ECLI:CZ:NS:2024:28.CDO.3969.2023.1
sp. zn. 28 Cdo 3969/2023-394
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause v právní věci žalobkyně: Sallerova výstavba Emporium II k. s. , se sídlem v Otvicích, Obchodní zóna 266, identifikační číslo osoby: 27266303, zastoupena Ass.jur. Denisem Dieterem Riedigerem, usazeným evropským advokátem se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 383/58, proti žalované: UNITED BAKERIES a. s. , se sídlem v Praze 5, Pekařská 598/1, identifikační číslo osoby: 28976231, zastoupena JUDr. Pavlem Dejlem, Ph.D., LL.M., advokátem se sídlem v Praze 1, Jungmannova 745/24, o zaplacení částky 19.087.191,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 42 C 579/2020, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. srpna 2023, č. j. 70 Co 247/2023-353, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady dovolacího řízení ve výši 63.210,40 Kč k rukám jejího zástupce JUDr. Pavla Dejla, Ph.D., LL.M., advokáta se sídlem v Praze 1, Jungmannova 745/24, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalované zaplacení částky 19.087.191,-Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení, kterého se žalované mělo dostat užíváním v žalobě specifikovaných pozemků bez právního důvodu.
2. Obvodní soud pro Prahu 5 (dále „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 20. 6. 2023, č. j. 42 C 579/2020-308, zastavil řízení (výrok I.) a žalobkyni uložil povinnost nahradit žalované k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 505.683,20 Kč (výrok II.).
3. Městský soud v Praze (dále „odvolací soud“) k odvolání žalobkyně usnesením ze dne 15. 8. 2023, č. j. 70 Co 247/2023-353, potvrdil usnesení soudu prvního stupně (výrok I.) a rozhodl o povinnosti žalobkyně nahradit žalované k rukám jejího zástupce náklady odvolacího řízení ve výši 63.210,40 Kč (výrok II.).
4. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně vyšel ze zjištění, že podáním žaloby v přítomné věci vznikla žalobkyni povinnost zaplatit soudní poplatek za řízení ve výši 954.360,- Kč dle Sazebníku soudních poplatků, jenž je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále „zákon č. 549/1991 Sb.“). Žalobkyně daný poplatek nezaplatila (ani nepožádala o osvobození od soudního poplatku či o posečkání s placením soudního poplatku), ačkoli k jeho zaplacení byla vyzvána usnesením soudu prvního stupně ze dne 15. 12. 2020, č. j. 42 C 579/2020-308, doručeným žalobkyni dne 15. 1. 2021. Soud prvního stupně k návrhu obou účastnic řízení usnesením ze dne 19. 1. 2021, č. j. 42 C 579/2020-86, přerušil řízení do pravomocného skončení řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 18 C 190/2009. Na jednání konaném dne 16. 11. 2022 pak soud prvního stupně vyhlásil usnesení, jímž řízení opětovně přerušil, a to do skončení řízení o ústavní stížnosti podané ve zmíněném řízení sp. zn. 18 C 190/2009, přičemž toto usnesení Městský soud v Praze usnesením ze dne 23. 1. 2023, č. j. 70 Co 425/2022-262, změnil tak, že se řízení nepřerušuje. Následně soud prvního stupně zastavil řízení pro nezaplacení soudního poplatku splatného podáním žaloby.
5. Odvolací soud aproboval postup soudu prvního stupně, jímž prvoinstanční soud zastavil řízení pro nezaplacení soudního poplatku dle ustanovení §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb. Konstatoval, že na jednání dne 16. 11. 2022 soud prvního stupně účastníky řízení pouze informoval o existenci důvodů pro přerušení řízení a vyhlásil usnesení o přerušení řízení. Dovodil proto, že soud prvního stupně nezačal jednat o věci samé, a tudíž konání jednání dne 16. 11. 2022 nepředstavuje překážku pro zastavení řízení z důvodu nesplnění poplatkové povinnosti ve smyslu ustanovení §9 odst. 4 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb. Podotkl přitom, že zastavení řízení nebrání ani vydané předběžné opatření zamezující žalované disponovat s nemovitostmi v usnesení konkretizovanými.
6. Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, považujíc je za přípustné ve smyslu ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. s. ř.“), pro existenci otázek v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud neřešených. Domnívá se, že okamžik zahájení jednání ve věci samé ve smyslu ustanovení §9 odst. 4 zákona č. 549/1991 Sb. odpovídá okamžiku zahájení nařízeného jednání a nelze jej spojovat se čtením žaloby v průběhu takového jednání. Namítá rovněž, že na jednání dne 16. 11. 2022 byla připravena žalobu přednést, avšak soud prvního stupně jí znemožnil daný úkon učinit, neboť nehospodárně přerušil řízení. Zdůraznila, že soud prvního stupně zapříčinil, že žaloba dosud nebyla přednesena a nebylo provedeno dokazování, a tudíž tyto okolnosti nelze klást k tíži žalobkyně. Dále má za to, že došlo ke zhojení nedostatku spočívajícího v nezaplacení soudního poplatku, jelikož po uplynutí lhůty k jeho uhrazení soud učinil v řízení řadu procesních úkonů. Vyjádřila též přesvědčení, že řízení ve věci samé nelze zastavit, pokud bylo v jeho rámci nařízeno předběžné opatření, respektive podmínka zastavení řízení ve věci samé tkví – dle názoru žalobkyně – ve zrušení předběžného opatření. Navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
7. Žalovaná ve vyjádření k dovolání přisvědčila správnosti usnesení odvolacího soudu. Vyzdvihla, že předpoklady pro zastavení řízení dle ustanovení §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb. byly beze zbytku naplněny. Upozornila také, že žádná ze zákonem stanovených výjimek dle ustanovení §9 odst. 4 zákona č. 549/1991 Sb. v projednávané věci není dána. Navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání žalobkyně odmítl, popřípadě zamítl.
8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, u něhož to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.), oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§240 odst. 1, věta první, o. s. ř.) a že je splněna i podmínka povinného zastoupení dovolatelky advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.), zabýval se tím, zda je dovolání žalobkyně přípustné (§237 o. s. ř.).
9. Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
10. Dovolání žalobkyně není pro žádnou z jí vymezených právních otázek přípustné.
11. Soudní poplatky se vybírají mimo jiné i za řízení před soudy České republiky, a to z úkonů uvedených v sazebníku poplatků [§1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb.]. Poplatníkem poplatku za řízení před soudem prvního stupně je navrhovatel, tj. zejména žalobce [§2 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb.]. Je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen (§2 odst. 3 věta první zákona č. 549/1991 Sb.). Poplatková povinnost vzniká zejména podáním žaloby nebo jiného návrhu na zahájení řízení a poplatek je splatný zásadně vznikem poplatkové povinnosti [§4 odst. 1 písm. a), §7 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb.]. Nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží (§9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb.). Pro nezaplacení poplatku nelze řízení zastavit v případech vyjmenovaných v ustanovení §9 odst. 4 zákona č. 549/1991 Sb. V těchto případech rozhoduje soud o uložení povinnosti zaplatit poplatek spolu s rozhodnutím, jímž se řízení končí (§9 odst. 6 věta první zákona č. 549/1991 Sb.).
12. Pro nezaplacení soudního poplatku soud řízení nezastaví mimo jiné tehdy, začal-li již jednat o věci samé [viz §9 odst. 4 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb.; nejde samozřejmě o případy, kdy poplatník byl od placení soudního poplatku osvobozen nebo kdy existuje zákonná výluka z povinnosti hradit soudní poplatek]. V takovém případě, opomene-li soud poplatkovou povinnost, nemůže již z toho důvodu řízení zastavit a postupuje shora naznačeným způsobem, tedy povinnost zaplatit soudní poplatek uloží společně s rozhodnutím, jímž se řízení končí.
13. Za „jednání o věci samé“ je třeba považovat – v poměrech občanského soudního řízení – jednání nařízené k projednání věci samé ve smyslu ustanovení §115 o. s. ř. O jednání soudu proto může jít jen v případě těch procesních úkonů, které nemají podobu soudního rozhodnutí. Současně je evidentní, že jednáním soudu není veškerá jeho mimorozhodovací činnost (např. doručování písemností, vyznačování doložek právní moci apod.), nýbrž je třeba jím rozumět soudní rok, tj. procesní úkon, v jehož rámci soud vstupuje do přímého styku s účastníky řízení, příp. dalšími osobami. Z hlediska ustanovení §9 odst. 4 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb. přitom není relevantní každý soudní rok (např. přípravné jednání podle ustanovení §114c o. s. ř.). Právně významný je právě jen soudní rok určený k projednání věci samé, tedy – řečeno jinak – jednání ve smyslu ustanovení §115 a násl. o. s. ř. (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2021, sp. zn. 26 Cdo 3113/2020, jež je, stejně jako dále citovaná rozhodnutí dovolacího soudu, přístupné na internetových stránkách Nejvyššího soudu https://www.nsoud.cz ).
14. Pro stanovení počátku doby, kdy soud začal jednat ve věci samé, je významné přednesení, respektive přečtení žaloby (návrhu na zahájení řízení). Relevantním okamžikem určujícím začátek jednání ve věci samé je tedy v kontextu zejména ustanovení §118 odst. 1 o. s. ř. zpravidla výzva předsedy senátu, aby žalobce přednesl žalobu, popřípadě přečtení žaloby předsedou senátu (srovnej přiměřeně např. usnesení Ústavního soudu ze dne 13. 2. 2018, sp. zn. II. ÚS 253/18, či ze dne 2. 9. 2005, sp. zn. II. ÚS 178/04 – označená usnesení, stejně jako dále uvedená rozhodnutí Ústavního soudu, jsou přístupná na internetových stránkách Ústavního soudu https://nalus.usoud.cz ). Samotné zahájení jednání ve věci samé je tak nutno odlišovat od pojmu začátek jednání. Již v nálezu ze dne 15. 1. 1998, sp. zn. III. ÚS 118/97, Ústavní soud dovodil, že „začátek jednání (což nutno považovat za synonymum s termínem zahájení jednání) je dán sdělením předmětu projednávané věci soudem, na což pak navazuje prezentace přítomných a procesní poučení“ . Poté, kdy je nařízeno první jednání (§118 odst. 1) a při něm sdělen předmět projednávané věci, tudíž může (a nemusí) následovat zahájení jednání ve věci samé, přičemž začátek jednání ve věci samé se odvíjí od okamžiku, kdy je čtena (přednesena) žaloba (srovnej JIRSA, Jaromír a kol. Občanské soudní řízení, 2. část. Soudcovský komentář . Praha: Wolters Kluwer, 2023, komentář k §118).
15. V projednávané věci z obsahu spisu vyplývá, že žalobkyně (jakožto poplatník), která nebyla osvobozena od placení soudních poplatků (ze zákona a ani podle rozhodnutí soudu), nezaplatila vyměřený soudní poplatek v částce 954.360,- Kč (správnost stanovené výše soudního poplatku nebyla dovoláním zpochybněna) za řízení, které – vzhledem k jeho předmětu – podléhalo poplatkové povinnosti (§11 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb. a contrario ), ve lhůtě patnácti dnů od doručení výzvy (obsahující řádné poučení o následcích nezaplacení soudního poplatku), kterou jí určil soud prvního stupně usnesením ze dne 15. 12. 2020, č. j. 42 C 579/2020-50, doručeným zástupci žalobkyně dne 15. 1. 2021. Za této situace by bylo možné soudu prvního stupně důvodně vytknout, že neměl zastavit řízení pro nezaplacení soudního poplatku, pouze za předpokladu, že byla splněna některá ze zákonných výjimek stanovených v ustanovení §9 odst. 4 zákona č. 549/1991 Sb. Na rozdíl od mínění žalobkyně ovšem v přítomné kauze nelze aplikovat výjimku zakotvenou v ustanovení §9 odst. 4 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., jež stanoví, že pro nezaplacení poplatku soud řízení nezastaví, začal-li již jednat o věci samé. Soud prvního stupně totiž nezačal jednat o věci samé, neboť při jednání konaném dne 16. 11. 2022 samosoudkyně seznámila účastníky řízení ihned poté, co je poučila ve smyslu ustanovení §15a o. s. ř., s existencí okolností odůvodňujících přerušení řízení a vzápětí vyhlásila usnesení o přerušení řízení do pravomocného skončení řízení vedeného u Ústavního soudu pod sp. zn. II. ÚS 2195/22. Samosoudkyně nevyzvala přítomného právního zástupce žalobkyně, aby přednesl žalobu nebo sdělil její obsah, pročež k přednesu žaloby nedošlo (viz protokol o jednání před soudem prvního stupně ze dne 16. 11. 2022). Posouzení aplikace ustanovení §9 odst. 4 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb. v poměrech projednávané věci ze strany odvolacího soudu je tudíž správné.
16. Na uvedeném přitom ničeho nemění, že v mezidobí od podání žaloby do rozhodnutí soudu o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku bylo učiněno soudem i účastníky řízení vícero procesních úkonů, neboť k zahájení jednání ve věci samé nedošlo, přičemž žalobkyně výzvu soudu prvního stupně k úhradě soudního poplatku nijak nereflektovala. Povinnost hradit soudní poplatky a dodržovat procesní lhůty je přitom standardní podmínkou řádného vedení soudního řízení, a je proto na poplatníkovi, aby lhůty stanovené soudem v přiměřené délce dodržel a svou povinnost zaplatit soudní poplatek za podaný návrh řádně splnil (srovnej již odvolacím soudem citovaný nález pléna Ústavního soudu ze dne 13. 11. 2007, sp. zn. Pl. ÚS 2/07, usnesení Ústavního soudu ze dne 24. 5. 2016, sp. zn. I. ÚS 1286/16, či usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2018, sp. zn. II. ÚS 438/18). Ústavní soud ve své judikatuře dovodil, že poplatková povinnost je určena zákonem a že samotná povinnost soudů vyzvat poplatníka k úhradě splatného soudního poplatku je do jisté míry beneficiem. Pokud účastník řízení nezaplatí soudní poplatek ani v dodatečné náhradní lhůtě poskytnuté soudem, pak logickým a ústavně konformním důsledkem jeho pasivity je zastavení řízení (srovnej usnesení Ústavního soudu z 20. 6. 2018, sp. zn. I. ÚS 1335/18, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 6. 2018, sp. zn. I. ÚS 1680/18).
17. Odkázala-li žalobkyně na podporu svých tvrzení na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 11. 2017, č. j. Nad 315/2017-49, a ze dne 29. 3. 2018, č. j. Nad 69/2018-49 (označená usnesení jsou přístupná na internetových stránkách Nejvyššího správního soudu https://www.nssoud.cz ), jeví se vhodným podotknout, že se jedná o rozhodnutí vydaná za zcela nesouměřitelných skutkových okolností, přičemž v nich vyslovené konkluze se nevztahují k otázce nesplnění poplatkové povinnosti, nýbrž toliko k zásadě perpetuatio fori , jež se vztahuje ke zkoumání místní příslušnosti soudu.
18. Přiléhavost postrádá též polemika dovolatelky o tom, zda mohla být na jednání soudu prvního stupně dne 16. 11. 2022 čtena žaloba, neboť na řešení této otázky rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013, v němž bylo zdůrazněno, že dovolání není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., jestliže dovolatel jako důvod jeho přípustnosti předestírá dovolacímu soudu k řešení otázku hmotného nebo procesního práva, na níž rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí; dále srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2376/2013, ze dne 27. 4. 2015, sp. zn. 32 Cdo 5034/2014, či ze dne 31. 8. 2015, sp. zn. 32 Cdo 2894/2015). Je tomu tak již proto, že rozhodnutí odvolacího soudu je – jak vyplývá z jeho odůvodnění – založeno na závěru, že řízení bylo zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku, nikoli pro nepřednesení žaloby žalobkyní. Žalobkyně, po celou dobu řízení zastoupená osobou znalou práva (advokátem), nemohla legitimně očekávat, že bude zahájeno jednání ve věci samé, pokud na výzvu k zaplacení soudního poplatku spojeného s podáním žaloby nikterak nereagovala a nesplnila tak jednu z podmínek řízení. Nebyl-li navzdory výzvě soudu zaplacen soudní poplatek z podané žaloby, pak soud prvního stupně nepochybil, jestliže řízení zastavil, a to přesto, že jeho usnesení o přerušení řízení bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 23. 1. 2023, č. j. 70 Co 425/2022-262, změněno tak, že se řízení nepřerušuje. Z obsahu spisu se nepodávají žádné skutečnosti svědčící pro to, že by na jednání soudu prvního stupně dne 16. 11. 2022 došlo k přednesu žaloby, nebylo-li by řízení přerušeno. Nelze totiž bez dalšího vycházet z toho, že by soud prvního stupně na jednání uvedeného dne konaném, pokud by řízení nepřerušil, přehlédl nesplnění poplatkové povinnosti a přistoupil k výzvě adresované žalobkyni k přednesu žaloby. Ostatně žalobkyně, respektive její právní zástupce, nikterak neusiloval na jednání o přednesení žaloby. Nelze tudíž přisvědčit tvrzení dovolatelky, že soud prvního stupně žalobkyni fakticky znemožnil přednést žalobu.
19. Přípustnost dovolání nezakládá ani dovolatelkou předkládaná otázka, zda lze rozhodnout o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku i přes pravomocně nařízené předběžné opatření, či otázka „osudu platně a pravomocně nařízeného předběžného opatření v případě, že řízení ve věci samé bylo zastaveno“, neboť nastolené právní otázky již byly v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešeny, odvolací soud se od judikaturou přijatého řešení neodchýlil a není žádného důvodu tyto otázky dovolacím soudem znovu posoudit odchylně. Předběžné opatření je prozatímní úpravou právních poměrů účastníků činěnou soudem v souvislosti s předpokládaným nebo již probíhajícím soudním řízením (srovnej §102 a §74 o. s. ř.), jež zaniká ex lege , nebylo-li návrhu vyhověno [srovnej §102 odst. 3 a §77 odst. 1 písm. b) o. s. ř.]; není přitom rozhodující, zda byla žaloba odmítnuta, zamítnuta či zda bylo řízení zastaveno (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2011, sp. zn. 28 Cdo 4410/2010). Bylo-li řízení v přítomné právní věci zastaveno usnesením soudu prvního stupně ze dne 20. 6. 2023, č. j. 42 C 579/2020-308, zaniklo předběžné opatření dnem právní moci tohoto usnesení, přičemž takovému postupu existence předběžného opatření nebránila.
20. Jelikož dovolání žalobkyně není přípustné, Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
21. Výrok o nákladech dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243c odst. 3 věta první o. s. ř. za současného použití ustanovení §224 odst. 1, §151 odst. 1 část věty před středníkem a §146 odst. 3 o. s. ř. Protože dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalované vznikly v dovolacím řízení náklady související se zastupováním advokátem, je žalobkyně povinna žalované tyto náklady nahradit. Výše náhrady nákladů dovolacího řízení činí celkovou částku 63.210,40 Kč. Náhrada v uvedené výši vychází ze součtu mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby (sepis vyjádření k dovolání) ve výši 51.940,- Kč – §1 odst. 2, §2 odst. 1, §6 odst. 1, §7 bod 7. a §8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále „advokátní tarif“), a náhrady paušálně určených hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300 Kč – §11 odst. 1 písm. k) a §13 odst. 4 advokátního tarifu. Protože zástupce žalované je plátcem daně z přidané hodnoty [§137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. a §14a odst. 1 advokátního tarifu a §23a zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů] navyšují se výše uvedené položky náhrady nákladů právního zastoupení o náhradu 21% daně z přidané hodnoty ve výši 10.970,40 Kč.
22. Místem splnění náhradové povinnosti je zástupce žalované, který je advokátem (§149 odst. 1 o. s. ř.). Lhůta ke splnění povinnosti byla určena podle ustanovení §160 odst. 1, část věty před středníkem a §167 odst. 2 o. s. ř., neboť ke stanovení lhůty jiné neshledal dovolací soud žádný důvod.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalobkyně povinnost uloženou tímto rozhodnutím, může se žalovaná domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.
V Brně dne 22. 1. 2024
JUDr. Michael Pažitný, Ph.D.
předseda senátu