ECLI:CZ:NSS:2008:4.AS.3.2008:42
sp. zn. 4 As 3/2008 - 42
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Marie Turkové v právní věci žalobkyně: Mgr. J.
M., zast. JUDr. Josefem Sedláčkem, advokátem, se sídlem Senovážné nám. 6, Praha 1,
proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, se sídlem Mariánské nám. 2, Praha 1, o
kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 7. 2007, č. j. 9 Ca
76/2007 – 21,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádnému z účastníků se právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti n e p ř i
z n á v á .
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností brojila žalobkyně Mgr. J. M. (dále jen stěžovatelka) proti
usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 7. 2007, č. j. 9 Ca 76/2007 – 21, (dále jen
„napadené usnesení“), kterým byla odmítnuta její žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9.
10. 2006, č. j. MHMP307233/2006/DOP-O1/Rá, jímž bylo zamítnuto jako nepřípustné její
odvolání proti stavebnímu povolení, vydanému Úřadem městské části Praha 7, odborem výstavby
dne 24. 6. 2005 pod č. j. 13562/05/1313/Spec.-ob.66/VF.
Stěžovatelka se v kasační stížnosti podané z důvodu podle §103 odst. 1 písm. e) zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), ohradila proti tomu, že Městský soud
v Praze napadeným usnesením odmítl její žalobu, protože neobsahovala žádný žalobní bod,
z něhož by bylo patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje stěžovatelka
rozhodnutí žalovaného za nezákonné či nicotné. Podle jejího názoru vymezila žalobní body
dostatečně určitě, když „lze nad jakoukoliv pochybnost považovat tvrzením žalobě o povolení
stavby konkrétním stavebně právním rozhodnutím proti vůli žalobkyně na jejím pozemku,
označeném podle předpisů katastrálního práva a nesjednání nápravy ani žalovaným v naříkaném
rozhodnutí za natolik zřejmé vymezení skutkových i právních důvodů nezákonnosti,
že ke svému tvrzení postrádá toliko opis napadeného rozhodnutí a důkazy k prokázání
uvedených skutečností.“ Namítla, že žalobce nemusí svá dostatečně individualizovaná skutková
tvrzení podřadit pod konkrétní ustanovení právních předpisů. Z těchto důvodů stěžovatelka
navrhla, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadené usnesení Měs tského soudu v Praze ze dne
27. 7. 2007, č. j. 9 Ca 76/2007 – 21, a vrátil věc tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že považuje kasační stížnost
za obsahově natolik zmatečnou, nesrozumitelnou a nic novéh o nedoplňující, že nepokládá
za potřebné její obsah rozebírat a komentovat a dodal, že souhlasí s rozhodnutím soudu a trvá
na svém stanovisku uvedeném ve vyjádření k žalobě, v němž uvedl, že považuje své rozhodnutí
za správné.
Nejvyšší správní soud ze soudního spisu zjistil, že stěžovatelka podala poslední den lhůty
žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 10. 2006, č. j. MHMP307233/2006/DOP-O1/Rá,
kterým bylo zamítnuto jako nepřípustné její odvolání proti stavebnímu povolení vydané Úřadem
městské části Praha 7, odborem výstavby pod č. j. 13562/05/1313/Spec.-ob.66/VF dne
24. 6. 2005. Stěžovatelka v žalobě pouze uvedla, že „výše uvedeným rozhodnutím byla zkrácena
na svých právech, zejména na právu vlastni ckém k pozemku p. č. 121 zahrada v k. ú. Trója,
na němž byla povolena stavba: Pražská botanická zahrada – areál západ 1. etapa a žalobkyně
se touto žalobou domáhá zrušení napadeného rozhodnutí, jakož také zrušení zmíněného
stavebního povolení a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení“. O šest dní později, tj. po lhůtě
pro podání žaloby, doplnila stěžovatelka svou žalobu prostřednictvím advokáta, byť jím
přiložená plná moc je nesrozumitelná a neurčitá, z něhož již vyplývá, z jakých důvodů považuje
stěžovatelka rozhodnutí žalovaného za nezákonné.
Městský soud v Praze v odůvodnění svého usnesení konstatoval, že stěžovatelčina
žaloba nesplňovala náležitosti vyžadované ustanovením §71 odst. 1 písm. d) s. ř. s.,
protože neobsahovala žádný žalobní bod, z kterého by bylo patrno, z jakých skutkových
a právních důvodů považuje žalobkyně napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné.
Vzhledem k tomu, že stěžovatelka podala tuto žalobu obsahující vadu prostřednictvím držitele
poštovní licence poslední den lhůty, a soudu tak došla až po uplynutí lhůty pro podání žaloby,
nevyzýval soud stěžovatelku k odstranění vad žaloby, protože se již jednalo o nedostatek
neodstranitelný. V této souvislosti městský soud odkázal na příslušnou judikaturu Nejvyššího
správního soudu. Městský soud v Praze proto usnesením ze dne 27. 7. 2007, č. j. 9 Ca 76/2007 –
21, žalobu odmítl podle §46 odst.1 písm. a) s. ř. s.
Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal formální náležitosti kasační stížnosti,
přičemž zjistil, že je podána osobou oprávněnou a je proti označenému rozsudku přípustná
za podmínek ustanovení §102 a §104 s. ř. s.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu i řízení,
jež jeho vydání předcházelo, v souladu s §109 odst. 2 a 3 s. ř. s., neshledal přitom vady,
k nimž by musel podle §109 odst. 3 věty za středníkem s. ř. s. přihlédnout z úřední povinnosti.
Podle §109 odst. 3 s. ř. s. je Nejvyšší správní soud vázán rozsahem a důvody, které stěžovatelka
uplatnila ve své kasační stížnosti. Uplatněný důvod kasační stížnosti podle §103 odst. 1 písm. e)
s. ř. s. spočívá v tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu.
Nejvyšší správní soud připomíná, že se opakovaně zabýval problematikou odmítání
vadných podání, viz např. rozsudek ze dne 23. 10. 2003, č. j. 2 Azs 9/2003 – 40, publikovaný
ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 113/2004, nebo rozsudek ze dne
14. 6. 2006, č. j. 4 Azs 401/2005 – 46, oba dostupné na www.nssoud.cz. Otázku formulace
žalobních bodů a nutnosti uvádět konkrétní skutková tvrzení řešil Nejvyšší správní soud
např. ve svém rozsudku ze dne 20. 12. 2005, č. j. 2 Azs 92/2005 – 58, publikovaném ve Sbírce
rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 835/2006, nebo v rozsudku ze dne 27. 10. 2004,
č. j. 4 Azs 149/2004 – 52, publikovaném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu
pod č. 488/2005 či v rozsudku ze dne 19. 2. 2007, sp. zn. 4 Azs 158/2006, všechny přístupn é
na www.nssoud.cz. Ve všech těchto případech byl zaujat názor, že žaloba proti rozhodnutí
správního orgánu musí vždy obsahovat alespoň jeden žalobní bod, z něhož musí být patrno,
z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce, příp. žalobkyně napadené výroky
rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné (§71 odst. 1 písm. d) a odst. 2 s. ř. s.). Pokud
tomu tak není, pak může být tento nedostatek soudem odstraňován jen ve lhůtě p ro podání
žaloby. Soud však není povinen vyzývat žalobce k odstranění těchto vad v případech, kdy lhůta
pro podání žaloby již uplynula, neboť takto široce pojímaná povinnost soudu by zjevně
odporovala zásadě dispoziční a zásadě koncentrace řízení, s jejímž souladem je tento typ řízení
koncipován. O takový neodstranitelný nedostatek jde i v případě stěžovatelky, protože v žalobě
podané v zákonné lhůtě pouze uvedla, že byla rozhodnutím žalovaného zkrácena na vlastnickém
právu k pozemku p. č. 121 zahrada v k. ú. Trója, když na něm byla povolena stavba, což vůbec
neodpovídá na otázku, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobkyně napadené
výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné ve smyslu §71 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Stěžovatelka
se proto mýlí, když uvádí, že v žalobě vymezila dostatečně určitě důvody, pro které považuje
napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné
Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že Městský soud v Praze nerozhodl
napadeným usnesením nezákonně ve smyslu ustanovení §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.,
když žalobu stěžovatelky podle ustanovení §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. odmítl, aniž ji předtím
vyzval k odstranění nedostatku podmínky řízení, neboť shledal, že po marném uplynutí lhůty
k podání žaloby se chybějící žalobní body stávají neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení.
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle §110
odst. 1 s. ř. s. zamítl jako nedůvodnou.
Stěžovatelka, která neměla v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu
nákladů řízení (§60 odst. 1 s. ř. s.) a žalovaný, který v řízení úspěch měl, žádné náklady
neuplatňoval a ani mu žádné náklady nevznikly. Nejvyšší správní soud proto rozhodl,
že se žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. května 2008
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu