ECLI:CZ:NS:2024:7.TDO.198.2024.1
sp. zn. 7 Tdo 198/2024-312
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 3. 2024 o dovolání obviněného J. K. proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 24. 10. 2023, sp. zn. 55 To 168/2023, v trestní věci vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 2 T 185/2022, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. K. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Stručné shrnutí dosavadního řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 6. 4. 2023, sp. zn. 2 T 185/2022, byl obviněný J. K. uznán vinným zvlášť závažným zločinem pohlavního zneužití podle §187 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku a přečinem ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a), b) tr. zákoníku, kterých se dopustil jednáním popsaným v bodech I. a II. Za to byl odsouzen podle §187 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 40 měsíců. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost zaplatit náhradu nemajetkové újmy poškozeným AAAAA (pseudonym) a BBBBB (pseudonym), a to každé částku ve výši 100 000 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená AAAAA odkázána se zbytkem uplatněného nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Obviněný se podle skutkové věty výroku o vině rozsudku Okresního soudu v České Lípě zmíněných trestných činů dopustil jednáním spočívajícím v tom, že jednak (I.) v blíže nezjištěné době nejméně od roku 2009 do roku 2018, v obci XY, v ulici XY, v rodinném domě čp. XY, nejprve v době, kdy poškozená AAAAA od jejích čtyř až do jejích deseti let bydlela společně se svým otcem na této adrese, ji denně chodil koupat, během koupání ji pozoroval, naváděl ji, která místa na těle si má umývat, v blíže neurčeném počtu případů rukou nebo žínkou nasazenou na ruce poškozenou umýval různě po jejím nahém těle a na přirození, dále opakovaně a na různých místech v domě i mimo dům využil situace, kdy byl s poškozenou sám, a osahával ji na jejím holém přirození, přičemž v době, kdy bylo poškozené sedm let, k ní nejméně v jednom případě ulehl do postele, sahal pod pyžamo na její holé přirození, které jí hladil, a přitom ji vyzval, aby mu sáhla do kalhot, což odmítla, poté jí uchopil její ruku a tuto si zastrčil pod své teplákové kalhoty a položil na jeho nahé přirození, dále v době, kdy bylo poškozené osm let, v úmyslu vlastního sexuálního uspokojení a s cílem dosáhnout pohlavního styku způsobem připomínající soulož, využil její neznalosti v sexuální oblasti spojené s nemožností racionálně posoudit jeho chování a účinně se proti němu bránit, poškozené ležící na posteli začal sahat pod oblečení na přirození, svlékl jí kalhoty ke kotníkům, roztáhl jí nohy od sebe a začal jí olizovat přirození, přičemž byl vyrušen telefonátem své manželky, která v té době byla u lékaře, a dále po odstěhování poškozené pokračoval v jejím osahávání až do věku jejích 13 let, během doby, kdy byla u něj na prázdninách nebo v době volna či nemoci, a jednak (II.) obviněný v blíže nezjištěné době nejméně o letních prázdninách roku 2018 na témže místě v úmyslu vlastního sexuálního uspokojení s cílem dosáhnout pohlavního styku způsobem připomínajícím soulož využil nestřeženého okamžiku a neznalosti poškozené v sexuální oblasti spojené s nemožností racionálně posoudit jeho chování a účinně se proti němu bránit, se z křesla otočil na svou nezletilou vnučku BBBBB ležící na posteli, sáhl jí pod oblečení na holá prsa, přičemž poškozená jej od sebe odstrčila a vyběhla z pokoje do kuchyně, kam za ní přišel a opětovně jí sáhl pod triko na prsa, načež jej poškozená od sebe znovu odstrčila a z obavy se před ním uzamkla na toaletě a dále rovněž o stejných letních prázdninách na témže místě za účelem vlastního sexuálního uspokojení poškozené roztáhl nohy od sebe, začal jí olizovat přirození, a poté, co se pokusil zasunout poškozené do přirození prsty, poškozená kopala nohama, a tím ho odkopla, odstrčila jej a utekla.
3. Uvedený rozsudek napadl obviněný odvoláním, které Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne 24. 10. 2023, sp. zn. 55 To 168/2023, podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Dovolání obviněného a vyjádření státního zástupce
4. Proti rozhodnutí soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájkyně dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. l) a g) tr. ř. s tím, že byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek proti rozsudku, jímž bylo rozhodnuto o vině a trestu, přičemž v řízení, jež napadenému rozhodnutí předcházelo, došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku nebo k jinému nesprávnému hmotněprávnímu posouzení.
5. Rozhodnutí soudů obou stupňů obviněný označil za nesprávná, neboť soudy důsledně nerespektovaly princip presumpce neviny zakotvený v článku 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, pravidlo in dubio pro reo a nepostupovaly podle základních zásad trestního řízení, zejména nezjistily skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a tím zasáhly do jeho práva na spravedlivý proces.
6. Od počátku trestního stíhání odmítal, že by se dopustil skutků, za které byl odsouzen. Zůstala neobjasněna subjektivní stránka skutků. Neměl žádný důvod, aby se k nevlastním vnučkám choval tak, jak je mu kladeno za vinu, neboť sexuálně ho nikdy děti nevzrušovaly a takové chování k dětem zcela odsuzuje. Sám vychoval dvě dcery, se kterými má krásný vztah, a obdobně se choval i k nevlastním vnučkám. Soudy uzavřely, že se měl skutků dopouštět v úmyslu vlastního sexuálního vzrušení a uspokojení, avšak takové závěry neopřely o žádné důkazy. V této souvislosti navrhoval provedení důkazu znaleckým posudkem z oboru sexuologie, který byl soudy zamítnut. Výpovědi poškozených a popisy skutků jsou nekonkrétní co do období, okolností i způsobu jeho jednání a nelze uzavřít, že by byly naplněny znaky žalovaného zločinu.
7. Nebylo dostatečně objasněno, proč až před soudem poškozená BBBBB uvedla, že měla být zneužívána i tak, že jí měl zavádět prsty do přirození a její přirození olizovat, ač se dříve vyjádřila pouze tak, že jí měl osahávat na prsou. K dalším praktikám se podle obviněného vyjádřila až poté, co na užití prstů a jazyka byla výslovně dotázána, a tedy navedena kladenými sugestivními otázkami. Takový důkaz je pak nepřípustný. Rovněž je nesprávné, že nebyl proveden znalecký posudek týkající se věrohodnosti poškozené (byly indicie o možné nevěrohodnosti, neboť uváděla nepravdy rodičům i orgánům činným v trestním řízení).
8. U poškozené AAAAA nebylo objasněno, proč, pokud byla shledána jeho vina a poškozená má být citelně jeho jednáním poznamenána, nezjistili její zneužívání lékaři, kteří ji měli od dětství v péči. Poškozená se vyjadřovala k tomu, jak se k ní měl chovat v útlém dětství, avšak v řízení u soudu nebylo objasněno, zda je vůbec možné, aby si malé dítě mohlo věci takto zapamatovat a zda je možné, aby sedmiletá holčička poznala, že je muž vzrušený. Soudy pochybily, pokud zamítly znalecké zkoumání věrohodnosti této poškozené. Dále není podle obviněného zřejmé, proč poškozená nepředložila žádnou lékařskou zprávu týkající se jejího duševního zdraví, přestože tvrdila přetrvávající následky jednání na jejím duševním zdraví. Ve spise není žádná lékařská zpráva a žádný z následků jeho údajného jednání na psychice poškozené není objektivně podložen. Soudy při hodnocení následků jeho jednání nesprávně vycházely pouze z výpovědi poškozené AAAAA a z výpovědí jí blízkých osob.
9. Krajský soud nesprávně dovodil, že fotografie, které při veřejném zasedání předložil, měly směřovat k sekundární viktimizaci poškozené AAAAA. Jediným záměrem bylo vyvrátit skutečnosti uvedené v dopise, který údajně psala jmenovaná poškozená a který neměl být jako důkaz připuštěn. V tomto dopise psaném na počítači a bez data je např. uvedeno, že poškozená trpí anorexií, což z předložených fotografií nevyplývá, neboť na nich je poškozená zachycena a jedná se o dívku plných tvarů. Na tyto rozpory chtěl poukázat a odůvodnit svůj návrh na nepřipuštění důkazu dopisem poškozené a současně odůvodnit návrh na provedení důkazu znaleckým posudkem na věrohodnost této poškozené.
10. Dále obviněný zdůraznil, že svědkyně M. Š., matka poškozené BBBBB, uvedla, že sama dcera ji žádala, aby mohla být u prarodičů ve XY, když tam byly sestřenice a nikdy se jí nesvěřila, že by se stalo něco, co se jí nelíbilo, ačkoliv se jí běžně svěřovala (viz trestní oznámení na údajné znásilnění spolužákem). Také uvedl, že v uvedeném období žili ve společné domácnosti společně s otcem poškozené AAAAA, který k jeho péči neměl výhrady. Poškozená AAAAA i poté, kdy už u obviněného nebydlela, k prarodičům docházela a trávila zde čas, a to i po období, které sama uváděla.
11. Nesprávně bylo podle obviněného rozhodnuto o přímém výkonu trestu odnětí svobody, který považoval za nepřiměřeně přísný. Vždy vedl řádný život, nebyl trestán ani přestupkově projednáván, je pokročilého věku a neuspokojivého zdravotního stavu, což nebylo při ukládání trestu zohledněno.
12. Neztotožnil se rovněž s výrokem o náhradě nemajetkové újmy, neboť nebyla prokázána příčinná souvislost mezi jeho jednáním a následky u poškozených, které psychickými potížemi trpí a trpěly z mnoha různých příčin. Soudy se nezabývaly jeho majetkovými poměry a není zřejmé, z čeho bylo dovozeno, že částka 200 000 Kč není pro něj likvidační.
13. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci, jakož i rozsudek Okresního soudu v České Lípě zrušil a aby ve věci nově rozhodl tak, že jej podle §226 písm. a) tr. ř. zprošťuje obžaloby, popřípadě, aby poté přikázal Okresnímu soudu v České Lípě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
14. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedl, že obviněný uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř., avšak ve znění účinném do 31. 12. 2021. Pokud jde o první z nich, uplatněné námitky neodpovídají dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. v platném znění, do kterého bylo jeho znění převzato. Na nesprávnou právní kvalifikaci skutku, resp. na extrémní nesoulad právních závěrů soudu se skutkovými zjištěními, obviněný poukázal pouze formálně. Neuvedl žádnou konkrétní námitku, kterou by vytýkal nesoulad skutkových zjištění vymezených v tzv. skutkové větě a v odůvodnění soudních rozhodnutí a zákonných znaků trestných činů, kterými byl uznán vinným. Stejně formální je podle státního zástupce námitka týkající se subjektivní stránky trestného činu, kterou spojil s tvrzením, že se žádného sexuálně motivovaného jednání vůči poškozeným nedopustil.
15. Dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. námitky obviněného obsahově neodpovídaly ani pokud namítal nepřiměřenou přísnost uloženého nepodmíněného trestu odnětí svobody. Podle státního zástupce i přes vyšší věk obviněného nelze uložený nepodmíněný trest odnětí svobody považovat za natolik extrémně přísný, aby bylo možno hovořit o porušení ústavně garantované zásady proporcionality trestní represe. Pokud pak obviněný tvrdil nesprávnost výroku o náhradě nemajetkové újmy, nevytýkal porušení žádného hmotněprávního ustanovení občanského práva, které by tuto problematiku upravovalo. Dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. neodpovídaly ani skutkové námitky, podle kterých psychické potíže poškozených nesouvisejí s jeho jednáním a podle kterých nebyly zjišťovány jeho majetkové poměry. Státní zástupce dodal, že Nejvyššímu soudu nepřísluší, aby domýšlel a dotvářel velmi stručně formulované dovolací námitky obviněného.
16. Dovolací námitky obviněného by bylo možné podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v platném znění, který umožňuje, aby za určitých podmínek byl dovoláním napadán i skutkový základ soudního rozhodnutí. Pokud obviněný namítl existenci extrémního rozporu skutkových zjištění s provedenými důkazy, byl nicméně povinen konkrétně uvést, která skutková zjištění a s kterými důkazy jsou ve zjevném rozporu. Žádnou takovouto vadu však obviněný nevytkl. Pouze ze svého hlediska rozebíral a hodnotil některé aspekty výpovědí poškozených AAAAA a BBBBB a zpochybňoval hodnověrnost těchto výpovědí. Domáhal se jiného způsobu hodnocení provedených důkazů. Existenci zjevného rozporu tak státní zástupce neshledal.
17. Část námitek obviněného bylo možno vztáhnout ke kategorii tzv. opomenutých důkazů, pokud vytkl, že nebyla znalecky zkoumána věrohodnost poškozených, nebylo provedeno znalecké sexuologické zkoumání jeho osoby a že poškozené nebyly soudem osobně podrobně vyslechnuty. Tyto námitky neshledal státní zástupce důvodnými. Okresní soud v bodu 8. svého rozhodnutí podrobně vyložil, proč nevyhověl důkazním návrhům, čemuž přisvědčil také odvolací soud (bod 16. odůvodnění jeho usnesení). Dodal, že svědkyně BBBBB, která v době konání hlavních líčení nebyla osobou mladší osmnácti let (§102 odst. 2 tr. ř.), soudem osobně vyslechnuta byla. Výpovědi svědkyň byly podrobné. Skutkové námitky týkající se výroku o náhradě nemajetkové újmy shledal státní zástupce z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. bezpředmětnými. Za námitku týkající se procesně nepoužitelného důkazu by bylo možno považovat námitku, podle které neměl být připuštěn důkaz dopisem poškozené AAAAA. Obviněný však neodkázal na žádné ustanovení trestního řádu, které by mělo být při opatření nebo provádění tohoto důkazu porušeno, a fakticky jen vyjádřil nesouhlas s obsahem tohoto prohlášení.
18. Nepřesně obviněný odkázal rovněž na ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., kterým mínil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v platném znění. Nicméně protože uplatněné námitky nelze považovat za důvodné z hlediska §265b odst.1 písm. g) ani h) tr. ř. v platném znění, nebyl naplněn ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
19. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, protože jde o dovolání zjevně neopodstatněné.
20. Toto vyjádření bylo zasláno obhájkyni obviněného k možné replice, čehož však do dne rozhodnutí Nejvyššího soudu nebylo využito.
III.
Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování
21. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.).
22. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
23. Obviněný v dovolání uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř., a to zjevně ve znění účinném do 31. 12. 2021. Pokud jde o první z nich, podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. bylo možno dovolání podat, pokud rozhodnutí spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Tento dovolací důvod je od 1. 1. 2022 obsažen v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. zákoníku. Zároveň byl s účinností od 1. 1. 2022 v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uveden nový důvod dovolání, který se vztahuje ke skutkovým zjištěním, respektive k procesnímu postupu soudů. V době svého rozhodování tudíž musel Nejvyšší soud i k tomuto novému dovolacímu důvodu přihlížet.
24. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022 lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Toto ustanovení reflektuje dlouhodobě ustálenou praxi Nejvyššího soudu (opírající se o judikaturu Ústavního soudu), podle níž bylo nutné k dovolání obviněného ve výjimečných případech přezkoumat i procesní postup orgánů činných v trestním řízení a skutková zjištění soudů, i když takové dovolací námitky neodpovídaly žádnému ze zákonem vymezených dovolacích důvodů. Bylo to v případech, kdy zásah Nejvyššího soudu odůvodňoval zjevný (extrémní) rozpor (nesoulad) mezi skutkovými zjištěními soudů a obsahem procesně řádně opatřených a provedených důkazů. V takových případech byl zásah Nejvyššího soudu nezbytný proto, aby byl dán průchod ústavně zaručenému základnímu právu obviněného na spravedlivý proces (čl. 4 a čl. 90 Ústavy). Podle judikatury Ústavního soudu mohly nastat v zásadě tři skupiny vad důkazního řízení, jež mohly mít za následek porušení práva na spravedlivý proces. Šlo jednak o takzvané opomenuté důkazy, kdy soudy buď odmítly provést důkaz navržený účastníkem řízení, aniž by svůj postup věcně a adekvátně stavu věci odůvodnily, nebo kdy sice provedly důkaz, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nezhodnotily. Druhou skupinu tvořily případy, kdy důkaz, respektive jeho obsah, není získán procesně přípustným způsobem, a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Konečně třetí oblast zahrnovala případy svévolného hodnocení důkazů, tj. když odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektovalo obsah provedeného dokazování, docházelo k tzv. deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků důkazního řízení. Z logiky věci plyne, že i tyto judikaturou vymezené vady se musely vztahovat k rozhodným skutkovým zjištěním určujícím pro naplnění znaků trestného činu. Této judikatuře tedy v zásadě odpovídá obsah nového dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022.
25. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. v aktuálně účinném znění je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je v daném případě určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí při uplatnění tohoto dovolacího důvodu vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
26. K tomu je namístě upřesnit, že pokud obviněný uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., je tento s účinností od 1. 1. 2022 zařazen pod §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. Zmíněný dovolací důvod obviněný uplatnil v jeho druhé alternativě, tedy že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l) tr. ř. [konkrétně v §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022].
IV.
Důvodnost dovolání
27. K předložené dovolací argumentaci Nejvyšší soud především uvádí, že ji obviněný postavil na obdobných námitkách jako svoji dřívější obhajobu i svůj řádný opravný prostředek – odvolání, námitkami se tedy zabývaly a vypořádaly se s nimi oba soudy činné dříve ve věci. Tuto skutečnost ostatně ani obviněný nesporoval, avšak byl i nadále přesvědčen, že soudy postupovaly vadně.
28. Podstatou dovolání tak bylo především opakované tvrzení obviněného, že se jednání, které mu bylo kladeno za vinu, nedopustil. Napadal přitom způsob hodnocení důkazů provedený zejména okresním soudem, nesouhlasil s tím, že obě poškozené byly shledány věrohodnými, přičemž nabízel svou verzi. K tomu považoval dokazování za neúplné, neboť soudy zamítly jeho návrhy na doplnění dokazování znaleckými posudky stran věrohodnosti poškozených či znaleckým posudkem ohledně jeho sexuální orientace. Současně nesouhlasil s některými důkazy, které byly v průběhu hlavního líčení provedeny, pokud šlo o důkaz neprůkazným dopisem poškozené AAAAA a důkaz výpovědí BBBBB, která měla být u hlavního líčení ke své výpovědi dovedena pomocí sugestivních otázek. Měla být aplikována zásada presumpce neviny a in dubio pro reo , neboť nebyl zjištěn stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti.
29. K takto pojaté argumentaci obviněného je nutno uvést, že by ji bylo obecně vzato možné opřít o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022, a to pouze za předpokladu, jestliže, jak již bylo řečeno, by bylo jimi tvrzeno, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Zmíněný dovolací důvod se totiž sice vztahuje ke skutkovým zjištěním, respektive k procesnímu postupu soudů, nicméně je naplněn v případech vad, týkajících se pro rozhodnutí rozhodných (tj. významných) skutkových okolností, které jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, a to v první alternativě tehdy, pokud tato konkrétní skutková zjištění soudů vůbec nemají v důkazech obsahový podklad, pokud jsou dokonce opakem toho, co je obsahem důkazů, pokud z obsahu důkazů nevyplývají při žádném logicky přijatelném způsobu jejich hodnocení apod. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sp. zn. 11 Tdo 1494/2011), a tedy se výsledek dokazování jeví jako naprosto nespravedlivý a věcně neudržitelný, neboť skutková zjištění, o něž se opírají vydaná rozhodnutí, jsou ve zjevném (tj. extrémním) nesouladu s obsahem provedených důkazů. V dalších alternativách může k naplnění tohoto dovolacího důvod dojít, jestliže jsou zmíněná rozhodná skutková zjištění založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy (případ důkazů opomenutých). Nejvyšší soud je totiž povolán primárně k posuzování otázek právních, přičemž v rámci dovolacího řízení poskytuje ochranu též před omezeným výčtem procesních vad majících povahu vad zmatečných, není ovšem obecnou třetí instancí zabývající se přezkumem v plném rozsahu. Nemá se zásadně (až na shora uvedené výjimky) zabývat otázkami skutkovými, neboť tak jeho role není koncipována.
30. V návaznosti na uvedené Nejvyšší soud konstatuje, že zásadní argumentaci obviněného týkající se nevěrohodnosti poškozených a argumentaci spočívající v opakovaném prosazování své verze obhajoby, je nutno vyhodnotit jako polemiku obviněného se závěry soudů nižších stupňů stran hodnocení důkazů, a nikoliv jako argumentaci plně projednatelnou v rozsahu první alternativy dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný totiž zjevně nepředložil námitky ve smyslu výše rozvedeného zjevného rozporu skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů, ale pouze pokračoval ve své dosavadní obhajobě (spočívající v popírání trestného jednání vůči poškozeným a v předkládání svého způsobu hodnocení důkazů), se kterou se soudy nižších stupňů vypořádaly.
31. Nejvyšší soud tak v zásadě jen uvádí, že skutková zjištění, ze kterých soudy nižších stupňů vycházely, nejsou v žádném, natož ve zjevném rozporu s těmito důkazy, ale právě zejména na zmíněné důkazy (zejména na výpovědích obou poškozených AAAAA a BBBBB, jakož i svědkyně CCCCC (pseudonym) a dalších svědků a listinných důkazech) obsahově navazují. Jedná se o zcela logický a nevyhnutelný výsledek důkazního řízení, které bylo provedeno v souladu s požadavky uvedenými v §2 odst. 5 a 6 tr. ř. V tomto duchu se s uvedenou argumentací vypořádal i soud druhého stupně.
32. Pouze nad rámec lze doplnit, že otázka věrohodnosti poškozených AAAAA a BBBBB a pravdivosti jejich výpovědí byla v provedeném řízení soudy pečlivě zvažována a dalšími ve věci provedenými důkazy byla ověřována, neboť právě jejich výpověď byla základním usvědčujícím důkazem, pokud jde o trestné jednání obviněného. Soudy si přitom byly především vědomy okolností případu a vzhledem k tomu hodnotily výpovědi poškozených a obviněného obezřetně. Je zřejmé, že obě dívky jsou nevlastními vnučkami obviněného, které v domě obviněného jako děti trávily mnoho času, byly svěřeny dozoru prarodičů. Obviněný znal jednak bezpečně věk obou nezletilých poškozených a jednak znal také poměry v rodinách nezletilých poškozených (obě poškozené měly komplikované domácí zázemí). V pozici nevlastního prarodiče byl obviněný nepochybně pro obě poškozené autoritou, o které s ohledem na svůj nízký věk a životní zkušenosti, nepochybovaly a osobě obviněného dlouho důvěřovaly. Obě poškozené, každá samostatně, přesto obě shodně, popisovaly jednání obviněného vůči svým osobám, které považovaly s přibývajícím věkem za něco nesprávného (i když s ohledem na svůj nízký věk a životní zkušenosti nejprve jednání obviněného nedokázaly přesně pochopit), přestaly obviněnému jako svému prarodiči důvěřovat, a dokonce, když mohly, se jeho přítomnosti stranily. Obě poškozené si až s odstupem let začaly uvědomovat, že pro ně obtěžující jednání obviněného (u poškozené AAAAA započaté v útlém věku a spočívající v koupání, přičemž ji obviněný okukoval, dotýkal se na holém těle, myl a osahával její přirození), které vyvrcholilo shodně u obou poškozených olizováním přirození a ve snahách obviněného v zavádění prstů do jejich přirození (u poškozené BBBBB), vyvolává negativní vzpomínky, traumatizuje je a znamená pro ně výrazné psychické problémy.
33. Po zhodnocení všech ve věci provedených důkazů pak soudy došly k přesvědčivému závěru, že usvědčující výpovědi obou poškozených jsou věrohodné, přičemž pokud bylo možné ověřit dílčí tvrzení poškozených jinými důkazy, ukázala se jejich pravdivost. Zejména obdobné obtěžující chování obviněného popisovala vůči své osobě rovněž svědkyně (také nevlastní vnučka obviněného) CCCCC, čímž výpovědi poškozených jednoznačně podpořila. Výpověď této svědkyně je pak dále potvrzena výpovědí svědkyně R. P. (její matky), které se CCCCC svěřila, že se ji obviněný při koupání snažil osahávat a líbat. Svědkyně však toto jednání dále nijak neřešily, neboť braly ohledy na svědkyni E. K., babičku. Svědkyně L. O. vyjádřila ve své výpovědi, že již v reálném čase (tedy nikoli až po letech) měla obavy, když jí vnučka poškozená AAAAA při návštěvách u ní líčila koupání ze strany obviněného, které svědkyně považovala za nevhodné, zvažovala nahlášení na policii, dokonce věc řešila se svědkyní E. K. (která ovšem její obavy nesdílela), avšak věc se pro ni vyřešila tím, že se AAAAA se svým otcem z domu obviněného odstěhovali. Výpověď poškozené AAAAA je dále podporována výpovědí P. K., která jako partnerka otce poškozené, znala tuto od roku 2015, když s ní žila ve společné domácnosti, pozorovala u poškozené psychické i fyzické problémy, přičemž v průběhu dospívání navázala s poškozenou natolik blízký vztah, že se jí poškozená také později svěřila s jednáním obviněného vůči její osobě. O špatném psychickém stavu poškozené AAAAA z důvodu prožitého negativního jednání obviněného vůči její osobě, vypovídal shodně rovněž svědek J. H., přítel poškozené. Pokud jde o poškozenou BBBBB, je její výpověď v souladu s listinnými důkazy, lékařskými zprávami, přičemž je zřejmé, že trestné jednání obviněného vyšlo najevo poté, co byla hospitalizovaná v nemocnici na psychiatrickém oddělení a při individuálních a skupinových terapiích se svěřila, že byla sexuálně obtěžována svým dědečkem.
34. Podrobné úvahy soudu prvního stupně vyjádřené v odůvodnění jeho odsuzujícího rozsudku, které bezpochyby odpovídá požadavkům uvedeným v §125 odst. 1 tr. ř., následně přezkoumal soud odvolací, který se s nimi zcela ztotožnil. Nejvyšší soud coby soud dovolací tak i s ohledem na omezený rozsah přezkumu skutkových zjištění do těchto odůvodněných a důkazně podložených úvah a závěrů zejména soudu prvního stupně nemůže, a ani nemá důvod jakkoliv zasahovat. Rozhodně pak nelze hovořit, jak již bylo řečeno, o žádném, natož zjevném rozporu skutkových závěrů s provedeným dokazováním ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy zejména že by skutková zjištění soudů vůbec neměla v důkazech obsahový podklad, byla opakem toho, co je obsahem důkazů apod., který by jako jediný opodstatňoval zásah Nejvyššího soudu do oblasti stabilizovaných skutkových zjištění.
35. S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud návazně nesouhlasí s námitkami obviněného stran domnělé nepřípustnosti jím uváděných důkazů [srov. dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho druhé alternativě]. A to jednak dopisu poškozené AAAAA, který byl jako důkaz proveden v hlavním líčení (viz bod 7. odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně), přičemž obviněný dále již neuvedl, v čem spatřuje jeho nepřípustnost. Nejvyšší soud konstatuje, že prohlášení poškozené bylo listinným důkazem a bylo s ním nakládáno jako s každým jiným důkazem. Jeho obsahem byly skutečnosti uváděné poškozenou AAAAA a zachycené v protokolu o výslechu svědka – osoby mladší 18 let. Obviněný tak vyjádřil spíše svůj nesouhlas s obsahem daného dopisu či prohlášení a brojil tím proti věrohodnosti poškozené AAAAA. Rovněž se Nejvyšší soud neztotožnil s námitkou obviněného stran výpovědi poškozené BBBBB v hlavním líčení dne 29. 3. 2023, která popisovala jednání obviněného vůči své osobě včetně nových skutečností, přičemž obviněný měl za to, že k výpovědi byla navedena pomocí sugestivních otázek. Z protokolu o hlavním líčení však žádné takové skutečnosti nevyplývají. Poškozená u hlavního líčení dne 29. 3. 2023 vypovídala o období, kdy jí bylo 6 let a bydlela s rodinou u babičky E. K. a jejího manžela (obviněného), popisovala situace, kdy je obviněný jako malé koupal, myl a různě sahal na tělo. Dále popisovala události týkající se prázdnin, kdy jí bylo 13 let a byla u prarodičů. Poškozená odpovídala na dotazy ze strany předsedy senátu, státní zástupkyně, obhájkyně a zmocněnce poškozených. Pokud jde o nové skutečnosti v její výpovědi (proti kterým zejména obviněný brojil), které se týkaly snah obviněného o zavádění prstů do přirození poškozené, nutno zdůraznit, že tyto odpovědi nebyly výsledkem návodného dotazování ze strany státní zástupkyně, neboť poškozená nejprve vypovídala o skutečnostech, se kterými se jí svěřila AAAAA, tedy že ji obviněný sexuálně obtěžoval, hladil po těle, roztahoval nohy, přičemž na dotaz státní zástupkyně „zda takovou zkušenost s obviněným také nemá“, začala vypovídat ve smyslu dalších momentů skutku popsaného v bodu II. výroku o vině. Poškozená nebyla sugestivními otázkami přímo dotazována, zda jí obviněný zaváděl prsty do přirození, ani jinak naváděna k jakémukoli tvrzení. Námitky obviněného v tomto směru jsou opět toliko námitkami proti věrohodnosti poškozených.
36. Pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a to v jeho třetí alternativě, lze podřadit námitku obviněného, kterou brojil proti tomu, že soudy neprovedly jím navrhované důkazy (byť přímo neuvedl, že byly opomenuty), a to důkazy znaleckými posudky na osoby poškozené stran jejich věrohodnosti a znaleckého posudku týkající se jeho osoby a jeho sexuální orientace. Nejvyšší soud nicméně konstatuje, že tyto nerealizované důkazní návrhy nejsou opomenutým důkazem, neboť již okresní soud o nich rozhodl před skončením dokazování tak, že je zamítl a dostatečně odůvodnil, proč navrhované důkazy nerealizoval.
37. Blíže k tomu Nejvyšší soud sděluje, že obecně platí, že dokazování není bezbřehé, nýbrž je limitováno zjištěním skutkového stavu, o kterém neexistují důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, jenž je pro rozhodnutí nezbytný. Soud proto nemusí realizovat všechny důkazní návrhy, které strany učiní (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2023, sp. zn. 7 Tdo 171/2023). Jak pak dovodil Ústavní soud (nález Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01, uveřejněné pod č. 32/2004 Sb. n. a u.), k neakceptování důkazního návrhu obviněného lze přikročit z následujících (alternativních) důvodů. Prvním je argument, podle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení. Dalším je argument, podle kterého důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí. Konečně třetím je pak nadbytečnost důkazu, tj. argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno.
38. V této souvislosti je nutno konstatovat, že oba soudy ve věci činné se návrhy obviněného na doplnění dokazování zabývaly, přičemž ve svých rozhodnutích dostatečně odůvodnily, proč navrhované důkazy nerealizovaly (soud prvního stupně v bodu 8. svého rozhodnutí a soud odvolací v bodu 16.). Okresní soud především shledal navržené důkazy nadbytečnými s tím, že posouzení věrohodnosti výpovědí svědků obecně vzato přísluší soudu, který v dané věci po provedeném dokazování a hodnocení důkazů samostatně i ve vzájemných souvislostech shledal výpovědi poškozených AAAAA a BBBBB věrohodnými, přičemž ve výpovědích poškozených neshledal nic, co by svědčilo o vzájemné domluvě mezi poškozenými nebo o jejich snaze majetkově či jinak poškodit obviněného. V této souvislosti byl navíc proveden důkaz výslechem poškozené BBBBB u hlavního líčení. Pokud jde o návrh obviněného na vypracování znaleckého posudku k prokázání jeho sexuální orientace, Nejvyšší soud souhlasí se závěry soudů obou stupňů ohledně nadbytečnosti takového důkazu. Stejně jako již uváděl Okresní soud v České Lípě ve svém rozhodnutí v bodu 8., není u trestného činu pohlavního zneužití podle §187 odst. 1 tr. zákoníku rozhodná sexuální preference pachatele, takže není třeba, aby šlo o osobu trpící sexuální deviací (pedofilií), a nezáleží ani na tom, zda pachatel je osobou s heterosexuální či homosexuální orientací (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2009, sp. zn. 3 Tdo 550/2009).
39. Jestliže obviněný vznesl také námitku týkající se aplikace zásady in dubio pro reo, jde o procesní námitku, která není pod žádný z uplatněných důvodů podřaditelná. Zásada in dubio pro reo vztahující se ke zjištění skutkového stavu věci má totiž procesní charakter. Znamená, že jsou-li přítomny důvodné pochybnosti ve vztahu ke skutku či osobě pachatele, jež nelze odstranit ani provedením dalšího důkazu, je nutno rozhodnout ve prospěch obviněného (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004 sp. zn. I. ÚS 733/01). Rozhodnout ve prospěch obviněného lze však jen za předpokladu, že existující rozpory jsou tak zásadní, že skutkový děj není nepochybný ani po pečlivém vyhodnocení všech důkazů, přičemž v úvahu již nepřichází provedení důkazů dalších. O tuto situaci se však v dané věci nejednalo, neboť soudy po řádně provedeném dokazování žádné pochybnosti o tom, zda a jak se odehrálo vytýkané jednání, neměly.
40. Uvedené argumentaci obviněného tak nebylo možné přisvědčit, resp. byla shledána zjevně neopodstatněnou. Z výše uvedeného je zřejmé, že k naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nedošlo a námitky obviněného pod něj podřaditelné jsou zjevně neopodstatněné.
41. Obviněný dále opřel své dovolání o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022 a lze dovodit, že v této souvislosti vyjádřil přesvědčení, že se soudy dostatečně nezabývaly subjektivní stránkou skutků, neboť neměl důvod, aby se k nevlastním vnučkám choval tak, jak je mu kladeno za vinu. Pokud soudy uzavřely, že se měl skutků dopouštět v úmyslu vlastního sexuálního vzrušení a uspokojení, neopřely takové závěry o žádné důkazy. Rovněž a pouze obecně uvedl, že nebyly naplněny znaky žalovaného zločinu, neboť popisy skutků jsou nekonkrétní. Brojil také proti výroku o trestu, který považoval nepřiměřeně přísným a brojil proti výroku o náhradě nemajetkové újmy s tím, že nebyla prokázána příčinná souvislost mezi jeho jednáním a následky u poškozených, soudy dále nezjišťovaly, že částka 200 000 Kč není pro něj likvidační.
42. Pokud jde o velmi obecnou námitku subjektivní stránky, Nejvyšší soud shledal, že je pod uplatněný dovolací důvod podřaditelná, avšak shledal ji zjevně neopodstatněnou. Především je nutno uvést, že zavinění vyjadřuje vnitřní vztah pachatele k následku jeho jednání. Subjektivní stránka je takovým psychickým stavem pachatele, který nelze přímo pozorovat, a na zavinění lze proto usuzovat ze všech okolností případu, za kterých ke spáchání trestného činu došlo. Může to být i určité chování pachatele, neboť i jednání je projevem vůle. Závěr o zavinění pachatele přitom musí být vždy podložen výsledky dokazování a musí z nich logicky vyplynout. Okolnosti subjektivního charakteru lze zpravidla dovozovat toliko nepřímo z okolností objektivní povahy, z nichž je možno podle zásad logického myšlení usuzovat na vnitřní vztah pachatele k porušení nebo ohrožení zájmů chráněných trestním zákonem.
43. Soudy obou stupňů si pro své závěry o subjektivní stránce uvedeného trestného činu opatřily dostatek důkazů a ve vztahu k aplikovaným ustanovením §187 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku a §201 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a), b) tr. zákoníku shledaly v jednání obviněného zavinění ve formě úmyslu přímého podle §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, neboť z dokazování bezpečně zjistily, že obviněný při vědomí, že obě poškozené jsou ve věku mladší patnácti let, v situaci, kdy byly opakovaně svěřeny jako nevlastní vnučky jeho dozoru, zneužíval svého postavení dospělé osoby – prarodiče poškozených a z něho vyplývající důvěryhodnosti a vlivu na chování poškozených, které se i s ohledem na věk nemohly účinně jeho jednání bránit. Přitom jednal shora popsaným způsobem. Byť zde tomu tak zjevně bylo, je namístě připomenout, že znakem skutkové podstaty uvedené v §187 tr. zákoníku není sexuální motiv (srov. např. rozsudek velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 6. 12. 2023, sp. zn. 15 Tdo 677/2023).
44. Popis celého skutkového děje je současně dostatečně konkrétní stran toho, jak měl vůči poškozeným vystupovat, včetně časového vymezení. Námitky obviněného v daném směru jsou zjevně neopodstatněné.
45. Pokud jde o argumentaci obviněného týkající se výroku o trestu, který považuje za nepřiměřeně přísný, je nutno uvést, že námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu (s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí) lze v dovolání úspěšně uplatnit v zásadě jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. (který ovšem obviněný neuplatnil), tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Takové pochybení však obviněný netvrdil ani zmíněný stav reálně nenastal. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §39 až §42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. Za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (viz rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Rovněž takové argumenty obviněný v dovolání nepředložil.
46. Zásah dovolacího soudu by pak ve vztahu k adekvátnosti trestu byl výjimečně možný, pokud by ovšem byl napadeným rozhodnutím uložený trest trestem extrémně přísným, zjevně nespravedlivým a nepřiměřeným. Zásada přiměřenosti trestních sankcí je totiž předpokladem zachování obecných principů spravedlnosti a humánnosti sankcí. Tato zásada má ústavní povahu, její existence je odvozována ze samé podstaty základních práv, jakými jsou lidská důstojnost a osobní svoboda, a z principu právního státu, vyjadřujícího vázanost státu zákony. Jde-li o uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody, je třeba zkoumat, zda zásah do osobní svobody pachatele, obecně ústavním pořádkem předvídaný, je ještě proporcionálním zásahem či nikoliv (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1561/2016).
47. Obviněný své přesvědčení o tvrzené nepřiměřené přísnosti trestu postavil na tom, že nebyl zohledněn jeho pokročilý věk, neuspokojivý zdravotní stav a skutečnost, že vždy vedl řádný život. Nejvyšší soud však uvádí, že z rozhodnutí soudů obou stupňů je zřejmé, že právě tyto skutečnosti byly (mimo jiné) při ukládání trestu zohledněny. Obviněnému byl ukládán trest za spáchání dvou trestných činů, přičemž za zločin podle §187 odst. 2 tr. zákoníku mohl být obviněnému uložen trest odnětí svobody v trestní sazbě dvě léta až deset let, útočil proti dvěma poškozeným, opakovaně a proti jedné z nich po poměrně dlouhou dobu. V daném případě pak byla výměra trestu odnětí svobody stanovena na 40 měsíců, přičemž pro jeho výkon byl obviněný v souladu s §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že uložený trest odnětí svobody s ohledem na všechny skutečnosti zjevně není v natolik příkrém rozporu s povahou a závažností trestného činu a s dalšími relevantními hledisky, aby byl neslučitelný s ústavním principem proporcionality trestní represe.
48. Pokud pak jde o námitky obviněného proti výroku o náhradě nemajetkové újmy, tvrdil, že nebyla zjištěna příčinná souvislost mezi jeho jednáním a psychickými problémy na straně poškozených, jakož i soudy dostatečně nezjišťovaly, zda částka 200 000 Kč není pro něj likvidační. Takovou argumentaci lze v zásadě podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. v aktuálně účinném znění, a to v alternativě spočívající v jiném nesprávném hmotně právním posouzení, která může být naplněna i v případě nesprávné aplikace jiných než trestněprávních předpisů.
49. Zde je namístě připomenout, že podle §228 odst. 1 tr. ř. odsuzuje-li soud obviněného pro trestný čin, kterým způsobil jinému majetkovou škodu nebo nemajetkovou újmu nebo kterým se na úkor poškozeného bezdůvodně obohatil, jestliže jsou nárok a jeho výše odůvodněny výsledky provedeného dokazování v hlavním líčení, uloží mu v rozsudku, aby poškozenému nahradil majetkovou škodu nebo nemajetkovou újmu v penězích nebo aby vydal bezdůvodné obohacení, jestliže byl nárok včas (a řádně) uplatněn (§43 odst. 3 tr. ř.).
50. Za nemajetkovou újmu (která je zde předmětem řízení o dovolání) se považuje příkoří, které se projevuje jinde než na majetku (např. v osobní sféře). Podle druhu práv, do nichž bylo zasaženo, může obecně jít o nemajetkovou újmu všeobecně osobnostní, spotřebitelskou, soutěžní, uměleckou, vědeckou atd., přičemž není ani vyloučen souběh více druhů nemajetkové újmy v různých sférách a právních vztazích. Vychází se zde z občanskoprávní úpravy zakotvené zejména v §2894 odst. 2, §2951 odst. 2 a dalších o. z. Povinnost odčinit nemajetkovou újmu zakládá i §2956 o. z., které bylo takto soudy ve věci aplikováno, přičemž podle tohoto ustanovení vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy. Obecné ustanovení §2956 o. z. (k náhradě nemajetkové škody podle §2958 o. z. srov. např. rozhodnutí publikované pod č. 51/2020 Sb. rozh. tr. a další) tak dopadá na duševní útrapy, které nejsou spojeny se zásahem do života a zdraví.
51. Je zcela nesporné, že se obviněný ve vztahu k poškozeným dopustil protiprávního jednání, které se na nich podepsalo a rozhodně se nejednalo o jednání obvyklé, které by byly povinny snášet. Soud prvního stupně rozhodl o náhradě újmy na přirozených právech nezletilých poškozených. Vzal v úvahu povahu, intenzitu, okolnosti, a především vysokou závažnost jednání obviněného, který využil důvěry, bezbrannosti, nízkého věku, jakož i neznalosti poškozených v oblasti sexuální. Vzal v úvahu také negativní následky na psychice poškozených, které vyplývají z provedeného dokazování. Jelikož samotné uložení trestu nemůže být pro poškozené postačující satisfakcí, povinnost nahradit poškozené nemajetkovou újmu ve výši 100 000 Kč pro každou z poškozených lze akceptovat jako v zásadě odpovídající judikaturou uznávaným kritériím. I když je obviněný toho názoru, že v průběhu trestního řízení nebyla prokázána příčinná souvislost mezi jeho jednáním popsaným ve výroku o vině a vznikem uvedeného následku u poškozené, Nejvyšší soud s názorem obviněného nesouhlasí a uvádí, že bylo jednoznačně prokázáno, že protiprávním jednáním obviněného došlo k zásahu do intimní sféry poškozených, tedy k zásahu do jejich osobnostních práv, přičemž toto jednání bylo v příčinné souvislosti se způsobeným následkem. Soudy přitom dovodily existenci jednání obviněného jako zásahu objektivně způsobilého vyvolat nemajetkovou újmu poškozených, které bylo protiprávní a v příčinné souvislosti se vzniklou nemajetkovou újmou. K adekvátním částkám soudy dospěly zejména s ohledem na charakter jednání obviněného, opakovanost zásahu do práv nezletilých poškozených, jejich nízkému věku a vysokou společenskou škodlivost u tohoto zvlášť závažného zločinu. Předmětem výroku byla náhrada újmy na přirozených právech poškozených, tedy morální újma a duševní útrapy prožité zejména během útoku, popřípadě přetrvávající i po činu. Podle tohoto ustanovení se přitom nevyžaduje, aby v důsledku duševních útrap vznikla škoda na psychickém zdraví např. v podobě posttraumatické stresové poruchy.
52. Obviněný k tomu dále namítl, že soudy pouze obecně konstatovaly, že přiznaná náhrada nemajetkové újmy je adekvátní možnostem obviněného, aniž by podrobněji zdůvodnily, že pro něj nebude částka ve výši 200 000 Kč likvidační. Nejvyšší soud uvádí, že tato námitka se týká pouze doplňkového kritéria, a to dopadu do majetkové sféry obviněného. Judikatura Nejvyššího soudu se přiklání k názoru, že majetkové poměry obviněného nejsou nějakým samostatným kritériem a zásadně nehrají roli pro odstupňování výše náhrady. Neprojeví se totiž v duševních útrapách poškozeného, a lze k nim proto přihlížet spíše výjimečně ve smyslu jakési moderace vedené zájmem na tom, aby nedošlo k majetkové likvidaci škůdce a aby výše náhrady odpovídala principu proporcionality. Soudy jsou v rámci adhezního řízení povinny přihlédnout k majetkovým poměrům obviněného jen tehdy, pokud by výše náhrady pro obviněného představovala likvidační důsledek. Majetkové poměry mohou představovat pouze určitý korektiv sloužící k eliminaci bezbřehých nároků na náhradu nemajetkové újmy (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2019, sp. zn. 11 Tdo 654/2019, usnesení ze dne 12. 2. 2020, sp. zn. 7 Tdo 100/2020). Pokud soud prvního stupně uzavřel, že výše náhrady pro poškozené s ohledem na majetkové poměry obviněného není pro něj likvidační a v hlavním líčení se zabýval i majetkovými poměry obviněného (viz bod 13 rozhodnutí soudu prvního stupně), Nejvyšší soud neshledal důvod, ze kterého by nemohl obstát zmiňovaný adhezní výrok. V posuzovaném případě Nejvyšší soud na podkladě všech výše uvedených skutečností konstatuje, že námitky obviněného, vztahující se k uložení povinnosti k náhradě nemajetkové újmy, jsou zjevně neopodstatněné.
53. Ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. tak nebyl námitkami obviněného naplněn.
54. Pokud nebyly námitkami obviněného naplněny dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., nemohl být naplněn ani procesně související dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
V.
Závěrečné shrnutí
55. S ohledem na shora uvedené Nejvyšší soud proto uzavírá, že námitky obviněného se v převážné části míjejí s jakýmkoliv dovolacím důvodem podle §265b tr. ř., v části jsou zjevně neopodstatněné. Proto jeho dovolání Nejvyšší soud odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. 3. 2024
JUDr. Radek Doležel
předseda senátu