ECLI:CZ:NSS:2011:6.AS.30.2011:86
sp. zn. 6 As 30/2011 - 86
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila
a soudkyň JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Kateřiny Šimáčkové v právní věci žalobkyně:
Odborová organizace pracovníků správ památkových objektů při Národním památkovém
ústavu, se sídlem Bouzov 8, Bouzov, proti žalované: Česká advokátní komora, se sídlem
Národní 16, Praha 1, proti rozhodnutí žalované ze dne 29. 9. 2009, č. j. e - 21/09, v řízení
o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 3. 2011,
č. j. 9 Ca 381/2009 - 74,
takto:
I. Kasační stížnost se od m ítá .
II. Žádný z účastníků n em á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Kasační stížností napadeným usnesením Městského soudu v Praze (dále jen „městský
soud“) bylo rozhodnuto o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku. V odůvodnění
tohoto usnesení městský soud uvádí, že se žalobkyně ve své žalobě domáhá zrušení rozh odnutí
předsedy České advokátní komory ze dne 29. 9. 2009, č. j. e - 21/09, o určení advokáta
podle §18 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii (dále jen „ zákon o advokacii“). V podané žalobě
též žalobkyně požádala o přiznání osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad
advokátů. Městský soud tuto žádost žalobkyně pro nesplnění zákonných podmínek usnesením
ze dne 11. 1. 2010, č. j. 9 Ca 381/2009 - 20, zamítl a kasační stížnost proti tomuto usnesení byla
Nejvyšším správním soudem zamítnuta rozsudkem ze dne 27. 10. 2010, č. j. 6 Ads 75/2010 - 47.
Po nabytí právní moci rozsudku Nejvyššího správního soudu vyzval městský soud žalobkyni
(dále jen „stěžovatelka“) výzvou ze dne 4. 3. 2011, č. j. 9 Ca 381/2009 - 69, k zaplacení soudního
poplatku s poučením, že pokud nebude soudní poplatek zaplacen ve stanovené lhůtě, soud řízení
zastaví. Podáním ze dne 27. 3. 2001 pak dokonce sama stěžovatelka soudu navrhla zastavení
řízení pro nezaplacení soudního poplatku s tím, že se bude dále bránit prostředky, které jí právní
řád dává. Městský soud konstatoval, že z tohoto sdělení stěžovatelky je evidentní, že soudní
poplatek zaplatit nehodlá. Stěžovatelka soudní poplatek nezaplatila ve lhůtě stanovené ve výzvě
soudu, proto městský soud rozhodnul v souladu s §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních
poplatcích (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), o zastavení řízení.
Proti tomuto rozhodnutí městského soudu podala stěžovatelka kasační stížnost.
Stěžovatelka předně namítá nesprávné právní posouzení věci městským soudem, kterým jí byla
odňata možnost přístupu k soudu. Podle názoru stěžovatelky soud schválně nevyhověl
její žádosti o spojení projednávané věci s věcí vedenou pod sp. zn. 11 Ca 348/2009
ani její žádosti o přerušení řízení, aby byla dána „znovu(existen ce)“ přezkoumávaného
rozhodnutí, jehož zrušení žalovaným považuje stěžovatelka za nezákonné a jehož přezkum žádala
správní žalobou. Soud dezinterpretoval právní stránku věci a nezohlednil logické argumenty
stěžovatelky, že obě řízení spolu těsně souvisejí, že je není z povahy věci možno oddělit
a že z povahy věci musí být přezkoumávány společně. Soud tak stěžovatelku záměrně dostal
do situace, kdy by trvání na žalobě vedlo k zamítnutí žaloby a ke „ztrátě“ zaplaceného soudního
poplatku.
Stěžovatelka má dále za to, že rozhodnutí soudu o nepřerušení řízení nebo nespojení věcí
jsou svévolná, motivovaná snahou znemožnit žalobkyni soudní přezkum napadeného rozhodnutí
žalovaného za specifické situace neexistence žalobou napadeného rozhodnutí z důvodu
jeho zrušení žalovaným ve vadném správním řízení.
Stěžovatelka dále uvádí, že vzhledem k judikatuře Nejvyššího správního soudu není
pro tento typ řízení vyžadováno zaplacení soudního poplatku z kasační stížnosti ani zastoupení
advokátem, proto stěžovatelka ani o osv obození od soudních poplatků ani o ustanovení zástupce
nežádá.
Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů
od doručení napadeného usnesení (§106 odst. 2 s. ř. s.), a je podána osobou oprávněnou,
neboť stěžovatelka byla účastníkem řízení, z něhož napadené usnesení vzešlo (§102 s. ř. s.).
Vzhledem k tomu, že se u stěžovatelky jedná o kasační stížnost proti rozhodnutí, jímž bylo řízení
o žalobě zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku, netrvá Nejvyšší správní soud na splnění
podmínky povinného zastoupení v řízení o kasační stížnosti ani na zaplacení soudního poplatku,
neboť by došlo ke zbytečnému řetězení problému, který je předmětem tohoto soudního řízení
(k tomu srov. rozsudek zdejšího soudu ze dne 13. 9. 2007, č. j. 9 As 43/2007 - 77, dostupný
na www.nssoud.cz).
Ze soudního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že stěžovatelka podáním ze dne 5. 1. 2011
navrhla, aby městský soud spojil řízení o žalobě proti rozhodnutí předsedy České advokátní
komory ze dne 29. 9. 2009, č. j. e - 21/09, vedené u městského soudu pod sp. zn. 9 Ca 381/2009
ke společnému projednání s řízením o žalobě, které je u městského soudu vedeno
pod sp. zn. 11 Ca 348/2009. O tomto návrhu stěžovatelky rozhodnul městský soud usnesením
ze dne 4. 2. 2011, č. j. tak, že návrhu se nevyhovuje s odůvodněním, že podle názoru předsedkyně
senátu 9 Ca není spojení stěžovatelkou označených věcí vhodné dle rozvrhu práce jsou řízení
o obou žalobách vedena různými senáty městského soudu, takže spojením věcí by došlo
k nepřípustné změně v osobách zákonných soudců rozhodujících o žalobách.
Dále ze soudního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že stěžovatelka podáním ze dne
19. 2. 2011 reagovala na toto usnesení městského soudu tak, že soudu sdělila, že nemá prostředky
na úhradu soudního poplatku a současně sděluje soudu okolnosti odůvodňující nezastavení řízení
pro nezaplacení soudního poplatku. Stěžovatelka poukázala na „stranný“ poměr soudu
k žalobkyni a osobě jejího statutárního orgánu. Dále navrhla, aby soud přerušil řízení do doby
rozhodnutí soudu ve věci 11 Ca 348/2009 a nezastavoval řízení pro nezaplacení soudního
poplatku. O tomto návrhu stěžovatelky rozhodnul městský soud usnesením ze dne 4. 3. 2011,
č. j. 9 Ca 381/2009 - 68, tak, že návrh stěžovatelky na přerušení řízení zamítnul. Svoje usnesení
odůvodnil městský soud tak, že v řízení o věci sp. zn. 9 Ca 381/2009 je předmětem přezkumu
rozhodnutí předsedy České advokátní komory č. j. e - 21/09 vydané podle §18 zákona
o advokacii a v řízení ve věci sp. zn. 11 Ca 348/2009 je předmětem přezkumu rozhodnutí České
advokátní komory, kterým bylo rozhodnutí o určení advokáta č. j. e - 21/09 zrušeno. Městský
soud dále konstatoval, že obě tato rozhodnutí, ač spolu souvisejí, se liší skutkovou situací,
právními účinky a podmínkami stanovenými zákonem o advokacii pro jejich vydání. Jejich soudní
přezkum tedy může probíhat samostatně a důvodnost žaloby podané žalobkyní proti rozhodnutí
předsedy České advokátní komory č. j. e - 21/09 lze posoudit bez ohledu na výsledek soudního
řízení ve věci sp. zn. 11 Ca 348/2009, což platí tím spíše při znalosti závěrů rozsudku Nejvyššího
správního soudu ze dne 18. 11. 2010, č. j. 6 Ads 107/2010 - 47, z něhož vyplývá, že žaloba
proti rozhodnutí o určení advokáta Českou advokátní komorou zjevně nemůže být úspěšná,
pokud v ní žalobce pouze polemizuje s podmínkami, které plynou přímo ze zákona
a jimiž by musela být omezena činnost jakéhokoliv advokáta, který by byl takto žalobci určen
k poskytování právních služeb. Dále městský soud konstatoval, že návrh žalobkyně považuje
za účelový, neboť žalobkyně se tímto způsobem evidentně snaží vyhnout splnění poplatkové
povinnosti nebo její splnění oddálit.
Stěžovatelka pak podle obsahu spisu podáním ze dne 27. 3. 2011 mimo jiné městskému
soudu sdělila, že za této situace má soud řízení pro nezaplacení soudního poplatku zastavit
a stěžovatelka se bude dále bránit prostředky, které jí právní řád dává.
Nejvyšší správní soud předně konstatuje, že v projednávané věci je kasační stížností
napadeno usnesení o zastavení řízení, proto jsou stěžovatelčiny námitky podřaditelné z povahy
věci pouze pod kasační důvod dle ustanovení §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. spočívající v tvrzené
nezákonnosti napadeného rozhodnutí o zastavení řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 15. 9. 2009, č. j. 6 Ads 113/2009 - 43, nebo usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 11. 5. 2011, č. j. 3 Ads 64/2011 - 152, oba dostupné na www.nssoud.cz).
Podle §47 písm. c) s. ř. s. soud řízení usnesením zastaví, stanoví-li tak tento nebo zvláštní
zákon. Zvláštním zákonem je zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, který v §9 odst. 1
stanoví, že nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání,
dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě,
kterou k tomu určí; po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví.
Z předcházející judikatury Nejvyššího správního soudu (srov. usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 11. 5. 2011, č. j. 3 Ads 64/2011 - 152) se podává, že je-li podána kasační
stížnost proti tomuto usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku,
musí stěžovatel tvrdit nezákonnost tohoto rozhodnutí o zastavení řízení [§103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.].
Stěžovatel musí uvést konkrétní skutečnosti (stížní body), z nichž dovozuje, že napadené usnesení o zastavení
řízení o kasační stížnosti pro nezaplacení soudního poplatku je nezákonné (typicky by se jednalo např. o stížní
bod, v němž stěžovatel tvrdí nezákonnost rozhodnutí o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku proto,
že ve skutečnosti soudní poplatek včas zaplatil).
Stěžovatelčiny námitky přitom nesměřují proti důvodům kasační stížností napadeného
usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku. Stěžovatelka brojí zejména
proti procesnímu postupu soudu předcházejícímu zastavení řízení, konkrétně pro ti rozhodnutí
o nespojení věcí a proti rozhodnutí o nepřerušení řízení, kterážto rozhodnutí považuje
stěžovatelka za svévolná a vedoucí k vytvoření situace, kdy by stěžovatelka „přišla“ o zaplacený
soudní poplatek ve věci.
Obě tato rozhodnutí jsou přitom procesními rozhodnutími, proti kterým není
podle ust. §104 odst. 3 písm. b) s. ř. s. kasační stížnost př ípustná. K této problematice
se vyjadřuje např. usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. 3 Ans 13/2010 - 109 ze dne
25. 8. 2010, kde se uvádí, že za rozhodnutí upravující vedení řízení je třeba považovat v zásadě
usnesení vydávaná v průběhu řízení, nemající vliv na rozhodnutí ve věci samé. Z judikatury Nejvyššího
správního soudu však v souvislosti s poplatkovou povinností vyplývá povinnost soudu vypořádat
se s procesním návrhem žalobce na spojení věcí. Zejména lze poukázat na rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 3. 2010, č. j. 1 Afs 113/2009 - 69, publikovaný
pod č. 2065/2010 Sb. NSS, ze kterého se podává, že namítá-li žalobce, že se v případě jím podaných
žalob jedná o srovnatelné věci, pak má soud povinnost se s těmito námitkami vypořádat, a to přinejmenším
v usneseních, jimiž zastavuje řízení pro nezaplacení soudních poplatků. V posuzované věci soud o návrhu
stěžovatelky na spojení věcí rozhodnul a vypořádal se s ním v odůvodnění samostatného
usnesení. Totéž platí i o procesním návrhu stěžovatelky na přerušení řízení. O nespojení věcí
i o nepřerušení řízení tedy bylo městským soudem rozhodnuto a obě tato rozhodnutí byla
řádně odůvodněna. Městský soud tedy nejednal svévolně, jak namítá stěžovatelka,
pokud jejím procesním návrhům nevyhověl.
Pokud jde o samotné rozhodnutí o zastavení řízení, které je předmětem kasačního
přezkumu, Nejvyšší správní soud konstatuje, že stěžovatelka neuvádí ve své kasační stížnosti
námitky, které by směřovaly proti odůvodnění rozhodnutí městského soudu o zastavení řízení.
Nejvyšší správní soud není za této situace oprávněn domýšlet důvody kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud tedy konstatuje, že kasační stížnos t stěžovatelky se opírá
pouze o jiné důvody než předpokládá zákon, proto rozhodnul o jejím odmítnutí podle §46
odst. 1 písm. d) s. ř. s. ve spojení s §104 odst. 4 s. ř. s.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle ust. §60
odst. 3 s. ř. s. ve spojení s ust. §120 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů řízení bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne js ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. září 2011
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu