ECLI:CZ:NS:2024:27.CDO.1683.2023.1
sp. zn. 27 Cdo 1683/2023-857
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka, soudkyně JUDr. Lenky Broučkové a soudce JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobkyně Chemoprojekt, a. s. , se sídlem v Praze 10, Třebohostická 3069/14, PSČ 100 00, identifikační číslo osoby 45273383, zastoupené Mgr. Markem Plajnerem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Lazarská 11/6, PSČ 120 00, proti žalovaným 1) M. K. , zastoupenému Mgr. Markem Ulmanem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Lazarská 11/6, PSČ 120 00, 2) P. K. , zastoupenému JUDr. Mgr. Pavlem Koskem, advokátem, se sídlem v Pardubicích, Pernštýnská 40, PSČ 530 02, a 3) D. W. , zastoupené Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, PSČ 110 00, o zaplacení 109.673.674,40 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 79 Cm 15/2015, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 11. 2022, č. j. 6 Cmo 202/2021-770, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit prvnímu žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení 75.116,80 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce prvního žalovaného.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit druhému žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení 90.943,60 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce druhého žalovaného.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit třetí žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení 107.060,80 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce třetí žalované.
Odůvodnění:
1. Původní žalobkyně TECHNOEXPORT, a. s. (dále jen „původní žalobkyně“) se žalobou došlou soudu 30. 6. 2015 domáhala, aby soud uložil žalovaným povinnost zaplatit společně a nerozdílně 43.663.920,14 Kč s příslušenstvím, druhému žalovanému a třetí žalované uložil povinnost zaplatit společně a nerozdílně 32.682.683,60 Kč s příslušenstvím a třetí žalované uložil povinnost zaplatit 33.327.070,66 Kč s příslušenstvím, s tím, že „povinnost třetí žalované je omezena částkou 49.140.703,27 Kč“. Škodu měli první a druhý žalovaný a právní předchůdce třetí žalované žalobkyni způsobit tím, že v rozporu s péčí řádného hospodáře jako členové představenstva žalobkyně uzavírali se skupinou DEBRA/GROUP BAU (dále jen „skupina“) kupní smlouvy v rámci projektů označovaných jako „Kfely I-III“ a „Kfely IV/A-B“ (dále jen „kupní smlouvy“), ačkoliv realizace těchto projektů nebyla reálná.
2. V průběhu dovolacího řízení původní žalobkyně zanikla fúzí sloučením s Chemoprojekt, a. s. (dále též jen „společnost“) jako nástupnickou společností. Nejvyšší soud proto usnesením ze dne 26. 3. 2024, č. j. 27 Cdo 1683/2023-853, rozhodl, že v řízení bude jako se žalobkyní pokračováno se společností.
3. Rozsudkem ze dne 8. 6. 2020, č. j. 79 Cm 15/2015-630, Městský soud v Praze žalobu ve všech částech zamítl (výroky I. až IV.) a rozhodl o nákladech řízení (výroky V. až VII.).
4. K odvolání společnosti Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
5. Proti rozsudku odvolacího soudu podala společnost dovolání, jež Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), odmítl jako nepřípustné.
6. Přípustnost dovolání dovolatelka spatřuje v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu (respektive soudu prvního stupně, s jehož právním posouzením se odvolací soud ztotožnil) spočívá na řešení otázek, které v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu dosud nebyly vyřešeny a sice, zda:
1/ „lze považovat jednání člena statutárního orgánu, který při uzavírání mnohamilionových a pro společnost nezanedbatelných obchodů nerespektuje interní předpis a/nebo připomínky vnitřních odborů společnosti, za souladné s péčí řádného hospodáře,
2/ může u nároku na náhradu škody v podobě neuhrazených (nedobytných) pohledávek (…) začít běžet subjektivní promlčecí doba ještě před splatností těchto pohledávek, a tedy vědomostí o jejich neuhrazení (nedobytnosti), a
3/ může u nároku na náhradu škody v podobě neuhrazených (nedobytných) pohledávek (…) začít běžet subjektivní promlčecí doba ještě před vznikem těchto pohledávek.“
7. Odvolací soud své právní posouzení založil na závěrech, podle kterých:
1/ žalovaní za případnou škodu vzniklou dovolatelce neodpovídají, neboť si při uzavírání kupních smluv počínali s péčí řádného hospodáře, a
2/ případný nárok dovolatelky je promlčen, neboť o vzniku škody a o tom, kdo za škodu odpovídá, se dozvěděla nejpozději 15. 12. 2010, avšak žaloba byla podána až po uplynutí čtyřleté subjektivní promlčecí doby (30. 6. 2015).
8. Prostřednictvím první otázky dovolatelka zpochybňuje názor soudů obou stupňů, podle kterého žalovaní při uzavírání kupních smluv jednali s péčí řádného hospodáře, když protiplnění z kupních smluv „zajišťovali“ zástavními smlouvami, blankosměnkami, pojištěním pohledávek a „oběhovým formulářem“ (vnitřním připomínkovacím procesem). Podle soudů bylo třeba vzít v úvahu i to, že žalobkyně se skupinou obchodovala dlouhodobě a že v projednávané věci proběhl standardní připomínkovací proces – obchodní útvar žalobkyně zpracoval „obchodní příležitost“, vedoucí obchodního oddělení, „odpovědná osoba z ekonomického útvaru“ a „právník“ schválili související dokumenty. „Není chybou žádného z žalovaných, že výsledek tohoto obchodu byl ztrátový“, uzavřel soud.
9. Dovolatelka naopak tvrdí, že žalovaní si nezajistili nezbytné ekonomické analýzy, postupovali v rozporu s vnitřním předpisem žalobkyně, neřídili se stanovisky odborných poradců a „oběhový formulář“ byl toliko formální povahy.
10. První dovolací otázka tak dovolání přípustným nečiní, neboť při její formulaci dovolatelka z části vychází z jiného než soudy zjištěného skutkového stavu a z části zpochybňuje hodnocení důkazů, které provedly soudy obou stupňů. Správnost skutkového stavu, jak byl zjištěn v řízení před soudy obou stupňů, však v dovolacím řízení probíhajícím v procesním režimu účinném od 1. 1. 2013 zpochybnit nelze. Dovolací přezkum je v §241a odst. 1 o. s. ř. vyhrazen výlučně otázkám právním, ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá tudíž dovolatel k dispozici způsobilý dovolací důvod (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 29 Cdo 2125/2014, a ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 29 Cdo 4097/2014).
11. Stejně tak i hodnocení důkazů nelze, s ohledem na zásadu volného hodnocení důkazů, dovoláním napadnout (srov. za všechna rozhodnutí např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2013, sp. zn. 31 Cdo 3881/2009, uveřejněný pod číslem 10/2014 Sb. rozh. obč., rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2005, sp. zn. 29 Odo 1058/2003, a ze dne 27. 1. 2011, sp. zn. 29 Cdo 4804/2009, či – mutatis mutandis – nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96).
12. Každý ze závěrů, na kterých odvolací soud založil své rozhodnutí (viz odstavec 7.), přitom sám o sobě – v případě jeho správnosti – obstojí jako samostatný důvod pro zamítnutí žaloby. Dovolatelce se v pořadí první z nich zpochybnit nepodařilo.
13. Dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení a z jiných, než dovolatelkou uplatněných důvodů nemůže rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat (srov. ustanovení §242 odst. 3 o. s. ř. a např. důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2009, sp. zn. IV. ÚS 560/08).
14. Jelikož závěr odvolacího soudu, podle kterého si žalovaní při uzavírání kupních smluv počínali s péčí řádného hospodáře, nebyl dovoláním účinně zpochybněn, nemůže mít věcný přezkum dovoláním zpochybněného závěru, podle něhož je případný nárok dovolatelky promlčen, vliv na výsledek řízení a neprojeví se tak v poměrech dovolatelky; i kdyby byl dovolatelkou napadený závěr odvolacího soudu shledán nesprávným, Nejvyšší soud by proto nemohl napadené rozhodnutí zrušit (srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2020, sp. zn. 27 Cdo 4744/2018, ze dne 28. 1. 2021, sp. zn. 27 Cdo 1863/2020, ze dne 15. 9. 2021, sp. zn. 27 Cdo 2816/2020, ze dne 27. 4. 2022, sp. zn. 27 Cdo 80/2022, nebo ze dne 7. 9. 2022, sp. zn. 27 Cdo 650/2022).
15. A konečně, ani výtka dovolatelky, podle níž odvolací soud zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, když žalobkyni „nechal prokazovat, že žalovaní způsobili žalobkyni škodu tím, že nejednali s péčí řádného hospodáře“, ačkoliv důkazní břemeno mělo tížit žalované, dovolání přípustným nečiní. K vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, totiž Nejvyšší soud přihlíží pouze tehdy, je-li dovolání přípustné, avšak samy o sobě tyto vady nejsou způsobilým dovolacím důvodem (viz §241a o. s. ř.).
16. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o §243c odst. 3 větu první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolání žalobkyně bylo odmítnuto, a žalovaným tak vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů.
17. Náklady dovolacího řízení vzniklé prvnímu žalovanému sestávají z odměny jeho zástupce za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání datované 26. 4. 2023) podle §6 odst. 1, §7 bodu 7, §8 odst. 1 a §11 odst. 1 písm. k) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), ve výši 61.780 Kč a z náhrady hotových výdajů podle §13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 300 Kč. Spolu s náhradou za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 13.036,80 Kč podle §137 odst. 3 o. s. ř. tak dovolací soud přiznal prvnímu žalovanému k tíži žalobkyně celkem 75.116,80 Kč.
18. Náklady dovolacího řízení vzniklé druhému žalovanému sestávají z odměny jeho zástupce za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání datované 26. 4. 2023) podle §6 odst. 1, §7 bodu 7, §8 odst. 1 a §11 odst. 1 písm. k) advokátního tarifu ve výši 74.860 Kč a z náhrady hotových výdajů podle §13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 300 Kč. Spolu s náhradou za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 15.783,60 Kč podle §137 odst. 3 o. s. ř. tak dovolací soud přiznal druhému žalovanému k tíži žalobkyně celkem 90.943,60 Kč.
19. Náklady dovolacího řízení vzniklé třetí žalované sestávají z odměny jejího zástupce za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání datované 15. 1. 2024) podle §6 odst. 1, §7 bodu 7, §8 odst. 1 a §11 odst. 1 písm. k) advokátního tarifu ve výši 88.180 Kč a z náhrady hotových výdajů podle §13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 300 Kč. Spolu s náhradou za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 18.580,80 Kč podle §137 odst. 3 o. s. ř. tak dovolací soud přiznal třetí žalované k tíži žalobkyně celkem 107.060,80 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou se oprávnění domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 28. 3. 2024
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu