ECLI:CZ:NS:2024:20.CDO.329.2024.1
sp. zn. 20 Cdo 329/2024-235
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněného Společenství vlastníků jednotek pro dům č. p. 2046, 2047, Nymburk , se sídlem v Nymburce, Jurije Gagarina č. 2046, identifikační číslo osoby 26507471, zastoupeným JUDr. Bohuslavem Sedlatým, advokátem se sídlem v Nymburce, Boleslavská třída č. 137/8, proti povinné Kalaha a. s. , se sídlem v Brně, Maříkova č. 1899/1, identifikační číslo osoby 25562151, zastoupené Mgr. Pavlem Nádeníčkem, advokátem se sídlem v Brně, Průchodní č. 377/2, o odstranění vad díla, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 64 EXE 828/2020, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. října 2023, č. j. 20 Co 24/2023-213, takto:
Dovolání povinné se odmítá .
Odůvodnění:
Městský soud v Brně pověřením ze dne 14. května 2020, č. j. 64 EXE 828/2020-18, pověřil soudního exekutora Mgr. Tomáše Pospíchala, Exekutorský úřad Nymburk, vedením exekuce proti povinné, které bylo rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 9. října 2013, č. j. 39 C 1/2013-190 (dále též jen „exekuční titul“), uložena povinnost odstranit (v pověření specifikované) vady díla „regenerace panelového domu Nymburk, J. Gagarina 2046, 2047“.
Povinná podáním ze dne 7. července 2020, doplněném podáními ze dne 21. prosince 2020, 31. března 2022, 30. dubna 2022 a při jednání dne 2. března 2022, navrhla zastavení exekuce v souladu s ustanovením §268 odst. 1 písm. g) a h) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“). Uvedla, že po vydání exekučního titulu účastníci uzavřeli dohodu o podmínkách splnění vykonatelného závazku, která obsahovala konkrétní podmínky splnění povinnosti z exekučního titulu. Povinná pak odstranila veškeré vady řádně v souladu s exekučním titulem, dohodou, stavebně-technickými předpisy a technologickými postupy, což je stvrzeno ve stavebním deníku. Opravy vad byly dokončeny dne 17. června 2015, kromě oprav projevujících se zatékáním vody do bytů č. 2014/19 a 2046/20, které byly se souhlasem oprávněné provedeny později. Závazek vymáhaný v exekuci tak podle povinné zanikl po vydání exekučního titulu splněním a uvádí-li znalecký posudek oprávněné z roku 2018 něco jiného, nezohledňuje skutečnost, že k výměně oken a k zateplení obvodového pláště panelového domu došlo již v roce 2005 a od té doby mohly být případné vady zhoršeny či zvýrazněny vnějšími vlivy. Povinná poukázala na to, že nebyla prokázána příčina vzniku vad a ani příčinná souvislost mezi zatékáním do bytů a porušením povinnosti povinné. Povinná dále namítala zneužití práva, ke kterému mělo dojít tím, že oprávněný podal návrh na nařízení exekuce v roce 2020, přestože již v roce 2015 měl k dispozici znalecké posudky prokazující nedostatečné provedení vad, a měl tak podle povinné uplatnit práva z odpovědnosti za vady a nikoli zahajovat exekuci.
Městský soud v Brně usnesením ze dne 14. září 2022, č. j. 64 EXE 828/2020-187, návrh povinné na zastavení exekuce zamítl. Soud prvního stupně po provedeném dokazování dospěl k závěru, že návrh na zastavení exekuce není důvodný, jelikož povinná neodstranila vady v souladu s exekučním titulem, a to vady, které se projevují prasklinami v zateplovacím systému budovy č. p. 2046 a 2047, tj. v obvodovém plášti na západních a východních stranách obou budov č. p. 2046 a č. p. 2047, vady, které se projevují zatékáním vody do zateplovacího systému budovy č. p. 2046 a č. p. 2047, tj. do obvodového pláště na západních a na východních stranách obou budov č. p. 2046 a č. p. 2047, praskliny v zateplovacím systému, tj. v obvodovém plášti na západní a východní straně domu č. p. 2046 a praskliny v zateplovacím systému, tj. v obvodovém plášti na západní a na východní straně domu č. p. 2047, a vady projevující se prasklinami v zateplovacím systému budovy č. p. 2046 a č. p. 2047. Soud dále uvedl, že podání návrhu na nařízení exekuce je po vydání exekučního titulu právem oprávněného, který je zákonem přímo předvídaný, a nemůže být proto zneužitím práva. Soud rovněž nepřisvědčil námitkám žalované odkazující na plynutí času, zanedbání údržby či změny postupů a materiálů, s tím, že uvedené námitky by mohly mít místo i v exekučním řízení, v projednávané věci je však zásadní, že povinná neprokázala řádné splnění povinnosti z exekučního titulu.
K odvolání povinné Krajský soud v Brně usnesením ze dne 10. října 2023, č. j. 20Co 24/2023-213, potvrdil usnesení soudu prvního stupně. Odvolací soud uvedl, že oprávněný podáním návrhu na exekuci sleduje zcela legitimní cíl a nebyl povinen před zahájením exekuce kontaktovat povinnou, která byla již dne 17. června 2015 seznámena s tím, že oprávněný považuje provedenou opravu prasklin a zatékání do izolačního systému za nedostatečnou a nepřevzal ji. Skutečnost, že opravy nebyly provedeny řádně a nesplnily svůj účel, vyplynula i ze znaleckého posudku Jana Homoly č. 723/007. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, podle kterého povinná nedoložila svá tvrzení o odstranění jednotlivých vad uvedených v pověření soudního exekutora a v projednávané věci není dán žádný důvod pro zastavení exekuce ve smyslu ustanovení §268 odst. 1 písm. g) a h) o. s. ř.
Proti usnesení odvolacího soudu podala povinná dovolání, neboť napadené rozhodnutí podle ní závisí na vyřešení následujících otázek procesního práva:
1) Jaký je obsah povinnosti uložené výrokem exekučního titulu, ukládá-li výrok exekučního titulu povinnost odstranit vady díla, které specifikuje výlučně skrze jejich projevy („kteréžto vady se projevují prasklinami v zateplovacím systému“), aniž by identifikoval příčinu vad či stanovil způsob jejich odstranění? Je v takovém případě exekučním titulem uložená povinnost splněna, odstraní-li povinná specifikované projevy vad?
2) Ukládá-li výrok exekučního titulu povinnost odstranit vady díla, které specifikuje výlučně skrze jejich projevy („kteréžto vady se projevují prasklinami v zateplovacím systému“), aniž by identifikoval příčinu vad či stanovil způsob jejich odstranění, je v řízení o návrhu povinné na zastavení exekuce přípustné dokazování (např. znaleckým posudkem) o tom, ke splnění jaké povinnosti je výkon rozhodnutí veden (tj. co je příčinou vady projevující se prasklinami)?
3) V řízení o návrhu povinné na zastavení exekuce tíží povinnou břemeno tvrzení a důkazní ohledně toho, že provedla práce objektivně způsobilé k odstranění vad vymezených exekučním titulem, nebo i ohledně toho, že po provedení těchto oprav dílo objektivně příslušné vady (jejichž odstranění bylo uloženo exekučním titulem) nevykazovalo?
4) Může být jako zneužití práva hodnoceno jednání oprávněného, který, ač měl k dispozici dokumenty svědčící o přetrvávání vad, s těmito povinného neseznámil a bezdůvodně otálel s podáním exekučního návrhu, čímž omezil možnost povinného se proti tvrzením oprávněného o existenci vad účinně bránit (mj. zajištěním si odpovídajících důkazních prostředků) a zmařil možnost povinného vady včas odstranit a předejít tím jejich zhoršení a možnému vzniku následných vad?
Dovolatelka uvedla, že otázky 1), 3), a 4) nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud vyřešeny. Dovolatelka předně nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že neprokázala jí tvrzené odstranění vad. Jestliže výrok exekučního titulu stanovoval povinnost odstranit vady díla, které byly specifikovány výlučně skrze jejich projevy, a to jako „vady se projevující se prasklinami v zateplovacím systému“, aniž by byla identifikována příčina vad či stanoven způsob jejich odstranění, byla podle dovolatelky povinnost splněna odstraněním projevů těchto vad, tj. odstraněním prasklin v zateplovacím systému, které dovolatelka provedla před zahájením exekučního řízení. Ohledně otázky 2) dovolatelka uvedla, že příčina vady byla zjišťována v řízení o návrhu na zastavení exekuce ze znaleckého posudku Ing. Homoly a v návaznosti na to ex post „upřesňována“ povinnost uložená výrokem exekučního titulu, což je v rozporu s rozhodovací praxí dovolacího soudu, konkrétně s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 22. února 2011, sp. zn. 20 Cdo 259/2011, či usnesením Nejvyššího soudu ze dne 13. října 2020, sp. zn. 20 Cdo 2679/2020), podle kterých je nepřípustné dokazování o tom, ke splnění jaké povinnosti má být výkon rozhodnutí nařízen. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud napadené rozhodnutí změnil tak, že exekuci zastaví, nebo aby napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soud k dalšímu řízení, případně aby zrušil též usnesení soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. ledna 2022 (srov. část první čl. II bod 1 zákona č. 286/2021 Sb.), a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
Ačkoliv dovolatelka uvádí, že důvodem dovolání je nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem, z obsahu dovolání takové skutečnosti nelze dovodit. Dovolací otázky 1) a 2) směřují k přezkumu materiální vykonatelnosti exekučního titulu, dovolatelka se snaží vzbudit dojem, že v projednávané věci není zřejmé, jaká povinnost jí byla exekučním titulem uložena, řešením této otázky se však odvolací soud nezabýval a neučinil ohledně ní žádný závěr, který by mohl být přezkoumán v dovolacím řízení (srovnej např. usnesení ze dne 18. července 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2376/2013). Dále dovolatelka uvedenými otázkami a rovněž dovolací otázkou 3) ve své podstatě zpochybňuje skutkové závěry napadeného rozhodnutí, protože polemizuje se závěry odvolacího soudu o neodstranění vad v souladu s exekučním titulem, což však přípustnost dovolání bez dalšího založit nemůže (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2014, sp. zn. 29 Cdo 2125/2014, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. října 2014, sp. zn. 29 Cdo 4097/2014). V této souvislosti se dovolací soud neztotožnil ani s dovolatelkou namítaným odchýlením od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. února 2011, sp. zn. 20 Cdo 259/2011, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. října 2020, sp. zn. 20 Cdo 2679/2020. Z napadeného usnesení totiž nevyplývá, že by soud znaleckým posudkem Ing. Jana Homoly č. 723-007 prováděl dokazování o tom, ke splnění jaké povinnost má být výkon rozhodnutí nařízen, nýbrž zda byly opravy provedené povinnou provedeny řádně či nikoli. Nadto dovolací soud dodává, že samotné hodnocení důkazů nelze se zřetelem k zásadě volného hodnocení důkazů, zakotvené v §132 o. s. ř., úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. prosince 2015, sp. zn. 25 Cdo 4250/2015, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. července 2017, sp. zn. 23 Cdo 2948/2017). Dovolací soud nezjistil žádný extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy odvolacího soudu. Hodnocení důkazů nevykazuje žádné znaky libovůle, přičemž odvolací soud skutková zjištění dostatečným a logickým způsobem odůvodnil a navzdory přesvědčení dovolatelky z napadeného rozhodnutí nevyplývá, že by po povinné bylo požadováno domýšlet si obsah povinnosti nebo plnit více, než jí bylo uloženo exekučním titulem.
Ohledně otázky 4) se dovolací soud ztotožňuje se závěry odvolacího soudu a soudu prvního stupně, podle kterých nelze přisvědčit tvrzení povinné, že oprávněný otálel s podáním exekučního návrhu a tím zmařil možnost povinné včas odstranit vady. Oprávněný dodržel zákonem stanovenou 10letou promlčecí lhůtu k nařízení exekuce. Povinné bylo známo, že oprávněný opravy provedené v roce 2015 částečně vůbec nepřevzal z důvodu nedostatečného provedení, bylo proto na povinné, aby se s oprávněným dohodla na dalším postupu, případně aby si zajistila důkazy k prokázání svého tvrzení o odstranění vad.
Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů dovolání povinné podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. 2. 2024
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu