ECLI:CZ:NSS:2006:1.AZS.166.2005
sp. zn. 1 Azs 166/2005 - 40
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobkyně: T. K.,
zastoupené JUDr. Petrem Šádou, advokátem se sídlem Pardubice, Bartolomějská 87,
proti žalovanému: Ministerstvu vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, o žalobě proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 4. 2004, č. j. OAM-1070/VL-18-K04-2003, v řízení
o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne
15. 12. 2004, č. j. 14 Az 354/2004-17,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. 12. 2004,
č. j. 14 Az 354/2004-17, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu
řízení.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 26. 4. 2004, č. j. OAM-1070/VL-18-K04-2003, žalovaný neudělil
žalobkyni azyl podle §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně
zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon
o azylu). Současně rozhodl tak, že se na žalobkyni nevztahuje překážka vycestování
ve smyslu §91 zákona o azylu.
V žalobě proti rozhodnutí žalovaného žalobkyně uvedla, že správní orgán nesprávně
posoudil skutkový stav věci. Zemi původu byla nucena opustit z důvodu tíživé životní situace,
kterou blíže popsala v průběhu azylového řízení. Dále požádala soud, aby přehodnotil
stanovisko správního orgánu k její žádosti o azyl zejména s ohledem na §14 zákona o azylu.
Navrhla, aby soud rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 15. 12. 2004 žalobu odmítl podle
§46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Uvedl, že žaloba obsahuje pouze sdělení o napadení správního
rozhodnutí v celém rozsahu a tvrzení o nesprávném posouzení skutkového stavu věci
správním orgánem a o tíživé životní situaci žalobkyně v zemi původu. Taková žaloba
však neobsahuje žalobní body, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních
důvodů žalobkyně považuje napadené výroky rozhodnutí za nezákonné. Nejsou tak splněny
podmínky řízení, ve kterém tak nelze pokračovat.
Proti odmítavému usnesení krajského soudu podala žalobkyně (dále též stěžovatelka)
včas kasační stížnost. Namítla, že závěr soudu o podání pouze „blanketní“ žaloby odpovídá
skutečnosti jen do jisté míry – v žalobě totiž odkázala na skutečnosti uváděné ve správním
řízení, které tím považovala za součást žaloby. Soud však pochybil v tom, že žalobkyni
v rozporu s §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. nevyzval k odstranění údajných nedostatků.
Dále poukázala na skutečnost, že byla v zemi původu pronásledována a vydírána
z náboženských důvodů, a to zejména ze strany příbuzných, členů sekty Svědci Jehovovi.
Obrátila se na u. ombudsmanku, ale bezvýsledně. Orgánům České republiky je přitom známa
situace na U. v oblasti dodržování lidských práv. Po volbách jen jedna skupina oligarchů
vystřídala jinou, pro obyčejného člověka se nic nezměnilo. Dodala, že splňuje podmínky
pro udělení humanitárního azylu, tuto otázku české orgány posoudily nesprávně. Navrhla,
aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil
k dalšímu řízení.
Žalobkyně též požádala o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. O této žádosti
Nejvyšší správní soud samostatně nerozhodoval, neboť rozhodl přímo ve věci samé.
Žalovaný ve svém vyjádření navrhl zamítnutí kasační stížnosti.
Kasační stížnost je důvodná.
Žaloba proti rozhodnutí správního orgánu představuje procesní úkon, jímž se žalobce
obrací na správní soud a žádá jej, aby jeho veřejnému subjektivnímu právu, které bylo
ohroženo či porušeno úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně
určují jeho práva nebo povinnosti, originálně poskytl spravedlivou ochranu.
Obsahové náležitosti předpokládané žaloby jsou upraveny jednak obecně v §37
odst. 2 s. ř. s., určujícím formu žaloby, a odst. 3 téhož ustanovení, podle kterého z každého
podání musí být zřejmé, čeho se týká, kdo jej činí, proti komu směřuje, co navrhuje, a musí
být podepsáno a datováno, a dále konkrétně v §71 odst. 1 s. ř. s., podle něhož žaloba kromě
uvedených obecných náležitostí podání musí obsahovat označení napadeného rozhodnutí
a den jeho doručení nebo jiného oznámení žalobci, označení osob na řízení zúčastněných,
jsou-li žalobci známy, označení výroků rozhodnutí, které žalobce napadá, žalobní body,
z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce napadené
výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné, jaké důkazy k prokázání svých tvrzení žalobce
navrhuje provést a konečně návrh výroku rozsudku.
V daném případě podání žalobkyně nesplňovalo náležitosti žaloby dle §71 odst. 1
písm. d) s. ř. s., tedy neobsahovalo dostatečně určité žalobní body. Toto ustanovení žalobci
ukládá povinnost uvést v žalobě konkrétní (tj. ve vztahu k žalobci a k projednávané věci
individualizovaná) skutková tvrzení doprovázená (v témže smyslu) konkrétní právní
argumentací, z nichž plyne, z jakých důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí
za nezákonné nebo nicotné (srov. zejména č. 835/2006, dále též č. 488/2005 Sb. NSS).
Žalobce je tedy povinen vylíčit, jakých konkrétních nezákonných kroků, postupů,
úkonů, úvah, hodnocení či závěrů se měl správní orgán vůči němu dopustit v procesu vydání
napadeného rozhodnutí či přímo rozhodnutím samotným, a rovněž je povinen ozřejmit
svůj právní náhled na to, proč se má jednat o nezákonnosti. Tento právní náhled na věc se
přitom nemůže spokojit toliko s obecnými odkazy na určitá ustanovení zákona bez souvislosti
se skutkovými výtkami (to však neznamená, že bezvadným žalobním bodem je pouze takové
skutkové tvrzení, které žalobce přesně subsumuje pod určité ustanovení zákona).
V této souvislosti a vzhledem k obsahu kasační stížnosti nutno podotknout, že pouhý
obecný odkaz na tvrzení uváděná žalobkyní ve správním řízení, je z výše uvedených hledisek
taktéž nedostačující a tedy obsahově nenaplňující pojem žalobního bodu. V takovém případě
musí jít vždy o odkaz na konkrétní skutkové děje či okolnosti ve spisu zachycené, a to tak,
aby byly zřetelně odlišitelné od jiných skutkových dějů či okolností obdobné povahy
a aby bylo patrné, jaké aspekty těchto dějů či okolností považuje žalobkyně za základ
jí tvrzené nezákonnosti.
Význam co nejpřesnějšího uvedení žalobních bodů v žalobě vyplývá ze zásady
dispoziční, kterou je řízení o žalobách ve správním soudnictví ovládáno, a která znamená,
že soud se při přezkumu správního rozhodnutí (s výjimkou taxativně stanovených případů)
omezuje pouze na posouzení existence důvodů nezákonnosti správního rozhodnutí,
které žalobce dovozuje.
Soudní řád správní tak stanoví pro každé podání účastníka vůči soudu určité
náležitosti, jež toto podání musí splňovat. Pokud je nesplňuje, definuje zákon postup soudu
při doplňování náležitostí podání a odstraňování jeho vad (srov. však též
č. 113/2004 Sb. NSS). Rovněž stanoví další postup soudu a právní následky toho, není-li
podání doplněno a vady odstraněny (§37 odst. 5 s. ř. s.).
Žalobkyně v žalobě pouze vyjádřila nesouhlas s rozhodnutím žalovaného, při popisu
své tíživé životní situace odkázala na okolnosti uvedené v průběhu azylového řízení a dále
požádala o přehodnocení stanoviska žalovaného zejména s ohledem na §14 zákona o azylu.
Takto zcela nekonkrétně vymezenými žalobními body se soud, který ve správním soudnictví
není oprávněn ani povinen za žalobce cokoliv dovozovat, nemohl pro jejich neurčitost vůbec
zabývat. Pokud tedy krajský soud shledal, že předmětná žaloba postrádá náležitost podle §71
odst. 1 písm. d) s. ř. s. a není tedy z tohoto důvodu projednatelná, dospěl ke zcela správnému
a zákonnému závěru. V daném případě měl ale žalobkyni podle §37 odst. 5 s. ř. s.
jednoznačně formulovaným způsobem vyzvat k odstranění vytýkaných vad (tedy k doplnění
žaloby o upřesnění jí v žalobě pouze obecně nastíněných žalobních bodů, a to ve smyslu výše
uvedeném), stanovit jí k tomu přiměřenou lhůtu, poučit ji jednak o následcích nesplnění
této výzvy, a jednak o tom, jak má vadu odstranit - toto poučení přitom musí být dostatečně
konkrétní (pouhá parafráze vybraných ustanovení soudního řádu správního je nedostačující)
a musí být diferencované v závislosti na individuální charakteristice žalobkyně, vůči níž
směřuje (srov. č. 534/2005 Sb. NSS) - a tuto výzvu jí řádně doručit. Až pokud by žalobkyně
své podání v uvedeném směru nedoplnila, nebylo by možno pro tento nedostatek v řízení
o žalobě pokračovat, neboť žaloba by byla natolik neurčitá, že by z ní nebylo patrné,
v jakých ohledech a v jakém věcném rozsahu má soud rozhodnutí žalovaného přezkoumávat.
V tomto směru tedy krajský soud pochybil, neboť i bez tohoto procesního kroku
žalobu odmítl podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. s tím, že neobsahuje žalobní body a nejsou
tak splněny podmínky řízení, pročež nelze v řízení pokračovat.
Ve skutečnosti, že krajský soud žalobu odmítl, aniž předtím žalobkyni vyzval
k odstranění vad podání, shledal Nejvyšší správní soud vadu, kterou soud zatížil řízení
o žalobě a která způsobila nezákonnost napadeného usnesení o odmítnutí žaloby [§103
odst. 1 písm. e) s. ř. s.].
V bodech, jimiž žalobkyně poukazovala na pronásledování z náboženských důvodů,
na situaci v oblasti dodržování lidských práv na U., či na nesprávnost neudělení
humanitárního azylu, je kasační stížnost nepřípustná (§104 odst. 4 s. ř. s.): opírá se totiž
o důvody, které se nevztahují k napadenému usnesení. Kasační stížnost lze podat pouze
z důvodů uvedených v §103 odst. 1 s. ř. s. Krajský soud napadeným usnesením žalobu
odmítl, rozhodl tedy pouze o tom, že v soudním řízení nebude pokračováno. V takovém
případě však z povahy věci pro žalobkyni přicházel v úvahu pouze kasační důvod dle §103
odst. 1 písm. e) s. ř. s., spočívající v tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu.
Tento důvod je ve vztahu k důvodům podle písmen a) až d) téhož ustanovení důvodem
speciálním. Je-li dán důvod podle písmene e), vylučuje to důvody podle písmen a), c) a d),
neboť nezákonným je rozhodnutí o odmítnutí návrhu v každém případě i tehdy, byla-li v něm
soudem nesprávně posouzena právní otázka ve smyslu §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s, bylo-li
řízení u krajského soudu zmatečné ve smyslu §103 odst. 1 písm. c) s. ř. s. nebo trpělo-li
řízení před krajským soudem vadami ve smyslu §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Důvod podle
§103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. je u kasační stížnosti proti rozhodnutí krajského soudu
o odmítnutí žaloby z povahy věci vyloučen (srov. č. 524/2005, č. 625/2005 Sb. NSS),
neboť se nejedná o rozhodnutí ve věci samé. Ovšem toliko rozhodnutím soudu ve věci samé
lze posuzovat vady řízení před správním orgánem, jak jsou definovány jako důvod kasační
stížnosti podle §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Výše zmiňované důvody jsou tak v daném
případě nepřípustné.
Vzhledem k tomu, že kasační stížnost byla shledána důvodnou, Nejvyšší správní soud
napadený rozsudek krajského soudu dle §110 odst. 1 s. ř. s. zrušil a věc vrátil tomuto soudu
k dalšímu řízení. V něm, vázán právním názorem vysloveným v tomto rozsudku (§110
odst. 3 s. ř. s.), rozhodne též o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti (§110 odst. 2
s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 11. října 2006
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu