ECLI:CZ:NSS:2007:1.AS.5.2007
sp. zn. 1 As 5/2007 - 76
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobce D. Š., proti
žalované Policii České republiky, Policejnímu prezidiu České republiky, se sídlem Praha
7, Strojnická 27, o žalobě proti rozhodnutí Policejního prezidenta Policie České republiky ze
dne 13. 1. 2006, č. j. PPR-4/K-PK-2006 v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 29. 8. 2006, č. j. 5 Ca 76/2006 - 44,
takto:
Výrok II. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 8. 2006, č. j. 5 Ca 76/2006 - 44,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou podanou k městskému soudu domáhá zrušení shora označeného
rozhodnutí žalovaného o neposkytnutí informací dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném
přístupu k informacím. Zároveň žalobce požádal o osvobození od soudních poplatků
a o ustanovení zástupce.
V žádosti uvedl, že k 30. 6. 2005 ukončil služební poměr u Policie ČR, v současnosti
je bez pracovního poměru a pobírá pouze příspěvek za službu ve výši 6012 Kč z titulu
předchozího služebního poměru u Policie ČR. Pokud jde o ustanovení zástupce, žalobce
navrhl, aby tímto zástupcem byl ustanoven M. Š., protože je jeho kamarád, zastupoval jej
bezplatně v řízení před správním orgánem, takže je s věcí po stránce skutkové a právní dobře
obeznámen. V tom, aby sám udělil M. Š. plnou moc k zastupování v řízení před soudem mu
brání ustanovení §35 odst. 6 s. ř. s., podle něhož by soud mohl usnesením rozhodnout, že
zastoupení účastníka nepřipustí, pokud zmocněnec zastupuje v různých věcech opětovně.
K výzvě městského soudu žalobce předložil potvrzení o osobních, majetkových
a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce,
z něhož kromě výše uvedených skutečností vyplynulo, že je evidován jako uchazeč
o zaměstnání u Úřadu práce hl. m. Prahy, pobočky v Praze 3, přičemž podpora
v nezaměstnanosti mu byla poskytována v době od 6. 9. 2005 do 13. 2. 2006. Žalobce
je rozvedený a má vyživovací povinnost k synovi D. Š., ve výši 5000 Kč měsíčně; k dcerám
V. a A. Š., uvádí vyživovací povinnost ve výši 0 Kč. Má dluh na výživném ve výši 57 000 Kč,
a dále dluh vůči České republice za znalečné ve výši 30 480,25 Kč.
Napadeným usnesením městský soud ve výroku I. přiznal žalobci osvobození
od soudních poplatků, a ve výroku II. zamítl návrh žalobce na ustanovení zástupce. Žádosti
o ustanovení zástupce městský soud nevyhověl, protože dospěl k závěru, že zastoupení
žalobce v řízení o žalobě není k ochraně jeho práv třeba. Městský soud vzal především
v úvahu, že žaloba, jak byla žalobcem podána, svědčí o tom, že žalobce se v problematice
orientuje, přičemž dle §71 odst. 2 s. ř. s. po uplynutí lhůty k podání žaloby nelze žalobní
body dále rozšiřovat.
Výrok II. usnesení městského soudu napadl žalobce včas podanou kasační stížností
a domáhá se jeho zrušení. Navrhl, aby byl kasační stížnosti přiznán odkladný účinek,
což dále nijak nezdůvodnil, a aby mu byl pro řízení o ní ustanoven zástupce, konkrétně
Mgr. Anna Větrovská, advokátka, jíž žalobce zná, má k ní důvěru a která ho již zastupuje
v jiné občanskoprávní věci, přičemž je ochotna zastupování v řízení o kasační stížnosti
převzít. Jako důvody kasační stížnosti žalobce výslovně označil nezákonnost spočívající
v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení [§103 odst. 1
písm. a) s. ř. s.] a nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku
důvodů rozhodnutí, popřípadě v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít tato vada
za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé [§103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.].
Žalobce zpochybnil skutkové zjištění městského soudu, že ze žaloby je zřejmé,
že je schopen účinně hájit svá práva sám, když z jeho žádosti o ustanovení zástupce
„implicitně vyplývá“, že žalobu i veškerá jeho další podání vypracovává M. Š. Nejedná se
přitom o jednoduchý případ, protože svou žalobou žalobce napadá zásadní pochybení
správního orgánu. Činnost zástupce nespočívá pouze v sepsání žaloby, ale zahrnuje též reakce
na výzvy soudu a podání repliky, k čemuž je potřeba podrobný právní rozbor. Sám žalobce
nemá právnické vzdělání, pouze při práci u Policie ČR se setkal se správní a přestupkovou
agendou v oblasti cizineckého práva a azylu, což je úzce specializovaný druh správního
řízení.
„Jako obiter dictum“ žalobce „poznamenal“, že dvouměsíční lhůta pro podání žaloby,
o níž se zmiňuje městský soud, dle poslední věty §35 odst. 8 s. ř. s. po dobu do právní moci
rozhodnutí o ustanovení zástupce neběží. Proto je otázka ustanovení zástupce z hlediska
případného doplnění žaloby stále aktuální.
Rozhodnutí městského soudu podle žalobce vychází ze skutečností, které nemají
oporu ve spise a proto nemůže obstát ani jejich právní hodnocení, neboť ve své podstatě
vadná skutková zjištění jsou eo ipso důvodem i pro nesprávné právní posouzení;
v této souvislosti žalobce odkazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 566/02.
Žalobce se domnívá, že splňuje všechny podmínky pro ustanovení zástupce, protože
je osvobozen od soudních poplatků, podal návrh na ustanovení zástupce a je dána potřeba
ochrany jeho práv, když v řízení o správní žalobě je uplatnění námitek koncentrováno,
musí být učiněno ve lhůtě dvou měsíců, a to kvalifikovaným způsobem. Právo každého
na právní pomoc od počátku řízení je základním právem zakotveným v čl. 37 odst. 2 Listiny
základních práv a svobod.
Vzhledem k tomu, že zástupcem pro řízení o žalobě nemusí být ustanoven
pouze advokát, žalobce i nadále požaduje, aby mu byl jako zástupce ustanoven M. Š., který
není advokátem, ale má vysokoškolské právnické vzdělání. Jeho ustanovením nevzniknou
státu náklady jako je tomu v případě ustanovení advokáta, který má nárok na odměnu za
zastupování.
Na konci kasační stížnosti je pod podpisem žalobce připojena poznámka „Vypracoval:
M. Š.“.
Svým podáním ze dne 20. 11. 2006 žalobce městský soud požádal, aby mu na místo
Mgr. Anny Větrovské ustanovil zástupcem pro řízení o projednávané kasační stížnosti M. Š.
Městský soud usnesením ze dne 26. 3. 2007, č.j. 5 Ca 76/2006 - 67, zamítl žádost žalobce o
ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti, když uvedl, že žalobce jako fyzickou
osobu, která není podnikatelem, může v řízení o kasační stížnosti zastupovat pouze advokát a
M. Š. tuto podmínku nesplňuje. Soud nicméně dále dospěl k závěru, že ustanovení zástupce
není k ochraně práv žalobce třeba. Odkázal přitom na právní názor Nejvyššího správního
soudu vyjádřený v rozsudku ze dne 28. 4. 2004, č. j. 6 Azs 27/2004 - 41, podle něhož by
trvání na podmínce právního zastoupení v řízení o kasační stížnosti v případě, kdy předmětem
přezkumu je rozhodnutí, jímž krajský soud nevyhověl žádosti o ustanovení zástupce, vedlo
k vlastnímu popření cíle, který účastník řízení podáním žádosti sledoval a k popření vlastního
smyslu řízení o kasační stížnosti, v němž má být zkoumán závěr o tom, že účastník právo na
ustanovení zástupce nemá.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení městského soudu v mezích
důvodů uplatněných v kasační stížnosti a shledal tuto stížnost důvodnou.
V prvé řadě Nejvyšší správní soud předesílá, že pokud městský soud učinil závěr,
že žalobce je schopen účinně hájit svá práva v řízení sám, šlo o závěr učiněný v rámci
právního hodnocení skutkových zjištění, nikoli o skutkové zjištění jako takové. Skutkovým
zjištěním pak je, že žaloba, kterou žalobce podal, svědčí o tom, že se v dotčené problematice
dostatečně orientuje.
Skutečnost, že žalobce podá po formální a obsahové stránce bezvadnou žalobu
ve věci, která není právně složitá, opravňuje k závěru, že žalobce je schopen hájit svá práva
sám, neuvede-li v žádosti o ustanovení zástupce další skutečnosti, které by svědčily o opaku
(srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 5. 2004, č. j. 4 As 21/2004 - 64,
dostupný na www.nssoud.cz).
Žalobce v kasační stížnosti namítá, že městský soud měl při rozhodování přihlédnout
k tomu, že z jeho žádosti o ustanovení zástupce „implicitně vyplývá“, že jeho podání včetně
žaloby nevypracovává on sám, ale M. Š. Nejvyšší správní soud k tomu uvádí, že z žádosti
žalobce o ustanovení zástupce vskutku vyplývá pochybnost o tom, zda žalobce sám
vypracoval svou žalobu. Touto otázkou se městský soud měl v rámci zjišťování osobních
poměrů zabývat. Mohl například žalobce vyzvat, aby upřesnil, jakým způsobem byla žaloba
vypracována, resp. kdo ji vypracoval apod. Městský soud však bez dalšího zřejmě vyšel
z toho, že žalobce zpracoval svou žalobu sám. Jestliže městský soud shledal žalobu dostatečně
fundovaně napsanou, přisoudil žalobci takovou odbornost, kterou tento nemohl mít.
S tím souvisí i skutečnost, jíž žalobce zmiňuje v žádosti, že ve správním řízení
se nechal žalobce zastupovat. To ostatně mohl městský soud ověřit ze správního spisu,
který si od žalovaného vyžádal.
Otázkou složitosti problematiky, jíž se žaloba týká, se pak městský soud nezabýval.
Nejvyšší správní soud proto pro úplnost připomíná, že žalobou napadá žalobce rozhodnutí
žalovaného ve věci neposkytnutí informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném
přístupu k informacím. Věc se nejeví po skutkové stránce nijak složitá; po stránce právní
se však dotýká jednak výkladu ustanovení §11 odst. 1 písm. a) citovaného zákona,
dle něhož povinný subjekt může omezit poskytnutí informace, pokud se vztahuje výlučně
k vnitřním pokynům a personálním předpisům povinného subjektu a jednak procesních otázek
a náležitostí správního rozhodnutí. Zejména problematika výkladu některých pojmů zákona
o svobodném přístupu k informacím se pak obecně v praxi jeví jako relativně složitá.
Dále nelze zcela souhlasit se závěrem městského soudu, že zastoupení žalobce
není třeba také vzhledem k tomu, že po uplynutí lhůty k podání žaloby nelze dle §71
odst. 2 s. ř. s. rozšířit o další žalobní body. Žalobce správně poukazuje, že po dobu od podání
žádosti o ustanovení zástupce do právní moci rozhodnutí o ní lhůta pro podání žaloby neběží.
Po právní moci rozhodnutí o ustanovení zástupce běh lhůty pokračuje. Dále je třeba poukázat
na skutečnost, že v řízení může též proběhnout ústní jednání; byť již městský soud vyzval
žalobce k vyjádření k možnosti, aby soud rozhodl dle §51 odst. 1 s. ř. s. o věci samé
bez jednání, žalobce sdělil, že bez dořešení otázky jeho právního zastoupení se k takové
výzvě nemůže vyjádřit. Jestliže jsou dány výše popsané okolnosti je pravděpodobné,
že potřeba zastoupení žalobce bude dána také při ústním jednání před soudem.
Nicméně je třeba zdůraznit, že soud nemůže jako zástupce ustanovit někoho,
o kom je mu v okamžiku rozhodování známo, že zastupuje v různých věcech opětovně,
a byl by tedy u něj dán důvod nepřípustnosti podle §35 odst. 6 s. ř. s. Skutečnost,
že někdo poskytuje služby právní pomoci, aniž by k tomu měl řádné oprávnění advokáta
nebo jiné obdobné oprávnění, které k tomu právní řád vyžaduje, nemůže být legitimizována
tím, že soud takovou osobu jako zástupce ustanoví. Žalobce přitom výslovně městský soud
upozornil, že u M. Š. taková překážka (dle jeho názoru) existuje, když opětovně zastupuje
v různých věcech. K vlastnímu posouzení, zda je u M. Š. dána překážka nepřípustnosti si pak
městský soud může vyžádat jak od žalobce, tak přímo od M. Š. bližší vysvětlení.
Nejvyšší správní soud rovněž připomíná, že podstatou práva na ustanovení zástupce
v řízení před krajským soudem (§35 odst. 7 s. ř. s.) není, aby zástupcem byla ustanovena
konkrétní osoba, kterou žalobce v návrhu označuje, ale potřeba zajistit náležitou ochranu práv
žalobce, pokud není schopen účinně hájit svá práva sám (srov. rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 8. 9. 2005, č. j. 6 Ads 64/2005 - 25, dostupný na www.nssoud.cz).
O žalobcově návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti (§107 s. ř. s.)
Nejvyšší správní soud nerozhodl. Napadeným výrokem městský soud nepřiznal žalobci právo,
které žalobce před tím neměl. Požadavek na přiznání odkladného účinku je v takovém případě
neopodstatněný, protože i kdyby byl odkladný účinek přiznán, žalobci by tím právo
na ustanovení zástupce nevzniklo. Soudní řád správní sice výslovně nestanoví, že se řízení
o žalobě přerušuje, pokud žalobce napadne kasační stížností rozhodnutí krajského soudu
o neustanovení zástupce. Z podstaty věci a ustálené praxe správních soudů je však zřejmé,
že do rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o podané kasační stížnosti krajský soud nečiní
žádné další úkony v řízení.
Z těchto důvodů shledal Nejvyšší správní soud kasační stížnost důvodnou a napadené
usnesení městského soudu dle §110 odst. 1 s. ř. s. zrušil a vrátil věc tomuto soudu k dalšímu
řízení. V něm je městský soud vázán právním názorem Nejvyššího správního
soudu (§110 odst. 3 s. ř. s.). Zruší-li Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu
a vrátí-li mu věc k dalšímu řízení, rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí i o náhradě
nákladů řízení o kasační stížnosti (§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. června 2007
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu