ECLI:CZ:NS:2023:8.TDO.193.2023.1
sp. zn. 8 Tdo 193/2023-267
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 3. 2023 o dovolání, které podal obviněný R. M., nar. XY, státní příslušník Slovenské republiky, trvale bytem XY, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 11. 2022, č. j. 67 To 329/2022-233, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 21 T 22/2022, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
1. Obviněný R. M. (dále zpravidla jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 4. 10. 2022, sp. zn. 21 T 22/2022, uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku spáchaným ve formě spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. Za tento trestný čin (jednání popsané ve výrokové části citovaného rozsudku) byl podle §205 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 9 (devíti) měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. O náhradě škody bylo rozhodnuto podle §228 odst. 1 tr. ř.
2. Proti shora uvedenému rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 podal obhájce obviněného odvolání, které Městský soud v Praze usnesením ze dne 22. 11. 2022, č. j. 67 To 329/2022-233, podle §253 odst. 1 tr. ř. zamítl jako odvolání podané osobou neoprávněnou.
I.
Dovolání a vyjádření k němu
3. Obviněný podal prostřednictvím svého obhájce proti výše uvedenému usnesení Městského soudu v Praze dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. d), h) tr. ř. V tomto mimořádném opravném prostředku uvedl, že bylo porušeno jeho právo na obhajobu, jelikož odvolací soud jeho odvolání řádně neprojednal, ale pouze je zamítl jako podané osobou neoprávněnou, přičemž tak učinil v neveřejném zasedání bez jeho účasti. Rovněž konstatoval, že se nechtěl vzdát a nevzdal svého práva na odvolání ve vztahu k rozsudku Obvodního soud pro Prahu 9, a Obvodní soud pro Prahu 7 pochybil, když mu ve svém rozsudku uložil souhrnný trest, jelikož ve vztahu k rozsudku Obvodního soud pro Prahu 9 mu stále běžela lhůta k podání odvolání. Z důvodů shora uvedených je přesvědčen, že odvolací soud se nedůvodně s tímto nezákonným uložením souhrnného trestu ztotožnil, když odvolání zamítl jako odvolání podané osobou neoprávněnou. S ohledem na výše uvedené skutečnosti navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
4. K podanému dovolání se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství, který po shrnutí obsahu dovolání uvedl, že obviněný se nemůže domáhat faktického věcného přezkumu rozhodnutí věci nad rámec, než v jakém je přezkoumal a byl povinen je přezkoumat odvolací soud, a proto obviněným uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je nepřípustný, stejně jako jsou nepřípustné ve vztahu k předmětným rozhodnutím, která mohla být napadena dovoláním, výhrady obviněného stran souhrnného trestu. V této souvislosti státní zástupce uvedl, že obviněný měl uplatnit dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř., což neučinil. Současně však konstatoval, že uplatněné námitky danému dovolacímu důvodu [tj. §265b odst. 1 písm. m) tr. ř.] v podstatě odpovídají, nicméně i tak jsou zjevně neopodstatněné. Rovněž uvedl, že obviněný se jasně vyjádřil, že se vzdává svého práva na odvolání proti rozsudku Obvodního soud pro Prahu 9 ze dne 4. 10. 2022, sp. zn. 21 T 22/2022, a to i za osoby oprávněné, přičemž neexistuje jediný důvod, pro který by se nemělo jednat o vyjádření relevantní a podstatné. Za situace, kdy odvolání podal ve prospěch obviněného jeho obhájce, ačkoli s tímto procesním úkonem obviněný prokazatelně nesouhlasil, neboť již dříve se vzdal práva odvolání, a to i za osoby oprávněné, šlo o odvolání podané neoprávněnou osobou, které odvolací soud správně zamítl. Podle státního zástupce je neopodstatněná i námitka stran nezákonného rozhodování odvolacího soudu v nepřítomnosti obviněného v neveřejném zasedání, jelikož podmínky pro konání neveřejného zasedání byly splněny. S ohledem na výše uvedené skutečnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání obviněného odmítl, přičemž současně vyslovil souhlas s tím, aby takto Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání ve smyslu §265r odst. 1 tr. ř.
II.
Přípustnost dovolání
5. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
6. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
7. Jestliže dovolatel ve svém podání odkázal na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., je třeba uvést, že podle tohoto ustanovení lze dovolání podat, byla-li porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání.
8. Podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. [ v případě, že odvolání obviněného je zamítnuto podle §256 tr. ř., pak je nutno zmíněný dovolací důvod uplatnit prostřednictvím dovolacího důvodu §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě ] lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávat úplnost provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod., nemají povahu právně relevantních námitek.
9. Ve vztahu k výše uvedenému Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování, pokud nejsou dány důvody pro aplikaci dovolacího důvodu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
III. Důvodnost dovolání
10. Předně je třeba uvést, že z rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 22. 11. 2022, č. j. 67 To 329/2022-233, vyplývá, že se jednalo o usnesení, kterým bylo odvolání obhájce obviněného zamítnuto, a to jako odvolání podané osobou neoprávněnou. Z výše uvedeného rozhodnutí také vyplývá, že se odvolací soud s ohledem na výše uvedenou skutečnost nemusel zabývat meritem věci. Na takový případ, tj. bylo-li odvolání zamítnuto podle §253 tr. ř., se pak vztahuje dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř., a to v jeho první alternativě, tedy že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Tento dovolací důvod však obviněným uplatněn nebyl. Vzhledem k tomu, že argumentace obviněného po obsahové stránce naplňuje daný dovolací důvod, byť nebyl obviněným výslovně uplatněn, považuje Nejvyšší soud za vhodné zmínit následující skutečnosti.
11. Ze spisového materiálu vyplynulo, že obviněnému byl do vlastních rukou doručen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 4. 10. 2022, sp. zn. 21 T 22/2022, dne 11. 10. 2022, a to přímo v rámci hlavního líčení probíhajícího u Obvodního soudu pro Prahu 7, sp. zn. 39 T 97/2022, v jeho jiné trestní věci, přičemž obviněný po doručení předmětného rozsudku jednoznačně prohlásil, že se vzdává práva na odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 4. 10. 2022, sp. zn. 21 T 22/2022, a to i za osoby, které jsou oprávněny podle §247 odst. 2 tr. ř. podat odvolaní v jeho prospěch [Nejvyšší soud podotýká, že i v tomto řízení byl obviněný zastoupen obhájcem Mgr. J. Krejčím, když byl dán důvod nutné obhajoby a obviněný byl předveden eskortou]. Vzhledem k tomu, že státní zástupce se vzdal práva podat odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 4. 10. 2022, sp. zn. 21 T 22/2022, ihned po jeho vyhlášení, nabyl tento rozsudek právní moci dne 11. 10. 2022, a to právě s ohledem na obviněným projevenou vůli dne 11. 10. 2022 – vzdát se práva odvolání, a to i za osoby oprávněné.
12. Ve vztahu k výše uvedenému je třeba zdůraznit, že vzdání se odvolání musí být výslovné a musí z něho jednoznačně vyplývat vůle oprávněné osoby vzdát se práva na odvolání. Požadavku, aby vzdání se odvolání bylo v ýslovné, bude učiněno zadost, bude-li z prohlášení jednoznačně vyplývat vůle opra ́vněné osoby, vzdát se (tj. nevyužít) bez výhrad a zcela práva podat odvolání. Jinak vyjád řeno, požadavku výslovného vzdání se práva na odvolání je učiněno zadost, vyplývá-li z prohlášení obviněného jeho vůle vzdát se bez výhrad a zcela práva podat odvolání. Nepostačovalo by prohlášení obviněného, že s rozsudkem souhlasí, je s ním spokojen, nic proti němu nenamítá nebo není potřeba podat opravný prostředek. Současně platí, že podáni ́ osoby, která se p ředtím vzdala odvoláni ́, zamítne odvolací soud z formálních d ůvodů podle §253 odst. 1. tr. ř. (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád. Komentář. 7. vydání, 2013, Praha: C. H. Beck, s. 2998-3004). Lze také uvést, že každý projev musí být dostatečně určitý a srozumitelný (srov. přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2019, sp. zn. 4 Tdo 1455/2019, obdobně také usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 8. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1062/2016). Ze spisového materiálu vyplynulo, že projev obviněného výše nastíněné závěry naplňoval.
13. Lze tak uzavřít, že odvolací soud nepochybil, pokud postupoval podle §253 odst. 1 tr. ř. a zamítl dané odvolání jako odvolání podané osobou neoprávněnou, když odvolání podal obhájce obviněného, a to poté, kdy se obviněný práva podat odvolání výslovně vzdal, a to i za příbuzné, přičemž je nutno zdůraznit, že ve smyslu §247 odst. 2 tr. ř. nesvědčilo obhájci obviněného samostatně i proti vůli obviněného podat odvolání. Vzhledem k výše uvedenému jsou neopodstatněné i námitky obviněného stran jeho nepřítomnosti při neveřejném zasedání odvolacího soudu uplatněné pod dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., jelikož podmínky pro konání neveřejného zasedání Městského soudu v Praze byly vzhledem k ustanovení §240 tr. ř. a §253 tr. ř. nepochybně splněny. Současně lze plně souhlasit se závěrem vysloveným státním zástupcem Nejvyššího státního zastupitelství, že vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem lze odkaz obviněného na dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. a jeho výhrady k ukládanému souhrnnému trestu rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 11. 10. 2022, sp. zn. 39 T 98/2022, označit za nepřípustné s ohledem na charakter rozhodnutí, které bylo dovoláním napadeno. Nejvyšší soud rovněž považuje za potřebné v souvislosti s uvedeným dovolacím důvodem a jeho přípustností zmínit, že obviněný patrně přehlédl tu skutečnost, že ve vztahu k předmětnému trestnému činu (§205 odst. 2 tr. zákoníku – viz rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 4. 10. 2022, sp. zn. 21 T 22/2022) u hlavního líčení dne 4. 10. 2022 (č. l. 203-204) prohlásil svoji vinu skutkem uvedeným v obžalobě a souhlasil s právní kvalifikací skutku uvedenou v obžalobě a soud toto prohlášení viny podle §206c odst. 4 tr. ř. přijal, přičemž z poučení, kterého se obviněnému dostalo současně vyplývá, že „Skutečnosti uvedené v prohlášení viny nelze napadat opravným prostředkem“ [obdobně se obviněný zachoval a soud přijal jeho prohlášení viny také ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7, sp. zn. 39 T 98/2022 (č. l. 213-214)].
14. Vzhledem ke všem shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Z toho důvodu nemusel věc obviněného meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. pak Nejvyšší soud o odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění, odkazuje v tomto směru na znění §265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek
přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 15. 3. 2023
JUDr. Jan Engelmann
předseda senátu