ECLI:CZ:NS:2024:11.TDO.1117.2023.1
sp. zn. 11 Tdo 1117/2023-985
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. 1. 2024 o dovolání obviněných 1. Jana Čipery , nar. 10. 12. 1984 v Českých Budějovicích, bytem Zahradní 405, Staré Hodějovice, a 2. Ing. Miroslava Čipery , nar. 14. 3. 1960 v Rokycanech, bytem nám. Přemysla Otakara II. 2/2, České Budějovice, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 7. 2023, sp. zn. 3 To 281/2023, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 1 T 172/2022, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných Jana Čipery a Ing. Miroslava Čipery odmítají.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 12. 4. 2023, sp. zn. 1 T 172/2022, byl obviněný Jan Čipera uznán vinným ad I. 1), 2), 3), II. 1), 2), 3), 4), III. 1), 2) pokračujícím přečinem podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, ad I. 4), 5), II. 5), 6), 7), III. 3), 4) pokračujícím přečinem podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, za což byl odsouzen podle §209 odst. 3 tr. zákoníku za užití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 30 (třiceti) měsíců. Podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon trestu odnětí svobody podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 36 (třiceti šesti) měsíců. Obviněný Ing. Miroslav Čipera byl uznán vinným ad I. 2), 3), 4), 5) čtyřnásobným přečinem podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, ad I. 1) přečinem podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, za což byl odsouzen podle §209 odst. 3 tr. zákoníku za užití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 20 (dvaceti) měsíců. Podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon trestu odnětí svobody podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 30 (třiceti) měsíců. Podle §82 odst. 2 tr. zákoníku jim bylo uloženo vést ve zkušební době řádný život a podle svých sil nahradit způsobenou škodu. Podle §228 odst. 1 tr. ř. jim bylo dále uloženo společně a nerozdílně nahradit škodu poškozené ČR – Úřadu práce České republiky ve výši 590 563 Kč. Obviněný Jan Čipera byl pak zavázán povinností k náhradě škody témuž poškozenému společně s obviněnými Ing. Renatou Čiperovou a Ditou Krupicovou. Současně bylo rozhodnuto o vině a trestu u obviněných Ing. Renaty Čiperové a Dity Krupicové.
2. Stalo se tak na základě skutkových zjištění spočívajících v tom, že
Jan Čipera, Ing. Miroslav Čipera, Ing. Renata Čiperová a Dita Krupicová
v úmyslu neoprávněně obohatit sebe nebo své blízké, bez vážného úmyslu realizovat skutečně práva a povinnosti vyplývající z pracovních poměrů založených pracovními smlouvami jimi uzavřenými a získat nárok na podporu v nezaměstnanosti v maximální možné výši, na níž při jejich dosavadní jiné výdělečné činnosti neměli nárok, v období od 7. 4. 2015 do 29. 11. 2021 Jan Čipera jako jednatel společností Pahofi s. r. o., IČ: 05608627, se sídlem Hradební 347/14, 370 01 České Budějovice, Autokop s. r. o., IČ: 04222903, se sídlem Polní 545/18, 370 01 České Budějovice, a Autovrakov s. r. o., IČ: 02287013, se sídlem Polní 545/18, 370 01 České Budějovice, v pozici zaměstnavatele a jeho otec Ing. Miroslav Čipera, jeho matka Ing. Renata Čiperová a dále rodinná kamarádka Dita Krupicová v pozici zaměstnanců, opakovaně uzavírali účelově po vzájemné dohodě pracovní smlouvy na doby neurčité, v nichž byla stanovena zkušební doba 2 nebo 3 měsíce, převážně na pracovní pozice obchodní zástupce s měsíční hrubou mzdou ve výši od 42 000 Kč do 66 300 Kč, na podkladě takto uzavřených smluv však trval jejich pracovní poměr vždy pouze od dvou do osmi dnů, načež byl ukončen ze strany zaměstnavatele jednajícího Janem Čiperou, a to výpovědí ve zkušební době bez udání důvodu, a návaznosti na ukončení takových pracovních poměrů Ing. Miroslav Čipera, Renata Čiperová i Dita Krupicová se vždy zaregistrovali na Úřadu práce ČR a požádali o podporu v nezaměstnanosti, která jim byla také přiznána, přičemž její výše se odvíjela ze mzdy stanovené pracovními smlouvami takto uzavřenými, na místo z jejich předchozího nízkého příjmu z podnikatelské činnosti či z jiného pracovního poměru, podporu v nezaměstnanosti poté, pokud nebyli sankčně vyřazeni z evidence, čerpali vždy po celou podpůrčí dobu, konkrétně
I.
1) Ing. Miroslav Čipera dne 27. 1. 2016 účelově uzavřel se spol. Autovrakov s. r. o., zastoupenou Janem Čiperou, pracovní smlouvu s nástupem do zaměstnání dne 27. 1. 2016, na dobu neurčitou se zkušební dobou 3 měsíce, s čistou měsíční mzdou ve výši 32 500 Kč, na pracovní pozici obchodního zástupce, ovšem již dne 1. 2. 2016 obdržel od Jana Čipery výpověď ve zkušební době, k témuž datu mu skončil i pracovní poměr u spol. Autokop s. r. o., v němž pobíral za výkon práce ve stejné pracovní pozici poloviční mzdu, a následně dne 3. 2. 2016 podal žádost o podporu v nezaměstnanosti, která mu byla přiznána od 1. 2. 2016 na dobu 11 měsíců v maximální výši, tj. v částce 15 024 Kč, a která byla vypočítána z čistého měsíčního příjmu ve výši 32 500 Kč od zaměstnavatele spol. Autovrakov s. r. o. a z čistého měsíčního příjmu ve výši 14 460 Kč od zaměstnavatele spol. Autokop s. r. o., tedy z celkového příjmu ve výši 46 960 Kč, za období od 1. 2. 2016 do 31. 12. 2016 mu bylo vyplaceno celkem 165 264 Kč, přičemž bez existence účelové pracovní smlouvy uzavřené se spol. Autovrakov s. r. o. by mu byla přiznána podpora v nezaměstnanosti pouze v celkové výši 78 807 Kč, neoprávněně tak vyčerpal na podpoře v nezaměstnanosti nejméně 86 457 Kč, načež dnem 1. 1. 2017 obnovil svou živnost s přiděleným IČ: 10264841,
2) Ing. Miroslav Čipera dne 28. 6. 2017 účelově uzavřel se spol. Pahofi s. r. o., zastoupenou Janem Čiperou, pracovní smlouvu s nástupem do zaměstnání dne 28. 6. 2017, na dobu neurčitou se zkušební dobou 2 měsíce, s hrubou měsíční mzdou ve výši 48 000 Kč, na pracovní pozici obchodního zástupce, ovšem již dne 30. 6. 2017 obdržel od Jana Čipery výpověď ve zkušební době, zároveň k datu 30. 6. 2017 přerušil svou živnost s přiděleným IČ: 10264841, když v průběhu živnostenského podnikání odváděl minimální částky pojistného na sociální zabezpečení, následně dne 3. 7. 2017 podal žádost o podporu v nezaměstnanosti, která mu byla přiznána od 1. 7. 2017 na dobu 11 měsíců v maximální výši, tj. v částce 15 660 Kč měsíčně a která byla vypočítána z čistého měsíčního příjmu ve výši 35 000 Kč od zaměstnavatele spol. Pahofi s. r. o.; za období od 1. 7. 2017 do 31. 5. 2018 mu bylo vyplaceno celkem 172 260 Kč, přičemž bez existence účelové pracovní smlouvy uzavřené se spol. Pahofi s. r. o. by mu byla přiznána podpora v nezaměstnanosti v celkové výši pouze 35 370 Kč, neoprávněně tak vyčerpal na podpoře v nezaměstnanosti nejméně 136 890 Kč, načež dnem 1. 6. 2018 opět svou živnost obnovil,
3) Ing. Miroslav Čipera dne 28. 11. 2018 účelově uzavřel se spol. Autokop s. r. o., zastoupenou Janem Čiperou, pracovní smlouvu s nástupem do zaměstnání dne 28. 11. 2018, na dobu neurčitou se zkušební dobou 3 měsíce, s hrubou měsíční mzdou ve výši 57 500 Kč, na pracovní pozici obchodního zástupce, ovšem již dne 30. 11. 2018 obdržel od Jana Čipery výpověď ve zkušební době, zároveň k datu 30. 11. 2018 přerušil svou živnost s přiděleným IČ: 10264841, když v průběhu živnostenského podnikání odváděl minimální částky pojistného na sociální zabezpečení, následně dne 3. 12. 2018 podal žádost o podporu v nezaměstnanosti, která mu byla přiznána od 1. 12. 2018 na dobu 11 měsíců v maximální výši, tj. v částce 16 682 Kč měsíčně, která mu byla vypočítána z čistého měsíčního příjmu ve výši 37 100 Kč od zaměstnavatele spol. Autokop s. r. o. a z posledního vyměřovacího základu z činnosti OSVČ, tedy z celkového příjmu ve výši 44 158 Kč; za období od 1. 12. 2018 do 9. 9. 2019 mu bylo vyplaceno celkem 155 143 Kč, přičemž bez existence účelové pracovní smlouvy uzavřené se spol. Autokop s. r. o. by mu byla přiznána podpora v nezaměstnanosti v celkové výši pouze 33 073 Kč, neoprávněně tak vyčerpal částku 122 070 Kč, přičemž k datu 9. 9. 2019 byl vyřazen z evidence uchazečů o zaměstnání z důvodu maření součinnosti a dne 1. 11. 2019 opět svou živnost obnovil,
4) Ing. Miroslav Čipera dne 29. 6. 2020 účelově uzavřel se spol. Autovrakov s. r. o., zastoupenou Janem Čiperou, pracovní smlouvu s nástupem do zaměstnání dne 29. 6. 2020, na dobu neurčitou se zkušební dobou 2 měsíce, s hrubou měsíční mzdou ve výši 59 540 Kč, na pracovní pozici obchodního zástupce, ovšem již dne 30. 6. 2020 obdržel od Jana Čipery výpověď ve zkušební době, k datu 30. 6. 2020 přerušil svou živnost s přiděleným IČ: 10264841, když v průběhu živnostenského podnikání odváděl minimální částky pojistného na sociální zabezpečení, následně dne 1. 7. 2020 podal žádost o podporu v nezaměstnanosti, která mu byla přiznána od 1. 7. 2020 na dobu 11 měsíců v maximální výši, tj. v částce 19 389 Kč měsíčně, a která mu byla vypočítána z čistého měsíčního příjmu ve výši 43 100 Kč od zaměstnavatele spol. Autovrakov s. r. o. a z posledního vyměřovacího základu z činnosti OSVČ, tedy z celkového příjmu ve výši 51 275 Kč, za období od 1. 7. 2020 do 31. 5. 2021 mu bylo takto vyplaceno celkem 213 279 Kč, přičemž bez existence účelové pracovní smlouvy uzavřené se spol. Autovrakov s. r. o. by mu byla přiznána podpora v nezaměstnanosti v celkové výši pouze 44 557 Kč, neoprávněně tak vyčerpal částku ve výši 168 722 Kč, načež dne 1. 6. 2021 opět svou živnost obnovil,
5) Ing. Miroslav Čipera dne 29. 11. 2021 účelově uzavřel se spol. Autokop s. r. o., zastoupenou Janem Čiperou, pracovní smlouvu s nástupem do zaměstnání dne 29. 11. 2021, na dobu neurčitou se zkušební dobou 3 měsíce, s hrubou měsíční mzdou ve výši 45 000 Kč, na pracovní pozici IT specialisty, ovšem již dne 30. 11. 2021 obdržel od Jana Čipery výpověď ve zkušební době, zároveň k datu 30. 11. 2021 přerušil svou živnost s přiděleným IČ: 10264841, když v průběhu živnostenského podnikání odváděl minimální částky pojistného na sociální zabezpečení, následně dne 1. 12. 2021 podal žádost o podporu v nezaměstnanosti, která mu byla přiznána od 1. 12. 2021 na dobu 11 měsíců v maximální výši, tj. ve výši 20 075 Kč měsíčně a která mu byla vypočítána z čistého měsíčního příjmu ve výši 45 000 Kč od zaměstnavatele spol. Autokop s. r. o. a z posledního vyměřovacího základu z činnosti OSVČ, tedy z celkového příjmu ve výši 53 709 Kč, za období od 1. 12. 2021 do 31. 10. 2022 mu bylo vyplaceno celkem 220 825 Kč, přičemž bez existence účelové pracovní smlouvy by mu byla přiznána podpora v nezaměstnanosti v celkové výši pouze 47 465 Kč, neoprávněně tak vyčerpal částku ve výši nejméně 173 360 Kč,
popsaným jednáním tak způsobil obviněný Ing. Miroslav Čipera společně s obviněným Janem Čiperou Úřadu práce ČR, Krajská pobočka v Českých Budějovicích, škodu ve výši nejméně 687 499 Kč,
II.
1) Ing. Renata Čiperová dne 7. 4. 2015 účelově uzavřela se spol. Autovrakov s. r. o., zastoupenou Janem Čiperou, pracovní smlouvu s nástupem do zaměstnání dne 7. 4. 2015, na dobu neurčitou se zkušební dobou 3 měsíce, s čistou měsíční mzdou ve výši 32 600 Kč na pracovní pozici počítačový designér, ovšem již dne 10. 4. 2015 obdržela od Jana Čipery výpověď ve zkušební době, zároveň dne 30. 3. 2015 přerušila svou živnost s přiděleným IČ: 12932779, kdy odváděla minimální částky pojistného na sociální zabezpečení, následně dne 15. 4. 2015 podala žádost o podporu v nezaměstnanosti, která jí byla přiznána od 11. 4. 2015 na dobu 8 měsíců v maximální výši, tj. v částce 14 604 Kč měsíčně a která jí byla vypočítána z čistého měsíčního příjmu ve výši 32 600 Kč od zaměstnavatele spol. Autovrakov s. r. o., za období od 11. 4. 2015 do 10. 12. 2015 jí bylo vyplaceno celkem 116 675 Kč, přičemž bez existence účelové pracovní smlouvy by jí byla přiznána podpora v nezaměstnanosti v celkové výši pouze 26 561 Kč, neoprávněně tak vyčerpala na podpoře v nezaměstnanosti částku ve výši 90 114 Kč, načež dne 1. 2. 2016 se nechala zaměstnat u spol. Autokop s. r. o.,
2) Ing. Renata Čiperová dne 1. 8. 2016 účelově uzavřela se spol. Autovrakov s. r. o., zastoupenou Janem Čiperou, pracovní smlouvu s nástupem do zaměstnání dne 1. 8. 2016, na dobu neurčitou se zkušební dobou 3 měsíce, s čistou měsíční mzdou ve výši 33 500 Kč, na pracovní pozici obchodního zástupce, ovšem již dne 4. 8. 2016 obdržela od Jana Čipery výpověď ve zkušební době, přičemž dne 31. 7. 2016 skončil i její pracovní poměr u spol. Autokop s. r. o., kde pobírala za výkon práce na stejné pracovní pozici třetinovou mzdu, a dne 5. 8. 2016 podala žádost o podporu v nezaměstnanosti, která jí byla přiznána od 5. 8. 2016 na dobu 11 měsíců v maximální výši, tj. 15 024 Kč měsíčně a která jí byla vypočítána z čistého měsíčního příjmu ve výši 33 500 Kč od zaměstnavatele spol. Autovrakov s. r. o., za období od 5. 8. 2016 do 4. 7. 2017 jí bylo vyplaceno celkem 165 265 Kč, přičemž bez existence účelové pracovní smlouvy by jí byla přiznána podpora v nezaměstnanosti v celkové výši pouze 50 685 Kč, neoprávněně tak vyčerpala na podpoře v nezaměstnanosti částku 114 580 Kč, načež dnem 5. 7. 2017 obnovila svou živnost s přiděleným IČ: 12932779,
3) Ing. Renata Čiperová dne 16. 3. 2018 účelově uzavřela se spol. Pahofi s. r. o., zastoupenou Janem Čiperou, pracovní smlouvu s nástupem do zaměstnání dne 16. 3. 2018, na dobu neurčitou se zkušební dobou 2 měsíce, s hrubou měsíční mzdou ve výši 50 900 Kč, na pracovní pozici obchodního zástupce, ovšem již dne 19. 3. 2018 obdržela od Jana Čipery výpověď ve zkušební době, zároveň dne 18. 3. 2018 přerušila svou živnost s přiděleným IČ: 12932779, kdy v průběhu živnostenského podnikání odváděla minimální částky pojistného na sociální zabezpečení, následně dne 20. 3. 2018 podala žádost o podporu v nezaměstnanosti, která jí byla přiznána od 20. 3. 2018 na dobu 11 měsíců v maximální výši 16 682 Kč měsíčně a která jí byla vypočítána z čistého měsíčního příjmu ve výši 37 100 Kč od zaměstnavatele spol. Pahofi s. r. o., za období od 20. 3. 2018 do 19. 4. 2018 jí bylo vyplaceno celkem 17 023 Kč, přičemž bez existence účelové pracovní smlouvy by jí byla přiznána podpora v nezaměstnanosti v celkové výši 4 682 Kč, neoprávněně tak vyčerpala na podpoře v nezaměstnanosti celkem 12 341 Kč, dnem 19. 4. 2018 byla vyřazena z evidence uchazečů o zaměstnání z důvodu maření součinnosti, čímž jí zanikl i nárok na podporu v nezaměstnanosti a dnem 2. 7. 2018 opět obnovila svou živnost s přiděleným IČ: 12932779,
4) Ing. Renata Čiperová dne 24. 10. 2018 účelově uzavřela se spol. Pahofi s. r. o., zastoupenou Janem Čiperou, pracovní smlouvu s nástupem do zaměstnání dne 24. 10. 2018, na dobu neurčitou se zkušební dobou 3 měsíce, s čistou měsíční mzdou ve výši 37 200 Kč, na pracovní pozici obchodního zástupce, ovšem již dne 31. 10. 2018 obdržela od Jana Čipery výpověď ve zkušební době, zároveň k datu 31. 10. 2018 přerušila svou živnost s přiděleným IČ: 12932779, kdy odváděla minimální částky pojistného na sociální zabezpečení, následně dne 1. 11. 2018 podala žádost o podporu v nezaměstnanosti, která jí byla přiznána od 1. 11. 2018 na dobu 11 měsíců v maximální výši 16 682 Kč měsíčně a která jí byla vypočítána z čistého měsíčního příjmu ve výši 37 125 Kč od zaměstnavatele spol. Pahofi s. r. o. a z posledního vyměřovacího základu z činnosti OSVČ, tedy z celkového příjmu ve výši 44 183 Kč, za období od 1. 11. 2018 do 2. 6. 2019 jí bylo vyplaceno celkem 117 887 Kč, přičemž bez existence účelové pracovní smlouvy by jí byla přiznána podpora v nezaměstnanosti v celkové výši pouze 51 951 Kč, neoprávněně tak vyčerpala na podpoře v nezaměstnanosti celkem 65 936 Kč, dnem 2. 6. 2019 byla vyřazena z evidence uchazečů o zaměstnání z důvodu maření součinnosti, čímž jí zanikl i nárok na podporu v nezaměstnanosti a dnem 1. 7. 2019 opět obnovila svou živnost s přiděleným IČ: 12932779,
5) Ing. Renata Čiperová dne 19. 12. 2019 účelově uzavřela se spol. Autovrakov s. r. o., zastoupenou Janem Čiperou, pracovní smlouvu s nástupem do zaměstnání dne 19. 12. 2019, na dobu neurčitou se zkušební dobou 2 měsíce, s hrubou měsíční mzdou ve výši 42 000 Kč, na pracovní pozici obchodního zástupce, ovšem již dne 23. 12. 2019 obdržela od Jana Čipery výpověď ve zkušební době, zároveň dne 20. 12. 2019 přerušila svou živnost s přiděleným IČ: 12932779, kdy odváděla minimální částky pojistného na sociální zabezpečení, následně dne 27. 12. 2019 podala žádost o podporu v nezaměstnanosti, která jí byla přiznána od 24. 12. 2019 na dobu 11 měsíců v maximální výši, a to 18 111 Kč měsíčně po dobu prvních dvou měsíců, 15 510 Kč po dobu dalších dvou měsíců a 13 959 Kč po zbývající podpůrčí dobu a která jí byla vypočítána z čistého měsíčního příjmu ve výši 31 020 Kč od zaměstnavatele spol. Autovrakov s. r. o., za období od 24. 12. 2019 do 20. 4. 2020 jí bylo vyplaceno celkem 66 208 Kč, přičemž bez existence účelové pracovní smlouvy by jí byla přiznána podpora v nezaměstnanosti v celkové výši 17 017 Kč, neoprávněně tak vyčerpala na podpoře v nezaměstnanosti celkem 49 191 Kč, dnem 20. 4. 2020 byla vyřazena z evidence uchazečů o zaměstnání na vlastní žádost, čímž jí zanikl i nárok na podporu v nezaměstnanosti a dnem 21. 4. 2020 opět obnovila svou živnost s přiděleným IČ: 12932779,
6) Ing. Renata Čiperová dne 1. 9. 2020 účelově uzavřela se spol. Autokop s. r. o., zastoupenou Janem Čiperou, pracovní smlouvu s nástupem do zaměstnání dne 1. 9. 2020, na dobu neurčitou se zkušební dobou 3 měsíce, s hrubou měsíční mzdou ve výši 60 000 Kč, na pracovní pozici obchodního zástupce, ovšem již dne 4. 9. 2020 obdržela od Jana Čipery výpověď ve zkušební době, zároveň dne 31. 8. 2020 přerušila svou živnost s přiděleným IČ: 12932779, kdy odváděla minimální částky pojistného na sociální zabezpečení, následně dne 9. 9. 2020 podala žádost o podporu v nezaměstnanosti, která jí byla přiznána od 5. 9. 2020 na dobu 11 měsíců v maximální výši tj. 19 389 Kč měsíčně a která byla vypočítána z čistého měsíčního příjmu ve výši 43 500 Kč od zaměstnavatele spol. Autokop s. r. o.; za období od 5. 9. 2020 do 5. 5. 2021 jí bylo vyplaceno celkem 155 655 Kč, přičemž bez existence účelové pracovní smlouvy by jí byla přiznána podpora v nezaměstnanosti v celkové výši pouze 33 622 Kč, neoprávněně tak na podpoře v nezaměstnanosti vyčerpala celkem 122 033 Kč, dnem 5. 5. 2021 byla vyřazena z evidence uchazečů o zaměstnání na vlastní žádost, čímž jí zanikl i nárok na podporu v nezaměstnanosti a dnem 6. 5. 2021 opět obnovila svou živnost s přiděleným IČ: 12932779,
7) Ing. Renata Čiperová dne 1. 8. 2021 účelově uzavřela se spol. Autovrakov s. r. o., zastoupenou Janem Čiperou, pracovní smlouvu s nástupem do zaměstnání dne 1. 8. 2021, na dobu neurčitou se zkušební dobou 3 měsíce, s čistou měsíční mzdou ve výši 45 700 Kč, na pracovní pozici obchodního zástupce, ovšem již dne 5. 8. 2021 obdržela od Jana Čipery výpověď ve zkušební době, zároveň dne 31. 7. 2021 přerušila svou živnost s přiděleným IČ: 12932779, kdy odváděla minimální částky pojistného na sociální zabezpečení, následně dne 9. 8. 2021 podala žádost o podporu v nezaměstnanosti, která jí byla přiznána od 6. 8. 2021 na dobu 11 měsíců v maximální výši tj. 20 075 Kč měsíčně a která byla vypočítána z čistého měsíčního příjmu ve výši 45 700 Kč od zaměstnavatele spol. Autovrakov s. r. o.; za období od 6. 8. 2021 do 31. 5. 2022 jí bylo vyplaceno celkem 197 512 Kč, přičemž bez existence účelové pracovní smlouvy by jí byla přiznána podpora v nezaměstnanosti v celkové výši pouze 42 920 Kč, na podpoře v nezaměstnanosti tak neoprávněně vyčerpala nejméně 154 592 Kč,
popsaným jednáním tak způsobila Ing. Renata Čiperová společně s Janem Čiperou Úřadu práce ČR, Krajská pobočka v Českých Budějovicích, škodu ve výši nejméně 608 787 Kč.
III.
1) Dita Krupicová dne 1. 1. 2018 účelově uzavřela se spol. Pahofi s. r. o., zastoupenou Janem
Čiperou, pracovní smlouvu s nástupem do zaměstnání dne 1. 1. 2018, na dobu neurčitou se zkušební dobou 2 měsíce, s hrubou měsíční mzdou ve výši 50 900 Kč, na pracovní pozici obchodního zástupce, ovšem již dne 3. 1. 2018 obdržela od Jana Čipery výpověď ve zkušební době, když před tím ke dni 31. 12. 2017 předcházejícímu bezprostředně vznik pracovního poměru, ukončila i výkon činnosti na základě dohody o pracovní činnosti ze dne 1. 1. 2017, uzavřené se spol. Autokop s. r. o., kdy na základě jejího příjmu z této pracovní činnosti by jí náležela podpora v nezaměstnanosti vypočítaná z částky 1 077 Kč, následně dne 4. 1. 2018 podala žádost o podporu v nezaměstnanosti, která jí byla přiznána od 4. 1. 2018 na dobu 5 měsíců v maximální výši 16 682 Kč, vypočítaná z jejího čistého měsíčního příjmu ve výši 37 100 Kč od zaměstnavatele spol. Pahofi s. r. o.; za období od 4. 1. 2018 do 1. 6. 2018 jí bylo vyplaceno celkem 82 353 Kč, přičemž bez existence účelové pracovní smlouvy by jí byla přiznána za stejné období podpora v nezaměstnanosti v celkové výši pouze 2 935 Kč, na podpoře v nezaměstnanosti tak neoprávněně vyčerpala celkem 79 418 Kč, načež dne 2. 6. 2018 opět uzavřela dohodu o pracovní činnosti se spol. Clean Team s.r.o., v níž vykonává funkci jednatele,
2) Dita Krupicová dne 4. 9. 2018 účelově uzavřela se spol. Pahofi s. r. o., zastoupenou Janem
Čiperou, pracovní smlouvu s nástupem do zaměstnání dne 4. 9. 2018, na dobu neurčitou se zkušební dobou 3 měsíce, s čistou měsíční mzdou ve výši 37 100 Kč, na pracovní pozici telefonické vyhledávání zákazníků, ovšem již dne 7. 9. 2018 obdržela od Jana Čipery výpověď ve zkušební době, když ke dni 3. 9. 2018 předcházejícímu bezprostředně vznik pracovního poměru ukončila i svou činnost na základě dohody o pracovní činnosti ze dne 2. 6. 2018, uzavřené se spol. Clean Team s.r.o., kdy na základě jejího příjmu z této pracovní činnosti by jí
náležela podpora v nezaměstnanosti vypočítaná z částky 1 785 Kč, následně dne 10. 9. 2018 podala žádost o podporu v nezaměstnanosti, která jí byla přiznána od 8. 9. 2018 na dobu 5 měsíců v maximální výši 16 682 Kč, vypočítané z čistého měsíčního příjmu ve výši 37 100 Kč od zaměstnavatele spol. Pahofi s. r. o.; za období od 8. 9. 2018 do 5. 2. 2019 jí bylo vyplaceno
celkem 82 497 Kč, přičemž bez existence účelové pracovní smlouvy by jí byla za stejné období
přiznána podpora v nezaměstnanosti v celkové výši pouze 4 867 Kč, na podpoře v nezaměstnanosti tak neoprávněně vyčerpala celkem 77 630 Kč, načež dnem 6. 2. 2019 opět uzavřela dohodu o pracovní činnosti se spol. Clean Team s. r. o., v níž vykonává funkci jednatele,
3) Dita Krupicová dne 18. 2. 2020 účelově uzavřela se spol. Pahofi s. r. o., zastoupenou Janem Čiperou, pracovní smlouvu s nástupem do zaměstnání dne 18. 2. 2020, na dobu neurčitou se zkušební dobou 3 měsíce, s čistou měsíční mzdou ve výši 43 100 Kč, na pracovní pozici telefonické a osobní vyhledávání zákazníků, ovšem již dne 21. 2. 2020 obdržela od Jana Čipery výpověď ve zkušební době, když před tím ke dni 17. 2. 2020 předcházejícímu bezprostředně vznik pracovního poměru ukončila i výkon činnosti na základě dohody o pracovní činnosti ze dne 6. 2. 2019, uzavřené se spol. Clean Team s. r. o., kdy na základě jejího příjmu z této pracovní činnosti by jí náležela podpora v nezaměstnanosti vypočítaná z částky pouze 2 670 Kč, následně dne 24. 2. 2020 podala žádost o podporu v nezaměstnanosti, která jí byla přiznána od 22. 2. 2020 na dobu 5 měsíců v maximální výši 19 389 Kč vypočítané z čistého měsíčního příjmu ve výši 43 100 Kč od zaměstnavatele spol. Pahofi s. r. o.; za období od 22. 2. 2020 do 6. 7. 2020 jí bylo vyplaceno celkem 86 658 Kč, přičemž bez existence účelové pracovní smlouvy by jí byla přiznána podpora v nezaměstnanosti v celkové výši pouze 6 694 Kč, na podpoře v nezaměstnanosti tak neoprávněně vyčerpala celkem 79 964 Kč, načež dne 7. 7. 2020 opět uzavřela dohodu o pracovní činnosti se spol. Clean Team s. r. o., v níž vykonává funkci jednatele,
4) Dita Krupicová dne 29. 12. 2020 účelově uzavřela se spol. Autovrakov s. r. o., zastoupenou
Janem Čiperou, pracovní smlouvu s nástupem do zaměstnání dne 29. 12. 2020, na dobu neurčitou se zkušební dobou 3 měsíce, s hrubou měsíční mzdou ve výši 66 300 Kč, na pracovní pozici obchodní zástupce, ovšem již dne 31. 12. 2020 obdržela od Jana Čipery výpověď ve zkušební době, když současně ke dni 31. 12. 2020 ukončila i výkon činnosti na základě dohody o pracovní činnosti ze dne 7. 7. 2020, uzavřené se spol. Clean Team s. r. o., kdy na základě jejího příjmu z této pracovní činnosti by jí náležela podpora v nezaměstnanosti vypočítaná z částky pouze 2 670 Kč, následně dne 3. 1. 2021 podala žádost o podporu v nezaměstnanosti, která jí byla přiznána od 1. 1. 2021 na dobu 5 měsíců v maximální výši 20 075 Kč vypočtené z jejího čistého měsíčního příjmu ve výši 45 700 Kč od zaměstnavatele spol. Autovrakov s. r. o. a z čistého příjmu z uzavřené dohody o pracovní činnosti uzavřené se spol. Clean Team s. r. o., tedy z celkového příjmu ve výši 48 370 Kč; za období od 1. 1. 2021 do 30. 5. 2021 jí bylo vyplaceno celkem 99 727 Kč, přičemž bez existence účelové pracovní smlouvy by jí byla přiznána podpora v nezaměstnanosti v celkové výši pouze 7 305 Kč, na podpoře v nezaměstnanosti tak neoprávněně vyčerpala celkem 92 422 Kč, načež dne 31. 5. 2021 opět uzavřela dohodu o pracovní činnosti se spol. Clean Team s. r. o., v níž vykonává funkci jednatele, popsaným jednáním tak způsobila Dita Krupicová společně s Janem Čiperou, Úřadu práce ČR, Krajská pobočka v Českých Budějovicích, škodu ve výši nejméně 329 434 Kč.
3. Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 26. 7. 2023, sp. zn. 3 To 281/2023, rozhodl tak, že podle §256 tr. ř. odvolání obviněných Jana Čipery, Ing. Miroslava Čipery, Ing. Renaty Čiperové a Dity Krupicové jako nedůvodná zamítl.
II.
Dovolání obviněných a vyjádření k nim
4. Proti výše označeným rozhodnutím soudů nižších stupňů podal obviněný Jan Čipera prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., tedy že rozhodná skutková zjištění učiněná soudem, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, že nedůvodně nebyly provedeny navrhované podstatné důkazy, a dále že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Rovněž obviněný Ing. Miroslav Čipera opřel své dovolání o dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.
5. Oba obvinění v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. shodně namítali nesprávnost zjištění odvolacího soudu, že šlo o ojedinělé jednání obviněných, když podle obsahu provedených důkazů obviněný Ing. Miroslav Čipera čerpal podporu v nezaměstnanosti opakovaně již od roku 2010, stejně jako jeho manželka, což dokladují listiny na č. l. 95–96 a 814 a násl. spisu. Právě okolnost opakovaného jednání vyvolala u obviněných přesvědčení, že jejich dosavadní postup je v souladu se zákonem a že budou-li takto postupovat i v budoucnu, nedopustí se tím ničeho nezákonného, což má podstatný význam pro posouzení jejich zavinění z hlediska právního omylu negativního podle §19 tr. zákoníku.
6. Obvinění dále poukázali na to, že za účelem podrobnějšího objasnění okolností, za kterých docházelo k čerpání podpory v nezaměstnanosti v návaznosti na policejní šetření, navrhovali výslech příslušné pracovnice Úřadu práce – krajské pobočky v Českých Budějovicích, avšak odvolací soud tento důkaz nedůvodně neprovedl.
7. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. shodně namítali, že odvolací soud neposuzoval žalovaný skutek z hlediska právního omylu obviněného podle §19 tr. zákoníku a odkázali na sdělení policejního orgánu na č. l. 119 spisu a úřadu práce na č. l. 98 spisu, kdy v důsledku podaného trestního oznámení jim byla nejprve pozastavena podpora v nezaměstnanosti, avšak následně jim byla doplacena, a byli tedy ujištěni, že jim po právu náleží. Nastala tedy obdobná situace jako v případě rozhodnutí publikovaném pod č. R 28/2021-II.
8. Nadto obviněný Ing. Miroslav Čipera namítal, že absentuje i objektivní stránka daného přečinu, tedy, že by jiného uvedl v omyl, jeho omylu využil nebo mu zamlčel podstatné skutečnosti. Obviněný splnil všechny podmínky pro přiznání podpory v nezaměstnanosti a soud sám uzavřel, že pracovní poměry, které uzavíral, má za platné. Otázka, zda byla naplněna objektivní stránka přečinu podvodu v případě, že dávky podpory v nezaměstnanosti byly vyplaceny oprávněně, když obviněný uvedl všechny skutečnosti po pravdě a tyto doložil, zůstala v odůvodnění odvolacího soudu nezodpovězena. Stejně tak se soudy nižších stupňů podle dovolatele nezabývaly posouzením jeho jednání v omylu a hodnocením jeho úmyslu.
9. Obviněný Jan Čipera dále namítal nesprávnost výroku o náhradě škody, neboť v důsledku neexistence pracovních poměrů by nevznikla ani povinnost odvést z vyplacených mezd částky na daň ze mzdy, na sociální a zdravotní pojištění, k čemuž však ve skutečnosti došlo. V tomto směru odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 10. 2015, sp. zn. 8 Tdo 1002/2015, v němž se konstatuje, že: „ Pokud by se soudům podařilo prokázat fiktivnost pracovně právního vztahu mezi obviněnými, musely by se při následném určení výše pečlivě zaobírat veškerým pohybem na majetku Českého státu v souvislosti s tímto neexistujícím poměrem, tedy všemi povinnými odvody, včetně daně z příjmu .“
10. Podle obou obviněných se soudy nižších stupňů při svém rozhodování o náhradě škody opomněly zabývat též otázkou spoluzavinění poškozeného na vzniku škody ve smyslu §2918 občanského zákoníku. I kdyby byly závěry obou soudů ve vztahu k vině obviněných správné, neznamená to, že by nečinnost či nedostatečnou obezřetnost nebylo možno přičítat Úřadu práce jako okolnost, jejímž následkem škoda vznikla nebo se zvětšila ve smyslu §2918 občanského zákoníku.
11. Obviněný Jan Čipera též reagoval na přijetí zákona č. 349/2023 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s konsolidací veřejných rozpočtů, který byl vyhlášen ve Sbírce zákonů dne 12. prosince 2023, a zaslal přípis včetně přílohy v podobě důvodové zprávy ke zmiňovanému zákonu. Dovolatel z uvedeného dovodil, že praxe účelového ukončování pracovních poměrů z důvodu čerpání podpory v nezaměstnanosti je natolik častá, že jí podle stávající právní úpravy nelze účinně bránit, a proto nezbývá než přistoupit k novelizaci zákona. Naopak, byl-li by řešením takové praxe její trestněprávní postih (tak, jak je proti němu uplatněn v této trestní věci), pak by k legislativní změně nebyl důvod. Přijatá novela zákona o zaměstnanosti tak staví celé trestní stíhání obviněného do nového světla, které významně zpochybňuje trestnost stíhaného jednání. Obviněný proto navrhl, aby dovolací soud provedl důkaz důvodovou zprávou k tomuto zákonu, konkrétně tou její částí, která se vztahuje k novelizaci zákona o zaměstnanosti č. 435/2004 Sb. (jde o část důvodové zprávy, která je obsažena na stranách 503 až 506).
12. Závěrem svého mimořádného opravného prostředku obviněný Jan Čipera navrhl, aby předseda senátu Nejvyššího soudu podle §265o odst. 1 tr. ř. odložil výkon rozhodnutí, proti němuž bylo podáno dovolání, a to v části týkající se povinnosti k náhradě škody. Současně navrhl, aby bylo napadené usnesení odvolacího soudu podle §265k odst. 1 tr. ř., případně i podle §265k odst. 2 tr. ř., za přiměřeného užití §261 tr. ř., zrušeno, a aby bylo odvolacímu soudu přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
13. Obviněný Ing. Miroslav Čipera závěrem svého dovolání podotknul, že jím namítané vady se týkají rovněž obviněných Ing. Renaty Čiperové a Dity Krupicové s tím, že pokud dovolací soud jeho mimořádnému opravnému prostředku vyhoví, mělo by být ve vztahu k nim použito beneficium cohaesionis . Proto navrhl, aby bylo napadené usnesení odvolacího soudu podle §265k odst. 1 tr. ř., případně i podle §265k odst. 2 tr. ř., za přiměřeného užití §261 tr. ř., zrušeno, a aby bylo odvolacímu soudu přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
14. Opisy dovolání obviněných byly soudem prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. zaslány k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství uvedl, že uplatněné skutkové námitky rozhodně nelze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť mezi důkazy,
na které obhajoba poukazuje, a skutkovými zjištěními, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, není jakýkoliv rozpor. Dřívější krátkodobá zaměstnání Ing. Čiperové, na které navazovaly podpory v nezaměstnanosti vyplácené úřadem práce, nejsou pro posouzení věci vůbec rozhodující. Případné dřívější zkušenosti obviněných týkající se toho, že i při krátkodobém zaměstnání lze získat podporu v nezaměstnanosti rozhodně nemohou vést ke vzniku právního omylu na jejich straně, pokud v případě stíhaného skutku, který se odehrál později, zcela záměrně bez vážného úmyslu realizovat pracovní poměr účelově uzavírali pracovní smlouvy s vysokou hrubou mzdou, aby následně neoprávněně nárokovali podporu v nezaměstnanosti. Předchozí případy, kdy úřad práce obviněným bez sankce podporu v nezaměstnanosti vyplácel, nelze vykládat ve prospěch obviněných tak, že se snad mohli domnívat, že jednají po právu. Ve věci není ani vůbec rozhodné, jak danou problematiku posuzoval v roce 2016 policejní orgán, neboť neodhalení trestné činnosti pro nedostatek důkazů či znalosti rozhodných okolností, nemůže zakládat omyl obviněných. Stejně tak by tento omyl nebyl založen ani v případě nesprávného postupu policejního orgánu. Rozhodné je totiž toliko vědomí obviněných o účelovosti a fiktivnosti jejich pracovněprávních vztahů, které cílily k neoprávněnému vylákání podpor v nezaměstnanosti. Vyrozumění úřadu práce policejním orgánem pod č. j. KRPC-152712-14/ČJ/2016-0201181 činěné na základě trestního oznámení úřadu práce v roce 2016 nelze jakkoliv ztotožňovat s presumpcí správnosti správních aktů, neboť se jednak nejednalo o správní akt, jednak se zjevně ani nejednalo o konečné rozhodnutí, které by nebylo možné změnit. Naopak bylo jej možné změnit kdykoliv např. na základě výkonu dozorových oprávnění státního zástupce ve smyslu §157 odst. 2 tr. ř. nebo v případě přehodnocení věci policejním orgánem na základě nových skutečností. Citovaný judikát Nejvyššího soudu R 28/2021-II se zjevně dotýká jiné problematiky, konkrétně nakládání s vojenským materiálem, u něhož bylo při koupi deklarováno Vojenským technickým ústavem, že právě charakter vojenského materiálu nemá. Jednalo se tedy mj. o řešení otázky zavinění ve vztahu k nakládání s věcí, o jejímž charakteru existovaly pochybnosti. V aktuálně posuzovaném případě však byl obviněným pravý stav účelového uzavírání jejich pracovních poměrů s cílem vylákat ze strany úřadu práce výplaty podpor v nezaměstnanosti zcela znám. Proto citované rozhodnutí Nejvyššího soudu nelze vůbec na předmětnou věc aplikovat.
15. Podle státního zástupce v dané věci ani nebyla nesprávně vyčíslena výše škody,
a to jak z hlediska vzniku škody jako kvalifikačního znaku skutkové podstaty trestného činu podvodu dle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, tak z hlediska výroku o výši přiznaného nároku na náhradu škody podle §228 odst. 1 tr. ř. Státní zástupce má ve shodě s odvolacím soudem za to, že od výše neoprávněně vyplacených podpor v nezaměstnanosti nelze částky, které byly obviněnými zaplaceny jako zákonné odvody za zaměstnance, odečíst, neboť se jedná toliko
o náklady trestné činnosti. V tomto smyslu lze doplnit, že odůvodnění odvolacího soudu koresponduje s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 7. 8. 2013 sp. zn. 5 Tdo 693/2013. Podle státního zástupce výši způsobené škody nelze snižovat ani v důsledku uplatněné námitky bezdůvodného obohacení státu v důsledku plateb odvodů za zaměstnance. Bezdůvodné obohacení státu zde totiž vůbec nevzniká z důvodů uvedených v §2997 odst. 1 věta druhá občanského zákoníku, podle které právo na vrácení nemá ani ten, kdo jiného obohatil s vědomím, že k tomu není povinen, ledaže plnil z právního důvodu, který později nenastal nebo odpadl . Jedná se o tzv. vědomé plnění nedluhu. Dle komentářové literatury k občanskému právu na vrácení mj. nemá, kdo jinému plnil nedluh s úmyslem podvodným (srov. Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část §2055–3014. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, výklad k ustanovení §2997, marg. 11, str. 1944).
16. Pokud se v dovolání poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 1002/2015, pak v tomto se primárně řešila otázka nedostatečně skutkově objasněného stavu, zda obviněná neoprávněně nárokovala peněžitou podporu v mateřství, přičemž Nejvyšší soud vytýkal soudům nižších stupňů, že fiktivnost pracovněprávního vztahu nijak nezkoumaly (naopak jeho existenci vůbec nezpochybňovaly). Výhrady byly učiněny i k popisu skutku. Teprve nad rámec těchto vytýkaných nedostatků bylo skutečně konstatováno, že pokud by se soudům podařilo prokázat fiktivnost pracovněprávního vztahu mezi obviněnými, musely by se při následném určování výše škody pečlivě zaobírat veškerým pohybem na majetku českého státu v souvislosti s tímto neexistujícím poměrem, tedy všemi povinnými odvody, včetně daně z příjmu. Stejně tak by musely vzít v potaz i případný nárok na rodičovský příspěvek, který by obviněné Ing. I. S. nepochybně vznikl . Z uvedeného však plyne, že v předcházejícím řízení tato otázka vůbec argumentačně řešena nebyla. Nejvyšší soud proto toliko uložil, že soudy se eventuálně (pokud bude jinak prokázána fiktivnost pracovněprávního vztahu), mají otázkami povinných odvodů z hlediska výše škody zaobírat. Nebylo však explicitně vyřčeno, že o tyto odvody je nutné výši škody snížit. V aktuálním případě se právě odvolací soud danou otázkou právně zabýval a posoudil učiněné odvody jako náklady trestné činnosti, což lze samo o sobě i při doplněné argumentaci o neexistenci bezdůvodného obohacení, která v citovaném judikátu řešena nebyla, akceptovat.
17. Ze všech shora uvedených důvodů proto státní zástupce navrhl, aby dovolání obviněných Jana Čipery a Ing. Miroslava Čipery byla v neveřejném zasedání, k jehož konání může Nejvyšší soud přistoupit podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř., odmítnuta podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněná.
18. V replice k vyjádření státního zástupce obviněný Jan Čipera setrval na své dovolací argumentaci. Vyslovil podiv nad tím, že státní zástupce nepřiznal váhu závěrům Policie České republiky ve vztahu k jejímu sdělení ohledně trestního oznámení posuzované trestné činnosti z roku 2016. Rovněž má za to, že státní zástupce relativizuje judikaturu ke stanovení výše škody, pokud tato nebyla snížena o částky obviněným skutečně zaplacené na povinných odvodech. Ve vztahu k výroku o náhradě škody poukazuje na to, že státní zástupce se opomenul vyjádřit ke spoluzavinění poškozeného.
III.
Přípustnost a důvodnost dovolání
19. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř.
20. Nejvyšší soud shledal, že v případě obou obviněných jsou dovolání přípustná, dovolání byla podána obviněnými jako osobami oprávněnými prostřednictvím obhájců, v zákonných lhůtách a na místě, kde lze podání učinit. Dovolání obsahují i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
21. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obvinění dovolání opírají, lze podřadit pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., na které je v dovoláních ve smyslu výše uvedeného odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 tr. ř.).
22. Dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívá v tom, že „rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy“ . Za právně relevantní dovolací námitky ze strany obviněných lze tedy považovat správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, procesní bezvadnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř.
23. Tento dovolací důvod umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám v rozhodných skutkových zjištěních, která jsou určující pro naplnění zákonných znaků trestného činu, jímž byl obviněný pravomocně uznán vinným, popř. zproštěn obžaloby, event. ve vztahu k němuž bylo rozhodnuto některým z dalších druhů rozhodnutí taxativně uvedených v §265a odst. 2 tr. ř. Věcně podchycuje tři okruhy nejzásadnějších vad ve skutkových zjištěních, kterými jsou: případy tzv. extrémního nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkazu, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcného důkazu zajištěného při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkazu nezákonným odposlechem apod.) a vady spočívající v tzv. důkazu opomenutém, tj. důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení ani nebylo soudem věcně adekvátně odůvodněno.
24. Oba obvinění dále odkázali na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který je možné iniciovat tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu lze zásadně namítat vady hmotněprávní povahy, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny právní vady v napadených rozhodnutích spatřované. To znamená, že předmětný dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotněprávní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03).
25. Nadto Nejvyšší soud i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněného, včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
26. Rovněž nutno připomenout, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem, který není určen k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování se nachází v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř. korigovat toliko soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně je Nejvyšší soud oprávněn zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje reálně existující extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými.
27. Nejvyšší soud považuje předně za nezbytné ve vztahu k předmětné trestní věci uvést, že soudy nižších stupňů provedly dokazování v rozsahu potřebném pro rozhodnutí ve věci (§2 odst. 5 tr. ř.) a v odůvodnění svých rozhodnutí rozvedly, jak hodnotily provedené důkazy a k jakým závěrům přitom dospěly, přičemž z odůvodnění rozhodnutí je zřejmá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením (odpovídajícím §2 odst. 6 tr. ř.), učiněnými skutkovými zjištěními relevantními pro právní posouzení i přijatými právními závěry. Ve vztahu k dovolacím námitkám ohledně způsobu hodnocení důkazů soudy a zjišťování skutkového stavu lze připomenout, že ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. nestanoví žádná pravidla, jak pro míru důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti, tak stanovící relativní váhu určitých typů či druhů jednotlivých důkazů. Soud totiž v každé fázi řízení zvažuje, které důkazy je třeba provést, případně, zda a nakolik se jeví být nezbytným dosavadní stav dokazování doplnit. S přihlédnutím k obsahu již provedených důkazů tedy usuzuje, nakolik se jeví např. návrhy stran na doplnění dokazování důvodnými a které mají naopak z hlediska zjišťování skutkového stavu věci jen okrajový, nepodstatný význam. Shromážděné důkazy potom hodnotí podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností jednotlivě i v jejich souhrnu. Rozhodování o rozsahu dokazování tak spadá do výlučné kompetence soudů (viz též §216 odst. 1 tr. ř.). Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §2 odst. 5, 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 odst. 6, 7 tr. ř.
28. Vhodným se jeví rovněž uvést, že není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich nějaké vlastní skutkové závěry. Určující je, že mezi skutkovými zjištěními soudu na straně jedné a provedenými důkazy (a souvisejícími právními závěry) na straně druhé není zjevný nesoulad. Nadto lze dodat, že existence takového případného nesouladu mezi učiněnými skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy nemůže být založena jen na tom, že obviněný předkládá vlastní hodnocení důkazů a dovozuje z toho jiné skutkové, popř. i právní závěry (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1268/2013).
29. Ve vztahu k dovolacím námitkám, které v posuzované trestní věci oba obvinění uplatnili v rámci dovolacích důvodů zakotvených v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., musí Nejvyšší soud konstatovat, že tyto jsou obsahově shodné s těmi, se kterými se již v rámci jejich obhajoby vypořádaly soudy nižších stupňů, což je také patrno i z odůvodnění jejich rozhodnutí.
30. Soud prvního stupně velmi podrobně vyložil, na základě jakých skutkových zjištění posuzoval otázku, zda obvinění uzavírali předmětné pracovní poměry s úmyslem založit a realizovat pracovní poměr, či pouze z důvodu vzniku účasti na podpoře v nezaměstnanosti, přičemž vzal v úvahu provázanost všech tří zaměstnavatelských společností, kde jediným společníkem a jednatelem byl obviněný Jan Čipera, pracovní a mzdové poměry ostatních zaměstnanců, i to zda bylo ve finančních možnostech zaměstnavatelů reálně hradit sjednané mzdy s ohledem na jejich ekonomickou situaci, rozpory ve výpovědích obviněných, okolnosti týkající se období před a po uzavření pracovních smluv a faktickou realizací pracovních poměrů (v podrobnostech srov. body 20 – 33 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). Přitom dospěl k závěru, že pravidelný rytmus uzavírání pracovních smluv za nadstandartních platových podmínek, které se smlouva od smlouvy zvyšovaly, pracovní poměry, které vždy trvaly jen několik dní a končily výpovědí zaměstnavatelů jednajících obviněným Janem Čiperou, následné vyplácení podpory v nezaměstnanosti vypočítané na základě dokladů týkajících se právě zmiňovaných pracovních poměrů, aby po skončení podpory vždy obvinění obnovili výdělečnou činnost pouze na takovou dobu, aby jim vznikl nový nárok na podporu v nezaměstnanosti v souvislosti s novým pracovním poměrem, který s nimi sjednal obviněný Jan Čipera vždy, bezprostředně po uplynutí lhůty 6 měsíců po obnovení výdělečné činnosti, to vše svědčí pro účelovost jednání obviněných, tj. že pracovní smlouvy uzavírali s jediným úmyslem, a to nebyla realizace pracovního poměru, nýbrž dosáhnout na podporu v nezaměstnanosti v daleko vyšší částce, než na kterou by měli nárok (srov. bod 34 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). Soud prvního stupně dovodil rovněž naplnění subjektivní stránky s tím, že obvinění věděli, že je sjednána nadstandartní měsíční mzda, která neodpovídá jejich pracovní náplni a ani pracovnímu výkonu. Všichni obvinění věděli, že po ukončení pracovního poměru se jdou nahlásit na úřad práce mezi uchazeče o zaměstnání a žádat o podporu. Soud prvního stupně tedy dovodil, že obvinění jednali v přímém úmyslu, když věděli, že se dopouští protiprávního jednání a jednali tak s úmyslem obohatit se na úkor státu (srov. bod 35 odůvodnění rozsudku). V bodě 36 odůvodnění rozsudku soud prvého stupně uvedl na základě jakých skutečností byla naplněna objektivní stránka souzeného trestného činu podvodu a v bodě 42 se zabýval nároky poškozeného na náhradu škody.
31. Rovněž je třeba zmínit, že soud prvního stupně se vypořádal též s námitkou obviněných o nedostatečné kontrole a absenci zásahu ze strany poškozeného (Úřadu práce České republiky, Krajské pobočky v Českých Budějovicích), v důsledku čehož došlo k opakovanému přiznání a vyplácení podpory, a to i v souvislosti s námitkou obviněných, že již v září 2016 podal poškozený trestní oznámení na podezření na podvodné jednání na němž se měli podílet obvinění Jan Čipera a Miroslav Čipera, když šlo o skutek popsaný pod bodem I. 1). Nelze činit výtky policejnímu orgánu, že dané jednání neposoudil jako trestný čin, když se jednalo pouze o samostatné dílčí jednání, z něhož účelovost šla jen stěží dovodit. Za současné situace soud uzavřel, že poškozený již v roce 2016 měl důvodné podezření, že jde o podvod. Dlužno dodat, že nedostatek obezřetnosti poškozeného při ochraně majetkových zájmů, nemůže vyloučit trestní odpovědnost obviněných za jednání, pro které jsou stíháni (srov. bod 38 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně).
32. Odvolací soud rovněž reagoval na opakovaně zmiňované vyrozumění poslané Policií ČR, Krajským ředitelstvím policie Jihočeského kraje, Územní odbor České Budějovice, oddělení hospodářské kriminality a služby kriminální policie a vyšetřování, pod č. j. KRPC-152712-14/ČJ/2016-020181 (viz č. l. 119 spisu), přičemž správně uzavřel, že v daném případě šlo o posouzení toliko ojedinělého jednání, u něhož nebylo možno dovodit subjektivní stránku. Jednání obviněných je nutno posuzovat nikoliv jako ojedinělý, samostatný případ, ale ve všech souvislostech (v podrobnostech srov. body 21 a násl. odůvodnění usnesení odvolacího soudu). V těchto souvislostech odvolací soud dovodil namítané naplnění objektivní stránky, kdy uvedl, že v okamžiku, kdy se na kontaktním pracovišti v Českém Krumlově v listopadu 2021 sešly dva identické případy účelového krátkodobého pracovního poměru u stejných firem s vysokou odměnou, vstoupila pobočka Úřadu práce v Českém Krumlově do jednání s policií. Námitka, že trestní řízení supluje nečinnost úřadu práce, není v tomto případě opodstatněná. Byť Úřad práce v Českých Budějovicích pojal podezření ze spáchání přečinu podvodu obviněnými Janem a Miroslavem Čiperovými již v roce 2016, šlo tehdy toliko o ojedinělé jednání, z něhož nebylo možno úmysl obviněných dovodit. Teprve v okamžiku, kdy se u Úřadu práce v Českém Krumlově objevily další obdobné případy krátkodobých pracovních poměrů u stejného zaměstnavatele s vysokou finanční odměnou, podal úřad práce další trestní oznámení a policie začala prošetřovat obviněné v širších souvislostech (viz body 26 a 27 odůvodnění usnesení odvolacího soudu).
33. Odvolací soud se rovněž vypořádal s námitkou obviněných týkající se náhrady škody uvedením, že náklady vzniklé v souvislosti s uzavřením předmětných pracovních poměrů nelze od náhrady škody odečíst, neboť byly řádně odvedeny v souvislosti s pracovními poměry, které trvaly v řádu několika dnů. Z hlediska trestního práva zákonné odvody z takto uzavřených smluv představují náklady vynaložené v souvislosti s pácháním trestné činnosti, proto je nelze odečíst od způsobené škody (viz bod 51 odůvodnění usnesení odvolacího soudu).
34. Ve vztahu k obsahově shodným námitkám, které byly již uplatněny v řízení před soudem prvního a druhého stupně, je nutno zmínit např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2022, sp. zn. 11 Tdo 170/2022, a ze dne 25. 1. 2017, sp. zn. 7 Tdo 1455/2016, přiměřeně taktéž usnesení ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 5 Tdo 219/2002, podle nichž, opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, s kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla v této části o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
35. V reakci na námitky obsahově shodné s těmi, se kterými se již soudy nižších stupňů vypořádaly, považuje Nejvyšší soud za vhodné obviněné upozornit také např. na usnesení Ústavního soudu, sp. zn. III. ÚS 1337/17, kde tento mj. uvedl, že institut dovolání nezakládá právo na přezkum rozhodnutí nižších soudů ve stejné šíři jako odvolání. I přes shora uvedené konstatování považuje Nejvyšší soud za potřebné opětovně uvést, že se oba nižší soudy řádně zabývaly jednotlivými důkazy, jejich hodnocením a na základě toho formulovaly příslušné závěry. Z napadených rozhodnutí vyplývá, že soudy věnovaly hodnocení důkazů náležitou pozornost. Příslušná skutková zjištění byla učiněna na základě zhodnocení relevantních důkazů. Nejvyšší soud tak konstatuje, že mezi provedenými důkazy a na jejich základě učiněnými rozhodnými skutkovými zjištěními, která jsou určující pro naplnění znaků souzených trestných činů, kterými byli obvinění uznáni vinnými, není žádný zjevný rozpor. Učiněná skutková zjištění nejsou v žádném případě ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a jsou založena na procesně použitelných důkazech.
36. Nejvyšší soud považuje za nutné shrnout, že soudy nižších stupňů nepochybily, když označily jednání obviněných Čiperových v roce 2016 se zřetelem na tehdy zjištěné poznatky jako ojedinělé. Sama skutečnost, že policejní orgán v předmětném roce 2016 neměl dostatek důkazů vedoucích k zahájení trestního stíhání obviněných nemůže vést k prezentovaným závěrům dovolatelů o jejich jednání v právním omylu. Pakliže obvinění v těchto souvislostech odkazovali na rozhodnutí publikované pod č. 28/2021-II. Sb. rozh. tr., je třeba nejprve podotknout, že toto rozhodnutí se týká jiné problematiky (konkrétně nakládání s vojenským materiálem) a dále je postaveno na právním závěru spočívajícím v tom, že pokud obviněný se důvodně spoléhal na správnost odborného názoru příslušné autority (např. názor Vojenského technického ústavu na charakter určitého materiálu), že věc, s níž nakládal, není vojenským materiálem, aniž by o tom byly pochybnosti odůvodněné konkrétními okolnostmi případu, nelze zpravidla dovodit jeho úmyslné zavinění ve vztahu k uvedenému normativnímu znaku, i kdyby se dodatečně zjistilo, že takovou věc lze považovat za vojenský materiál. V projednávané trestní věci ovšem nelze pochybovat o tom, že zde byly konkrétní okolnosti (např. neutěšená ekonomická situace zaměstnavatelských společností, krátkodobost opakovaných pracovních poměrů a neúměrná výše mezd), a proto nevzniká ani polemika ohledně úmyslného zavinění obviněných. Nesprávná je rovněž námitka obviněného Ing. Miroslava Čipery ohledně absence objektivní stránky daného přečinu (viz bod 36 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně).
37. Nejvyšší soud rovněž neshledal, že by byla nesprávně vyčíslena výše škody, a to jak z hlediska vzniku škody jako kvalifikačního znaku skutkové podstaty trestného činu podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, tak ani z hlediska výroku o výši přiznaného nároku na náhradu škody podle §228 odst. 1 tr. ř. Odvolací soud v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu dovodil, že od výše neoprávněně vyplacených podpor v nezaměstnanosti nelze odečíst částky, které byly zaplaceny jako zákonné odvody za zaměstnance, neboť se jedná o náklady trestné činnosti. V této souvislosti je pak vhodné poukázat na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 10. 2008, sp. zn. 7 Tdo 1302/2008, v němž je jasně uvedeno, že škodu, kterou pachatel způsobil poškozenému vylákáním peněz, nelze snížit o náklady, které na spáchání trestného činu vynaložil (viz také usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2021, sp. zn. 8 Tdo 455/2021). Pokud se týká rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 14. 10. 2015, sp. zn. 8 Tdo 1002/2015, na něž je v dovolání poukázáno, v tomto se řešila otázka nedostatečně skutkově objasněného stavu a popis skutku, přičemž bylo konstatováno, že pokud by se soudům podařilo prokázat fiktivnost pracovněprávního vztahu mezi obviněnými, musely by se při následném určování výše škody pečlivě zaobírat veškerým pohybem na majetku českého státu v souvislosti s tímto neexistujícím poměrem, tedy všemi povinnými odvody, včetně daně z příjmu (viz str. 8 namítaného usnesení). Nejvyšší soud v tomto rozhodnutí uložil, aby se soudy nižších stupňů, pokud bude prokázána fiktivnost pracovněprávního vztahu, vypořádaly s otázkami povinných odvodů z hlediska výše škody, přičemž však nebylo jednoznačně řečeno, že o tyto odvody je nutné výši škody snížit. Stejně tak neshledal pochybení v rozhodnutí nižších soudů o povinnosti obviněných k náhradě škody s ohledem na tvrzené spoluzavinění poškozeného.
38. Pokud se týká námitky obhajoby ohledně neprovedení jimi navrhovaného důkazu, tj. výslechu pracovnice dotčeného úřadu práce, Nejvyšší soud považuje za potřebné ve vztahu k této problematice uvést, že k otázce tzv. opomenutých důkazů se opakovaně vyslovil Ústavní soud (viz usnesení sp. zn. I. ÚS 904/14, nález sp. zn. IV. ÚS 251/04, a další), když mj. konstatoval, že zákonem předepsanému postupu v úsilí o právo (zásadám spravedlivého procesu) vyplývajícímu z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod je nutno rozumět tak, že v řízení před obecným soudem musí být dána jeho účastníkovi možnost navrhnout důkazy, jejichž provedení pro zjištění (prokázání) svých tvrzení pokládá za potřebné; tomuto procesnímu právu účastníka pak odpovídá povinnost soudu nejen o navržených důkazech rozhodnout, ale také pokud jim nevyhoví ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl, resp. pro základ svých skutkových zjištění je nepřevzal. V usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 545/2014 (viz též usnesení sp. zn. 8 Tdo 1352/2014) Nejvyšší soud tzv. opomenuté důkazy charakterizuje jako kategorii důkazů, které nebyly provedeny nebo hodnoceny způsobem stanoveným zákonem, tj. důkazy, o nichž v řízení nebylo soudem rozhodnuto, případně důkazy, jimiž se soud nezabýval při postupu podle §2 odst. 6 tr. ř., protože takové důkazy téměř vždy založí nejen nepřezkoumatelnost vydaného rozhodnutí (§125 tr. ř.), ale současně též porušení pravidel spravedlivého procesu (čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práva svobod). Za opomenuté důkazy v daných rozhodnutích Nejvyšší soud považuje i procesní situace, v nichž bylo účastníky řízení navrženo provedení konkrétního důkazu, přičemž návrh na toto provedení byl soudem bez věcně adekvátního odůvodnění zamítnut, eventuálně zcela opomenut, což znamená, že ve vlastních rozhodovacích důvodech o něm ve vztahu k jeho zamítnutí nebyla zmínka buď žádná, či toliko okrajová a obecná, neodpovídající povaze a závažnosti věci (srov. také např. nálezy Ústavního soudu, sp. zn. II. ÚS 262/2004, I. ÚS l18/2009, či III. ÚS 3320/2009, a další). Zároveň bylo konstatováno, že se však nejedná o opomenuté důkazy, jestliže jsou dodrženy všechny podmínky procesního postupu, jak jsou zákonem vymezeny, a soudy tento postup dostatečně odůvodní a vysvětlí v přezkoumávaných rozhodnutích.
39. Odvolací soud vzal v projednávané trestní věci v potaz obviněnými učiněný důkazní návrh, přičemž sice stručně, ale věcně a přesvědčivě odůvodnil, proč považoval jeho provedení za nadbytečné. Pokud tedy obvinění vznáší výhrady vztahující se k otázce neprovedených důkazů, potom Nejvyšší soud odkazuje na skutečnosti zmíněné v rozhodnutí odvolacího soudu a dodává, že na návrhy dovolatele na doplnění dokazování bylo uvedeným soudem reagováno a tento soud, i když stručně, přesto dostatečně vysvětlil, proč nepovažuje provádění dalšího dokazování za nezbytné (viz bod 17 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu).
40. Pouze pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že pokud se týká návrhu obviněného Jana Čipery na provedení důkazu důvodovou zprávou k zákonu „o konsolidací veřejných rozpočtů“ (zákon č. 349/2023 Sb.), konkrétně tou částí, která se vztahuje k novelizaci zákona zaměstnanosti, Nejvyšší soud, ve shodě s odvolacím soudem, který se již s tímto „důkazním návrhem“ i věcně vypořádal, připomíná zásadu iura novit curia (zjednodušeně řečeno, soud neprovádí dokazování právními předpisy publikovanými ve Sbírce zákonů, soud tyto předpisy vykládá a aplikuje – srov. např. výslovné znění §121 občanského soudního řádu). Odvolací soud v této souvislosti také přiléhavě konstatoval, že vůbec není vyloučeno, aby jednání, kterým dochází ke zneužívání podpor v nezaměstnanosti, nemohlo mít přesah do trestního práva (viz bod 17 odůvodnění usnesení odvolacího soudu).
41. Závěrem lze tedy konstatovat, že námitkami, které oba obvinění uplatnili v dovoláních, se již soudy nižších stupňů zabývaly, jak již bylo shora konstatováno, přičemž je nutné dodat, že svá rozhodnutí řádně, logicky a přesvědčivě odůvodnily, tudíž nelze konstatovat, že by tato vykazovala znaky libovůle při hodnocení. Nejvyšší soud považuje za potřebné z pohledu ustanovení §265i odst. 2 tr. ř. (odůvodnění rozhodnutí o dovolání) odkázat na usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 12. 2008, sp. zn. II. ÚS 2947/08, ze kterého mj. vyplývá, že i Evropský soud pro lidská práva zastává stanovisko, že soudům adresovaný závazek, plynoucí z čl. 6 odst. 1 Úmluvy, promítnutý do podmínek kladených na odůvodnění rozhodnutí, nemůže být chápán tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument a že odvolací soud se při zamítnutí odvolání v principu může omezit na převzetí odůvodnění nižšího stupně (např. věc García proti Španělsku). Pokud uvedené platí pro odvolací řízení, tím spíše je aplikovatelné pro dovolací řízení se striktně vymezenými dovolacími důvody, při zjištění, že soudy nižších stupňů již shodným námitkám věnovaly dostatečnou pozornost.
42. Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Jelikož ve věci obviněných Jana Čipery a Ing. Miroslava Čipery dospěl Nejvyšší soud k závěru, že se jedná o dovolání zjevně neopodstatněná, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. o jejich odmítnutí. Za splnění podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. takto mohl rozhodnout v neveřejném zasedání.
43. Pokud jde o podnět, který učinil obviněný Jan Čipera v rámci svého dovolání, tedy aby předseda senátu Nejvyššího soudu za podmínek §265o odst. 1 tr. ř. odložil nebo přerušil výkon rozhodnutí, proti kterému podal dovolání, a to v části týkající se povinnosti k náhradě škody, Nejvyšší soud uvádí, že podle §265o odst. 1 tr. ř. před rozhodnutím o dovolání může předseda senátu Nejvyššího soudu odložit nebo přerušit výkon rozhodnutí, proti kterému bylo podáno dovolání. Vydání rozhodnutí o takovém podnětu (na rozdíl od návrhu učiněného předsedou senátu soudu prvního stupně podle §265h odst. 3 tr. ř.) však není obligatorní a k aplikaci citovaného ustanovení by bylo třeba přistoupit v situaci, pokud by argumentace dovolatele s určitou vyšší mírou pravděpodobnosti mohla svědčit závěru, že dovolání bude vyhověno. Předseda senátu však takové důvody pro odklad (přerušení) výkonu rozhodnutí nezjistil, a proto nebylo zapotřebí o podnětu obviněného rozhodnout samostatným, případně negativním rozhodnutím, a to s ohledem na vlastní rozhodnutí Nejvyššího soudu o podaných dovoláních (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. I. ÚS 522/14).
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 17. 1. 2024
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu