ECLI:CZ:NS:2024:33.CDO.47.2024.1
sp. zn. 33 Cdo 47/2024-309
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a Mgr. Ivy Krejčířové ve věci žalobce M. F. , zastoupeného Mgr. Vladimírem Holcem, advokátem se sídlem v Praze 3, Jičínská 1346/6, proti žalovaným 1) P. H. , 2) L. H. , a 3) M. H. , zastoupeným Mgr. Václavem Němcem, advokátem se sídlem Ostravě, Roháčova 3339/5, o zaplacení 1.550.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 51 C 287/2021, o dovolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 8. 2023, č. j. 68 Co 193/2023-263, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 23. 3. 2023, č. j. 51 C 287/2021-201, uložil žalovaným, aby společně a nerozdílně zaplatili žalobci 1.550.000 Kč s 9 % úroky z prodlení od 15. 11. 2018 do zaplacení (výrok pod bodem I ), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky pod body II a III ). Žalobce (fyzická osoba) tvrdil, že byl věřitelem D. H. zemřelého XY (dále jen „zůstavitel“) a žalovaným (pozůstalým) bylo potvrzeno nabytí dědictví rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 17. 12. 2020 č. j. 34 D 2191/2018-231. V květnu 2017 poskytl žalobce zůstaviteli zápůjčku ve výši 2.000.000 Kč. Dohoda byla sjednána ústně. Žalobce zapůjčil zůstaviteli předmětnou částku z prostředků z účtu advokátní úschovy vedeného společností VHK Partners, advokátní kancelář s. r. o., na pokyn zůstavitele byly prostředky poukázány na účet advokátní úschovy vedený touto advokátní kanceláří pro společnost PALMCASTLE GROUP LIMITED (dále jen „PALMCASTLE GROUP Ltd.“) dne 12. 5. 2017 ve dvou splátkách ve výši 990.000 Kč a 1.010.000 Kč. Zápůjčka byla poskytnuta v souvislosti s obstaráním potřeb rodiny zůstavitele, který potřeboval čas na vyrovnání rodinných financí, proto bylo domluveno, že bude žalobci zápůjčku postupně splácet, jak ho o to žalobce požádá. Do doby svého úmrtí zůstavitel žalobci postupně ve dnech 25. 1. 2018, 11. 12. 2017 a 28. 6. 2018 splatil na jeho dva účty celkem 450.000 Kč, jednak platbami ze svého účtu, jednak z účtu advokátní úschovy pro PALMCASTLE GROUP Ltd.
Soud prvního stupně zjistil, že žalobce poskytl zůstaviteli zápůjčku 2.000.000 Kč, peníze mu uhradil formou převodů z účtů společností, které žalobci dlužily finanční prostředky, na úschovní účet advokáta vedený pro PALMCASTLE GROUP Ltd. Dovodil, že se nejednalo o zápůjčku společnosti PALMCASTLE GROUP Ltd. (když navíc existence tohoto subjektu nebyla ani prokázána), ale o zápůjčku zůstaviteli jako fyzické osobě. Zůstavitel s penězi z této zápůjčky dále nakládal ve prospěch jím ovládané společnosti CALENDANE s. r. o. a za svého života žalobci zápůjčku zčásti splatil v jednotlivých splátkách, neuhrazena zůstala částka 1.550.000 Kč. Soud prvního stupně zdůraznil, že úschovní účet vedený pro PALMCASTLE GROUP Ltd. byl pouze místem pro splnění závazku – místem plnění podle §1954 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“).
K odvolání žalovaných Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 16. 8. 2023, č. j. 68 Co 193/2023-263, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se i s jeho právním posouzením věci, včetně závěru, že zůstavitel použil peníze získané ze zápůjčky k doplacení hypotečního úvěru, který byl jím ovládanou obchodní společností CALENDANE s. r. o. sjednán na pořízení bytu v Praze 4, v němž zůstavitel a žalovaní jako rodina bydleli.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání, v němž namítli, že řízení před soudy obou stupňů je zatíženo vadami. Soud „opomenul provedené důkazy“ , a to výslech první žalované, listinu sepsanou advokátem Mgr. Vítem Veselým, výpis z obchodního rejstříku společnosti PALMCASTLE Czech Republic s. r. o. a výpis z bankovního účtu advokátní úschovy Mgr. Víta Veselého v EXPO Bank, dále vyslechl advokáta Mgr. Víta Veselého, ač nebyl zbaven povinnosti mlčenlivosti, nevyhodnotil otázku absolutní neplatnosti smlouvy o advokátní úschově, zatížil rozhodnutí „extrémními rozpory mezi provedenými důkazy a skutkovými závěry, které soudy učinily“ a absentuje řádné odůvodnění vnitřně rozporných skutkových závěrů, ke kterým soudy došly. Dovolatelé namítli, že v návaznosti na tyto vady řízení dospěly soudy k nesprávným skutkovým zjištěním a následně k nesprávnému právnímu posouzení věci. Zdůraznili, že odvolací soud se nevypořádal s námitkou absolutní neplatnosti smlouvy o advokátní úschově pro PALMCASTLE GROUP Ltd. a nedostatek formy paradoxně vyložil v jejich neprospěch. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že tato skutečnost je bez významu pro posouzení věci, neboť důsledkem absence řádně podepsané smlouvy o úschově je stav, kdy právně žádný účet advokátní úschovy neexistoval. Existoval tak jen bankovní účet v EXPO bank, který zřídil advokát Mgr. Vít Veselý (jediný oprávněný disponent) a označil ho PALMCASTLE GROUP Ltd. Obdobnou situaci řešil Nejvyšší soud ve věci sp. zn. 28 C 2457/2013, kdy dospěl k závěru, že příchozí platbou na účet advokáta (advokátní úschovy) bez právního důvodu došlo ke zvýšení aktiv tohoto advokáta, a to na úkor toho, kdo platbu realizoval. Soud prvního stupně tak nesprávně uzavřel, že prostředky na účtu vedeném na jméno PALMCASTLE GROUP Ltd. byly prostředky D. H. Odvolací soud se s tímto právním závěrem soudu prvního stupně ztotožnil, a to v rozporu s výše uvedenou relevantní judikaturou Nejvyššího soudu.
Podle dovolatelů soudy dospěly k nesprávnému právnímu závěru o pasivní legitimaci žalovaných a pominuly i skutečnost, že zápůjčka je reálným kontraktem, přičemž ze strany zůstavitele ani žalovaných nedošlo na základě uskutečněných bankovních převodů k žádnému obohacení. Je totiž nutno odlišovat majetek (i jediného) společníka a majetek obchodní společnosti (jako v případě zůstavitele a obchodní společnosti CALENDANE s.r.o.). V této souvislosti odkázali na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 12. 2007, sp. zn. 5 Tdo 1246/2007, ze dne 18. 2. 2015, sp. zn. 5 Tdo 54/2015, ze dne 26. 7. 2016, sp. zn. 5 Tdo 689/2016, ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 3 Tdo 1220/2016, a ze dne 30. 9. 2015, sp. zn. 5 Tdo 1488/2014.
Žalovaní navrhli, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu změnil a žalobu zamítl, případně aby rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Současně požádali o odložení vykonatelnost napadeného rozsudku odvolacího soudu.
Žalobce se podle obsahu spisu k dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“) po zjištění, že dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o. s. ř.) oprávněnými osobami zastoupenými advokátem, posuzoval, zda obsahuje stanovené náležitosti (§241a odst. 2 o. s. ř.) a zda je podle §237 o. s. ř. přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov. §239 o. s. ř.), dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v ustanovení §237 o. s. ř. skutečně splněna jsou.
Podle §241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolání není přípustné.
Přípustnost dovolání nezakládá námitka o neplatnosti smlouvy o úschově pro PALMCASTLE GROUP Ltd., neboť na této otázce není rozhodnutí odvolacího soudu založeno. Podle skutkového zjištění soudu prvního stupně, resp. soudu odvolacího byl tento účet pouze sjednaným platebním místem, na které má být poukázána zápůjčka pro zůstavitele. Tímto skutkovým zjištěním je přitom dovolací soud vázán a nemůže je přezkoumávat. Pro rozhodnutí dané věci bylo proto skutečně nepodstatným, zda šlo o úschovní účet pro PALMCASTLE GROUP Ltd., či zda šlo o bankovní účet advokáta Mgr. Víta Veselého.
Přípustnost dovolání stejně tak nezakládá výhrada, že na základě uskutečněných bankovních převodů nedošlo k žádnému obohacení zůstavitele. Rovněž touto námitkou žalovaní zpochybňují skutkové zjištění odvolacího soudu, že platba na shora uvedený účet byla platba na sjednané platební místo, na které měla být poukázána zápůjčka pro zůstavitele, přičemž až následně zůstavitel převedl finanční prostředky na účet společnosti CALENDANE s. r. o.
I zbývající námitky žalovaných představují polemiku se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně a odvolacího soudu, resp. jsou jimi namítány vady řízení.
Nejvyšší soud však již vícekrát judikoval, že přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. nemůže založit otázka, která spočívá na vlastních skutkových závěrech dovolatele, resp. na zpochybňování skutkových závěrů odvolacího soudu a na kritice hodnocení důkazů (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 8. 2017, sp. zn. 23 Cdo 2808/2017, nebo ze dne 29. 11. 2017, sp. zn. 32 Cdo 4607/2017); skutkové závěry odvolacího soudu nepodléhají dovolacímu přezkumu a samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 /§211/ o. s. ř.) nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle §241a odst. 1 o. s. ř. Současně v projednávaném případě platí, že hodnocení důkazů odvolacím soudem není v extrémním rozporu s jím vyvozenými závěry (k tomu srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2005, sp. zn. IV. ÚS 391/05, a ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. I. ÚS 3093/13, popř. usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 5. 2015, sp. zn. IV. ÚS 985/15, či ze dne 28. 3. 2013, sp. zn. III. ÚS 772/13).
K případným vadám řízení by podle §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. mohl dovolací soud přihlédnout pouze v případě přípustného dovolání. Podle §237 o. s. ř. přípustnost dovolání může založit jen skutečnost, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, tedy otázky právní, kterými nejsou námitky žalovaných ke konkrétnímu procesnímu postupu soudu. Vada řízení sama o sobě přípustnost dovolání nezakládá (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2020, sp. zn. 23 Cdo 3500/2019, uveřejněný pod číslem 46/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2022, sp. zn. 23 Cdo 3159/2022, ze dne 27. 9. 2022, sp. zn. 23 Cdo 53/2022, ze dne 4. 9. 2014, sp. zn. 23 Cdo 1453/2014, a ze dne 4. 2. 2015, sp. zn. 23 Cdo 4905/2014).
Vzhledem k tomu, že dovolatelé nepředložili k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř., Nejvyšší soud je podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Jelikož byly splněny důvody pro odmítnutí dovolání, nebylo již třeba rozhodovat o návrhu na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický, tj. závislý na rozhodnutí o dovolání (srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 30 Cdo 865/2016, ze dne 3. 10. 2017, sp. zn. 20 Cdo 4097/2017, nebo ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. 26 Cdo 3729/2017).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. 2. 2024
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu