ECLI:CZ:NSS:2007:9.AZS.44.2007:81
sp. zn. 9 Azs 44/2007 - 81
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudců Mgr. Daniely Zemanové, JUDr. Barbary Pořízkové, JUDr. Michala Mazance
a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci stěžovatelů a) A. K., b) A. M., c) A. D., stěžovatelka c)
zastoupena zákonnou zástupkyní b), stěžovatelé a) a b) zastoupeni advokátem Mgr. Faridem
Alizeyem, se sídlem Moravská Ostrava, Masná 8, za účasti Ministerstva vnitra, odboru
azylové a migrační politiky, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasačních
stížnostech podaných proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 10. 2006, č. j. 59
Az 25/2006 – 44,
takto:
I. Kasační stížnosti se o d m í t a j í pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Včas podanými kasačními stížnostmi se stěžovatelé domáhají zrušení shora označeného
rozsudku, kterým byly zamítnuty jejich žaloby proti rozhodnutím Ministerstva vnitra, odboru
azylové a migrační politiky, ze dne 27. 2. 2006, č. j. OAM-207/VL-07-12-2006, a ze dne
27. 2. 2006, č. j. OAM-208/VL-07-12-2006, jimiž byly zamítnuty jejich žádosti o udělení
azylu dle ustanovení §16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona
č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o azylu“), jako zjevně nedůvodné.
Vzhledem k okolnosti, že v dané věci se jedná o kasační stížnosti ve věci azylu, Nejvyšší
správní soud se ve smyslu ustanovení §104a zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), nejprve zabýval otázkou,
zda kasační stížnosti svým významem podstatně přesahují vlastní zájmy stěžovatelů.
Pokud by tomu tak nebylo, musely by být podle citovaného ustanovení odmítnuty
jako nepřijatelné. Pro vlastní vymezení institutu nepřijatelnosti a jeho dopadů do soudního
řízení správního Nejvyšší správní soud odkazuje na své usnesení ze dne 26. 4. 2006,
č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, publikované pod č. 933/2006 Sb. NSS.
Podle tohoto usnesení je podstatným přesahem vlastních zájmů stěžovatele jen natolik
zásadní a intenzivní situace, v níž je kromě ochrany veřejného subjektivního práva jednotlivce
pro Nejvyšší správní soud též nezbytné vyslovit právní názor k určitému typu případů
či právních otázek. Přesah vlastních zájmů stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného
dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu. Primárním úkolem Nejvyššího
správního soudu v řízení o kasačních stížnostech ve věcech azylu je proto nejen ochrana
individuálních veřejných subjektivních práv, nýbrž také výklad právního řádu a sjednocování
rozhodovací činnosti krajských soudů. V zájmu stěžovatele v řízení o kasační stížnosti
ve věcech azylu je pak nejenom splnit podmínky přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost
opřít o některý z důvodů uvedených v ustanovení §103 odst. 1 s. ř. s., nýbrž také uvést,
v čem spatřuje – v mezích kritérií přijatelnosti – v konkrétním případě podstatný přesah
svých vlastních zájmů a z jakého důvodu by tedy měl Nejvyšší správní soud předloženou
kasační stížnost věcně projednat.
Stěžovatelé v kasačních stížnostech pouze obecně namítají vady rozhodnutí správního
orgánu a též vady rozsudku krajského soudu. Protože stěžovatelé nikterak svá tvrzení blíže
nekonkretizovali, Nejvyšší správní soud se těmito jejich námitkami nezabýval,
neboť se nejedná o stížní body. Ty totiž, jak již Nejvyšší správní soud několikráte zdůraznil
(např. v rozsudku ze dne 23. 10. 2003, č. j. 2 Azs 9/2003 - 40, publikovaném pod č. 113/2004
Sb. NSS), musí být tvořeny uvedením, z jakých skutkových a právních důvodů považuje
stěžovatel napadené výroky rozhodnutí soudu či správního orgánu za nezákonné
nebo nicotné. Dalším obecným námitkám stěžovatelů poukazujícím na nepřesvědčivost
rozhodnutí správního orgánu či na vady rozhodnutí krajského soudu se Nejvyšší správní soud
dostatečně věnoval např. ve svých rozhodnutích ze dne 3. 2. 2005, č. j. 7 Azs 185/2004 - 29,
ze dne 30. 11. 2005, č. j. 7 Azs 297/2004 - 93, či ze dne 30. 3. 2006, č. j. 7 Azs 23/2005 - 47
(všechny publikované na www.nssoud.cz). Vztah rozhodování dle ustanovení §16 zákona
o azylu a dle ustanovení §12, 13 a 14 cit. zákona, na který odkazovali stěžovatelé
ve svých kasačních stížnostech, již byl dostatečně řešen v rozsudku Nejvyššího správního
soudu ze dne 15. 10. 2003, č. j. 1 Azs 8/2003 - 90, www.nssoud.cz. Z výše citovaného
vyplývá, že námitka stěžovatelů, týkající se příslušnosti k určité sociální skupině ve smyslu
ust. §12 citovaného zákona, je bezpředmětná, i přesto Nejvyšší správní soud poukazuje
na rozsudek ze dne 19. 5. 2004, č. j. 5 Azs 63/2004 - 60, publikovaný pod č. 364/2004 Sb.
NSS, v němž byl pojem „sociální skupina“ charakterizován. K hrozbě nebezpečí
pronásledování soukromými osobami v zemi původu, kterou stěžovatelé ve svých kasačních
stížnostech rovněž namítali, se Nejvyšší správní soud již vyjádřil ve svém rozsudku ze dne
31. 10. 2003, č. j. 4 Azs 23/2003 - 65, www.nssoud.cz.
Ze shora uvedeného vyplývá, že ustálená a jednotná judikatura Nejvyššího správního
soudu tak poskytuje dostatečnou odpověď na všechny námitky podávané v kasačních
stížnostech. Za těchto okolností Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnosti svým
významem podstatně nepřesahují vlastní zájmy stěžovatelů.
Stěžovatelé podali návrh, aby jejich kasačním stížnostem byl přiznán odkladný účinek
dle ustanovení §107 s. ř. s. Nejvyšší správní soud o tomto návrhu nerozhodl,
neboť dle §32 odst. 5 zákona o azylu podání kasační stížnosti proti rozhodnutí krajského
soudu o žalobě proti rozhodnutí ministerstva ve věci mezinárodní ochrany podle odstavců
1 a 2 má odkladný účinek.
S ohledem na výše uvedené shledal Nejvyšší správní soud kasační stížnosti
nepřijatelnými, a proto je podle ustanovení §104a s. ř. s. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3, větu první, s. ř. s.,
ve spojení s ustanovením §120 s. ř. s., dle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu
nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. března 2007
JUDr. Radan Malík
předseda senátu