ECLI:CZ:NS:2024:4.TDO.1128.2023.1
sp. zn. 4 Tdo 1128/2023-382
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 2. 2024 o dovolání nejvyššího státního zástupce podaném v neprospěch obviněných 1. A. B. , a 2. A. J. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 5. 2023, sp. zn. 7 To 123/2023, v trestní věci vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 1 T 65/2022, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 5. 2023, sp. zn. 7 To 123/2023.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Brně přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 6. 2. 2023, sp. zn. 1 T 65/2022, byl obviněný A. B. uznán vinným ze spáchání přečinu výtržnictví podle §358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, formou spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku a obviněný A. J. byl uznán vinným ze spáchání přečinu výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku, formou spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, kterých se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustili tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů):
„dne 19. 12. 2021 v blíže neurčené době od 18:25 do 18:30 hodin v obci XY, okres XY, u obecního úřadu č. p. XY, na místě veřejnosti přístupném před nezletilými AAAAA (pseudonym) a BBBBB (pseudonym) fyzicky napadli nezletilého CCCCC (pseudonym) a to tak, že mu nejdříve vulgárně nadávali, strkali jej do oblasti hrudníku a pohlavkovali jej, poté uchopili poškozeného v horní části paží/ramen, a to každý z jedné strany pro omezení pohybu poškozeného, kdy nezletilý DDDDD (pseudonym) poškozeného úderem pěstí alespoň jednou udeřil do oblasti levého obočí, poté poškozeného obžalovaní drželi každý z jedné strany, udeřili ho opakovaně otevřenou dlaní do oblasti obličeje a hlavy, křičeli na něj vulgární nadávky, kdy tímto svým jednáním poškozenému způsobili zcela lehké a povrchní zranění s citelným omezením v obvyklém způsobu života do sedmi dnů,
kdy A. B. se uvedeného jednání dopustil, přestože byl trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 15. 5. 2012 pod sp. zn. 7 T 77/2012, který nabyl právní moci dne 31. 5. 2012, odsouzen mimo jiné pro spáchání přečinu výtržnictví podle §358 odst. 1 trestního zákoníku .“ .
2. Za uvedené jednání byl obviněný A. B. odsouzen podle §358 odst. 1 tr. zákoníku ve spojení s §62 odst. 1 a §63 odst. 1 tr. zákoníku k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 200 (dvě stě) hodin. Obviněný A. J. byl odsouzen podle §358 odst. 1 tr. zákoníku ve spojení s §62 odst. 1 a §63 odst. 1 tr. zákoníku k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 180 (jedno sto osmdesát) hodin.
3. Proti rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 6. 2. 2023, sp. zn. 1 T 65/2022, podali obvinění A. B. a A. J. odvolání, o kterých rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 25. 5. 2023, sp. zn. 7 To 123/2023 tak, že podle §257 odst. 1 písm. b) tr. ř. napadený rozsudek z podnětu obou podaných odvolání zrušil a trestní věc obviněných, stíhaných pro skutek, v němž byl státním zástupcem Okresního státního zastupitelství Brno-venkov v obžalobě sp. zn. ZT 132/2022 ze dne 20. 9. 2022 spatřován u obviněného A. J. přečin výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku, formou spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku a u obviněného A. B. přečin výtržnictví podle §358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, formou spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, postoupil přestupkové komisi Úřadu městské části Brno-střed, neboť nejde o trestný čin, avšak zažalovaný skutek by mohl být tímto orgánem posouzen jako přestupek, o němž je tento orgán příslušný rozhodovat.
4. Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 5. 2023, sp. zn. 7 To 123/2023, podal podle §265d odst. 1 písm. a) tr. ř. ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. nejvyšší státní zástupce dovolání, a to v neprospěch obviněných, opírající se o důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. f) a h) tr. ř. Neztotožňuje se právními závěry odvolacího soudu ohledně jednání obviněných a s tím souvisejícím způsobem jeho rozhodnutí ve věci samé a konstatuje, že odvolací soud při svém rozhodnutí v podstatě vycházel ze skutkových zjištění, která učinil nalézací soud na základě provedených důkazů a byť nalézacímu soudu vytkl, že se mu nepodařilo zajistit komunikaci předcházející stíhanému jednání a že neprovedl výslech některých svědků, ke změně rozhodných skutkových zjištění nepřistoupil. Třebaže důvodem jednání mělo být údajné vyhrožování poškozeného synovi obviněného A. J., přičemž však konkrétní výhružky nebylo možno objektivizovat, odvolací soud tuto okolnost zjevně přecenil. Ani takovéto okolnosti však jednání obviněných rozhodně nemohou ospravedlnit. V případě, že by výhružky poškozeného byly skutečně závažné, bylo jistě možné obrátit se na orgány činné v trestním řízení. Naopak u osob ve věku obou obviněných by bylo možno důvodně očekávat jistou morální a mentální zralost a povědomí, jakým způsobem je vhodné obdobné konflikty řešit. Za takové řešení zcela jistě nelze považovat fyzický atak v převaze dvou dospělých osob na jednoho nezletilého.
5. K samotnému skutku nejvyšší státní zástupce konstatuje, že jednáním obviněných byl naplněn znak „na místě veřejnosti přístupném“, neboť se uvedeného jednání dopustili v proluce mezi obecním úřadem a poštou u hlavní silnice ve středu obce, tj. na ulici, která je zcela jistě místem veřejnosti přístupným, kde by tato výtržnost mohla být postřehnuta kolemjdoucími či ostatními obyvateli přilehlých domů. Tato podmínka přitom byla bezezbytku naplněna, a to tím spíše, že v rozporu se závěrem odvolacího soudu, který uvedl, že se na místě nikdo nenacházel, byli jednání přítomni i nezletilí svědci AAAAA a BBBBB. Stejně tak nelze opomenout ani skutečnost, že ke konfliktu došlo ještě ve večerních hodinách, nikoli v noci, tedy v době, kdy lze předpokládat, že se na ulici bude pohybovat více lidí. Místo činu bylo přitom dostatečně osvíceno pouličním osvětlením a lze i tak i dle výpovědi svědka AAAAA dovodit, že na místě činu byla dobrá viditelnost. Z vlastního způsobu provedení činu spočívajícího v neférovém napadení poškozeného na ulici ve zjevné převaze, za doprovodu vulgárních nadávek a za přítomnosti dalších nezúčastněných osob lze dovodit ohrožení veřejného pořádku v centru poklidné obce. O nastalém porušení veřejného pořádku svědčí již to, že jednání obviněných bylo doprovázeno křikem, který vyvolal pozornost i u dalších osob, svědků Š. U. a J. V., kteří se na místo činu dostavili posléze. Pokud v odůvodnění napadeného rozhodnutí krajský soud poněkud nezřetelně zmínil, že nedovodil ani naplnění subjektivní stránky žalovaného přečinu, nelze se s tím rovněž ztotožnit. Tento závěr odvolací soud toliko konstatoval, aniž by jej blíže rozvedl. Není tak patrné, zda při posouzení subjektivní stránky jednání obviněných nedovodil naplnění volní či intelektuální složky zavinění a v jakém směru. Na naplnění subjektivní stránky lze usuzovat i z vnějších okolností objektivní povahy, zejména ze způsobu provedení činu. V předkládané věci je zřejmé, že obvinění si nutně museli být vědomi, že zjištěným způsobem spočívajícím v napadení v podstatě bezbranného nezletilého ve zjevné přesile na ulici v centru ve večerních hodinách a za použití vulgárních nadávek mohou vyvolat narušení veřejného pořádku a narušit poklidné občanské soužití. Souhlasit nelze ani s nejasným vyjádřením odvolacího soudu, že obvinění nezpůsobili poškozenému zjištěné poranění. Jak totiž vyplývá ze skutkových zjištění, poranění poškozeného způsobil trestně neodpovědný nezletilý DDDDD tak, že poškozeného udeřil poté, co mu jej přidržovali právě obvinění. Ve vztahu k poranění poškozeného tak oba obvinění vystupují v pozici nepřímých pachatelů podle §22 odst. 2 tr. zákoníku.
6. Nad rámec úvah odvolacího soudu nelze ve věci ani dovodit, že by jednání obviněných nepředstavovalo natolik společensky škodlivý případ, aby na něj bylo třeba reagovat prostředky trestního práva, a k jeho řešení postačí řízení před správním orgánem. V případě jednání obviněných došlo k poměrně intenzivnímu, promyšlenému a ucelenému porušení chráněných zájmů. Na tomto závěru ničeho nemění ani případné předchozí nevhodné jednání poškozeného, na které mohl obviněný J., jakožto otec nezletilého DDDDD, reagovat jiným vhodným způsobem. Obviněného B. se pak údajně nevhodné chování poškozeného ani nijak nedotýkalo a v jeho případě z hlediska závažnosti přistupuje též ta skutečnost, že se dopustil zjištěného jednání za okolností podmiňujících použití vyšší trestní sazby, což indikuje jeho sklony nerespektovat pravidla řádného společenského soužití.
7. Lze proto shrnout, že obvinění bezezbytku naplnili všechny znaky žalovaného přečinu výtržnictví podle §358 tr. zákoníku. Odvolací soud dospěl k závěru, že se o trestný čin nejedná, čímž naplnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. V návaznosti na to zatížil rozhodnutí vadou ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. f) tr. ř., když věc postoupil přestupkové komisi Úřadu městské části Brno-střed. S ohledem na popsané skutečnosti nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit podle §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. podle §265k odst. 1 tr. ř. za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 5. 2023, sp. zn. 7 To 123/2023, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a dále postupoval podle §265l odst. 1 tr. ř. a přikázal Krajskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Pokud by Nejvyšší soud shledal, že v posuzované věci je nutno rozhodnout jiným než navrhovaným způsobem, vyjádřil nejvyšší státní zástupce i pro tento případ souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
8. Opis dovolání nejvyššího státního zástupce byl soudem prvního stupně za podmínek stanovených v §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření obviněným. Obviněný A. J. se prostřednictvím svého obhájce k dovolání vyjádřil a uvedl, že i kdyby se stal skutek tak, jak jej popisuje policejní orgán, tak by k naplnění skutkové podstaty přečinu výtržnictví nedošlo, neboť nedošlo k urážení, ohrožení, popř. obtěžování ostatních přítomných osob. Z pohledu naplnění subjektivní stránky trestného činu lze mít za to, že obviněný neměl v úmyslu porušit veřejný pořádek. Obviněný spolu se synem pouze přijel na místo, které určil CCCCC. Jeho cílem bylo, aby se věc vyjasnila, aby jeho syn neměl strach chodit do školy, aby se nemusel bát, že si jej vyhledá CCCCC a napadne ho. CCCCC si zřejmě myslel, že DDDDD přijede sám a za pomoci své fyzické převahy a za pomocí přítomných kamarádů ho fyzicky napadne, a tak ho potrestá za údajné pomluvy. Jak je patrné z fotografie pořízené policejním orgánem, tak je CCCCC na svůj věk poměrně vysoký a robustní, o tom se dovolatel ve svém dovolání vůbec nezmiňuje a zveličuje fyzické rozdíly mezi ním a obviněným.
9. Namítá, že kvalifikace jednání obviněného A. J. jako trestného činu by porušilo jednu ze základních zásad trestního práva, a to ultima ratio, tedy zásadu subsidiarity trestní represe, která znamená použití trestního práva jako krajního prostředku ochrany činem dotčených zájmů. Příčinou celého incidentu bylo chování CCCCC (možná částečně vyprovokované AAAAA a BBBBB), který fakticky přinutil obviněného A. J. k tomu, aby se spolu se synem a svým známým dostavili na místo incidentu. Jak z dokazování vyplynulo, tak iniciátorem a faktickým startérem celého skutkového děje byl CCCCC, který měl DDDDD opakovaně verbálně napadat a provokovat jej. O úmyslu CCCCC napadnout DDDDD svědčí SMS zpráva zaslaná z jeho telefonu na telefon DDDDD se adresou, kam má přijít a s netrpělivým sdělením „No kde seš, More tak co, Kde seš Kurva, Čekám“. Obviněný se rozhodl situaci řešit také z důvodu, že ve sdělovacích prostředcích v minulosti četl o dětském gangu, který řádil v Brně. Lze tak pochopit přirozenou obavu obviněného o život a zdraví svého syna. Vzhledem k výše uvedenému navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání nejvyššího státního zástupce podle §265j tr. ř. zamítl jako nedůvodné.
10. Dalším přípisem ze dne 16. 10. 2023 obviněný A. J. prostřednictvím svého obhájce navrhl, aby nejvyšší státní zástupce podle §265g odst. 1 tr. ř. rozhodl o zpětvzetí dovolání ze dne 26. 7. 2023, sp. zn. 1 NZO 5037/2023, podaného v neprospěch obviněného, neboť jeho dovolání není důvodné. Dodal, že iniciátorem celého útoku byl CCCCC. O tom, jak celý děj probíhal, existují jen dva, navzájem zcela protichůdné pohledy podle toho, jak je každá strana interpretuje. To, že se jednalo ze strany CCCCC o předem připravený a naplánovaný útok na DDDDD, svědčí nejen přítomnost jeho kumpánů na místě ale i sám fakt, že tento neutekl v okamžiku, kdy zjistil, že na místo přijel DDDDD s otcem, k čemuž měl dost času. Soud v této věci odmítl znalecky zkoumat motivaci CCCCC k předmětnému jednání stejně jako jeho osobnost. Odmítl dokonce jej ve věci i vyslechnout, což je velmi neobvyklé. Pokud by totiž byl objasněn skutečný motiv jednání CCCCC v kontextu zjištěné struktury jeho osobnosti, pak by bylo nutno okamžitě zahájit úkony trestního řízení nejen s CCCCC pro rasově motivované trestné činy, ale též i s dalšími osobami, zejména s rodiči jmenovaného pro trestný čin ohrožování mravní výchovy mládeže. Obviněný se domnívá, že skutečným důvodem jednání poškozeného je fakt, že CCCCC a jeho okolí patří k majoritní části obyvatelstva a obviněný a jeho syn jsou příslušníky minoritní národnostní skupiny. Tato diskriminace v přístupu OČTŘ je z trestního spisu i připojených spisů zcela patrná. S ohledem na výše uvedené obviněný A. J. navrhl, aby nejvyšší státní zástupce podle §265g odst. 1 tr. ř. rozhodl o zpětvzetí dovolání ze dne 26. 7. 2023, sp. zn. 1 NZO 5037/2023, podaném v neprospěch obviněného, neboť dovolání není důvodné a podle ust. §12 odst. 3 zák. č. 283/1993 Sb. posoudil odloženou věc jako podezření ze spáchání trestného činu podezřelým CCCCC, popř. tuto věc přikázal jinému SZ, než je OSZ Brno-venkov, kterému by uložil tuto věc znovu posoudit.
11. Přípisem ze dne 31. 8. 2023 se k dovolání nejvyššího státního zástupce, prostřednictvím svého obhájce, vyjádřil také poškozený CCCCC, který s úlevou přijal fakt, že došlo k povšimnutí si toho, že je zcela irelevantně a bezdůvodně pranýřován za své jednání. Dodal, že je pochopitelné, že cílem obhajoby může být jeho znevěrohodnění, což je ale dle poškozeného v daném případě ve vztahu k projednávanému skutku a provedenému dokazování zcela nepřiléhavé.
12. Do dne konání neveřejného zasedání neměl Nejvyšší soud k dispozici vyjádření obviněného A. B. k uvedenému dovolání ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř.
13. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že nejvyšší státní zástupce podal dovolání jako osoba k tomu oprávněná [§265d odst. 1 písm. a) tr. ř.], učinil tak včas a na správném místě (§265e tr. ř.), jeho dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je dovolání obecně přípustné (§265a odst. 2 písm. b) tr. ř.), a podané dovolání obsahuje stanovené náležitosti (§265f odst. 1 tr. ř.).
14. Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem–advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
15. Jen pro přehlednost Nejvyšší soud uvádí, že odvolací soud dospěl v projednávaném případě k závěru, že je nepochybné, že v daném případě se celá událost stala z důvodu výhrůžek ze strany poškozeného nezletilého CCCCC. Odvolací soud je proto toho názoru, že obvinění se na místo společně s nezletilým DDDDD nedostavili v úmyslu narušit veřejný pořádek, ale spíše vyřešit vzniklý spor, který vyplynul z mobilní komunikace, kterou zahájil poškozený a z níž plynuly výhrůžky fyzickým napadením až zbitím DDDDD zcela veřejně před školou. Podle závěrů odvolacího soudu proto samotné jednání obviněných sice vykazuje výtržnický charakter, avšak nenaplňuje všechny znaky přečinu výtržnictví podle trestního zákoníku.
16. S právním názorem odvolacího soudu ohledně jednání obviněných a s tím souvisejícím způsobem jeho rozhodnutí ve věci samé, když rozhodl o postoupení věci správnímu orgánu z důvodu, že nejde o trestný čin, nýbrž by měl být žalovaný skutek posouzen jako přestupek, se však nejvyšší státní zástupce neztotožnil, a z tohoto důvodu podal dovolání v neprospěch obviněných, a to z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. f) a h) tr. ř.
17. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. f) tr. ř., uplatněný nejvyšším státním zástupcem, je dán tehdy, pokud bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, o zastavení trestního stíhání, o podmíněném zastavení trestního stíhání, o schválení narovnání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí.
18. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., je dán tehdy, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 760/02, sp. zn. IV. ÚS 449/03).
19. Nejvyšší soud považuje za vhodné připomenout, že přečinu výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten pachatel, který se dopustí veřejně nebo na místě veřejnosti přístupném hrubé neslušnosti nebo výtržnosti zejména tím, že napadne jiného, hanobí hrob, historickou nebo kulturní památku, anebo hrubým způsobem ruší přípravu, průběh nebo zakončení organizovaného sportovního utkání, shromáždění nebo obřadu lidí.
20. V obecné rovině lze nejprve k uvedenému přečinu uvést, že předmětem ochrany ustanovení §358 tr. zákoníku je chránit klidné občanské soužití proti závažnějším útokům narušujícím veřejný klid a pořádek, kdy zpravidla jsou výtržnictvím ohroženy i další zájmy, zejména zdraví lidí, cizí majetek, čest a důstojnost lidí apod. Jednání zde má dvě formy, a to hrubou neslušnost a výtržnost. Konkrétní jednání může naplňovat obě tyto formy, které se někdy překrývají. Jde zpravidla o násilný nebo slovní projev takového charakteru, že hrubě uráží, vzbuzuje obavy o bezpečnost zdraví, majetku nebo výrazně snižuje vážnost většího počtu osob současně přítomných (srov. rozhodnutí č. 44/1990 Sb. rozh. tr.). Hrubou neslušností je jednání, jímž jsou hrubě porušována pravidla občanského soužití a zásady občanské morálky (z příkladů výslovně v §358 zmíněných jde o hanobení hrobu, historické nebo kulturní památky, o hrubé rušení přípravy a průběhu organizovaného sportovního utkání, shromáždění nebo obřadu lidí). Jako další příklady je možno uvést hrubý útok na čest a vážnost občana (např. vulgární nadávky, oplzlé řeči, urážky skutkem). Ze slov hrubá neslušnost plyne, že musí jít o závažnější neslušnost příčící se pravidlům občanského soužití a zásadám občanské morálky. Hrubý charakter neslušnosti nelze dovozovat pouze z charakteru osobnosti pachatele a jeho pohnutky, ale je třeba zejména hodnotit vlastní projev pachatele, a to i ve vztahu k prostředí, kde k němu došlo. Výtržností se rozumí jednání, které závažným způsobem (hrubě) narušuje veřejný klid a pořádek a je pro ně typický zjevně neuctivý a neukázněný postoj pachatele k zásadám občanského soužití (viz rozhodnutí č. 44/1990 Sb. rozh. tr.). Je to na rozdíl od hrubé neslušnosti zpravidla fyzické nebo psychické násilí, které je namířeno proti osobám i věcem (bezdůvodné napadání personálu v restauraci, hrubé rušení průběhu taneční zábavy apod.).
21. Nejvyšší soud na tomto místě především zdůrazňuje, že k tomu, aby bylo možné považovat napadení jiného za výtržnost ve smyslu §358 odst. 1 tr. zákoníku, musí jít o jednání dosahující určité vyšší intenzity a závažnosti srovnatelné s ostatními alternativně stanovenými znaky objektivní stránky trestného činu výtržnictví, u nichž se rovněž vyžaduje vyšší intenzita nebo závažnost. Pro trestný čin výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku je tedy typický zjevně neuctivý a neukázněný postoj pachatele k zásadám občanského soužití. Při posuzování otázky, zda byly naplněny formální znaky skutkové podstaty uvedeného trestného činu, je proto třeba hodnotit, za jakých okolností byl čin spáchán, jestli šlo o pohnutku, kterou pachatel projevil aroganci vůči ostatním osobám, anebo zda byl např. vyprovokován a vybočil jen z rámce normální reakce. V této souvislosti je nutno zvážit i další okolnosti případu, zejména věk pachatele, intenzitu útoku a způsob provedení činu. Důležité je i zhodnocení osoby pachatele a následku jeho jednání, včetně odezvy u veřejnosti (viz přiměřeně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 12. 2001, sp. zn. 3 Tz 208/2001, publikovaný pod č. T 352. ve svazku 14 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha 2002).
22. V projednávané trestní věci je obviněným kladeno za vinu, že se přečinu výtržnictví dopustili v té formě, že veřejně a na místě veřejnosti přípustném napadli nezletilého poškozeného CCCCC, a to před dalšími dvěma nezletilými, a to tak, že mu nejdříve vulgárně nadávali, strkali jej a pohlavkovali, poté uchopili poškozeného každý z jedné strany a následně jej nechali od nezletilého DDDDD udeřil pěstí.
23. Krajský soud v Brně v usnesením napadeném nejvyšším státním zástupcem konstatoval, že jednání obviněných nedosahuje takové intenzity, aby naplňovalo všechny zákonné znaky skutkové podstaty přečinu výtržnictví dle §358 tr. zákoníku či jiného trestného činu. Dle odvolacího soudu nedošlo ani k závažnému porušení veřejného pořádku, ani nebyl prokázán úmysl narušit veřejný pořádek. Nedošlo tedy k jednání, které by se dotýkalo širšího okruhu občanů, neohrozilo širší okruh osob v daném místě, ani jejich klid, nedošlo k vyvolání žádných obav, neboť žádné další osoby přítomny nebyly, a nebylo zjištěno, že by na tuto událost kdokoli v okolí místa činu reagoval.
24. Obhajoba obviněného A. J. stojí na tom, že nedošlo k naplnění skutkové podstaty přečinu výtržnictví, neboť nedošlo k urážení, ohrožení, popř. obtěžování ostatních přítomných osob. Z pohledu naplnění subjektivní stránky trestného činu uvedl, že neměl v úmyslu porušit veřejný pořádek a dodal, že iniciátorem celého útoku byl poškozený CCCCC.
25. Nejvyšší soud se s těmito úvahami neztotožňuje. V daných souvislostech nelze přehlédnout, že z provedeného dokazování jednoznačně vyplynulo, že dospělí obvinění, z nichž jeden byl dříve vojákem, vulgárně verbálně a fyzicky napadli poškozeného ve věku čtrnácti let a způsobili mu lehké povrchní poranění, a to na místě veřejnosti přístupném, ve středu obce u hlavní ulice u obecního úřadu a pošty, na osvětleném prostranství, kam mohl kdykoli kdokoli přijít či na toto místo dohlédnout. Znak „na místě veřejnosti přístupném“, jak je vymezen v základní skutkové podstatě §358 odst. 1 tr. zákoníku, tak byl jednáním obviněných zcela naplněn. Pro naplnění tohoto znaku přitom není vůbec podstatné, kolik lidí bylo ve skutečnosti přítomno dosahu celého incidentu, neboť výtržnost nemusí nutně být v době činu postřehnuta více lidmi. Podstatné je to, že je zcela reálná možnost, že by taková výtržnost postřehnuta být mohla. Lze navíc dodat, že tomuto jednání byli přítomni kromě poškozeného i další nezletilí svědci, a to AAAAA a BBBBB, kteří mohli z jednání obviněných oprávněně pociťovat obavy.
26. V projednávané věci je možno dovodit i zasažení objektu žalovaného přečinu, jímž je ochrana veřejného pořádku a občanského soužití. Způsobem provedení činu, který spočíval v napadení nezletilého poškozeného na ulici v centru obce, a to dvěma dospělými, ve zjevné převaze a za doprovodu vulgárních nadávek, došlo k narušením klidného občanského soužití, veřejného klidu a pořádku, což plyne mimo jiné i z výpovědi svědků Š. U. a J. V., kteří se na místo dostavili, a to z důvodu křiku, který u nich vyvolal pozornost.
27. Taktéž nelze hovořit o nenaplnění subjektivní stránky žalovaného přečinu. Nejvyšší soud shledal, že se uvedeného skutku oba obvinění dopustili v úmyslu přímém podle §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, neboť si museli být dobře vědomi, že se dopouští nepřijatelného, protiprávního jednání v podobě napadení nezletilého ve zjevné přesile a za použití vulgárních nadávek, v přítomnosti dalších nezletilých osob, které mohlo vyvolat narušení veřejného pořádku a narušit poklidné občanské soužití. I kdyby iniciátorem celého skutkového děje byl poškozený CCCCC, který vyhrožoval synovi obviněného J. (nutno podotknout, že neshody mezi poškozeným CCCCC a nezletilým synem obviněného DDDDD byly vzájemné), je předmětem tohoto řízení jednání obviněných, jako dospělých mužů, kteří by měli mít dostatek kompetencí k vyvození adekvátní reakce na jednání tohoto nezletilého pubertálního chlapce. Ač byla motivací jednání obviněných v podstatě jakási odplata za předchozí neshody poškozeného a syna obviněného A. J., způsob provedení této odplaty spočívající v napadení dítěte dvěma dospělými osobami současně tak, že poškozeného přidržovali a nechali zbít nezletilým DDDDD, lze bez zřejmých pochybností považovat za trestný čin výtržnictví ve smyslu §358 odst. 1 tr. zákoníku.
28. Závěrem se Nejvyšší soud ztotožňuje s úvahami nejvyššího státního zástupce, že na jednání obviněných je třeba reagovat prostředky trestního práva, a to z důvodu, že došlo k intenzivnímu porušení chráněných zájmů, přičemž oba obvinění využili své fyzické převahy dospělých mužů vůči psychicky nezralému dítěti na místě veřejně přístupném. Projednávané jednání obviněných se zde zjevně vymyká z okruhu běžného výtržnického jednání tohoto druhu, a proto je zcela odůvodněna nutnost uplatnění trestní odpovědnosti vůči nim včetně trestněprávních důsledků s ní spojených.
29. Lze tak uzavřít, že Krajský soud v Brně skutek obviněných nesprávně právně posoudil, pokud dospěl k závěru, že se o trestný čin nejedná, čímž naplnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. V návaznosti na to nesprávně rozhodl o postoupení věci podle §257 odst. 1 písm. b) tr. ř., čímž své rozhodnutí zatížil vadou ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. f) tr. ř. Nejvyšší soud proto ze shora uvedených důvodů shledal ve smyslu §265k odst. 1 tr. ř. dovolání nejvyššího státního zástupce důvodným, a podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 5. 2023, sp. zn. 7 To 123/2023. Podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, neboť tento soud může v řízení o odvolání napravit pochybení, kterého se dopustil.
30. Při novém projednání věci bude Krajský soud v Brně vázán právním názorem, který Nejvyšší soud zaujal (§265s odst. 1 tr. ř.). Vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí bylo zrušeno z podnětu dovolání podaného nejvyšším státním zástupcem v neprospěch obviněných, není odvolací soud povinen aplikovat ustanovení §265s odst. 2 tr. ř., podle kterého nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného (zákaz reformace in peius).
31. Toto rozhodnutí přijal dovolací soud v neveřejném zasedání, neboť je zřejmé, že vady nelze odstranit v zasedání veřejném /§265r odst. 1 písm. b) tr. ř./.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 20. 2. 2024
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu