ECLI:CZ:NSS:2010:1.AS.81.2010:185
sp. zn. 1 As 81/2010 - 185
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy a soudců
JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobkyně: PhDr. H. P.,
proti žalovanému: Ministerstvo spravedlnosti, se sídlem Vyšehradská 16, Praha 2 – Nové
Město, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 8. 2008, čj. 338/08-SOSV-OSV, v řízení
o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. 7. 2010,
čj. 44 Ca 136/2009 - 163,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci
[1] Žalobkyně požádala dne 27. 6. 2008 Městský soud v Praze o poskytnutí informací
v souladu se zákonem č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Městský soud ji dne
14. 7. 2008 vyzval, aby svoji žádost upřesnila. Jelikož je žalobkyně toho názoru, že výzvu
k upřesnění žádosti nelze učinit po uplynutí sedmidenní lhůty, podala proti postupu městského
soudu stížnost dle §16a zákona o svobodném přístupu k informacím. Žalovaný ji však v záhlaví
uvedeným rozhodnutím zamítl a potvrdil postup městského soudu.
[2] Žalobkyně podala proti rozhodnutí žalovaného žalobu k Městskému soudu v Praze,
současně požádala o osvobození od soudních poplatků. V potvrzení o osobních, majetkových
a výdělkových poměrech uvedla, že nemá žádné příjmy z pracovní činnosti ani podnikání. Pobírá
pouze dávky státní sociální podpory, tj. přídavek na dítě ve výši 500 Kč měsíčně, rodičovský
příspěvek ve výši 3800 Kč měsíčně a sociální příplatek ve výši 412 Kč měsíčně, a dávky pomoci
v hmotné nouzi (příspěvek na živobytí ve výši 835 Kč měsíčně). Jediným majetkem větší ceny je
osobní automobil Škoda Octavia, který vlastní žalobkyně ve společném jmění manželů a s nímž
nakládá výlučně bývalý manžel. Žalobkyně má dvě nezletilé děti, které s ní nežijí ve společné
domácnosti, soudem jí na ně bylo sta noveno výživné ve výši celkem 4100 Kč. Třetí nezletilé dítě
žije s žalobkyní ve společné domácnosti. Dluhy žalobkyně vůči 8 různým věřitelům činí
247 948,50 Kč a dále nebylo dosud pravomocně rozhodnuto o závazcích v celkové výši
323 817,29 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že jejím jediným příjmem jsou sociální dávky,
které nepokryjí ani obligatorní náklady, nevlastní žádný majetek, který by mohla zpeněžit.
[3] Městský soud žádost o osvobození od soudních poplatků usnesením ze dne 9. 6. 2009,
čj. 7 Ca 216/2008 - 54, zamítl. Nejvyšší správní soud toto usnesení zrušil rozsudkem ze dne
10. 2. 2010, čj. 1 As 100/2009 - 129, a věc vrátil k dalšímu řízení Krajskému soudu v Praze,
jemuž byla v mezidobí tato věc přikázána dle §9 s. ř. s. usnesením NSS ze dne 5. 11. 2009,
čj. Nad 21/2009 - 114.
[4] Krajský soud v Praze rozhodl znovu o žádosti žalobkyně o osvobození od soudních
poplatků usnesením, které je blíže označeno v záhlaví tohoto rozsudku, tak, že ji zamítl.
V odůvodnění rozhodnutí uvedl, že předpokladem pro přiznání osvobození od soudních
poplatků je, aby žadatel hodnověrně doložil, že nemá dostatečné prostředky. K tomu slouží
tzv. potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech (vzor č. 060 o. s. ř.).
Pokud soud z vyplněného potvrzení nabude pochybnosti o jeho úplnosti a správnosti, zpravidla
žádost bez dalšího zamítne. Není totiž povinností soudu vyzývat žadatele k opravě či doplnění
skutečností uvedených v daném potvrzení. Celkový příjem žalobkyně činí dle jejího tvrzení
5547 Kč. Pokud plní soudem stanovenou vyživovací povinnost vůči svým dětem, které s ní nežijí
ve společné domácnosti, ve výši 4100 Kč, zůstává žalobkyni a jejímu nejmladšímu synovi
pouhých 1447 Kč. Krajský soud je toho názoru, že z této částky nelze hradit ani ty nejzá kladnější
životní náklady pro dvě osoby, z čehož dovozuje, že v předloženém potvrzení nemohou být
uvedeny všechny příjmy žalobkyně. Soud uzavřel, že potvrzení neposkytuje dostatečný přehled
o majetkové situaci žalobkyně a jako celek jej považuje za n evěrohodné. S tímto závěrem pak
nelze spojit jiný následek než zamít nutí žádosti o osvobození od soudních poplatků.
Po účastnících řízení je třeba požadovat, aby pokud hodlají vést soudní spory, byli maximálně
aktivní ve vztahu k možnosti opatřit si potřebné finanční prostředky. Jestliže ale žalobkyně
odmítla dědictví, aniž bylo ještě jasné, co bude jeho předmětem, nelze než uzavřít, že této
povinnosti nedostála, resp. jednala přímo v rozporu s ní. Obecně krajský soud poznamenal,
že žadatel o osvobození od soudních poplatků by měl v potvrzení o osobních, majetkových
a výdělkových poměrech (v bodě X.) uvést, že je účastníkem dědického řízení. Jedná se totiž
z hlediska rozhodování o žádosti o osvobození od soudních poplatků o významnou skutečnost.
Žalobkyně přitom byla právě v této situaci.
II.
Stručné shrnutí argumentů obsažených v kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[5] Proti usnesení soudu o zamítnutí návrhu na přiznání osvobození od soudních poplatků
podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) dne 3. 8. 2010 kasační stížnost. Namítá, že závěr
soudu o nevěrohodnosti potvrzení o majetkových poměrech je nepřezkoumatelný. Stěžovatelka
tvrdí, že pravdivě vyplnila všechny rubriky, které potvrzení obsahuje. Dluhy vůči dětem
stěžovatelka neměla, neboť výživné zaplatila předem, což dokládá potvrzením svého bývalého
manžela. Nikde v potvrzení není uvedeno, že je třeba specifikovat, jakým způsobem je výživné
hrazeno. Stěžovatelka nesouhlasí s názorem krajského soudu, že není povinností soudu vyzývat
žadatele o osvobození od soudních poplatků k doplnění skutečností osvědčujících jeho žádost.
Z žádného ustanovení zákona nevyplývá, že by se na návrh dle §138 o. s. ř. (§36 odst. 3 s. ř. s.)
nevztahoval obecně daný postup soudu spočívající v odstranění vad „neúplného“ či „neurčitého“
podání ve smyslu §43 odst. 2 o. s. ř. (§37 odst. 5 s. ř. s.). Žadatel nemůže tušit, že soud má jeho
žádost za nesrozumitelnou nebo neúplnou (popř. rozpornou). Dosavadní postup soudů odpovídá
názoru stěžovatelky. Např. ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 7 A 1/2010
byla stěžovatelka vyzvána k doplnění potvrzení o informace týkající se způsobu vypořádání
společného jmění manželů. Není tedy pravdou, že by soud při rozhodování o osvobození
od soudních poplatků vycházel bez dalšího pouze z údajů obsažených ve formuláři č. 060 o. s. ř.
[6] Stěžovatelka považuje za nepřijatelné, aby soud posoudil žadatele jako nedůvěryhodného
(nečestného), aniž mu dal možnost bránit se. Ve vztahu k formuláři č. 060 o. s. ř. by měla platit
presumpce čestnosti, tím spíše, že se nejedná o obligatorní formulář. Stěžovatelka se domnívá,
že zamítnutí její žádosti je trestem za to, že uplatňuje své právo na rychlost soudního řízení
cestou návrhu na určení lhůty k provedení úkonu.
[7] Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 9. 8. 2010 uvedl, že se ztotožňuje se závěry krajského
soudu. Podotkl, že kasační stížnost dle něho nesplňuje všechny náležitosti stanovené §37 odst. 3
ve spojení s §106 odst. 1 s. ř. s., neboť z ní není zřejmé, co stěžovatelka navrhuje a v jakém
rozsahu napadá usnesení krajského soudu.
[8] Stěžovatelka v reakci na vyjádření žalovaného sdělila, že z kasační stížnosti je zcela
zřejmé, v jakém rozsahu je napadáno usnesení krajského soudu, které obsahuje pouze jeden
výrok, a že se stěžovatelka domáhá přezkoumán í tohoto rozhodnutí, resp. jeho zrušení.
III.
Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[9] Kasační stížnost není důvodná.
[10] Nejvyšší správní soud se nejprve v návaznosti na argumentaci žalovaného zabýval
otázkou, zda kasační stížnost stěžovatelky splňuje zákonem požadované náležitosti, a dospěl
k závěru, že tomu tak je. Z kasační stížnosti zcela nepochybně (byť implicite) vyplývá,
že stěžovatelka napadá celý výrok usnesení krajského soudu, dle něhož se žádost o osvobození
od soudních poplatků zamítá, a domáhá se zrušení tohoto rozhodnutí. Kasační stížnost rovněž
obsahuje konkrétní a dostatečně určité kasační námitky.
[11] Stěžovatelka uplatnila v kasační stížnosti tvrzení, že výživné, které jí bylo stanoveno
soudem na její dvě starší nezaopatřené děti, uhradila dopředu, tudíž v době, kdy podala žádost
o osvobození od soudních poplatků, ani v době rozhodování krajského soudu o této žádosti
nehradila výživné pravidelnými platbami. Dluh na výživném nevznikl, což stěžovatelka dokládá
potvrzením svého bývalého manžela. Nejvyšší správní soud k této nové skutečnosti nepřihlédl,
neboť ji stěžovatelka mohla uplatnit již před vydáním rozhodnutí krajského soudu , což však
neučinila (§109 odst. 4 s. ř. s.). Toto pravidlo se plně vztahuje i na řízení o k asační stížnosti
proti rozhodnutí o žádosti o osvobození od soudních poplatků (viz rozsudek NSS ze dne
12. 2. 2004, čj. 2 Afs 21/2003 - 57, všechna zde cit. rozhodnutí jsou dostupná
na www.nssoud.cz). Z tohoto důvodu Nejvyšší správní soud rovněž neprovedl stěžovatelkou
navržený důkaz listinou – potvrzením bývalého manžela stěžovatelky –, neboť tento důkaz měl
sloužit výhradně k prokázání shora uvedené skutečnosti, k níž však soud v tomto řízení nemohl
přihlédnout.
[12] Nejvyšší správní soud se následně zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti rozhodnutí
soudu pro nedostatek důvodů [důvod dle §103 odst. 1 písm. d ) s. ř. s., III.A.] a námitkou, že se
krajský soud dopustil vady řízení, která mohla mít vliv na zákonnost jeho rozhodnutí [důvod
dle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., III.B.].
III.A.
Nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů
[13] Stěžovatelka namítá, že závěr krajského soudu o nevě rohodnosti jí uvedených údajů
o osobních, majetkových a výdělkových poměrech je nepřezkoumatelný pro nedo statek důvodů.
[14] Nepřezkoumatelností soudního rozhodnutí pro nedostatek důvodů se Nejvyšší
správní soud zabýval např. v rozsudku ze dne 4. 12. 2003, čj. 2 Ads 58/2003 - 75
(publ. pod č. 133/2004 Sb. NSS), v němž uvedl: „Nedostatkem důvodů pak nelze rozumět dílčí
nedostatky odůvodnění soudního rozhodnutí, ale pouze nedostatek důvodů sku tkových. Skutkovými důvody,
pro jejichž nedostatek je možno rozhodnutí soudu zrušit pro nepřezkoumatelnost, budou takové vady skutkových
zjištění, která utvářejí rozhodovací důvody, typicky tedy tam, kde soud opřel roz hodovací důvody o skutečnosti
v řízení nezjišťované, případně zjištěné v rozporu se zákonem anebo tam, kdy není zřejmé, zda vůbec nějaké
důkazy v řízení byly provedeny.“
[15] Krajský soud ve svém rozhodnutí na straně 3 uvedl, že v prvé řadě posuzoval
věrohodnost předloženého potvrzení. Celkový příjem stěžovatelky činí 5547 Kč. Soudem
stanovené výživné na dvě starší děti stěžovatelky, které s ní nežijí ve společné domácnosti, činí
4100 Kč. Soud poznamenal, že nic nenasvědčuje tomu, že by stěžovatelka výživné nehradila.
Stěžovatelka k tomuto sama nic neuvádí a ani v přehledu jejích dluhů není uveden žádný závazek
vůči jejím dětem. Krajský soud dospěl na základě prosté matematické operace k závěru,
že stěžovatelce a jejímu nejmladšímu synovi, který je v její péči, zbývá částka ve výši 1447 Kč.
Tato částka přitom nepostačuje ke krytí životních nákladů dvou osob, z čehož soud dovodil,
že stěžovatelka neuvedla všechny své příjmy. Na podkladě toho dospěl krajský soud k závěru, že
tvrzení stěžovatelky o jejích majetkových a výdělkových poměrech je nevěrohodné.
[16] Nejvyšší správní soud je toho názoru, že krajský soud srozumitelně a dostatečně určitě
popsal své úvahy, které jej vedly k závěru o nevěrohodnosti tvrzení stěžovatelky. Tyto úvahy jsou
v souladu s pravidly logického uvažování. Krajský soud důsledně vycházel z tvrzení stěžovatelky,
která sama uvedla v potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech (mj. z tvrzení,
že její příjmy nepokryjí ani obligatorní náklady). Nelze tedy dospět k závěru, že by soud opřel své
závěry o skutečnosti v řízení nezjišťované. Závěr krajského soudu o nevěrohodnosti tvrzení
stěžovatelky o jejích majetkových a výdělkových poměrech není nepřezkoumatelný
pro nedostatek důvodů.
[17] Nad rámec této kasační námitky, zpochybňující toliko přezkoumatelnost závěru krajského
soudu, nikoliv jeho věcnou správnost, Nejvyšší správní soud poukazuje na rozsudek ze dne
26. 8. 2009, čj. 1 As 39/2009 - 88 (publ. pod č. 1962/2010 Sb. NSS), v němž uvedl,
že nevěrohodnost či neúplnost tvrzení žadatele ohledně existence předpokladů pro osvobození
od soudních poplatků vylučuje, aby bylo žádosti vyhověno. S ohledem na shora uvedená tvrzení
stěžovatelky (viz bod [4]) lze uzavřít, že krajský soud se nedopustil nesprávné aplikace tohoto
právního názoru na nyní posuzovanou věc.
[18] V obecné rovině je možné souhlasit se stěžovatelkou, že soud a priori nemá důvod
zpochybňovat správnost údajů uvedených žadatelem o osvobození od soudních poplatků
v potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech. Soud k nim přistupuje jako
ke kterémukoliv tvrzení účastníka řízení. Nicméně v nyní posuzovaném případě se jednotlivá
tvrzení (údaje o majetkových a výdělkových poměrech) dostaly v návaznosti na logické úvahy
soudu ohledně bilance příjmové a výdajové stránky do tak silného vnitřního pnutí, že soud
po právu dospěl k závěru o nevěrohodnosti těchto údajů jako celku.
[19] Tato námitka proto není důvodná.
III.B.
Vada řízení s vlivem na zákonnost rozhodnutí
[20] Stěžovatelka v kasační stížnosti namítá, že pokud měl krajský soud pochybnosti
o věrohodnosti a úplnosti potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech
stěžovatelky, měl je odstranit postupem dle §37 odst. 5 s. ř. s., neboť tento postup se použije
v případě jakéhokoliv podání.
[21] Nejvyšší správní soud nejprve připomíná, že předpokladem úspěchu žádosti
o osvobození od soudních poplatků je splnění povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní
(viz rozsudek NSS čj. 1 As 39/2009 - 88, cit. v bodě [17] shora). Povinnost doložit nedostatek
prostředků je přitom na účastníkovi řízení a nikoli na soudu (srov. zejm. rozsudek NSS ze dne
25. 1. 2005, čj. 7 Azs 343/2004 - 50, publ. pod č. 537/2005 Sb. NSS). Žadatele však netíží
důkazní břemeno ve vztahu k neexistujícím skutečnostem, jinak by byla popřena tzv. negativní
důkazní teorie (viz rozsudek NSS ze dne 26. 7. 2006, čj. 3 Azs 35/2006 - 104,
publ. pod č. 951/2006 Sb. NSS). V takovém případě může soud zkoumat pouze
pravděpodobnost a věrohodnost tvrzení účastníka řízení, zejména v kontextu jeho jiných tvrzení
a obsahu spisu, případně jej vyzvat k prokázání skutečností, které prokázat lze (viz rozsudek NSS
ze dne 17. 9. 2008, čj. 4 Ads 90/2008 - 130).
[22] Dle §37 odst. 5 s. ř. s. je soud povinen vyzvat účastníka řízení k opravě nebo odstranění
vad podání a stanovit mu k tom u lhůtu. Uvedený postup se použije na podání, která neobsahují
zákonem předepsané náležitosti. Tento postup neslouží k odstraňování pochybností soudu
o věrohodnosti a úplnosti předkládaných tvrzení, které vyjdou najevo při meritorním posuzování
návrhu, což ostatně Nejvyšší správní soud uvedl již ve svém prvním rozsudku v této věci. Je třeba
zopakovat, že v nyní posuzovaném případě nebyly dány důvody pro postup dle §37
odst. 5 s. ř. s., neboť podání stěžovatelky netrpělo vadami, které by bylo třeba opravova t
či odstraňovat (bylo z něho zřejmé, kdo je činí, čeho se týká a co se navrhuje, bylo podepsáno
elektronickým zaručeným podpisem a datováno), tj. obsahovalo všechny náležitosti požadované
§37 odst. 3 s. ř. s . Podání formálně obsahovalo rovněž údaje relevantní pro posouzení žádosti
o osvobození od soudních poplatků dle §36 odst. 3 s. ř. s.
[23] Stěžovatelka poukazuje na to, že krajské soudy v některých případech vyzývají žadatele
o osvobození od soudních poplatků k prokázání skutečností, ačkoliv předložili vyplněné
potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech. Nejvyššímu správnímu soudu je
z jeho úřední činnosti známo, že krajské soudy takto v některých případech vskutku postupují,
a to zcela po právu. Jedná se totiž o případy, kdy žadatel v potvrzení o osobních, majetkových
a výdělkových poměrech či jiném podání učiněném soudu uvedl informace rozhodné
pro posouzení žádosti o osvobození od soudních poplatků, nicméně tyto informace nejsou co
do svého rozsahu dostatečné a komplexní. V takovém případě musí soud vyzvat žadatele
k doplnění či prokázání nastíněného tvrzení (viz např. rozsudek NSS ze dne 24. 9. 2008,
čj. 1 As 63/2008 - 34).
[24] V nyní posuzovaném případě však stěžovatelka v potvrzení o osobních, majetkových
a výdělkových poměrech ani náznakem neuvedla, že uhradila soudem stanovené výživné předem,
neplatí jej měsíčně. Mohla tak přitom učinit v části IX. (bod 27.) nebo části X. potvrzení, kde se
uvádí všechny ostatní okolnosti rozhodné pro posouzení žádosti o osvobození od soudních
poplatků, nebo v jakémkoliv jiném podání, neboť uvedené potvrzení je jen jedním z možných
prostředků sloužících ke zjištění, zda jsou splněny podmínky pro osvobození od soudních
poplatků (viz rozsudek NSS čj. 4 Ads 90/2008 - 130, cit. v bodě [21] shora). Soud neměl
jakýkoliv důvod ověřovat u stěžovatelky, zda hradí výživné v pravidelných měsíčních intervalech.
V případě absence byť i jen náznaku odlišného tvrzení stěžovatelky soud zcela oprávněně implicite
vycházel z §97 odst. 1 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, dle něhož je třeba platit výživné
v pravidelných opětujících se částkách, které jsou splatné vždy na měsíc dopředu.
[25] Současně nebylo možné vyzvat stěžovatelku k tomu, aby prokázala, že nemá žádné další
příjmy, než které uvedla v potvrzení. Jednalo by se totiž o prokazování negativní skutečnosti
(stěžovatelka tvrdí, že jiné příjmy nemá), což není možné (viz rozsudek čj. 3 Azs 35/2006 - 104,
cit. v bodě [21] shora). Krajský soud se tedy zcela správně zaměřil na posouzení otázky
věrohodnosti uvedených tvrzení (viz rozsudek čj. 4 Ads 90/2008 - 130, cit. v bodě [21] shora;
blíže viz bod [18] shora). Soud rovněž nebyl povinen seznámit stěžovatelku před vydáním
svého rozhodnutí s předběžným hodnocením skutečností obsažených v potvrzení o osobních,
majetkových a výdělkových poměrech. Soud poskytl stěžovatelce dostatečný prostor, aby mohla
uplatnit všechna svá tvrzení a navrhnout provedení důkazů.
[26] Skutečnost, že napadené rozhodnutí bylo vydáno až poté, co se stěžovatelka úspěšně
domohla u Nejvyššího správního soudu určení lhůty k vydání rozhodnutí o žádosti o osvobození
od soudních poplatků (viz usnesení ze dne 12. 7. 2010, čj. Aprk 19/2010 - 156), nemůže mít
jakýkoliv dopad na posuzování jeho zákonnosti. Napadené usnesení není výsledkem libovůle
krajského soudu, nýbrž spočívá na pečlivém a racionálním odůvodnění a důvody, na nichž je
postaveno, nejsou v rozporu se zákonem.
[27] Nejvyšší správní soud uzavírá, že k rajský soud se nedopustil vady řízení, když nevyzval
stěžovatelku k doplnění jejích tvrzení o informace stran způsobu úhrady výživného vůči svým
nezletilým dětem či k prokázání, že nemá žádné další příjmy, než které uvedla v potvrzení
o osobních, majetkových a výdělkových poměrech. I tato námitka je tudíž nedůvodná.
IV.
Závěr a náklady řízení
[28] Nejvyšší správní soud na závěr podotýká, že vzhledem ke specifické povaze napadeného
usnesení netrval na zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost ani na zastoupení
stěžovatelky advokátem (viz k tomu detailně rozsudek NSS ze dne 24. 10. 2007,
čj. 1 Afs 65/2007 – 37).
[29] S ohledem na výše uvedené a skutečnost, že v řízení o kasační stížnosti nevyšly najevo
žádné vady, k nimž je nutno přihlížet z úřední povinnosti (§109 odst. 3 s. ř. s.), Nejvyšší správní
soud zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou (§110 odst. 1 s. ř. s.).
[30] O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s §60 odst. 1 ve spojení
s §120 s. ř. s. Stěžovatelka, která neměla v tomto řízení úspěch, nemá na jejich náhradu právo.
Žalovanému nevznikly v řízení o kasační stížnosti žádné náklady převyšující běžnou
administrativní činnost. Proto Nejvyšší správní soud nepřiznal žalovanému náhradu nákladů
řízení.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. prosince 2010
JUDr. Josef Baxa
předseda senátu