ECLI:CZ:NSS:2007:4.AZS.218.2006
sp. zn. 4 Azs 218/2006 - 86
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové
a soudců JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Lenky Matyášové, JUDr. Vojtěcha Šimíčka
a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobce: S. S., zast. JUDr. Pěvou Skýbovou,
advokátkou, se sídlem Brno, nám. 28. října 17, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se
sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, poštovní přihrádka 21/OAM, o kasační stížnosti žalobce proti
usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 3. 2006, č. j. 36 Az 75/2005 – 39,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Zástupkyni žalobce JUDr. Pěvě Skýbové, advokátce, se p ř i z n á v á odměna
za zastupování ve výši 4135 Kč, která jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního
soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 30. 3. 2006, č. j. 36 Az 75/2005 – 39, odmítl
žalobu žalobce proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 5. 2005,
č. j. OAM - 477/VL – 10 - HA08 - 2005, a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů řízení. Přezkoumávaným rozhodnutím žalovaný neudělil žalobci azyl
podle §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona
č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o azylu“), a dále na žalobce nevztáhl překážku vycestování ve smyslu §91 téhož zákona.
Krajský soud v odůvodnění napadeného usnesení konstatoval, že podání stěžovatele
nesplňovalo náležitosti vyžadované ustanovením §71 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní
řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), a stěžovatel nereagoval
na výzvu soudu k odstranění tohoto nedostatku.
Proti tomuto usnesení podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas kasační stížnost.
Na žádost stěžovatele Krajský soud v Brně usnesením ze dne 1. 6. 2006,
č. j. 36 Az 75/2005 – 54, ustanovil stěžovateli zástupkyní pro řízení o kasační stížnosti
JUDr. Pěvu Skýbovou, advokátku, která následně k výzvě soudu podáním ze dne 15. 9. 2006
kasační stížnost doplnila.
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu
ustanovení §104a s. ř. s. zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně
přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo,
musela by být podle citovaného ustanovení kasační stížnost odmítnuta jako nepřijatelná.
S ohledem na ochranu veřejných subjektivních práv fyzických a právnických osob
je vhodné připomenout, že stěžovateli byla soudní ochrana již jednou poskytnuta
individuálním projednáním jeho věci na úrovni krajského soudu, a to v plné jurisdikci.
Další procesní postup v rámci správního soudnictví nezvyšuje automaticky míru právní
ochrany stěžovatele, a je podmíněn již zmíněným přesahem vlastních zájmů stěžovatele.
Zákonný pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“, který je podmínkou přijatelnosti
kasační stížnosti, představuje typický neurčitý právní pojem. Do soudního řádu správního
byl zaveden novelou č. 350/2005 Sb. s účinností ke dni 13. 10. 2005. Jeho výklad,
který demonstrativním výčtem stanovil typická kriteria nepřijatelnosti, byl proveden
např. usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 – 39,
publikovaným ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 933/2006,
www.nssoud.cz.
Nejvyšší správní soud v citovaném rozhodnutí shledal, že o přijatelnou kasační
stížnost se může typicky, nikoliv však výlučně, jednat v následujících
případech: 1) Kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly
plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu; 2) Kasační stížnost se týká právních
otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně. Rozdílnost v judikatuře
přitom může vyvstat na úrovni krajských soudů i v rámci Nejvyššího správního soudu;
3) Kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit tzv. judikatorní odklon. To znamená,
že Nejvyšší správní soud ve výjimečných a odůvodněných případech sezná, že je namístě
změnit výklad určité právní otázky, řešené dosud správními soudy jednotně; 4) Další případ
přijatelnosti kasační stížnosti bude dán tehdy, pokud by bylo v napadeném rozhodnutí
krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně-právního
postavení stěžovatele. O zásadní právní pochybení se v konkrétním případě může jednat
především tehdy, pokud: a) Krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou
a jasnou soudní judikaturu a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování
nebude docházet i v budoucnu; b) Krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil
při výkladu hmotného či procesního práva. Zde je však třeba zdůraznit, že Nejvyšší správní
soud není v rámci této kategorie přijatelnosti povolán přezkoumávat jakékoliv pochybení
krajského soudu, ale pouze pochybení tak výrazné intenzity, o němž se lze důvodně domnívat,
že kdyby k němu nedošlo, věcné rozhodnutí krajského soudu by bylo odlišné. Nevýrazná
pochybení především procesního charakteru proto zpravidla nebudou dosahovat
takové intenzity, aby způsobila přijatelnost následné kasační stížnosti.
Přijatelnost kasační stížnosti je třeba odlišovat od přípustnosti kasační stížnosti
na straně jedné a důvodnosti na straně druhé. Přípustnost (či spíše absence
některého z důvodů nepřípustnosti) kasační stížnosti je dána splněním zákonných procesních
předpokladů, jako je včasné podání kasační stížnosti (§106 odst. 2 s. ř. s.), řádné zastoupení
(§105 odst. 2 s. ř. s.), absence dalších zákonných důvodů nepřípustnosti (§104 s. ř. s.),
apod. Důvodnost kasační stížnosti na straně druhé je otázkou věcného posouzení kasačních
důvodů stěžovatelem uváděných (§103 odst. 1 s. ř. s.).
Pokud kasační stížnost splňuje zákonné podmínky procesní přípustnosti,
pak je zkoumán přesah vlastních zájmů stěžovatele, tedy její přijatelnost. Jinými slovy,
přichází-li stěžovatel s námitkami, o nichž se Nejvyšší správní soud vyslovil
již dříve a své rozhodnutí zveřejnil, není nutné ani efektivní, aby v obdobné věci znovu jednal
a rozhodoval, když výsledkem by nepochybně byl stejný závěr. Teprve je-li kasační stížnost
přípustná i přijatelná, Nejvyšší správní soud posoudí její důvodnost.
Z výše uvedeného plyne, že v zájmu stěžovatele v řízení o kasační stížnosti
ve věcech azylu není jenom splnit podmínky přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost
opřít o některý z důvodů kasační stížnosti stanovený §103 odst. 1 s. ř. s. Zájmem stěžovatele
je rovněž uvést, v čem spatřuje přesah svých vlastních zájmů, a z jakého důvodu
by tedy měl Nejvyšší správní soud předloženou kasační stížnost věcně projednat.
Zde je nutné uvést, že stěžovatel žádné důvody přijatelnosti kasační stížnosti netvrdil
a Nejvyšší správní soud se mohl otázkou přijatelnosti jeho kasační stížnosti zabývat
pouze v obecné rovině za použití shora nastíněných kriterií.
Stěžovatel v kasační stížnosti a v jejím doplnění označil důvody podle §103 odst. 1
písm. e) s. ř. s. a namítal, že krajský soud měl rozhodnout ve věci samé, k čemuž měl dostatek
podkladů, neboť měl k dispozici spisový materiál žalovaného, který obsahoval požadované
náležitosti. Stěžovatel dále uvedl, v čem spatřuje pochybení žalovaného v průběhu správního
řízení, avšak touto námitkou se Nejvyšší správní soud pro její irelevantnost nezabýval.
K problematice odmítání vadných podání se Nejvyšší správní soud vyjádřil
např. ve svém rozsudku ze dne 23. 10. 2003, č. j. 2 Azs 9/2003 – 40, publikovaném
ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 113/2004, www.nssoud.cz,
nebo v rozsudku ze dne 14. 6. 2006, č. j. 4 Azs 401/2005 – 46, www.nssoud.cz.
Otázku formulace žalobních bodů a nutnosti uvádět konkrétní skutková tvrzení řešil
Nejvyšší správní soud např. ve svém rozsudku ze dne 20. 12. 2005, č. j. 2 Azs 92/2005 – 58,
publikovaném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 835/2006,
www.nssoud.cz, nebo v rozsudku ze dne 27. 10. 2004, č. j. 4 Azs 149/2004 – 52,
publikovaném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 488/2005,
www.nssoud.cz.
Z výše uvedeného je zřejmé, že ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího
správního soudu poskytuje dostatečnou odpověď na všechny přípustné námitky podávané
v kasační stížnosti. Za situace, kdy stěžovatel sám žádné důvody přijatelnosti kasační stížnosti
netvrdil, Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně
nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele.
Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost nepřijatelnou, proto ji podle ustanovení
§104a s. ř. s. odmítl.
O náhradě nákladů řízení před Nejvyšším správním soudem bylo za použití ustanovení
§60 odst. 3 a §120 s. ř. s. rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť kasační stížnost byla odmítnuta.
Odměna zástupkyni stěžovatele JUDr. Pěvě Skýbové, advokátce, která byla stěžovateli
ustanovena usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 1. 6. 2006, č. j. 36 Az 75/2005 – 54,
byla stanovena za dva úkony právní služby, tj. převzetí a příprava zastoupení a písemné
podání soudu týkající se věci samé podle §11 odst. 1 písm. b) a d) vyhlášky
Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“). Za převzetí a přípravu
zastoupení náleží zástupkyni stěžovatele odměna ve výši 1000 Kč podle §9 odst. 3 písm. f)
advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 8. 2006 a dále režijní paušál ve výši 75 Kč
podle §13 odst. 3 advokátního tarifu. Za doplnění kasační stížnosti ze dne 15. 9. 2006
náleží zástupkyni stěžovatele odměna ve výši 2100 Kč podle §9 odst. 3 písm. f) advokátního
tarifu ve znění účinném od 1. 9. 2006 a dále režijní paušál ve výši 300 Kč podle §13 odst. 3
advokátního tarifu. Zástupkyně stěžovatele doložila, že je plátcem daně z přidané hodnoty,
a proto podle §57 odst. 2 s. ř. s. patří k nákladům řízení rovněž částka odpovídající této dani,
která činí 19 % z částky 3475 Kč, tj. 660 Kč. Zástupkyni stěžovatele bude vyplacena částka
ve výši 4135 Kč, a to z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci
tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. ledna 2007
JUDr. Marie Turková
předsedkyně senátu