ECLI:CZ:NS:2024:29.CDO.83.2024.1
sp. zn. 29 Cdo 83/2024-343
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a Mgr. Hynka Zoubka v právní věci žalobce Národní rozvojové banky, a. s. , se sídlem v Praze 3, Přemyslovská 2845/43, PSČ 130 00, identifikační číslo osoby 44 84 89 43, zastoupené JUDr. Zdeňkou Jedličkovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Bašty 413/2, PSČ 602 00, proti žalovanému M. C. , o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 20 Cm 531/2012, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. května 2018, č. j. 4 Cmo 10/2018-288, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně směnečným platebním rozkazem ze dne 27. března 2013, č. j. 20 Cm 531/2012-13, uložil žalovanému, aby zaplatil žalobci (Českomoravské záruční a rozvojové bance, a. s.) částku 4.641.673,50 Kč s 6% úrokem od 24. prosince 2009 do zaplacení, směnečnou odměnu 15.472,25 Kč a náklady řízení.
K námitkám žalovaného Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 31. května 2017, č. j. 20 Cm 531/2012-192, ponechal směnečný platební rozkaz ve výroku ve věci samé v platnosti (výrok I.), ve výroku o náhradě nákladů řízení směnečný platební rozkaz zrušil (výrok II.) a žalovanému uložil zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 505.313,- Kč.
Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 17. května 2018, č. j. 4 Cmo 10/2018-288, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
Odvolací soud (mimo jiné) přitakal závěru soudu prvního stupně o pravosti podpisu žalovaného jako směnečného rukojmího na směnce.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které má za přípustné k řešení otázky, která (podle jeho názoru) v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla zodpovězena, když napadené rozhodnutí „trpí hmotněprávními vadami, které v konečném důsledku znamenají, že odvolací soud ve věci nesprávně rozhodl“.
Dovolatel poukazuje na závěry formulované Nejvyšším soudem v rozsudcích ze dne 21. prosince 2009, sp. zn. 29 Cdo 3478/2007, a ze dne 27. dubna 2011, č. j. 29 Cdo 1164/2010, a zdůrazňuje, že „uvedená směnka“ byla již dříve proti žalovanému uplatněna u Krajského soudu v Brně, přičemž žalobce se domáhal zaplacení směnečného peníze ve výši 2.000.000,- Kč „se směnečným příslušenstvím“. Rozsudkem ze dne 1. října 2014, č. j. 5 Cm 50/2010-240, ponechal soud prvního stupně v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 2. března 2010, č. j. 5 Cm 50/2010-28; Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 7. května 2015, č. j. 4 Cmo 62/2015-273, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně. V označeném řízení podal žalovaný proti směnečnému platebnímu rozkazu obsahově stejné námitky jako v projednávané věci; za účelem prokázání pravosti podpisu žalovaného na směnce byl vypracován znalecký posudek, v němž znalkyně Mgr. Jana Kudrnová dospěla k závěru, že podpis na směnce za výstavce (společnost REPUS KC, s. r. o.) a podpis směnečného rukojmího vyhotovila osoba, jejíž srovnávací materiál byl předložen ke zkoumání (tj. žalovaný). Oproti tomu v projednávané věci ze znaleckého posudku znalkyně Mgr. Marie Beňové plyne, že srovnávací podpisy, které zkoumala, byly převážně druhově odlišné od podpisu na směnce; na srovnávacích materiálech šlo o tzv. podpisy nacvičené (na rozdíl od podpisů tzv. čitelných, jak se nacházejí na směnce a smlouvě o úvěru). Přitom znalkyně pracovala s daleko rozsáhlejším počtem srovnávacích materiálů a její závěry byly oproti znalkyni Mgr. Kudrnové zjevně kvalifikovanější.
Proto dovolatel požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
Usnesením ze dne 28. srpna 2018, č. j. KSCB 44 INS 13372/2018-A-6, Krajský soud v Českých Budějovicích zjistil úpadek žalovaného a povolil mu oddlužení; usnesením ze dne 15. ledna 2019, č. j. KSCB 44 INS 13372/2018-B-7, neschválil oddlužení žalovaného a prohlásil na jeho majetek konkurs; usnesením ze dne 16. října 2023, č. j. KSCB 44 INS 13372/2018-B-53, zrušil konkurs na majetek žalovaného po splnění rozvrhového usnesení.
K 1. září 2021 změnil žalobce obchodní firmu (z Českomoravské záruční a rozvojové banky, a. s., na Národní rozvojovou banku, a. s.); Nejvyšší soud k této změně přihlédl při označení žalobce v záhlaví tohoto usnesení.
Dovolání žalovaného, které mohlo být přípustné jen podle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle ustanovení §243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
Učinil tak proto, že dovolatel Nejvyššímu soudu nepředkládá k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smysluustanovení §237 o. s. ř.
Odvolací soud v poměrech dané věci zcela v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 3478/2007, ze dne 31. května 2011, sp. zn. 29 Cdo 1294/2010, ze dne 17. srpna 2011, sp. zn. 29 Cdo 4674/2010, nebo ze dne 28. dubna 2021, sp. zn. 29 Cdo 1310/2019) vyhodnotil, že důkazní břemeno ohledně pravosti podpisu dlužníka (žalovaného) na směnce tíží žalobce, a na základě hodnocení provedených důkazů uzavřel, že žalobce toto důkazní břemeno unesl.
Podle obsahu dovolání se dovolatel snaží (polemikou se závěry odvolacího soudu o pravosti jeho podpisu na směnce) zpochybnit skutkový závěr odvolacího soudu (soudu prvního stupně), podle něhož žalovaný jako směnečný rukojmí směnku podepsal, a dále brojí proti hodnocení důkazů provedenému soudy nižších stupňů. Uplatňuje tak „skutkový“ dovolací důvod, který ovšem (již s účinností od 1. ledna 2013) nemá k dispozici (srov. §241a odst. 1 o. s. ř.); současně zpochybňuje správnost hodnocení důkazů, které se zřetelem na zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř. nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem. K tomu srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněného pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam zmíněného odkazu na nálezy Ústavního soudu ze dne 6. ledna 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96, a ze dne 26. září 2017, sp. zn. III. ÚS 3717/16.
Přitom Nejvyšší soud nemá žádné pochybnosti ani o tom, že skutkový závěr soudů nižších stupňů , podle něhož žalobce unesl důkazní břemeno ohledně pravosti podpisu žalovaného jako směnečného rukojmího na směnce, není ani zjevně nepřiměřený.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. 1. 2024
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu