ECLI:CZ:NS:2024:29.ICDO.13.2024.1
KSOS 31 INS 4184/2021
11 ICm 3470/2022
sp. zn. 29 ICdo 13/2024-118
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobce Mgr. Petra Brože , se sídlem v Praze, U Zátiší 545/3, PSČ 147 00, jako insolvenčního správce dlužníka UNIMEX-INVEST, s. r. o., zastoupeného Mgr. MUDr. Zdeňkem Kubicou, advokátem, se sídlem v Praze, Soukenická 1090/14, PSČ 110 00, proti žalovanému ABSOLUT-MARKETING s. r. o. , se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, Tyršova 885/24, PSČ 702 00, identifikační číslo osoby 26859793, za účasti Krajského státního zastupitelství v Ostravě , se sídlem v Ostravě, Na Hradbách 1836/21, PSČ 702 00, o určení neúčinnosti právního jednání, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 11 ICm 3470/2022, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka UNIMEX-INVEST, s. r. o. , se sídlem v Ostravě, Svojsíkova 1596/2, PSČ 708 00, identifikační číslo osoby 25872117, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 31 INS 4184/2021, o návrhu žalovaného na přikázání věci jinému soudu, takto:
Věc vedená u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 11 ICm 3470/2022 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Městskému soudu v Praze.
Odůvodnění:
1. Žalobou doručenou Krajskému soudu v Ostravě (dále jen „insolvenční soud“) dne 22. prosince 2022 se žalobce (Mgr. Petr Brož, jako insolvenční správce dlužníka UNIMEX-INVEST, s. r. o.) domáhal určení, že smlouva o převodu podílu uzavřená mezi dlužníkem a žalovaným (ABSOLUT-MARKETING s. r. o.), kterou dlužník převedl na žalovaného svůj obchodní podíl ve společnosti ASPET-INVEST s. r. o., je právně neúčinným jednáním.
2. Podáním doručeným insolvenčnímu soudu dne 6. března 2023 (č. l. 16-21) žalovaný (mimo jiné) navrhl, aby insolvenční soud řízení přerušil do doby, než bude rozhodnuto o ústavní stížnosti podané dlužníkem proti usnesení insolvenčního soudu ze dne 25. srpna 2022, č. j. KSOS 31 INS 4184/2021-B-225, a dále do doby, než bude rozhodnuto o návrhu na zproštění insolvenčního správce funkce a o dovolání dlužníka proti rozhodnutí o úpadku. Návrh na přerušení řízení pak žalovaný doplnil podáním doručeným soudu dne 11. dubna 2023, ve kterém požadoval přerušit řízení „do doby rozhodnutí o všech incidenčních sporech, v nichž se bude rozhodovat o pravosti pohledávky navrhovatelky CREDITEX HOLDING, a. s.“.
3. Podáními doručenými insolvenčnímu soudu dne 25. dubna 2023 (č. l. 36-37), dne 27. dubna 2023 (č. l. 40-41) a dne 28. listopadu 2023 (č. l. 96-100) žalovaný (mimo jiné) vznesl námitku podjatosti soudkyně insolvenčního soudu JUDr. Evy Slaběňákové; současně navrhl, aby věc byla delegována Městskému soudu v Praze, s tím, že jmenovaná soudkyně (stejně jako další soudci insolvenčního soudu) nemůže v dané věci objektivně rozhodnout, když „se bude řídit“ pokynem místopředsedy Krajského soudu v Ostravě pro insolvenční úsek, podle něhož v projednávané věci (jakož i v dalších incidenčních sporech v insolvenční věci téhož dlužníka) nemá být řízení přerušeno. Přitom poukázal na: a/ „zásah do rozhodovací činnosti insolvenčních soudců“, b/ „neobjektivní a zcela rozdílný postup insolvenčních soudců vůči různým účastníkům řízení“, c/ „zjevnou neochotu (insolvenčního) soudu postupovat vůči insolvenčnímu správci a kontrolovat jeho činnost“, d/ „svévolnou aplikaci“ rozvrhu práce insolvenčního soudu a „zjevně svévolný“ postup při změně obsazení senátu insolvenčního soudu, d/ „zjevné zvýhodňování“ společnosti CREDITEX HOLDING, a. s. insolvenčním soudem na úkor jiných účastníků řízení a f/ „ignoraci“ některých tvrzení prospívajících dlužníku.
4. Žalobce ve vyjádřeních doručených insolvenčnímu soudu dne 17. května 2023
(č. l. 49-50) a dne 18. prosince 2023 (č. l. 110-114) s návrhem žalovaného nesouhlasí. Konstatuje, že mu nejsou známy žádné okolnosti, které by byly způsobilé založit důvod pochybovat o nepodjatosti rozhodující soudkyně, natož pak všech soudců insolvenčního soudu.
5. Usnesením ze dne 31. srpna 2023, č. j. 11 ICm 3470/2022, 13 VSOL 262/2023-88 (KSOS 31 INS 4184/2021), Vrchní soud v Olomouci k námitce žalovaného rozhodl, že soudkyně insolvenčního soudu JUDr. Eva Slaběňáková není vyloučena z projednávání a rozhodnutí této věci.
6. Dne 22. ledna 2024 předložil insolvenční soud spis Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o návrhu žalovaného na přikázání věci jinému soudu.
7. Podle §7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.
8. Podle §12 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), nemůže-li příslušný soud o věci jednat, protože jeho soudci jsou vyloučeni (§14, §15 odst. 2 a §16a), musí být věc přikázána jinému soudu téhož stupně (odstavec 1). Věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti (odstavec 2). O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána (odstavec 3 věta první).
9. Podle §14 o. s. ř. soudci a přísedící jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti (odstavec 1). U soudu vyššího stupně jsou vyloučeni i soudci, kteří projednávali nebo rozhodovali věc u soudu nižšího stupně, a naopak. Totéž platí, jde-li o rozhodování o dovolání (odstavec 2). Důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (odstavec 4).
10. Nejvyšší soud zkoumal návrh žalovaného na přikázání věci jako soud nejblíže společně nadřízený Krajskému soudu v Ostravě, u nějž je vedeno řízení, a Městskému soudu v Praze, jemuž má být věc přikázána (§12 odst. 3 věta první o. s. ř.).
11. Přikázání věci k projednání jinému než příslušnému soudu podle §12 odst. 1 o. s. ř. je důsledkem vyloučení soudců toho soudu, který je soudem místně a věcně příslušným k projednání a rozhodnutí věci.
12. Vzhledem k tomu, že v projednávané věci nebylo (postupem podle §14 a násl. o. s. ř.) rozhodnuto o vyloučení soudců Krajského soudu v Ostravě [nebyla vyloučena rozhodující soudkyně JUDr. Eva Slaběňáková (naopak, Vrchní soud v Olomouci rozhodl, že tato není vyloučena z projednávání a rozhodnutí věci), natož ostatní soudci Krajského soudu v Ostravě], není zjevně dán ani důvod pro delegaci nutnou (§12 odst. 1 o. s. ř.). Srov. např. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. srpna 2016, sp. zn. 29 Nd 231/2016 (ústavní stížnost proti němu podanou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 21. března 2017, sp. zn. II. ÚS 3994/16).
13. Přitom v poměrech dané věci nemá ani Nejvyšší soud žádné pochybnosti o tom, že žalovaným tvrzené skutečnosti [poměřováno kritérii plynoucími z §14 odst. 1 o. s. ř. a z ustálené judikatury (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. dubna 2012, sen. zn. 29 NSČR 26/2012, a ze dne 17. července 2014, sen. zn. 29 NSČR 79/2014, uveřejněná pod čísly 85/2012 a 20/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a nález Ústavního soudu ze dne 3. července 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01)] nejsou způsobilé vyvolat pochybnosti o nepodjatosti rozhodující soudkyně (natož všech soudců Krajského soudu v Ostravě).
14. Přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti (§12 odst. 2 o. s. ř.) je pak výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (článek 38 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu; srov. např. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 15. listopadu 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod číslem 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
15. Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší nebo zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než příslušným soudem.
16. Důvodem pro delegaci vhodnou naopak nemohou být okolnosti, které by mohly být důvodem k vyloučení soudce podle ustanovení §14 o. s. ř. Návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti, založenému na tvrzeném vztahu soudce daného soudu k účastníkům, jejich zástupcům nebo k projednávané věci, proto nemůže být vyhověno (k tomu srov. v judikatuře Nejvyššího soudu např. usnesení ze dne 1. února 2001, sp. zn. 5 Nd 14/2001, usnesení ze dne 28. srpna 2007, sp. zn. 22 Nd 200/2007, usnesení ze dne 29. října 2008, sp. zn. 29 Nd 92/2008, usnesení ze dne 29. listopadu 2012, sp. zn. 20 Nd 254/2012, a usnesení ze dne 5. listopadu 2013, sp. zn. 32 Nd 164/2013).
17. Právě o situaci, na kterou míří uvedené judikatorní závěry, jde i v této věci.
18. Jelikož Nejvyšší soud neshledal důvody pro přikázání věci jinému soudu podle §12 odst. 1 a 2 o. s. ř., rozhodl, že se věc nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Městskému soudu v Praze.
Poučení: Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 2. 2024
JUDr. Helena Myšková
předsedkyně senátu