ECLI:CZ:NSS:2009:5.AFS.66.2009:85
sp. zn. 5 Afs 66/2009 - 85
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a JUDr. Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobce: M. P.,
zastoupený JUDr. Pavlem Sokolem, advokátem se sídlem Nerudova 3078, Tábor, proti
žalovanému: Finanční ředitelství v Českých Budějovicích, se sídlem Mánesova 3a, České
Budějovice, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Českých
Budějovicích ze dne 20. 5. 2009, č. j. 10 Ca 195/2008 - 66,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. 5. 2009, č. j.
10 Ca 195/2008 - 66, se ruší a v ě c se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 19. 2. 2008, č. j. 1023/08 - 1300, Finanční ředitelství v Českých
Budějovicích zamítlo odvolání žalobce proti dodatečným platebním výměrům Finančního úřadu
v Táboře ze dne 15. 5. 2007, č. j. 80071/07/110916/6399 a č. j. 80074/07/110916/6399. Těmito
rozhodnutími správce daně žalobci dodatečně vyměřil daň z přidané hodnoty za zdaňovací
období září 2004 ve výši 109 436 Kč a za zdaňovací období října 2004 ve výši 37 609 Kč.
Zmíněné rozhodnutí žalobce napadl spolu s dalšími šesti rozhodnutími žalovaného
žalobou u Krajského soudu v Českých Budějovicích, který nejprve věci týkající se jednotlivých
rozhodnutí žalovaného vyloučil k samostatnému projednání a následně rozsudkem ze dne
13. 3. 2009, č. j. 10 Ca 195/2008 - 43, žalobu směřující proti rozhodnutí žalovaného ze dne
19. 2. 2008, č. j. 1023/08 - 1300, zamítl.
Žalobce (stěžovatel) napadl rozsudek krajského soudu dne 24. 4. 2009 kasační stížností.
V rámci provádění přípravných úkonů v řízení o kasační stížnosti podle §108 s. ř. s. krajský soud
zjistil, že stěžovatel nezaplatil soudní poplatek za podání kasační stížnosti. Usnesením ze dne
27. 4. 2009, č. j. 10 Ca 195/2008 - 62, jej tudíž vyzval, aby soudní poplatek ve výši 3 000 Kč
zaplatil, pročež mu stanovil lhůtu sedmi dnů od doručení usnesení.
Vzhledem k tomu, že stěžovatel předmětný soudní poplatek ani po výzvě soudem
ve stanovené lhůtě nezaplatil, Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne
20. 5. 2009, č. j. 10 Ca 195/2008 - 66, řízení o kasační stížnosti zastavil.
Stěžovatel podal dne 8. 6. 2009 již druhou kasační stížnost, tentokrát proti usnesení
krajského soudu o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku ze dne 20. 5. 2009, č. j.
10 Ca 195/2008 - 66. Tato kasační stížnost je předmětem posouzení Nejvyššího správní soudu
v této věci. Stěžovatel v kasační stížnosti neuvedl žádný stížní důvod ve smyslu §103 odst. 1
s. ř. s., přičemž nenamítal ani důvod spočívající v nezákonnosti rozhodnutí krajského soudu
o zastavení řízení dle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., který podle ustálené judikatury Nejvyššího
správního soudu připadá v úvahu jako jediný možný důvod pro podání kasační stížnosti směřující
proti usnesení krajského soudu o zastavení řízení. Stěžovatel pouze uváděl, že připojuje doklad
o zaplacení soudního poplatku a navrhuje, aby Nejvyšší správní soud usnesení krajského soudu
zrušil. Nejvyšší správní soud proto stěžovatele usnesením ze dne 4. 9. 2009, č. j.
5 Afs 66/2009 - 78, vyzval, aby kasační stížnost doplnil o konkrétní důvody.
V doplnění kasační stížnosti doručeném Nejvyššímu správnímu soudu dne 2. 10. 2009
stěžovatel namítá, že předmětný soudní poplatek ve výši 3 000 Kč ve lhůtě zaplatil, což dokládá
kolky odpovídající hodnoty vylepenými na kasační stížnosti doručené krajskému soudu dne
8. 6. 2009. Dále stěžovatel namítá, že se pracovně zdržoval v zahraničí, přičemž soudní poplatek
zaplatil ihned po svém návratu do České republiky. Stěžovatel tedy spatřuje nezákonnost
usnesení krajského soudu ve smyslu §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. v tom, že soudní poplatek
uhradil a že se v době, kdy trvala jeho poplatková povinnost, zdržoval v zahraničí. Stěžovatel
proto navrhuje kasační stížností napadené usnesení zrušit a věc vrátit krajskému soudu k dalšímu
řízení.
Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti ze dne 22. 6. 2009 uvedl, že vzhledem
k tomu, že předmět kasační stížnosti se váže pouze k řízení vedenému před krajským soudem,
nebude se k této otázce vyjadřovat.
Nejprve Nejvyšší správní soud posoudil formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas, směřuje proti rozhodnutí,
proti němuž je kasační stížnost přípustná, a stěžovatel je zastoupen advokátem. Soudní poplatek
za podání kasační stížnosti ovšem zaplacen nebyl, neboť z textu kasační stížnosti samotné
jednoznačně vyplývá, že vylepené kolky v hodnotě 3 000 Kč směřují ke splnění
povinnosti zaplacení soudního poplatku za podání kasační stížnosti ze dne 23. 4. 2009,
tj. v pořadí první kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud nicméně ve skutečnosti, že předmětný soudní poplatek zaplacen
nebyl, neshledává překážku dalšího řízení. Souladně se svou dosavadní judikaturou má za to,
že v posuzovaném případě by bylo zjevně neúčelné opětovně stěžovatele k zaplacení soudního
poplatku vyzývat. Jak totiž Nejvyšší správní soud konstatoval v rozsudku ze dne 25. 4. 2007, č. j.
9 As 3/2007 - 77, dostupném na www.nssoud.cz, „s ohledem na povahu rozhodnutí, proti němuž kasační
stížnost směřuje, by trvání na splnění poplatkové povinnosti znamenalo řetězení řešeného problému, které
by ve svém důsledku popíralo smysl samotného řízení, jehož předmětem je posouzení zákonnosti rozhodnutí
o zastavení předchozího řízení, které bylo následkem nesplnění právě této povinnosti ze strany stěžovatele, tedy
povinnosti zaplatit soudní poplatek. Nejvyšší správní soud se proto po zvážení všech okolností případu postavil
na stanovisko, že opětovné nesplnění této povinnosti nelze považovat za překážku, jež by bránila posouzení
kasační stížnosti a vydání meritorního rozhodnutí“.
Nejvyšší správní soud dále posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů, přičemž zároveň zkoumal, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 2 a 3 s. ř. s.), a dospěl k závěru,
že kasační stížnost je důvodná, byť z jiných důvodů, než namítal stěžovatel.
K první stížní námitce Nejvyšší správní soud uvádí, že poplatková povinnost vzniká
podle §4 odst. 1 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“) již podáním kasační stížnosti. Splnění této
povinnosti tudíž není vázáno na výzvu soudu. Ustanovení §9 odst. 1 zákona o soudních
poplatcích nicméně stanoví, že nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním kasační stížnosti, soud
vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po marném uplynutí této lhůty soud
řízení zastaví. Podle §9 odst. 7 tohoto zákona, ve věcech správního soudnictví soud, který
usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku vydal, jej zruší, je-li poplatek zaplacen dříve,
než usnesení nabylo právní moci. Zákon o soudních poplatcích tedy zmírňuje možné negativní
důsledky nesplnění poplatkové povinnosti, když dává účastníku řízení možnost dodatečně
zaplatit soudní poplatek až na základě výzvy soudu ve lhůtě soudem stanovené, případně
i po jejím uplynutí, ovšem v každém případě ještě předtím, než usnesení o zastavení řízení
nabude právní moci.
Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 17. 4. 2008, č. j. 5 Afs 1/2007 - 172,
www.nssoud.cz, judikoval, že rozhodnutí soudu ve věci správního soudnictví nabývá právní moci
dnem, kdy bylo doručeno účastníkům (§54 odst. 5 a §55 odst. 5 s. ř. s.), a to uplynutím
posledního okamžiku tohoto dne. Podmínky ustanovení §9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích
tedy nebudou splněny, pokud účastník zaplatí soudní poplatek později, tj. po uplynutí dne, kdy
rozhodnutí krajského soudu nabylo právní moci. Nejvyšší správní soud v citovaném rozsudku
také konstatoval, že stanoví-li zákon, že soudní poplatek je nutno zaplatit dříve, než usnesení
o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku nabylo právní moci, nejde tu o stanovení
lhůty zákonné ani soudcovské. Nelze proto užít dobrodiní §40 odst. 4 s. ř. s. o tom, že lhůta
je zachována, bylo-li podání v poslední den lhůty zasláno soudu prostřednictvím držitele poštovní
licence. V takovém případě je okamžik zaplacení určen teprve znehodnocením (obliterací)
kolkové známky soudem, i kdyby podání obsahující kolkové známky bylo držiteli poštovní
licence předáno včas.
Ze soudního spisu je zřejmé, že kasační stížností napadené usnesení bylo stěžovateli řádně
doručeno prostřednictvím jeho právního zástupce dne 22. 5. 2009. Uplynutím posledního
okamžiku tohoto dne pak předmětné usnesení nabylo právní moci. K dodatečnému zaplacení
soudního poplatku za kasační stížnost však došlo teprve znehodnocením kolkových známek
odpovídající hodnoty, vylepených na kasační stížnosti, jež byla krajskému soudu doručena dne
8. 6. 2009, tj. po právní moci předmětného usnesení. Námitka stěžovatele tedy nemůže obstát.
V rámci posouzení druhé námitky stěžovatele Nejvyšší správní soud konstatuje,
že stěžovatel v kasační stížnosti uvádí toliko skutečnost, že byl pracovně v zahraničí (stěžovatel
pobyt v zahraniční časově blíže nespecifikoval) a že soudní poplatek zaplatil bezprostředně po té,
co se ze zahraničí vrátil. Zde Nejvyšší správní soud jen ve stručnosti připomíná, že zaplacení
soudního poplatku není úkonem, který by účastník řízení musel vykonat osobně. Naopak jde
o typický úkon, který za účastníka řízení může vykonat jeho zástupce (k tomu
srov. např. rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 7. 2005, č. j.
2 Afs 187/2004 - 69, publikovaný pod č. 726/2005 Sb. NSS, či rozsudek ze dne 17. 4. 2008, č. j.
5 Afs 1/2007 - 172, www.nssoud.cz). Stěžovatel dále ani netvrdí, že by existovala objektivní
překážka, pro kterou nemohl být soudní poplatek v době, kdy se údajně v zahraničí zdržoval,
zaplacen. Nezbývá tedy než konstatovat, že zahraniční pracovní pobyt stěžovatele nijak
nezpochybňuje zákonnost kasační stížností napadeného usnesení o zastavení řízení. Druhá
námitka stěžovatele je tudíž také nedůvodná.
Nad rámec stížních námitek se Nejvyšší správní soud dále zabýval tím, zda zde nejsou
další vady, k nimž by musel podle §109 odst. 3 s. ř. s. přihlížet z úřední povinnosti.
Jak již bylo řečeno, ze soudního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že žaloba stěžovatele
doručená Krajskému soudu v Českých Budějovicích dne 18. 4. 2008 směřovala vedle rozhodnutí
Finančního ředitelství v Českých Budějovicích ze dne 19. 2. 2008, č. j. 1023/08 - 1300, proti šesti
dalším rozhodnutím žalovaného. Krajský soud v Českých Budějovicích pak usnesením ze dne
8. 9. 2008, č. j. 10 Ca 70/2008 - 46, šest ze sedmi napadených rozhodnutí žalovaného vyloučil
dle §39 odst. 2 s. ř. s. k samostatnému projednání, aniž by jakkoli odůvodnil, proč nepovažuje
společné řízení za možné ani vhodné.
Nejvyšší správní soud ve své judikatuře konstantně uplatňuje názor, že soud může
vyloučit věc k samostatnému projednání jedině tehdy, pokud žalobce podal jedinou žalobu proti
takovým rozhodnutím, jejichž projednání ve společném řízení není možné nebo vhodné. Nejde-li
o takový případ (tj. je-li objektivní kumulace možná nebo dokonce vhodná), je soud povinen
respektovat dispoziční úkon žalobce; jinak porušuje nejen pravidla o vylučování věcí
k samostatnému projednání (§39 odst. 2 s. ř. s.), ale i dispoziční zásadu (na níž je správní
soudnictví postaveno), a v neposlední řadě i princip procesní ekonomie (náklady účastníků řízení
se v takovém případě mohou zcela zbytečně navýšit – například pokud by neúspěšný účastník
řízení hodlal napadnout rozhodnutí krajského soudu ohledně všech věcí kasační stížností, hrozí
mu tak jako v předmětné věci, že bude muset ze všech zaplatit soudní poplatek za kasační
stížnost) (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 2. 2006, č. j.
1 Afs 24/2005 - 70, publikovaný pod č. 888/2006 Sb. NSS a rozsudek ze dne 22. 2. 2006, č. j.
1 Afs 127/2005 - 105, www.nssoud.cz).
Podle judikatury Ústavního soudu, jak Nejvyšší správní soud dále podotýká, je taková
interpretace příslušných ustanovení zákona o soudních poplatcích, podle které je účastník řízení
povinen platit soudní poplatek za každé správní rozhodnutí, pokud jde o rozhodnutí, která jsou
skutkově a právně zcela identická, týkají se týchž účastníků a jsou vydána týž den, stejným
správním orgánem, nejen disproporční, ale také ústavně nekonformní (srov. nález Ústavního
soudu ze dne 16. 3. 2006, sp. zn. I. ÚS 664/03, nález ze dne 1. 11. 2007, sp. zn. II. ÚS 359/07
a nález ze dne 29. 1. 2008, sp. zn. Pl. ÚS 60/06).
Pro posouzení věci je tedy rozhodující, zda lze uvedených sedm rozhodnutí žalovaného
považovat ve světle judikatury Ústavního soudu za právně a skutkově identické věci. Pokud
by tomu tak bylo, byl by krajský soud oprávněn bez ohledu na to, že tyto věci vyloučil
k samostatnému projednání, vyměřit pouze jeden poplatek ve výši 2 000 Kč za žalobu proti
těmto rozhodnutím, a co je podstatné v nyní posuzované věci, také pouze jeden poplatek ve výši
3000 Kč za kasační stížnost v těchto věcech, přestože rozdělením věcí vytvořil situaci, kdy
stěžovatel, pokud nesouhlasil s jednotlivými rozhodnutími krajského soudu v rozdělených
věcech, byl nucen podat více kasačních stížností.
Zároveň je Nejvyššímu správnímu soudu z jeho úřední činnosti známo, že v jedné
z těchto vyloučených věcí stěžovatel soudní poplatek za kasační stížnost směřující proti rozsudku
Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 1. 2009, č. j. 10 Ca 185/2008 - 45, která
je Nejvyšším správním soudem vedena pod sp. zn. 5 Afs 36/2009, zaplatil. Pokud by se tedy
jednalo o skutkově a právně identické věci, stěžovateli by další poplatková povinnost nad rámec
takto uhrazené částky ve vztahu k dalším kasačním stížnostem v jednotlivých rozdělených věcech
nevznikla. V takovém případě by ovšem tedy ani krajský soud nebyl v nyní posuzované věci
oprávněn stěžovatele k uhrazení další částky soudního poplatku za kasační stížnost vyzývat
a pro nevyhovění této výzvě řízení o kasační stížnosti zastavit. Nyní přezkoumávané usnesení
Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. 5. 2009, č. j. 10 Ca 195/2008 - 66,
o zastavení řízení ovšem tuto pro věc rozhodnou otázku zcela opomíjí, takže z jeho odůvodnění
není patrné, zda se soud touto otázkou vůbec zabýval a k jakým závěrům případně dospěl.
Nejvyššímu správnímu soudu tedy nezbývá než konstatovat, že přezkoumávané usnesení
krajského soudu je v daném ohledu nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, řízení
před krajským soudem tak bylo zatíženo vadou, která sice nebyla stěžovatelem namítána, k níž
však Nejvyšší správní soud musí v souladu s §109 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §103 odst. 1
písm. d) s. ř. s. přihlédnout z úřední povinnosti.
Nejvyšší správní soud tudíž shledal kasační stížnost důvodnou a v souladu s §110 odst. 1
s. ř. s. usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. 5. 2009, č. j.
10 Ca 195/2008 - 66, zrušil. Věc se tak vrací krajskému soudu k dalšímu řízení, v němž již ovšem
nebude připadat do úvahy zastavení řízení pro nezaplacení poplatku, a to ani v případě, že krajský
soud dospěje k závěru, že se nejedná o skutkově a právně identické věci. Jak totiž vyplývá i z výše
uvedeného, stěžovatel soudní poplatek za kasační stížnost dodatečně uhradil (č. l. 69 soudního
spisu). Přesto se bude muset krajský soud otázkou, zda se jedná o skutkově a právně identické
věci, v souvislosti s vybraným poplatkem zabývat. Pokud totiž krajský soud dospěje k závěru,
že se jednalo o skutkově a právně identické věci, byl poplatek za kasační stížnost zaplacen
osobou, která k tomu nebyla povinna, a v souladu s ustanovením §10 odst. 1 věty první zákona
o soudních poplatcích by měl být krajským soudem vrácen. O vrácení zaplaceného soudního
poplatku by zde rozhodoval právě Krajský soud v Českých Budějovicích, jehož příslušnost v této
věci je dána ustanovením §3 odst. 4 zákona o soudních poplatcích, podle kterého ve věcech
poplatků za kasační stížnost rozhoduje krajský soud.
Zároveň krajský soud v dalším řízení dokončí úkony podle §108 s. ř. s. a následně
předloží kasační stížnost ze dne 23. 4. 2009, tj. první podanou kasační stížnost, k rozhodnutí
Nejvyššímu správnímu soudu.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3,
§120 s. ř. s.).
V Brně dne 30. října 2009
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu