ECLI:CZ:NSS:2009:NAO.9.2009:149
sp. zn. Nao 9/2009 - 149
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové,
a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: Z. V.,
zastoupeného Z. V., proti žalovaným: 1) Česká republika - Obvodní soud pro Prahu 4, se
sídlem 28. pluku 1533/29b, Praha 10, 2) Česká republika - Městský soud v Praze, se sídlem
Spálená 2, Praha 2, v řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem a proti nečinnosti
žalovaných, o námitce podjatosti uplatněné žalobcem,
takto:
Předsedkyně senátu Krajského soudu v Praze JUDr. Eva Havlová
není v y l o u č e n a z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Krajského soudu v Praze
pod sp. zn. 44 Ca 150/2008.
Odůvodnění:
Žalobce podal u Městského soudu v Praze žalobu na ochranu před nezákonnými zásahy
a na ochranu proti nečinnosti opakovaně doplňovanou a rozšiřovanou. Předmětem této žaloby
byla zejména otázka vyznačení doložky právní moci na usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4
ze dne 7. 6. 2007, č. j. 7 C 8/93 - 1798, dále postup a přípisy žalovaného ad 1) ve věci vedené
tímto soudem pod Spr 2297/2002 a postup a přípisy žalovaného ad 2) ve věci vedené
pod Spr 2239/2008. Dne 29. 9. 2008 se na základě výzvy městského soudu k odstranění
vad podání dostavili zástupkyně žalobce společně se žalobcem. Do protokolu zástupkyně
žalobce uvedla, že žalobce trvá na obsahu podání tak, jak je v nich uvedeno.
Městský soud navrhl z důvodu objektivní pochybnosti o nepodjatosti všech soudců
specializovaných senátů městského soudu přikázání věci jinému soudu. Tomuto návrhu Nejvyšší
správní soud vyhověl a usnesením ze dne 26. 11. 2008, č. j. Nad 31/2008 - 80 věc podle ust. §9
odst. 1 s. ř. s. přikázal Krajskému soudu v Praze. Dne 19. 1. 2009 vyzvala předsedkyně senátu
JUDr. Eva Havlová žalobce, aby sdělil, zda žádá, vzhledem k právní složitosti záležitosti
a nutnosti doplnit a upřesnit podání tak, aby splňovalo požadavky ust. §37 odst. 3 s. ř. s.,
aby mu byl ustanoven zástupcem advokát. Žalobce podáním ze dne 4. 2. 2009 vznesl námitku
podjatosti JUDr. Evy Havlové. Z poněkud nekonzistentního a zčásti nesrozumitelného podání
vyplynulo, že důvodem této námitky je nepřátelský poměr soudkyně k jeho zástupkyni Z. V.,
která je v „zásahu“ (takto označil žalobce přípis zaslaný mu soudem) ze dne 19. 1. 2009 podle
názoru žalobce ignorována. V podáních ze dne 9. 2., 11. 2. a 18. 2. 2009 mimo jiné uvedl, že
JUDr. Eva Havlová působí u „stranných organizačních složek jednoho a téhož zažalovaného
subjektu, tj. České republiky“ a upozornil na extrémně svévolné poučení ze dne 29. 9. 2008. Z
z obsahu podání je jednoznačně zřejmá vůle žalobce být i nadále v řízení o žalobě zastupován Z.
V.
Ve vyjádření k námitce podjatosti JUDr. Eva Havlová uvedla, že jí nejsou známy žádné
okolnosti, pro které by byla vyloučena z projednávání věci.
Podle ust. §8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci,
jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod
pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání
nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem
k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané
věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Podle odst. 5 citovaného ustanovení musí účastník
řízení vznášející námitku podjatosti tuto zdůvodnit a uvést konkrétní skutečnosti,
z nichž podjatost soudce dovozuje.
Podjatost soudce zasahuje do principu nezávislosti soudce, neboť nestrannost soudce
tento princip předpokládá. Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v ust. §8 s. ř. s.
představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci
s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv
a svobod). Tak, jak zákon tuto příslušnost stanovil, je zásadně dána a postup, kterým je věc
odnímána soudu příslušnému a přikázána jinému soudu, resp. soudci, je nutno chápat jako
postup výjimečný. Vzhledem k tomu lze vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené
věci jen výjimečně a ze skutečně závažných důvodů, které mu reálně brání rozhodnout v souladu
se zákonem nezaujatě a spravedlivě (srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
29. 4. 2003, č. j. Nao 19/2003 - 16).
V projednávané věci však žádný z těchto důvodů podjatosti zjištěn nebyl. Pokud žalobce
zpochybňuje nepodjatost a nezávislost předsedkyně senátu JUDr. Evy Havlové z důvodu
údajného nepřátelského poměru vůči jeho zástupkyni, pak tato skutečnost v žádném případě
ze spisu nevyplývá. Pokud by v dané fázi řízení před krajským soudem byl žalobce zastupován Z.
V., ani z případného procesního pochybení při doručování výzvy ze dne 19. 1. 2009, která byla
zaslána pouze žalobci, nelze dovozovat možnou existenci negativního vztahu ke Z. V. Z dalších
podání žalobce je zřejmé, že s obsahem výzvy byl seznámen, reagoval na ni zvoleným způsobem,
a tudíž postupem soudu při doručování nebyl na svých právech nijak zkrácen.
Nejvyšší správní soud k věci dále dodává, že předsedkyně senátu JUDr. Eva Havlová
vedena snahou o zajištění účelné a efektivní ochrany práv žalobce v soudním řízení nepochybila,
když jej upozornila na právní složitost věci a navrhla mu možnost ustanovení advokáta jako
bezplatného právního zástupce, neboť vzhledem k výsledku jednání ze dne 29. 9. 2008 a obsahu
dalších podání žalobce je zřejmé, že vady podání a důsledky těchto vad, na něž byla Z. V. i
žalobce upozorněni, nebyly odstraněny .
Žádnými dalšími konkrétními skutečnostmi, které by nasvědčovaly důvodům podjatosti
pro poměr JUDr. Evy Havlové k věci nebo k účastníkům řízení, námitka odůvodněna nebyla,
stejně tak z obsahu soudního spisu Nejvyšší správní soud žádné skutečnosti nasvědčující
podjatosti nezjistil. Okolnosti, ze kterých žalobce dovozuje podjatost, tak nelze bez přistoupení
dalších faktů považovat za skutečnosti, jež by svědčily o existenci zvláštního poměru JUDr. Evy
Havlové k žalobci, žalovaným či k věci samé, pro nějž by měl mít Nejvyšší správní soud
pochybnosti o její nepodjatosti. S ohledem na výše uvedené rozhodl Nejvyšší správní soud tak,
jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
Pokud jde o označení žalovaných, je v řízeních o ochraně proti nečinnosti správního
orgánu a o ochraně před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu
žalovaný určen tvrzením žalobce (§79 odst. 2, §83 s. ř. s.; k tomu srov. např. usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 4. 2003, č. j. Na 249/2003 - 9, publ. pod č. 19/2003 Sb.
NSS, či rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 11. 2004, č. j. 3 Ans 2/2004 - 60).
Proto Nejvyšší správní soud respektoval žalobcem mnohokrát zdůrazňované označení
žalovaných „Česká republika – Obvodní soud pro Prahu 4“ a „Česká republika – Městský soud
v Praze“.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 11. června 2009
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu