ECLI:CZ:NSS:2007:3.AZS.54.2007:41
sp. zn. 3 Azs 54/2007 - 41
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Marie
Součkové a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína, JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Petra Průchy
a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: A. K. CH., zast. Mgr. Lilianou Balašovou
Vochalovou, advokátkou se sídlem Praha 2, nám. I. P. Pavlova 3, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra ČR, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, o kasační stíž nosti žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 11. 2006, č. j. 65 Az 176/2005 – 17,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností napadl žalobce (dále též „stěžovatel“) v záhlaví
uvedený rozsudek Krajského soudu v Ostravě, jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti
rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 7. 6. 2005, č. j. OAM-994/VL-10-04-2005.
Rozhodnutím správního orgánu nebyl stěžovateli k jeho žádosti udělen azyl podle ust. §12,
§13 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii
České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). Současně žalovaný
rozhodl, že se na stěžovatele nevztahuje překážka vycestování ve smyslu ust. §91 zákona
o azylu. Krajský soud se ztotožnil se závěrem správního orgánu, že obavy stěžovatele
z jednání soukromé osoby nejsou důvodem pro udělení azylu. Soud poznamenal,
že se stěžovatel žádným způsobem nesnažil své p roblémy řešit v zemi původu. Azylově
relevantní není ani jeho snaha o legalizaci pobytu v České republice. V aplikaci ust. §14
zákona o azylu soud neshledal pochybení. Informace o situaci v zemi původu žalovaný podle
soudu správně vyhodnotil tak, že stěžovatel nenáleží k osobám ohroženým skutečnostmi,
které zakládají překážky vycestování ve smyslu ust. §91 zákona o azylu.
Kasační stížností napadl stěžovatel rozsudek krajského soudu z důvodu vymezeného
v ust. §103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 15 0/2002 Sb., soudního řádu správního (dále
jen „s. ř. s.“). Namítl, že krajský soud se nezabýval tím, zda správní orgán náležitě
zjistil skutkový stav věci. Uvedl, že z Číny odešel především z ekonomických důvodů.
S kamarádem jel na projížďku na kole, kamarád nedopatřením srazil policistu. Ten požadoval
finanční odškodnění od stěžovatele, a to opakovaně poté, co mu již jednou odškodné
zaplatil. Stěžovatel se obával dalšího jednání policisty. Vzhledem k tomu, že policista
je představitelem státní moci, lze jeho jednání považovat za nepřiměřený zásah
do stěžovatelových práv ze strany státního orgánu. Stěžovatel dále namítl, že nebylo
řádně vysvětleno, proč skutečnosti uvedené v jeho žádosti neodůvodňují udělení
humanitárního azylu, zejména s přihlédnutím k celkové ekonomické situaci v Čínské lidové
republice. Krajský soud pouze přisvědčil závěrům, k nimž dospěl žalovaný. Rozsudek
je tak nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů. Stěžovatel proto navrhl, aby Nejvyšší
správní soud rozsudek Krajského soudu v Ostravě zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Současně požádal o přiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti.
Při rozhodování o kasační stížnosti žalobce musel nejprve Nejvyšší správní soud
posoudit, zda jsou splněny podmínky řízení. Vzhledem k tomu, že napadený rozsudek
byl krajským soudem vynesen dne 8. 11. 2006, tedy po účinnosti novely azylového zákona
č. 350/2005 Sb., zkoumal Nejvyšší správní soud nejprve otázku, zda je kasační stížnost
přijatelná ve smyslu ust. §104a s. ř. s., tedy zda podaná kasační stížnost svým významem
podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Vycházel přitom z precedentního usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39. Podle tohoto
usnesení je podstatným přesahem vlastních zájmů stěžovatele jen natolik zásadní a intenzivní
situace, v níž je kromě ochrany veřejného subjektivního práva jednotlivce pro Nejvyšší
správní soud též nezbytné vyslovit právní názor k určitému typu případů či právních otázek.
Přesah vlastních zájmů stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní
otázky nad rámec konkrétního případu. Primárním úkolem Nejvyššího správního soudu
v řízení o kasačních stížnostech ve věcech azylu je proto nejen ochrana individuálních
veřejných subjektivních práv, nýbrž také výklad právního řádu a sjednocování rozhodovací
činnosti krajských soudů. V zájmu stěžovatele v řízení o kasační stížnosti ve věcech azylu
je pak nejenom splnit podmínky přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost opřít o některý
z důvodu uvedených v ust. §103 odst. 1 s. ř. s., nýbrž také uvést, v čem spatřuje – v mezích
kritérií přijatelnosti – v konkrétním případě podstatný přesah svých vlastních zájmů
a z jakého důvodu by tedy měl Nejvyšší správní soud předloženou kasační stížnost věcně
projednat.
Z hlediska výše uvedeného Nejvyšší správní soud konstatuje, že v daném případě
kasační stížnost neobsahuje žádné tvrzení, z něhož by bylo možné dovodit, v čem stěžovatel
spatřuje přijatelnost své kasační stížnosti ve smyslu ust. §104a s. ř. s. Nejvyšší správní soud
pak z úřední povinnosti nenalezl žádnou zásadní právní otázku, k níž by byl nucen se vyjádřit
v rámci sjednocování výkladu právních předpisů a rozhodovací činnosti krajských soudů.
Co se týče potíží se soukromými osobami, lze konstatovat, že Nejvyšší správní soud se touto
problematikou již dostatečně zabýval, např. v rozsudku ze dne 31. 10. 2003, č. j. 4 Azs
23/2003 - 65, www.nssoud.cz; příp. v rozsudku ze dne 27. 8. 2003, č. j. 4 Azs 5/2003 - 51,
www.nssoud.cz. Tato rozhodnutí dopadají i na případ stěžovatele, který sice požádal o azyl
s tvrzením o obavách z jednání policisty, který však v daném případě byl v pozici soukromé
osoby, přičemž nevyužil vnitrostátních prostředků ochrany v zemi původu. Podle názoru
Nejvyššího správního soudu žalovaný a krajský soud tak při hodnocení stěžovatelovy žádosti
o azyl rozhodovaly v souladu s ustálenou judikaturou.
K otázce mezí soudního přezkumu rozhodnutí žalovaného podle ust. §14 zákona
o azylu se Nejvyšší správní soud již rovněž vyjádřil v mnoha rozhodnutích, namátkou
lze uvést např. rozsudek ze dne 11. 3. 2004, č. j. 2 Azs 8/2004 - 55, www.nssoud.cz,
příp. rozsudek ze dne 22. 1. 2004, č. j. 5 Azs 47/2003 - 48, www.nssoud.cz; k otázce, kdy je
rozhodnutí krajského soudu nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů ve smyslu ust. §103
odst. 1 písm. d) s. ř. s., se pak vyjádřil např. v rozsudku ze dne 12. 1. 2005, č. j. 4 Azs
300/2004 - 36, www.nssoud.cz, či v rozsudku ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/2003 - 75,
publ. pod č. 133/2004 Sb. NSS. Irelevancí snahy o legalizaci pobytu jako důvodu pro udělení
azylu se zabýval např. v rozsudku ze dne 30. 6. 2004, č. j. 7 Azs 138/2004 - 44, publ.
pod č. 397/2004 Sb. NSS, příp. v rozsudku ze dne 21. 1. 2004, č. j. 4 Azs 47/2003 - 52,
www.nssoud.cz. Ustálená judikatura Nejvyššího správního soudu tak poskytuje dostatečnou
odpověď na všechny námitky podávané v kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud dospěl
k závěru, že podmínky přijatelnosti v daném případě nejsou splněny a kasační stížnost podle
ust. §104a s. ř. s. pro nepřijatelnost odmítl. Vzhledem k tomu, že podle ust. §32 odst. 5
zák. č. 325/1999 Sb., ve znění zák. č. 350/2005 Sb., podání kasační stížnosti proti rozhodnutí
krajského soudu o žalobě proti rozhodnutí ministerstva ve věcech azylu má odkladný účinek,
nerozhodoval již Nejvyšší správní soud o žádosti stěžovatele o přiznání odkladného účinku
podané kasační stížnosti ve smyslu ust. §107 s. ř. s.
Kasační stížnost byla odmítnuta, Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (§60 odst. 3 s. ř. s.
ve spojení s ust. §120 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 5. září 2007
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu