ECLI:CZ:NS:2023:8.TDO.72.2023.1
sp. zn. 8 Tdo 72/2023-946
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 3. 2023 o dovolání obviněného R. H., nar. XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Ostrov, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 7. 2022, sp. zn. 3 To 185/2022, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 7 T 131/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného R. H. odmítá .
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 10. 5. 2022, sp. zn. 7 T 131/2021, byl ohledně obviněného R. H. podle §45 odst. 1 tr. zákoníku zrušen výroku o vině a trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 31. 1. 2022, sp. zn. 12 T 69/2021, který nabyl právní moci dne 4. 4. 2022, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 4. 2022, sp. zn. 3 To 65/2022, jakož i všechny další výroky, které mají ve výroku o vině svůj podklad. Obviněný R. H. (dále též jen „obviněný“ nebo také „dovolatel“) byl shledán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku dílem dokonaným, dílem nedokonaným ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku (pod body 1.–3.), přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku (pod bodem 4.), přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku dílem dokonaným, dílem nedokonaným ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku (pod body 5.–9.), přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku (pod bodem 4.), přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku (pod body 6.-7., 9.) a přečinem násilí proti úřední osobě podle §325 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (pod bodem 10.). Za to byl podle §325 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1, §45 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen ke společnému úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí věcí, a to ve výroku rozsudku specifikovaných dvou šroubováků. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě způsobené majetkové škody poškozeným společnosti F., IČ XY, se sídlem XY, XY, částku 15 950 Kč, společnosti Č. P., IČ XY, se sídlem XY, XY, částku 25 850 Kč, společnosti F., IČ XY, se sídlem XY, XY, částku 26 790 Kč, společnosti D. T., IČ XY, se sídlem XY, XY, částku 30 650 Kč a společnosti S., IČ XY, se sídlem XY, XY, částku 6 000 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byly poškozené společnosti F., F., D. T., S., se zbytkem svého nároku na náhradu škody odkázány na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená společnost B. O., IČ XY, se sídle XY, XY, odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Proti označenému rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání zaměřené proti všem jeho výrokům. Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 25. 7. 2022, sp. zn. 3 To 185/2022, podle §258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. z podnětu odvolání obviněného v napadeném rozsudku zrušil výrok o vině pod body 5.–9., celý výrok o trestu a výrok o náhradě škody učiněný ohledně poškozených společností D. T. a S. Za podmínek §259 odst. 3 písm. a), b) tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného uznal vinným jednak pod body 5.–9. přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku dílem dokonaným, dílem nedokonaným ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, jednak pod body 6.–7., 9. přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, za což byl při nezměněném výroku o vině pod body 1.–3., 4., 10. v rozsudku soudu prvního stupně podle §325 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1, §45 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen ke společnému úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí věci, a to ve výroku rozsuzdku specifikovaných dvou šroubováků. Dále byla obviněnému podle §228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost zaplatit na náhradě způsobené majetkové škody poškozeným D. T., IČ XY, se sídlem XY, XY, částku 30 650 Kč a společnosti S., IČ XY, se sídlem XY, XY, částku 6 000 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byly poškozené D. T. a S. se zbytky svých nároků na náhradu škody odkázány na řízení ve věcech občanskoprávních. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.
3 . Podle skutkových zjištění soudů nižších stupňů se obviněný výše označených přečinů dopustil tím, že
ačkoliv byl rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 13. 3. 2015, sp. zn. 9 T 249/2014, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 5. 2015, sp. zn. 3 To 143/2015, odsouzen mimo jiné pro přečin krádeže dle §205 odst. 1 písm. b), c), odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 6 let a 6 měsíců, který vykonal dne 30. 4. 2021, přesto
1. dne 28. 6. 2021 v době nejméně od 15:40 hodin do 17:08 hodin, v XY, na ulici XY, v objektu společnosti B. O., v budově číslo orientační XY, v 1. nadzemním podlaží, v úmyslu získat neoprávněný majetkový prospěch, nezjištěným způsobem překonal vstupní dveře z vnější strany opatřené tzv. knoflíkem a vnikl do prostor užívaných společností A.- H. P., kde se dostal do kanceláře ředitele této společnosti, v níž z pracovního stolu odcizil notebook značky Dell Inspiron 17 G7 v hodnotě 29 500 Kč, který vložil do brašny na notebook nezjištěné značky, bez hodnoty, která ležela u spodní části stolu, čímž způsobil společnosti A. – H. P., škodu odcizením ve výši 29 500 Kč, a dále se pokusil v téže budově, v 2. nadzemním podlaží, v úmyslu získat neoprávněný majetkový prospěch, za užití nezjištěného předmětu páčením překonat uzamčené požární dveře opatřené z vnější strany tzv. koulí a vniknout tak do prostor společnosti E., což se mu nepodařilo, a dále se pokusil v budově číslo orientační 23, v tomtéž úmyslu, za užití nezjištěného předmětu páčením překonat uzamčené plastové bezpečnostní dveře opatřené z vnější strany tzv. koulí a vniknout tak do prostor společnosti E. G., což se mu rovněž nepodařilo, čímž společnosti B. O. způsobil škodu poškozením dveří v celkové výši 2 800 Kč,
2. dne 14. 7. 2021 v době kolem 17:45 hodin v XY, na ulici XY, v úmyslu vniknout do budovy Střední školy, základní školy a mateřské školy XY a odcizit zde pro něj vhodné věci, vypáčil uzavřené vstupní dveře budovy a vstoupil do haly objektu, odkud byl vykázán uklízečkou, tudíž škoda odcizením ani poškozením Střední škole, základní škole a mateřské škole XY, IČ: XY, nevznikla,
3. dne 26. 7. 2021 v době od 13:45 hodin do 15:50 hodin v XY, na ulici XY, nezjištěným způsobem vnikl do budovy s kancelářemi společnosti F., kde ve 4. poschodí po otevření skleněných dveří vstoupil na chodbu a poté odemkl kancelář č. 410, kde z pracovního stolu odcizil odloženou černou látkovou brašnu na notebook zn. Lenovo v hodnotě 200 Kč, 2 ks USB koncovky k bezdrátové myši a klávesnici v hodnotě 50 Kč/ks, dále nezjištěným způsobem vstoupil do kanceláře č. 412, kde u kancelářského stolu vypáčil zámek zásuvky, v níž byl uložen speciální klíč k trezoru, který je umístěn v kanceláři, který obviněný odcizil, a tímto klíčem odemkl a z kovové pokladny uložené v trezoru odcizil finanční hotovost v celkové výši 33 800 Kč a dále z pracovního stolu odcizil notebook zn. Lenovo v hodnotě 7 000 Kč a černou látkovou brašnu na notebook v hodnotě 200 Kč, čímž způsobil společnosti F., IČ: XY, odcizením škodu v celkové výši 41 400 Kč a poškozením škodu ve výši 400 Kč,
4. v přesně nezjištěné době od 30. 7. 2021 od 15:00 hodin do 1. 8. 2021 do 06:30 hodin v XY, na ulici XY, v oploceném areálu XY, nezjištěným způsobem vnikl do budovy „B“, v úmyslu vniknout do kanceláře budovy a odcizit zde pro něj vhodné věci, poškodil lištu dvoukřídlých dveří kanceláře č. 208, do níž vnikl, a třemi kovovými vrtáky a nástroji, které v budově nalezl a které tímto znehodnotil, poškodil interiérové dveře vedoucí do další kanceláře, odkud odcizil notebook zn. Asus v hodnotě 5 000 Kč, čímž způsobil společnosti F., IČ: XY, odcizením škodu ve výši 5 000 Kč a poškozením škodu ve výši 21 790 Kč,
5. dne 4. 8. 2021 v době od 18:30 hodin do 18:50 hodin v XY, na ulici XY, nezjištěným způsobem vnikl do administrativní budovy společnosti D. T., kde prohledal kancelářské prostory, odkud odcizil mobilní telefon zn. Samsung Galaxy A6 v hodnotě 2 400 Kč, notebook zn. HP ProBook 450 G7 v hodnotě 14 500 Kč, notebook zn. HP ProBook 650 G4 v hodnotě 12 300 Kč, dokovací stanici zn. HP UltraSlim v hodnotě 450 Kč a sluchátka zn. Jabra Evolve 75e v hodnotě 1 000 Kč, čímž způsobil společnosti D. T., IČ: XY, škodu ve výši 30 650 Kč,
6. dne 19. 8. 2021 v době od 19:00 hodin do 19:38 hodin v XY, na ulici XY, v provozovně společnosti P. v 1. poschodí, v úmyslu odcizit zde pro něj vhodné věci, z volně přístupné centrální kanceláře vzal kancelářské nůžky za účelem vniknutí do kanceláře personální manažerky v úmyslu zde odcizit pro něj vhodné věci, pomocí těchto nůžek se pokusil vypáčit uzamčené vstupní dveře, což se mu však nepodařilo, a z centrální kanceláře odcizil volně odloženou brašnu na notebook v hodnotě 400 Kč, kterou následně venku odhodil, čímž způsobil D. Z., ročník XY, škodu ve výši 400 Kč a společnosti P., IČ: XY, škodu poškozením ve výši 500 Kč,
7. dne 19. 8. 2021 v době kolem 18:30 hodin v XY, na ulici XY, vnikl přes odemčenou branku na oplocený pozemek fary, v úmyslu do fary vniknout a odcizit zde pro něj vhodné věci, pokusil se z terasy budovy vypáčit šroubovákem uzamčené prosklené vstupní dveře, které takto poškodil, avšak do fary se mu vniknout nepodařilo s ohledem na příchod obyvatele fary, čímž způsobil Ř. F. XY, IČ: XY, poškozením škodu ve výši 7 800 Kč,
8. dne 20. 8. 2021 v době kolem 16:50 hodin v XY, na ulici XY, vstoupil do nezabezpečeného objektu společnosti S., kde prohledal kancelářské prostory a odcizil zde tablet zn. Apple, iPad 32 GB v hodnotě 6 000 Kč, čímž způsobil společnosti S., IČ: XY, škodu ve výši 6 000 Kč,
9. dne 25. 8. 2021 v době kolem 16:15 hodin v XY, na ulici XY, v úmyslu vniknout do kanceláře mysliveckého spolku Č. M. J., a odcizit zde pro něj vhodné věci, vypáčil zámek neuzamčených, avšak zavřených vstupních dveří domu, do něhož vstoupil a v přízemí se pokusil vniknout do kanceláře mysliveckého spolku, vypáčil uzamčené dveře kanceláře, avšak do této se mu vniknout nepodařilo, neboť byl vyrušen obyvatelem domu, Č. M. J. - okresní myslivecký spolek O., IČ: XY, škoda odcizením tudíž nevznikla, avšak způsobil škodu poškozením ve výši 1 900 Kč,
10. dne 25. 8. 2021 v době kolem 17:30 hodin v XY, na ulici XY, v budově Obvodního oddělení Policie České republiky XY, v kanceláři hlídkové služby v průběhu svého zadržení, kdy seděl na židli s rukama vepředu spoutanými služebními pouty, po předchozích vulgárních nadávkách, které učinil směrem k přítomným policistům, ve chvíli, kdy kolem něj procházel policista OHS M. F., vstal ze židle a svým levým kolenem udeřil policistu do vnitřní strany stehna pravé nohy, čímž M. F., ročník XY, způsobil drobné poranění, které si nevyžádalo lékařského ošetření.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 7. 2022, sp. zn. 3 To 185/2022, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž odkázal na dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g), c) tr. ř. Namítl, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a že obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl.
5. Konkrétně dovolatel vytkl, že byl usvědčen na základě nepřímých důkazů, nebyl proveden jediný přímý důkaz svědčící proti němu a provedené nepřímé důkazy nevytvořily ucelený a uzavřený řetězec důkazů. O skutkovém stavu tak jsou důvodné pochybnosti. Z provedených nepřímých důkazů se pouze prokázalo, že obviněný byl někdy přítomen na určitých místech, ale nebyly u něj nikdy zachyceny jakékoliv kradené věci. Svou přítomnost na daných místech zdůvodnil, což nebylo nikdy věrohodně zpochybněno jakýmkoliv jiným důkazem. Nebylo prokázáno, že k odcizení předmětných věcí nemohlo dojít i na základě jiného skutkového děje. Konstatoval, že např. z kamerových záznamů lze pouze dovodit, v jaký čas se na jakém místě nacházel, kde se pohyboval, jaké měl na sobě oblečení a případně, zda něco nesl. Žádný důkaz jej však neusvědčuje z toho, že by do nějakého z objektů násilně vnikl. Kamerový záznam, zachycující pohyb obviněného, avšak nezachycující jakýkoliv pokus o překonání vstupních dveří, nelze použít jako usvědčující důkaz, a to ani ve spojení s pořízenou fotodokumentací, která pouze dokumentuje situaci na místech jednotlivých činů až po jejich spáchání. To však nijak neprokazuje, kdo poškození způsobil a jakým způsobem došlo k poškození vstupních dveří, dokonce ani to, kdy mělo k poškození či vniknutí osoby do jednotlivých prostor dojít. Stejně tak svědci se vyjadřovali buď k tomu, že obviněného viděli, jak se někde pohybuje, nebo se vyjadřovali ke způsobené škodě. Na jednotlivých místech se přitom určitě v dané době pohybovalo množství dalších osob, orgány činné v trestním řízení ale vše spojily pouze s osobou obviněného, pravděpodobně z důvodu jeho trestní minulosti, a neprověřily možnost, že se vytýkaného jednání mohla dopustit jiná osoba.
6. Obviněný též namítl, že postupem soudů obou stupňů bylo porušeno jeho právo na obhajobu a spravedlivý proces. Konstatoval, že na počátku hlavního líčení dne 16. 3. 2022 požádal nalézací soud o zproštění obhajoby advokáta Mgr. Lukáše Kratochvíla. Ten k tomu uvedl, že ze strany obviněného mu byla vyjádřena nedůvěra s jeho obhajobou. Dodal, že z postoje obviněného samozřejmě vyplývá, že obhájce nemůže očekávat ze strany obviněného potřebnou součinnost k řádnému vedení obhajoby a že si ani nedovede představit, jak by mohl řádně vést obhajobu, když obviněný jako klient s tím v podstatě nesouhlasí a bylo by to proti jeho vůli. V návaznosti na žádost obviněného rovněž požádal soud o zproštění povinnosti obhajování. Soud prvního stupně však žádostem o zproštění povinnosti obhajování nevyhověl s tím, že pro to nebyly shledány důvody. Obdobná situace nastala u hlavního líčení dne 24. 3. 2022, kde obhájce Mgr. Lukáš Kratochvíl opětovně požádal o zproštění povinnosti obhajování obviněného, když mezi nimi byla narušena důvěra a obhajoba je bez spolupráce obviněného nepředstavitelná. Soud však setrval na svém stanovisku. Obviněný i Mgr. Lukáš Kratochvíl pak v hlavním líčení namítli, že obviněný chce být přítomen u hlavního líčení, chce klást svědkům dotazy, podávat důkazní návrhy apod., avšak v řízení, které bude v souladu s trestním řádem a ústavním právem a v němž bude řádně zastoupen. Z hlediska dodržování základních práv a práva na obhajobu nelze připustit situaci, kdy je obviněnému soudem v rámci nutné obhajoby nadále ustanoven obhájce, mezi nímž a obviněným došlo k narušení nezbytné důvěry, která je předpokladem a zásadní podmínkou pro výkon řádné obhajoby. Podle názoru dovolatele byl Mgr. Lukáš Kratochvíl nucen postupovat v rozporu s §20 odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o advokacii“), když s ohledem na narušení nezbytné důvěry a neposkytování potřebné součinnosti ze strany obviněného je nepředstavitelné a nereálné, aby byl obviněný zastupován obhájcem, který k výkonu řádné obhajoby nemá splněny ani ty nejzákladnější podmínky. Upozornil, že již první dva ustanovení obhájci byli zproštěni povinnosti obhajování především z důvodu narušení nezbytné důvěry, v případě Mgr. Lukáše Kratochvíla se jedná rovněž o reálný a trvající stav, nalézací soud jej ale povinnosti obhajoby nezprostil, což dovolatel považoval za postup svévolný. S ohledem na uvedené konstatoval, že v dané věci fakticky neměl v řízení již od hlavního líčení konaného dne 16. 3. 2022, kdy došlo k první žádosti o zproštění povinnosti obhajování, obhájce, ačkoliv ho podle zákona mít měl.
7. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. c) a g) tr. ř. zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 7. 2022, sp. zn. 3 To 185/2022, a současně i rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 10. 5. 2022, sp. zn. 7 T 131/2021, ve všech jeho výrocích (návrh na další procesní postup učiněn nebyl).
8 . Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve vyjádření k dovolání obviněného předně poznamenal, že obviněný shodnou obhajobu uplatnil již před soudy nižších stupňů, přičemž s jeho námitkami se oba soudy v odůvodnění svých rozhodnutí vypořádaly. Nalézací soud tak učinil v bodech 21.–33. (skutková zjištění) a 34.–37. (obhájce) odůvodnění svého rozsudku a odvolací soud v bodech 12.–16. (obhájce) a 17.–23. (skutková zjištění) odůvodnění svého rozsudku napadeného předmětným dovoláním. Argumentace soudů je podle státního zástupce mimořádně obsáhlá, naprosto přesvědčivá a zcela vyčerpává všechny námitky dovolatele, plně se s ní ztotožnil a v podrobnostech na ni odkázal. Doplnil, že pokud by měl být nesprávnými skutkovými zjištěními založen některý z dovolacích důvodů, muselo by se jednat o rozhodná skutková zjištění, která jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nimž nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy, taková vadná zjištění však ve věci nejsou. Soudy řádně odůvodnily, proč učinily svá skutková zjištění. Poznamenal, že celkový obsah dovolatelových námitek směřuje spíše k tomu, že soudy porušily zásadu in dubio pro reo , což je zásada procesní, nikoliv hmotněprávní, a Nejvyšší soud dosud nepřipouští, aby bylo dodržení této zásady zkoumáno v dovolacím řízení Z judikatury Nejvyššího soudu, jakož i Ústavního soudu, na niž státní zástupce odkázal, učinil závěr, že Nejvyšší soud je oprávněn a povinen posoudit, zda porušení zásady in dubio pro reo nabylo závažnosti porušení ústavního práva stěžovatele na spravedlivý proces a v takovém extrémním případě by se i porušení této zásady mohlo stát dovolacím důvodem. Samotné porušení pravidla in dubio pro reo ovšem dovolacím důvodem není a být ani nemůže, neboť také výběr mezi různými alternativami skutkových zjištění je výsledkem provádění důkazů podle zásad ústnosti a bezprostřednosti, k nimž dovolací soud ani Ústavní soud v zásadě již přístup nemají, pokud nemají samy zopakovat celé dokazování. Dovolání tak v části, ve které obviněný namítal porušení pravidla in dubio pro reo , žádnému dovolacímu důvodu neodpovídá.
9. Za zcela jednoznačnou pak považoval situaci ohledně obhajoby obviněného. Měl za to, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. může být naplněn toliko tím, že obviněný v řízení obhájce neměl, ač ho podle zákona mít měl, nikoliv tím, že jej měl, ačkoliv jej mít nechtěl. To, že obviněný záměrně, soustavně a nevybíravým způsobem usiloval o to, aby se všech obhájců zbavil, je zcela zřejmé z průběhu všech hlavních líčení. Ani předmětné námitky tak podle státního zástupce uplatněný dovolací důvod nenaplnily.
10. Státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.
III. Přípustnost dovolání
11 . Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání je zjevně neopodstatněné.
IV. Důvodnost dovolání
12. Nejvyšší soud úvodem připomíná, že ve vztahu ke všem důvodům dovolání platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Obviněný odkázal na dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g), c) tr. ř.
13. Podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl. Tento dovolací důvod postihuje typicky především situace, kdy došlo k porušení ustanovení o nutné obhajobě. Zahrnuje však i případy, kdy obviněný sice obhájce, ať již zvoleného či ustanoveného soudem, má, ale orgány činné v trestním řízení neplní jim zákonem uložené povinnosti a neumožní obhájci, aby realizoval svá zákonná oprávnění a povinnosti. Současně je vhodné uvést, že podle praxe soudů citovaný dovolací důvod nenaplní jakékoliv porušení práva na obhajobu, nýbrž pouze takové, které je ve svých důsledcích skutečně relevantní z hlediska meritorního rozhodnutí. Jestliže např. obviněný po určitou část řízení neměl obhájce, ačkoliv ho měl mít, pak je tento dovolací důvod dán jen tehdy, pokud orgány činné v trestním řízení v této době skutečně prováděly úkony trestního řízení směřující k vydání meritorního rozhodnutí napadeného dovoláním (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2002, sp. zn. 7 Tdo 528/2002, uveřejněné pod č. 48/2003 Sb. rozh. tr.).
14. Z hlediska obsahu dovolání je významná otázka, zda v hlavním líčení dne 16. 3. 2022 a 24. 3. 2022 měl obviněný obhájce, a to nejen formálně, ale zda též soud prvního stupně umožnil, aby právo na obhajobu bylo konkrétně a účinně realizováno. Obviněný totiž nezpochybnil, že v hlavním líčení obhájce formálně měl [jednalo se o nutnou obhajobu podle §36 odst. 1 písm. a) tr. ř.], ale tvrdil, že jeho právo na obhajobu ve skutečnosti naplněno nebylo, poněvadž on i jemu ustanovený obhájce žádali, aby byl ustanovený obhájce Mgr. Lukáš Kratochvíl povinnosti obhajování zproštěn pro ztrátu důvěry, ale nebylo jim vyhověno.
15. Dovolací soud ve shodě s judikaturou Ústavního soudu (např. nálezy ze dne 25. 9. 1996, sp. zn. sp. zn. III. ÚS 83/96, ze dne 30. 4. 2009, sp. zn. II. ÚS 2448/08, aj.) zastává názor, že cílem ustanovení garantujících právo na obhajobu, jak vyplývá z čl. 6 odst. 3 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) či čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále „Listina“) je ochrana nikoliv teoretických či iluzorních, nýbrž konkrétních a účinných práv. Podle čl. 6 odst. 3 písm. c) Úmluvy má každý, kdo je obviněn z trestného činu, právo obhajovat se osobně nebo za pomoci obhájce podle vlastního výběru nebo, pokud nemá prostředky na zaplacení obhájce, aby mu byl obhájce poskytnut bezplatně, jestliže to zájmy spravedlnosti vyžadují; podle čl. 40 odst. 3 Listiny obviněný má právo, aby mu byl poskytnut čas a možnost k přípravě obhajoby a aby se mohl hájit sám nebo prostřednictvím obhájce. Jestliže si obhájce nezvolí, ačkoliv ho podle zákona mít musí, bude mu ustanoven soudem. Je vhodné zmínit i čl. 37 odst. 2 Listiny, podle něhož každý má právo na právní pomoc v řízení před soudy, jinými státními orgány či orgány veřejné správy, a to od počátku řízení. Nelze současně nepřipomenout, že samotné ustanovení obhájce nezaručuje účinnost pomoci, kterou může obviněnému poskytnout. Státu nelze přičítat odpovědnost za každé selhání ustanoveného obhájce. Za splnění povinností daných ustanoveními trestního řádu obhájce odpovídá nikoliv soudu (coby orgánu veřejné moci), ale obhajovanému, příp. orgánu, jemuž je kárně podroben (§32 zákona o advokacii). Pokud obhájce při výkonu obhajoby své povinnosti poruší nebo poskytuje-li právní pomoc v rozporu s platným právem nebo s etickými pravidly a nejde-li přitom o trestný čin, nelze nápravu v zásadě sjednat jinak než prostřednictvím České advokátní komory. O takovou situaci se ovšem v posuzovaném případě nejednalo.
16. Z obsahu spisu se podává, že obviněný byl usnesením soudkyně Okresního soudu v Ostravě ze dne 28. 8. 2021, sp. zn. 0 Nt 16093/2021, vzat do vazby z důvodů uvedených v §67 písm. a), c) tr. ř. se započtením vazby od 25. 8. 2021 v 16:40 hodin (č. l. 37). Téhož dne byl obviněnému opatřením soudkyně označeného soudu sp. zn. 0 Nt 21425/2021, z důvodu nutné obhajoby podle §36 odst. 1 písm. a) tr. ř. ustanoven obhájce Mgr. Petr Vaněk (č. l. 38). Dne 25. 1. 2022 bylo „podle §39 odst. 1 tr. ř. zrušeno ustanovení“ obhájce Mgr. Petra Vaňka na jeho žádost, neboť mezi obviněným a obhájcem došlo k narušení vzájemné důvěry (č. l. 535) a následně byl téhož dne ustanoven obhájce Mgr. Petr Kazdera (č. l. 536). Dne 15. 2. 2022 bylo „podle §39 odst. 1 tr. ř. zrušeno ustanovení“ i tohoto obhájce na základě jeho žádosti z důvodu narušení vzájemné důvěry mezi obhájcem a obviněným (č. l. 579). Protože nadále trvaly důvody nutné obhajoby podle §36 odst. 1 písm. a) tr. ř., byl nově ustanoven obhájce Mgr. Lukáš Kratochvíl (č. l. 580). Obviněný dne 16. 3. 2022 na počátku hlavního líčení požádal o zproštění obhajoby Mgr. Lukáše Kratochvíla podle §40 tr. ř. Uvedl, že v následujících třech týdnech by mu měli určití lidé pomoci s penězi na jeho právní zastoupení advokátem, kterého si sám zvolí. Obhájce Mgr. Lukáš Kratochvíl k této žádosti obviněného uvedl, že mu ze strany obviněného byla vyjádřena nedůvěra a že z jeho postoje vyplývá, že nemůže očekávat potřebnou součinnost k řádnému vedení obhajoby, kterou si tedy ani sám obhájce nedokáže představit, pojem nutné obhajoby pak považuje za prázdný a formální. S ohledem na uvedené rovněž požádal soud o „zrušení jeho ustanovení“ (protokol o hlavním líčení ze dne 16. 3. 2022 na č. l. 642 a verte –643). Soud prvního stupně však žádostem obviněného a obhájce Mgr. Lukáše Kratochvíla nevyhověl, neboť pro zproštění povinnosti obhajování neshledal důvody.
17. Soud prvního stupně posléze i v odůvodnění rozsudku pod body 34., 35. zevrubně vysvětlil, proč nevyhověl žádostem obviněného a jeho obhájce o zproštění povinnosti k obhajobě obviněného. Připomněl, že takovýmto postupem byla v téže trestní věci zrušena ustanovení obhájců Mgr. Petra Vaňka a Mgr. Petra Kazdery, vždy z důvodu, že bylo zjištěno, že obviněný se vůči nim choval vulgárně a vyhrožoval jim. Ke zproštění povinnosti obhajoby Mgr. Lukáše Kratochvíla však neshledal žádných důvodů, naopak s ohledem na postup obviněného, jeho nevhodné chování vůči ustanoveným obhájcům i jeho chování v hlavním líčení, jakož i s ohledem na lékařskou zprávu Psychiatrické nemocnice XY k osobě obviněného dospěl k závěru, že obviněný se svým postupem a nevhodným chováním k ustanoveným obhájcům toliko snaží mařit průběh trestního řízení.
18. V daných souvislostech je namístě též připomenout, že již v hlavním líčení konaném dne 15. 2. 2022, v němž se obviněný vyjadřoval k tomu, proč nesouhlasí s obhajobou ustanoveným obhájcem Mgr. Petrem Kazderou, a uvedl, že chce obhájce, kterého si zvolí sám, jej soud prvního stupně řádně a srozumitelně poučil, že s ohledem na trvání důvodů nutné obhajoby nemůže „zrušit ustanoveného obhájce“ a následně dát obviněnému čas k tomu, aby si sám zvolil obhájce nového, aniž by byl v mezidobí zastoupen. Ve shodě s ustálenou judikaturou soudů mu rovněž vysvětlil, že v případě, zruší-li dosud ustanoveného obhájce, musí mu ihned ustanovit obhájce nového (viz rozsudek Nejvyššího soudu uveřejněný pod č. 36/1994 Sb. rozh. tr.). Rovněž obviněnému opakovaně zdůraznil, že má právo si kdykoliv zvolit obhájce jiného, musí však soudu doložit jeho plnou moc. Obviněného upozornil i na to, že pokud opět nebude s nově ustanoveným obhájcem spolupracovat nebo se k němu bude chovat vulgárně, dalšího ustanoveného obhájce nezprostí povinnosti obhajování, neboť to soud již bude považovat za snahu o maření průběhu jednání (viz protokol o hlavním líčení na č. l. 572–576).
19. Odvolací soud závěrům soudu prvního stupně přisvědčil (body 12., 13. rozsudku). Po připomenutí průběhu řízení upozornil na ustanovení v pořadí již třetího obhájce Mgr. Lukáše Kratochvíla a odročení hlavního líčení na dny 16. 3. a 24. 3. 2022. V hlavním líčení dne 16. 3. 2022 obviněný, ač byl poučen o nutné obhajobě i o svém právu si zvolit obhájce na plnou moc, znovu žádal o zrušení povinnosti obhajování ustanoveného obhájce s vysvětlením, že si chce obhájce zvolit, což dosud neučinil. Soud prvního stupně jeho žádosti důvodně nevyhověl a správně nevyhověl ani žádosti obhájce o zproštění povinnosti obhajování, jež byla opřena o absenci potřebné součinnosti ze strany obviněného. Pakliže soud prvního stupně posléze nevyhověl ani další žádosti obhájce, odůvodněné vulgárním a agresivním chování obviněného ve věznici, s argumentem, že tímto postupem se obviněný toliko snaží mařit zdárný průběh trestních řízení, souhlasil s ním. Odvolací soud shrnul, že obviněný byl opakovaně poučen jednak o tom, že z důvodu nutné obhajoby musí mít ve vazebním řízení obhájce, který mu byl ustanoven, jednak současně i o možnosti zvolit si kdykoliv obhájce na plnou moc, který by ustanoveného obhájce nahradil. Obviněný tak ale neučinil a naopak vytvořil obstrukční situaci zjevně veden snahou přimět soud ke zproštění ustanoveného obhájce povinnosti obhajování a tím docílit dalšího prodlužování vazebního řízení.
20. Nejvyšší soud se zcela ztotožňuje s názorem vyjádřeným soudem prvního stupně, jakož i soudem odvolacím. Z ustanovení §40 tr. ř. se podává, že z důležitých důvodů může být ustanovený obhájce na svou žádost nebo na žádost obviněného povinnosti obhajování zproštěn a místo něho ustanoven obhájce jiný. Důležitými důvody, které ve smyslu §40 tr. ř. opodstatňují rozhodnutí o zproštění ustanoveného obhájce jeho povinnosti obhajovat obviněného, jsou především důvody uvedené v ustanoveních §19 a §20 zákona o advokacii, jak správně zmínil i odvolací soud v odůvodnění svého rozsudku. Je však na úvaze předsedy senátu (soudce), aby učinil závěr, zda důvody obsažené v žádosti ustanoveného obhájce o zproštění povinnosti obhajování naplňují předpoklady pro takové rozhodnutí. Jestliže obviněný, u něhož je dán důvod nutné obhajoby, neposkytuje potřebnou součinnost ustanovenému obhájci, z povahy věci vyplývá, že tato skutečnost sama o sobě nezakládá důvod pro zproštění obhájce jeho povinnosti obhajování, neboť takový postup by byl v rozporu jak se samotným smyslem nutné obhajoby, tak s oprávněním obviněného zvolit si způsob své obhajoby (k tomu již soudem prvního stupně zmiňované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2008, sp. zn. 4 Tdo 1401/2007).
21. Chování obviněného, který opakovaně žádal o zproštění ustanovených obhájců povinnosti obhajování (případně o totéž žádali samotní obhájci z důvodu vulgárního a výhružného jednání ze strany obviněného a vyjádřené nedůvěry), a to z důvodu, že si přeje, aby jej zastupoval jím zvolený obhájce, že jinému obhájci nedůvěřuje, nelze označit jinak než jako snahu o maření průběhu jednání. Obviněný nespecifikoval žádnou konkrétní okolnost, pro kterou by mohlo důvodně dojít k narušení důvěry mezi ním a obhájcem Mgr. Lukášem Kratochvílem. Pokud si chtěl obviněný zvolit obhájce sám, pak tak mohl kdykoliv učinit, čehož však v průběhu několika měsíců (první obhájce mu byl ustanoven dne 28. 8. 2021, první hlavní líčení, v němž došlo i k dokazování, se konalo až dne 16. 3. 2022 a pokračovalo dne 24. 3. 2022 a 10. 5. 2022, kdy byl vyhlášen rozsudek) nevyužil, přestože mu soudy nižších stupňů opakovaně vysvětlovaly, že i přes to, že má ustanoveného obhájce, může si kdykoliv obhájce sám zvolit. Obviněný po celou dobu řízení před soudem prvního stupně plnou moc jiného obhájce nepředložil a neučinil tak ani následně v řízení před soudy odvolacím a dovolacím. Z protokolů o hlavním líčení, jakož i z protokolu o veřejném zasedání o odvolání konaném dne 22. 7. 2022 (č. l. 890–894) je pak patrno, že obhájce Mgr. Lukáš Kratochvíl obhajobu obviněného vykonával v mezích přání obviněného, když hlavnímu líčení i veřejnému zasedání o odvolání byl vždy přítomen, občasně kladl otázky svědkům (např. M. N. v hlavním líčení konaném dne 16. 3. 2022), podával v zastoupení obviněného i opravné prostředky, a to odvolání (č. l. 850) a jeho doplnění (č. l. 886–887) i dovolání (č. l. 933–935).
22. S ohledem na zjištěné skutečnosti nelze v postupu samosoudce soudu prvního stupně, který nevyhověl žádosti o postup podle §40 tr. ř., shledat jakéhokoliv pochybení či svévoli. Opodstatněně vyvodil, že účelem opětovných žádostí obviněného o zproštění povinnosti obhajování ustanovených obhájců je toliko snaha zmařit jednání a nedůvodně prodlužovat trestní řízení, nikoliv naplňování práva na obhajobu ve smyslu čl. 40 odst. 3 Listiny. Námitky obviněného, jejichž prostřednictvím odkazoval na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. c) tr. ř., shledal dovolací soud zjevně neopodstatněnými.
23. Dovolatel dále odkázal na dovolací důvod uvedený §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který lze uplatnit, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Tento důvod dovolání tedy spočívá ve třech alternativních situacích, kdy rozhodná skutková zjištění mající určující význam pro naplnění znaků trestného činu nemohou obstát. Stane se tak: a) protože jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, b) jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech, c) ve vztahu k nim nebyly bez konkrétních důvodů provedeny navrhované podstatné důkazy. Postačí, když je naplněna alespoň jedna z těchto tří alternativ. Platí také, že prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu nelze napadat jakákoliv skutková zjištění, ale jen ta, která mají určující význam pro naplnění znaků trestného činu, jenž je na nich založen. Pod tento dovolací důvod tak lze podřadit námitky dovolatele zaměřené proti skutkovým zjištěním soudů nižších stupňů.
24. Pochybení podřaditelná pod shora zmíněné vady relevantní z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. však Nejvyšší soud v projednávané věci neshledal, neshledal tedy ani případný zjevný rozpor skutkových zjištění majících určující význam pro naplnění znaků trestného činu s obsahem provedených důkazů. Z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, s jehož skutkovými závěry (s výjimkou úpravy času spáchání skutku pod bodem 7.) se odvolací soud ztotožnil (zejména body 21.–33. rozsudku nalézacího soudu, body 18.–23. rozsudku odvolacího soudu), vyplývá přesvědčivý vztah mezi soudy učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů. Nutno konstatovat, že vina obviněného byla v projednávané věci jednoznačně prokázána. Dovolací argumentace obviněného je pouhým opakováním námitek a argumentů, které obviněný vznášel od počátku trestního řízení a s nimiž se zcela logicky a přesvědčivě vypořádaly již soudy nižších stupňů v zevrubném odůvodnění svých rozhodnutí.
25. S ohledem na rozsah a obsah odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s odůvodněním rozsudku soudu odvolacího není třeba podrobně znovu rozvádět veškeré důkazy a z nich vyplývající skutečnosti, na jejichž základě soudy dospěly k závěru o vině obviněného. Nejvyšší soud na ně v podrobnostech odkazuje, neboť námitky obviněného korespondují s těmi, jimiž se již oba soudy zabývaly a vypořádaly se s nimi. Tento postup nelze označit za nepřijatelný, není v kolizi s právem na spravedlivý proces. Celkem bohatá judikatura Evropského soudu pro lidská práva (dále „ESLP“), s níž koresponduje i judikatura Ústavního soudu, týkající se odůvodňování rozhodnutí soudů o řádném opravném prostředku, připouští i stručné odůvodnění, které může přejímat pasáže z napadeného rozhodnutí či na ně odkazovat, musí však být z takového rozhodnutí o opravném prostředku patrné, jak se soud vypořádal s argumentací v něm obsaženou, resp. že se jí skutečně zabýval a nespokojil se jen se závěry soudu nižšího stupně (tak např. rozsudek ESLP ze dne 19. 12. 1997, č. 20772/92, ve věci Helle proti Finsku, rozsudek ze dne 21. 1. 1999, č. 30544/96, ve věci García Ruiz proti Španělsku; usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. I. ÚS 31/12, ze dne 7. 1. 2010, sp. zn. III. ÚS 3189/09, či ze dne 25. 10. 2016, sp. zn. II. ÚS 1153/16, aj., srov. na ně navazující usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2021, sp. zn. 5 Tdo 1345/2020, uveřejněné pod č. 37/2021 Sb. rozh. tr.). Uvedené závěry platí tím spíše ve vztahu k rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku.
26. Dovolatel své výtky zaměřil proti všem skutkům, jimiž byl uznán vinným, když toliko obecně uvedl, že skutky nebyly prokázány přesvědčivými důkazy, nebyl proveden žádný důkaz přímý a důkazy nepřímé netvořily ucelený řetězec svědčící o jeho vině. Provedenými důkazy pak bylo podle jeho názoru prokázáno pouze to, že se v konkrétních časech nacházel na konkrétních místech, nikoliv však to, že by poškodil jakékoliv vstupní dveře či cokoliv odcizil. Protože obviněný neuvedl žádnou konkrétní výhradu, na niž by bylo možné věcně reagovat, nezbývá než zase jen povšechně shrnout, že jeho výtkám nelze přisvědčit.
27. Ve vztahu k dílčímu skutku pod bodem 1. výroku o vině lze předně poznamenat, že tento byl beze změny převzat z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 31. 1. 2022, sp. zn. 12 T 69/2021, který nabyl právní moci dne 4. 4. 2022, tohoto útoku se dokazování v nyní projednávané věci již netýkalo. Pokud jde o ostatní dílčí skutky, jak již bylo zmíněno, dovolatel nevznesl žádnou konkrétní námitku směřující proti jednotlivým skutkům či konkrétním důkazům a v podstatě pouze obecně tvrdil, že skutky nebyly dostatečně prokázány. Jelikož se soudy nižších stupňů hodnocením důkazů pečlivě věnovaly a v odůvodněních svých rozhodnutí velice podrobně rozvedly své hodnotící úvahy, není třeba je znovu rekapitulovat. Pouze ve stručnosti lze konstatovat, že vina obviněného byla ve vztahu k dílčím útokům pod body 2.–10. prokázána celou řadou důkazů, a to svědeckými výpověďmi, kamerovými záznamy, protokoly o ohledání místa činu, protokoly o zajištěných stopách, včetně stopy biologické, které na sebe navazovaly, doplňovaly se a zcela spolu korespondovaly. Rozhodně nelze dospět k závěru, že by se z provedeného dokazování, zejména z kamerových záznamů, fotografií a výpovědí svědků podávalo pouze to, že se obviněný v určitou dobu nacházel na určitém místě, aniž by bylo prokázáno, že poškodil jakékoliv vstupní dveře, vnikl někam násilím či něco odcizil. S ohledem na skutečnost, že obviněný nevznesl konkrétní námitky k jednotlivým skutkům, lze pouze příkladmo uvést, že např. u útoku pod bodem 2. výroku o vině zcela koresponduje zejména kamerový záznam (CD nosič přiložen na č. l. 114) s fotodokumentací obviněného (č. l. 110–112), protokolem o prohlídce těla včetně fotodokumentace (č. l. 4–7, 20–21) a s výpovědí svědkyně K. N., uklízečky školy. Při porovnání kamerového záznamu a fotodokumentace obviněného je jednoznačné (a to nejen s ohledem na shodnou postavu, ale i specifické markanty na hlavě), že na záznamu je zachycen právě obviněný. Ze samotného záznamu se pak podává, že obviněný nejprve zvonil na školu v XY, poté použil nějaký blíže neidentifikovatelný nástroj, zalomcoval s dveřmi a vstoupil do budovy; je tak evidentní, že pro vstup do školy použil násilný mechanismus. Tomu odpovídá i výpověď svědkyně, která konstatovala, že škola byla v uvedenou dobu zavřená a nebylo možné do ní volně vstoupit, přesto v ní potkala muže, který uvedl, že jej do budovy někdo vpustil, což vyloučila, a muže (obviněného) z budovy vyprovodila, jak bylo rovněž zachyceno na kamerovém záznamu.
28. Rovněž u útoku pod bodem 3. byl obviněný kamerovým záznamem (přiloženém na CD nosiči na č. l. 168) zachycen, jak se pohybuje v areálu společnosti F., kam vstoupil bez jakékoliv tašky, následně prochází jednotlivými patry, nahlíží do místností, zkouší otevřít dveře, následně je zaznamenán již se dvěma taškami na notebook, se kterými odešel z budovy a které korespondovaly s věcmi, jež byly z budovy poškozené společnosti odcizeny. Kamerový záznam, jímž bylo prokázáno, že obviněný z budovy poškozené společnosti odcizil předmětné věci, byl doplněn také dalšími důkazy, např. výpověďmi svědkyň, a to D. D., která vypověděla o setkání v prostorách poškozené společnosti s neznámým mužem, jehož rysy odpovídají rysům obviněného a kterého následně ztotožnila s mužem ze záznamu, a J. H., která uvedla, že při odchodu z práce okolo 15. hodiny zamkla všechny kanceláře a dveře a dále specifikovala i odcizené věci. Rovněž nelze pominout, že bylo vyloučeno tvrzení obviněného, že se v předmětnou dobu nacházel na úřadu práce, když z relevantního pracoviště úřadu práce bylo sděleno, že obviněný neměl předmětného dne domluvenou schůzku, což dokládal předloženou ne zcela čitelnou průkazkou uchazeče o zaměstnání (č. l. 459). Obviněný se tak přepisem domluvené schůzky na úřadu práce na své průkazce uchazeče snažil pouze vytvořit alibi pro čas projednávaného skutku. Nejen v těchto zmíněných případech, ale i u ostatních dílčích skutků, jimiž byl obviněný uznán vinným, bylo jeho protiprávní jednání, které nespočívalo pouze v dovolatelem tvrzeném výskytu na místě činu, bez jakýchkoliv důvodných pochybností prokázáno na sebe navazujícími důkazy, blíže rozvedenými a hodnocenými soudy nižších stupňů v odůvodnění jejich rozhodnutí, na které lze ve světle výše uvedeného v podrobnostech odkázat.
29. Nejvyšší soud na základě výše uvedeného konstatuje, že skutková zjištění soudů jsou správná a odpovídají výsledkům dokazování, které bylo provedeno v souladu se zákonnými ustanoveními. Soudy hodnotily důkazy podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu v souladu se zásadami uvedenými v §2 odst. 6 tr. ř. a v odůvodnění rozhodnutí v souladu s požadavky §125 odst. 1 tr. ř. vyložily, jak se vypořádaly s obhajobou obviněného a proč jí neuvěřily. Neporušily ani zásadu presumpce neviny a z ní vyplývající pravidlo in dubio pro reo , na které ve svém dovolání kladl obviněný důraz. Pravidlo in dubio pro reo znamená, že není-li v důkazním řízení dosaženo praktické jistoty o existenci relevantních skutkových okolností, tj. jsou-li přítomny důvodné pochybnosti ve vztahu ke skutku či osobě pachatele, jež nelze odstranit ani provedením dalšího důkazu, nutno rozhodnout ve prospěch obviněného (srov. nález Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01). Pravidlo in dubio pro reo je namístě použít jen tehdy, jsou-li pochybnosti o vině důvodné, tj. rozumné a v podstatných skutečnostech, takže v konfrontaci s nimi by výrok o spáchání trestného činu nemohl obstát. Podaří-li se pochybnosti odstranit tím, že budou důkazy hodnoceny volně podle vnitřního přesvědčení a po pečlivém, objektivním a nestranném uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, pak není důvodu rozhodovat ve prospěch obviněného, svědčí-li důkazy o jeho vině, třebaže jsou mezi nimi určité rozpory (přiměřeně viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2001, sp. zn. 5 Tz 37/2001). Žádné důvodné pochybnosti o vině obviněného v projednávané věci zjištěny nebyly. Nelze nevidět, že soudy opřely své rozhodnutí o vině obviněného o nepřímé důkazy, což ale v posuzované konkrétní věci nikterak nekoliduje s právem na spravedlivý proces či pravidlem in dubio pro reo . Principu práva na spravedlivý proces odpovídá povinnost soudů důkazní postup vyčerpávajícím způsobem popsat a logicky i věcně přesvědčivým způsobem odůvodnit. Soudy nepochybily, neaplikovaly-li pravidlo in dubio pro reo , jelikož v daném kontextu nebyly přítomny důvodné pochybnosti o vině obviněného. Souhrn provedených důkazů totiž tvořil logickou a ničím nenarušovanou soustavu vzájemně se doplňujících a na sebe navazujících důkazů, které ve svém celku nejen spolehlivě prokazují všechny relevantní okolnosti předmětného skutku a usvědčují z jeho spáchání i obviněného, ale současně rozumně vylučují reálnou možnost jakéhokoliv jiného závěru (k tomu srov. př. rozhodnutí uveřejněná pod č. 38/1968-IV., č. 38/1970-I. Sb. rozh. tr.). Nutno podotknout, že není úkolem Nejvyššího soudu coby soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy nižších stupňů hodnotily provedené důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů a že své hodnotící závěry jasně a logicky vysvětlily. To, že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami dovolatele, není dovolacím důvodem, neznamená porušení pravidla in dubio pro reo ani obecně zásad spravedlivého procesu a samo o sobě závěr o nezbytnosti zásahu Nejvyššího soudu neopodstatňuje.
30. Nejvyšší soud na základě výše uvedeného uzavírá, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné, proto je podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. 3. 2023
JUDr. Věra Kůrková
předsedkyně senátu