ECLI:CZ:NSS:2012:2.AS.140.2011:44
sp. zn. 2 As 140/2011 - 44
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové
a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobce: P. Č.,
proti žalované: Česká advokátní komora, se sídlem Národní 16, Praha 1, proti rozhodnutím
žalované ze dne 7. 12. 2010, č. j. 3003/10, a ze dne 10. 12. 2010, č. j. 3212/10, o kasační stížnosti
žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. 5. 2011, č. j. 30 A 25/2011 – 14,
takto:
I. Návrhu žalobce na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti
proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. 5. 2011, č. j. 30 A 25/2011 – 14,
se n e v y h o v u je .
II. Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. 5. 2011, č. j. 30 A 25/2011 – 14,
se zrušuje .
III. Žalobci se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalobce jako stěžovatel domáhá zrušení
shora označeného usnesení Krajského soudu v Brně, jímž byl osvobozen od soudních poplatků
v řízení o kasační stížnosti proti usnesení téhož soudu ze dne 28. 3. 2011, č. j. 30 A 25/2011 - 11,
kterým byla jeho žaloba proti výše uvedeným rozhodnutím žalované postoupena Městskému
soudu v Praze jako soudu místně příslušnému.
Stěžovatel proti tomu v kasační stížnosti namítá, že jej soud osvobodil od soudního
poplatku, ačkoliv o to nepožádal. Domnívá se, že na jeho nesouhlas s postoupením věci
Městskému soudu v Praze, vyjádřený prostřednictvím kasační stížnosti proti předmětnému
usnesení, se poplatková povinnost nevztahuje. Z tohoto důvodu navrhuje napadené usnesení
krajského soudu zrušit a vrátit věc tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná se k podané kasační stížnosti nevyjádřila.
Přípisem ze dne 9. 1. 2012 stěžovatel požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů pro
řízení o nynější kasační stížnosti, což odůvodnil nedostatkem finančních prostředků k úhradě
povinného zastoupení. Podle §105 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen
„s. ř. s.“) je obecně zastoupení advokátem jednou z podmínek řízení o kasační stížnosti před
Nejvyšším správním soudem; její splnění však není v některých specifických případech
vyžadováno. Nejvyšší správní soud především konstatoval, že na zastoupení stěžovatele
advokátem není třeba trvat právě v případech, kdy je předmětem kasačního přezkumu
rozhodnutí krajského soudu ve věci jeho osvobození od soudních poplatků (srov. např. rozsudek
z 13. 9. 2007, č. j. 9 As 43/2007 – 77; všechny zde citované judikáty NSS jsou dostupné
na www.nssoud.cz), resp. o jeho žádosti o ustanovení zástupce (srov. rozsudky ze dne 1. 2. 2006,
č. j. 1 Azs 143/2005 – 90, a ze dne 28. 4. 2004, č. j. 6 Azs 27/2004 – 41). Zastoupení stěžovatele
advokátem proto není ani v tomto případě nezbytnou podmínkou věcného projednání kasační
stížnosti. Nejvyšší správní soud nicméně vážil, zda jeho ustanovení není nutné z hlediska ochrany
práv stěžovatele (§35 odst. 8 s. ř. s.). V souladu s vlastní ustálenou judikaturou
(srov. rozsudky tohoto soudu ze dne 18. 1. 2006, č. j. 4 Azs 390/2005 – 98, a ze dne 4. 1. 2006,
č. j. 3 Ads 26/2005 – 36) vzal v úvahu formální a obsahové kvality kasační stížnosti, přihlédl
k právní složitosti věci a dospěl k závěru, že zastoupení stěžovatele advokátem není nezbytné
ani z tohoto důvodu; on sám ostatně v předmětném podání neuvedl, jak konkrétně by mu měl
být advokát nápomocen. Zdejší soud proto této stěžovatelově žádosti nevyhověl.
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti posoudil Nejvyšší správní soud její
důvodnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
Stěžovatel spatřuje nezákonnost napadeného usnesení v tom, že mu soud přiznal
osvobození od soudních poplatků, přestože o to nepožádal. Dne 14. 2. 2011 jmenovaný podal
žalobu proti výše uvedeným rozhodnutím žalovaného. Krajský soud v Brně usnesením ze dne
28. 3. 2011 (zdejší soud podotýká, že na originálu usnesení je uvedeno chybné datum 28. 3. 2010;
jedná se však toliko o zjevnou nesprávnost) věc postoupil Městskému soudu v Praze. Toto
rozhodnutí napadl stěžovatel dne 11. 5. 2011 kasační stížností. Vzhledem k tomu,
že je účastníkem řady dalších řízení vedených krajským soudem, byly tomuto soudu z jeho
činnosti známy jeho osobní, majetkové a výdělkové poměry (viz č. l. 16 soudního spisu). Krajský
soud proto nyní napadeným usnesením ze dne 13. 5. 2011 rozhodl o osvobození stěžovatele
od soudních poplatků.
Podle §1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen "zákon o soudních poplatcích“) se soudní poplatky vybírají za řízení
před soudy České republiky, a to z úkonů uvedených v sazebníku poplatků, který je uveden
v příloze k tomuto zákonu. Není-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení,
odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení
ve lhůtě, kterou mu určí; po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví (§9 odst. 1 zákona
o soudních poplatcích).
Podle §36 odst. 3 s. ř. s. ve znění účinném do 31. 12. 2011 (užitého přiměřeně podle
§120 s. ř. s.) však účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní
žádost usnesením předsedy senátu osvobozen od soudních poplatků. Z dikce tohoto ustanovení
jasně vyplývá, že účastníku řízení lze přiznat osvobození od soudních poplatků pouze tehdy,
pokud o to sám požádá a doloží, že skutečně nemá prostředky k jeho zaplacení.
V nyní projednávané věci není pochyb o tom, že soudní poplatek nebyl zaplacen
při podání kasační stížnosti, ani o tom, že stěžovatel v kasační stížnosti ani v jiném podání
nepožádal o osvobození od této povinnosti. Pokud tedy krajský soud za dané situace
nepostupoval v souladu s §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích a stěžovatele nevyzval k jeho
dodatečnému zaplacení, ale sám z vlastní iniciativy a na základě svých poznatků o příjmech
a majetkových poměrech stěžovatele rozhodl o jeho osvobození od soudního poplatku,
postupoval nesprávně; jeho rozhodnutí je proto nezákonné v důsledku jiné vady řízení s vlivem
na zákonnost rozhodnutí ve smyslu §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
Na základě všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud usnesení krajského
soudu podle §110 odst. 1 zrušil; vrácení věci krajskému soudu k dalšímu řízení se v tomto
případě jeví jako bezpředmětné a z hlediska procesní ekonomie nevhodné, neboť zrušené
usnesení nemusí být nahrazeno novým rozhodnutím tohoto soudu.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl zdejší soud podle §60 odst. 1 s. ř. s.,
užitého přiměřeně dle §120 s. ř. s. Stěžovatel měl ve věci plný úspěch a měl by tedy právo
na náhradu nákladů řízení; vzhledem k tomu, že mu žádné náklady spojené s tímto řízením
nevznikly, soud rozhodl tak, že se mu náhrada nákladů nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. ledna 2012
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu