ECLI:CZ:NS:2024:28.CDO.131.2024.3
sp. zn. 28 Cdo 131/2024-1914
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a Mgr. Petra Krause ve věci žalobkyně Z. N. , zastoupené JUDr. Markem Hlaváčem, advokátem se sídlem v Praze 10, Akademická 663/5, proti žalované České republice – Státnímu pozemkovému úřadu , IČO 01312774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, zastoupené Mgr. Dušanem Sedláčkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/5, o nahrazení projevu vůle, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 6 C 156/2018, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 21. září 2023, č. j. 22 Co 113/2023-1863, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3 388 Kč k rukám advokáta JUDr. Marka Hlaváče do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
1. Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 21. 9. 2023, č. j. 22 Co 113/2023-1863, rozsudek Okresního soudu v Pardubicích (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 7. 3. 2023, č. j. 6 C 156/2018-1733, zrušil v části výroku III., v níž byl nahrazen projev vůle žalované směřující k bezúplatnému převodu částí pozemků parc. č. XY a XY v k. ú. XY (specifikovaných příslušnými geometrickými plány) na žalobkyni, a řízení v tomto rozsahu zastavil (výrok I. rozsudku odvolacího soudu), potvrdil jej ve zbývající části výroku III., v níž byl nahrazen projev vůle žalované směřující k bezúplatnému převodu pozemků v k. ú. XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY a XY na žalobkyni (výrok II. rozsudku odvolacího soudu), změnil výrok IV. prvostupňového rozsudku o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně (výrok III. rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok IV. rozsudku odvolacího soudu). Výroky I. a II. přitom soud prvního stupně zastavil řízení o nahrazení projevu vůle žalované směřujícího k bezúplatnému převodu pozemků parc. č. XY v k. ú. XY a parc. č. XY u XY na žalobkyni.
2. Proti výroku II. rozsudku odvolacího soudu podala dovolání žalovaná. Předestřela otázku, zda v projednávané věci byly dány podmínky pro prolomení účinků koncentrace řízení dle §118b zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), a provedení jí navrženého důkazu oponentním znaleckým posudkem ze dne 28. 9. 2022, vypracovaným znalcem Ing. Zdeňkem Burešem za účelem ocenění odňatých pozemků. Měla za to, že se odvolací soud při jejím řešení odchýlil od rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2021, sp. zn. 24 Cdo 2723/2021, a ze dne 29. 3. 2022, sp. zn. 28 Cdo 3080/2021. Namítala, že neprovedením (po účincích koncentrace řízení) nově vypracovaného oponentního znaleckého posudku zpochybňujícího věrohodnost znaleckého posudku vypracovaného doc. Ing. Jaromírem Ryskou, CSc., z něhož soudy nižších stupňů vycházely, byla porušena zásada rovnosti účastníků řízení dle §18 o. s. ř., jakož i zásada spravedlivosti řízení.
3. Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud dovolání odmítl, případně zamítl.
4. Podle §237 o. s. ř., jímž je třeba poměřovat přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež nepatří do okruhu usnesení vyjmenovaných v §238a o. s. ř.), „není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení dovolatelem vymezené otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“.
5. Judikatura dovolacího soudu je ustálená v závěru, že poté, co nastaly účinky tzv. koncentrace řízení podle §118b o. s. ř., účastníci (nejde-li o výjimky stanovené zákonem) nemohou uvádět takové rozhodné skutečnosti o věci samé, ohledně nichž mají podle hmotného práva povinnost tvrzení, a označovat takové důkazy, jimiž plní svou důkazní povinnost; účinky tzv. koncentrace řízení nebrání účastníkům popírat správnost tvrzení protistrany o skutečnostech významných pro rozhodnutí o věci samé nebo se vyjadřovat k důkazům označeným druhou stranou sporu (srov. rozsudek velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2013, sp. zn. 31 Cdo 4616/2010, publikovaný pod č. 98/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Dojde-li tedy ke koncentraci řízení, lze uvést nové skutečnosti a důkazy jen za podmínek uvedených v §118b odst. 1, větě třetí, o. s. ř. a po rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé (s výjimkou rozsudků pro uznání a pro zmeškání) jen za podmínek uvedených v §205a o. s. ř. (srov. přiměřeně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2014, sp. zn. 28 Cdo 2763/2013, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 1. 2020, sp. zn. 28 Cdo 3818/2019). Zákonná koncentrace řízení tedy omezuje soud v tom smyslu, že může brát v úvahu jen takové důkazy, jejichž potřeba provedení vyšla najevo do okamžiku, kdy nastaly účinky koncentrace řízení (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2016, sp. zn. 22 Cdo 4516/2015, či rozsudek velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2013, sp. zn. 31 Cdo 4616/2010, cit. výše). Porušení pravidel zákonné koncentrace řízení ve prospěch některého z účastníků řízení jako nesprávný postup, který v účastníku řízení, jenž si je vědom omezení kladených jeho povinnosti tvrzení a důkazní povinnosti a tato omezení respektuje, vzbuzuje nežádoucí úsudek o tom, že dodržovat procesní pravidla se nevyplácí, a snižuje respekt k právu jako takovému, přitom Nejvyšší soud kritizoval též v rozsudku ze dne 30. 4. 2009, sp. zn. 29 Odo 988/2006, uveřejněném pod č. 50/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Takový postup porušuje totiž princip stejného (rovného) zacházení s účastníky řízení a oslabuje předvídatelnost soudního rozhodování (viz též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2011, sp. zn. 29 Cdo 4209/2009).
6. Podle závěrů ustálené judikatury dovolacího soudu důkazem, který nastal až poté, co nastoupily účinky koncentrace řízení, nebo který účastník bez své viny nemohl včas uvést (§118b odst. 1 o. s. ř.), není nově vypracovaný znalecký posudek, jestliže se týká skutečností nastalých již před nastolením účinků koncentrace řízení a účastníku objektivně nic nebránilo, aby jej uplatnil dříve, než účinky koncentrace řízení nastoupily (srov. přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2018, sp. zn. 25 Cdo 1262/2018, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2003, sp. zn. 21 Cdo 818/2003, publikovaný pod č. 175 v časopise Soudní judikatura, ročník 2003).
7. Zpochybněním věrohodnosti důkazních prostředků se pak v první řadě rozumí tvrzení a pomocí důkazů prokázání takových skutečností, které vyvracejí závěry soudu prvního stupně o tom, že určitý důkazní prostředek je nevěrohodný (a že proto z něj nelze při zjišťování skutkového stavu věci vycházet) nebo že je věrohodný (a že tedy je třeba na něm vybudovat zjištění skutkového stavu věci), popřípadě které vedou k závěru, že důkazní prostředek měl být správně z hlediska své věrohodnosti hodnocen soudem prvního stupně jinak. Zpochybnění věrohodnosti důkazních prostředků přitom může spočívat i na takových skutečnostech, které – kdyby byly prokázány – mohou mít samy o sobě nebo ve spojení s již známými skutečnostmi jen vliv na hodnocení provedených důkazních prostředků, z nichž vychází rozhodnutí soudu prvního stupně, a to z hlediska jejich věrohodnosti. Věrohodnost důkazního prostředku může být zpochybněna například tehdy, bude-li tvrzeno a prokázáno, že svědek vypovídal o věci pod vlivem návodu nebo výhrůžky (tedy „křivě“), že listina je ve skutečnosti falzifikátem apod. Nejde však o zpochybnění věrohodnosti důkazního prostředku, jestliže účastník uvede skutečnosti či navrhne důkazy, pomocí kterých má být skutkový stav věci zjištěn jinak, než jak ho zjistil soud prvního stupně na základě jím provedeného hodnocení důkazů. Uvedením skutečností a označením důkazů o věci samé totiž účastník nezpochybňuje věrohodnost důkazních prostředků, ale požaduje zjištění skutkového stavu soudem jinak, než jak byl zjištěn soudem prvního stupně na základě před ním uvedených skutečností a provedených důkazů (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2003, sp. zn. 21 Cdo 818/2003, ze dne 17. 12. 2009, sp. zn. 29 Cdo 4136/2009, uveřejněný pod č. 95/2010 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, ze dne 9. 6. 2011, sp. zn. 26 Cdo 520/2010, ze dne 18. 11. 2013, sp. zn. 26 Cdo 2421/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2023, sp. zn. 33 Cdo 2006/2022, ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. 26 Cdo 2529/2009, a ze dne 23. 8. 2016, sp. zn. 33 Cdo 448/2016).
8. Soudy nižšího stupně se tedy výše citované ustálené judikatuře nikterak nezpronevěřily, jestliže poté, co nastaly účinky koncentrace řízení, neprovedly důkaz nově vypracovaným oponentním znaleckým posudkem Ing. Zdeňka Bureše o ceně pozemků odňatých v rozhodném období (v letech 1954 a 1969, když ocenění je prováděno dle stavu pozemků v okamžiku odnětí), neboť jde zjevně o důkaz týkající se skutečností nastalých již před nastolením účinků koncentrace řízení a účastníku objektivně nic nebránilo, aby jej uplatnil dříve, než účinky koncentrace řízení nastoupily. V souladu s uvedenou judikaturou odvolací soud rovněž dovodil, že provedení předmětného důkazu brání též okolnost, že jím má být zjištěn skutkový stav jinak, než jak byl zjištěn dříve, než nastaly účinky koncentrace řízení, přičemž nejde ani o zpochybnění věrohodnosti dosud užitých důkazních prostředků (srov. §118b odst. 1 o. s. ř.) – není jím kupř. zpochybňována nepodjatost znalce doc. Ing. Jaromíra Rysky, CSc., z jehož posudku soudy nižšího stupně při oceňování odňatých pozemků vycházely, nýbrž jsou uváděny nové skutečnosti, na jejichž základě měly by být odňaté pozemky oceněny jinak (srov. k tomu též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2009, sp. zn. 30 Cdo 2310/2007, či z aktuální judikatury usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2022, sp. zn. 25 Cdo 1944/2021, vůči němuž směřující ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2023, sp. zn. II. ÚS 452/23). Zdůrazňuje-li pak dovolatelka, že oponentní znalecký posudek byl vypracován až poté, co žalobkyně označila nové náhradní zemědělské pozemky, dlužno uvést, že posudek Ing. Zdeňka Bureše oceňuje pozemky odňaté, a nikoliv nově označené náhradní zemědělské pozemky; připuštěním změny žaloby pak účinky koncentrace (samy o sobě) dotčeny nejsou (§118b odst. 2 o. s. ř.).
9. Konkluze odvolacího soudu se přitom neodchylují ani od judikatury označené dovolatelkou, když rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2021, sp. zn. 24 Cdo 2723/2021, vychází z týchž judikaturních východisek, jež jsou uvedena výše, a jeho závěry jsou založeny na jedinečných okolnostech případu (z protokolu o konání prvního jednání prvostupňového soudu nebylo zřejmé, ke kterému okamžiku měla oběma účastníkům řízení uplynout koncentrační lhůta), jež v projednávané věci artikulovány nejsou (nastolení účinků koncentrace řízení po skončení prvního jednání prvostupňového soudu zpochybňováno není), a v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2022, sp. zn. 28 Cdo 3080/2021, otázka koncentrace řízení řešena není. Zachovávání pravidel o zákonné koncentraci řízení je pak vzdor mínění dovolatelky projevem principu stejného (rovného) zacházení s účastníky řízení přispívajícího ke spravedlivému procesu (viz výše citovanou judikaturu).
10. Závěry odvolacího soudu o ceně odňatých pozemků (přijaté na základě provedeného dokazování, včetně znaleckého posudku doc. Ing. Jaromíra Rysky, CSc.) pak plně korespondují ustálené judikatuře dovolacího soudu, dle níž soudy podle kontextu každého jednotlivého případu zohledňují různé relevantní okolnosti a neulpívají rigidně jen na vydání územního rozhodnutí jako na podmínce uznání pozemků za stavební s tím, že kritéria uváděná judikaturou pro závěr o stavebním charakteru původních pozemků (v době převodu či přechodu vlastnického práva existující územně plánovací dokumentace, odnětí za účelem výstavby či z důvodu bezprostřední realizace výstavby – srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 5. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1024/2018 , ze dne 12. 6. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5345/2017 , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 6. 2018, sp. zn. 28 Cdo 565/2018 , či ze dne 10. 5. 2017, sp. zn. 28 Cdo 837/2017 ) nejsou taxativními hledisky, jež musí být naplněna současně, nýbrž jde toliko o příkladmo uváděné konkrétní faktory, jež mohou k závěru o stavební povaze pozemku vést (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2020, sp. zn. 28 Cdo 4148/2019, rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2020, sp. zn. 28 Cdo 2134/2020, či ze dne 5. 10. 2020, sp. zn. 28 Cdo 2260/2020, a dále judikaturu v nich uváděnou). Předmětné odňaté pozemky byly ostatně jako stavební oceněny i v jiných řízeních týchž účastníků (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 10. 2. 2020, sp. zn. 28 Cdo 4185/2019, a ze dne 1. 9. 2020, sp. zn. 28 Cdo 2419/2020, či jeho usnesení ze dne 29. 4. 2020, sp. zn. 28 Cdo 990/2020).
11. Ze shora uvedeného je zřejmé, že podmínky přípustnosti dovolání (§237 o. s. ř.) nejsou naplněny. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věty první o. s. ř.), dovolání jako nepřípustné odmítl (§243c odst. 1 a 2 o. s. ř.).
12. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243c odst. 3, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. v situaci, kdy dovolání žalované bylo odmítnuto a kdy k nákladům žalobkyně patří odměna advokáta ve výši 2 500 Kč [srov. §6 odst. 1, §7 bod 5, §9 odst. 3 písm. b/, a §11 odst. 1 písm. k/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů], spolu s náhradou hotových výdajů advokáta stanovených paušální částkou 300 Kč na jeden úkon právní služby (§13 odst. 4 téže vyhlášky) a náhradou za daň z přidané hodnoty (§137 odst. 3 písm. a/ o. s. ř.), dohromady ve výši 3 388 Kč.
13. Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz , rozhodnutí Ústavního soudu na www.usoud.cz .
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. 3. 2024
Mgr. Zdeněk Sajdl
předseda senátu