ECLI:CZ:NS:2024:33.CDO.3776.2023.1
sp. zn. 33 Cdo 3776/2023-190
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobce T. S. , zastoupeného JUDr. Tomášem Hlaváčkem, advokátem se sídlem v Praze, Kořenského 1107/15, proti žalovaným 1) statutárnímu městu Plzeň , se sídlem magistrátu v Plzni, nám. Republiky 1, a 2) P. K. , zastoupenému JUDr. Karlem Palečkem, advokátem se sídlem v Plzni, Zbrojnická 229/1, o určení vlastnického práva k nemovitosti, vedené u Okresního soudu Plzeň – Město pod sp. zn. 34 C 325/2021, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 6. 2023, č. j. 61 Co 115/2023-154, 61 Co 147/2023, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému 2) na náhradě nákladů dovolacího řízení 4114,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Karla Palečka, advokáta.
III. Žalobce a žalovaný 1) nemají navzájem právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Plzni (odvolací soud) usnesením ze dne 23. 6. 2023, č. j. 61 Co 115/2023-154, 61 Co 147/2023, potvrdil usnesení ze dne 27. 4. 2023, č. j. 34 C 325/2021-119, kterým Okresní soud Plzeň-město (soud prvního stupně) zastavil odvolací řízení v části, v níž se žalobce domáhal zrušení výroku I rozsudku Okresního soudu Plzeň město ze dne 22. 2. 2023, č. j. 34 C 325/2021-98, ve spojení s doplňujícím usnesením Okresního soudu Plzeň-město ze dne 31. 5. 2023, č. j. 34 C 325/2021-142, kterým soud prvního stupně rozhodl o nákladech řízení před soudem prvního stupně i odvolacího řízení; zároveň odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení směřujícího proti usnesení o zastavení řízení.
Odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně, že žalobce přes řádnou výzvu nezaplatil soudní poplatek. Částka odpovídající soudnímu poplatku nedošla ve stanovené lhůtě na účet soudu zaviněním žalobce (v důsledku jeho pochybení při zadání příkazu peněžnímu ústavu k provedení platby) a k zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží. Akcentoval, že v usnesení ze dne 30. 3. 2023, č. j. 34 C 325/202-113, jímž soud prvního stupně žalobce vyzval k zaplacení soudního poplatku, byl účet, na který měl být soudní poplatek poukázán, označen správně (ve znění 3703-726311/0710, tj. s pomlčkou oddělující předčíslí), lhůta pro zaplacení soudního poplatku byla stanovena na 15 dnů od doručení usnesení (to bylo žalobci doručeno dne 4. 4. 2023) a skončila 19. 4. 2023. Na tom nemůže nic změnit ani žalobcem předložená listina („Oznámení o provedení příkazu k úhradě“) prokazující, že Komerční bance, a.s. zadal příkaz k úhradě částky 5 000 Kč s datem splatnosti 4. 4. 2023 na účet č. 3703726311/0710 s variabilním symbolem 341103252, když podle sdělení účtárny soudu prvního stupně tato platba na jeho účet nikdy nedošla, patrně z důvodu nesprávného zadání čísla účtu soudu. Ostatně žalobce skutečnost, že soudní poplatek nebyl v soudem stanovené lhůtě, ani následně (tj. po podání odvolání) na účet soudu zaplacen, nezpochybňoval. Napadené usnesení soudu prvního stupně ze dne 27. 4. 2023 bylo žalobci, resp. jeho zástupci, doručeno 27. 4. 2023, týž den proti němu podal odvolání a následující den (tj. 28. 4. 2023) sdělil soudu, že platba provedená 4. 4. 2023 mu byla z neznámého důvodu vrácena, ale že 27. 4. 2023 zadal peněžnímu ústavu nový příkaz k platbě soudního poplatku, což doložil oznámením Komerční banky, a. s. o platbě, z něhož se podává, že tentokrát byl účet soudu označen správně. Soudní poplatek byl poté na účet soudu připsán dne 28. 4. 2023.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž formuluje následující otázky procesního práva: 1) zda „začala plynout lhůta k úhradě soudního poplatku od doručení výzvy soudu k úhradě soudního poplatku, pokud jejím obsahem byla vadná instrukce k zaplacení soudního poplatku, kterou nebylo možno soudem označeným způsobem úspěšně splnit “, a 2) zda „nastaly účinky zaplacení soudního poplatku provedením příkazu bankou odesílatele – žalobce, v jejímž důsledku došlo k připsání na účet v bance příjemce, tj. soudu, bez ohledu na to, že banka příjemce následně platbu bezdůvodně vrátila“, neboť je přesvědčen, že způsob, jakým byly odvolacím soudem posuzovány (při respektování starší judikatury) již nelze použít, a to zejména z důvodu zásadních změn právní úpravy vyměření a úhrady soudního poplatku, k nimž došlo, a jimiž byla dosavadní judikatura překonána. Konkrétně prosazuje, že lhůta k úhradě soudního poplatku mu nezačala plynout od doručení výzvy soudu, neboť obsahovala nesprávnou instrukci k zaplacení soudního poplatku, žalobce nebyl schopen výzvu řádně splnit, resp. legitimně se domníval, že ji splnil a poplatek soudu ve lhůtě uhradil, aniž měl možnost zjistit včas opak. Odvolací soud tak podle žalobce do právního posouzení věci (do aplikace ustanovení §9 odst. 2 zákona o soudních poplatcích) „ zavlekl prvek nepředvídatelnosti“ v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (viz nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1113/16) . Dále dovozuje, že tím, že jeho banka odeslala platbu do banky soudu (příjemce), kam platba prokazatelně došla, nastaly účinky zaplacení soudního poplatku bez ohledu na to, že následně banka příjemce platbu žalobci na jeho účet vrátila. Dospívá k závěru, že „ odvolací soud zatížil řízení vadou právního posouzení, v jejímž důsledku současně nepředvídatelným a nepřezkoumatelným způsobem zkrátil dovolatele na jeho právu na řádně odůvodněné rozhodnutí“ .
Žalovaný 2) se k dovolání vyjádřil tak, že dovolatelem formulované otázky se míjí s rozhodnutím odvolacího soudu, a navrhl, aby dovolací soud dovolání odmítl, případně zamítl.
V dovolacím řízení bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §239 o. s. ř. je přípustnost dovolání oprávněn zkoumat jen dovolací soud.
Podle 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Nesprávným právním posouzením věci je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav. O mylnou aplikaci se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, popř. jestliže ze skutkových zjištění vyvodil nesprávné právní závěry. Právní posouzení je rovněž nesprávné, není-li úplné, tj. učinil-li soud právní závěr, aniž při jeho utváření zohlednil všechny relevantní skutečnosti.
Žalobce nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu o včasném nezaplacení soudního poplatek, když za rozhodující považuje jednak své legitimní přesvědčení, že poplatek na účet soudu (včas) zaplatil, jednak že účinky zaplacení soudního poplatku nastaly již řádným odesláním platby žalobcem do banky soudu jako banky příjemce.
Podle zákona o soudních poplatcích je poplatníkem poplatku za řízení před odvolacím soudem odvolatel (§2 odst. 5 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění – dále jen „ZSoP“), poplatková povinnost vzniká podáním odvolání (§4 odst. 1 písm. b) ZSoP); poplatek je splatný vznikem poplatkové povinnosti (§7 odst. 1 věta první ZSoP). Nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním odvolání zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví; k zaplacení soudního poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží (§9 odst. 1 ZSoP). Soud poplatníka ve výzvě poučí o tom, že řízení zastaví, jestliže poplatek nebude ve stanovené lhůtě zaplacen (§9 odst. 3 ZSoP); nabude-li usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku právní moci, poplatková povinnost zaniká (§9 odst. 7 ZSoP).
První v dovolání formulovanou otázku zakládá dovolatel na vlastní verzi skutku. Jeho tvrzení, že pokyny, které mu soud jako účastníku řízení sdělil, pro potřeby zaplacení soudního poplatku byly zatíženy vadami, a proto mu nepočala běžet lhůta k zaplacení soudního poplatku, jsou v přímém rozporu s obsahem spisu, i s dalšími tvrzeními žalobce (že „korektně zkopíroval z elektronického formátu soudní výzvy účet, na nějž měl být poplatek zaslán, včetně pomlčky, do formuláře svého elektronického bankovnictví, což vedlo k tomu, že elektronický systém odmítl platbu odeslat a identifikoval zadaný účet jako chybný, a proto pomlčku ručně smazal“ ). To, zda rozhodnutí odvolacího soudu je či není správné, nelze poměřovat výhradami, které vycházejí z jiného než odvolacím soudem zjištěného skutkového stavu. Skutkový základ věci přezkumu v dovolacím řízení nepodléhá; dovolací soud z něj vychází. Vychází-li kritika právního posouzení věci z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel odvolací soud, nejde o regulérní uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 1 o. s. ř.
K druhé k dovolacímu přezkumu předestřené otázce lze uvést, že problematikou splnění poplatkové povinnosti se Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zabýval. V usnesení ze dne 23. 2. 2022, sp. zn. 23 Cdo 3671/2021 (ústavní stížnost proti rozhodnutí směřující byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 19. 7. 2022, sp. zn. I. ÚS 1468/22) Nejvyšší soud konstatoval, že poplatková povinnost účastníka řízení v případě úhrady soudního poplatku prostřednictvím bezhotovostního převodu (který může být uskutečněn bankovním převodem nebo prostřednictvím poštovní poukázky) je splněna dnem připsání platby na účet soudu, kdy je postavena najisto faktická dispozice soudu s poukázanou částkou a je bez jakýchkoli pochybností potvrzeno, že účastník řízení skutečně poplatek v souladu s pokyny soudu zaplatil (k tomu srov. rovněž usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 11. 2016, sp. zn. 32 Cdo 3616/2016, ze dne 19. 11. 2018, sp. zn. 32 Cdo 3698/2018, ze dne 20. 12. 2018, sp. zn. 29 ICdo 152/2018, ze dne 31. 7. 2019, sen. zn. 29 ICdo 156/2018, uveřejněné pod číslem 30/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení ze dne 11. 8. 2020 sp. zn. 24 Cdo 2111/2020). Ohledně včasnosti zaplacení soudního poplatku i judikatura Ústavního soudu zcela konzistentně aprobuje závěr obecných soudů, že za datum úhrady soudního poplatku je při bezhotovostní platbě považován den, kdy došlo k jeho připsání na účet soudu, nikoli den, kdy dal plátce peněžnímu ústavu pokyn k provedení platby, resp. že povinnost uhradit soudní poplatek je splněna až okamžikem připsání peněžní částky na účet soudu, neboť tímto okamžikem se dostane do faktické dispozice soudu (srov. bod 14. usnesení Ústavního soudu ze dne 16. 6. 2020, sp. zn. III. ÚS 1588/20, a další zde uvedená usnesení). Nejvyšší soud dále poukázal na to, že Ústavní soud v plenárním nálezu ze dne 30. 3. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 9/20, uvedl, že právní úpravu zakotvenou v §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích, ve znění zákona č. 296/2017 Sb., považuje ve světle čl. 36 odst. 1 Listiny za ústavně konformní (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 6. 2021, sp. zn. II. ÚS 1970/20). V usnesení ze dne 24. 11. 2022, sp. zn. 24 Cdo 2911/2022, pak Nejvyšší soud zopakoval, že pochybení nebo technická chyba při bezhotovostním převodu uskutečňovaném bankou nebo provozovatelem poštovních služeb, v jejichž důsledku nebyla předepsaná částka nejpozději v poslední den lhůty stanovené soudem ve výzvě k zaplacení soudního poplatku za řízení splatného podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání nebo dovolání, připsaná na účet soudu, jde na vrub poplatníka, jemuž nic nebránilo v zaplacení poplatku současně s podáním poplatného úkonu a který tak nese odpovědnost za nesplnění poplatkové povinnosti v podobě rozhodnutí soudu o zastavení řízení podle §9 odst. 1 nebo 2 zákona o soudních poplatcích (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2021, sp. zn. 21 Cdo 1958/2021, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 76, ročník 2022; dále srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2020, sp. zn. II. ÚS 1789/20, ze dne 22. 9. 2020 sp. zn. I. ÚS 2661/20, nebo ze dne 24. 11. 2020, sp. zn. III. ÚS 632/20). Konečně již v usnesení ze dne 29. 10. 2021, č. j. 30 Cdo 1763/2021, se Nejvyšší soud ve skutkově obdobné věci výslovně vyjádřil tak, že otázka, zda dovolatel splnil řádně svoji poplatkovou povinnost, jestliže soudní poplatek (za dovolání) uhradil na výzvu soudu ve stanovené lhůtě, avšak z důvodu jeho pochybení (kdy v příkazu k bezhotovostní úhradě soudního poplatku místo správného čísla účtu soudu uvedl číslo účtu bez pomlčky) nebyla platba na účet soudu ve stanovené lhůtě připsána, a soud proto (dovolací) řízení podle §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění účinném od 30. 9. 2017, zastavil, nemůže založit přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. Dovolatelem napadené rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolací soudu, na které nemá dovolací soud důvod cokoli měnit.
Přípustnost dovolání nejsou s to založit námitky dovolatele, že ho odvolací soud „zkrátil na jeho právu na řádné odůvodnění rozhodnutí“, neboť nepředstavují uplatnění způsobilého dovolacího důvodu uvedeného v §241a odst. 1 o. s. ř. Žalobce jejich prostřednictvím nezpochybnil žádný právní závěr odvolacího soudu vyplývající z hmotného nebo procesního práva, nýbrž viní odvolací soud z toho, že řízení zatížil vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2014, sp. zn. 23 Cdo 2758/2013, ze dne 28. 8. 2014, sp. zn. 30 Cdo 185/2014, a ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2266/2014). K vadám řízení – jsou-li skutečně dány – však dovolací soud přihlédne jen, je-li dovolání přípustné; samy o sobě nejsou způsobilé přípustnost dovolání založit.
Nepředložil-li dovolatel k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., Nejvyšší soud je podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Přestože žalobce dovolání výslovně uvedl, že ho podává proti všem výrokům napadeného rozhodnutí, ve vztahu k výroku o nákladech řízení žádné konkrétní výhrady neuplatnil; ostatně podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. není dovolání proti výrokům o nákladech řízení přípustné.
Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být v posuzovaném případě zdůvodněn (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 25. 1. 2024
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu