ECLI:CZ:NS:2024:33.CDO.370.2024.1
sp. zn. 33 Cdo 370/2024-114
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudkyň JUDr. JUDr. Ivany Zlatohlávkové a Mgr. Ivy Krejčířové ve věci žalobce M. H. , zastoupeného Mgr. Rostislavem Šustkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Pařížská 204/21, proti žalované Colonnade Insurance S.A., reg. č. B 61605, se sídlem L-2350 Lucemburk, rue Jean Piret 1, Lucemburské velkovévodství, podnikající v České republice prostřednictvím organizační složky Colonnade Insurance S.A., organizační složka , se sídlem Na Pankráci 1683/127, Praha 4, identifikační číslo osoby 044 85 297, zastoupené Mgr. Ing. Pavlem Kejlou, advokátem se sídlem v Praze 1, Washingtonova 1624/5, o 65 088 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 29 C 10/2023, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 10. 2023, č. j. 17 Co 243/2023-84, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 4 888,40 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám advokáta Mgr. Ing. Pavla Kejly.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 4 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 17. 5. 2023, č. j. 29 C 10/2023-38, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 65 088 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně od 11.12. 2021 do zaplacení (výrok I.), žalobu zamítl co do částky 9 560 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně od 11.12. 2021 do zaplacení (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.).
Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 12. 10. 2023, č. j. 17 Co 243/2023-84, rozsudek soudu prvního stupně v I. výroku změnil tak, že žalobu na zaplacení 65 088 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 11.12. 2021 zamítl a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
Odvolací soud vyšel ze zjištění soudu prvního stupně, že dne 16. 7. 2020 účastníci uzavřeli pojistnou smlouvu, jejímž předmětem bylo pojištění vozidla žalobce pro případy jeho mechanických a elektrických poruch, jejíž součástí byly i pojistné podmínky obsažené jednak ve všeobecných pojistných podmínkách a dále v pojistném programu „Auto check TOP GOLD / Silver/ Bronze“. Žalobce dne 17. 6. 2021 předal vozidlo k opravě do servisu a pověřil ho komunikací s žalovanou ve věci prováděných oprav. Žalovaná vyslovila souhlas s opravou závady výměnou ložisek v ceně 15 849 Kč. Před provedením opravy nebyla žalovaná informována o zjištěných závadách rozvodovky, kterých se týkal předběžný rozpočet. O opravě převodovky a několikanásobném překročení předpokládané ceny opravy se žalovaná dozvěděla až po provedení opravy.
Na základě uvedených zjištění odvolací soud dovodil, že žalovaná byla dle pojistné smlouvy povinna žalobci plnit pojistné plnění v případě splnění sjednaných podmínek. Souhlas žalované s opravou a schválením nákladů na opravu a následné poskytnutí pojistného plnění byly vázány na splnění informační povinnosti pojištěného, což umožňovalo pojistiteli provést řádné šetření pojistné události a získat informaci k posouzení důvodnosti nároku na pojistné plnění. Ustanovení pojistných podmínek o výluce z pojištění a o možnosti pojistitele zamítnout pojistné plnění nepovažoval za zneužívající dle §1813 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též „o. z."), ani za zakázané dle 1814 odst. 1 písm. b) o. z., neboť taková ujednání nezpůsobují významnou nerovnováhu práv nebo povinností v neprospěch spotřebitele a pojistiteli nevzniká povinnost splněním podmínky závislé na jeho vůli. Z pojistné smlouvy ani z pojistných podmínek nevyplývá možnost pojistitele neudělit souhlas s plněním pokud: 1) vznikne pojistná událost, 2) pojištěný splnil vůči pojistiteli informační povinnost, 3) opravcem navržený způsob opravy odstraní poruchu, která je pojistnou událostí. Pojistitel je poté povinen udělit souhlas s opravou vozidla a je povinen schválit náklady na opravu, které nepřevyšují náklady obvyklé. Pokud by podmínky byly splněny a pojistitel přesto neudělil souhlas s opravou, považovala by se podmínka za splněnou dle §549 odst. 2 o. z. Jelikož žalobce neinformoval žalovanou o potřebě opravy převodovky a nepředložil jí předběžné vyčíslení nákladů na tuto opravu, nesplnil informační povinnost, v důsledku čehož žalovaná nemohla opravu předem schválit. S ohledem na výluku pojištění sjednanou pro tento případ, není žalovaná povinna žalobci zaplatit náklady spojené s touto opravou. Poruchu rozvodovky žalobce oznámil v souladu s pojistnými podmínkami, žalovaná odsouhlasila náklady na určitý způsob opravy, který následně nebyl proveden. Servisem byla provedena oprava finančně náročnější, přestože levnější, žalovanou odsouhlasený druh opravy byl způsobilý k odstranění závady na rozvodovce. Žalovaná s ohledem na existenci výluky z pojištění není povinna platit náklady na opravu závady provedenou neschváleným způsobem.
Po právní stránce odvolací soud uzavřel, že částečné odmítnutí pojistného plnění bylo v souladu s ustanovením článku 4.3 písm. g) všeobecných pojistných podmínek, v němž byla ohledně žalobcem uplatněných nároků naplněna platně sjednaná výluka, přičemž takový důvod odmítnutí mohl být v pojistné smlouvě sjednán, neboť povaha §2809 o. z. je dispozitivní a ujednání nelze považovat za nepřiměřená nebo zakázaná ve smyslu §1813 a §1814 o. z.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce (dále též „dovolatel“) dovolání, jehož přípustnost ve smyslu §237 o. s. ř. spatřuje v tom, že napadený rozsudek odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a to zda „lze v rámci pojistných podmínek zakotvit ujednání, které pojistiteli (podnikateli), umožňuje vázat výplatu pojistného plnění pojištěnému (spotřebiteli) na splnění podmínky závisející výhradně na vůli pojistitele (v souzené věci na předchozím souhlasu pojistitele s opravou vozidla)“.
Rozhodnutí odvolacího soudu považuje za překvapivé v otázce výkladu obsahu pojistných podmínek, což je v rozporu s judikaturou Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu ze dne 15. 1. 2002, sp. zn. I. ÚS 336/99, ze dne 19. 9. 2009, sp. zn. I. ÚS 2456/13), nesouhlasí s výkladem pojistné smlouvy odvolacím soudem.
Navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a potvrdil rozsudek soudu prvního stupně .
Žalovaná navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl jako nepřípustné, popř. jako nedůvodné zamítl.
Nejvyšší soud dovolání projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále jen „o. s. ř.“).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o. s. ř.).
Podle §241a odst. 1 věta první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolání není přípustné.
Spojuje-li dovolatel přípustnost dovolání s tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného či procesního práva, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, nebo při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené judikatury, musí jít o takové otázky, na nichž byl výrok rozhodnutí odvolacího soudu z hlediska právního posouzení skutečně založen; není-li tomu tak, dovolání pro jejich řešení nemůže být podle §237 o. s. ř. přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2017, sp. zn. 33 Cdo 2893/2016). Takovou není žalobcem formulovaná otázka, zda „ lze v rámci pojistných podmínek zakotvit ujednání, které pojistiteli (podnikateli), umožňuje vázat výplatu pojistného plnění pojištěnému (spotřebiteli) na splnění podmínky závisející výhradně na vůli pojistitele (v souzené věci na předchozím souhlasu pojistitele s opravou vozidla “). Žalobce přehlíží, že odvolací soud žádný závěr o tom, že žalovaná odmítla udělit předchozí souhlas s opravou vozidla, neučinil. Důvodem zamítnutí žaloby bylo, že žalobce žalovanou řádně neinformoval o závadách na vozidle a rozsahu oprav (informoval pouze o nutnosti opravy rozvodovky, kterou mu žalovaná v odsouhlaseném rozsahu zaplatila).
Nejvyšší soud zdůrazňuje, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud; skutkový stav, na němž odvolací soud založil meritorní rozhodnutí, přezkumu nepodléhá a pro dovolací soud je závazný. Samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v §132 a §211 o. s. ř.), jehož výsledkem jsou skutková zjištění rozhodná pro aplikaci právní normy, nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem nesprávného právního posouzení. Odvolací soud vysvětlil, že pokud by žalovaná odmítla žalobci udělit souhlas s opravou vozidla, přestože by byly splněny veškeré podmínky potřebné pro výplatu pojistného plnění, považovala by se podmínka souhlasu žalované za splněnou dle §549 odst. 2 o. z., taková situace však v posuzované věci nenastala.
Namítá-li žalobce, že rozhodnutí odvolacího soudu vykazuje znaky tzv. překvapivého rozhodnutí, protože odvolací soud v souvislosti s výkladem pojistných podmínek dospěl k závěru, že se nejedná o zakázaná ujednání dle §1813 nebo 1814 o. z., aniž by o tomto odlišném právním posouzení oproti závěrům soudu prvního stupně účastníky poučil, nenapadá žádný právní závěr odvolacího soudu vyplývající z hmotného nebo procesního práva, nýbrž mu vytýká, že řízení zatížil vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci . K případným vadám řízení, pokud by skutečně jimi řízení bylo postiženo, dovolací soud přihlíží pouze v případě, jedná-li se o dovolání přípustné (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.); tento předpoklad však v dané věci splněn není. Tvrzení dovolatele o procesním pochybení soudu nezahrnuje žádnou otázku procesního práva, která by splňovala předpoklady vymezené v §237 o. s. ř., přípustnost dovolání tudíž založit nemůže, i kdyby se ho odvolací soud dopustil (srov. shodně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2014, sp. zn. 32 Cdo 14/2014, ze dne 29. 7. 2014, sp. zn. 32 Cdo 842/2014, ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 32 Cdo 1254/2014, a ze dne 15. 9. 2015, sp. zn. 32 Cdo 1145/2015). Nadto se sluší připomenout, že rozhodnutí je překvapivé, jestližeho nebylo možné na základě zjištěného skutkového stavu předvídat, tedy jen tehdy, jestliže ho odvolací soud založí na skutečnostech, které účastníkům nebo některým z nich nebyly známy, nebo o nichž sice věděli, ale nepovažovali je (podle dosavadních výsledků řízení) za rozhodné pro právní nebo skutkové posouzení věci (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2011, sp. zn. 33 Cdo 4792/2010, ze dne 27. 7. 2011, sp. zn. 33 Cdo 4087/2008).
Žalobce ve vysloveném nesouhlasu s výkladem pojistné smlouvy odvolacím soudem nevymezil přípustnost dovolání v režimu §237 o. s. ř., neboť se z obsahu dovolání nepodává, které ze čtyř kritérií uvedených v §237 o. s. ř. má v tomto směru za naplněné. Absence tohoto údaje zatěžuje podání kvalifikovanou vadou, kterou již nelze odstranit. Krom toho z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že odvolací soud se při výkladu pojistné smlouvy neodchýlil od rozsudku ze dne 30. 9. 2020, sp. zn. 23 Cdo 3676/2018, v němž Nejvyššího soudu uvedl, že ujednání všeobecných obchodních podmínek, která podmiňují výplatu pojistného plnění, jsou ujednáními o předmětu plnění smlouvy nebo ceně plnění, proto se na ně vztahuje podle §56 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), výjimka z pravidla stanoveného v §56 odst. 1 obč. zák., přičemž tento závěr je aplikovatelný i za nové právní úpravy (srov. §1813 odst. 1 o. z., kterým byl do českého právního řádu implementován článek 4. 2. směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993, o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách, jenž byl implementován i do dřívějšího §56 odst. 2 obč. zák.).
Nepředložil-li dovolatel k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., Nejvyšší soud je podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Žalobce v dovolání výslovně uvedl, že napadá rozhodnutí odvolacího soudu i v rozsahu jeho nákladových výroků, ve vztahu k nim však není dovolání přípustné podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobce dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 26. 3. 2024
JUDr. Pavel Horňák
předseda senátu