ECLI:CZ:NSS:2012:9.AS.118.2011:139
sp. zn. 9 As 118/2011 - 139
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudkyň Mgr. Daniely Zemanové a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobce: Honební
společenství Tismice, sdružení, se sídlem Tismice, zast. JUDr. Ivanou Kejmarovou,
advokátkou se sídlem Sluštice 1, Sibřina, proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství,
se sídlem Těšnov 65/17, Praha 1, proti rozhodnutí ministra zemědělství ze dne 19. 2. 2008,
č. j. 5974/2008-10000, ve věci přezkumu řízení o návrhu na uvedení společenstevní honitby
do souladu se zákonem, za účasti osoby zúčastněné na řízení: Honební společenstvo
Tismice I., honební společenstvo, se sídlem Tismice 14, o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 6. 2011, č. j. 9 Ca 161/2008 - 108,
takto:
I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. 6. 2011, č. j. 9 Ca 161/2008 - 108,
se zrušuje .
II. Rozhodnutí ministra zemědělství ze dne 19. 2. 2008, č. j. 5974/2008-10000, a rozhodnutí
Ministerstva zemědělství ze dne 1. 10. 2007, č. j. 27163/2005-16230, 30371/2005-16230,
se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.
III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.
IV. Osobě zúčastněné na řízení se nepřiznává náhrada nákladů řízení.
V. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši
11 800 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupkyně
JUDr. Ivany Kejmarové, advokátky se sídlem Sluštice 1, Sibřina.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“ nebo „Honební
společenstvo Tismice“, příp. „Honební společenství Tismice“) domáhá zrušení shora uvedeného
rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým byla zamítnuta jeho žaloba
proti rozhodnutí ministra zemědělství ze dne 19. 2. 2008, č. j. 5974/2008-10000. Tímto
rozhodnutím ministr zemědělství zamítl rozklad stěžovatele a potvrdil rozhodnutí Ministerstva
zemědělství ze dne 1. 10. 2007, č. j. 27163/2005-16230, 30371/2005-16230, kterým bylo v řízení
o přezkoumání věci mimo odvolací řízení podle §65 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb., o správním
řízení (správní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „starý správní řád“), změněno
rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje, odboru životního prostředí a zemědělství (dále
též jen „krajský úřad“), ze dne 12. 4. 2005, č. j. 17211/144633/2005/OŽP/kon, tak, že výrok
rozhodnutí Městského úřadu Český Brod, odboru životního prostředí (dále též jen „městský
úřad“), ze dne 6. 10. 2004, č. j. ŽP/8770/04, zní: „Návrh Honebního společenstva Tismice
na uvedení společenstevní honitby Tismice do souladu se zákonem o myslivosti, ze dne
16. 12. 2002, se podle §69 odst. 1 a 2 ve spojení s §19 odst. 1 písm. a) zákona o myslivosti
zamítá“.
Městský soud ve svém rozsudku nejdříve rozsáhle zrekapituloval průběh dosavadního
řízení ve věci předmětného návrhu stěžovatele na uvedení honitby Tismice do souladu
se zákonem č. 449/2001 Sb., o myslivosti (dále jen „nový zákon o myslivosti“, případně jen
„zákon o myslivosti“). Následně dospěl k závěru, že správní orgány v přezkumném řízení
nepochybily a dospěly ke správným závěrům, že v daném případě nebyly splněny podmínky
uvedené v citovaném ustanovení pro transformaci stávající honitby a Honebního společenství
Tismice, kterými jsou 1) povinnost honebního společenstva přijmout (případně zesouladnit
s novým zákonem o myslivosti) stanovy a uvést do souladu s novým předpisem také své orgány,
a 2) nezbytnost dodržet základní výměru honitby v rozsahu 500 ha, vše ke dni 31. 3. 2003
(jak potvrzuje rovněž rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 6. 2008,
č. j. 4 As 91/2006 - 76, na který městský soud odkázal). Městský soud se ztotožnil s názorem
přezkumných správních orgánů, že bylo jejich povinností ve vztahu k návrhu přezkoumat,
zda stěžovatel jakožto honební společenstvo vzniklé přede dnem účinnosti nového zákona
o myslivosti do 9 měsíců od tohoto data tyto podmínky splnil. Za tímto účelem byly správní
orgány oprávněny po stěžovateli požadovat údaje o honitbě, která byla předmětem jeho návrhu,
a údaje o jednotlivých členech honebního společenstva. Tyto údaje totiž byly zapotřebí
k posouzení souladu honitby s podmínkami stanovenými v §17 zákona o myslivosti, zejména
s podmínkou minimální výměry honitby a souvislosti jejích pozemků. Pokud při těchto zjištěních
shledaly, že podmínka minimální výměry v daném případě prokázána nebyla, neboť skutečná
výměra honebních pozemků ve vlastnictví členů stěžovatele činila pouze 429,2389 ha, a navíc
byla z mapových podkladů zjištěna rovněž nesouvislost těchto pozemků, dospěly ke správnému
názoru o nutnosti zamítnout návrh stěžovatele na uvedení stávající honitby do souladu s novým
zákonem o myslivosti. V odůvodnění svého rozhodnutí městský soud zdůraznil, že stěžovatel
v žalobě žádným způsobem nezpochybňoval ani jeden ze závěrů ministra zemědělství,
které se vztahovaly k výpočtu skutečné výměry honebních pozemků členů stěžovatele
v jednotlivých katastrálních územích, ani závěr o nesouvislosti honebních pozemků tvořících
předmětnou honitbu, přičemž pouze tvrzení a prokázání nezákonnosti těchto závěrů by mohlo
odůvodnit zrušení napadeného rozhodnutí soudem. Námitku „vadného celého řízení“ bez
uvedení konkrétních pochybení, kterých se měly správní orgány dopustit, považoval městský
soud za natolik obecnou, že se jí nemohl zabývat. Navíc pochybeními, ke kterým mělo dojít
při vydání předchozích rozhodnutí Okresního úřadu Kolín či Městského úřadu Český Brod
ve věci uznání společenstevní honitby Tismice I., jsou rozhodnutí vydaná v jiném řízení,
které není předmětem daného přezkumu. Městský soud proto z výše uvedených důvodů shledal
žalobu stěžovatele nedůvodnou.
Proti rozsudku městského soudu podal stěžovatel kasační stížnost z důvodu uvedeného
v §103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“), tedy z důvodu nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení
právní otázky soudem v předcházejícím řízení, a navrhl, aby Nejvyšší správní soud rozsudek
městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Stěžovatel trvá na tom, že mu z nového
zákona o myslivosti vyplývají pouze povinnost uvést orgány do souladu s novým zákonem
o myslivosti ke dni 31. 3. 2003 a povinnost dodržet základní výměru honitby v rozsahu 500 ha
ke dni 31. 12. 2002. Má za to, že těmto povinnostem dostál, svolal-li na den 3. 8. 2002 podle jeho
§69 valnou hromadu, na které došlo k přijetí nových stanov a zvolení nových orgánů honebního
společenstva. Honitba tak zůstala zachována a následně podal dne 16. 12. 2002 návrh na uvedení
honitby do souladu s novým zákonem o myslivosti, jakož i oznámení o přizpůsobení svých
stanov, a požádal o zapsání honebního společenstva do rejstříku honebních společenstev. Jeho
návrhu však nebylo vyhověno pro nedodržení minimální zákonné výměry honitby ve vlastnictví
jeho členů a souvislosti těchto pozemků. Podle stěžovatele však bylo jednoznačně prokázáno, že
honitba dosahuje minimální výměry 500 ha. To vyplývá ze skutečnosti, že Okresní úřad Kolín
vydal rozhodnutí ze dne 25. 3. 1993, č. j. ŽP/1909/92, ze dne 1. 11. 1994, č. j. 1975/94, a ze dne
24. 4. 1997, č. j. 11140/97-ŽP, kterými uznal společenstevní honitbu Hubert Tismice s tím,
že se jedná o souvislé honební pozemky, jejichž výměra je 1966 ha, a honitba tak splňuje
předpoklady pro realizaci výkonu práva myslivosti podle §2 odst. 1 tehdy platného zákona
č. 23/1962 Sb., o myslivosti (dále též jen „starý zákon o myslivosti“).
Stěžovatel je přesvědčen, že nový zákon o myslivosti neřeší a ani nezná pojem zákonný
předpoklad existence honebního společenstva podmíněný souvislostí honebních pozemků
v trvalém držení členů honebního společenstva, jejichž výměra musí dosahovat minimálně
500 ha. Uvádí, že od roku 1992 docházelo z různých důvodů k různým změnám ve složení členů
honebního společenstva, nikdy však tyto změny neměly vliv na existenci honitby z důvodu toho,
že zákon nezná pojem zánik honitby z důvodu poklesu výměry souvislých honebních pozemků
v držení členů honebního společenstva pod 500 ha. K výtce nesouvislosti honebních pozemků
namítá, že ustanovení §17 odst. 2 nového zákona o myslivosti ukládá podmínku souvislosti
honebních pozemků v držení členů honebního společenstva pouze při tvorbě nových honiteb,
nikoliv při jejich uvádění do souladu se zákonem ve smyslu §69 téhož zákona. Toto ustanovení
se dle stěžovatele zabývá výhradně výměrou honitby, nikoli souvislostí honebních pozemků
v držení členů honebního společenstva. Má za to, že je nutno rozlišovat mezi výměrou honitby
500 ha a minimální výměrou 500 ha souvislých honebních pozemků v držení členů honebního
společenstva nutných pro uznání honitby. Podle stěžovatele je z §69 nového zákona o myslivosti
zřejmé, že honitby uznané podle dosavadních předpisů zůstávají zachovány, pokud dosahují
zákonné výměry 500 ha a splňují ostatní požadavky na tvorbu honitby. Pokud státní správa
zjistila, že honitba porušuje platné zásady pro tvorbu honiteb, měla v rámci správního řízení
uvedení honitby do souladu se zákonem dořešit.
Ministerstvo zemědělství zaslalo ke kasační stížnosti vyjádření, v němž trvá na tom,
že za další požadavek na tvorbu honitby, o kterém se zmiňuje §69 nového zákona o myslivosti,
je nutno považovat požadavek, aby byla honitba tvořena alespoň 500 ha souvislých honebních
pozemků ve vlastnictví členů honebního společenstva. Je tomu tak proto, že hlavním důvodem
pro přijetí současného zákona o myslivosti byl úmysl zákonodárce konstituovat honitby
na základě vlastnických práv k pozemkům v nich sdružených. Výklad §69 odst. 1 nového zákona
o myslivosti spočívající v posuzování výlučně celkové výměry honitby podle údajů platných
při jejím vzniku, by byl v přímém rozporu s tímto principem. Na podporu svých závěrů
ministerstvo odkázalo na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 1. 2008,
č. j. 5 As 29/2007 - 64.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek městského soudu v intencích
kasační stížnosti a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.
Podstatou nyní projednávané věci je posouzení, zda správní orgány dospěly ke správnému
závěru, že stěžovatel nesplnil podmínky pro vyhovění návrhu na uvedení jeho honitby do souladu
s novým zákonem o myslivosti. Tyto podmínky jsou stanoveny v přechodném ustanovení §69
odst. 1 nového zákona o myslivosti, který s účinností ode dne 1. 7. 2002 nahradil výše citovaný
starý zákon o myslivosti, podle kterého byl stěžovatel založen a jako honební společenstvo
fungoval. Podle uvedeného přechodného ustanovení honitby a obory uznané podle dosavadních předpisů
zůstávají zachovány; to platí i pro obory o výměře nižší než 50 ha a samostatné bažantnice uznané podle
dosavadních předpisů, které se stávají honitbami podle tohoto zákona, i když nedosahují výměry 500 ha. Pokud
honitba nebo obora uznaná podle dosavadních předpisů dosahuje zákonné výměry podle tohoto zákona,
ale nesplňuje ostatní požadavky na tvorbu honitby, je osoba, které byla honitba uznána podle dosavadních
předpisů, povinna podat do 31. prosince 2002 orgánu státní správy myslivosti návrh na uvedení honitby
do souladu s tímto zákonem, jinak honitba zaniká k 31. březnu 2003. Podle odst. 2 právní povaha honebních
společenstev vzniklých podle dosavadních předpisů se řídí ustanoveními tohoto zákona ode dne jeho účinnosti.
Honební společenstvo přijme stanovy, popřípadě je přizpůsobí úpravě podle tohoto zákona a zvolí orgány nejpozději
do 9 měsíců ode dne účinnosti tohoto zákona, jinak honební společenstvo a společenstevní honitba zanikají.
Po zániku honebního společenstva se provede likvidace.
Z citovaného ustanovení vyplývá, že stávající honitby, tj. honitby vzniklé přede dnem
účinnosti nového zákona o myslivosti, s účinností nového zákona o myslivosti nezanikly, nýbrž
za podmínky dodržení minimální výměry honitby 500 ha zůstaly zachovány. Z výše uvedeného
dále vyplývá, že stávající honební společenstva rovněž zůstala po účinnosti nového zákona
o myslivosti zachována, byla však povinna splnit určité podmínky stanovené v citovaném
ustanovení, kterými bylo přizpůsobení či přijmutí stanov v souladu s novým zákonem
o myslivosti do 31. 3. 2003, jakož i zvolení nových orgánů společenstva. Při nesplnění těchto
povinností dosavadní honební společenstva bez dalšího (ex lege) zanikla. Předmětné přechodné
ustanovení rovněž upravilo, že právní povaha již vzniklých honebních společenstev se řídí ode
dne jeho účinnosti novým zákonem o myslivosti, přičemž právní povahou je nutno rozumět
existenci, změnu a zánik stávajících honebních společenstev. Lze tedy konstatovat, že základními
podmínkami, které bylo nutno pro vyhovění návrhu na uvedení dosavadní honitby a honebního
společenstva do souladu s novým zákonem o myslivosti dodržet, bylo splnění povinnosti uvést
do souladu s novým předpisem své stanovy a orgány a povinnosti dodržet základní výměru
honitby v rozsahu 500 ha, jakož i ostatní požadavky na tvorbu honitby. Za ostatní požadavky
na tvorbu honitby je pak nutno považovat požadavky uvedené v §17 nového zákona
o myslivosti, kterými jsou především vedle výměry také dodržení požadavku souvislosti a tvaru
honebních pozemků. Jinou povinnost pro stávající honební společenstva z tohoto ustanovení
dovodit nelze (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 6. 2008,
č. j. 4 As 91/2006 - 76, nebo rozsudek ze dne 25. 3. 2011, č. j. 5 As 45/2010 – 75, všechna zde
uvedená rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz). Při podání
návrhu ve smyslu §69 nového zákona o myslivosti byly správní orgány oprávněny posuzovat
pouze, zda navrhovatel uvedené povinnosti řádně a včas splnil, a za tímto účelem zkoumat, zda
údaje stěžovatelem uvedené jsou prokázány.
V případě, že správní orgány dospěly k závěru, že výše uvedené předpoklady
pro vyhovění návrhu splněny nebyly, k čemuž většinou docházelo v době, kdy již uplynula
honebním společenstvům zákonná lhůta pro provedení transformace, byly povinny vydat
rozhodnutí o zamítnutí návrhu s odůvodněním, v čem spočívá nesoulad honitby s novým
zákonem o myslivosti. Honitby, jakož i honební společenstva, v takovém případě zanikla ex lege
ke dni 31. 3. 2003. Obdobně Nejvyšší správní soud konstatoval v rozsudku ze dne 20. 9. 2007,
č. j. 6 As 61/2006 - 123, kde uvedl, že „pokud orgán státní správy myslivosti rozhoduje v řízení o uznání
honitby podle §69 odst. 1 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, o návrhu na uvedení honitby do souladu
s tímto zákonem podaném honebním společenstvem vzniklým podle předchozí platné právní úpravy zákona
o myslivosti (zákon č. 23/1962 Sb.) v době, kdy již uplynula tomuto honebnímu společenstvu zákonná lhůta
pro provedení transformace podle §69 odst. 2 (zákonná lhůta do 31. 3. 2003), nejdříve zjistí a posoudí, zda byly
splněny zákonné předpoklady pro tuto transformaci stanovené v §69 odst. 2 zákona o myslivosti, tj. zda honební
společenstvo přijalo stanovy, popřípadě je přizpůsobilo právní úpravě podle nového zákona o myslivosti a zda
zvolilo orgány. Pokud dospěje k závěru, že tyto zákonné předpoklady splněny nebyly a došlo k zániku honebního
společenstva a honitby k 31. 3. 2003 ex lege, musí k této skutečnosti přihlédnout a promítnout ji ve výroku
rozhodnutí vydaném v řízení o uznání honitby (tj. zamítnutím návrhu)“.
S ohledem na právě předestřené zdejší soud přistoupil k posouzení nyní projednávané
věci, přičemž ze správního spisu zjistil následující podstatné skutečnosti. Stěžovatel svolal
ve smyslu §69 nového zákona o myslivosti na den 3. 8. 2002 tzv. transformační valnou hromadu,
na níž přijal nadpoloviční většinou hlasů nové stanovy a zvolil nové orgány v souladu
s citovaným §69 odst. 2 zákona o myslivosti. Následně stěžovatel podal dne 23. 12. 2002 u tehdy
věcně a místně příslušného Okresního úřadu Kolín návrh na uvedení honitby do souladu
s novým zákonem o myslivosti (návrh ze dne 16. 12. 2002) a dne 6. 1. 2003 u Městského úřadu
Českého Brodu, odboru životního prostředí, oznámení o přizpůsobení stanov honebního
společenstva ve smyslu jeho §69 odst. 2 a ve smyslu §28 téhož zákona předložil údaje potřebné
k zápisu do rejstříku honebních společenstev. Městský úřad jako věcně a místně příslušný správní
orgán následně o věci rozhodl dne 10. 12. 2003, č. j. 52298/02,80/03,881/03ŽP, tak, že odmítl
zapsat stěžovatele do rejstříku honebních společenstev podle §28 odst. 1 nového zákona
o myslivosti pro nesplnění §69 odst. 2 téhož zákona. Toto rozhodnutí bylo následně
rozhodnutím ze dne 1. 6. 2004, č. j. ŽP/8770/04, Krajským úřadem Středočeského kraje,
odborem životního prostředí a zemědělství, zrušeno a věc vrácena městskému úřadu k novému
řízení. Městský úřad věc znovu projednal a vydal nové rozhodnutí podle §69 odst. 2 s odvoláním
na §19 odst. 1 písm. a) nového zákona o myslivosti ze dne 6. 10. 2004, č. j. ŽP/8770/04, jehož
výrok zněl: „Honební společenstvo Tismice zaniká“. V odůvodnění uvedl, že z dokumentace
předložené stěžovatelem je patrno, že předmětné honební společenstvo nesplňuje podmínku §19
odst. 1 písm. a) nového zákona o myslivosti, neboť výměra souvislých honebních pozemků
v k. ú. Doubravčice, Mrzky, Limuzy, Hradešín a Přišimasy ve vlastnictví členů honebního
společenstva nedosahuje zákonem stanovené výměry, která činí 500 ha. Proti tomuto rozhodnutí
podal stěžovatel odvolání ke krajskému úřadu, který věc posoudil a na základě dokladů
založených ve spise, které dokládaly aktuální údaje o vlastnictví honebních pozemků členů
[souhlasy členů stěžovatele s členstvím v Honebním společenstvu Tismice nazvané „Prohlášení“
podle §19 odst. 5 písm. c) nového zákona o myslivosti], potvrdil závěr městského úřadu,
že stěžovatel neoprávněně zahrnul do seznamu svých členů zpracovaného ke dni konání
transformační valné hromady i vlastníky honebních pozemků, kteří nesplňovali zákonné
podmínky členství, přičemž po vyčlenění těchto pozemků a pozemků těch, kteří nedali souhlasy
s transformací stěžovatele, z celkové výměry honitby stěžovatelem uváděné, činila výměra
honebních pozemků členů pouze 497,2591 ha, tedy méně než zákonem stanovenou
minimální výměru honitby. Navíc bylo z katastrálních map zjištěno, že souvislost těchto
pozemků byla přerušena. Krajský úřad proto rozhodnutím ze dne 12. 4. 2005,
č. j. 17211/144633/2005/OŽP/Kon, odvolání stěžovatele zamítl a rozhodnutí městského úřadu
potvrdil.
Dne 7. 7. 2005 byl doručen Ministerstvu zemědělství (dále též jen „ministerstvo“) podnět
stěžovatele k přezkoumání postupu krajského úřadu jako odvolacího orgánu ve věci návrhu
na uvedení honitby stěžovatele do souladu s novým zákonem o myslivosti. Ministerstvo
zemědělství následně zahájilo řízení o přezkoumání rozhodnutí krajského úřadu mimo odvolací
řízení podle §65 odst. 2 tehdy platného starého správního řádu, které vyústilo v rozhodnutí
ze dne 1. 10. 2007, č. j. 27163/2005-16230, 30371/2005-16230. Tímto rozhodnutím ministerstvo
ve smyslu §65 odst. 2 citovaného zákona změnilo rozhodnutí krajského úřadu ze dne 12. 4. 2005,
č. j. 17211/144633/2005/OŽP/Kon, tak, že výrok rozhodnutí městského úřadu ze dne
6. 10. 2004, č. j. ŽP/8770/04, zní: „Návrh Honebního společenstva Tismice na uvedení
společenstevní honitby Tismice do souladu se zákonem o myslivosti, ze dne 16. 12. 2002,
se podle §69 odst. 1 a 2 ve spojení s §19 odst. 1 písm. a) zákona o myslivosti zamítá“.
Ministerstvo v přezkumném řízení dospělo na základě nových zjištění stejně jako městský
a krajský úřad k závěru o nesplnění základních podmínek pro transformaci ze strany stěžovatele,
napravilo však nezákonnost rozhodnutí krajského úřadu spočívající v nesprávném výroku.
V odůvodnění rozhodnutí uvedlo, že s ohledem na zásadní změnu právní úpravy
ve vztahu k podmínkám vzniku a existence honebního společenstva je nutno uznat právo
vlastníků honebních pozemků rozhodnout se svobodně o případné změně členství v honebním
společenstvu, pokud k tomu došlo ukončením členství před tzv. transformační valnou hromadou
honebního společenstva vzniklého podle dosavadních právních předpisů, jehož členy byli
doposud, a pokud tomuto honebnímu společenstvu před touto valnou hromadou písemně
oznámili ukončení svého členství. Rovněž uvedlo, že v případě uvádění honitby do souladu
s novým zákonem o myslivosti podle jeho §69 odst. 1 je samozřejmé, že honitba a honební
společenstvo muselo splňovat podmínky podle §17 až §20 téhož zákona. Vzhledem k tomu,
že honební společenstvo uvedené do souladu s novým zákonem o myslivosti podléhá rovněž
registraci ve smyslu §20 odst. 2 nového zákona o myslivosti a musí být zapsáno do rejstříku
honiteb (§28), je otázka oprávněnosti registrace honebního společenstva úzce spjata
s podmínkami jeho založení uvedenými v §19 téhož zákona. Ve shodě se správními orgány
rozhodujícími v přezkoumávaném řízení o návrhu na uvedení stěžovatele do souladu s novým
zákonem o myslivosti konstatovalo, že základní nutnou podmínkou vyhovění návrhu
je vlastnictví souvislých honebních pozemků členy honebního společenstva tvořících honitbu
o minimální výměře 500 ha. Ve světle předestřených úvah ministerstvo přezkoumalo kopie
jednotlivých „Prohlášení“ a seznamy členů stěžovatele podle jednotlivých katastrálních území,
odečetlo osoby, které nepodepsaly předmětná „Prohlášení“, resp. které podepsaly přihlášku
do honebního společenstva Tismice v roce 1992, ale nevyjádřily svůj souhlas se vstupem
do nového Honebního společenstva Tismice v rámci transformace, dále ministerstvo odečetlo
pozemky osob, které nejsou vlastníky uváděných honebních pozemků, odečetlo rovněž pozemky,
jejichž vlastníci, resp. spoluvlastníci dali souhlas se členstvím v Honebním společenstvu Tismice,
ačkoli mají minimální spoluvlastnický podíl, honební pozemky osob, které ukončily členství
v Honebním společenstvu Tismice zasláním písemných výpovědí, jakož i honební pozemky osob,
které zpochybnily svůj podpis na „Prohlášeních“, a naposledy honební pozemky v k. ú. Limuzy
o celkové výměře 71,3 ha ve vlastnictví pana S. B., zastoupeného ve věcech restitucí Ing. Ba.,
který podepsal „Prohlášení“ za S. B., ačkoli z plné moci nebylo patrno, že se pověření vztahuje i
na jiné věci než věci restituční. Po těchto odpočtech ministerstvo zjistilo, že výměra honebních
pozemků ve vlastnictví členů, kteří souhlasili s transformací Honebního společenstva Tismice,
činí 429,2389 ha, přičemž z mapových podkladů ministerstvo zjistilo i nesouvislost těchto
honebních pozemků. Do uznaných pozemků ministerstvo nezapočetlo honební pozemky ve
správě Pozemkového fondu ČR, pozemky osob, které se přihlásily do Honebního společenstva
Tismice v roce 1992, ale v roce 2002 souhlas nevydaly, resp. nebyl po nich vyžadován, jakož ani
pozemky obce Český Brod a obce Mrzky, které rovněž nedaly souhlas s členstvím v Honebním
společenstvu Tismice. Naopak začlenil do honební výměry společenstva pozemky v k. ú.
Doubravčice a Roztoklaty o výměře 22,56 ha a některé výměry v „Prohlášeních“ opravilo. Na
základě těchto svých zjištění dospělo ministerstvo k závěru, že stěžovatel jako honební
společenstvo v rámci uvedení společenstevní honitby Tismice do souladu s novým zákonem o
myslivosti nesplnil základní podmínku pro uznání, resp. transformaci, stanovenou v §69 odst. 1 a
2 ve spojení s §17 odst. 7 a §19 odst. 1 písm. a) nového zákona o myslivosti, neboť nesdružil
dohromady 500 ha souvislých honebních pozemků svých členů.
Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel rozklad, v němž mimo jiné trval na tom,
že podmínky pro transformaci řádně splnil a správní orgány nebyly oprávněny jednat podle §17
odst. 7 a §19 odst. 1 písm. a) nového zákona o myslivosti, neboť daná ustanovení se vztahují
pouze na tvorbu nových honiteb a zakládání nových honebních společenstev. Ministr
zemědělství rozklad rozhodnutím ze dne 19. 2. 2008, č. j. 5974/2008-10000, zamítl a rozhodnutí
ministerstva potvrdil. S odůvodněním závěrů Ministerstva zemědělství, že stěžovatel nesdružil
ke dni konání valné hromady honební pozemky svých členů o minimální výměře 500 ha, se plně
ztotožnil. Potvrdil rovněž názor, že vlastníci honebních pozemků, kteří byli do 1. 7. 2002 členy
původního Honebního společenstva Tismice, měli právo do konání transformační valné hromady
(nejpozději pak na této valné hromadě) projevit svou vůli a do transformovaného honebního
společenstva nevstoupit, přičemž za účelem zjištění skutkového stavu byly správní orgány
oprávněny požadovat jak specifikaci honebních pozemků ve vlastnictví členů stěžovatele,
tak předložení seznamu vlastníků podle §19 odst. 5 písm. a) nového zákona o myslivosti
a požadovat souhlasy vlastníků honebních pozemků s členstvím v honebním společenstvu podle
§19 odst. 5 písm. c) téhož zákona. Proti rozhodnutí ministra zemědělství podal stěžovatel žalobu,
v níž uplatnil totožnou námitku o řádném splnění podmínek pro transformaci, a uvedl, že správní
orgány nebyly oprávněny požadovat další údaje o honitbě či členech honebního společenstva.
Městský soud žalobu z výše uvedených důvodů zamítl a se závěry správních orgánů se bez
přesvědčivého odůvodnění plně ztotožnil.
Nejvyšší správní soud s ohledem na kasační námitky stěžovatele přezkoumal, zda městský
soud správně vyhodnotil úvahy správních orgánů a posouzení otázky splnění povinnosti dodržení
zákonné minimální výměry 500 ha honitby spojené s vyhověním návrhu na uvedení honitby
do souladu s novým zákonem o myslivosti. Z rozhodnutí správních orgánů je zřejmé, že k závěru
o nesplnění této povinnosti dospěly na základě úvahy, že není možné vůli členů honitby
nevstoupit do transformovaného honebního společenstva ignorovat, a proto je třeba ji zohlednit
ve vztahu ke splnění podmínky minimální výměry při podání návrhu na uvedení honitby
do souladu s novým zákonem o myslivosti. Z výměry dosavadní honitby proto vyčlenily výše
specifikované pozemky, jejichž vlastníci nebyli členy dosavadního honebního společenstva
nebo členy byli, ale nedali souhlas s transformací honebního společenstva, nebo se jimi nikdy
nestali. S tímto postupem se Nejvyšší správní soud neztotožňuje.
V návaznosti na výše uvedený výklad §69 nového zákona o myslivosti je totiž nutno
podotknout, že řízení podle citovaného ustanovení si klade za cíl pouze transformaci honiteb
do stavu odpovídajícího nové zákonné úpravě (§69 odst. 1 zákona o myslivosti) stejně
jako odpovídající změnu honebních společenstev (§69 odst. 2 zákona o myslivosti). Ze žádného
ustanovení nového zákona o myslivosti nelze dovodit, že by proces transformace dával
dosavadním honitbám, resp. honebním společenstvům, prostor pro změnu honitby či tvorbu
honitby nové. Ani z důvodové zprávy k citovanému zákonu nelze takový záměr zákonodárce
v řízení podle §69 nového zákona o myslivosti a jeho intertemporálních účinků vyčíst. Naopak,
důvodová zpráva uvádí, že „cílem zákona není vyvolat novou tvorbu honiteb. Proto je navrženo přechodné
ustanovení o zachování honiteb dosud uznaných a postupné jejich uvádění do souladu s ustanoveními zákona“.
V rámci těchto řízení proto může být řešen soulad dříve uznaných honiteb, které zůstávají
zachovány, s novou právní úpravou. Nelze však v rámci tohoto řízení řešit zároveň změnu těchto
honiteb, která je sice možná, ale pouze v rámci odpovídajících ustanovení nového zákona
o myslivosti (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 11. 2006,
č. j. 8 As 27/2005 - 214, publikovaný pod č. 1830/2009 Sb. NSS, jakož i na něj odkazující
rozsudek ze dne 22. 2. 2007, č. j. 1 As 47/2005 - 72, nebo již citovaný rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 19. 6. 2008, č. j. 4 As 91/2006 - 76, na který odkazuje sám městský
soud).
Pokud tedy nelze v rámci transformace honitby a honebního společenstva uvažovat
o změně či tvorbě nové honitby, nelze přisvědčit názoru správních orgánů a městského soudu,
že by bylo možné při posuzování podmínek transformace zohledňovat i podmínky stanovené
v §18 až 20 nového zákona o myslivosti, které se týkají výhradně tvorby nových honiteb
a založení a vzniku nových honebních společenstev. Správní orgány, jakož i soud, proto
pochybily, posuzovaly-li s odkazem na §19 odst. 1 písm. a) nového zákona o myslivosti splnění
podmínky minimální zákonné výměry honitby 500 ha s ohledem na výměru honebních pozemků
výhradně ve vlastnictví členů honebního společenstva. Přechodné ustanovení §69 nového
zákona o myslivosti, jakož ani ustanovení §17 téhož zákona, které je nutno při řízení
o transformaci aplikovat, nestanoví, že by měla být tato skutečnost posuzována při hodnocení
splnění podmínky transformace spočívající v dodržení minimální zákonné výměry honitby
500 ha, tato ustanovení nestanoví ani oprávnění zohledňovat případné nesouhlasy členů
se samotnou transformací. Pro úvahu správních orgánů, že „s ohledem na zásadní změnu právní
úpravy ve vztahu k podmínkám vzniku a existence honebního společenstva je nutno uznat právo
vlastníků honebních pozemků rozhodnout se svobodně o případné změně členství v honebním
společenstvu, pokud k tomu došlo ukončením členství před tzv. transformační valnou hromadou
honebního společenstva vzniklého podle dosavadních právních předpisů, jehož členy byli
doposud a pokud tomuto honebnímu společenstvu před touto valnou hromadou písemně
oznámili ukončení svého členství“, na základě které následně posuzovaly splnění
„transformačních podmínek“ s ohledem na členství a vyjádřené souhlasy členů s předmětnou
transformací, tak zdejší soud neshledal žádnou oporu v zákoně. Správním orgánům lze přisvědčit
pouze v tom, že kvalifikovaný způsob projevení vůle dosavadních členů honebního společenstva
nebýt nadále členy v transformovaném společenstvu je nutno respektovat, nicméně
pouze s ohledem na §26 odst. 3 nového zákona o myslivosti, přičemž je nutno pamatovat
na to, že ani tento postup nemá vliv na vyčlenění jejich honebních pozemků z uznané honitby.
Vystoupení jednotlivých členů z honebního společenstva a s tím spojený zánik členství vlastníka
honebního pozemku v honebním společenstvu nemá automatický důsledek ve vyčlenění jeho
pozemku z honitby. V takovém případě totiž držitelem honitby (honebních pozemků) zůstává
honební společenstvo. Zánikem členství v honebním společenstvu bez dalšího nemůže dojít
ke změně správního rozhodnutí o uznání honitby (v podrobnostech srovnej např. rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 6. 2007, č. j. 9 As 18/2007 - 109, nebo již zmiňovaný
rozsudek ze dne 8. 11. 2006, č. j. 8 As 27/2005 - 214, publikovaný pod č. 1830/2009 Sb. NSS).
Na tomto místě zdejší soud zdůrazňuje, že Ústavní soud již zkoumal na základě uvedeného
otázku možného porušení ochrany vlastnického práva, přičemž vyslovil závěr, že k porušení
ochrany vlastnického práva za takové situace nedochází, neboť takové jeho omezení
je legitimováno veřejným zájmem na ochraně volně žijící zvěře. V nálezu ze dne 13. 12. 2006,
sp. zn. Pl. ÚS 34/03, č. 49/2007 Sb., Ústavní soud vyslovil závěr, že „dochází-li při výkonu práva
myslivosti užíváním honebních pozemků k zásahu do ústavně garantovaných práv vlastníků honebních pozemků,
jedná se o omezení, která jsou proporcionální z hlediska cíle a účelu, k němuž právo myslivosti směřuje; taková
omezení se tedy nacházejí v mezích ústavnosti“.
Stejně tak samotné vyjádření nesouhlasu členů honebního společenstva s transformací
nemohlo mít jakýkoli vliv při zjišťování výměry honitby pro účely řízení podle §69 nového
zákona o myslivosti. Nejvyšší správní soud má za to, že nesouhlas jednotlivých členů s případnou
transformací honitby se mohl kvalifikovaně projevit pouze při transformační valné hromadě,
kde dosavadní členové mohli projevit svou nevůli „vstoupit do transformovaného honebního
společenstva“ v rámci hlasování o nových stanovách či při volbě nových orgánů. V případě
neúspěšného hlasování o nových stanovách a volbě nových orgánů by tak de facto došlo
k nesplnění jedné z podmínek pro úspěšnou transformaci a stávající honitba a honební
společenstvo by zaniklo. Nicméně pouhé vyjádření nesouhlasu s uvedením honitby do souladu
s novým zákonem o myslivosti, které se žádným způsobem neodrazilo ve výsledku hlasování
na valné hromadě, nebo vystoupení členů z honebního společenstva, nemohlo mít na posouzení
dosavadní výměry honitby žádný vliv.
Nejvyšší správní soud tak ze všech výše uvedených důvodů dospěl k závěru, že správní
orgány nebyly oprávněny při posuzování jedné ze základních podmínek uznání honitby ve smyslu
§69 nového zákona o myslivosti, kterou je dodržení výměry honitby 500 ha, zohledňovat
skutečnost, zda členové honebního společenstva s transformací honitby v rámci svých
„Prohlášení“ souhlasili, či nikoli, a na základě toho vyjímat z celkové plochy honitby pozemky
členů, kteří tento souhlas výslovně odepřeli nebo neposkytli, případně vyčlenit pozemky těch,
kteří jako členové z honebního společenstva vystoupili. Stejně tak má zdejší soud
za to, že správní orgány nejsou oprávněny při výpočtu výměry honitby vyčlenit ani ty pozemky,
které byly k dosavadní honitbě přičleněny, aniž by sami jejich vlastníci kdy byli členy honebního
společenstva. Takovým postupem by totiž správní orgány umožnily změnu honitby bez jakékoli
opory v zákoně. Zdejší soud má za to, že správní orgány byly povinny bez ohledu na členství
vlastníků honebních pozemků zahrnutých do honitby stěžovatele zkoumat pouze to, zda údaj
o výměře honitby stěžovatele uvedený v návrhu odpovídá skutečné výměře dosavadní honitby,
případně, zda v průběhu fungování stěžovatele nedošlo ke změnám výměry honitby na základě
zákonem předpokládaných možností změn honitby (např. vyčlenění honebního pozemku
z honitby z důvodu jeho prohlášení za nehonební).
Se stěžovatelem lze souhlasit i v tom, že při posuzování splnění podmínek pro vyhovění
návrhu na uvedení dosavadní honitby do souladu s novým zákonem o myslivosti není nutno
splnit povinnost souvislosti honebních pozemků členů honebního společenstva. Jak bylo
uvedeno výše, při posuzování splnění podmínek je totiž správní orgán oprávněn a povinen
přezkoumat pouze splnění podmínky souvislosti honebních pozemků podle §17 nového zákona
o myslivosti, nikoli souvislost honebních pozemků členů honitby podle §19 odst. 1 písm. a)
téhož zákona. Požadavek souvislosti honebních pozemků členů honebního společenstva lze
dovodit pouze pro případ zakládání honebního společenstva, nikoli jako podmínku nutnou
pro samotnou existenci honitby. Je totiž nutno pamatovat na to, že nic nebrání tomu, aby honitba
v sobě obsahovala rovněž pozemky nečlenů honebního společenstva. Nejvyšší správní soud má
proto za to, že v případě posuzování splnění podmínek pro transformaci je nutno dostát
požadavku souvislosti honebních pozemků zahrnutých do honitby, není však nutno zkoumat,
natož trvat na požadavku, aby honitbu tvořily souvislé pozemky výhradně ve vlastnictví členů
předmětného honebního společenstva. Zkoumání této podmínky by bylo nad rámec zákonné
úpravy.
Ze všech výše uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že městský soud
pochybil, pokud úvahy správních orgánů v přezkumném řízení aproboval. Zdejší soud má proto
za to, že stěžovateli lze přisvědčit, že rozhodnutí městského soudu trpí nezákonností spočívající
v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení, a proto je podle §110
odst. 2 s. ř. s. zrušil. Vzhledem k tomu, že zdejší soud nemá pochyb o tom, že již závěry
správních orgánů byly od počátku založeny na nesprávných úvahách, byly zde dány důvody
pro zrušení jejich rozhodnutí již v řízení o žalobě. Nejvyšší správní soud proto současně
se zrušením rozhodnutí městského soudu rozhodl také o zrušení žalobou napadeného správního
rozhodnutí, jakož i rozhodnutí Ministerstva zemědělství, které mu předcházelo [§110 odst. 2
písm. a) s. ř. s., za přiměřeného použití §76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. a §78 odst. 1 a 4 s. ř. s.].
V novém rozhodnutí bude Ministerstvo zemědělství povinno v souladu se závěry
zdejšího soudu znovu přezkoumat rozhodnutí krajského úřadu vydané v řízení o návrhu
stěžovatele na uvedení honitby Tismice do souladu s novým zákonem o myslivosti, a v rámci
tohoto přezkumu znovu posoudit otázku, zda byla splněna podmínka minimální výměry
pro uvedení předmětné honitby do souladu s novým zákonem o myslivosti, a své závěry řádně
odůvodnit.
Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek městského soudu a současně zrušil i rozhodnutí
správních orgánů podle §110 odst. 2 s. ř. s., a proto byl povinen rozhodnout kromě nákladů
řízení o kasační stížnosti i o nákladech řízení, které předcházelo zrušenému rozhodnutí
městského soudu (§110 odst. 3, věta druhá, s. ř. s.). Náklady řízení o žalobě a náklady řízení
o kasační stížnosti tvoří v tomto případě jeden celek a Nejvyšší správní soud rozhodl o jejich
náhradě jediným výrokem vycházejícím z §60 s. ř. s. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 19. 11. 2008, č. j. 1 As 61/2008 - 98).
Žalovaný ve věci úspěch neměl, náhrada nákladů řízení mu proto nenáleží. Osobě
zúčastněné na řízení žádné náklady podle §60 odst. 5 s. ř. s. nevznikly, proto jí zdejší soud
náhradu nepřiznal. Stěžovatel měl ve věci plný úspěch, proto mu zdejší soud dle §60 odst. 1
s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s., přiznal náhradu nákladů řízení proti žalovanému. Tyto náklady
řízení jsou tvořeny částkou 7 000 Kč za soudní poplatky (soudní poplatek za žalobu ve správním
soudnictví proti rozhodnutí správního orgánu ve výši 2 000 Kč a soudní poplatek za kasační
stížnost ve výši 5 000 Kč). Další náklady řízení tvoří odměna zástupkyně stěžovatele
za provedené právní služby. Ze soudního spisu je patrno, že stěžovateli nevznikly žádné náklady
za právní služby v řízení před městským soudem. V řízení před Nejvyšším správním soudem byl
však stěžovatel již zastoupen právní zástupkyní, která učinila ve věci celkem dva úkony právní
služby. Prvním úkonem bylo převzetí a příprava zastoupení [§11 odst. 1 písm. a) vyhlášky
č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb
(advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“)], druhým úkonem
vypracování kasační stížnosti k Nejvyššímu správnímu soudu, tedy písemné podání soudu nebo
jinému orgánu ve věci samé [§11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu]. Za každý úkon právní
služby v dané věci náleží mimosmluvní odměna ve výši 2 100 Kč [§9 odst. 3 písm. f), ve spojení
s §7 bodem 5. advokátního tarifu], která se zvyšuje o 300 Kč paušální náhrady hotových výdajů
podle §13 odst. 3 advokátního tarifu. Celkem tedy za jeden úkon právní služby náleží 2 400 Kč.
Vzhledem k tomu, že ve věci byly učiněny dva úkony právní služby, náleží stěžovateli za právní
služby náhrada těchto nákladů ve výši 4 800 Kč. Celková částka náhrady nákladů řízení před
městským soudem a před Nejvyšším správním soudem tak činí 11 800 Kč. Zástupkyně
stěžovatele nedoložila, zda je plátcem daně z přidané hodnoty, zdejší soud tak nebral zvýšení
odměny o tuto daň v úvahu.
Celkovou částku náhrady nákladů řízení ve výši 11 800 Kč je žalovaný povinen zaplatit
stěžovateli k rukám jeho zástupkyně JUDr. Ivany Kejmarové, advokátky se sídlem Sluštice 1,
Sibřina, ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. listopadu 2012
JUDr. Radan Malík
předseda senátu