ECLI:CZ:NSS:2007:9.AZS.29.2007:39
sp. zn. 9 Azs 29/2007 - 39
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudců Mgr. Daniely Zemanové, JUDr. Barbary Pořízkové, JUDr. Michala Mazance
a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci stěžovatelky V. P., zastoupené Mgr. Zdeňkem Ptáčkem,
advokátem se sídlem v Chebu, Ovocná 3, za účasti Ministerstva vnitra, odboru azylové a
migrační politiky, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti proti
rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 9. 2006, č. j. 60 Az 132/2005 - 17,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností se stěžovatelka domáhá zrušení shora označeného
rozsudku, kterým byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru
azylové a migrační politiky , ze dne 16. 10. 2005, č. j. OAM-1925/VL-19-11-2005.
Tímto rozhodnutím byla dle ust. §16 odst. 2 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně
zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění platném pro projednávanou věc
(dále jen „zákon o azylu“), zamítnuta žádost stěžovatelky o udělení azylu jako zjevně
nedůvodná.
Vzhledem k okolnosti, že v dané věci se jedná o kasa ční stížnost ve věci azylu,
Nejvyšší správní soud se ve smyslu ustanovení §104a zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního, platném znění (dále jen „s. ř. s.“), nejprve zabýval otázkou, zda kasační stížnost
svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatelky. Pokud by tomu tak nebylo,
musela by být podle citovaného ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná. Pro vlastní vymezení
institutu nepřijatelnosti a jeho dopadů do soudního řízení správního Nejvyšší správní
soud odkazuje na své usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, publikované
pod č. 933/2006 Sb. NSS.
Podle tohoto usnesení je podstatným přesahem vlastních zájmů stěžovatele jen natolik
zásadní a intenzivní situace, v níž je kromě ochrany veřejného subjektivního práva jednotlivce
pro Nejvyšší správní soud též nezbytné vyslovit právní názor k určitému typu případů
či právních otázek. Přesah vlastních zájmů stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného
dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu. Primárním úkolem Nejvyššího
správního soudu v řízení o kasačních stížnostech ve věcech azylu je proto nejen ochrana
individuálních veřejných subjektivních práv, nýbrž také výklad právního řádu a sjednocování
rozhodovací činnosti krajských soudů. V zájmu stěžovatele v řízení o kasační stížnosti
ve věcech azylu je pak nejenom splnit podmínky přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost
opřít o některý z důvodů uvedených v ust. §103 odst. 1 s. ř. s., nýbrž také uvést,
v čem spatřuje – v mezích kritérií přijatelnosti – v konkrétním případě podstatný přesah
svých vlastních zájmů, a z jakého důvodu by tedy měl Nejvyšší správní soud předloženou
kasační stížnost věcně projednat.
V dané věci stěžovatelka v kasační stížnosti namítá, že nebyl spolehlivě zjištěn stav
věci a procesním postupem nebyla posílena její důvěra ve správnost rozhodování, soud neměl
dostatek důvodů pro vydání napadeného rozhodnutí a dále že se stěžovatelka nemůže vrátit
zpět do vlasti, neboť státní orgány nejsou schopny zajistit její práva a svobody
proti zločineckým strukturám.
V prvé řadě je nutno uvést, že s otázkou podání žádosti o azyl až po vydání rozhodnutí
o správním vyhoštění žadatele se Nejvyšší správní soud již dostatečně vypořádal
ve svém rozsudku ze dne 12. 1. 2005, č. j. 4 Azs 300/2004 - 36, publikováno
na www.nssoud.cz. Pokud stěžovatelka blíže neupřesnila svá tvrzení o nedostatečných
skutkových zjištěních uvedením konkrétních pochybení na straně správního orgánu, není
taková námitka způsobilá bližšího přezkoumání, jak Nejvyšší správní soud vyjádřil
např. ve svém rozsudku ze dne 23. 10. 2003, č. j. 2 Azs 9/2003 - 40, publikováno
pod č. 113/2004 Sb. NSS, či v rozsudku ze dne 14. 6. 2006, č. j. 4 Azs 401/2005 - 46,
publikováno na www.nssoud.cz. Obecné námitky porušení správního řádu s pouhým odkazem
na jeho jednotlivá ustanovení rovněž nejsou dostatečné pro přezkoumání napadeného
rozhodnutí, jak uvedl Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 20. 12. 2005,
č. j. 2 Azs 92/2005 - 58, publikovaném pod č. 835/2006 Sb. NSS. Konečně co se týče strachu
stěžovatelky z pronásledování ze strany soukromých osob v zemi jejího původu, lze odkázat
na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 11. 2005, č. j. 6 Azs 550/2004 - 69,
www.nssoud.cz, rozsudek ze dne 10. 3. 2004, č. j. 3 Azs 22/2004 - 48, publikováno
na www.nssoud.cz, a ohledně tzv. „nečlenů zločineckých struktur“ na rozsudek ze dne
26. 8. 2004, č. j. 5 Azs 187/2004 - 49, publikováno na www.nssoud.cz.
Ze shora uvedeného vyplývá, že ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího
správního soudu tak poskytuje dostatečnou odpověď na všechny námitky podávané v kasační
stížnosti. Za těchto okolností Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost
svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatelky.
S ohledem na výše uvedené shledal Nejvyšší správní soud kasační stížnost
nepřijatelnou, a proto ji podle ustanovení §104a s. ř. s. odmítl.
O návrhu, aby kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek podle ustanovení
§107 s. ř. s., Nejvyšší správní soud samostatně nerozhodoval, neboť dle §32 odst. 5
zákona o azylu je kasační stížnosti přiznán odkladný účinek přímo ze zákona.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3, větu první, s. ř. s.,
ve spojení s ustanovení §120 s. ř. s., dle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu
nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. února 2007
JUDr. Radan Malík
předseda senátu