ECLI:CZ:NSS:2014:9.AS.10.2014:48
sp. zn. 9 As 10/2014 – 48
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové
a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobkyně:
LUP E M I, s.r.o., se sídlem Turnovského 263, Praha 10, zast. Mgr. Markétou Perháčovou,
advokátkou se sídlem Hálkova 1406/2, Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo spravedlnosti,
se sídlem Vyšehradská 16, Praha 2, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 7. 2013, č. j. 523/2012-
OT-OSV/4, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne
16. 12. 2013, č. j. 46 A 96/2013- 42,
takto:
I. Kasační stížnost směřující do výroku v bodě I. se zamít á .
II. Kasační stížnost směřující do výroku v bodě II. se od mítá .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Ustanovené zástupkyni stěžovatelky Mgr. Markétě Perháčové, advokátce se sídlem Hálkova
1406/2, Praha 2, se p ři zn á v á odměna za zastupování ve výši 6 800 Kč. Tato
částka jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci
tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
I. Předmět řízení
[1] Kasační stížností žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) brojí proti shora označenému usnesení
Krajského soudu v Praze (dále jen „krajský soud“), jímž byla zamítnuta její žádost o osvobození
od soudních poplatků (bod I. výroku), a stěžovatelka byla vyzvána k zaplacení soudního poplatku
za podanou žalobu (bod II. výroku).
[2] Žalobou se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, jímž
bylo zrušeno rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 6. 9. 2012, č. j. Spr 2527/2011 – 24,
o odmítnutí žádosti o poskytnutí informace a řízení o žádosti stěžovatelky zastaveno z důvodu,
že v důsledku ztráty požadovaná informace (text vyvěšené listiny) neexistuje a v současnosti
již nelze tuto informaci dodatečně obstarat.
[3] Stěžovatelce vznikla s podáním žaloby poplatková povinnost ve smyslu §4 zákona
č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních
poplatcích“), kterou nesplnila, a proto ji krajský soud vyzval usnesením ze dne 30. 10. 2013,
č. j. 46 A 96/2013 - 32, k jejímu splnění. Na výzvu reagovala stěžovatelka podáním návrhu
na osvobození od soudních poplatků.
[4] Návrh na osvobození od soudních poplatků odůvodnila tím, že její majetkové poměry
tento návrh odůvodňují, a to zejména proto, že na její majetek byl Městským soudem v Praze
prohlášen konkurs (usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 7. 2010, č. j. MSPH 76 INS
8711/2009-B-12) a následně byl zrušen pro nedostatek majetku (usnesení Městského soudu v Praze
ze dne 23. 9. 2011, č. j. MSPH 76 INS 8711/2009- B-490). Dále uvedla, že v insolvenčním řízení
jí byl ustanoven zástupce k ochraně zájmů pro dovolací řízení, což svědčí ve prospěch osvobození
od soudních poplatků. Nadto pro úplnost dodala, že např. usnesením Městského soudu v Praze
či usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 jí bylo v jí vedených sporech osvobození od soudních
poplatků v plném rozsahu přiznáno.
[5] Krajský soud vyzval stěžovatelku, aby ve lhůtě jednoho měsíce doložila své majetkové
poměry, neboť od zrušení konkursu uplynuly již více než dva roky, takže se její majetková situace
mohla změnit natolik, že bude schopna soudní poplatek ve výši 3 000 Kč (popřípadě snížený)
uhradit. Výzva byla stěžovatelce doručena dne 12. 11. 2013, ta však v průběhu poskytnuté lhůty, ani
po jejím uplynutí, žádné podklady ke své majetkové a příjmové situaci nedoložila. Krajský soud tedy
v napadeném rozhodnutí konstatoval, že stěžovatelka neunesla důkazní břemeno v otázce své tíživé
majetkové situace a soudu nezbylo než žádost o osvobození od soudních poplatků zamítnout.
Zároveň ji soud opětovně vyzval k úhradě soudního poplatku za podanou žalobu a za tím účelem
jí stanovil lhůtu v délce jednoho měsíce.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[6] Usnesení krajského soudu napadla stěžovatelka kasační stíž ností, a to z důvodu, že soud
při rozhodování o osvobození od soudních poplatků vycházel z nesprávných údajů. Dále uvedla,
že soud ji nebyl v této fázi oprávněn vyzývat k úhradě soudního poplatku. Současně požádala
o ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti.
[7] Následně již prostřednictvím ustanovené zástupkyně doplnila kasační stížnost podáním
ze dne 27. 2. 2014. Uvedla, že napadá usnesení krajského soudu z důvodu uvedeného v §103
odst. 1 písm. d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „s. ř. s.“).
[8] Krajský soud měl při posuzování podmínek pro osvobození od soudních poplatků pochybit
zejména tím, že stěžovatelku vyzval k doložení účetní závěrky a uvedení aktuálních výsledků za rok
2013 a zároveň nestanovil alternativní způsob, jak tíživou situaci doložit. Tuto výzvu nebylo možno
splnit, požadované účetní dokumenty mohly být zpracovány až po uplynutí účetního roku 2013.
[9] Dále nadnesla otázku, zda bylo v tomto konkrétním případě nezbytné dokládání dalš ích
listin, když krajskému soudu musí být zřejmé, že se stěžovatelka v tíživé majetkové situaci nachází,
a to zejména s ohledem na zrušení konkursu pro nedostatek majetku. Přestože nebyla stěžovatelka
z obchodního rejstříku vymazána, je zřejmé, že nevyvíjí žádnou podnikatelskou činnost,
tedy nevyvíjí aktivitu, kterou by si mohla opatřit finanční prostředky, jelikož již nedisponuje žádným
podnikatelským oprávněním. To jí bylo zrušeno v rámci konkursního řízení, což lze ověřit
v živnostenském i obchodním rejstříku.
[10] Rovněž uvedla, že se v jiném soudním řízení domáhá zrušení prohlášení konkursu
(MSPH 76 INS 8711/2009-A-44). I toto řízení má vliv na její finanční situaci, kdy nese náklady
na obranu svých práv.
[11] Krajský soud však k uvedeným skutečnostem nepřihlédl, přestože mu musely být známy
z veřejného rejstříku, a trval na doložení účetní závěrky za rok 2013. Přitom neumožnil tíživou
situaci doložit jinak a nepoučil stěžovatelku, že jako důsledek nepředložení účetní závěrky za rok
2013 vydá zamítavé rozhodnutí o osvobození od soudních poplatků.
[12] Tyto skutečnosti považuje stěžovatelka za vady předmětného řízení, které jí brání
v uplatňování jejích práv, když v důsledku nezaplacení soudního poplatku jí bude odepřena další
účast v řízení. Tím dojde k porušení Listinou základních práv a svobod zaručených práv, neboť
krajský soud nebude pokračovat v řízení a nevydá meritorní rozhodnutí. Přitom krajský soud
k zamítnutí návrhu na osvobození od soudních poplatků neměl dostatek důvodů, když tíživá
finanční situace stěžovatelky byla nepochybně dána a navíc požadoval k jejímu doložení doklady,
kterými stěžovatelka nemohla disponovat.
[13] Vzhledem k výše uvedenému navrhla, aby Nejvyšší správní soud usnesení krajského soudu
zrušil v obou výrocích a věc vrátil krajskému soudu k novému projednání.
[14] Žalovaný ve svém vyjádření konstatoval, že úhrada částky 3 000 Kč nemůže
pro stěžovatelku, jež je obchodní společností, představovat závažnou překážku pro přístup k soudu.
Žalovaný si jen obtížně dokáže představit, že by stěžova telka byla schopna doložit, že nemá
dostatečné prostředky ve smyslu §36 odst. 3 s. ř. s. Proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační
stížnost zamítl jako nedůvodnou.
III. Posouzení důvodnosti kasační stížnosti
[15] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a konstatoval,
že kasační stížnost je podána osobou k tomu oprávněnou, je podána včas, jde o rozhodnutí,
proti němuž je kasační stížnost přípustná a byla podána z důvodů vymezených §103 s. ř. s. Zdejší
soud přezkoumal napadené usnesení krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci
uplatněných důvodů, zkoumal při tom, zda netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední
povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
[16] Nejvyšší správní soud jen krátce zmiňuje, že netrval na zaplacení soudního poplatku
a povinném zastoupení advokátem v řízení o kasační stížnosti. Trvání na těchto požadavcích
by totiž značilo jen řetězení téhož problému, jelikož předmětem přezkumu je usnesení krajského
soudu, jímž nebylo přiznáno osvobození od soudního poplatku. K danému srov. rozsudky
Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 10. 2007, č. j. 1 Afs 65/2007 - 37, a ze dne 13. 9. 2007,
č. j. 9 As 43/2007 - 77 (všechna zde citovaná rozhodnutí zdejšího soudu jsou dostupná
na www.nssoud.cz). Jelikož však stěžovatelka o ustanovení zástupce sama výslovně požádala, byla
jí k ochraně jejích práv zástupkyně ustanovena.
[17] Krajský soud ve svém rozhodnutí konstatoval, že stěžovatelka neunesla důkazní břemeno
ve vztahu k uplatněnému návrhu na přiznání osvobození od soudních poplatků. Stěžovatelka
k tomu namítá, že ji soud vyzval k doložení účetní závěrky a uvedení aktuálních výsledků za rok
2013 a nestanovil jí alternati vní způsob prokázání tíživé majetkové situace. Z výzvy krajského soudu
k doložení majetkové a příjmové situace ze dne 12. 11. 2013 přitom plyne, že soud požadoval
předložení poslední účetní závěrky (zejména výkazu zisku a ztráty rozvahy), tedy nikoli za ro k 2013,
ale za rok 2012, která měla být v listopadu roku 2013 již nepochybně zpracována a schválena. Soud
dále stěžovatelku vyzval k uvedení aktuálních výsledků za rok 2013 (např. mezitímními účetními
výkazy). Příkladmo tedy uvedl jeden z možných relevantních podkladů, ale netrval na něm.
Stěžovatelka však na výzvu nijak nereagovala.
[18] Nejvyšší správní soud ve své judikatuře již mnohokrát zdůraznil, že pokud jde o návrhy
na osvobození od soudních poplatků, tíží břemeno tvrzení a břemeno důkazní navrhovatele. Jinými
slovy, pokud chce být navrhovatel se svým návrhem na osvobození od soudních poplatků
úspěšný, musí nejen tvrdit, že mu jeho majetková a finanční situace neumožňuje poplatky uhradit,
ale musí svá tvrzení také řádně doložit (k tomu srov. například ro zsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 26. 8. 2009, č. j. 1 As 39/2009 – 88, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27.
7. 2007, č. j. 8 Ans 2/2007 – 51 či rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 7. 2009,
č. j. 1 Afs 68/2009 - 42). Rozhodnutí krajského soudu přitom není postaveno na závěru,
že stěžovatelka má dostatek finančních prostředků. Krajský soud pouze dospěl k závěru,
že vhodným způsobem nedoložila nedostatek svých majetkových poměrů, k čemuž ji vyzýval.
Tento svůj závěr srozumitelně odůvodnil.
[19] Doložení potřebných listin k prokázání tíživé situace tak bylo nezbytné k tomu,
aby stěžovatelka unesla své důkazní břemeno. Zrušení živnostenského oprávnění či skutečnost,
že došlo ke zrušení konkursu pro nedostatek majetku, neosvědčují, že stě žovatelka následně,
za situace kdy rozhodnutí o zrušení konkurzu bylo přijato již před více než dvěma roky, nezískala
finanční prostředky či movitý nebo nemovitý majetek jiným způsobem – darem, půjčkou, úspěchem
v soudním sporu, apod. Skutečnosti nastalé od doby rozhodnutí o zrušení konkurzu byla
stěžovatelka povinna tvrdit a prokázat ve svém návrhu na přiznání osvobození od soudních
poplatků, případně na základě výzvy ze dne 12. 11. 2013, jelikož soud výdělkové a majetkové
možnosti sám z úřední povinnosti nezjišťuje (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 25. 1. 2005, č. j. 7 Azs 343/2004 – 50). Soud tedy hodnotí především informace, které
mu navrhovatel sám sdělí. Rovněž k námitce, že soud vycházel z nesprávných údajů, je třeba
odkázat na výše uvedené, jelikož bylo na stěžovatelce, aby soudu jednoznačně prokázala svou
majetkovou a finanční situaci.
[20] Je tedy třeba souhlasit se závěrem krajského soudu, že stěžovatelka neunesla důkazní
břemeno ohledně její tíživé majetkové situace.
[21] K námitce, že se v jiném soudním řízení domáhá zrušení prohlášení konkurzu s tím, že toto
řízení má rovněž vliv na její majetkovou situaci, zdejší soud uvádí, že kasační stížnost se v této
námitce opírá o důvody, které nebyly uplatněny v řízení před soudem, jehož rozhodnutí
je přezkoumáváno a taková námitka je dle §104 odst. 4 s. ř. s. nepřípustná. Dále se jí tedy zdejší
soud nezabýval.
[22] Ke kasační námitce, že nebyla poučena o tom, že v případě nepředložení podkladů
pro prokázání majetkové situace bude rozhodnuto v neprospěch osvobození od soudních poplatků,
zdejší soud konstatuje, že povinnost takového poučení ze s. ř. s. nestanoví a nelze jí dovodit
ani z povahy věci. Z §36 odst. 3 s. ř. s. vyplývá, že je to účastník, který je povinen doložit, že nemá
dostatečné prostředky, aby mohl být částečně či zcela osvobozen od soudního poplatku. K podání
žádosti o osvobození od soudního poplatku není ani nemajetný účastník povinen, a pokud tak učiní,
soud rozhoduje právě na základě jím tvrzených a doložených skutečností. Již z povahy věci
je přitom zřejmé, že pokud nebudou tvrzení a důkazy dostatečně odůvodňovat osvobození
od soudních poplatků, nebude návrhu vyhověno. Je to ostatně obdobné tomu, kdy nejsou důvodné
žalobní námitky. V takovém případě jim soud meritorně nevyhoví, aniž by předtím žalobce
upozorňoval, že žalobní námitky musí být důvodné, jinak bude jeho žaloba zamítnuta. Soud tedy
i v případě rozhodování o osvobození od soudních poplatků rozhoduje meritorně o určitém návrhu
účastníka. Poučovací povinnost soudu o následcích nevyhovění výzvě se přitom váže zpravidla
na nesplnění procesních pravidel (např. chybějících podmínek řízení, neuhrazení soudního
poplatku), které v případě neodstranění mají za následek zastavení řízení z procesních důvodů.
Původní tvrzení stěžovatelky přitom byla nedostatečná pro věcné posouzení žádosti, neboť
se vztahovala k situaci 2 roky před podáním žaloby. Soud tedy správně vyzval stěžovatelku
k doložení aktuálních poměrů (viz například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
24. 9. 2008, čj. 1 As 63/2008 – 34).
[23] Rovněž není důvodná námitka, že napadeným usnesením je bráněno stěžovatelce
v uplatňování jejích práv. Byla jí dána možnost požádat o osvobození od soudních poplatků,
s níž se pojí povinnost prokázat finanční a majetkovou situaci, což stěžovatelka neprokázala, tudíž
jí nemohlo být osvobození od soudních poplatků přiznáno. V případě, že soudní poplatek zaplatí,
dojde k meritornímu projednání věci. Její práva tak nebyla postupem krajského soudu nikterak
dotčena ani porušena. Veškerá odpovědnost za zamítnutí žádosti o osvobození od soudních
poplatků jde v tomto případě za stěžovatelkou.
[24] Poslední námitka se zabývá zpochybněním oprávnění krajského soudu vyzvat k zaplacení
soudního poplatku ve fázi řízení, ve které se tak stalo. Poplatková povinnost vzniká dle §4 odst. 1
písm. a) zákona o soudních poplatcích podáním žaloby nebo jiného návrhu na zahájení řízení.
Výzva krajského soudu k zaplacení soudního poplatku byla již následným krokem, jelikož
stěžovatelka svou povinnost nesplnila. Výzva tak byla učiněna v souladu se zákonem.
[25] Krajský soud po zhodnocení konkrétních okolností v projednávané věci řádně zdůvodnil,
proč přistoupil k odepření práva na osvobození od soudního poplatku. Tento postup je nutno
hodnotit jako správný. Z napadeného usnesení rovněž vyplývá, že se soud držel ustálené
rozhodovací praxe Nejvyššího správního soudu.
[26] Jelikož stěžovatelka napadla kasační stížností předmětné usnesení krajského soudu jako
celek, zaměřil se Nejvyšší správní soud i na výrok II. napade ného rozhodnutí. K němu je však
nucen pouze konstatovat, že se jedná o výzvu k úhradě soudního poplatku za žalobu, tedy
o rozhodnutí, jímž se pouze upravuje vedení řízení, přičemž kasační stížnost je v souladu s §104
odst. 3 písm. b) s. ř. s. proti takové mu rozhodnutí nepřípustná (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 16. 4. 2008, č. j. 1 As 2/2008 – 50 nebo nález Ústavního soudu ze dne
16. 3. 2006, sp. zn. I ÚS 664/03). Z tohoto důvodu byla kasační stížnost do výroku II. napadeného
rozhodnutí odmítnuta.
IV. Závěr a náklady řízení
[27] Nejvyšší správní soud ze všech shora uvedených důvodů dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná, proto ji dle §110 odst. 1, věty poslední, s. ř. s. zamítl. O věci přitom rozhodl
bez jednání postupem podle §109 odst. 2 s. ř. s., dle kterého o kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší
správní soud zpravidla bez jednání.
[28] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 1, větu první, s. ř. s., ve spojení s §120
s. ř. s., dle kterých nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo
na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci
úspěch neměl. Stěžovatelka v soudním řízení úspěch neměla, proto nemá právo na náhradu nákladů
řízení. Žalovanému, který by jinak měl právo na náhradu nákladů řízení, nevznikly v řízení o kasační
stížnosti žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti.
[29] Podle §35 odst. 8 s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s., zástupkyni stěžovatelky, která jí byla
soudem ustanovena k ochraně jejích práv, hradí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát.
Ustanovená zástupkyně stěžovatelky, Mgr. Markéta Perháčová, advokátka se sídlem Hálkova
1406/2, Praha 2, provedla ve věci dva úkony právní služby, kterými jsou první porada s klientem
včetně převzetí a přípravy zastoupení nebo obhajoby, je -li klientovi zástupce nebo obhájce
ustanoven soudem [§11 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů
a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném
pro posuzovanou věc, (dále jen „advokátní tarif“)] a písemné podání soudu ve věci samé
[§11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu]. Za jeden úkon právní služby v dané věci náleží
mimosmluvní odměna ve výši 3 100 Kč [§9 odst. 4 písm. d) ve spojení s §7 bodem 5. advokátního
tarifu], která se zvyšuje o 300 Kč paušální náhrady hotových výdajů dle §13 odst. 3 advokátního
tarifu. Celkem tedy za jeden úkon právní služby náleží 3 400 Kč. Zástupkyně stěžovatelky pro řízení
o kasační stížnosti zdejšímu soudu nedoložila osvědčení o registraci k DPH. K nákladům řízení
o kasační stížnosti tedy daň z přidané hodnoty přičíst nelze. Celková výše odměny ustanovené
zástupkyně tak činí 6 800 Kč. Tato částka jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu
do 60 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 3. dubna 2014
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu