ECLI:CZ:NS:2023:8.TDO.110.2023.1
sp. zn. 8 Tdo 110/2023- 1136
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 2. 2023 o dovolání obviněného P. Š. , nar. XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Karviná, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. 9. 2022, sp. zn. 2 To 61/2022, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 48 T 10/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. Š. odmítá .
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 6. 2022, sp. zn. 48 T 10/2021, byl obviněný P. Š. (dále též jen „obviněný“ nebo také „dovolatel“) shledán vinným pokusem zločinu vraždy podle §21 odst. 1 k §140 odst. 1 tr. zákoníku, za což byl podle §140 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 12 let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost nahradit škodu způsobenou trestným činem poškozené RBP, zdravotní pojišťovně, IČ 47673036, se sídlem Michálkovická 967/108, Ostrava, zaplacením peněžité částky 177 001 Kč a nahradit nemajetkovou újmu v penězích způsobenou trestným činem, a to zaplacením peněžité částky poškozené J. O., XY, trvale bytem XY, ve výši 1 674 582,75 Kč spolu s úrokem z prodlení 11,75 % z dlužné částky ročně od 22. 4. 2022 do zaplacení a poškozené České republice, zastoupené Ministerstvem spravedlnosti České republiky, IČ 00025429, se sídlem Vyšehradská 427/16, Praha, ve výši 50 000 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená J. O. se zbytkem svého nároku na náhradu nemajetkové újmy v penězích odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Proti označenému rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání obviněný a poškozená J. O. Obviněný je zaměřil proti všem jeho výrokům, poškozená brojila proti výroku o náhradě nemajetkové újmy v penězích. Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 13. 9. 2022, sp. zn. 2 To 61/2022, podle §256 tr. ř. odvolání obviněného i poškozené zamítl.
3 . Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný dopustil pokusu zločinu vraždy podle §21 odst. 1, §140 odst. 1 tr. zákoníku tím, že dne 2. 6. 2020 v přesně nezjištěné době od 20:00 do 22:00 hodin během návštěvy v obývacím pokoji bytu č. XY situovaném v domě č. XY na XY a při společné konzumaci alkoholických nápojů s nájemcem bytu V. B. a J. O. se postupně s narůstajícím ovlivněním alkoholem začal projevovat hlasitou mluvou a rušil tak hovor V. B. a J. O., kteří jej opakovaně slovně nekonfliktně napomenuli a vzbudili v něm tak nevoli, kterou projevil tím, že vytáhl z kapsy zavírací nůž malého rozměru, se kterým začal proti J. O. šermovat, rukou ji odstrčil, sdělil jí, že „jak na něho bude sahat…“ a „když do něho bude mluvit nebo strkat, že ji podřeže“, po dalších prosbách o utišení jí řekl, ať ho nechá na pokoji, a na její další snahy o to, aby se projevoval méně hlasitou mluvou, spojené s tím, že mu k ústům přiložila ruku, reagoval opětovným šermováním zavíracím nožem, při kterém jí způsobil řeznou ránu dlaňové strany prostředníku levé ruky, táhnoucí se v délce celého prstu a následně v době, kdy odešel V. B. na toaletu, v eskalujícím zlobném nastavení odešel do kuchyňského koutu, ze skříňky vzal palici s gumovou pracovní částí ve tvaru válce o délce 12 cm a průměru 7 cm, kterou J. O. opakovaně velkou intenzitou síly udeřil do hlavy, čímž jí způsobil těžký otřes mozku spojený se stavem, který jí znemožnil jakoukoli obranu, následně palici vrátil zpět a na tomtéž místě se ozbrojil kladivem s kovovou pracovní částí délky 11,5 cm a čtvercovou pracovní plochou o délce strany 2,5 cm, s nímž se záměrem ji usmrtit v útoku vedeném velkou intenzitou síly na hlavu bezvládné J. O. pokračoval a nejméně celkem deseti údery jí způsobil zhmoždění s krevními podlitinami levostranné očnice a prstů levé ruky v rozsahu ukazováku až prsteníku, čtyři tržně-zhmožděné rány levé strany čela v délce 2 až 6 cm, šest tržně-zhmožděných ran levé temenní krajiny v délce 4 až 10 cm a další co do počtu a délky neobjektivizované tržně-zhmožděné rány levostranného ušního boltce, zlomeniny kostí tvořících strop levé očnice, zlomeniny obou temenních kostí – nalevo tříštivého charakteru, tříštivou zlomeninu levé strany šupiny kosti čelní a tříštivou zlomeninu šupiny levé kosti spánkové s četnými drobnými fragmenty v průměru 3,5 cm vpáčenými do dutiny lební, zlomeninu okrajového článku prostředníku levé ruky, krvácení pod tvrdou plenu mozkovou v místě spodiny pravého týlního laloku a zhmoždění levého čelního i temenního laloku a vniknutí vzduchu do dutiny lební, která si vyžádala její hospitalizaci trvající od 3. 6. do 16. 6. 2020 a průměrnou dobu léčení v rozsahu několika týdnů až desítek týdnů, kdy navíc v důsledku vážného poranění hlavy u ní došlo ke ztrátě čichu, poruše chuti, poruše rovnováhy a k rozvoji postkontuzního syndromu s výrazným zhoršením kognitivních schopností, narušením paměti, zpomalením duševních procesů, poruchou pozornosti, exekutivních funkcí a emočních poruch, přičemž s ohledem na rozsah poranění skeletu Ibi jí jen shodou šťastných náhod nezávislých na jeho vůli nezpůsobil rozsáhlejší zhmoždění mozkové tkáně, jež by vedlo k její smrti, kdy po takto vedeném útoku zanechal poškozenou bezvládně ležet na podlaze bytu a z místa odešel.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. 9. 2022, sp. zn. 2 To 61/2022, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž odkázal na dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a l ) tr. ř. (zjevně ve znění do 31. 12. 2021). Namítl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení a že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
5. S odkazem na teoretické vymezení a judikaturu Ústavního soudu týkající se dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (zjevně ve znění do 31. 12. 2021) konstatoval existenci extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními. Měl za to, že nepřímé důkazy netvoří žádný ucelený řetězec, aby bylo možno s největší jistotou dospět k závěru, že pachatelem byl právě obviněný. Pokud odvolací soud uvedl, že výpověď svědka V. B. je v souladu s výpovědí poškozené J. O., pak podle jeho názoru nedocenil, že mezi předmětnými výpověďmi jsou zásadní rozpory a nesrovnalosti, a to mezi popisem chování poškozené v průběhu návštěvy a také ohledně kapesního nože. Za rozporná označil i tvrzení ohledně návštěvy svědka V. B. u poškozené následujícího dne. Ten vypověděl, že mu poškozená ve svém bytě sdělila, že v době napadení spal a napadl ji obviněný. Uvedené však poškozená i svědkyně J. H. popřely. Soudy se nevypořádaly ani s chováním svědka V. B. následujícího dne po napadení poškozené, který ihned po probuzení bez bližšího zkoumání registroval doma spoušť (politý koberec, stěny apod.), proto vyvstává otázka, proč si uvedeného nevšiml už večer či proč hned ráno započal vše uklízet, aniž by jej či poškozenou kontaktoval a zajímal se, co se předešlého večera stalo. Jeho tvrzení, že si myslel, že se jedná o rozlitou kávu, je v rozporu s jeho výpovědí, že obviněný poškozenou předešlého večera udeřil. Pokud by tomu tak bylo, musel by si být vědom, že se nejedná o kávu, ale krev poškozené. Svědek navíc uvedl, že chtěl všechny stopy skrýt. Podle dovolatele tak však nejednal ve snaze pomoci jemu, ale pomoci sobě samému. Ačkoliv soudy opřely závěr o motivu svědka skrýt stopy o výpověď znalce PhDr. Petra Vavříka, pominuly, že znalec konstatoval, že vztah svědka k obviněnému vykazuje toliko povrchní sympatii a není zásadně významný. Soudy se rovněž nevypořádaly s tvrzením svědka, že po návratu z WC a údajném konstatování obviněného, že poškozenou praštil do hlavy, nikde poškozenou v bytě neviděl, což není možné, když se jednalo o garsoniéru. Kdyby obviněný skutečně poškozenou napadl, musel by ji svědek vidět ležet na zemi a registrovat zašpinění obviněného. Navíc si svědek musel být vědom toho, že tam poškozená leží mrtvá či zraněná s ohledem na údajné sdělení obviněného, že ji praštil kladivem do hlavy. V uvedeném světle je liché tvrzení soudu prvního stupně, že svědek nemohl předpokládat, že je poškozená zraněná, stejně jako tvrzení, že svědek nepátral po poškozené, neboť k tomu neměl ani důvod a šel spát.
6. Za zavádějící dovolatel považoval i hodnocení výpovědi svědkyně J. H., která se vůbec nevyjadřovala k obviněnému, nýbrž toliko k chování svědka V. B. Ten podle ní vůbec nebyl překvapený ze zranění poškozené, byly však na něm patrné známky strachu a obav, byl nervózní a nebyl schopen se podívat do očí, poškozené radil, aby v nemocnici sdělila, že spadla ze schodů. Podle dovolatele potvrzuje chování svědka domněnky, že po opuštění bytu obviněným vznikl mezi svědkem a poškozenou konflikt, který vyústil napadením poškozené. Výpověď svědka V. B. nebyla podle názoru obviněného potvrzena ani výpovědí svědkyně S. B., která měla vyvrátit jeho obhajobu, že byl do místa svého bydliště odveden hosty restaurace, neboť restaurace byla v době, kdy se s obviněným potkala, již hodinu zavřená a v okolí nebyli žádní hosté. K tomu dovolatel poznamenal, že nikdy netvrdil, že jej domů odvedli hosté restaurace, navíc v předmětné ulici v centru města se v noci vyskytuje spousta lidí, tudíž konstatování, že hospoda už byla zavřená a žádní hosté v ní nemohli být a nemohl jej nikdo odvést domů, je zavádějící. Nesouhlasil ani s tím, že v případě svědka V. B. soudy braly v jeho prospěch skutečnost, že jeho tričko nebylo dostatečně potřísněno krví, v případě obviněného však za shodné situace usoudily, že obviněný s manželkou se zakrváceným oblečením manipulovali. Soudy pominuly, že žádný ze svědků, tedy ani svědek V. B. po návratu z WC, ani svědkyně S.B., která jej po napadení měla potkat, nespatřili, že by byl obviněný potřísněn krví poškozené. Pokud soudy vyvodily, že obviněný policii vydal jiné triko, než které měl předmětného večera na sobě, učinily tak v rozporu s pravidlem in dubio pro reo , když obviněný i jeho manželka tvrdili, že obviněný měl na sobě zelené tričko, které vydal. I z odborného vyjádření policie ze dne 6. 8. 2021 z oboru kriminalistika, odvětví chemie, vyplynulo, že v mikrostopách zajištěných z bundy obviněného byla zjištěna přítomnost tří zelených bavlněných vláken.
7. Tendenčně byly podle názoru dovolatele hodnoceny i výpovědi svědků I. T. a A. T., kteří měli poskytnout poznatky o V. B. Rovněž z výpovědi poškozené J. O. soudy vyselektovaly pouze to, co svědčilo v neprospěch obviněného. Soudy nevěnovaly náležitou pozornost konstatování poškozené při výslechu dne 24. 8. 2020, že se bojí chodit sama ven, že např. potká pana B. U hlavního líčení upřesnila, že myslela obviněného a že došlo k záměně příjmení, avšak výpověď z přípravného řízení po přečtení podepsala a na žádnou chybu v příjmení neupozornila. Za zarážející považoval rovněž to, že si poškozená dodatečně při prostudování spisu vybavila přesně barvu jeho trička, když při prvotním výslechu jasně uvedla, že neví, jestli měl tričko černé nebo modré, že to nesledovala. Poukázal na znalecký posudek PhDr. Heleny Khulové, která uvedla, že poškozená je osobou, která má problémy s vizuální pamětí, má ji oslabenou. Podle znalkyně si poškozená nemusela přesnou barvu zapamatovat, ve vzpomínkách to může být zaměněno s jinou vzpomínkou, s jinou situací. I z odborného vyjádření z oboru kriminalistiky, odvětví chemie, vyplynulo, že z mikiny poškozené byla zjištěna přítomnost 2 zelených bavlněných textilních vláken, jež jsou druhově shodné s vlákny, ze kterých je triko obviněného, které měl uvedený večer na sobě. Žádná jiná vlákna se na mikině poškozené nenašla. Poškozená se daného večera k obviněnému přibližovala, přistupovala, byla s ním v kontaktu, jak bylo prokázáno, proto se vlákna z jeho trička mohla na její mikinu dostat. Rovněž ze znaleckého posudku znalce MUDr. Petra Hona, MBA, vyplynulo, že poškozená utrpěla těžký otřes mozku a nelze předpokládat, že by si vybavila podrobnosti předcházející úrazovému ději, průběh děje samotného a čas po úrazu, kdy amnézie trvá i několik hodin před zraněním. S ohledem na uvedené je podle dovolatele nelogické, aby si poškozená následně po dlouhé době vybavila přesnou barvu jeho trička a specifikovala tvar nože.
8. Za další selektivně posuzovaný důkaz dovolatel považoval znalecký posudek znalce PhDr. Petra Vavříka. Při konstatování závěrů tohoto znaleckého posudku soudy pominuly, že znalec také zmínil, že pro obviněného není typické, že by reagoval agresivním fyzickým úrokem, v problémových situacích je možná verbální reakce, podrážděnost nebo nějaký druh protestu. Znalec výslovně uvedl, že v situaci, která by byla obviněnému nepříjemná, by se zachoval tak, že by volil vyhnutí se konfliktu a vzdálení se z místa konfliktu, dovoloval-li by to prostor, ve kterém se konflikt odehrává. Závěry znalce tak podle jeho názoru nevyznívají až tak negativně, jak je podal soud. V rozporu s §2 odst. 6 tr. ř. byl hodnocen i znalecký posudek Policie České republiky z oboru kriminalistiky, odvětví genetiky, ze dne 4. 8. 2020 a dodatek ze dne 24. 11. 2021, z nichž vyplývá, že DNA obviněného se nenachází na kladivu, gumové palici ani 2 nožích a ani na jeho oděvních svršcích se nenašly žádné biologické stopy typu krve, na triku pouze stopa jeho krve. Naproti tomu z pod nehtů V. B. byla izolována DNA poškozené, z oblasti rukojeti kladiva byla izolována DNA V. B. Vyloučit nebylo možné DNA V. B. ani z oblasti rukojeti gumové palice, zatímco DNA obviněného vyloučit šlo. Podle jeho názoru tak znalecký posudek jednoznačně vylučuje, že by měl v rukou uvedené předměty. K uvedenému soudy konstatovaly, že buď došlo k omytí stop obviněného, nebo nedošlo k zanechání jeho otisku DNA, když měl předměty držet jen krátce, kterýžto závěr opřeli o výpověď znalkyně Mgr. Petry Škapové. Ta však neřekla, že je nutno nástroj s hladkým povrchem používat delší dobu, aby z něj bylo možno stopy DNA izolovat, navíc z láhve alkoholu, která je rozhodně hladší a kterou obviněný rozhodně nedržel déle, byla DNA obviněného izolována. Hodnocení předmětného důkazu bylo opět porušením pravidla in dubio pro reo . Podotkl také, že odvolací soud neprovedl jeho návrh na provedení vyšetřovacího pokusu, zda se jeho profil DNA mohl uvolnit na topůrko kladiva a gumové palice, neboť jej shledal nadbytečným.
9. Obviněný vznesl výtku i proti postupu orgánů činných v trestním řízení v přípravném řízení. Měl za to, že vyšetřovatel se státním zástupcem zapříčinili, že věc nebyla náležitě vyšetřena, od jeho propuštění z vazby dne 24. 8. 2020, kdy byli vyslechnuti všichni svědci, do pokračování v jeho výslechu dne 21. 4. 2021 nečinily orgány činné v přípravném řízení žádné úkony, které samy považovaly za potřebné k objasnění věci (např. pokračování výslechu V. B., prověrka na místě či rekonstrukce, konfrontace obviněného s V. B.). Následně zjistily, že V. B. dne 24. 1. 2021 zemřel, jeho byt je již vyklizený a jsou zmařeny veškeré možnosti k provedení doplnění vyšetřování.
10. Na základě provedeného dokazování podle názoru dovolatele nelze objektivně dospět k závěru, že je pachatelem vytýkaného jednání. Opačným závěrem soudy porušily jeho právo na spravedlivý proces a nerespektovaly pravidlo in dubio pro reo, zásadu presumpce neviny a nepostupovaly ani v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. V daných souvislostech připomněl judikaturu Ústavního soudu a Evropského soudu pro lidská práva, věnující se teoretickému vymezení naznačených zásad a pravidel.
11. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. 9. 2022, sp. zn. 2 To 61/2022, jakož i jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 6. 2022, sp. zn. 48 T 10/2021. Alternativně navrhl, aby poté Nejvyšší soud buď podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal příslušnému soudu nové projednání a rozhodnutí ve věci, nebo aby Nejvyšší soud podle §265m odst. 1 tr. ř. sám rozhodl tak, že jej obžaloby v celém rozsahu zprostí. Zároveň požádal, aby předsedkyně senátu Nejvyššího soudu v souladu s §265o odst. 1 tr. ř. rozhodla o přerušení výkonu trestu odnětí svobody.
12 . Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve vyjádření k dovolání obviněného předně poznamenal, že dovolání obviněného je vystavěno na doslovném opakování námitek, jež se prolínají víceméně celým trestním řízením a s nimiž se již soudy obou stupňů beze zbytku a správně vypořádaly. Takové dovolání je možno považovat za zjevně neopodstatněné. Rovněž konstatoval, že dovolatel nezohlednil změnu trestního řádu v účinnosti od 1. 1. 2022. Obviněný měl podle státního zástupce s ohledem na užitou argumentaci formálně uplatnit dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) m) tr. ř.
13. S ohledem na výhrady proti skutkovým zjištěním obsažené v dovolání dospěl k závěru, že pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jemuž odpovídá dovolatelem slovně vyjádřený nedostatek nesprávného právního posouzení skutku, je rozhodně podřadit nelze. Lze je podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., státní zástupce je však shledal zjevně neopodstatněnými. Soud prvního stupně podle jeho názoru realizoval komplexní a bezvadné dokazování; svým povinnostem dostál i soud odvolací, který odvolání obviněného řádně přezkoumal a se všemi jeho námitkami a důkazními návrhy se přesvědčivě vypořádal. Žádný extrémní rozpor ve věci státní zástupce neshledal.
14. Nalézací soud vzal vinu dovolatele za prokázanou výpověďmi několika svědků, zejména V. B., poškozené J. O., manžely T., S.B. a J. H., jakož i listinnými důkazy a znaleckými posudky. Skutečnost, že ke vzniku zranění poškozené J. O. došlo v bytě V. B., vyplývá nejen z vyjádření V. B. a J. O., ale je potvrzována také kriminalistickými stopami zajištěnými na místě činu, protokoly o ohledání místa činu a o provedení domovní prohlídky, včetně fotodokumentace, a znaleckými posudky Policie České republiky, jimiž byly jednotlivé zajištěné stopy zkoumány. V bytě se nacházeli pouze obviněný, poškozená J. O. a svědek V. B.. Obviněný přitom ve své verzi skutkového děje naznačoval, že pachatelem vytýkaného jednání byl či mohl být V. B. Tuto jeho výpověď soud po právu označil za nepravdivou a účelovou a podrobně rozvedl důvody, pro které jí neuvěřil. Předně proti ní stála soudem čtená výpověď samotného V. B. (svědek v mezidobí zemřel). Ten popsal okolnosti a průběh návštěvy dovolatele a svědkyně J. O. v jeho bytě, slovní konflikt mezi oběma návštěvníky (ten potvrzuje i poškozená) a krvácející zranění J. O. na ruce způsobené nožem užitým obviněným. Svědek V. B. současně potvrdil, že po návratu z toalety viděl obviněného pokládat kladivo se slovy nějak ve znění „no, praštil jsem ji do hlavy a už mi dá konečně pokoj“. Svědek současně nijak nezastíral, že ráno po probuzení byt a jednotlivé předměty včetně kladiva čistil a uklízel a že po návštěvě poškozené v jejím bytě, když ji uviděl zraněnou, kladivo očistil znovu. Z jeho výpovědi se tedy jednoznačně podává, že útoku na poškozenou se dopustil právě dovolatel. Tento závěr je přitom, na rozdíl od možnosti, že by byl pachatelem V. B., potvrzován i dalšími ve věci provedenými důkazy.
15. Přehlédnout nelze právě výpověď poškozené, která si s ohledem na amnézii na předmětnou událost pamatuje jen do časového intervalu 30 minut před ztrátou vědomí. Poslední, co si uvědomovala, je přitom obraz obviněného, který ji ohrožoval nožem, a ona poté krvácela z prstu. Zranění na ukazováku levé ruky je pak objektivizováno lékařskou zprávou o ošetření, závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, a fotografií, kterou předložila sama poškozená. Výpovědi V. B. a J. O. jsou v naprosté shodě také co do příčiny vzniku konfliktu – kdy spouštěcím mechanismem byl způsob chování poškozené vůči obviněnému, kterému jmenovaný přikládal sexuální podtext a subjektivně je vnímal jako obtěžující, což odpovídá taktéž jeho osobnostnímu profilu stanovenému znaleckým vyšetřením. Výpověď svědka V. B. je potvrzována rovněž vyjádřením svědkyně S. B., servírky, která vyvrátila obhajobu obviněného, že byl do místa svého bydliště doveden hosty restaurace, a jednak se později v restauraci dozvěděla od třetích osob, že jim svědek V. B. sděloval, že obviněný poškozenou nejprve pořezal na ruce a pak ji napadl kladivem. Věrohodnost výpovědi svědka V. B. byla potvrzena rovněž rozsáhlostí krevních stop poškozené nalezených na místě činu svědčících o jejím masivním krvácení, a naproti tomu nález naprosto nepatrné krevní stopy na triku svědka V. B.. Toto zjištění taktéž vylučuje, že by se vytýkaného jednání dopustil právě on, neboť v takovém případě by byl jeho oděv zakrvácen výrazně více.
16. Výpovědi svědků I. a A. T. pak poskytují poznatky o osobě V. B. a jeho chování po předmětné události. Stejně tak nalézací soud jako jeden z řady důkazů hodnotil výpověď svědkyně J. H., která byla u poškozené následujícího dne po napadení, viděla její poranění, slyšela popis toho, co si poškozená pamatovala, a byla přítomna tomu, když poškozenou navštívil svědek V. B.. Obviněný je tak podle státního zástupce usvědčován celou řadou vzájemně propojených důkazů, kdy je třeba odmítnout úvahu obviněného, že poškozená měla vážný zájem na jeho odsouzení ze zištných důvodů poté, co svědek V. B. zemřel.
17. K absenci profilu DNA obviněného na kladivu a palici státní zástupce doplnil, že znalkyně Mgr. Petra Škapová v hlavním líčení potvrdila, že krátkodobé držení rukojeti nemuselo vést k zanechání stopy DNA osoby, která s nástrojem manipulovala, neboť je značně individuální, zda stopa DNA na obou předmětech použitých k útoku mohla být izolována či nikoli. Konstatoval, že ve prospěch dovolatele vyznívala pouze výpověď jeho manželky. Jejím obsahem se však nalézací soud pečlivě zabýval a poukázal na rozpory ve vyjádřeních této svědkyně v přípravném řízení a u hlavního líčení, přičemž její výpovědi vyhodnotil jako účelové a lživé. Totožný motiv soud shledal i ve vztahu k fotografii pořízené uvedenou svědkyní po návratu dovolatele do bydliště, která měla demonstrovat, že absence stop na jeho oděvu vylučuje, že by poškozenou napadl právě on. Ostatně to, že v případě horní části oděvu zachyceného na fotografii se nejednalo o tričko, které měl obviněný inkriminovaného dne v bytě V. B. na sobě, potvrdila i poškozená při seznámení se se spisem. Uzavřel, že o pachatelství dovolatele neexistují žádné rozumné pochybnosti. S odkazem na judikaturu Nejvyššího a Ústavního soudu dovodil, že z uvedených důvodů nemohlo dojít ani k porušení pravidla in dubio pro reo a principu presumpce neviny.
18. Pokud jde o právní kvalifikaci skutku, pak vůči ní obviněný žádné faktické výhrady nevznesl, proto státní zástupce toliko pro úplnost připomněl skutková zjištění soudů nižších stupňů a okolnosti spáchaného skutku, z nichž nelze než dovodit, že s ohledem na mimořádně surový útok obviněného na bezbrannou osobu, v jehož průběhu si logicky ani nemohl představit jinou alternativu než její usmrcení, kdy motivem jednání byla odplata za domnělé křivdy, přičemž přežití poškozené nebylo způsobeno aktivní snahou obviněného pro zmírnění následku, ale jen včasným lékařským zásahem, když utrpěná poranění mozku běžně vedou ke smrti, není možné jednání obviněného kvalifikovat jako „pouhý“ trestný čin těžkého ublížení na zdraví podle §145 tr. zákoníku, neboť jeho cílem nebylo poškozenou zranit, ale usmrtit. Státní zástupce pak podrobně rozvedl, z jakých důvodů si obviněný nemohl představit u poškozené jiný následek než smrt. Uzavřel, že proti přisouzené právní kvalifikaci nelze mít žádné výhrady.
19. Na závěr státní zástupce poznamenal, že není-li odsuzující rozsudek Krajského soudu v Ostravě zatížen některou z vad podřaditelných pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. ř., logicky ani usnesení Vrchního soudu v Olomouci nemůže být vadné ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
20. Státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. S ohledem na uvedený návrh považoval za bezpředmětnou žádost dovolatele o přerušení výkonu trestu.
III. Přípustnost dovolání
21 . Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání je zjevně neopodstatněné.
IV. Důvodnost dovolání
22. Nejvyšší soud úvodem připomíná, že ve vztahu ke všem důvodům dovolání platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Nejprve je nutno poznamenat, že ačkoliv obviněný podal dovolání dne 15. 12. 2022, výslovně odkázal na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř. s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení a že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Z uvedeného plyne, že obviněný uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2021. S ohledem na užitou formulaci dovolacích důvodů i dovolací argumentaci obviněného se lze opodstatněně domnívat, že dovolatel ve znění trestního řádu účinného v době podání dovolání mínil uplatnit dovolací důvody obsažené v §265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř., v jejichž rozsahu také Nejvyšší soud přezkoumal napadené rozhodnutí.
23 . Podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. lze dovolání podat, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 pod písmeny a) až l ) tr. ř. Tento dovolací důvod tedy spočívá ve třech různých okolnostech (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád II. §157 až 314s. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3174–3175): řádný opravný prostředek byl zamítnut z tzv. formálních důvodů podle §148 odst. 1 písm. a) a b) tr. ř. nebo podle §253 odst. 1 tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí, nebo odvolání bylo odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle §253 odst. 3 tr. ř., ačkoli oprávněná osoba nebyla řádně poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání, nebo řádný opravný prostředek byl zamítnut z jakýchkoli jiných důvodů, než jsou důvody uvedené výše jako první okolnost, ale řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř. K zamítnutí ani odmítnutí odvolání obviněného nedošlo z procesních důvodů, tj. podle §253 odst. 1 tr. ř., resp. podle §253 odst. 3 tr. ř., a proto se na daný případ ta část ustanovení §265b odst. 1 písm. m) tr. ř., která je vyjádřena dikcí „bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku …, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí“, evidentně nevztahuje. Odvolání obviněného bylo zamítnuto poté, co odvolací soud na jeho podkladě meritorně přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně. Dovolání je v tomto případě možné podat, jen byl-li v řízení napadenému rozsudku předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. V souladu s touto podmínkou obviněný formulací vytýkaných vad odkázal na důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř.
24 . Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze uplatnit, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Tento důvod dovolání tedy spočívá na třech alternativách, kdy rozhodná skutková zjištění mající určující význam pro naplnění znaků trestného činu nemohou obstát. Stane se tak: a) protože jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, b) jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech, c) ve vztahu k nim nebyly bez konkrétních důvodů provedeny navrhované podstatné důkazy. Postačí, když je naplněna alespoň jedna z těchto tří alternativ. Platí také, že prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu nelze napadat jakákoliv skutková zjištění, ale jen ta, která mají určující význam pro naplnění znaků trestného činu, jenž je na nich založen.
25. Pochybení podřaditelná pod shora zmíněné vady relevantní z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. však Nejvyšší soud v projednávané věci nezjistil. Neshledal tedy ani dovolatelem akcentovaný extrémní (zjevný) rozpor skutkových zjištění majících určující význam pro naplnění znaků trestného činu s obsahem provedených důkazů. Z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, s jehož skutkovými závěry se odvolací soud ztotožnil (zejména str. 30–39, body 51. – 62. rozsudku soudu prvního stupně, str. 5–7, body 15. – 22. usnesení odvolacího soudu), vyplývá přesvědčivý vztah mezi soudy učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů. Předně je třeba uvést, že námitky, jež obviněný uplatnil v dovolání, jsou opětovným zopakováním jeho obhajoby z předchozích fází řízení, s níž se postupně nalézací i odvolací soud v odůvodněních svých rozhodnutí vypořádaly, proto není třeba jejich opodstatněnost opakovaně v jednotlivostech zevrubně rozebírat. S ohledem na uvedené lze proto v podrobnostech odkázat na odůvodnění soudů nižších stupňů, které se v dovolání zopakovanými námitkami proti skutkovým zjištěním soudů pečlivě zabývaly a řádně se s nimi vypořádaly. K tomu je potřeba poznamenat, že takový přístup dovolacího soudu k odůvodnění rozhodnutí není v kolizi s právem na spravedlivý proces, jelikož i celkem bohatá judikatura Evropského soudu pro lidská práva (dále „ESLP“), s níž koresponduje i judikatura Ústavního soudu, týkající se odůvodňování rozhodnutí soudů o opravném prostředku, připouští i stručné odůvodnění, které může přejímat pasáže z napadeného rozhodnutí či na ně odkazovat, musí však být z takového rozhodnutí o opravném prostředku patrné, jak se soud vypořádal s argumentací v něm obsaženou, resp. že se jí skutečně zabýval a nespokojil se jen se závěry soudu nižšího stupně (tak např. rozsudek ESLP ze dne 19. 12. 1997, č. 20772/92, ve věci Helle proti Finsku, rozsudek ze dne 21. 1. 1999, č. 30544/96, ve věci García Ruiz proti Španělsku; usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. I. ÚS 31/12, ze dne 7. 1. 2010, sp. zn. III. ÚS 3189/09, či ze dne 25. 10. 2016, sp. zn. II. ÚS 1153/16, aj., srov. na ně navazující usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2021, sp. zn. 5 Tdo 1345/2020, uveřejněné pod č. 37/2021 Sb. rozh. tr.).
26. Ačkoliv by bylo nadbytečné zabývat se opakovaně jednotlivými námitkami dovolatele, které již byly vyloučeny úvahami rozvedenými zejména v zevrubném odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, pro úplnost lze toliko ve stručnosti uvést, že jeho obhajoba obviněného týkající se nedostatečných skutkových zjištění a existence extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy je lichá. Soud prvního stupně správně upozornil, že vina obviněného je spolehlivě prokázána řadou důkazů, zejména výpověďmi svědků V. B., poškozené J. O., S. B., J. H., jakož i znaleckými posudky a listinami. Věrohodnosti výpovědi obviněného, jakož i věrohodnosti výpovědí jednotlivých svědků se podrobně věnoval a své hodnotící úvahy v odůvodnění rozsudku pečlivě rozvedl. Státní zástupce ve vyjádření k dovolání obviněného výstižně shrnul, že skutečnost, že ke vzniku zranění poškozené J. O. došlo v bytě V. B., vyplývá nejen z vyjádření V. B. a J. O., ale je potvrzována také kriminalistickými stopami zajištěnými na místě činu, protokoly o ohledání místa činu a o provedení domovní prohlídky, včetně fotodokumentace, a znaleckými posudky Policie České republiky, OKTE Frýdek-Místek, jimiž byly jednotlivé zajištěné stopy zkoumány. V bytě se nacházeli pouze obviněný, poškozená J. O. a svědek V. B. Pokud obviněný ve své výpovědi naznačoval, že pachatelem vytýkaného jednání byl či mohl být V. B., byla jeho obhajoba provedenými důkazy vyvrácena a soud prvního stupně jí opodstatněně neuvěřil. Jako zásadní usvědčující důkaz správně vyhodnotil výpověď svědka V. B. (výpověď byla v hlavním líčení čtena, poněvadž svědek v mezidobí zemřel). Tento svědek věrohodně popsal okolnosti a průběh návštěvy dovolatele a svědkyně J. O. v jeho bytě, slovní konflikt mezi oběma návštěvníky (ten potvrzuje i poškozená) a krvácející zranění J. O. na ruce způsobené nožem užitým obviněným. Svědek V. B. současně potvrdil, jak připomněl i státní zástupce, že po návratu z toalety viděl obviněného pokládat kladivo se slovy nějak ve znění „no, praštil jsem ji do hlavy a už mi dá konečně pokoj“. Svědek současně nijak nezastíral, že ráno po probuzení byt a jednotlivé předměty včetně kladiva čistil a uklízel a že po návštěvě poškozené v jejím bytě, když ji uviděl zraněnou, kladivo očistil znovu. Přesvědčivost a věrohodnost výpovědi svědka je potvrzována i dalšími důkazy, zejména výpovědí poškozené J. O., přičemž výpovědi těchto svědků jsou v naprosté shodě také co do příčiny vzniku konfliktu. Za spouštěcí mechanismus lze označit způsob chování poškozené vůči obviněnému, kterému jmenovaný přikládal sexuální podtext a subjektivně je vnímal jako obtěžující, což odpovídá taktéž jeho osobnostnímu profilu stanovenému znaleckým vyšetřením znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, specializace klinická psychologie PhDr. Petra Vavříka. Výpověď svědka V. B. podporuje rovněž vyjádření svědkyně S.B., servírky, která jednak vyvrátila obhajobu obviněného, že byl do místa svého bydliště doveden hosty restaurace, a jednak se později v restauraci dozvěděla od třetích osob, že jim svědek V. B. sděloval, že obviněný poškozenou nejprve pořezal na ruce a pak ji napadl kladivem.
27. Pokud obviněný v dovolání poukazoval na tendenční hodnocení důkazů soudy nižších stupňů, a to s odkazem na konkrétní tvrzení svědků, znalců a na znalecké závěry a závěry z odborných vyjádření, pak nutno poznamenat, že dovolatel tato tvrzení vytrhl z kontextu jednotlivých výpovědí a závěrů vyplývajících ze znaleckých posudků a listinných důkazů a pominul jejich návaznost i na ostatní ve věci provedené důkazy. Např. dovolatel upozorňoval, že svědek V. B. uvedl, že mu poškozená poté, co ji dne následujícího po projednávaném skutku navštívil doma, sdělila, že ji musel napadnout obviněný, když svědek spal, ačkoliv svědkyně J. H., která byla po celou dobu jeho návštěvy poškozené přítomna, stejně jako poškozená toto tvrzení popřely. Dovolatel však zcela opomněl, že svědek V. B. v téže výpovědi k doplňujícím dotazům vyšetřovatele upřesnil, že přesně tak mu to poškozená neřekla, ale že si dovodil, že když to poškozené neudělal on, tak to musel být obviněný. Stejným způsobem je třeba nahlížet na závěry znaleckého ústavu OKTE Frýdek-Místek z oboru kriminalistika, odvětví genetika (č. l. 591-601), a znalkyně Mgr. Petry Škapové obsažené v její výpovědi v hlavním líčení, které podle názoru dovolatele jednoznačně vylučují, že by měl v rukou kladivo či gumovou palici. Dovolatel však pominul, že sama znalkyně konstatovala, že není ničím výjimečným, že pokud by byla držena rukojeť palice, kladiva, krátkodobě, tak tam ten, kdo s tím nástrojem manipuloval, nemusí zanechat svůj otisk. Je totiž značně individuální, zda stopa DNA na obou předmětech použitých k útoku mohla být izolována či nikoliv. Rozhodně tak nelze hovořit o tom, že znalkyně vyloučila, že by obviněný dané předměty vůbec držel; závěr soudu o tom, že k držení předmětů obviněným došlo, tak není ve zjevném rozporu se znaleckým posudkem či výpovědí znalkyně.
28. Soudy se vypořádaly i s dovolatelem akcentovaným nestandardním chováním svědka V. B. po napadení. Dovolatel se v této souvislosti snažil znevěrohodnit výpověď svědka V. B. a přenést odpovědnost za napadení poškozené na něj, když tvrdil, že k útoku na poškozenou muselo dojít ze strany tohoto svědka po jeho opuštění bytu. Soudy nižších stupňů logicky i s ohledem na znalecké závěry RNDr. Marie Staňkové, Ph.D., znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, specializace klinická toxikologie, a MUDr. Svatopluka Sedláčka, znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, ohledně střední opilosti svědka V. B. v době projednávaného skutku, jakož i s ohledem na výpovědi svědků I. a A. T. ohledně spavosti svědka po požití alkoholu, dospěly k závěru, že lze přijmout a uvěřit tvrzení svědka, že při zmožení alkoholem si po návratu z toalety i přes sdělení obviněného, že poškozenou praštil kladivem, lehl a usnul, když s ohledem na jeho stav nebylo možno očekávat jeho ani průměrnou duševní výkonnost (bod 52. rozsudku soudu prvního stupně). Příliš se nelze podivovat ani nad tím, že po spatření nepořádku v bytě dne následujícího po projednávaném skutku začal byt uklízet a drhnout skvrny od krve, které s ohledem na jejich zbarvení po zaschnutí považoval za skvrny od rozlité kávy, navíc předtím, než k němu měla dojít návštěva. Svědek napadení poškozené (nad rámec pořezání prstu nožíkem) neviděl, poškozené si ani po návratu z WC nevšiml, usnul a evidentně sdělení obviněného, že poškozenou praštil kladivem, s ohledem na skutečnost, že neměl nikdy dříve zkušenost s tím, že by byl obviněný fyzicky agresivní, jakož i s ohledem na opojení alkoholem, nepřikládal patřičnou váhu a do spatření poškozené na informaci o napadení poškozené obviněným zapomněl. Soudy nižších stupňů bez povšimnutí neponechaly ani skutečnost, že svědek sám uvedl, že se následujícího dne poté, co viděl zraněnou poškozenou, pokusil skrýt stopy, když vodou opláchl kladivo, kterým mělo dojít k napadení poškozené. Vypověděl, že tak učinil pouze proto, že toto kladivo po probuzení bezmyšlenkovitě uklidil a po setkání s poškozenou a spatření jejích zranění dostal strach, že při této své manipulaci s kladivem (jeho úschova) na něm zanechal své stopy, tedy že by se podezřelým stal právě on. Soudy svědkovi uvěřily i v této části jeho výpovědi, neboť pokud by tak činil z důvodu, že by chtěl zahladit stopy po svém napadení poškozené, jistě by se pokusil zahladit stopy také z gumové palice, která byla k napadení poškozené rovněž prokazatelně použita. Svědek však omyl pouze kladivo, přičemž je evidentní, že o užití gumové palice při napadení poškozené vůbec nevěděl.
29. Nic mimořádného nelze spatřovat ani v tom, že podle svědkyně J.H. působil svědek V. B. při návštěvě poškozené nervózně. Jak vysvětlil i znalec z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, specializace klinická psychologie, PhDr. Petr Vavřík (znalecký posudek na č. l. 387–408) a jak vyplynulo i z výpovědí manželů T., V. B. byl osobou se sycenou shovívavostí k přátelům (a to i k obviněnému) a je logické, že pokud zjistil, že došlo k napadení jeho sousedky v jeho bytě, navíc jeho přítelem, byl nervózní, a to nejen z možných následků na zdraví poškozené, trestní odpovědnosti obviněného, ale i ze strachu z možného obvinění z trestného činu, který nespáchal. Jako na vytržené z kontextu nutno nahlížet i na tvrzení dovolatele, že svědek vypovídal jistě lživě, neboť si nelze jinak vysvětlit, proč by svědkyni I.T. sdělil, že by se manželce obviněného nedokázal podívat do očí. Z výpovědi svědkyně I.T. totiž vyplynulo, že V. B. uvedl, že neví, jak se manželce obviněného podívá do očí, jako reakci na naléhání na uvedení pravdy a nezatajování informací, aby nedošlo k tomu, že spadne trestní odpovědnost na něj. Ostatně z dokazování vyplynulo, že svědek nejdříve nebyl ochoten vypovídat a snažil se toho sdělit co nejméně, aby nezpůsobil obviněnému jakoukoliv újmu.
30. Dovolatel rovněž poukázal na řadu drobných rozporů ve výpovědích svědků, které jsou však zcela bez významu a mohou být přičteny odlišným schopnostem vnímání a zapamatování si, případně i vědomostem a citem pro detail, např. pokud poškozená vypověděla, že ji obviněný pořezal otevíracím nožem, ačkoliv na místě byl zajištěn nožík s modrou rukojetí. Stejně nepodstatný je popis toho, jakým způsobem se ve vztahu k obviněnému chovala poškozená před jejím napadením. Naopak je relevantní, že jak svědek V. B., tak i poškozená J. O. shodně popsali, že v reakci na její jednání, které si obviněný vykládal nesprávným způsobem a obtěžovalo jej, ji pořezal nožíkem. Stejně nepodstatná je polemika dovolatele s tím, zda se poškozená přeřekla, když uvedla, že má strach z V. B., ačkoliv měla mít na mysli obviněného. Skutečnost, že došlo k záměně jmen, nelze popřít, když k upřesnění došlo ze strany samotné poškozené, navíc nelze pominout, že poškozená nikdy neuváděla, že by měla kdykoliv jakýkoliv negativní vztah ke svědku V. B.
31. Soudům nižších stupňů nelze ničeho vytknout ani co do závěru, že obviněný na sobě v průběhu inkriminovaného večera neměl zelené tričko, které vydal policejnímu orgánu. Kromě manželky obviněného, jejíž výpověď byla shledána nevěrohodnou (zejména s ohledem na rozpory v jejích výpovědích) a účelovou ve snaze pomoci svému manželi, byl obviněný jediný, kdo tvrdil, že měl předmětného večera na sobě zelené tričko, které vydal policejnímu orgánu, zatímco svědek V. B. i poškozená J. O. toto vyloučili. Nesouhlasil ani s tvrzením, že musel mít tričko jiné, které by bylo potřísněné krví poškozené, když potřísnění krví si nevšiml nikdo ze svědků, tedy ani svědek V. B. po návratu z toalety a ani svědkyně S. B., která jej potkala, když se vracel od svědka. Že si svědek V. B. nevšiml zakrváceného oblečení obviněného, lze vysvětlit tím, že již byl značně opilý a unavený a v podstatě okamžitě poté, co se vrátil z toalety a obviněný mu sdělil, že poškozenou praštil do hlavy, a odešel, usnul. Nelze se tedy podivovat nad tím, že již nepřikládal adekvátní váhu prohlášením obviněného a nevěnoval dostatečnou pozornost svému okolí, oblečení obviněného a tomu, kde se nachází poškozená. Svědkyně S. B. nepotvrdila tvrzení obviněného, že krví poškozené potřísněn nebyl. Z její výpovědi je zjevné, že obviněného viděla nejprve z větší vzdálenosti, nelze tudíž očekávat, že by mohla vidět takové detaily na jeho oblečení, jako je krev, následně jej obcházela zezadu (neviděla tedy jeho oblečení zepředu a nemohla vidět, zda byl potřísněn krví) a viděla, že je pomočený. Právě výpověď této svědkyně vyloučila obhajobu obviněného, jakož i pravdivost sdělení jeho manželky svědkyně M. Š., že měl obviněný předmětného večera na sobě zelené tričko, které vydal policejnímu orgánu, což měla potvrzovat fotografie údajně pořízená manželkou obviněného po jeho návratu domů od V. B., neboť na této fotografii nejenže obviněný nejeví známky opilosti, což prokazatelně i s ohledem na svou výpověď byl, nemá však na sobě ani pomočené kalhoty. Za vyložené důkazní situace není nijak významná ani oponentura dovolatele, že je nelogické, aby si poškozená při prostudování spisu s ohledem na zhoršenou vizuální paměť a amnézii vybavila, tričko jaké barvy měl obviněný předmětného večera na sobě. Pouze pro úplnost lze připomenout, že i znalec MUDr. Petr Hon, MBA, z oboru zdravotnictví, odvětví neurologie, v hlavním líčení konstatoval, že se s odstupem času některé části dějů a vzpomínek mohou poškozené vrátit zpátky, může dojít k oživení některých vzpomínek, poškozená si s odstupem času může vybavit některé detaily. Taktéž znalkyně PhDr. Helena Khulová, z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, specializace klinická psychologie, zmínila, že si poškozená může časem vzpomenout na informace, které předcházely poranění mozku minimálně o půl hodiny, a také uvedla, že nelze říci, jestli vizuální paměť poškozené byla oslabená už před činem, a pokud nebyla, pak není důvod, proč by si nezapamatovala tričko obviněného. Důležité z hlediska věrohodnosti výpovědi poškozené je také konstatování znalkyně, že poškozená vypovídá o proběhlé události opakovaně shodně, její výpověď lze považovat za reprodukci prožité události, informace podávala bez jakéhokoliv emočního znejistění, neměla sklon k vyplňování mezer v paměti, nebylo shledáno záměrné, účelové blokování nebo dokreslování skutečností a ani patologická lhavost. Soudy tak i s ohledem na ostatní ve věci provedené důkazy neměly důvodu pochybovat o věrohodnosti výpovědi poškozené a ani o pravdivosti jejího tvrzení (a dalších svědků), že na sobě obviněný předmětného večera v bytě V. B. neměl zelené tričko, které následně vydal policejnímu orgánu. Ve vztahu k tomu, jaké měl na sobě obviněný předmětného večera tričko, ničeho nepotvrzuje ani odborné vyjádření Policie České republiky, OKTE Frýdek-Místek, z oboru kriminalistiky, odvětví chemie (č. l. 619–620), z něhož se podává, že v mikrostopách z mikiny poškozené byla nalezena vlákna shodná s vlákny, ze kterých je vyrobeno tričko, které obviněný vydal policejnímu orgánu, neboť se jedná toliko o shodu druhovou, a jednalo se o vlákna, která se na mikinu poškozené mohla dostat jakkoliv kdykoliv i z jejího oblečení.
32. Souhlasit nelze ani s výhradami proti hodnocení závěrů znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, specializace klinická psychologie, znalce PhDr. Petra Vavříka (č. l. 331–354), které podle dovolatele ve vztahu k jeho osobě nevyzněly tak negativně, jak dovodily soudy nižších stupňů, které podle jeho názoru pominuly, že podle znalce obviněný nemá sklon k reakci fyzickým útokem. Nutno konstatovat, že soudy nižších stupňů tento závěr nepominuly, avšak přihlédly také k ostatním znaleckým závěrům a zjištěním, z nichž vyplynulo, že ačkoliv se obviněný nezobrazuje jako jedinec se sklonem k chladnokrevnému násilí a nelze u něj potvrdit vyhraněnou a preferovanou tendenci k násilnému sebeprosazování, s ohledem na jeho temperamentová a emočně postojová specifika je u něj pravděpodobnost odbrzdění agresivních tendencí vlivem požitého alkoholu. Znalec poznamenal, že obviněný je v zátěžových situacích osobou nevyrovnanou se zvýšenou disponovaností k dráždivosti, se sklonem k extrapunitivním postojům, kdy nevyrovnanost a nárůst špatně organizovaných a iracionálních prvků v chování lze u něj očekávat při řešení problémových a zátěžových situací ve stavech opilosti. Znalec pak v rámci osobnosti obviněného shledal kvality, které mohly sehrát roli při vzniku daného jednání, rozhodně pak z hlediska psychologického napadení poškozené ze strany obviněného nevyloučil. Soud prvního stupně poté v souladu se závěry znalce i v souladu s výpověďmi svědků ohledně přístupu obviněného k ženám a sexu, jakož i tématům se sexuálním podtextem, dále se zřetelem k slabší sociální zdatnosti obviněného, zejména pokud se jednalo o interpretaci vyjadřování a chování jiných osob, přizpůsobivosti a postoji při nesouhlasu s názory jiných apod., dovodil, že reakce obviněného, byť nelogická a nepřiměřená, byla v souladu s jeho osobnostními charakteristikami (bod 61. rozsudku soudu prvního stupně). Ničeho tak nelze vytknout závěru, že obviněný v rámci opilecky zprimitivnělé a dráždivě nastavené situační mentality reagoval vůči poškozené, která pro něj byla silně dráždivým podnětem, s nímž se neuměl s ohledem na svůj stav po požití alkoholu a s ohledem na své osobnostní rysy vyrovnat, nepřiměřeně způsobem popsaným ve skutkové větě výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně.
33. Na závěru o pečlivém a komplexním hodnocení důkazů soudem prvního stupně odpovídajícím zásadám uvedeným v §2 odst. 5. 6 tr. ř. nemůže nic změnit ani názor obviněného o jeho tendenčnosti, opřený o úvahy obsažené pod bodem 57. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. Zde soud prvního stupně, poněkud nepatřičně a nešťastně, jak uvedl i odvolací soud, s odkazem na fotografie obviněného a poškozené uvedl, že při zachování maximální míry objektivity si nelze představit jako možné, že by obviněný mohl u poškozené vzbudit jakýkoliv zájem či náklonnost. Lze vysvětlit, že soud takový úsudek učinil po ukončeném dokazování a tedy i na základě výpovědi poškozené, která uvedla, že o obviněného žádný zájem neměla, a že mohlo jít o jisté nedorozumění, jak se podává z výpovědi V. B., a s čímž korespondují i závěry znaleckého posudku PhDr. Heleny Khulové a PhDr. Petra Vavříka.
34. Z hlediska zachování práva obviněného na spravedlivý proces neshledal Nejvyšší soud zásadní vady ani ve fázi obstarávání důkazů v přípravném řízení. Zde orgány činné v trestním řízení podle dovolatele nepostupovaly řádně a bez průtahů, když od 24. 8. 2020, kdy byli vyslechnuti všichni svědci, do 21. 4. 2021 nečinily žádné úkony, které sám policejní orgán v žádosti o prodloužení lhůty vyšetřování ze dne 1. 12. 2020 konstatoval jako nutné k provedení (např. doplnění výslechu V. B. a provedení úkonů v jeho bytě). Pouze ve stručnosti lze ve shodě s argumentací odvolacího soudu pod bodem 13. odůvodnění jeho usnesení a vyjádřením státní zástupkyně ve veřejném zasedání odvolacího soudu připomenout omezení související s pandemií Covid-19, která provádění dokazování značně ztěžovala, posloupnost při provádění dokazování byla ovlivněna také zdravotním a psychickým stavem poškozené a s tím spojenou nutností počkat na dobu, kdy bude možné vypracovat znalecké posudky na její osobu, a nutno rovněž podotknout, že doplnění výslechu svědka V. B. bylo znemožněno jeho úmrtím dne 24. 1. 2021. K dovolatelem namítanému zmaření náležitého vyšetření věci nedošlo, když ve věci byly zajištěny dostatečné důkazy, které ve svém souhrnu bez jakýchkoliv pochybností usvědčily ze spáchání projednávaného činu obviněného. Hovořit nelze ani o nepřiměřené délce trestního stíhání obviněného, když obvinění mu v této důkazně nikoliv jednoduché věci bylo sděleno dne 6. 6. 2020, obžaloba byla podána dne 13. 12. 2021 a dne 2. 6. 2022 byl vyhlášen odsuzující rozsudek soudu prvního stupně.
35. Nejvyšší soud na základě výše uvedeného konstatuje, že skutková zjištění soudu prvního stupně jsou správná a odpovídají výsledkům dokazování, které bylo provedeno v souladu se zákonnými ustanoveními. Soud prvního stupně hodnotil důkazy podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu v souladu se zásadami uvedenými v §2 odst. 6 tr. ř. a v odůvodnění rozhodnutí v souladu s požadavky §125 odst. 1 tr. ř. vyložil, jak se vypořádal s obhajobou obviněného a proč jí neuvěřil. Neporušil ani zásadu presumpce neviny a z ní vyplývající pravidlo in dubio pro reo , na které ve svém dovolání kladl obviněný důraz. Pravidlo in dubio pro reo znamená, že není-li v důkazním řízení dosaženo praktické jistoty o existenci relevantních skutkových okolností, tj. jsou-li přítomny důvodné pochybnosti ve vztahu ke skutku či osobě pachatele, jež nelze odstranit ani provedením dalšího důkazu, nutno rozhodnout ve prospěch obviněného (srov. nález Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01). Pravidlo in dubio pro reo je namístě použít jen tehdy, jsou-li pochybnosti o vině důvodné, tj. rozumné a v podstatných skutečnostech, takže v konfrontaci s nimi by výrok o spáchání trestného činu nemohl obstát. Podaří-li se pochybnosti odstranit tím, že budou důkazy hodnoceny volně podle vnitřního přesvědčení a po pečlivém, objektivním a nestranném uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, pak není důvodu rozhodovat ve prospěch obviněného, svědčí-li důkazy o jeho vině, třebaže jsou mezi nimi určité rozpory (přiměřeně viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2001, sp. zn. 5 Tz 37/2001). Žádné důvodné pochybnosti o vině obviněného v projednávané věci zjištěny nebyly. Souhrn zmiňovaných přímých i nepřímých důkazů tvořil logickou a ničím nenarušovanou soustavu vzájemně se doplňujících a na sebe navazujících důkazů, které ve svém celku nejen spolehlivě prokazují všechny okolnosti předmětného skutku, objektivní i subjektivní stránku pokusu označeného zločinu a usvědčují z jeho spáchání obviněného, ale současně rozumně vylučují reálnou možnost jakéhokoliv jiného závěru, tj. že by pachatelem mohla být i jiná osoba (k tomu srov. př. rozhodnutí č. 38/1968-IV., č. 38/1970-I. Sb. rozh. tr.). Postup a hodnotící úvahy soudů nebyly v kolizi s požadavky ESLP (srov. rozsudky ve věci Lavents proti Litvě ze dne 28. 11. 2002, č. 58442/00, §125 až 126; ve věci Melich a Beck proti České republice ze dne 24. 7. 2008, č. 35450/04, §49), zmiňovanými rovněž v nálezu Ústavního soudu ze dne 6. 3. 2020, sp. zn. II. ÚS 2929/18 (bod 23.), podle něhož zásada presumpce neviny a z ní plynoucí zásada in dubio pro reo vyžadují, aby soudci nevycházeli z předem pojatého přesvědčení, že obviněný spáchal čin, který je mu kladen za vinu, aby důkazní břemeno spočívalo na obžalobě a aby případné pochybnosti byly využity ve prospěch obviněného (obdobně také nález Ústavního soudu ze dne 15. 2. 2022, sp. zn. IV. ÚS 2773/20).
36. Nutno podotknout, že není úkolem Nejvyššího soudu coby soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy nižších stupňů hodnotily provedené důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů a že své hodnotící závěry jasně a logicky vysvětlily. To, že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami dovolatele, není dovolacím důvodem, neznamená porušení pravidla in dubio pro reo ani obecně zásad spravedlivého procesu a samo o sobě závěr o nezbytnosti zásahu Nejvyššího soudu neopodstatňuje.
37. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze uplatnit, jestliže napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích uplatněného dovolacího důvodu tak lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
38. Dovolatel však žádnou svojí výhradou správnost právního posouzení v tzv. skutkové větě výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně popsaného skutku jako pokusu zločinu vraždy podle §21 odst. 1, §140 odst. 1 tr. zákoníku nezpochybnil a nevytkl ani jiné nesprávné hmotněprávní posouzení. Protože konkrétně uplatněné námitky, o něž dovolatel opřel existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., věcně jeho zákonnému vymezení neodpovídají, Nejvyšší soud se přezkoumáním napadených rozhodnutí ve světle citovaného dovolacího důvodu nezabýval a ani tak nemohl relevantně učinit.
39. Nad rámec již řečeného a jen pro úplnost k otázce právního posouzení skutku poznamenává, že se beze zbytku připojuje k závěrům státního zástupce prezentovaným v jeho vyjádření (body 21.–23.). Ten správně připomněl, že jednání obviněného vůči poškozené bylo mimořádně surovým útokem na bezbrannou osobu, v jehož průběhu si logicky ani nemohl představit jinou alternativu než její usmrcení. Motivem takového jednání byla odplata za domnělé křivdy, kterých se na něm údajně měla poškozená svým nevhodným chováním dopustit. Brutalita dovolatelova útoku je rovněž patrna z vyjádření znalce z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, který mj. potvrdil, že téměř celá levá polovina hlavy byla jednou navzájem přecházející, kontinuální tříštivou zlomeninou. Přežití poškozené, ač s četnými následky do budoucna, nebylo způsobeno aktivní snahou obviněného po zmírnění následku, ale jen včasným lékařským zásahem, když utrpěná poranění mozku jakožto důležitého orgánu vedou běžně ke smrti. S ohledem na výše uvedené není skutečně možno jednání obviněného právně kvalifikovat jako zločin těžkého ublížení na zdraví podle §145 tr. zákoníku, neboť jeho cílem nebylo poškozenou zranit, ale usmrtit. Je skutečností obecně známou, že v dutině lební je uložen mozek, tedy citlivý a životně důležitý orgán, jehož zranění často vede ke smrti. Proti tomuto orgánu přitom obviněný zaútočil nejméně deseti údery vedenými většinou až velkou intenzitou síly, kterou umocnil použitím gumové palice a železného kladiva. Rozhodně si tedy nemohl v momentě útoku představit jiný následek než smrt J. O. Žádné důvodné pochybnosti nejsou ani o tom, že zjištěného jednání se obviněný dopustil v úmyslu přímém podle §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.
40. Nejvyšší soud pro úplnost dodává, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. je v posuzovaném případě vázán na jiné dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř., z čehož plyne, že bylo-li dovolání podané s odkazem na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 21 písm. g) tr. ř. zjevně neopodstatněné [a napadené rozhodnutí není zatíženo ani vadou zakládající důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.], platí totéž i z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
41. Nejvyšší soud na základě výše uvedeného uzavírá, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné, proto je podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
42. Nejvyšší soud nerozhodoval o návrhu obviněného na přerušení výkonu trestu odnětí svobody, poněvadž obviněný není osobou oprávněnou k podání takového návrhu (což nevylučuje, aby k takovému postupu učinil podnět). Předseda senátu soudu prvního stupně spis s příslušným návrhem nepředložil a předsedkyně senátu Nejvyššího soudu – též s ohledem na výsledek řízení o dovolání – důvody pro případný postup podle §265o odst. 1 tr. ř. neshledala.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. 2. 2023
JUDr. Věra Kůrková
předsedkyně senátu