ECLI:CZ:NSS:2008:1.AZS.24.2008:60
sp. zn. 1 Azs 24/2008 - 60
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové, JUDr. Zdeňka Kühna, Mgr. Daniely Zemanové
a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobce: N. K., proti žalovanému: Ministerstvo vnitra
se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského
soudu v Brně ze dne 23. 1. 2008, č. j. 56 Az 127/2007 - 49,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce (dále též „stěžovatel“) podal dne 4. 7. 2007 u Krajského soudu v Brně žalobu
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 6. 2007, č. j. OAM-1-423/VL-10-P13-2007. Stěžovatel
nesouhlasil s projednáním věci soudem bez ústního jednání a požádal o ustanovení tlumočníka
pro ústní jednání. Krajský soud usnesením ze dne 18. 12. 2007, č. j. 56 Az 127/2007 - 37,
ustanovil tlumočnicí z jazyka ruského paní PhDr. H. U. a zároveň ji předvolal k tlumočnickému
úkonu při jednání soudu. Stěžovatel vznesl dne 28. 12. 2007 námitku podjatosti vůči soudem
ustanovené tlumočnici. Krajský soud v Brně rozhodl usnesením ze dne 23. 1. 2008,
č. j. 56 Az 127/2007 - 49, že tlumočnice PhDr. H. U. není vyloučena z provádění tlumočnických
úkonů v této věci. Stěžovatel napadl dne 4. 2. 2008 toto usnesení v souladu s poučením soudu
kasační stížností, neboť se domnívá, že usnesení soudu je nepřezkoumatelné pro nedostatek
důvodů. Zároveň požádal o ustanovení právního zástupce.
Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval otázkou splnění podmínek řízení,
v tomto případě zejména přípustností kasační stížnosti proti usnesení soudu, jímž bylo
rozhodnuto o námitce podjatosti stěžovatele směřované vůči soudem ustanovené tlumočnici.
Dle §102 s. ř. s. je kasační stížnost přípustná proti každému pravomocnému rozhodnutí
krajského soudu ve správním soudnictví, jímž se účastník řízení, z něhož toto rozhodnutí vzešlo,
nebo osoba zúčastněná na řízení domáhá zrušení soudního rozhodnutí. Kasační stížnost je
však s ohledem na §104 odst. 3 písm. b) s. ř. s. nepřípustná, směřuje-li proti rozhodnutí,
jímž se pouze upravuje vedení řízení.
Nejvyšší správní soud se ve své rozhodovací praxi opakovaně zabýval otázkou
rozhodnutí, kterými se upravuje vedení řízení. V rozsudku ze dne 31. 8. 2005,
č. j. 7 As 43/2005 - 60 (dostupný na www.nssoud.cz), dospěl zdejší soud k závěru, že rozhodnutí
soudu o tom, že určitá osoba není osobou zúčastněnou na řízení, není rozhodnutím dle §104
odst. 3 písm. b) s. ř. s. Soud především uvedl, že rozhodnutí soudu o tom, zda je subjekt osobou
zúčastněnou na řízení, představuje velmi podstatný zásah do práv tohoto subjektu. V důsledku
tohoto rozhodnutí mu může být odepřena možnost předkládat písemná vyjádření, nahlížet
do spisu, být vyrozuměn o nařízeném jednání, žádat o udělení slova při jednání a v neposlední
řadě právo na doručení rozhodnutí; dochází tak k odepření ochrany práv v řízení. Nejvyšší
správní soud odmítl též argumentaci, že osoba, které nebylo přiznáno postavení osoby
zúčastněné na řízení, může pro tento důvod napadnout konečné rozhodnutí ve věci kasační
stížností. Soud poukázal zejména na to, že takové osobě není konečné rozhodnutí ve věci
doručováno, neví, kdy uplyne lhůta pro podání kasační stížnosti. Jako podpůrný argument použil
soud též zásadu procesní ekonomie, z jejíhož pohledu je hospodárnější, pokud se takto zásadní
otázka vyřeší konečným způsobem před projednáním věci samé na úrovni krajského soudu.
Dalším případem, v němž se Nejvyšší správní soud vyslovil k institutu rozhodnutí
dle §104 odst. 3 písm. b) s. ř. s., byl rozsudek ze dne 30. 9. 2003, č. j. 1 Azs 5/2003 - 61
(přístupný na www.nssoud.cz), v němž se zabýval povahou usnesení soudu o zamítnutí návrhu
účastníka řízení na ustanovení právního zástupce. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru,
že rozhodnutí, kterým byla zamítnuta žádost účastníka na ustanovení právního zástupce, není
rozhodnutím upravujícím vedení řízení. Je jím totiž dotčeno významné procesní právo účastníka
řízení být v soudním řízení zastoupen, které je projevem ústavně zakotveného práva na právní
pomoc v soudním řízení (čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod).
Právo na tlumočníka je v případě osob neovládajících český jazyk taktéž ústavně
zaručeným právem (čl. 37 odst. 4 Listiny) a jedním z prvků práva na spravedlivý proces.
V tomto směru krajský soud nikterak nepochybil, neboť tlumočníka na stěžovatelovu žádost
ustanovil usnesením ze dne 18. 12. 2007. Proti rozhodnutí soudu, kterým by tento odmítl
tlumočníka ustanovit, by byla nepochybně kasační stížnost s ohledem na dosavadní argumentační
linii zdejšího soudu přípustná. Rozhodnutí soudu o námitce podjatosti má však jinou povahu.
Předně nutno uvést, že §8 s. ř. s. stanoví důvody pro vyloučení soudců a dalších osob
z projednávání věci. Soudce je vyloučen tehdy, pokud s ohledem na jeho poměr k věci,
k účastníkům a zástupcům je důvod pochybovat o jeho nepodjatosti. Soudce je vyloučen
též tehdy, pokud se podílel na projednávání věci na úrovni správních orgánů nebo v předchozím
soudním řízení. Důvodem pro vyloučení naopak není soudcův procesní postup v dané věci
nebo rozhodování v jiných věcech. O podjatosti soudců rozhoduje předseda soudu; je-li toho
názoru, že důvody podjatosti soudce nejsou dány, rozhoduje Nejvyšší správní soud. Tlumočník
je vyloučen z tlumočnických úkonů pro důvody obdobné důvodům pro vyloučení soudce.
U tlumočníků se tak zpravidla bude jednat o takový vztah k věci, k účastníkům
či jejich zástupcům, který by zpochybňoval jejich nepodjatost. Tlumočník je především s ohledem
na §8 odst. 4 s. ř. s., stejně jako §11 odst. 2 zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících,
povinen oznámit předsedovi senátu, že jsou dány důvody jeho podjatosti, a to neprodleně
po jejich zjištění. Rozhodnutí o vyloučení přísluší senátu.
Vedle této povinnosti tížící soudce stejně jako tlumočníka existuje též právo účastníků
řízení a osob zúčastněných na řízení namítnout podjatost soudce a dalších osob účastnících
se řízení, mezi nimi i tlumočníka (§8 odst. 5 s. ř. s.). O vyloučení soudce rozhoduje Nejvyšší
správní soud (tedy nadřízený soud), o vyloučení tlumočníka senát, který věc projednává.
Otázka podjatosti je nepochybně jedním z klíčových bodů práva na spravedlivý proces.
Největší dopad na zákonnost řízení může mít podjatost soudců, neboť ti vedou řízení v mezích
vytýčených jeho účastníky a přijímají rozhodnutí ve věci samé i rozhodnutí procesní povahy.
Za účelem co největšího posílení záruk byl zaveden do soudního řádu správního takový
mechanismus, dle něhož rozhoduje o vyloučení soudců předseda krajského soudu, zpravidla
však Nejvyšší správní soud jako nadřízený soud (viz výše). Jedná se o specifický mechanismus
rozhodování Nejvyššího správního soudu, který nijak nesouvisí s řízením o kasační stížnosti
a nemá ostatně ani povahu opravného prostředku (srov. k tomu přiměřeně argumentace
obsažená v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2001, sp. zn. 29 Odo 628/2001,
dle něhož rozhodnutí nadřízeného soudu o podjatosti soudce není rozhodnutím odvolacího
soudu, a dovolání proti němu tak není přípustné).
Zvláštní povaha rozhodování o námitce podjatosti Nejvyšším správním soudem vyplývá
ze samotné skutečnosti, že nedochází k přezkumu žádného předchozího rozhodnutí ve věci
podjatosti soudce, protože takové rozhodnutí krajský soud vydat nemůže pro nedostatek věcné
příslušnosti (výjimkou je opatření předsedy krajského soudu dle §8 odst. 3 věty druhé s. ř. s.).
Taktéž formální a obsahové náležitosti námitky podjatosti, které jsou stanoveny v §8 odst. 5
ve spojení s §37 odst. 3 s. ř. s., se liší od náležitostí kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud
proto ve svém usnesení ze dne 15. 9. 2004, č. j. Nao 23/2004 - 55 (přístupné na www.nssoud.cz),
uvedl, že proti rozhodnutí o námitce podjatosti není kasační stížnost přípustná.
V případě podjatosti jiných osob, jako v tomto případu tlumočnice, je rozhodování
svěřeno do rukou senátu, který věc projednává (§8 odst. 5 s. ř. s.) . Je to především z důvodu,
že senát dohlíží nad zákonností soudního řízení a zajišťuje řádný průběh ústního jednání.
Pokud by dospěl v průběhu řízení k závěru, že tlumočník neplní řádně své povinnosti, může
zrušit jeho ustanovení jako tlumočníka v dané věci. Rozhodování o námitce podjatosti
tlumočníka nepředstavuje bezprostřední zásah do práv a povinností účastníka řízení. Nutno
souhlasit s právním názorem vyjádřeným v napadeném usnesení, podle něhož zda důkazy
předložené účastníky budou či nebudou provedeny, rozhoduje soud a svůj postup musí
odůvodnit; v průběhu jednání se tlumočnice řídí pokyny soudu. Jak vyplývá z výše uvedeného,
má rozhodování o vyloučení pro podjatost specifickou povahu a v případě rozhodování
o vyloučení tlumočníka se jedná o rozhodnutí, kterým se upravuje vedení řízení; kasační stížnost
je proti němu s ohledem na §104 odst. 3 písm. b) s. ř. s. nepřípustná.
Jelikož je soudní řád správní vystavěn obdobným způsobem jako občanský soudní řád,
o čemž svědčí subsidiární použití občanského soudního řádu dle §64 s. ř. s., není nepatřičné
poukázat na úpravu rozhodování o vyloučení tlumočníka v občanském soudním řízení.
Dle §17 o. s. ř. rozhoduje o vyloučení tlumočníka předseda senátu a proti jeho usnesení není
opravný prostředek přípustný.
Jestliže by se soud dostatečně nezabýval námitkou podjatosti tlumočníka vznesenou
účastníkem řízení či osobou zúčastněnou na řízení, resp. by o ní rozhodl nezákonným způsobem,
zatížil by tak soudní řízení vadou, která by mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci
samé. Nejvyšší správní soud by pak byl oprávněn přezkoumat posouzení otázky podjatosti
tlumočníka ze strany soudu v rámci řízení o kasační stížnosti proti rozhodnutí ve věci samé.
V tomto případě se nejedná o rozhodování o účastenství určité osoby v soudním řízení
(jako v rozsudku NSS ze dne 31. 8. 2005, č. j. 7 As 43/2005 - 62), rozhodnutí ve věci samé bude
účastníkovi doručeno a tento bude seznámen se skutečností, kdy uplyne lhůta pro podání kasační
stížnosti. Tento postup není ani v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení, ba naopak
samostatný přezkum usnesení o nevyloučení tlumočníka se může jevit jako nehospodárný,
neboť by neúměrně prodlužoval délku řízení před soudem prvního stupně a mohl by sloužit
jako prostředek procesních obstrukcí.
Na výše uvedeném závěru nic nemění ani okolnost, že dle poučení uvedeného
v napadeném usnesení je kasační stížnost přípustná. Nejvyšší správní soud již judikoval,
že „nesprávné poučení soudu prvního stupně o tom, že kasační stížnost je přípustná, přípustnost kasační stížnosti
nezakládá“ (viz rozsudek NSS ze dne 25. 11. 2004, č. j. 3 Ads 37/2004 - 36, dostupný
na www.nssoud.cz).
S ohledem na shora uvedené Nejvyšší správní soud kasační stížnost dle §46 odst. 1
písm. d) s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. odmítl. Za této procesní situace, kdy kasační stížnost
nemůže být pro svoji nepřípustnost projednána, se Nejvyšší správní soud z důvodu nadbytečnosti
již samostatně nezabýval návrhem na ustanovení advokáta. Ani zastoupení stěžovatele advokátem
by totiž na závěru soudu o nepřípustnosti kasační stížnosti nemohlo nic změnit.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s.,
podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla kasační stížnost
odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. května 2008
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu