ECLI:CZ:NS:2024:22.CDO.3750.2023.1
sp. zn. 22 Cdo 3750/2023-206
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobkyně DMT Jelinek s. r. o. , se sídlem v Ivančicích, Široká 1587/3, IČO: 60720930, zastoupené JUDr. Tomášem Soukupem, BA, advokátem se sídlem v Brně, Mezírka 775/1, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalobkyně Karla Jelínka , narozeného 5. 3. 1950, bytem v Ivančicích, Slunečná 1335/12, proti žalovaným 1) M. A. , a 2) KRAB BRNO, s. r. o. , se sídlem v Ivančicích, Hybešova 285/2, IČO: 26242559, zastoupené Mgr. Jiřím Koláčkem, advokátem se sídlem v Brně, Lidická 2006/26, o určení existence služebnosti, vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 29 C 32/2020, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 8. 6. 2023, č. j. 13 Co 54/2022-156, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně a vedlejší účastník na straně žalobkyně jsou povinni nahradit žalované 2) společně a nerozdílně náklady dovolacího řízení ve výši 4 114 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Jiřího Koláčka, advokáta se sídlem v Brně, Lidická 2006/26.
III. Ve vztahu mezi žalobkyní, vedlejším účastníkem na straně žalobkyně a žalovaným 1) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
1. Okresní soud Brno-venkov (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 16. 11. 2021, č. j. 29 C 32/2020-118, zamítl žalobu na určení existence služebnosti cesty pro osobní a nákladní vozidla do průmyslového areálu za účelem zajištění zásobování ve prospěch pozemku parc. č. st. XY, jehož součástí je stavba bez č. p./č. e., dále pozemku parc. č. st. XY, jehož součástí je stavba č. p. XY, a pozemku parc. č. st. XY, jehož součástí je stavba XY bez č. p./č. e., vše v katastrálním území XY (dále jen „panující pozemky“), po stávající vnitrozávodní komunikaci, která je vymezena geometrickým plánem č. 2129-73/2019, vyhotoveným společností Geopexa, s. r. o., který je součástí tohoto rozsudku, zatěžující části pozemků žalovaného 1) vymezené geometrickým plánem č. 2129-73/2019, vyhotoveným společností Geopexa, s. r. o., který je součástí tohoto rozsudku, a to pozemku parc. č. XY, parc. č. XY, a parc. č. XY v katastrálním území XY (výrok I). Dále zamítl žalobu na určení existence služebnosti cesty pro osobní a nákladní vozidla do průmyslového areálu za účelem zajištění zásobování ve prospěch panujících pozemků po stávající vnitrozávodní komunikaci, která je vymezena geometrickým plánem č. 2129-73/2019, vyhotoveným společností Geopexa, s. r. o., který je součástí tohoto rozsudku, zatěžující části pozemků žalované 2) vymezené geometrickým plánem č. 2129-73/2019, vyhotoveným společností Geopexa, s. r. o., který je součástí tohoto rozsudku, a to pozemku parc. č. XY a parc. č. XY v katastrálním území XY (výrok II). Nakonec rozhodl o nákladech řízení (výroky III a IV).
2. K odvolání žalobkyně a vedlejšího účastníka na straně žalobkyně Krajský soud v Brně (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 8. 6. 2023, č. j. 13 Co 54/2022-156, opravil rozsudek soudu prvního stupně v označení pozemku žalované 2) tak, že namísto „parc. č. XY“ je správné označení „parc. č. XY“ (výrok I), jinak jej potvrdil (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výroky III a IV).
3. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání.
4. Dovolacímu soudu předložila 1) právní otázku: Měla žalobkyně v případě posuzování mimořádného vydržení práva odpovídajícího věcnému břemeni (služebnosti) povinnost prokázat v řízení existenci okolností svědčících o tom, že žalobkyně držela (vykonávala) právo, které odpovídalo právě věcnému břemeni? Bylo na straně žalobkyně důkazní břemeno o tom, že po dobu, kdy se žalobkyně chovala způsobem odpovídajícím výkonu služebnosti cesty, že nevykonávala takové chování buď jako jiné právo (výprosa apod.) nebo vědomě protiprávně? V této části dovolatelka brojila proti napadenému rozhodnutí v části, v níž odvolací soud deklaruje, že základní podmínkou pro mimořádné vydržení je držba práva odpovídajícího věcnému břemenu. Nesprávné právní posouzení věci spatřovala v tom, že odvolací soud podmínil mimořádné vydržení služebnosti cesty tím, že žalobkyně je povinna prokázat, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost BRULEKO, s. r. o., vykonávala toto právo jako věcné – tedy byla z nějakého důvodu přesvědčena, že užívá cestu na základě věcného práva. Co se týče důvodu přípustnosti dovolání, uvedla, že odvolací soud zvolil řešení, kterým se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (rozsudků sp. zn. 22 Cdo 3635/2021, 22 Cdo 3387/2021, 22 Cdo 1686/2021, a 22 Cdo 788/2022), nebo že ohledně vyřešení takové otázky dovolací soud rozhodoval rozdílně (v tomto směru shledala rozpor mezi rozsudky sp. zn. 22 Cdo 2274/2021 a např. 22 Cdo 788/2022), případně ohledně zmíněné otázky dosud nebylo dovolacím soudem rozhodováno, či taková otázka, tak jak byla řešena v rozsudku odvolacího soudu s ohledem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2022, sp. zn. 22 Cdo 2274/2021, by měla být rozhodována jinak. Jinak by podle žalobkyně měla být řešena z toho důvodu, že je reálně jen obtížně představitelné, že by osoba, která se po desítky let chová určitým způsobem, který naplňuje obsah věcného břemena, aniž by proti tomu vlastník dotčené nemovitosti něčeho namítal, sdělovala vlastníkovi nemovitosti, že své chování realizuje právě na základě práva odpovídajícího věcnému břemeni. Navíc jsou bez legitimního důvodu kladeny přísnější podmínky pro mimořádné vydržení práva odpovídajícímu věcnému břemenu než pro mimořádné vydržení vlastnického práva k věci hmotné.
5. Dále dovolatelka vymezila 2) právní otázku: Je možné, aby soud nevyhověl žalobě na určení existence práva odpovídajícího věcnému břemeni s odůvodněním, že na straně žalobkyně je důkazní břemeno o obsahu právního titulu práva odpovídajícího věcnému břemenu? Tato otázka je podle žalobkyně buď vyřešena v rozporu s dosavadní rozhodovací praxí dovolacího soudu nebo dosud nebyla dovolacím soudem řešena.
6. Navrhla, aby dovolací soud napadené rozhodnutí změnil a určil existenci služebnosti, nebo napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
7. Vedlejší účastník na straně žalobkyně ve vyjádření k dovolání uvedl, že se plně ztotožňuje s argumentací žalobkyně, a navrhl, aby Nejvyšší soud vyhověl dovolacímu návrhu.
8. Žalovaná 2) ve vyjádření k dovolání uvedla, že odvolací soud postupoval zcela v souladu s dosavadní rozhodovací praxí dovolacího soudu, přičemž neshledala žádné důvody, proč by nyní měla být tato rozhodovací praxe změněna. Navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání žalobkyně odmítl, příp. zamítl, a žalovanému 2) byl přiznán proti žalobkyni nárok na náhradu nákladů dovolacího řízení.
9. Žalovaný 1) se k dovolání žalobkyně nevyjádřil.
10. Dovolání trpí vadami, pro které nelze pokračovat v dovolacím řízení.
11. Podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen o. s. ř.) není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
12. Podle §241a odst. 1–3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
13. Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části [k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013 (dostupné stejně jako další níže citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu na www.nsoud.cz )]. K přípustnosti dovolání nepostačuje vymezení jednotlivých dovolacích námitek, aniž by společně s nimi byla vymezena otázka přípustnosti dovolání [k tomu srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13 (dostupné stejně jako další níže citovaná rozhodnutí Ústavního soudu na http://nalus.usoud.cz )], neboť dovolací řízení nemá být bezbřehým přezkumem, v němž procesní aktivitu stran nahrazuje soud (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2008, sp. zn. 28 Cdo 2402/2007, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1936/2015). Otázku přípustnosti dovolání si není oprávněn vymezit sám dovolací soud, neboť by tím narušil zásady, na nichž spočívá dovolací řízení, zejména zásadu dispoziční a zásadu rovnosti účastníků řízení.
14. Z judikatury Ústavního soudu se potom podává, že pokud občanský soudní řád vyžaduje a Nejvyšší soud posuzuje splnění zákonem stanovených obsahových náležitostí dovolání, nejde o přepjatý formalismus, ale o zákonem stanovený postup (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. I. ÚS 1092/15). Uvedené potvrdilo i stanovisko Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, týkající se problematiky přípustnosti dovolání, neboť i Ústavní soud požaduje, aby dovolatel v souladu se zákonem řádně vymezil otázku přípustnosti dovolání.
15. Ústavní soud v nálezu ze dne 29. 8. 2023, sp. zn. I. ÚS 1564/23, zdůraznil, že u předpokladů přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř. musí Nejvyšší soud vždy předně posoudit, zda z dovolání plyne otázka hmotného nebo procesního práva, kterou má Nejvyšší soud řešit. Je-li v dovolání přítomna, zbývá zhodnotit, zda dovolatel vysvětlil, který ze čtyř možných předpokladů přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř. je naplněn a jak konkrétně je naplněn.
16. Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 26 Cdo 1590/2014, (ústavní stížnost proti němu Ústavní soud usnesením ze dne 30. 6. 2015, sp. zn. I. ÚS 267/2014, odmítl), objasnil, že z povahy věci vyplývá, že v konkrétním případě může být splněno vždy pouze jedno ze zákonem předvídaných kritérií přípustnosti dovolání (splnění jednoho kritéria přípustnosti dovolání vylučuje, aby současně bylo naplněno kritérium jiné). Vylíčení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, proto není řádné, bylo-li provedeno označením (volbou) několika (více) v úvahu přicházejících alternativ přípustnosti dovolání pro jednu (konkrétní) právní otázku (viz rovněž usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2018, sp. zn. 20 Cdo 431/2018 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2013, sp. zn. 29 Cdo 3673/2013).
17. V projednávané věci dovolatelka v rozporu s právní úpravou, jakož i judikaturou dovolacího soudu, v dovolání řádně nevymezila, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. S právní otázkou označenou výše v narační části rozhodnutí číslem 1) dovolatelka spojila všechny čtyři navzájem se vylučující předpoklady přípustnosti dovolání, pročež vymezení přípustnosti nelze v souladu s výše citovanou judikaturou považovat za řádné. Rozhodovací praxe dovolacího soudu nemůže být dost dobře ustálená a zároveň rozporná, resp. určitou otázku vůbec neřešící.
18. Co se týče právní otázky označené výše v narační části rozhodnutí číslem 2), na jejím vyřešení napadené rozhodnutí odvolacího soudu vůbec nespočívá. Předmětem dokazování v souzené věci nebyla skutečnost, na základě jakého právního titulu je žalobkyně oprávněna pozemky žalovaných užívat, nýbrž skutečnost, zda žalobkyně měla vůli držet právo odpovídající služebnosti cesty. Ani tato otázka proto není způsobilá založit přípustnost dovolání.
19. Zcela nad rámec dovolacího přezkumu dovolací soud dodává, že odvolací soud rozhodl v projednávané věci v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu správně, pokud vyžadoval, aby žalobkyně v řízení tvrdila a prokázala, že měla vůli (úmysl) držet právo odpovídající služebnosti cesty. Ten, kdo se vydržení práva domáhá, totiž musí prokázat, že toto právo po určitou zákonem stanovenou dobu držel, tj. fakticky vykonával jeho obsah ( corporalis possessio ) s úmyslem mít ho pro sebe ( animus possidendi ), a to bez ohledu na to, zda mu takové právo náleží či nikoli. Samotné faktické užívání věci cizí proto bez dalšího není možné kvalifikovat jako držbu práva služebnosti, a proto ani nemůže vést k vydržení tohoto práva. Jedná se jen o chování, které by sice mohlo být obsahem držby práva, je však realizováno z jiného právního důvodu (např. výprosa, obligace, veřejné užívání) nebo bez právního důvodu (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2022, sp. zn. 22 Cdo 2274/2021, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. 22 Cdo 1991/2013). Důkazní břemeno ohledně držby práva pak tíží toho, kdo se vydržení (ať už řádného, či mimořádného) domáhá. Rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na klíčovém závěru, že podmínkou mimořádného vydržení práva služebnosti je držba práva služebnosti, přičemž tato podmínka v dané věci splněna nebyla. S tímto určujícím závěrem pak dovolání věcně nijak nepolemizuje a už vůbec ne na základě řádně vymezené přípustnosti dovolání.
20. Jelikož dovolání žalobkyně trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě (§241b odst. 3 o. s. ř.) odstraněny a pro které nelze pokračovat v dovolacím řízení, Nejvyšší soud je podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
21. V souladu s §243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobkyně nebo vedlejší účastník na straně žalobkyně povinnost uloženou tímto rozhodnutím, může se žalovaná 2) domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.
V Brně dne 28. 2. 2024
Mgr. Michal Králík, Ph.D.
předseda senátu