ECLI:CZ:NS:2024:8.TDO.1171.2023.1
sp. zn. 8 Tdo 1171/2023-388
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. 1. 2024 o dovolání obviněného Ladislava Danicse , nar. 28. 8. 1968 v Dačicích, trvale bytem Husova 106, Jemnice, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 8. 2023, sp. zn. 3 To 169/2023, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Prachaticích pod sp. zn. 3 T 161/2022, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Ladislava Danicse odmítá.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Prachaticích ze dne 14. 2. 2023, sp. zn. 3 T 161/2022, byl obviněný Ladislav Danics uznán vinným pod bodem 1. přečinem maření spravedlnosti podle §347a odst. 1 tr. zákoníku. Za tento přečin a dále za sbíhající se přečin podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Prachaticích ze dne 18. 8. 2020, č. j. 1 T 182/2019-268, který nabyl právní moci dne 14. 4. 2021 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 4. 2021, č. j. 3 To 613/2020-320, byl podle §209 odst. 3 a §43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 40 měsíců. Podle §209 odst. 3, §67 odst. 1, odst. 2 písm. a) a §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu byl dále uložen peněžitý trest ve výměře 140 denních sazeb po 500 Kč, tedy k peněžitému trestu v celkové výši 70 000 Kč. Podle §68 odst. 5 tr. zákoníku bylo obviněnému povoleno hradit uložený peněžitý trest ve splátkách, a to vždy ve výši 10 000 Kč měsíčně, splatných vždy nejpozději k 15. dni v daném kalendářním měsíci počínaje právní mocí tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek peněžitého trestu, jestliže obviněný nezaplatí dílčí splátku včas. Pod bodem 2. byla obviněná právnická osoba DLAC, s. r. o., uznána vinnou přečinem maření spravedlnosti podle §347a odst. 1 tr. zákoníku za užití §7 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim. U obviněné právnické osoby DLAC, s. r. o., bylo podle §44 tr. zákoníku upuštěno od uložení souhrnného trestu vzhledem k trestu uloženému rozsudkem Okresního soudu v Prachaticích ze dne 18. 8. 2020, č. j. 1 T 182/2019-268, který nabyl právní moci dne 14. 4. 2021 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 4. 2021, č. j. 3 To 613/2020-320, jímž byla obviněná právnická osoba odsouzena k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu zprostředkování obchodu a služeb a velkoobchodu v trvání 2 let.
2. Proti označenému rozsudku soudu prvního stupně podali oba obvinění odvolání. Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 8. 2023, sp. zn. 3 To 169/2023, byl výrokem I. podle §259 odst. 2 tr. ř. k odvolání obviněného Ladislava Danicse doplněn výrok o trestu napadeného rozsudku tak, že podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu vztahující se k obviněnému Ladislavu Danicsovi z rozsudku Okresního soudu v Prachaticích ze dne 18. 8. 2020, č. j. 1 T 182/2019-268, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 4. 2021, č. j. 3 To 613/2020-320, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Výrokem II. bylo konstatováno, že jinak zůstal napadený rozsudek nedotčen. Výrokem III. bylo odvolání obviněné právnické osoby DLAC, s. r. o., podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.
3. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný Ladislav Danics přečinu maření spravedlnosti podle §347a odst. 1 tr. zákoníku pod bodem 1. dopustil tím, že „dne 2. 6. 2020 jako jednatel společnosti DLAC, s. r. o., při hlavním líčení u Okresního soudu v Prachaticích v trestní věci evidované pod sp. zn. 1 T 182/2019 předložil prostřednictvím opatrovníka obviněné právnické osoby DLAC, s. r. o., padělaný výdajový pokladní doklad datovaný k 26. 5. 2015, vypovídající o zaplacení částky 450 000 Kč společností DLAC, s. r. o., subjektu Václav Mráz, Lesotrans, s. r. o., s vědomím, že se jedná o listinný důkaz, který má zásadní význam pro rozhodnutí soudu v předmětném trestním řízení a bude použit jako pravý“.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 8. 2023, sp. zn. 3 To 169/2023, podal obviněný Ladislav Danics (dále jen „obviněný“, popř. „dovolatel“) prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání, v němž odkázal na důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.
5. Zásadní námitka dovolatele spočívala v tom, že doklad, který předložil, nebyl padělaný ve smyslu toho pojmu, jak jej definuje právní teorie a jak by jej měla pojímat i právní praxe. Soud prvního stupně ani nevysvětlil, v čem spatřoval padělanost předloženého dokladu. Odvolací soud ve svém rozhodnutí sice správně definoval, co je padělaným dokladem, ale pak hovořil o dokladu falešném – antedatovaném. Jeho závěr, podle něhož padělaným dokladem je doklad, osvědčující skutečnosti, které se nestaly, je chybný. Pokud ovšem by mělo být vycházeno z toho, že doklad je antedatován, pak platí, že byl řádně a v rozhodné době podepsán Václavem Mrázem. Ovšem, i kdyby byl antedatován, pak by nepochybně musel být dosti značný rozdíl, zejména pokud jde o subjektivní stránku tohoto jednání, zda byl na dokladu dříve podpis Václava Mráze a potom bylo dopsáno datum, anebo bylo na dokladu nejdříve datum a takový doklad pak Václav Mráz podepsal. Tyto otázky oba soudy odmítly řešit a spokojily se se závěrem, že doklad je falešný, protože osvědčuje skutečnost, která se nestala. I kdyby tomu tak bylo, i pak ještě stále je značný rozdíl mezi takovýmto dokladem a dokladem falešným. Jen namátkou lze připomenout omyl v částce, jejíž přijetí je osvědčováno, omyl v uznání dluhu atd.
6. Následně dovolatel popsal sled všech událostí rozhodných pro posuzovaný případ – od uzavření smlouvy o půjčce dne 7. 1. 2015 mezi společnostmi DLAC, s. r. o., a LESOTRANS, s. r. o. (zajištěnou převodem práva k pozemku) až po předložení výdajového pokladního dokladu datovaného dnem 26. 5. 2015 u hlavního líčení konaného dne 2. 6. 2020 v trestním řízení vedeném u Okresního soudu v Prachaticích pod. sp. zn. 1 T 182/2019. Podle soudů obou stupňů měl obviněný vědět, že uvedený doklad je padělaný a zároveň se mělo jednat o důkaz mající podstatný význam pro rozhodnutí v označené věci. Dále obviněný přednesl teoretické pojednání na téma padělání a co lze chápat jako padělanou listinu nebo padělaný údaj. V této souvislosti pak namítl, že odvolací soud vůbec neuvedl, který údaj na předloženém listinném důkazu lze označit za padělaný ve smyslu definice právní nauky.
7. Orgány činné v trestním řízení označily listinný důkaz za padělaný jako celek a (kromě naplnění definice pojmu „padělání“) se nezabývaly ani tím, zda dovolatel vůbec mohl vědět, že listinný důkaz je padělaný. On sám od samého počátku trestního řízení popíral jakékoli trestněprávní jednání, případně jakoukoli vědomost o tom, že by předložený výdajový doklad byl padělaný nebo pozměněný, a pokud byl, tak jakým způsobem a co lze ve výdajovém dokladu označit za „padělek“. Dovolací důvod, tedy zjevný rozpor skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů, obviněný spatřoval v tom, že nikdy ani ničím nebylo prokázáno, že by předložený podkladní doklad byl padělaný, též ničím nebylo prokázáno, v jakém rozsahu byl doklad padělaný, případně kdo ho padělal. K tomu znovu připomenul, že ani závěr odvolacího soudu o „antedatování“ příjmového dokladu neznamená, že jde o doklad falešný nebo padělaný. Stále může jít o záměr obou stran stvrdit nějaké dříve realizované jednání, nebo o omyl v dataci. Oba soudy však namísto hodnocení důkazů ve všech shora naznačených směrech uzavřely, že dovolatel předložil listinný důkaz, o němž věděl, že je padělaný, a který byl způsobilý být podstatným důkazem ve věci a jako takový měl i podstatný význam pro rozhodnutí.
8. Hodnotící úvahy soudu prvního stupně pod bodem 14. jeho rozsudku obviněný považoval za spekulace, snad způsobilé zpochybnit právní relevanci předloženého dokladu, ovšem nikoliv závěr o tom, že byl padělán. Namítl, že padělaný by jistě nebyl příjmový doklad, na němž by příjemce omylem sám uvedl jiné datum, anebo by jej stvrdil svým podpisem. Navíc v daném případě bylo rozhodující, zda vůbec nějaké plnění bylo předáno, případně z jakého důvodu, což činí „správnost“ datace druhořadým problémem, majícím vztah pouze k obvinění z podvodného jednání, které bylo posuzováno v již zmiňovaném řízení pod sp. zn. 1 T 182/2019. Dovolatel uzavřel, že nebylo prokázáno, že by listinný důkaz byl padělaný nebo pozměněný, proto ani nelze spekulovat, kdo jej padělal. Dílem tak nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž je obviněný stíhán, a dílem v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem.
9. Vycházeje z výše uvedeného dovolatel navrhl, aby byl rozsudek odvolacího soudu v jeho věci zrušen. Následně alternativně navrhl jednak vrácení věci odvolacímu soudu, anebo jím preferovaný postup podle §265m odst. 1 tr. ř., tedy aby jej dovolací soud sám zprostil obžaloby podle §226 písm. a) a b) tr. ř.
10. V souladu s §265h odst. 2 tr. ř. se k podanému dovolání písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). S uplatněnou dovolací argumentací se neztotožnil. Následně v podrobnostech připomenul skutková zjištění soudu prvního stupně ohledně dvou výdajových pokladních dokladů založených na č. l. 72 a 73 spisového materiálu. První z nich obdržel Václav Mráz, druhý je ve výrokové části rozsudku soudu prvního stupně označovaný jako padělaný. Druhý výdajový platební doklad se liší od pravého (prvního) výdajového pokladního dokladu nejen v dopsání roku vystavení za číslice „26. 5.“, ale též v údaji o společnosti, která jej vystavila (DLAC, s. r. o., namísto DKLES, s. r. o.) a účelu platby (vrácení, půjčka). Podle názoru státního zástupce je zřejmé, že doklad předkládaný obviněným v souvisejícím trestním řízení musel být padělaný, neboť nešlo toliko o pozměnění v části jeho datace, ale o změnu údajů ohledně vystavující společnosti, což předpokládá, že původní údaj musel být smazán a nahrazen jiným. Z uvedeného důvodu se jedná o takový zásah do obsahu dokladu, který již svou povahou musel být paděláním, ať již byl vyhotoven jakkoliv. V tomto smyslu tedy právní závěry soudů nižších stupňů rozhodně ani nejsou v rozporu s komentářovou literaturou citovanou obviněným.
11. Stejně tak státní zástupce nesouhlasil s námitkou, že nebylo prokázáno, v jakém rozsahu byl doklad padělaný, když příslušné pasáže odůvodnění rozsudků soudů nižších stupňů se s tímto aspektem dostatečně vypořádávají. Vzhledem ke změnám v dokladu v částech týkajících se jména vystavující společnosti a účelu platby je rovněž vyvráceno, že by se jednalo pouze o antedataci dokladu, který by Václav Mráz podepsal. Tímto je rovněž vyloučeno, že by obviněný nevěděl, že je doklad padělaný, neboť ke změnám nemohlo dojít jinak než jeho aktivitou. Jak bylo poukázáno soudem prvního stupně, v roce 2015 společnost DKLES, s. r. o., ještě neexistovala, tudíž nemohla takový doklad ani vystavit. Nadto antedatace dokladu zde právě měla význam pro rozhodnutí soudu ve věci vedené pod sp. zn. 1 T 182/2019, neboť pokud by dlužná částka 450 000 Kč byla uhrazena v roce 2015, byly by dány důvody pro zproštění obviněného obžaloby, zatímco v případě reálné úhrady dluhu v roce 2020 se jednalo o následný zánik dluhu, který měl vliv pouze na výrok o náhradě škody. O správnosti skutkových a právních závěrů soudů nižších stupňů tak neměl státní zástupce jakýchkoliv pochyb.
12. Ze shora uvedených důvodů státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
III. Přípustnost dovolání
13. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že je zjevně neopodstatněné.
IV. Důvodnost dovolání
14. Nejvyšší soud úvodem připomíná, že ve vztahu ke všem důvodům dovolání platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Obviněný odkázal na dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.
15. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je naplněn, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Tento důvod dovolání je tedy charakterizován třemi alternativními situacemi, kdy rozhodná skutková zjištění mající určující význam pro naplnění znaků trestného činu nemohou obstát. Stane se tak: a) protože jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, b) jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech, c) ve vztahu k nim nebyly bez konkrétních důvodů provedeny navrhované podstatné důkazy. Postačí, když je naplněna alespoň jedna z těchto tří alternativ. Platí také, že prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu nelze napadat jakákoliv skutková zjištění, ale jen ta, která mají určující význam pro naplnění znaků trestného činu, jenž je na nich založen.
16. Na základě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V jeho mezích lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
17. Obviněný v celém svém podání zpochybnil závěr soudů, že výdajový pokladní doklad předložený ve shora označeném trestním řízení byl padělaný. Po skutkové stránce namítal, že nebylo prokázáno, že by doklad byl padělaný nebo pozměněný, v jakém rozsahu, kdo jej padělal a jestli on o této skutečnosti věděl. Zásadní však byla jeho hmotněprávní výhrada, že předmětnou listinu nelze považovat z hlediska trestněprávní nauky za padělek, a proto nemohla být naplněna objektivní stránka skutkové podstaty přečinu maření spravedlnosti podle §347a odst. 1 tr. zákoníku. Tato argumentace je nepochybně dovolacím důvodem [přinejmenším podle ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.], v celkovém měřítku však nelze hodnotit výtky obviněného jako relevantní.
18. Jako zcela irelevantní je potřeba označit výhrady proti zjištěnému skutkovému stavu. Ani sám obviněný totiž ve svém podání neuvedl žádné konkrétní skutečnosti, které by odůvodňovaly závěr o existenci zjevného rozporu mezi obsahem provedených důkazů a učiněnými skutkovými zjištěními. Omezil se na prosté konstatování, že v řízení nebylo prokázáno, že by předmětný výdajový pokladní doklad byl padělaný nebo pozměněný, že by o této skutečnosti věděl nebo že by listinu padělal on sám. Takto vyjádřené námitky jsou z hlediska naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nedostatečné a nezakládají povinnost Nejvyššího soudu se jimi po věcné stránce zabývat, poněvadž jeho úkolem v dovolacím řízení zásadně není opětovně přehodnocovat obsah veškerých provedených důkazů a plošně přezkoumávat skutkové závěry soudů nižších stupňů ani domýšlet, jaké další výhrady by dovolatel mohl ve svém mimořádném opravném prostředku eventuálně uplatnit. Navíc je potřeba vyzdvihnout, že všechny obviněným zpochybňované skutečnosti byly v řízení zcela jednoznačně prokázány. Z důvodu absence jakýchkoli relevantních výhrad postačuje odkázat na zcela logické a správné hodnocení důkazů soudem prvního stupně v bodech 19. a 20. odůvodnění jeho rozsudku (v poslední části je vysvětleno, že jediným, kdo mohl falešný doklad vytvořit, byl právě obviněný), případně též na bod 31. rozsudku odvolacího soudu (kde je důsledně vyvráceno tvrzení, že dovolatel nevěděl, že předkládaná listina byla padělaná). Tyto bezchybné úvahy a závěry pak bez dalšího vylučují jedinou konkrétnější (byť opět blíže neodůvodněnou) poznámku obviněného, že šlo o pouhý omyl v dataci předmětného listinného důkazu. K tomu není od věci poznamenat, že takový přístup dovolacího soudu k odůvodnění rozhodnutí není v kolizi s právem na spravedlivý proces, jelikož celkem bohatá judikatura ESLP, s níž koresponduje i judikatura Ústavního soudu, týkající se odůvodňování rozhodnutí soudů o opravném prostředku, připouští i stručné odůvodnění, které může přejímat pasáže z napadeného rozhodnutí či na ně odkazovat, musí však být z takového rozhodnutí o opravném prostředku patrné, jak se soud vypořádal s argumentací v něm obsaženou, resp. že se jí skutečně zabýval a nespokojil se jen se závěry soudu nižšího stupně (tak např. rozsudek ESLP ze dne 19. 12. 1997, č. 20772/92, ve věci Helle proti Finsku, rozsudek ze dne 21. 1. 1999, č. 30544/96, ve věci García Ruiz proti Španělsku; usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. I. ÚS 31/12, ze dne 7. 1. 2010, sp. zn. III. ÚS 3189/09, či ze dne 25. 10. 2016, sp. zn. II. ÚS 1153/16, aj., srov. na ně navazující usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2021, sp. zn. 5 Tdo 1345/2020, uveřejněné pod č. 37/2021 Sb. rozh. tr.).
19. O poznání relevantnější je hmotněprávní námitka týkající se naplnění objektivní stránky přečinu maření spravedlnosti. Ani ta ovšem není způsobilá jakkoli zvrátit správnost právní kvalifikaci projednávaného skutku.
20. Nejprve je vhodné předeslat, že přečinu maření spravedlnosti podle §347a odst. 1 tr. zákoníku se dopustí, kdo pro účely zahájení řízení před soudem, před mezinárodním soudním orgánem nebo trestního řízení anebo v takovém řízení předloží věcný nebo listinný důkazní prostředek, který má podstatný význam pro rozhodnutí, o kterém ví, že je padělaný nebo pozměněný, v úmyslu, aby byl použit jako pravý, anebo padělá nebo pozmění takový důkazní prostředek v úmyslu, aby byl použit jako pravý. Podle tzv. právní věty výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně se obviněný označeného přečinu dopustil tím, že v trestním řízení předložil listinný důkazní prostředek, který má podstatný význam pro rozhodnutí, o kterém věděl, že je padělaný, v úmyslu, aby byl použit jako pravý. Ustanovení §347a odst. 1 tr. zákoníku chrání zájem společnosti na řádném zjištění skutkového stavu věci (mimo jiné) v trestním řízení, a to tím, že postihuje záměrné předkládání padělaných nebo pozměněných (tj. falešných) důkazů listinných v úmyslu je následně v takovém řízení užít. Přečin podle §347a odst. 1 tr. zákoníku je úmyslným trestným činem (§13 odst. 2, §15 tr. zákoníku). Zavinění se musí vztahovat na všechny objektivně-deskriptivní znaky i normativní znaky, ohledně nichž však postačí i laická představa.
21. Z relevantních skutkových zjištění soudu prvního stupně není od věci rekapitulovat, že soudy měly k posouzení dva výdajové pokladní doklady. První z nich (založený na č. l. 72 a verte ) je vystaven společností DKLES, s. r. o., Ocelkova (dále nečitelné), Černý Most, Praha 9, IČ: 052 63 450, DIČ: CZ05263450, není číslován, je datován 26. 5. bez uvedení roku, je zde uvedena částka 450 000 Kč, vyplaceno – Václav Mráz – LESOTRANS. Tento výdajový pokladní doklad obdržel Václav Mráz dne 26. 5. 2020, dne 27. 5. 2020 o tom informoval svého právního zástupce Mgr. Marka (posílal mu fotografii tohoto příjmového pokladního dokladu) a sdělil mu, že je tímto dlužná částka ve výši 450 000 Kč uhrazena. Dne 19. 7. 2021 vydal Václav Mráz tento pokladní doklad policii. Druhý výdajový pokladní doklad (založený na č. l. 74) je vystaven společností DLAC, s. r. o., Hornoměcholupská 561/60, Praha 10 – Hostivař, IČ: 27901378, DIČ: CZ27901378, rovněž není číslován, je na něm uvedeno datum 26. 5. 2015, je vystaven na částku 450 000 Kč, která je zde uvedena ještě slovně, vyplaceno – Václav Mráz – F. LESOTRANS, s. r. o., IČ neuvedeno, DIČ rovněž neuvedeno, a účel platby – vrácení, půjčka – Ladislav Danics. Tento výdajový pokladní doklad předal obviněný JUDr. Kačerovi a instruoval jej, aby jej předložil v hlavním líčení konaném u Okresního soudu v Prachaticích dne 2. 6. 2020. Jedná se o doklad, který je ve výrokové části rozsudku soudu prvního stupně označovaný jako padělaný, jak to uvádí ve svém vyjádření k dovolání i státní zástupce.
22. Dovolatel především vytkl, že doklad, který předložil, nebyl padělaný ve smyslu toho pojmu, jak jej definuje právní teorie a jak by jej měla pojímat právní praxe. Ve svém podání ve shodě s komentářovou literaturou zdůraznil, že paděláním se obecně rozumí úplné vyhotovení napodobeniny originálu, a to bez oprávnění a tak, aby napodobenina budila zdání pravosti a původnosti, aniž by současně u napodobeniny bylo přiznáno, že nejde o originál (kopii). Zásadně přitom nezáleží na tom, jakým technologickým postupem k padělání (vyhotovení napodobeniny) dochází, zda jde o tisk z padělané tiskařské matice, tisk po naskenování listiny, její kopírování na kopírovacím stroji, opsání originálu, obkreslení apod., resp. o kombinaci různých takových způsobů (např. přepsání v počítači, nové vytištění listiny a obkreslení podpisu a připojení otisku padělaného razítka). Paděláním se za určitých okolností rozumí i sestavování (slepení) nového kusu z částí originálních kusů (typické je to pro bankovky, může se to ovšem týkat i některých cenných papírů), dojde-li k záměrnému vynechání některých jejich částí a vytvoření z nich kusu navíc. Podobně jako u bankovek by ovšem ani u jiných listin nešlo o případ pouhého slepení listiny z původních částí po jejím roztržení. Pro účely §347a tr. zákoníku může být typickým způsobem provedení padělání listiny odůvodňující žalobní nárok např. padělání smlouvy mezi stranami při vědomí, že druhá strana smlouvou v písemné podobě nedisponuje, a to např. s pozměněním některých rozhodných údajů, jako je cena, datum splatnosti, datum smlouvy, určující smluvní ujednání o nárocích ze škody či nemajetkové újmy, o smluvní pokutě etc. (srov. ŠÁMAL P. a kol. Trestní zákoník. Komentář . 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 4373).
23. S obviněným lze souhlasit, že soudy se s naplněním shora definovaného pojmu padělání vypořádaly poměrně stručně, ale pro posouzení věci to nelze mít za podstatné. Soud prvního stupně v bodě 29. svého rozsudku poněkud zjednodušeně uvedl, že „za padělanou listinu je nutné považovat kteroukoli listinu, která obsahuje údaje, jež do ní nebyly původně zaneseny“. Ve svých úvahách však pokračoval odkazem na to, že výdajový pokladní doklad podepsaný Václavem Mrázem, který Václav Mráz předložil Mgr. Markovi, svému advokátovi, obsahuje razítko jiné obchodní společnosti, neobsahuje rok, kdy byl daný pokladní doklad vystaven, a v porovnání s výdajovým pokladním dokladem předloženým JUDr. Kačerem při hlavním líčení ve věci vedené v senátu 1 T neobsahuje ani účel platby, tedy vrácení půjčky. Podle soudu prvního stupně je tak evidentní, že obviněný vytvořil nový výdajový pokladní doklad, který prezentoval jako pravý, vyhotovený v roce 2015.
24. Odvolací soud k tomuto tématu v bodě 26. konstatoval, že „padělaný doklad může být rovněž falešně vytvořen s cílem udat takový doklad jako pravý“. V konkrétním případě spatřoval „padělání“ ve falešném vytvoření pokladního dokladu, který měl osvědčovat ke dni 26. 5. 2015 zaplacení částky 450 000 Kč společnosti DLAC, s. r. o., subjektu Václav Mráz. Tento pokladní doklad byl podle odvolacího soudu falešný jako celek. Odvolací soud označil zkoumaný pokladní doklad jako „falešný“ s tím, že ve vztahu ke konkrétnímu případu jej definoval jako „doklad vyhotovený oprávněnou osobou, který osvědčuje skutečnosti, které se nestaly (dne 26. 5. 2015 nedošlo k zaplacení částky 450 000 Kč Václavu Mrázovi)“.
25. Nejvyšší soud plně souhlasí s odvolacím soudem, že předmětný listinný důkazní prostředek byl prokazatelně falešný. „Falešným“ se zde rozumí termín zastřešující jak padělaný, tak i pozměněný listinný důkazní prostředek. Výdajový platební doklad, který je specifikovaný ve výrokové části odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně, se liší od pravého výdajového pokladního dokladu, který obdržel Václav Mráz dne 26. 5. 2020 nejen v dopsání roku vystavení za číslice „26. 5.“, ale též v údaji o společnosti, která jej vystavila (DLAC, s. r. o., namísto DKLES, s. r. o.) a účelu platby (vrácení, půjčka), přičemž i napsání částky 450 000 Kč vykazuje odlišnosti. Takto je zřejmé, že předmětný doklad předkládaný v souvisejícím trestním řízení, konkrétně v hlavním líčení u Okresního soudu v Prachaticích pod sp. zn. 1 T 182/2019, musel být falešný listinný důkazní prostředek. Nešlo toliko o pozměnění v části jeho datace (což je zásadní), ale i o změnu údajů ohledně vystavující společnosti, což předpokládá, že původní údaj musel být nahrazen jiným. Nelze tudíž souhlasit ani s námitkou, že nebylo prokázáno, v jakém rozsahu byl doklad padělaný, když právě dříve označené pasáže odůvodnění rozsudků soudů prvního a druhého stupně se s tímto aspektem dostatečně vypořádávají. Vzhledem ke změnám v dokladu v částech týkajících se jména vystavující společnosti a účelu platby je rovněž vyvráceno, že by se jednalo pouze o antedataci dokladu, který by Václav Mráz podepsal. Výhradám obviněného, že ani závěr o antedatování pokladního dokladu neznamená, že jde o doklad falešný, padělaný, neboť stále může jít o záměr obou stran stvrdit nějaké dříve realizované jednání, nebo může jít o omyl v dataci, nelze přisvědčit. Obviněný se svými námitkami snaží odvést pozornost od podstaty věci, že totiž předložený výdajový podkladní doklad měl osvědčovat skutečnosti, které se v relevantních souvislostech vůbec nestaly. V roce 2015 (tedy ani 26. 5. 2015) nedošlo k zaplacení částky 450 000 Kč Václavu Mrázovi a žádný výdajový pokladní blok jím nebyl podepsán. Z uvedeného důvodu lze souhlasit se závěrem, že jde o takový zásah do obsahu dokladu, který již svou povahou odpovídá parametrům „padělání“, ať již byl vyhotoven jakkoliv. Představa, že obviněný předkládal Václavu Mrázovi k podpisu listinu se zcela evidentním nepravdivým údajem, který by měl navíc kardinální význam v probíhajícím trestním řízení vedeném u Okresního soudu v Prachaticích pod sp. zn. 1 T 182/2019, neobstojí ani ve světle zásad elementární logiky. Pokud by totiž dlužná částka 450 000 Kč byla uhrazena v roce 2015, neexistoval by žádný reálný důvod pro oznámení trestné činnosti, pro vedení trestního stíhání; byly by dány důvody pro zproštění obviněného obžaloby, zatímco v případě reálné úhrady dluhu v roce 2020 se jednalo o následný zánik dluhu, který měl vliv pouze na výrok o náhradě škody, jak ostatně správně připomněl ve vyjádření i státní zástupce.
26. Se zřetelem na parciální část námitek obviněného zmiňujících i možnost předložení pozměněného listinného důkazního prostředku [body 17), 22) dovolání] se dovolací soud jen pro úplnost zaměřil i na tento znak skutkové podstaty podle přečinu §347a odst. 1 tr. zákoníku, který tvoří alternativu k listinnému důkaznímu prostředku padělanému. „Pozměněním“ se obecně rozumí neoprávněné provedení úpravy originálu tak, aby se změnila jeho vypovídací hodnota. Pozměněný originál pak vypovídá o něčem, o čemž před pozměněním nevypovídal, popř. je tak odstraněn či pozměněn údaj, kterým před takovým zásahem originál disponoval. Může jít především o pozměnění listiny v tom směru, že se listina doplní o část textu, který předtím neobsahovala (např. o smluvní pokutě, výpovědní době apod.), může být změněna cena uvedená ve smlouvě, na směnce či šeku (např. doplněním o další řád), může být změněno datum např. na závěti, aby šlo o časově poslední (a přednostní) závěť etc. Může jít i o doplnění údajů do účetních knih a jiných (jinak pravých) dokladů (srov. ŠÁMAL P. a kol. Trestní zákoník. Komentář . 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 4374). I kdyby se Nejvyšší soud přiklonil k názoru, že výdajový pokladní doklad, který obviněný zprostředkovaně předložil v trestním řízení vedeném u Okresního soudu v Prachaticích pod sp. zn. 1 T 182/2019, byl listinný důkazní prostředek spíše pozměněný nežli padělaný, nelze považovat probírané teoretické úvahy v této konkrétní trestní věci za tak významné, aby jakkoliv ovlivnily rozhodnutí soudů obou stupňů. Ty přijaly naprosto správná skutková zjištění a především se ustálily na zcela zákonné právní kvalifikaci projednávaného skutku. V každém z těchto alternativních případů by šlo o předložení nepravdivého, falešného důkazního prostředku, který měl v konkrétním trestním řízení podstatný význam pro rozhodnutí. Také Nejvyšší soud shledal, že obviněný beze zbytku naplnil všechny zákonné znaky skutkové podstaty přečinu maření spravedlnosti podle §347a odst. 1 tr. zákoníku po stránce objektivní s tím, že případná změna v náhledu na charakter falešného výdajového pokladního dokladu by nemohla mít žádný vliv na správnost kteréhokoli z výroků dovoláním napadených rozhodnutí.
27. Soudy věnovaly náležitou pozornost i objasnění subjektivní stránky označeného přečinu, tedy zejména otázkám, zda obviněný věděl, že listinný důkazní prostředek je padělaný, a zda jej předkládal v úmyslu, aby byl použit jako pravý. Vzhledem k nepravdivým údajům ve výdajovém pokladním dokladu předkládaném soudu v částech týkajících se jména vystavující společnosti a účelu platby vyvracejícím, že by se jednalo pouze o antedataci dokladu, který by Václav Mráz podepsal, je vyloučeno, že by obviněný nevěděl, že je doklad padělaný, neboť k uvedení zde obsažených, odlišných údajů nemohlo dojít jinak než právě jeho aktivním jednáním. Jak přiléhavě, byť stručně uvedl soud prvního stupně, obviněný jednal v úmyslu přímém, neboť věděl, že předkládá JUDr. Kačerovi listinný důkazní prostředek, který není podložen pravdivými okolnostmi, přičemž jej předkládal s vědomím a vůlí, že bude užit v průběhu trestního řízení vedeného proti jeho osobě (bod 28. rozsudku, obdobně bod 32. rozsudku odvolacího soudu).
28. Nejvyšší soud uzavírá, že námitky obviněného jsou zjevně neopodstatněné. Proto podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. 1. 2024
JUDr. Věra Kůrková
předsedkyně senátu