ECLI:CZ:NSS:2014:7.AS.110.2013:21
sp. zn. 7 As 110/2013 - 21
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové
a soudců JUDr. Karla Šimky a JUDr. Jaroslava Hubáčka v právní věci žalobce: Severočeské
vodovody a kanalizace, a. s., se sídlem Přítkovská 1689, Teplice, proti žalovanému:
Ministerstvo životního prostředí, se sídlem Vršovická 65, Praha 10, v řízení o kasační stížnosti
žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2013, č. j. 10 A 237/2010 – 34,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 30. 9. 2013, č. j. 10 A 237/2010 – 34, zrušil Městský soud v Praze
rozhodnutí Ministerstva životního prostředí (dále jen „stěžovatel“) ze dne 2. 8. 2010,
sp. zn. 810B/530/10 33363/ENV/10, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce (dále
jen „účastník řízení“) proti rozhodnutí České inspekce životního prostředí, oblastního
inspektorátu Ústí nad Labem ze dne 14. 6. 2004, č. j. 4/OV/4544/04/Srov., jímž byla účastníku
řízení stanovena záloha pro rok 2004 v souhrnné výši 3.254.600 Kč na poplatek za odběr
podzemních vod.
Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel kasační stížnost. Nejvyšší správní soud se nejprve
zabýval otázkou, zda byla kasační stížnost podána v zákonné lhůtě, neboť pouze v takovém
případě může být soudem meritorně projednána.
Podle ust. §106 odst. 2 s. ř. s. musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů
po doručení rozhodnutí, přičemž zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Podle ust. §40 odst. 2 s. ř. s. lhůta určená podle týdnů, měsíců nebo roků končí
uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty. Není-li
takový den v měsíci, končí lhůta uplynutím posledního dne tohoto měsíce. Podle odst. 4
citovaného ustanovení je lhůta zachována, bylo-li podání v poslední den lhůty předáno soudu,
nebo jemu zasláno prostřednictvím držitele poštovní licence, popř. zvláštní poštovní licence
anebo předáno orgánu, který má povinnost je doručit, nestanoví-li tento zákon jinak.
Podle obsahu soudního spisu byl napadený rozsudek stěžovateli doručován do datové
schránky stěžovatele a k jeho dodání došlo dne 24. 10. 2013 v 13:19:11 hod. Tento den je rovněž
dnem doručení rozsudku, neboť platí, že je-li příjemcem datové zprávy orgán veřejné moci
vystupující v postavení orgánu veřejné moci, byla datová zpráva doručena okamžikem jejího
dodání. Dnem, který v daném případě určil počátek běhu lhůty pro podání kasační stížnosti,
byl čtvrtek 24. 10. 2013 a posledním dnem lhůty tak byl čtvrtek 7. 11. 2013.
Kasační stížnost podal stěžovatel prostřednictvím datové schránky v pondělí 11. 11. 2013,
přičemž z identifikátoru elektronického podání vyplývá, že kasační stížnost byla odeslána
v 14:59:44 hod. a dodána (doručena) do datové schránky Nejvyššího správního soudu o jednu
vteřinu později.
Pro posouzení včasnosti kasační stížnosti podané elektronicky prostřednictvím datové
schránky je rozhodné datum dodání elektronické zprávy obsahující kasační stížnost do datové
schránky Nejvyššího správního soudu. K tomu např. v rozsudku ze dne 18. 7. 2006,
č. j. 5 Afs 77/2005 – 67 (dostupný na www.nssoud.cz), Nejvyšší správní soud uvedl:
„Protože se v případě elektronického podání nejedná o podání prostřednictvím držitele poštovní licence, popřípadě
jiné zvláštní licence, ani o případ předání podání orgánu, který má povinnost jej doručit, je lhůta ve smyslu §40
odst. 4, věty prvé, s. ř. s. zachována, bylo-li podání v poslední den lhůty předáno soudu.“ V rozsudku
ze dne 11. 8. 2006, č. j. 8 Afs 82/2006 – 68, pak dospěl k následujícímu závěru: „Podání musí
být předáno soudu, s výjimkami představovanými předáním držiteli poštovní licence, zvláštní poštovní licence
nebo orgánu, který má povinnost je doručit. Předáním soudu přitom nelze rozumět nic jiného než doručení soudu.
Vzniknou-li pochybnosti o doručení, postačuje v případě zmíněných výjimek prokázat předání k přepravě,
zatímco v ostatních případech je třeba zpravidla prokázat předání, tj. doručení, soudu.“ Odkázat lze také
na usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 1. 2009, sp. zn. III. ÚS 2361/08 (dostupné
na http://nalus.usoud.cz), podle kterého „[j]e evidentní, že žaloba stěžovatele ve formě elektronického
podání (neopatřeného zaručeným elektronickým podpisem) není úkonem učiněným prostřednictvím držitele poštovní
licence, popřípadě zvláštní poštovní licence ani předáním orgánu, který má povinnost je doručit,
u něhož pro zachování lhůty postačí předání k přepravě (srov. obdobně sp. zn. I. ÚS 250/05). Proto se uplatní
coby rozhodné, kdy žaloba došla soudu.“
Protože kasační stížnost byla doručena do datové schránky Nejvyššího správního soudu
až dne 11. 11. 2013, byla podána opožděně, a proto ji Nejvyšší správní soud podle ust. §46
odst. 1 písm. b) za použití ust. §120 s. ř. s. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s.,
podle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost
odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 10. dubna 2014
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu