ECLI:CZ:NS:2024:22.CDO.401.2024.1
sp. zn. 22 Cdo 401/2024-212
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobců a) B. M. S. a b) M. M. , zastoupených Mgr. Alicí Benešovou, advokátkou se sídlem v Rokycanech, Míru 21/17, proti žalovaným 1) T. V. a 2) A. V. , zastoupených JUDr. Vladimírem Horským, advokátem se sídlem v Rokycanech, Josefa Knihy 177, o ochranu vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Rokycanech pod sp. zn. 4 C 88/2021, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 25. 9. 2023, č. j. 61 Co 130/2023-182, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Návrh na odklad vykonatelnosti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 25. 9. 2023, č. j. 61 Co 130/2023-182, se zamítá .
III. Žalovaný 1) je povinen nahradit žalobkyni a) náklady dovolacího řízení ve výši 907,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Alice Benešové, advokátky se sídlem v Rokycanech, Míru 21/17.
IV. Žalovaný 1) je povinen nahradit žalobci b) náklady dovolacího řízení ve výši 907,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Alice Benešové, advokátky se sídlem v Rokycanech, Míru 21/17.
V. Žalovaný 2) je povinen nahradit žalobkyni a) náklady dovolacího řízení ve výši 907,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Alice Benešové, advokátky se sídlem v Rokycanech, Míru 21/17.
VI. Žalovaný 2) je povinen nahradit žalobci b) náklady dovolacího řízení ve výši 907,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Alice Benešové, advokátky se sídlem v Rokycanech, Míru 21/17.
Odůvodnění:
1. Okresní soud v Rokycanech (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 23. 2. 2023, č. j. 4 C 88/2021-140, uložil žalovaným povinnost z pozemku parc. č. XY v k. ú. XY (dále jen „předmětný pozemek“) ve vlastnictví žalobců odstranit betonové navýšení na kamenité zídce a odstranit část budovy označené jako hospodářské stavení s přístřeškem na auto zasahující nad předmětný pozemek a do nádvorního domku žalobců na předmětném pozemku s tím, že uvedou předmětný pozemek a nádvorní domek do původního stavu, a to vše do 2 měsíců od právní moci tohoto rozsudku (výrok I). Dále rozhodl o nákladech řízení (výroky II a III).
2. K odvolání žalovaných Krajský soud v Plzni (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 25. 9. 2023, č. j. 61 Co 130/2023-182, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I potvrdil s výjimkou lhůty k odstranění části budovy žalovaných označené jako hospodářské stavení s přístřeškem na auto zasahující nad předmětný pozemek a do nádvorního domku žalobců na předmětném pozemku, kterou stanovil do 30. 6. 2024, dále jej potvrdil ve výrocích II a III (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II).
3. Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání, které shledali přípustným podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), přičemž uplatnili dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci. Odvolacímu soudu vytkli, že nebyly vyčerpány navržené důkazní prostředky, nebyly zkoumány dříve provedené znalecké posudky, ač byly navrhované, nebyly zkoumány listiny podle přiložených spisů a byly prováděny zcela chybné nové vytyčovací listiny. Upozornili, že žalovaný 1) není vlastníkem pozemkových parcel uvedených v žalobě. Odvolací soud měl zcela chybně posoudit právní stav věci a chybně vyložit důkazy předložené žalovanou stranou nebo je neposoudit vůbec. Navrhli, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu v plném rozsahu. Dále navrhli odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.
4. Žalobci ve vyjádření k dovolání žalovaných uvedli, že není důvodné a neobsahuje řádné vymezení dovolacích důvodů, neboť směřuje do skutkové podstaty věci, pročež by již z tohoto důvodu mělo být odmítnuto. Dále nesouhlasí s návrhem na odklad vykonatelnosti rozsudku odvolacího soudu.
5. Dovolání trpí vadami, pro které nelze pokračovat v dovolacím řízení.
6. Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
7. Podle §241a odst. 1–3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
8. Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části [k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013 (dostupné stejně jako další níže citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu na www.nsoud.cz )]. K přípustnosti dovolání nepostačuje vymezení jednotlivých dovolacích námitek, aniž by společně s nimi byla vymezena otázka přípustnosti dovolání [k tomu srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13 (dostupné stejně jako další níže citovaná rozhodnutí Ústavního soudu na http://nalus.usoud.cz )], neboť dovolací řízení nemá být bezbřehým přezkumem, v němž procesní aktivitu stran nahrazuje soud (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2008, sp. zn. 28 Cdo 2402/2007, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1936/2015). Otázku přípustnosti dovolání si není oprávněn vymezit sám dovolací soud, neboť by tím narušil zásady, na nichž spočívá dovolací řízení, zejména zásadu dispoziční a zásadu rovnosti účastníků řízení.
9. Z judikatury Ústavního soudu se potom podává, že pokud občanský soudní řád vyžaduje a Nejvyšší soud posuzuje splnění zákonem stanovených obsahových náležitostí dovolání, nejde o přepjatý formalismus, ale o zákonem stanovený postup (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. I. ÚS 1092/15). Uvedené potvrdilo i stanovisko Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, týkající se problematiky přípustnosti dovolání, neboť i Ústavní soud požaduje, aby dovolatel v souladu se zákonem řádně vymezil otázku přípustnosti dovolání.
10. Ústavní soud v nálezu ze dne 29. 8. 2023, sp. zn. I. ÚS 1564/23, zdůraznil, že u předpokladů přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř. musí Nejvyšší soud vždy předně posoudit, zda z dovolání plyne otázka hmotného nebo procesního práva, kterou má Nejvyšší soud řešit. Je-li v dovolání přítomna, zbývá zhodnotit, zda dovolatel vysvětlil, který ze čtyř možných předpokladů přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř. je naplněn a jak konkrétně je naplněn.
11. Dovolací soud se nemohl vůbec zabývat předloženým dovoláním, neboť v něm žalovaní ani náznakem nevymezili otázku přípustnosti dovolání a neuvedli, podle kterého z důvodů zakotvených v §237 o. s. ř. považují své dovolání za přípustné. Dovolání představuje pouhou polemiku se závěry odvolacího soudu, která však bez zákonných náležitostí nemůže vést k založení přípustnosti dovolání. Rovněž dovolatelé žádným způsobem nevymezili dovolací důvod ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř.
12. Dovolání lze podle §241a odst. 1 o. s. ř. podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Vyloučen je tak a contrario přezkum věci po skutkové stránce (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2018, sp. zn. 22 Cdo 297/2018, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 9. 2017, sp. zn. 25 Cdo 2296/2017). Nepřípustné jsou proto námitky dovolatelů směřující ke zpochybnění skutkových závěrů nalézacích soudů. Jimi je dovolací soud vázán a není oprávněn je v dovolacím řízení jakkoli přezkoumávat.
13. Co se pak týče námitek dovolatelů směřujících k provádění dokazování nalézacími soudy, jedná se o tvrzené vady řízení, ke kterým by však mohl dovolací soud přihlédnout až za situace, že by shledal dovolání z jiného důvodu přípustným (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2014, sp. zn. 22 Cdo 3332/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2014, sp. zn. 22 Cdo 4553/2014).
14. Jelikož dovolání žalovaných trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě (§241b odst. 3 o. s. ř.) odstraněny a pro které nelze pokračovat v dovolacím řízení, Nejvyšší soud je podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
15. Vzhledem k tomu, že dovolání trpí vadami, pro které nelze pokračovat v dovolacím řízení, zamítl dovolací soud pro nedůvodnost návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016, či ze dne 4. 10. 2017, sp. zn. 23 Cdo 3999/2017), a to v rozhodnutí, kterým bylo rovněž dovolací řízení skončeno (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16).
16. V souladu s §243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalovaní povinnost uloženou tímto rozhodnutím, mohou se žalobci domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.
V Brně dne 28. 2. 2024
Mgr. Michal Králík, Ph.D.
předseda senátu