ECLI:CZ:NSS:2010:1.ANS.6.2010:59
sp. zn. 1 Ans 6/2010 - 59
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy a soudců
JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobkyně: A. H., proti žalovanému:
Městský úřad Jičín, se sídlem Žižkovo náměstí 18, Jičín, o žalobě na ochranu proti nečinnosti
žalovaného, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Hradci
Králové ze dne 8. 3. 2010, čj. 30 Ca 111/2009 - 32,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci
[1] Žalobkyně se žalobou doručenou dne 26. 8. 2009 Krajskému úřadu Královéhradeckého
kraje, který ji dne 22. 9. 2009 doručil Krajskému soudu v Hradci Králové, domáhala mimo
jiné ochrany před nečinností správního orgánu. Navrhla, aby „bylo správnímu orgánu
přikázáno/uloženo ve stanovené lhůtě řádně a úplně rozhodnout o všech jeho v souvislosti s domem č. p. 192
v Sobotce dosud učiněných a řádně nevyřízených podáních, které byly a jsou přek ážkou shora uvedenému postupu
a rozhodnutí prvostupňového i odvolacího správního orgánu s tím, že si vyhrazuje toto své podání dále rozvést,
upřesnit a doplnit vč. návrhu důkazů po umožnění seznámení se s úplným obsahem spisu, který tvořil podklad
vydaného rozhodnutí.“
[2] Na základě výzvy krajského soudu žalobkyně podáním ze dne 6. 11. 2009 upřesnila,
že se domáhá toho, aby „soud na základě skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí k důvodnému
návrhu žalobkyně rozsudkem dle ust. §81 odst. 2 s. ř. s. uloží správnímu orgánu I. stupně, kterým je Městský
úřad Jičín, oddělení státní památkové péče podle ust. §14 odst. 1 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové
péči, v platném znění, k celkové opravě všech částí domu č. p. 192, ulice Turnovská, Sobotka, pozemek
parc. č. st. 62, k. ú. Sobotka, povinnost neprodleně vydat toto závazné s tanovisko, neboť mu v tom od počátku
nesporně nic nebránilo a nebrání, navíc zákonem k tomu mu stanovená lhůta již dávno prošla a ze strany obou
správních orgánů jde jen o další ničím neodůvodnitelné obstrukce s tím, že jak dobře vědí již opakovaně nastaly
a dále hrozí v[z]nik neodčinitelných a i tragických následků, ale i materiálních škod a nemateriálních újem.“
[3] Následně žalobkyně požádala o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce
z řad advokátů. V potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech uvedla,
že její příjmy ze samostatné výdělečné činnosti za rok 2008 činily 165 600 Kč, což doložila kopií
daňového přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2008. Stěžovatelka
v dané době ještě nepodala daňové přiznání za zdaňovací období roku 2009. Dávky
nemocenského pojištění pobírala žalobkyně v období od 19. 1. 2009 do 22. 3. 2009 a činily
celkem 4884 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že nemá žádný majetek vyšší hodnoty, který by mohl být
nyní zpeněžen a použit k zaplacení soudního poplatku, neboť veškerý majetek vyšší hodnoty
včetně účtů je obstaven nezákonně nařízenými a prováděnými exekucemi. Tyto exekuce brání
žalobkyni v nakládání s majetkem, nejedná se o disponibilní příjmy. Za služby spojené s bydlením
včetně nájemného platí žalobkyně 12 388 Kč měsíčně, což doložila kopií dokladu SIPO za měsíc
únor 2010. Žalobkyně dále uvedla, že u ní i jejích blízkých dlouhodobě přetrvává nepříznivý
zdravotní stav. Vykázaný skutečný příjem nepokrývá ani nejnutně jší reálné výdaje žalobkyně,
za služby spojené s bydlením zaplatí v roce 2010 nejméně 148 656 Kč.
[4] Krajský soud žádost žalobkyně o osvobození od soudních poplatků a ustanovení
zástupce z řad advokátů v záhlaví uvedeným rozhodnutím zamítl. Vyšel ze zjištění, že měsíční
příjem žalobkyně činil v roce 2008 částku ve výši 13 800 Kč. Životní minimum je dle §2 zákona
č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, 3126 Kč. Z toho je patrné, že příjmy
žalobkyně výrazně převyšují životní minimum. Krajskému soudu je z jeho úřední činnosti (soudní
spisy sp. zn. 30 Ca 95/2008, 30 Ca 96/2008 a 30 Ca 187/2008) známo, že žalobkyně vlastní
rozsáhlý nemovitý majetek, o němž se však v potvrzení nezmínila. V katastrálním území Sobotka
se jedná o dvě budovy bez čísla popisného, stavební parcely č. 838 a 839, pozemkové parcely
č. 622/2, 622/40, 622/41 (to vše ve spoluvlastnictví, podíl žalobkyně činí 1/2), dále o rodinné
domy č. p. 192 a 194 se stavebními parcelami č. 59 a 62 a pozemkovou parcelou č. 13
(to vše ve výlučném vlastnictví) a v neposlední řadě o budovu č. p. 395, stavební parcelu č. 505
a pozemkovou parcelu č. 1508/5 (to vše ve spoluvlastnictví, podíl žalobkyně je 102/840).
V katastrálním území Rokytnice nad Jizerou je žalobkyně spoluvlastnicí (podíl 1/3) sedmi budov
bez čísla popisného a stavebních parcel č. 1067, 1068, 1069, 1070, 1071, 1072 a 1073.
V katastrálním území Mladá Boleslav je výlučnou vlastnicí se dmi budov bez čísla popisného
a stavebních parcel č. 127/1, 127/3, 127/4, 127/5, 128/2, 128/3, 128/4, 129/2 a 129/3.
[5] Krajský soud porovnal na jedné straně příjmy žalobkyně a její majetkové poměry včetně
uvedených výdajů a na druhé straně výši soudního poplatku. Dospěl k závěru, že příjmy
žalobkyně a její majetkové poměry jí nebrání v uplatnění práva na soudní ochranu. Žalobkyně
nedoložila, že by neměla dostatek finančních prostředků, aby nemohla uhradit soudní poplatek
ve výši 1000 Kč. Exekuční postižení nemovitostí, které jsou ve výlučném vlastnictví či podílovém
spoluvlastnictví žalobkyně, sice omezuje její dispoziční oprávnění k tomuto majetku, bez dalšího
však nemá pro posuzování jejích celkových majetkových poměrů význam. Zdravotní potíže
žalobkyně nikterak nespecifikovala, ale jelikož čerpala v letech 2005 - 2009 dávky nemocenského
pojištění jen po krátkou dobu, nemá tento aspekt významnější vliv na osobní poměry žalobkyně.
Právně irelevantní jsou případné výdaje žalobkyně vynakládané v souvislosti s jinými soudními
řízeními. Na závěr krajský soud dodal, že správnost jeho závěrů byla v minulosti opakovaně
potvrzena rozhodnutími Nejvyššího správního soudu (např. rozsudky ze dne 26. 8. 2009,
čj. 1 Ans 7/2009 - 75 a sp. zn. 1 As 68/2009). V případech již posouzených Nejvyšším správním
soudem navíc byl poměr mezi příjmy a výdaji pro stěžovatelku ještě nepříznivější než nyní.
II.
Stručné shrnutí argumentů obsažených v kasační stížnosti
[6] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) podala proti usnesení soudu kasační stížnost
z důvodů dle §103 odst. 1 písm. a), b), c), d) a e) s. ř. s. Uvedla v ní, že v odůvodnění rozhodnutí
soudu jsou hrubě a účelově zkresleny i ty nejzákladnější rozhodné skutečnosti, čímž je potvrzena
důvodnost opakovaně vznášených námitek podjatosti soudců Krajského soudu v Hradci Králové
a jejich vyloučení z projednávání věcí stěžovatelky, stejně jako jejích blízkých. Dále tuto tezi
rozvíjí v tom směru, že je pro ni nemožné a ponižující domáhat se zajištění spravedlivé ochrany
práv a oprávněných zájmů u krajského soudu, čímž je znevážena i výchova k zachovávání
zákonů, čestnému plnění povinností a úctě k právům jiných osob. Je zřejmé, že žalobkyně soudu
řádně prokázala splnění podmínek pro osvobození od soudních poplatků i ustanovení zástupce,
a proto znovu žádá o jejich důvodné přiznání a znovu důvodně namítá podjatost soudců
krajského soudu, tedy i dr. Rutsche. Navrhuje jejich vyloučení z projednávání dané věci
a přikázání věci jinému krajskému soudu. Navíc napadené usnesení dosud nebylo žalobkyni řádně
a účinně doručeno pro vady na straně doručujícího orgánu. Stěžovatelka v této souvislosti
navrhuje provedení důkazu obálkou podací číslo R1288 podanou k přepravě dne 9. 3. 2010.
Proto navrhuje, aby bylo neprodleně rozhodnuto, že doručení usnesení na č. l. 32 spisu
je neúčinné.
[7] Vyjádření žalovaného ke kasační stížnosti nebylo vyžádáno, neboť se jedná o věc týkající
se výlučně a osobně stěžovatelky.
III.
Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[8] Kasační stížnost není důvodná.
[9] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil účinnost doručení napadeného usnesení
stěžovatelce, s čímž souvisí otázka včasnosti kasační stížnosti [III.A.]. Následně se zabýval vadou
řízení před krajským soudem a jejím vlivem na zá konnost rozhodnutí [důvod dle §103 odst. 1
písm. d) s. ř. s., III.B.], poté námitkou zmatečnosti řízení před krajským soudem [důvod
dle §103 odst. 1 písm. c) s. ř. s., III.C.] a posléze posouzením podmínek pro přiznání
osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů krajským soudem [důvod
dle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., III.D.].
III.A.
Účinnost doručení napadeného rozhodnutí stěžovatelce
[10] Otázkou neúčinnosti doručení rozhodnutí se Nejvyšší správní soud zabýval ve vztahu
ke stěžovatelce již v rozsudku ze dne 5. 5. 2010, čj. 1 As 24/2010 - 193 (všechna
zde cit. rozhodnutí NSS jsou přístupná na www.nssoud.cz). Nezbývá než zopakovat,
že „[p]ro doručování písemností v soudním řízením před správními soudy obecně platí, že soud doručuje písemnosti
primárně do datové schránky; není-li možné doručit písemnost tímto způsobem, doručuje ji soudním doručovatelem,
prostřednictvím držitele poštovní licence, popřípadě zvláštní poštovní licence nebo prostřednictvím veřejné datové sítě.
Ukáže-li se toho potřeba, může soud požádat o doručení i jiný státní orgán (§42 odst. 1 s. ř. s.). Pro způsob
doručování se obdobně užijí předpisy platné pro doručování v občanském soudním řízení, nestanoví-li soudní řád
správní jinak (§42 odst. 5 s. ř. s.).“ Dle §49 odst. 1 o. s. ř. se do vlastních rukou doručují zásilky,
u nichž tak stanoví zákon (např. rozsudek) nebo nařídí-li tak soud. „Při doručování písemností určených
do vlastních rukou se postupuje podle §49 o. s. ř. Nezastihne-li doručující orgán adresáta písemnosti, písemnost
uloží a adresátu zanechá vhodným způsobem písemnou výzvu, aby si písemnost vyzvedl. Nevyzvedne -li si adresát
písemnost ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla připravena k vyzvednutí, považuje se písemnost posledním dnem
této lhůty za doručenou, i když se adresát o uložení nedozvěděl. Doručující orgán po marném uplynutí této lhůty
vhodí písemnost do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky, ledaže soud i bez návrhu vyloučí vhození
písemnosti do schránky. Z uvedené právní úpravy doručování písemností určených do vlastních rukou plyne,
že není-li adresát písemnosti zastižen, je písemnost uložena a adresátu písemnosti je zanechána výzva k jejímu
vyzvednutí. Pokud si v zákonem stanovené desetidenní lhůtě uvedenou písemnost nevyzvedne, nastává fikce
doručení posledním dnem této lhůty.“
[11] V posuzovaném případě nebyla datová schránka stěžovatelky nalezena (viz úřední
záznam ze dne 8. 3. 2010 na č. l. 36), proto bylo napadené usnesení stěžovatelce doručováno
do vlastních rukou prostřednictvím provozovatele poštovních služeb. Z doručenky založené
na č. l. 35 soudního spisu je zřejmé, že stěžovatelka nebyla v době doručování zastižena na adrese
svého trvalého bydliště, proto byla písemnost uložena v provozovně provozovatele poštovních
služeb a připravena k vyzvednutí dne 10. 3. 2010 a stěžovatelce byla zanechána výzva
k vyzvednutí zásilky. Stěžovatelka si předmětnou písemnost v úložní době nevyzvedla, proto byla
vložena do domovní schránky dne 23. 3. 2010. Je nesporné, že zásilka byla uložena
dne 10. 3. 2010. Desetidenní lhůta pro vyzvednutí písemnosti uběhla v pondělí 22. 3. 2010.
Následujícího dne byla písemnost stěžovatelce vhozena do domovní schránky. Z výše popsaného
skutkového stavu vyplývá, že napadené usnesení bylo stěžovatelce doručeno fikcí v pondělí
22. 3. 2010. Námitka nesprávného, resp. neúčinného, doručení proto není důvodná,
neboť stěžovatelka neuvedla žádnou konkrétní skutečnost předpokládanou v §50d o. s. ř.,
jež by účinnost doručení napadeného usnesení zpochybnila.
[12] Kasační stížnost podala stěžovatelka faxem dne 6. 4. 2010, v zákonem stanovené lhůtě
ji doplnila písemným podáním (k poštovní přepravě podáno dne 6. 4. 2010, krajskému soudu
doručeno dne 8. 4. 2010). Stěžovatelka tedy podala kasační stížnost v poslední den dvoutýdenní
lhůty dle §106 odst. 2 s. ř. s. Kasační stížnost byla podána včas, tj. není ani předčasná,
ani opožděná, důvod pro odmítnutí kasační stížnosti dle §46 odst. 1 písm. b) ve spojení
s §120 s. ř. s. není naplněn.
[13] Z textu kasační stížnosti vyplývá, že stěžovatelka písemnost fakticky obdržela,
zná dokonce podací číslo a datum podání zásilky, které nelze běžně zjistit jinak než právě
z obálky. Stěžovatelka se seznámila s obsahem zásilky (usnesením krajského soudu), podala
proti němu perfektní a včasnou kasační stížnost. Nejvyššímu správnímu soudu tedy není zřejmé,
v čem by mělo spočívat stěžovatelkou tvrzené zkrácení na jejích právech.
III.B.
Vada řízení před krajským soudem a její vliv na zákonnost rozhodnutí
[14] Nejvyšší správní soud se dále zabýval otázkou, zda krajský soud nezatížil své řízení vadou,
která by mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí. K takové vadě by byl totiž povinen
přihlédnout i bez námitky (§109 odst. 3 s. ř. s. ).
[15] V případě žaloby na ochranu proti nečinnosti správního orgánu je žalovaným správní
orgán, který podle žalobního tvrzení má povinnost vydat rozhodnutí nebo osvědčení (§79
odst. 2 s. ř. s.). Pasivní legitimace je tedy určena tvrzením žalobce v žalobě (usnesení NSS
ze dne 8. 4. 2003, čj. Na 249/2003 - 9, též rozsudek NSS ze dne 25. 1. 2008,
čj. 2 Ans 7/2007 - 75).
[16] Stěžovatelka v žalobě neoznačila za žalovaného žádný správní orgán, pouze jako adresáta
tohoto podání, které bylo současně podnětem k přezkumnému řízení, návrhem na obnovu
správního řízení a podnětem k ochraně před nečinností správního orgánu dle §80 správního
řádu, uvedla Krajský úřad Královéhradeckého kraje. V tomto podání stěžovatelka napadá postup
Městského úřadu Jičín i Krajského úřadu Královéhradeckého kraje, aniž by však jasným
a nezaměnitelným způsobem označila, komu má soud v řízení o žalobě na ochranu
proti nečinnosti uložit povinnost vydat rozhodnutí či osvědčení.
[17] V podání ze dne 6. 11. 2009, které se týká jak řízení o ž alobě proti rozhodnutí, tak řízení
o žalobě na ochranu proti nečinnosti, stěžovatelka také výslovně neoznačila žalovaný správní
orgán. Nicméně na konci podání jasně uvedla, že se domáhá toho, aby soud uložil správnímu
orgánu I. stupně, kterým je Městský úřad Jičín, aby neprodleně vydal závazné stanovisko
(viz citace uvedená v bodě [2] shora). Z toho vyplývá, že stěžovatelka na základě svého tvrzení
určila žalovaným správním orgánem Městský úřad Jičín. Nejvyšší správní soud proto uvedl
v záhlaví tohoto rozhodnutí na straně žalovaného Městský úřad Jičín, s nímž je třeba dále jednat
jako s žalovaným.
[18] Krajský soud nicméně jednal na straně žalovaného s Krajským úřadem
Královéhradeckého kraje. Zaslal mu žalobu k vyjádření, výzvu k předložení správního spisu
a výzvu dle §51 s. ř. s. Poté mu doručil i usnesení, které je předmětem tohoto řízení o kasační
stížnosti, a rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o námitce podjatosti. Tím, že krajský soud
jednal na straně žalovaného s jiným správním orgánem, než kterému měla být dle tvrzení
stěžovatelky uložena povinnost vydat rozhodnutí, zatížil své řízení vadou (viz rozsudek NSS
ze dne 19. 10. 2004, čj. 3 Ads 11/2004 - 84, publ. pod č. 459/2005 Sb. NSS) .
[19] Důvodem pro zrušení rozhodnutí krajského soudu může být jen taková vada řízení,
která mohla mít za následek vydání nezákonného rozhodnutí. Nejvyšší správní soud proto musel
dále uvážit, zda skutečnost, že krajský soud nesprávně jednal jako s žalovaným s jiným správním
orgánem, mohla mít vliv na zákonnost rozhodnutí o žádosti o osvobození od soudních poplatků
a ustanovení zástupce z řad advokátů. A dospěl k závěru, že tomu tak není.
[20] Je třeba zdůraznit, že krajský soud v dané věci dosud nevydal žádné procesní, či dokonce
meritorní rozhodnutí, které by se jakkoliv dotýkalo práv a povinností žalovaného. Prozatím
rozhodl pouze o žádosti stěžovatelky o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce
z řad advokátů (na rozdíl od věci, k níž se vztahuje rozsudek NSS čj. 3 Ads 11/2004 - 84,
cit. v bodě [18] shora, v níž soud rozhodl o odmítnutí žaloby a tím bylo ukončeno řízení ve věci
samé). Rozhodování o této žádosti se týká výlučně a osobně stěžovatelky. V rámci posuzování
žádosti se zohledňuje pouze to, zda má žadatel dost atečné prostředky a zda se nejedná o návrh,
který zjevně nemůže být úspěšný (§36 odst. 3 s. ř. s.). V případě žádosti o ustanovení zástupce
z řad advokátů se navíc dále zkoumá, zda je právní zastoupení nezbytné k ochraně práv žadatele
(§35 odst. 8 s. ř. s.). Obě žádosti se posuzují zejména na podkladě potvrzení o osobních,
majetkových a výdělkových příjmech a listinných důkazů, s nimiž není třeba seznamovat ostatní
účastníky řízení. Otázka, zda návrh zjevně nemůže být úspěšný, se hodnotí zpravidla s ohledem
na obsah žaloby.
[21] V nyní posuzovaném případě krajský soud nekomunikoval se žalovaným ve věci žádosti
stěžovatelky o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů, ostatně
k tomu nebyl ani žádný důvod. Krajský soud totiž rozhodl výlučně o právech stěžovatelky. Pouhá
skutečnost, že krajský soud uvedl v záhlaví rozhodnutí jako žalovaného Krajský úřad
Královéhradeckého kraje, nemůže mít žádný vliv na zákonnost jeho rozhodnutí. Rozhodnutí
soudu bylo řádně doručeno stěžovatelce (viz část III.A.). Z pohledu včasnosti kasační stížnosti
je nerozhodné, že vedle toho bylo rozhodnutí doručeno Krajskému úřadu Královéhradeckého
kraje, ačkoliv žalovaným ve skutečnosti byl Městský úřad Jičín. Dle §55 odst. 3 s. ř. s. se usnesení
doručuje jen tomu, komu se jím ukládá povinnost nebo je-li to nutné pro vedení řízení.
Touto osobou byla v daném případě jen stěžovatelka, nikoliv i žalovaný.
[22] Nejvyšší správní soud uzavírá, že krajský soud zatížil své řízení vadou, je stliže namísto
Městského úřadu Jičín jednal s Krajským úřadem Královéhradeckého kraje jako žalovaným.
Tato vada však nemohla mít žádný vliv na zákonnost rozhodnutí o žádosti o osvobození
od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů. Tato vada proto nemohla být
důvodem pro zrušení usnesení krajského soudu (§109 odst. 3 s. ř. s.). Krajský soud v dalším
řízení bude jednat s Městským úřadem Jičín jako žalovaným a vadu, kterou byla zatížena
dosavadní část řízení, odstraní tím, že veškeré úkony ve věci samé, které soud směřoval
vůči Krajskému úřadu Královéhradeckého kraje, učiní znovu vůči Městskému úřadu Jičín.
III.C.
Zmatečnost řízení před krajským soudem
[23] Stěžovatelka namítla, že v dané věci rozhodl soudce vyloučený pro podjatost.
[24] Podle §8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem
na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.
Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo
v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce
v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Ústavní soud v nálezu
sp. zn. I. ÚS 370/04 ze dne 27. 10. 2004 (N 159/35 SbNU 181) uvedl, že nestrannost soudce
je především subjektivní kategorií, vyjadřující vnitřní psychický vztah soudce k projednávané věci
v širším smyslu (zahrnuje vztah k předmětu řízení, účastníkům řízení, jeji ch právním zástupcům).
Kategorii nestrannosti je však třeba vnímat šíře ji, tedy i v rovině objektivní. Za objektivní
ovšem nelze považovat to, jak se nestrannost soudce pouze subjektivně jeví vnějšímu
pozorovateli (účastníku řízení), nýbrž to, zda reálně n eexistují okolnosti,
které by mohly objektivně vést k legitimním pochybnostem o tom, že soudce má k věci určitý,
nikoliv nezaujatý vztah. Subjektivní hledisko účastníků řízení o podjatosti může být podnětem
k jejímu zkoumání; rozhodování o této otázce se v šak musí dít výlučně na základě hlediska
objektivního (viz též např. usnesení NSS ze dne 18. 12. 2009, čj. Nao 82/2009 - 157).
[25] Stěžovatelka založila námitku podjatosti soudců Krajského soudu v Hradci Králové,
zejména pak předsedy senátu JUDr. Rutsche, na tom, že rozhodnutí o žádosti o osvobození
od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů je pro ni nepříznivé, nazákonné.
Dle §8 odst. 1 věty třetí s. ř. s. však nejsou důvodem pro vyloučení soudců okolnosti spočívající
v jejich postupu v řízení o projednávané věci nebo v jejich rozhodování v jiných věcech. Výtky
stěžovatelky napadající zákonnost rozhodnutí krajského soudu, stejně jako jeho postup v řízení
mohou být důvodem kasační stížnosti dle §103 odst. 1 písm. a), resp. d) s. ř. s. Stěžovatelka
ostatně tuto námitku v hrubých obrysech uplatnila a soud se jí zabýval v další části
rozsudku (III.D.).
[26] Dále je třeba dodat, že o námitce podjatosti vznesené žalobkyní v kasační stížnosti
a upřesněné v podání ze dne 7. 5. 2010 rozhodl Nejvyšší správní soud usnesením
ze dne 17. 6. 2010, čj. Nao 39/2010 - 48. Dospěl v něm k závěru, že soudci Krajského soudu
v Hradci Králové JUDr. Jan Rutsch, JUDr. Pavel Kumprecht a Mgr. Helena Konečná nejsou
vyloučeni z projednávání věci vedené pod sp. zn. 30 Ca 121/2009.
[27] Lze tak uzavřít, že kasační stížností napadené rozhodnutí nevydal vyloučený soudce,
řízení před krajským soudem nebylo zmatečné. Tato námitka je nedůvodná.
III.D.
Splnění podmínek pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce
[28] Stěžovatelka dále uplatnila povšechnou námitku, že řádně prokázala splnění podmínek
pro osvobození od soudních poplatků. Rozšířený senát NSS v rozsudku ze dne 24. 8. 2010,
čj. 4 As 3/2008 - 78, uvedl, že „míra precizace žalobních bodů do značné míry určuje i to, jaké právní
ochrany se žalobci u soudu dostane. Čím je žalobní bod - byť i vyhovující - obecnější, tím obecněji k němu může
správní soud přistoupit a posuzovat jej. Není naprosto na místě, aby soud za žalobce spekulativně domýšlel další
argumenty či vybíral z r eality skutečnosti, které žalobu podporují. Takovým postupem by přestal být nestranným
rozhodčím sporu, ale přebíral by funkci žalobcova advokáta.“ Tyto závěry se vztahují i na důvody kasační
stížnosti (kasační námitky) a míru podrobnosti přezkumu napadeného rozhodnutí Nejvyšším
správním soudem.
[29] Jelikož je námitka stěžovatelky zcela obecná, není z ní zřejmé, které konkrétní úvahy
krajského soudu jsou dle jejího názoru v rozporu se zákonem či předloženými listinnými důkazy,
mohl se jí Nejvyšší správní soud zabývat taktéž pouze ve zcela obecné rovině.
[30] Dle §36 odst. 3 s. ř. s. účastník, který doloží, že nemá dos tatečné prostředky, může být
na vlastní žádost usnesením předsedy senátu osvobozen od soudních poplatků. Dospěje-li
však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost zamítne.
[31] Nejvyšší správní soud je toho názoru, že krajský soud se pečlivě zabýval výdělkovými,
majetkovými i osobními poměry stěžovatelky. Krajský soud zohled nil příjmy stěžovatelky,
přitom vycházel z jí uvedených údajů doložených daňovým přiznáním, do úvahy vzal i její výdaje
spojené s bydlením, to vše poměřil výší životního minima upraveného zákonem č. 110/2006 Sb.,
o životním a existenčním minimu, a výší soudního poplatku (1000 Kč). Přihlédl rovněž
ke zdravotním potížím stěžovatelky a řádně odůvodnil, proč tyto obtíže nemají významný vliv
na poměry stěžovatelky.
[32] Krajský soud dále poukázal, že stěžovatelka v potv rzení o osobních, výdělkových
a majetkových poměrech neuvedla, že je výlučnou vlastnicí či podílovou s poluvlastnicí několika
nemovitostí v katastrálních územích Sobotka, Rokytnice nad Jizerou (přesněji Horní Rokytnice
nad Jizerou) a Mladá Boleslav. Krajský soud se rovněž vypořádal s tím, že stěžovatelka není
oprávněna s nemovitostmi disponovat, jelikož jsou v důsledku exekuce obstavené.
V této souvislosti lze odkázat na závěry vyřčené v rozsudku NSS ze dne 26. 8. 2009,
čj. 1 As 39/2009 - 88 (publ. pod č. 1962/2010 Sb. NSS), dle nichž nevěrohodnost či neúplnost
tvrzení stěžovatelky ohledně existence předpokladů pro osvobození od soudních poplatků
vylučuje, aby bylo žádosti vyhověno.
[33] Nejvyšší správní soud je toho názoru, že se krajský soud důkladně zabýval všemi
tvrzeními stěžovatelky relevantními z pohledu přiznání osvobození od soudních poplatků,
své závěry dostatečně odůvodnil. Porovnáním výše průměrného měsíčního příjmu stěžovatelky
s částkou životního minima, lze dospět k závěru, že náklady, je ž by stěžovatelka vynaložila
na zaplacení soudního poplatku, by ji nezatížily takovým způsobem, že by ve svém důsledku
znamenaly odepření možnosti dovolat se svého práva u soudu. Konečně je třeba
poukázat na rozsudky ze dne 26. 8. 2009, čj. 1 As 65/2009 - 81 a čj. 1 As 68/2009 - 123,
v nichž se Nejvyšší správní soud zabýval splněním podmínek pro osvobození od soudních
poplatků na straně stěžovatelky a dospěl k závěru, že tyto podmínky nejsou naplněny.
V těchto rozhodnutích navíc soud vycházel z nižších příjmů, než jaké stěžovatelka uvedla
a doložila v nyní posuzovaném případě.
[34] Jelikož je splnění podmínek pro osvobození od soudních poplatků podmínkou
ustanovení zástupce z řad advokátů, krajský soud zcela v souladu se zákonem zamítl i tento návrh
(shodně rozsudek NSS ze dne 13. 9. 2007, čj. 9 As 43/2007 - 77).
[35] Tato námitka je rovněž nedůvodná.
IV.
Závěr a náklady řízení
[36] Nejvyšší správní soud na závěr podotýká, že vzhledem ke specifické povaze napadeného
usnesení netrval na zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost ani na zastoupení
stěžovatelky advokátem (viz k tomu detailně rozsudek NSS ze dne 24. 10. 2007,
čj. 1 Afs 65/2007 - 37).
[37] Nejvyšší správní soud s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru, že kasační stížnost
není důvodná, a proto ji dle §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl. Soud přitom neshledal žádnou vadu,
k níž by byl povinen přihlédnout i bez návrhu (§109 odst. 3 s. ř. s.).
[38] O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud na základě §60 odst. 1
ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatelka nebyla v řízení o kasační stížnosti úspěšná, a proto nemá
právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, který byl v tomto řízení úspěšný, žádné náklady
nevznikly, a proto mu soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 10. listopadu 2010
JUDr. Josef Baxa
předseda senátu