ECLI:CZ:NS:2024:3.TDO.87.2024.1
sp. zn. 3 Tdo 87/2024-213
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 2. 2024 o dovolání, které podal obviněný R. H. , proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 9. 2023, sp. zn. 10 To 204/2023, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 4 T 59/2023, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněného R. H. odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Semilech ze dne 3. 7. 2023, sp. zn. 4 T 59/2023 , byl obviněný R. H. uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, a to na podkladě skutkového stavu spočívajícího v tom, že v XY dne 24. 3. 2023 v době od 20:00 hod. do 20:10 hod. v prodejně B., ulice XY, z prodejní plochy odcizil 6 ks balení salámu Křemešník v celkové hodnotě 1.199,40 Kč, kdy toto zboží si ukrýval pod bundu s úmyslem vyjít s ním bez zaplacení vstupními dveřmi z prodejny, přičemž byl zastaven ostrahou prodejny, čímž poškozené společnosti B. spol. s r. o. chtěl způsobit škodu ve výši 1.199,40 Kč , kdy obžalovaný se tohoto jednání dopustil přesto, že byl:
rozsudkem Okresního soudu v Trutnově sp. zn. 3 T 152/2018 ze dne 30. 11. 2018, právní moc dne 4. 6. 2019, odsouzen pro přečin krádeže podle §205 odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, (dále jen „tr. zákoníku”) k trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců, který vykonal dne 18. 1. 2021,
rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi sp. zn. 1 T 63/221 ze dne 20. 5. 2021, právní moc dne 20. 5. 2021, odsouzen pro přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 7 měsíců, který vykonal dne 27. 9. 2021,
trestním příkazem Okresního soudu v Nymburce sp. zn. 1 T 30/2022 ze dne 30. 5. 2022, právní moc dne 22. 9. 2022, odsouzen pro přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 let, tedy do 22. 9. 2024.
2. Za to byl obviněný odsouzen podle §205 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 7 (sedmi) měsíců, pro jehož výkon byl v souladu s ustanovením §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
3. Proti rozsudku Okresního soudu v Semilech ze dne 3. 7. 2023, sp. zn. 4 T 59/2023, podal obviněný odvolání, a to do všech výroků napadeného rozsudku.
4. O podaném odvolání rozhodl Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 7. 9. 2023, sp. zn. 10 To 204/2023 , a to tak, že odvolání obviněného podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
5. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Hradci Králové podal obviněný R. H. prostřednictvím svého advokáta dovolání (č. l. 205 spisu), v rámci něhož uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , neboť odvolací soud nedůvodně neprovedl jím navrhovaný důkaz.
6. Obviněný uvedl, že navrhoval, aby bylo zadáno znalecké zkoumání jeho duševního stavu v době skutkového jednání, neboť nedlouho před spácháním skutku se protialkoholně léčil. Odvolací soud nicméně jeho důkazní návrh vyhodnotil jako jednoznačně nadbytečný. Se závěrem odvolacího soudu, že v projednávané věci neexistuje žádná konkrétní okolnost, která by odůvodňovala potřebu získání odborných závěrů z oboru psychiatrie, se neztotožňuje. Uvádí, že z hlediska skutkových zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, je nepominutelné zkoumat, zda pachatel byl v době spáchání skutku příčetným. Rozhodnutí o této otázce pak musí být založeno na odborných závěrech (závěrech znalců z oboru psychiatrie). Odvolacímu soudu tak vytýká, že se spokojil s takovým důkazním stavem, kterým znalecké zkoumání kategoricky vyloučil, aniž by zohlednil vážnost příčetnosti pro naplnění podmínek trestní odpovědnosti.
7. S ohledem na uvedené proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 9. 2023, č. j. 10 To 204/2023-183, a podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Hradci Králové, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
8. K dovolání obviněného se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), v rámci vyjádření doručeném Nejvyššímu soudu dne 22. 1. 2024, sp. zn. 1 NZO 1/2024.
9. Poté, co zopakoval dosavadní průběh řízení, námitky obviněného a východiska uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve vztahu k tzv. opomenutých důkazům, uvedl, že soudy v projednávané věci dostály svým povinnostem na řádné odůvodnění stran neprovedení navrhovaných důkazů. Odkázal na body 10. – 11. napadeného usnesení odvolacího soudu s tím, že krajský soud reagoval na důkazní návrh obviněného, přičemž ho shledal nadbytečným a současně vysvětlil, z jakého důvodu je nadbytečnost dána. Z toho je tedy patrné, že soud předmětný důkazní návrh neopomenul, nýbrž s ním naložil plně v souladu s požadavky ustálené praxe.
10. S ohledem na výše uvedené proto státní zástupce navrhl, aby bylo dovolání obviněného odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Současně podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. vyslovil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil případně i jiné než navrhované rozhodnutí.
III.
11. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
12. Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 9. 2023, sp. zn. 10 To 204/2023, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
13. Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným R. H. vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
14. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
15. Uvedený dovolací důvod dopadá na případy, kdy soudy pochybily naprosto markantním a křiklavým způsobem narážejícím na limity práv spojených se spravedlivým procesem, jež jsou chráněny právními předpisy nejvyšší právní síly. Rozlišuje tři základní situace – opomenutý důkaz, nepřípustný důkaz, skutková zjištění nemají návaznost na provedené dokazování (viz nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04). Jedná se tedy o situace, kdy se nesprávná realizace důkazního řízení dostává do kolize s postuláty spravedlivého procesu (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05, nález Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04). Je však třeba mít na paměti, že právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že obviněnému garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá jeho představám (srov. nález Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04). Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy .
16. Námitku procesní nepoužitelnosti důkazů a námitku zjevného rozporu mezi rozhodnými skutkovými zjištěními a provedenými důkazy obviněný nevznáší. Je však přesvědčen o tom, že ve věci nebyl proveden jím navrhovaný důkaz, a to konkrétně znalecký posudek k posouzení jeho duševního stavu v době spáchání jemu za vinu kladeného skutku. S největší pravděpodobností by se jednalo o znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a psychologie.
17. Nejvyšší soud podotýká, že ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. nestanoví žádná pravidla, jak pro míru důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti, tak stanovící relativní váhu určitých typů či druhů jednotlivých důkazů. Soud totiž v každé fázi řízení zvažuje, které důkazy je třeba provést, případně zda a nakolik se jeví být nezbytným dosavadní stav dokazování doplnit. S přihlédnutím k obsahu již provedených důkazů tedy usuzuje, nakolik se jeví např. návrhy stran na doplnění dokazování stěžejní a zda jsou tyto důvodné, a které mají naopak z hlediska zjišťování skutkového stavu věci jen okrajový, nepodstatný význam. Shromážděné důkazy potom hodnotí podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností jednotlivě i v jejich souhrnu. Rozhodování o rozsahu dokazování tak spadá do jeho výlučné kompetence.
18. Obecně lze uvést, že tzv. opomenuté důkazy jsou takové, o nichž v řízení nebylo soudem rozhodnuto, případně jimiž se soud podle zásady volného hodnocení důkazů nezabýval. Uvedený postup by téměř vždy založil nejenom nepřezkoumatelnost vydaného rozhodnutí, ale současně též jeho protiústavnost, neboť podle Ústavního soudu je třeba zásadu spravedlivého procesu vyplývající z čl. 36 Listiny základních práv a svobod vykládat tak, že v řízení před obecným soudem musí být dána jeho účastníkovi mimo jiné i možnost navrhnout důkazy, jejichž provedení pro prokázání svých tvrzení pokládá za potřebné. Tomuto procesnímu právu účastníka pak odpovídá povinnost soudu nejen o navržených důkazech rozhodnout, ale také – pokud návrhu na jejich provedení nevyhoví – ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Jestliže tak obecný soud neučiní, zatíží své rozhodnutí nejen vadami spočívajícími v porušení obecných procesních předpisů, ale současně postupuje v rozporu se zásadami vyjádřenými v hlavě páté Listiny a v důsledku toho i s čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky (k tomu nálezy Ústavního soudu uveřejněné ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ve věcech III. ÚS 51/96 – svazek 8, nález č. 57, sp. zn. II. ÚS 402/05, číslo judikátu 2/2006 nebo sp. zn. IV. ÚS 802/02, číslo judikátu 58/2004). Ačkoliv soud není povinen provést všechny navržené důkazy (k tomu nález Ústavního soudu ze dne 3. 11. 1994, sp. zn. III. ÚS 150/93), z hlediska práva na spravedlivý proces musí jeho rozhodnutí i v tomto směru respektovat klíčový požadavek na náležité odůvodnění ve smyslu ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. nebo §134 odst. 2 tr. ř. (k tomu např. usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 6. 2008, sp. zn. III. ÚS 1285/08).
19. Je nicméně třeba mít na paměti, že uvedený dovolací důvod dopadá na případy, kdy nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy . Stěžejní je zde slovo podstatné , tedy takové, které se jeví nezbytnými k ustálení skutkového stavu projednávané věci a v míře nezbytné pro řádné a spravedlivé rozhodnutí ve věci. Proto ani případné zamítnutí důkazního návrhu bez adekvátního odůvodnění by ještě samo o sobě nevedlo k závěru o porušení práva na spravedlivý proces (viz např. rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci Dorokhov proti Rusku ze dne 14. 2. 2008, stížnost č. 66802/01). K porušení tohoto práva totiž nedochází v důsledku samotného nevyhovění důkaznímu návrhu obviněného či nerozvedení podrobných důvodů pro takový postup. Nerespektování uvedeného práva na spravedlivý proces je založeno právě až situací, pokud by neprovedení takového důkazu současně představovalo závažný deficit z hlediska plnění povinnosti zjištění skutkového stavu věci, o němž nevznikají důvodné pochybnosti.
20. Nelze rovněž opomenout, že dokazování není bezbřehé. Neprovedení navrhovaného důkazu je namístě, pokud buď tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení, dále pokud důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí, a konečně pokud je důkaz nadbytečný, tj. argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01). Jinak řečeno, obecné soudy nejsou povinny všechny navrhované důkazy provádět, zejména jde-li o důkazy nadbytečné, duplicitní či irelevantní; jsou však vždy povinny v odůvodnění uvést důvod, proč důkaz nepokládaly za nutné provádět (nález Ústavního soudu ze dne 26. 7. 2012, sp. zn. III. ÚS 1148/09).
21. Obviněný podal vlastnoručně sepsané odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, kde uvedl, že jednal pod vlivem „ kompulsivní poruchy inpulzivity vlivem alkoholu a léku “ a vznesl požadavek na zadání znaleckého posudku k posouzení jeho duševního stavu (č. l. 126-127 spisu). Obhájce následně doplnil odvolání obviněného, kdy se k tomuto návrhu připojil (č. l. 169 spisu). V rámci veřejného zasedání dne 7. 9. 2023 obviněný na tomto návrhu setrval. Odvolací soud po tiché poradě senátu vyhlásil usnesení, že se doplnění dokazování provádět nebude (č. l. 180-181 spisu). V rámci napadeného usnesení se odvolací soud k návrhům na doplnění dokazování podrobněji vyjádřil zejména v bodech 10. a 11. odůvodnění. Uvedl, že z výpovědi svědka R. K. se podává, že „ spáchání činu nevykazovalo žádné zvláštnosti či podivnosti, které by naznačovaly údajné jednání pod vlivem nějakého psychického vybočení “. Naopak ze samotné výpovědi obviněného a jeho přiznání lze dovodit, že se jeho jednání vyznačovalo plánovitostí. Odvolací soud uvedl, že samotná okolnost, že obviněný nedlouho před spácháním činu absolvoval protialkoholní léčení v XY, nepředstavuje indikaci znaleckého zkoumání jeho duševního stavu za podmínek ustanovení §116 odst. 1 tr. ř., přičemž neshledal, že by v projednávané věci vyvstala konkrétní okolnost odůvodňující potřebu získání odborných závěrů z oboru psychiatrie. Návrh na doplnění dokazování znaleckým posudkem tak odvolací soud shledal jako nadbytečný pro rozhodnutí o vině dovolatele (bod 11. odůvodnění usnesení).
22. S ohledem na výše uvedené je tedy možno konstatovat, že návrh obviněného na doplnění dokazování nebyl soudy opomenut, a to ani stran odůvodnění jeho zamítnutí, byl však shledán nadbytečným, resp. jeho provedení by nebylo sto jakkoli změnit skutkový stav věci. Neprovedení nadbytečného důkazu přitom vadu opomenutých důkazů nezakládá, jak uvedeno v bodě 20. Možnost neprovedení důkazu navrženého obviněným je totiž dána mj. právě při jeho nadbytečnosti, tj. v situaci, kdy určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno (srov. nález Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01).
23. Tak je tomu i v projednávané věci, neboť o duševním stavu obviněného v době spáchání činu nevyvstaly žádné pochybnosti, resp. v průběhu dokazování nevyvstala žádná konkrétní okolnost (vyjma samotného tvrzení obviněného), která by odůvodňovala nutnost odborného zkoumání duševního stavu obviněného (§116 tr. ř.). Odvolací soud neměl pochybnosti o tom, že obviněný byl schopen řádně vnímat a reprodukovat průběh celého incidentu, kdy se nejen přiznal k tomu, že odcizil předmětné salámy, ale rovněž podrobně popsal své předchozí návštěvy v obchodě, vytipování zboží a jeho rozhodnutí jej odcizit za účelem získání finančních prostředků jeho následným prodejem. To se podává z doznání obviněného z přípravného řízení, přičemž i poté, co obviněný změnil svou obhajovací strategii, a hájil se tím, že jeho jednání bylo pouze pokusem, nijak nerozporoval závěr, že jeho motiv byl zištný, kdy se do obchodu vydal celkem sedmkrát, aby si obstaral peníze (odcizením zboží a jeho následným prodejem), byť se ke krádeži odhodlal pouze jednou. Již nalézací soud se v rámci odůvodnění rozsudku vyjádřil k obhajobě obviněného, že se v minulosti psychiatricky léčil a že zboží odcizil, protože se nemohl ovládnout, kdy uvedl, že způsob spáchání činu tomuto neodpovídá. Nalézací soud jednání obviněného vyhodnotil jako promyšlené a cílené, nikoli jako jednání, které odpovídá tomu, že pachatel jedná v náhlém popudu pod vlivem psychické nemoci či poruchy (str. 3 rozsudku). Odvolací soud se s tímto závěrem plně ztotožnil.
24. Nejvyšší soud neshledal v postupu soudů žádné pochybení. Nelze rovněž opomenout skutečnost, že jednání obviněného bylo kvalifikováno jako pokus krádeže podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §205 odst. 2 tr. zákoníku, tedy že byl za trestný čin krádeže v posledních třech letech odsouzen a potrestán, přičemž u obviněného se jednalo nikoli o jeden, ale dokonce tři případy spáchání trestného činu krádeže. Jak rovněž poukázal nalézací soud, obviněný měl v době vydání rozsudku soudu prvního stupně celkem 21 záznamů v rejstříku trestů, přičemž se v drtivé většině jednalo o majetkovou trestnou činnost.
25. S ohledem na skutečnost, že Nejvyšší soud nedovodil, že by právně relevantní námitky byly důvodné, dospěl k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí není zatíženo vytýkanými vadami.
IV.
26. Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne , jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na shora stručně (§265i odst. 2 tr. ř.) uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání obviněného R. H. odmítl.
27. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 14. 2. 2024
JUDr. Petr Šabata
předseda senátu