ECLI:CZ:NSS:2014:9.AFS.105.2014:44
sp. zn. 9 Afs 105/2014 – 44
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové
a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobce: J. H,
zast. JUDr. Petrem Oehmem, Ph.D., advokátem se sídlem Plzeňská 232/4, Praha 5,
proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 31, Brno, proti
rozhodnutí Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu ze dne 29. 10. 2009, č. j. 13884/09- 1100-
102079, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 9.
2013 (správně však ze dne 21. 1. 2014), č. j. 6 Af 4/2010 – 63,
takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 9. 2013, č. j. 6 Af 4/2010 - 63,
se z r uš uj e a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
[1] Podanou kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví
označeného usnesení Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým byla
dle ustanovení §46 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“), odmítnuta jeho elektronicky podaná žaloba ze dne 18. 1. 2010.
I. Vymezení věci
[2] Předmětem sporu je otázka včasnosti žaloby, podané soudu zástupkyní stěžovatele,
daňovou poradkyní. Městský soud konstatoval, že podání doručené městskému soudu elektronicky
se zaručeným elektronickým podpisem poslední den zákonem stanovené lhůty pro podání žaloby,
postrádalo základní náležitosti žaloby vymezené v ustanovení §71 odst. 1 písm. a) až f) s. ř. s.
Z jeho obsahu není zřejmé proti jakému rozhodnutí směřuje a nejsou zde vymezeny žádné žalobní
body. K blanketnímu podání byla připojena dohoda o plné moci ze dne 17. 5. 2005, svědečné
prohlášení České televize ze dne 10. 1. 2006 a písemnost podepsaná vedoucím produkce České
televize ze dne 16. 2. 2007. Doplnění žaloby resp. žaloba se všemi náležitostmi b yla soudu podána
až po uplynutí zákonem stanovené lhůty pro podání žaloby.
[3] Časovou posloupnost jednotlivých podání potvrdila daňová poradkyně při ústním jednání
před městským soudem. Uvedla, že dne 18. 1. 2010 se jí nepodařilo elektronicky odeslat celý te xt
žaloby, měla za to, že žaloba může být podána pouze elektronicky, a proto ji nezasílala poštou.
Po výzvě soudu však žalobu dne 2. 2. 2010 řádně doplnila, a domnívá se, že je podána důvodně.
[4] Pro postup soudu podle dílu prvního hlavy druhé části třetí s. ř. s. (§65 odst. 1 a násl.
s. ř. s.) bez doplnění žaloby ve smyslu ustanovení §71 odst. 1 písm. a) až f) s. ř. s. nebyly
v posuzované věci splněny podmínky řízení, a proto nebylo možno o věci jednat.
[5] Otázkou splnění podmínek řízení v případě podání žaloby v poslední den lhůty bez udání
žalobních bodů se zabýval Nejvyšší správní soud i v rozsudku ze dne 18. 2. 2010, č. j. 2 As 71/2009
– 78 (veškerá zde uváděná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná
na www.nssoud.cz), a dospěl k závěru, že v důsledku přísné dispoziční zásady v řízení o žalobách
proti rozhodnutím správního orgánu musí žaloba obsahovat žalobní body, z nichž musí být patrno,
z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí
za nezákonné nebo nicotné [§71 odst. 1 písm. d) s. ř. s.]. Zákon stanoví, že žaloba musí vždy
obsahovat alespoň jeden žalobní bod (§71 odst. 2 s. ř. s.). Pokud žádný žalobní bod neobsahuje,
může být tento nedostatek podmínek řízení odstraněn, a to jedině ve lhůt ě pro podání žaloby.
Po marném uplynutí lhůty k podání žaloby se absentující žalobní body stávají neodstranitelným
nedostatkem podmínky řízení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 10. 2003,
č. j. 2 Azs 9/2003 - 40, publikovaný pod č. 113/2004 Sb. NSS). Soud není povinen
v těchto případech vždy vyzývat žalobce k odstranění takové vady žaloby podle §37 odst. 5 s. ř. s.,
neboť – takto široce pojímaná – povinnost soudu by zjevně odporovala zmíněné zásadě dispoziční
a rovněž zásadě koncentrace řízení, v souladu s nimiž je tento typ řízení koncipován.
[6] S ohledem na to, že odstraňovat vady žaloby v projednávané věci nebylo pro uplynutí lhůty
uvedené v §72 odst. 1 s. ř. s. možné, jedná se současně o neodstranitelný nedostatek podání.
Na uvedeném závěru nemohou nic změnit ani výzvy soudu k odstranění vad žaloby ve smyslu
§37 odst. 5 s. ř. s., neboť k dodatečně uplatněným argumentům by soud již nemohl
přihlížet, a to pro marné uplynutí zákonné lhůty stanovené pro rozšíření žaloby dle §71 odst. 2 věty
třetí s. ř. s.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[7] Stěžovatel napadá usnesení městského soudu z důvodu uvedeného v §103 odst. 1 písm. e)
s. ř. s. Nezákonnost napadeného usnesení spatřuje v nesprávném posouzení podmínek řízení podle
§46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Uvádí, že dne 18. 1. 2010 byla elektronicky se zaručeným elektronickým
podpisem přes webovou aplikaci ePodatelna Ministerstva spravedlnosti podána prostřednictvím
daňové poradkyně žaloba, která směřovala proti rozhodnutí Finančn ího ředitelství pro hlavní město
Prahu ze dne 29. 10. 2009, č. j. 13884/09- 1100-102079. Ověření tohoto podání dokládá stěžovatel
náhledem podání sestaveným dne 18. 1. 2010 ve 22:11 hod.
[8] Doručení žaloby soudu dne 18. 1. 2010, v 22:26:02, včetně 2 příloh, bylo soudem potvrzeno
dokladem o doručení podání s běžným číslem 336/2010 ze dne 18. 1. 2010. Připojený uznávaný
elektronický podpis a jeho certifikát byl také vyhodnocen jako platný .
[9] Stěžovatel podrobně rekapituluje procesní úkony městského soudu, kterým bylo ze strany
stěžovatele vždy vyhověno, jakož i průběh ústního jednání. Městský soud nejprve stěžovatele
(prostřednictvím daňové poradkyně) vyzval k předložení dvou písemných vyhotovení žaloby a
kopie napadeného rozhodnutí. Této výzvě, doručené dne 1. 3. 2010, bylo obratem vyhověno, a to
osobním podáním na podatelně městského soudu, pracoviště Hybernská, dne 3. 3. 2010. Po cca
sedmi měsících (14. 10. 2010) byl stěžovatel opětovně vyzván k doplnění žaloby resp. k odstranění
jejich vad. I na tuto výzvu bylo obratem reagováno, a to elektronickou formou. Při ústním jednání
ve věci, nařízeném cca po 3 a půl letech od opakujících se výzev k odstranění vad žaloby, byla
žaloba jako blanketní podání soudem odmítnuta.
[10] O blanketní podání se však nejednalo. Daňová poradkyně při ústním jednání sice soudu
sdělila, že se ji nepodařilo odeslat celý text žaloby, avšak tento text se netýkal žaloby v projednávané
věci, ale jiné žaloby, kterou tentýž den daňová poradkyně odesílala, a u jednání soudu se o tom
zmínila. Současně však uvedla, že žalobu v projednávané věci odeslala včas a řádně tj. úplnou. Výše
uvedené vyplývá z potvrzení o doručení žaloby a z potvrzení o ověření elektronického podpisu,
jakož i z „Náhledu podání“. Z protokolu o ústním jednání nevyplývá, že by daň ová poradkyně
soudu potvrdila zaslání blanketního podání elektronickou formou, jak se nesprávně uvádí
v odůvodnění napadeného usnesení.
[11] Stěžovatel tvrdí, že žaloba obsahovala veškeré zákonné náležitosti ve smyslu §37 odst. 2 a 3
s. ř. s. a §71 odst. 1 s. ř. s. Žaloba byla podána řádně a včas a nebyly tak splněny podmínky pro její
odmítnutí. Z podání založeného v soudním spisu, doručeném soudu na pracoviště Hybernská dne
18. 1. 2010, je při vizuálním pohledu zcela zřejmé, že na toto pracoviště byla zřejmě z důvodu
technické chyby doručena jen část žaloby. Stěžovatel má za prokázané, že v době podání žaloby
docházela veškerá podání z webového rozhraní Ministerstva spravedlnosti do elektronické
ePodatelny městského soudu, pracoviště Spálená, a ta byla následně ručně prostřednictvím emailu
přeposílána na jednotlivá soudní pracoviště. Případné technické chyby nemohou jít k tíži
stěžovatele.
[12] Navrhuje napadené usnesení zrušit a věc vrátit městskému soudu k dalšímu řízení.
[13] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti konstatoval, že žaloba byla odvolacímu orgánu
doručena k vyjádření až po jejím doplnění. K předmětu sporu se tak žalovaný nemůže vyjádřit,
neboť nemá technické prostředky, které by prověření učiněného podání umožňovaly. S tvrzením
stěžovatele ohledně výpovědi daňové poradkyně při ústním jednání před městským soudem
se však neztotožňuje. Daňová poradkyně v postavení zástupkyně stěžovatele jasně uvedla,
že se jí nepodařilo elektronicky odeslat celý text žaloby, jak je ostatně uvedeno i v napadeném
usnesení, a uznala tak, že žaloba nebyla v zákonem stanovené lhůtě doručena se všemi náležitostmi.
Pro případ, že by tomu tak skutečně bylo, navrhuje kasační stížnost zamítnout.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[14] Nejvyšší správní soud posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a a konstatoval,
že kasační stížnost byla podána včas, jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná,
a stěžovatel je ve smyslu ustanovení §105 odst. 2 s. ř. s. řádně zastoupen advokátem. Zdejší soud
poté přezkoumal napadené usnesení městského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci
uplatněných důvodů (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), zkoumal při tom, zda napadené rozhodnutí netrpí
vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 s. ř. s.), a dospěl k závěru,
že kasační stížnost je důvodná.
[15] Podle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu v případě, kdy je kasační stížností
napadeno usnesení o odmítnutí návrhu (nebo o zastavení řízení), lze kasační stížnost podat
pouze z důvodu dle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. K tomu srovnej např. rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 4. 2005, č. j. 3 Azs 33/2004 - 98, publikovaný
pod č. 625/2005 Sb. NSS: „Je-li kasační stížností napadeno usnesení o odmítnutí žaloby, přicházejí
pro stěžovatele v úvahu z povahy věci pouze kasační důvody dle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., spočívající v tvrzené
nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu. Pod tento důvod spadá také případ, kdy vada řízení před soudem měla
nebo mohla mít za následek vydání nezákonného rozhodnutí o odmítnutí návrhu, a dále vada řízení spočívající
v tvrzené zmatečnosti řízení před soudem.“
[16] Podle §37 odst. 3 věty první s. ř. s. musí být z každého podání zřejmé, čeho se týká, kdo jej
činí, proti komu směřuje, co navrhuje, a musí být podepsáno a datováno. Jedná-li se o žalobu proti
rozhodnutí správního orgánu, pak musí v souladu s §71 odst. 1 s. ř. s. kromě těchto obecných
náležitostí obsahovat také označení napadeného rozhodnutí a den jeho doručení nebo jiného
oznámení žalobci; označení osob na řízení zúčastněných, jsou-li žalobci známy; označení výroků
rozhodnutí, které žalobce napadá; žalobní body, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových
a právních důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné; jaké
důkazy k prokázání svých tvrzení žalobce navrhuje provést a konečně návrh výroku rozsudku.
V případě, že určité podání neobsahuje některou ze zákonem stanovených náležitostí, předseda
senátu ve smyslu §37 odst. 5 s. ř. s. vyzve žalobce k opravě nebo odstranění vad podání a stanoví
k tomu lhůtu.
[17] Nejvyšší správní soud ve svých rozhodnutích opakovaně uvedl, že neexistuje zákonná
povinnost soudu v případech, kdy žaloba neobsahuje žádný žalobní bod, vyzývat žalobce
k odstranění těchto vad, neboť takto široce pojímaná povinnost soudu by odporovala zásadě
dispoziční a zásadě koncentrace řízení, v souladu s nimiž je řízení o žalobě koncipováno
(viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 10. 2003, č. j. 2 Azs 9/2003 – 40,
publikovaný též pod č. 113/2004 Sb. NSS).
[18] Pro posouzení projednávané věci však Nejvyšší správní soud zároveň považuje
za rozhodné, že §71 odst. 2 věta třetí s. ř. s. stanoví lhůtu pouze pro rozšíření žaloby na dosud
nenapadené výroky rozhodnutí nebo o další žalobní body, a tedy v souladu s konstantní judikaturou
i pro doplnění žalobního bodu do podání, které dosud žádný žalobní bod neobsahovalo,
nikoliv však na odstranění jiných vad žaloby. Jiné vady žaloby jsou odstranitelné postupem
podle §37 odst. 5 s. ř. s., podle kterého předseda senátu usnesením vyzve podatele k opravě
nebo k odstranění vad podání a stanoví k tomu lhůtu.
[19] Vykazuje-li tedy žaloba jiné vady než absenci žalobních bodů či vymezení rozsahu napadení
správního rozhodnutí, je soud povinen postupovat podle §37 odst. 5 s. ř. s. a usnesením vyzvat
podatele k opravě nebo k odstranění vad podání tak, aby mohlo být věcně projednáno. Pouze
v případě, že podání není ve stanovené lhůtě doplněno nebo opraveno a v řízení není možno
pro tento nedostatek pokračovat, odmítne soud usnesením řízení o takovém podání, zároveň musí
být podatel o tomto následku ve výzvě poučen.
[20] Nejvyšší správní soud se neztotožňuje s námitkami stěžovatele, dle kterých bylo dne
18. 1. 2010 soudu zasláno podání se všemi zákonem stanovenými náležitostmi. Takové námitky
zjevně neodpovídají ani spisovému materiálu ani tvrzení daňové poradkyně uplatněnému při ústním
jednání soudu. Snaha stěžovatele resp. jeho zástupce pro kasační řízení „převyprávět“ tvrzení
tehdejší zástupkyně nemůže být úspěšná. O průběhu ústního jednání byl pořízen diktafonový
záznam, který byl následně přepsán do písemné podoby a je založen na č. l. 38 soudního spisu.
Z obsahu tohoto přepisu nelze kasační tvrzení o tom, že daňová poradkyně uvedla, že dne
18. 1. 2010 byla soudu zaslána žaloba se všemi zákonnými náležitostmi, ani vzdáleně dovodit.
[21] Obdobně je třeba odmítnout argumentaci, dle které úplnost původního podání prokazují
„Náhled podání“ a potvrzení o doručení zprávy či o platnosti elektronického podpisu. Náhled
podání žádným způsobem neprokazuje, co konkrétně bylo dne 18. 1. 2010 soudu doručeno, navíc
mohl být tento náhled zcela účelově vytvořen zpětně. Ze stěžovatelem uváděných potvrzení,
vygenerovaných elektronickou podatelnou soudu také nelze ověřit, zda podání doručené soudu dne
18. 1. 2010 obsahovalo či neobsahovalo zákonem stanovené náležitosti.
[22] Ztotožnit se však lze s námitkou, dle které při odesílání žaloby zjevně došlo k technické
chybě a podaní ze dne 18. 1. 2010 tak nelze bez dalšího označit za blanketní žalobu. Jak stěžovatel
správně uvádí, je již při vizuálním pohledu zcela zjevné, že městskému soudu (pracoviště
Hybernská) byla doručena pouze část žaloby. Městský soud tak neměl dostatek podkladů
pro učinění závěru, že podání stěžovatele postrádá žalobní body, které již nebylo možno
pro uplynutí dvouměsíční lhůty žádným způsobem doplnit. Z obsahu podání, doručeného dne
18. 1. 2010 (založeného na č. listu 12 a 14 soudního spisu) , bylo zcela zřejmé, že soudu byla
elektronicky doručena pouze první strana žaloby, nikoli celé co do obsahu úplné podání. Podání,
doručené soudu v zjevně neúplné podobě, tak vykazovalo vadu, k jejímuž odstranění měl městský
soud stěžovatele vyzvat podle §37 odst. 5 s. ř. s., nebo ť pouze po odstranění této vady mohl být
učiněn závěr o obsahu žaloby včetně toho, zda se jedná o blanketní žalobu.
[23] Pokud by stěžovatel na výzvu soudu žádným způsobem nereagoval, bylo by na místě žalobu
bez dalšího odmítnout. Obdobně by soud postupoval v případě, že by stěžovatel sice na v ýzvu
soudu reagoval, avšak i po doručení úplného podání by soud seznal, že žalobní body v žalobě
skutečně absentují. Procesní strategie, včetně toho, zda účastník podá žalobu až na sklonku
zákonem stanovené lhůty, kdy tak může učinit, totiž nutně souvisí s jeho procesní odpovědností
a musí nést případné důsledky, které z jeho vlastního načasování takových kroků plynou. Tak tomu
však v posuzované věci zjevně nebylo.
[24] V první výzvě ze dne 17. 2. 2010, doručené dne 1. 3. 2010, vyzval městský soud stěžovatele
mj. k předložení žaloby ve dvojím vyhotovení, s tím, že mu byla dne 19. 1. 2010 doručena pouze
dohoda o plné moci a svědečné prohlášení. Tato výzva neodpovídá skutkovému stavu, neboť
je minimálně prokázáno, že 18. 1. 2010 byla městskému soudu pracoviště Hyb ernská doručena
mj. i první strana žaloby.
[25] Výzvě stěžovatel prostřednictvím své zástupkyně vyhověl obratem. Z obsahu kompletní
žaloby, doručené osobně dne 3. 3. 2010 ve dvojím vyhotovení na podatelnu městského soudu,
pracoviště Hybernská, je zřejmé, že první strana žaloby se co do obsahu i formy zcela shoduje
s první stranou žaloby, zaslané soudu dne 18. 1. 2010 elektronicky. Je tedy nepochybné, že podání
zaslané příslušnému soudnímu pracovišti dne 18. 1. 2010 nebylo úplným podáním resp. blanketní
žalobou, kterou hodlal zástupce stěžovatele následně doplňovat. Městský soud měl již k 3. 3. 2011
dostatek podkladů k posouzení, zda podání doručené soudu dne 18. 1. 2010 bylo či nebylo
blanketní žalobou. Je proto jen obtížně pochopitelné, proč byl stěžovatel po více jak 6 měsících
od obdržení kompletní žaloby opětovně soudem usnesením ze dne 23. 9. 2010 vyzván k odstranění
vad podání dle §37 odst. 5 s. ř. s., a to včetně doplnění žalobních bodů ve smyslu §71 s. ř. s.,
a proč bylo ústní jednání, jehož jediným úč elem bylo posouzení zákonných náležitostí žaloby,
nařízeno až za dalších 3 a půl roku (21. 1. 2014). Ostatně případné doplnění žalobních bodů či ústní
jednání v případě, že by se skutečně původně o blanketní žalobu jednalo, nemohlo na odmítnutí
žaloby nic změnit.
[26] Žaloba ve správním soudnictví představuje procesní úkon, jímž se žalobce obrací na soud
a žádá jej, aby jeho veřejnému subjektivnímu právu, které bylo ohroženo či porušeno, poskytl
spravedlivou ochranu. Jestliže tedy soudní řád správní požaduje, aby žaloba splňovala určité
náležitosti, činí tak proto, aby žaloba mohla být podkladem právě pro poskytování spravedlivé
ochrany veřejným subjektivním právům v rámci soudního řízení, nikoli proto, aby její náležitosti,
resp. jejich nedostatek byl bez dalšího formalistickým důvodem pro odmítnutí žaloby.
[27] Nejvyšší správní soud shledal naplnění důvodu kasační stížnosti podle §103 odst. 1 písm. e)
s. ř. s., neboť v posuzovaném případě nebyly splněny podmínky pro odmítnutí podání podle
§46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Proto kasační stížností napadené usnesení městského soudu zrušil a věc
vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. V tomto řízení je městský soud vázán právním názorem
vysloveným Nejvyšším správním soudem v tomto rozsudku. V novém rozhodnutí rozhodne
městský soud i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti (§110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e js o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. května 2014
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu