ECLI:CZ:NSS:2007:4.AZS.158.2006
sp. zn. 4 Azs 158/2006 - 59
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové, JUDr. Petra Průchy, JUDr. Lenky Matyášové
a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobce: D. L. P., zastoupen Mgr. Markem Sedlákem,
advokátem, se sídlem Brno, Příkop 8, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem
Praha 7, Nad Štolou 3, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze
dne 25. 4. 2006, č. j. 56 Az 170/2005 - 17, a o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně shora označeným napadeným usnesením, odmítl žalobu,
jíž se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 11. 2005,
č. j. OAM-755/LE-PA04-PA04-2005, jímž byla žádost žalobce o udělení azylu zamítnuta
jako zjevně nedůvodná podle §16 odst. 2 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona
č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o azylu“). Krajský soud v odůvodnění napadeného usnesení konstatoval, že žalobcovo podání
nesplňovalo náležitosti vyžadované ustanovením §37 odst. 2 a 3 a §71 odst. 1 zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Vzhledem k tomu, že se jednalo
o nedostatek neodstranitelný, neboť v tomto případě s ohledem na lhůtu podle §72 odst. 1
s. ř. s. již nebylo možno vady podání odstraňovat, bylo by nadbytečné vyzývat žalobce
k odstranění vad žaloby a žalobu odmítl. K tomu Nejvyšší správní soud dodává, že ze spisu
žalovaného a ze spisu Krajského soudu v Brně zjistil, že naříkané správní rozhodnutí bylo
žalobci doručeno dne 10. 11. 2005. Žaloba proti tomuto rozhodnutí byla u Krajského soudu
v Brně podána osobně dne 14. 11. 2005, a to v jazyce vietnamském. Dne 21. 11. 2005 krajský
soud vydal usnesení, jímž ustanovil tlumočníka z jazyka vietnamského a uložil mu žalobcovo
podání přeložit. Toto usnesení nabylo právní moci dne 28. 11. 2005. Úřední překlad
žalobcova podání, v němž uvedl pouze, že s rozhodnutím Ministerstva vnitra nesouhlasí
a navrhuje soudu jeho zrušení, neboť se nemůže vrátit do Vietnamu, byl doručen soudu dne
21. 12. 2005. Podle §32 odst. 2 písm. a) zákona o azylu lze žalobu proti rozhodnutí o žádosti
o udělení mezinárodní ochrany (dříve: azylu), jímž se tato žádost zamítá jako zjevně
nedůvodná, podat ve lhůtě 7 dnů ode dne doručení rozhodnutí. Tato lhůta uplynula dnem
17. 11. 2005. V době, kdy se soud seznámil s obsahem tohoto podání, tj. kdy mu podání bylo
doručeno úředně přeložené do jazyka českého, již tedy nebylo možné žalobu doplňovat,
neboť podle §71 odst. 2 s. ř. s. věta třetí lze rozšířit žalobu na dosud nenapadené výroky
rozhodnutí nebo ji rozšířit o další žalobní body jen ve lhůtě pro podání žaloby.
Proti shora označenému usnesení podal žalobce (dále též „stěžovatel“) včas kasační
stížnost.
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud
ve smyslu ustanovení §104a s. ř. s. zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem
podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být
podle citovaného ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná.
S ohledem na ochranu veřejných subjektivních práv fyzických a právnických osob
je vhodné připomenout, že v případě řízení o kasační stížnosti byla soudní ochrana stěžovateli
již jednou poskytnuta individuálním projednáním jeho věci na úrovni krajského soudu,
a to v plné jurisdikci. Další procesní postup v rámci správního soudnictví nezvyšuje
automaticky míru právní ochrany stěžovatele, a je podmíněn již zmíněným přesahem
vlastních zájmů stěžovatele.
Zákonný pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“, který je podmínkou přijatelnosti
kasační stížnosti, představuje typický neurčitý právní pojem. Do soudního řádu správního
byl zaveden novelou č. 350/2005 Sb. s účinností od 13. 10. 2005. Jeho výklad,
který demonstrativním výčtem stanovil typická kriteria nepřijatelnosti, byl proveden
např. usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39,
www.nssoud.cz.
Nejvyšší správní soud v citovaném rozhodnutí shledal, že o přijatelnou
kasační stížnost se může typicky, nikoliv však výlučně, jednat v následujících případech:
1) Kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně
řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu; 2) Kasační stížnost se týká právních
otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně. Rozdílnost v judikatuře
přitom může vyvstat na úrovni krajských soudů i v rámci Nejvyššího správního soudu;
3) Kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit tzv. judikatorní odklon. To znamená,
že Nejvyšší správní soud ve výjimečných a odůvodněných případech sezná, že je namístě
změnit výklad určité právní otázky, řešené dosud správními soudy jednotně; 4) Další případ
přijatelnosti kasační stížnosti bude dán tehdy, pokud by bylo v napadeném rozhodnutí
krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad na hmotněprávní
postavení stěžovatele. O zásadní právní pochybení se v konkrétním případě může jednat
především tehdy, pokud: a) Krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou
a jasnou soudní judikaturu a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude
docházet i v budoucnu; b) Krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu
hmotného či procesního práva. Zde je však třeba zdůraznit, že Nejvyšší správní soud
není v rámci této kategorie přijatelnosti povolán přezkoumávat jakékoliv pochybení krajského
soudu, ale pouze pochybení tak výrazné intenzity, o němž se lze důvodně domnívat,
že kdyby k němu nedošlo, věcné rozhodnutí krajského soudu by bylo odlišné. Nevýrazná
pochybení především procesního charakteru proto zpravidla nebudou dosahovat
takové intenzity, aby způsobila přijatelnost následné kasační stížnosti.
Přijatelnost kasační stížnosti je třeba odlišovat od přípustnosti kasační
stížnosti na straně jedné a důvodnosti na straně druhé. Přípustnost (či spíše absence
některého z důvodů nepřípustnosti) kasační stížnosti je dána splněním zákonných procesních
předpokladů, jako je včasné podání kasační stížnosti (§106 odst. 2 s. ř. s.), řádné zastoupení
(§105 odst. 2 s. ř. s.), absence dalších zákonných důvodů nepřípustnosti (§104 s. ř. s.),
apod. Důvodnost kasační stížnosti na straně druhé je otázkou věcného posouzení kasačních
důvodů stěžovatelem uváděných (§103 odst. 1 s. ř. s.).
Pokud kasační stížnost splňuje zákonné podmínky procesní přípustnosti,
pak je zkoumán přesah vlastních zájmů stěžovatele, tedy její přijatelnost. Jinými slovy,
přichází-li stěžovatel s námitkami, o nichž se Nejvyšší správní soud vyslovil
již dříve a své rozhodnutí zveřejnil, není nutné ani efektivní, aby v obdobné věci znovu jednal
a rozhodoval, když výsledkem by nepochybně byl stejný závěr. Teprve je-li kasační stížnost
přípustná i přijatelná, Nejvyšší správní soud posoudí její důvodnost.
Z výše uvedeného plyne, že v zájmu stěžovatele v řízení o kasační stížnosti ve věcech
azylu je nejenom splnit podmínky přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost opřít
o některý z důvodů kasační stížnosti stanovený §103 odst. 1 s. ř. s. Zájmem stěžovatele
je rovněž uvést, v čem spatřuje přesah svých vlastních zájmů, a z jakého důvodu
by tedy měl Nejvyšší správní soud předloženou kasační stížnost věcně projednat.
Zde je nutné uvést, že stěžovatel žádné důvody přijatelnosti kasační stížnosti netvrdil
a Nejvyšší správní soud se mohl otázkou přijatelnosti jeho kasační stížnosti zabývat pouze
v obecné rovině za použití shora nastíněných kriterií.
Stěžovatel v kasační stížnosti označil důvod podle ustanovení §103 odst. 1
písm. e) s. ř. s. a namítal, že mu nebylo poskytnuto přiměřené poučení o jeho procesních
právech podle §36 odst. 1 s. ř. s. a že soud jej měl vyzvat k doplnění podání a odstranění
jeho vad podle §37 odst. 5 s. ř. s. Stěžovatel dále uvedl, že žalobní bod byl
v jeho podání – byť formulován neobratně – dostatečně vymezen. Stěžovatel navrhl přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti.
Problematikou odmítání vadných podání se Nejvyšší správní soud zabýval
např. ve svém rozsudku ze dne 23. 10. 2003, č. j. 2 Azs 9/2003 – 40, publikovaném ve Sbírce
rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 113/2004, www.nssoud.cz, nebo v rozsudku
ze dne 14. 6. 2006, č. j. 4 Azs 401/2005 – 46, www.nssoud.cz. Otázku formulace žalobních
bodů a nutnosti uvádět konkrétní skutková tvrzení řešil Nejvyšší správní soud
např. ve svém rozsudku ze dne 20. 12. 2005, č. j. 2 Azs 92/2005 – 58, publikovaném
ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 835/2006, www.nssoud.cz,
nebo v rozsudku ze dne 27. 10. 2004, č. j. 4 Azs 149/2004 – 52, publikovaném ve Sbírce
rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 488/2005, www.nssoud.cz. U nich byl zaujat
názor, že pokud žaloba neobsahuje ani jediný žalobní bod (§71 odst. 1 písm. d) a odst. 2
s. ř. s.), přičemž takovou žalobu v projednávané věci stěžovatel podal, pak tento nedostatek
může být soudem odstraňován jen ve lhůtě po podání žaloby. Není však dána zákonná
povinnost soudu v případech, kdy lhůta pro podání žaloby již uplynula, vyzývat žalobce
k odstranění těchto vad, neboť takto široce pojímaná povinnost soudu by zřejmě odporovala
zásadě dispoziční a zásadě koncentrace řízení, v souladu, s nímž je tento typ řízení
koncipován
Z výše uvedeného je zřejmé, že ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího
správního soudu poskytuje dostatečnou odpověď na všechny přípustné námitky podávané
v kasační stížnosti. Za situace, kdy stěžovatel sám žádné důvody přijatelnosti kasační stížnosti
netvrdil, Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně
nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele.
Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost nepřijatelnou, proto ji podle ustanovení
§104a s. ř. s. odmítl.
Stěžovatel rovněž požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. V situaci,
kdy byla kasační stížnost odmítnuta, se Nejvyšší správní soud tímto návrhem již nezabýval,
nehledě na to, že odkladný účinek nastává podáním kasační stížnosti proti rozhodnutí
krajského soudu o žalobě proti rozhodnutí ministerstva ve věci mezinárodní ochrany
(dříve: azylu) přímo ze zákona – §32 odst. 5 zákona o azylu.
O náhradě nákladů řízení před Nejvyšším správním soudem bylo za použití ustanovení
§60 odst. 3 a §120 s. ř. s. rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť kasační stížnost byla odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. února 2007
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu