkazy důkladně a zcela správně vyhodnoceny. V jejich světle nemohly obstát ani výpovědi čtyř svědků, na něž bylo v podaném dovolání poukazováno, ve kterých padly určité zmínky buď o krádeži kol, anebo o existenci bílého kola. Soudy ovšem nepřehlédly jednak to, že všichni čtyři svědci byli v blízkém rodinném či kamarádském vztahu k dovolateli, a dále skutečnost, že z celkového počtu slyšených svědků (včetně řady osob blízkých jednomu či druhému z nich) se jich k údajné krádeži velmi drahých jízdních kol vyjádřilo až podezřele málo, což by opět mohlo naznačovat, že události proběhly jinak, než jak obviněný v rámci své obhajoby tvrdil.
20. Pokud soudy dospěly k výše uvedenému klíčovému skutkovému zjištění, je z logiky věci naprosto vyloučeno, aby v jednání dovolatele absentovala subjektivní stránka trestného činu pojistného podvodu, případně aby jednal ve skutkovém omylu, jak ve svém podání opakovaně namítal. Naopak prokázané skutkové okolnosti nedovolily žádný jiný závěr o formě zavinění než úmyslu přímém podle §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jelikož fakt, že černé kolo zůstalo i po skutku v držení poškozené, zatímco bílým kolem nedisponovali manželé nikdy, jednoduše nebylo možno přehlédnout. Pokud obviněný přesto nahlásil jejich odcizení, je zcela jasné, že tak učinit chtěl a na zinscenování a následném řešení neexistující pojistné události se vědomě a aktivně podílel. Ve světle zásadních listinných důkazů (zahrnujících dokumentaci k oběma bicyklům i k projednávané „pojistné“ události či protokol o vydání černého jízdního kola poškozenou – srov. odkaz na jejich rozbor v napadených rozhodnutích, příp. body 49.–55. rozsudku nalézacího soudu) bylo nutno do určité míry akceptovat i příslušnou pasáž výpovědi poškozené, která s těmito hlavními usvědčujícími důkazy v mnoha směrech korespondovala. Přestože tedy soudy neuvěřily její výpovědi ohledně domácího násilí a ani skutečnosti, že ji dovolatel ke spáchání pojistného podvodu donutil násilím a výhrůžkami, její vylíčení samotné události bylo v souladu se zmiňovanými, věrohodnými listinnými důkazy. Nelze tudíž shledat pochybení, resp. rozpor s §2 odst. 5, 6 tr. ř., byla-li zčásti využita i její výpověď pro specifikaci průběhu rozhodného skutkového děje a byl-li i tímto důkazem podložen závěr soudů obou stupňů o vině obviněného přečinem pojistného podvodu podle §210 odst. 2 tr. zákoníku.
21. Lze tedy shrnout, že soudy v dovoláním napadených částech jejich rozsudků dospěly ke zcela správným skutkovým i právním závěrům. Z tohoto důvodu nelze akceptovat ani námitku asymetrického a extrémně zaujatého přístupu soudu prvního stupně k dovolateli a jeho obhajobě. Její relevance je primárně snižována skutečností, že řada jeho argumentů se týkala již předchozích stadií řízení, kdy pochybení soudu prvního stupně napravoval soud odvolací, jenž prvoinstanční rozhodnutí opakovaně zrušil. Zejména přístup soudu druhého stupně k projednávané věci lze hodnotit jako velice zodpovědný, a proto i celkový výsledek řízení je možno označit za zákonný a po věcné stránce správný. Odsouzení dovolatele bylo založeno na objektivně doložených a plně přezkoumatelných faktech, což prakticky limituje možné úvahy o nevyváženém přístupu soudů k jeho osobě. Ve zbytku Nejvyšší soud odkazuje na odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, který se velmi důkladně vypořádal i s dílčími námitkami, z nichž některé obviněný v nezměněné podobě zopakoval i v podaném dovolání (srov. např. bod 78. ohledně případné trestní odpovědnosti další osoby na trestném činu pojistného podvodu). K tomu není od věci poznamenat, že takový přístup dovolacího soudu k odůvodnění rozhodnutí není v kolizi s právem na spravedlivý proces, jelikož i celkem bohatá judikatura ESLP, s níž koresponduje i judikatura Ústavního soudu, týkající se odůvodňování rozhodnutí soudů o opravném prostředku, připouští i stručné odůvodnění, které může přejímat pasáže z napadeného rozhodnutí či na ně odkazovat, musí však být z takového rozhodnutí o opravném prostředku patrné, jak se soud vypořádal s argumentací v něm obsaženou, resp. že se jí skutečně zabýval a nespokojil se jen se závěry soudu nižšího stupně (tak např. rozsudek ESLP ze dne 19. 12. 1997, č. 20772/92, ve věci Helle proti Finsku, rozsudek ze dne 21. 1. 1999, č. 30544/96, ve věci García Ruiz proti Španělsku; usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. I. ÚS 31/12, ze dne 7. 1. 2010, sp. zn. III. ÚS 3189/09, či ze dne 25. 10. 2016, sp. zn. II. ÚS 1153/16, aj., srov. na ně navazující usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2021, sp. zn. 5 Tdo 1345/2020, uveřejněné pod č. 37/2021 Sb. rozh. tr.).
22. Nejvyšší soud uzavírá, že námitky obviněného jsou zjevně neopodstatněné. Proto podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 5. 12. 2023
JUDr. Věra Kůrková
předsedkyně senátu