ECLI:CZ:NS:2023:8.TDO.811.2023.1
sp. zn. 8 Tdo 811/2023-411
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 9. 2023 o dovolání obviněného V. Ch. , proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. 4 To 352/2022, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 4 T 80/2022, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného V. Ch. odmítá .
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 12. 9. 2022, sp. zn. 4 T 80/2022, byl obviněný V. Ch. (dále jen „obviněný“ nebo také „dovolatel“) shledán vinným přečinem zpronevěry podle §206 odst. 1, 3 tr. zákoníku, za což byl podle §206 odst. 3 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 30 měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozenému J. T., IČ XY, XY, XY, na náhradě majetkové škody částku 157 000 Kč.
2. Proti označenému rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání zaměřené proti všem jeho výrokům. Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. 4 To 352/2022, podle §256 tr. ř. odvolání obviněného zamítl jako nedůvodné.
3 . Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný přečinu zpronevěry podle §206 odst. 1, 3 tr. zákoníku dopustil tím, že dne 21. 12. 2021 v době od 10:24 hodin do 11:43 hodin na blíže nezjištěném místě na územní okresu XY, kam přijel nákladním motorovým vozidlem značky Fiat Ducato, bílé barvy, registrační značky XY, jako řidič u podnikatele J. T. rozvážející zásilky do výdejen a do samoobslužných výdejen Z-BOX pro společnost Zásilkovna, s. r. o., si ponechal tržbu v celkové výši 157 000 Kč, kdy její část obdržel toho dne na dispečinku Zásilkovny v Ústí nad Labem s tím, aby ji prostřednictvím České pošty zaslal na příslušný bankovní účet nebo aby ji vložil do vkladového automatu Československé obchodní banky, a zbývající část tržby byla ze dvou závozů z toho dne v XY, což se snažil zakrýt tím, že předstíral, že došlo ke krádeži peněženky s tržbou z odemčené kabiny vozidla značky Fiat Ducato v době ukládání zásilek do Z-BOXu u čerpací stanice pohonných hmot společnosti Auto Garage, s. r. o., v ulici XY v XY, okres XY, kde s vozidlem stál v době od 11:08 hodin do 11:42 hodin dne 21. 12. 2021, čímž poškozenému podnikateli J. T., IČ XY, se sídlem v XY, přivlastněním tržby a peněženky způsobil škodu v celkové výši 157 117 Kč.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. 4 To 352/2022, podal obviněný prostřednictvím obhájkyně dovolání, v němž odkázal na dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř. Namítl, že usnesení soudu druhého stupně spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a že jím bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, jímž byl uznán vinným a uložen mu trest, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, a také, že soud druhého stupně porušil jeho právo na spravedlivý proces.
5. Konkrétně dovolatel vytkl, že skutek byl nesprávně právně posouzen podle §206 odst. 1, 3 tr. zákoníku, ačkoliv nebyl řádně prokázán rozsah skutku tak, aby mohl naplnit označenou skutkovou podstatu. Měl za to, že tvrzený skutkový děj nemá v provedeném dokazování oporu, jedná se tak o tzv. extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a skutečnostmi, jež vyplývají z provedených důkazů a výsledným hmotněprávním posouzením skutku na straně druhé. Krom shora namítaného extrémního rozporu jsou podle dovolatele obě rozhodnutí soudů nižších stupňů zatížena řadou dalších pochybení a nedostatků (které však dovolatel nespecifikoval), které samy o sobě, a o to více pak ve svém souhrnu, představují porušení ústavně zaručených práv dovolatele, zejména jeho práva na spravedlivý proces. Postup především soudu prvního stupně je podle názoru dovolatele v mnoha směrech zatížen projevy nesprávné aplikace zákona. S přihlédnutím k tomu, že ve věci zcela chybí jakýkoliv důkaz k prokázání jeho viny, zejména ve vztahu k zavinění, tak je podle dovolatele zřejmé, že napadená rozhodnutí jsou zatížena zmiňovaným extrémním rozporem.
6. Rovněž měl za to, že soud druhého stupně pochybil, pokud zamítl jeho odvolání v situaci, kdy pro zjištění skutkového stavu nevyčerpal všechny důkazní prostředky, které měl navrženy a předloženy, a to v rozporu s §2 odst. 5 tr. ř., který citoval.
7. Dále obviněný konstatoval, že ačkoliv je dovolací soud při svém přezkumu vázán dovolacími důvody zákonem výslovně stanovenými, nesmí jako soudní orgán rezignovat na zajištění základních práv, zejména práva na spravedlivý proces. Nesmí proto v případě jeho porušení odmítnout nebo zamítnout dovolání, protože dovolatelem namítané vady rozhodnutí nebo řízení jemu předcházejícího nelze podřadit pod žádný dovolací důvod podle trestního řádu; takový postup by byl v důsledku odepřením spravedlnosti a projevem přepjatého formalismu. K tomu poukázal na judikaturu Ústavního soudu, která myšlenku, že se dovolací řízení v řádném svém stádiu nenachází mimo ústavní rámec pravidel spravedlivého procesu, blíže rozvíjí (nález Ústavního soudu ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04). Doplnil, že součástí práva na spravedlivý proces je i právo na řádné odůvodnění rozhodnutí. Soud druhého stupně však paušalizací a obecností, s níž se vypořádal s odvolacími námitkami obviněného, toto právo porušil a učinil své rozhodnutí nepřezkoumatelným.
8. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k tr. ř. z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zrušil rozhodnutí napadená tímto dovoláním, tj. rozsudky Okresního soudu v Litoměřicích a Krajského soudu v Ústí nad Labem, ve výroku o vině a trestu a aby podle §265m odst. 1 tr. ř. rozhodl ve věci sám. Současně navrhl, aby po předběžném přezkoumání tohoto mimořádného opravného prostředku Nejvyšší soud rozhodl o přerušení výkonu trestu odnětí svobody, který mu byl uložen Okresním soudem v Litoměřicích.
9 . Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve vyjádření k dovolání obviněného po shrnutí jeho dovolacích námitek nejprve vznesl pochybnost o včasnosti podaného dovolání, neboť z jemu dostupných materiálů se podává, že obviněnému bylo rozhodnutí soudu druhého stupně doručeno dne 26. 4. 2023, za den podání dovolání je označen den 26. 6. 2023, samotné dovolání je však datováno dnem 18. 7. 2023. Pokud by dovolání napadlo na soud prvního stupně skutečně až v tento den, bylo by podáno opožděně.
10. Další argumentaci uvedl pro případ, že dovolání bylo podáno včas. K náležitostem dovolání upozornil, že obviněný si zcela neujasnil, proti kterému rozhodnutí vlastně dovolání podává, když na úvodní straně dovolání uvedl, že je podává proti rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích sp. zn. 4 T 80/2022 (což by jeho dovolání činilo nepřípustným), toto své pochybení však revidoval v dalším textu dovolání, kde již uvedl, že dovolání podává do usnesení soudu druhého stupně.
11. Poukázal i na skutečnost, že obviněný, resp. jeho obhájkyně, dosud nestačili reagovat na změnu procesní právní úpravy dovolacích důvodů. Připomněl, že v důsledku novelizace zákonem č. 220/2021 Sb. došlo s účinností již od 1. 1. 2022, tedy před rokem a půl, k rozšíření dovolacích důvodů prostřednictvím vložení nového písmene g) do §265b odst. 1 tr. ř., přičemž dosavadní písmena g) až l ) se nově označují jako písmena h) až m), aniž by došlo k úpravě obsahu těchto dovolacích důvodů. Zdůraznil, že v případě dovolání obviněného nebyl dodržen požadavek stanovený §265f odst. 1 tr. ř., když obviněný brojil proti hmotněprávnímu posouzení skutku [za pomoci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021], byť neuplatnil jedinou námitku, kterou by bylo možno pod tento dovolací důvod [§265b odst. 1 písm. h) tr. ř.] podřadit.
12. Státní zástupce dále rozvedl, kdy je naplněn uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., a upozornil, že námitky proti správnosti a úplnosti skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, nelze pod tímto dovolacím důvodem uplatnit. Zjištěný skutkový stav soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího, je totiž pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva rozhodný. Z podaného dovolání přitom vyplývá právě nespokojenost dovolatele s těmi skutkovými zjištěními, jež se staly na podkladě provedených důkazů předmětem právního posouzení podle §206 odst. 1, 3 tr. zákoníku ze strany soudů. Jestliže obviněný pouze uvedl, že svým jednáním nemohl naplnit uvedenou kvalifikaci, musel podle státního zástupce uvažovat o jiném jednání. Zdůraznil, že úvahy o jiném skutkovém ději (nadto ani blíže v dovolání nevyřčeném) však nemohou odůvodňovat nesprávnost právního posouzení skutku ani jiné nesprávné hmotněprávní posouzení. Zmínil, že samotné skutkové výhrady mohou být za určitých okolností předmětem posouzení v dovolacím řízení [viz „nový“ dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v aktuálním znění]. Ani ve smyslu citovaného dovolacího důvodu však dovolání obviněného neposkytuje podklad pro dovolací přezkum skutkových závěrů přijatých soudy nižších stupňů.
13. Jestliže dovolatel uvedl, že soud prvního stupně neprovedl veškeré jím navržené důkazy, nejedná se podle státního zástupce o námitku, jež by plně vyjadřovala podstatu poslední varianty dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., která umožňuje řešit situace protizákonného postupu soudů v procesu dokazování z hlediska rozsahu provedení důkazů a jejich posouzení, kdy v jeho důsledku došlo k zásahu do základních práv obviněných, především do práva na spravedlivý proces, neboť předmětný dovolací důvod v této alternativě spočívá jen v tzv. opomenutých důkazech. V takovém smyslu však dovolatel vůbec neargumentoval a velmi obecně tvrdil toliko to, že prvoinstanční soud neprovedl veškeré jím navržené důkazy, což považoval za zásadní pochybení. Jelikož není zřejmé, o jakých konkrétních důkazech má být vlastně řeč, poukázal státní zástupce pouze na skutečnost, že u prvoinstančního soudu se konalo ve věci hlavní líčení dvakrát, přičemž podle protokolů z těchto líčení ani v jednom případě k výslovnému dotazu soudkyně neměl obviněný žádných dalších návrhů na doplnění dokazování. Nebyly-li žádné důkazy před prvoinstančním soudem obviněným navrženy, nemohly být soudem ani odmítnuty a zůstaly tedy (bez řádného odůvodnění) neprovedeny. Pak se pochopitelně nemohl ani odvolací soud těmito skutečnostmi zabývat.
14. Státní zástupce měl za to, že obviněný svou argumentací nepochytil ani citovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první variantě, tedy pokud jde o zjevný rozpor, když dovolatel neuplatnil konkrétní námitky vztažené ke konkrétním skutkovým zjištěním soudů a nedoložil existenci tvrzeného rozporu. Konstatoval, že nalézací soud a návazně i odvolací soud své skutkové závěry přijaly na podkladě konkrétních důkazů, jejichž obsah je zcela dostatečně rozveden a vyhodnocen v odůvodnění odsuzujícího rozsudku soudu prvoinstančního a doplněn i úvahami v napadeném rozhodnutí. Podle názoru státního zástupce lze poměrně snadno z odůvodnění obou rozhodnutí, které splňují požadavky na ně kladené ustanovením §125 odst. 1 tr. ř., resp. §134 odst. 2 tr. ř., přijmout závěr, že soudy provedené důkazy vyhodnotily zcela v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. a že jejich úvahy v tomto směru nevykazují žádných zjevných defektů, nelogičností či prvků libovůle. Soudy svoje úvahy stran toho, jaké poznatky na základě provedených a procesně použitelných důkazů (byť v řetězci nepřímých důkazů) měly k dispozici ohledně usvědčení obviněného ze skutku posouzeného jako trestný čin zpronevěry, vyjádřily v odůvodnění obou rozhodnutí, což platí o bodu 21 rozsudku soudu prvního stupně, jakož i bodu 8 napadeného usnesení odvolacího soudu.
15. Za lichou pak státní zástupce považoval i námitku nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí, když odvolací soud se při opětovném projednání věci plně ztotožnil se závěry soudu prvního stupně. Konstatoval, že neodůvodněním každé jednotlivé výhrady, jež již byla uspokojivě a správně vyřešena soudem nalézacím, není zasaženo do ústavního práva stěžovatele na spravedlivý proces. Měl za to, že odvolací soud se všemi důležitými otázkami skutečně zabýval a nespokojil se s pouhým neobjektivizovaným odkýváním závěrů soudu nižší instance. Odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů tudíž v konečném vyznění je v souladu s §125 odst. 1 a §134 odst. 2 tr. ř. Ingerence Nejvyššího soudu do rozhodovací činnosti obecných soudů tedy není v posuzovaném případě podle názoru státního zástupce namístě, nedošlo ani k zásahu do práva stěžovatele na spravedlivý proces. S ohledem na uvedené neshledal naplněným ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř., který v podaném vyjádření přiblížil.
16. Státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Pro případ potvrzení závěru o opožděném podání dovolání poznamenal, že by bylo třeba odmítnout dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř.
III. Přípustnost dovolání
17 . Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
18. K otázce včasnosti dovolání, kterou ve vyjádření zpochybnil státní zástupce (nemající přístup k celému spisovému materiálu), lze ve stručnosti poznamenat, že podle §265e odst. 1 tr. ř. se dovolání se podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje. Odstavec 2 citovaného ustanovení pak stanoví, že doručuje-li se rozhodnutí jak obviněnému, tak i jeho obhájci a opatrovníku, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději. Ze spisového materiálu se přitom podává, že rozhodnutí soudu druhého stupně bylo obviněnému doručeno dne 24. 4. 2023 (č. l. 377 a verte ), jelikož v dané době nebyl zastoupen obhájcem, bylo rozhodnutí doručováno pouze obviněnému. Lhůta obviněného k podání dovolání tak končila dnem 24. 6. 2023. Jelikož se jednalo o sobotu, bylo v souladu s §60 odst. 3 tr. ř. nutno za poslední den lhůty pokládat nejbližší příští pracovní den, tj. pondělí 26. 6. 2023. Dovolání obviněného podané prostřednictvím obhájkyně (ač datované dnem 26. 6. 2023) bylo soudu prvního stupně doručeno do datové schránky dne 25. 6. 2023 (č. l. 395), tedy včas.
IV. Důvodnost dovolání
19. Nejvyšší soud úvodem připomíná, že ve vztahu ke všem důvodům dovolání platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Nejprve je nutno poznamenat, že ačkoliv obviněný podal dovolání dne 25. 6. 2023, výslovně odkázal na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a že rozhodnutím odvolacího soudu bylo rozhodnuto o zamítnutí odvolání, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, a že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces. Z uvedeného plyne, že dovolatel formálně uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2021. S ohledem na užitou formulaci dovolacích důvodů se lze opodstatněně domnívat, že dovolatel by ve znění trestního řádu účinného v době podání dovolání mínil uplatnit dovolací důvody obsažené v ustanovení §265b odst. 1 písm. h), m) tr. ř., které jsou svou formulací shodné s formulací obviněným uplatněných dovolacích důvodů podle trestního řádu ve znění do 31. 12. 2021 a v jejichž rozsahu také Nejvyšší soud přezkoumal napadené rozhodnutí. S ohledem na dovolací argumentaci obviněného, která byla založena na odlišných skutkových zjištěních, než jaká učinily soudy nižších stupňů, lze mít důvodně za to, že by podle nového znění trestního řádu mínil uplatnit také dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který jako jediný dovolací důvod specifikuje konkrétní situace, za nichž je možno uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním.
20. K akcentu obviněného na porušení jeho ústavně zaručených práv Nejvyšší soud poznamenává, že si je vědom své povinnosti zabývat se v rámci řízení o dovolání věcí i z hlediska respektování práva obviněného na soudní ochranu zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Jak uvedl Ústavní soud ve svém stanovisku pléna ze dne 4. 3. 2014 sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14: „Dovolací řízení se nemůže nacházet mimo ústavní rámec ochrany základních práv a pravidel spravedlivého procesu vymezeného Úmluvou a Listinou. Nejvyšší soud je tedy povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva dovolatele, včetně jeho práva na spravedlivý proces. Každá důvodná námitka porušení ústavních práv je podkladem pro zrušení napadeného rozhodnutí v řízení o dovolání. Nejvyšší soud je v této fázi řízení povinen při posuzování příslušného dovolacího důvodu toto pravidlo uplatňovat bezvýjimečně a nepřenášet tuto odpovědnost na Ústavní soud“.
21. Podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. lze dovolání podat, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 pod písmeny a) až l ) tr. ř. Tento dovolací důvod tedy spočívá ve třech různých okolnostech (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád II. §157 až 314s. Komentář . 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3174–3175): řádný opravný prostředek byl zamítnut z tzv. formálních důvodů podle §148 odst. 1 písm. a) a b) tr. ř. nebo podle §253 odst. 1 tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí, nebo odvolání bylo odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle §253 odst. 3 tr. ř., ačkoli oprávněná osoba nebyla řádně poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání, nebo řádný opravný prostředek byl zamítnut z jakýchkoli jiných důvodů, než jsou důvody uvedené výše jako první okolnost, ale řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř. Předmětný dovolací důvod tak míří na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci (tzv. prvá alternativa) nebo již v řízení, které předcházelo rozhodnutí o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku, byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů (tzv. druhá alternativa). Obviněný ve svém dovolání výslovně uplatnil variantu první, když namítl, že usnesením soudu druhého stupně bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Z usnesení odvolacího soudu je však zjevné, že odvolání obviněného bylo zamítnuto poté, co odvolací soud na jeho podkladě meritorně přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně. Dovolání je tak v tomto případě možné podat, jen byl-li v řízení napadenému rozsudku předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř. Nejvyšší soud tak posoudí opodstatněnost dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. ve vztahu k dovolacímu důvodu, který obviněný v dovolání uplatnil, tj. k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., respektive rovněž ve vztahu k důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
22. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze uplatnit, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
23. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze uplatnit, jestliže napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
24. Podstatou dovolatelových námitek bylo, že skutek byl nesprávně právně posouzen podle §206 odst. 1, 3 tr. zákoníku, když naplnění znaků tohoto trestného činu nebylo prokázáno a skutkový děj nemá oporu v provedeném dokazování, neboť v něm existuje extrémní rozpor. Obě rozhodnutí soudů nižších stupňů jsou podle dovolatele zatížena také řadou dalších (blíže nespecifikovaných) pochybení a nedostatků, které představují porušení ústavně zaručených práv dovolatele, odvolací soud pak pochybil konkrétně zamítnutím odvolání obviněného v situaci, kdy pro zjištění skutkového stavu nevyčerpal všechny důkazní prostředky, které měl navrženy a předloženy, jakož i paušalizací a obecností, s níž se vypořádal s odvolacími námitkami obviněného, čímž učinil své rozhodnutí nepřezkoumatelným.
25. Jak již bylo uvedeno, obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí také věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř. Nejvyšší soud konstatuje, že z argumentace dovolatele není zjevné, v jakém konkrétním skutkovém zjištění dovolatel spatřoval existenci namítaného extrémního rozporu (nyní zjevný rozpor s obsahem provedených důkazů), jaký konkrétní důkaz měl být podle jeho názoru soudy proveden a proč jej považoval za podstatný, neuvedl žádnou konkrétní argumentaci ve vztahu k naplnění (či absenci) znaků skutkové podstaty trestného činu, jímž byl uznán vinným, ani jakými dalšími pochybeními a nedostatky mají být rozhodnutí soudů nižších stupňů podle názoru dovolatele zatížena. Dovolatel ve svém podání ničeho konkrétního, co by mohlo opodstatňovat naplnění uplatněných dovolacích důvodů, ani nenaznačil. Jelikož Nejvyšší soud není povinen, ale ani oprávněn domýšlet si argumentaci dovolatelů, nebude se k uvedeným námitkám blíže vyjadřovat, když navíc sám neshledal žádné okolnosti, které by jej k opodstatněnosti těchto neodůvodněných výtek dovolatele vedly.
26. Ačkoli tedy obviněný deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. [resp. §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění do 31. 12. 2021], jehož naplnění spatřoval v nesprávném právním posouzení skutku či jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, pak k této námitce v dovolání neuvedl jakoukoliv konkrétní argumentaci a ve skutečnosti uplatnil pouze takové námitky skutkové, případně procesní, které nejsou způsobilé nejen tento dovolací důvod, ale ani žádný jiný důvod dovolání podle §265b tr. ř. [tedy ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v aktuálním znění] obsahově naplnit, a to ani z pohledu relevantní judikatury Ústavního soudu. Dovolací soud se proto posouzením skutku z hlediska hmotného práva, ale ani přezkumem provedeného dokazování nezabýval.
27. K výtce dovolatele stran nepřezkoumatelnosti rozhodnutí odvolacího soudu, který toliko stvrdil rozsudek soudu prvního stupně, lze pro úplnost poznamenat, že odvolacímu soudu nelze ničeho vytknout, pokud za situace, kdy odvolací námitky byly pouhým opakováním námitek a argumentů, které obviněný vznášel od počátku trestního řízení a s nimiž se zcela logicky a přesvědčivě vypořádal již soud prvního stupně v zevrubném odůvodnění svého rozhodnutí (viz bod 21 rozsudku soudu prvního stupně), důsledně se opakovanými výhradami obviněného zabývaje, na odůvodnění rozhodnutí nalézacího soudu odkázal a doplnil je zcela okrajově (viz body 6–8 usnesení odvolacího soudu). Nejvyšší soud v této souvislosti poznamenává, že takový postup odvolacího soudu nelze označit za nepřijatelný. Není v rozporu ani s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva a Ústavního soudu (zde srov. např. usnesení ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. I. ÚS 31/12, ze dne 7. 1. 2010, sp. zn. III. ÚS 3189/09, či ze dne 25. 10. 2016, sp. zn. II. ÚS 1153/16, a ze dne 18. 12. 2008, sp. zn. II ÚS 2947/08). Celkem bohatá judikatura Evropského soudu pro lidská práva, týkající se odůvodňování rozhodnutí soudů o řádném opravném prostředku, připouští sice stručné odůvodnění, které může přejímat pasáže z napadeného rozhodnutí či na ně odkazovat, musí však, jak již bylo shora poukázáno, být z takového rozhodnutí o opravném prostředku patrné, jak se soud vypořádal s argumentací v něm obsaženou, resp. že se jí skutečně zabýval a nespokojil se jen se závěry soudu nižšího stupně (tak např. rozsudek ze dne 19. 12. 1997, č. 20772/92, ve věci Helle proti Finsku, rozsudek ze dne 21. 1. 1999 č. 30544/96 ve věci García Ruiz proti Španělsku). Takovému požadavku odvolací soud beze zbytku dostál, jeho rozhodnutí tak rozhodně nelze považovat za nepřezkoumatelné.
28. Nejvyšší soud pro úplnost dodává, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. je v posuzovaném případě vázán na jiné dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř., konkrétně dovolací důvod obsažený v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., případně i důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., z čehož plyne, že je-li dovolání podáno ve vztahu k těmto obviněným deklarovaným důvodům dovolání z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., platí totéž i z hlediska důvodu podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
29. Nejvyšší soud na základě výše uvedeného uzavírá, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. Proto je podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení, jež mu předcházelo. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
30. Nejvyšší soud nerozhodoval o návrhu obviněného na přerušení výkonu trestu odnětí svobody, poněvadž obviněný není osobou oprávněnou k podání takového návrhu (což nevylučuje, aby k takovému postupu učinil podnět). Předsedkyně senátu soudu prvního stupně spis s příslušným návrhem nepředložila a předsedkyně senátu Nejvyššího soudu – též s ohledem na výsledek řízení o dovolání – důvody pro případný postup podle §265o odst. 1 tr. ř. neshledala.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. 9. 2023
JUDr. Věra Kůrková
předsedkyně senátu