ECLI:CZ:NSS:2014:NAO.162.2014:18
sp. zn. Nao 162/2014 - 18
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě, složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce
a soudců JUDr. Jana Vyklického a JUDr. Jaroslava Vlašína, v právní věci žalobce: P. Č., proti
žalovanému: Nejvyšší správní soud, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno, v řízení o námitce
podjatosti vznesené žalobcem ve věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 30 A
21/2014,
takto:
Soudci senátu 30 A Krajského soudu v Brně JUDr. Petr Polách, Mgr. Milan Procházka,
JUDr. Viktor Kučera a JUDr. Jana Kubenová nejsou v y l o u č e n i z projednávání
a rozhodování věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 30 A 21/2014.
Odůvodnění:
Žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích dne 31. 1. 2014 napadl
žalobce postup Nejvyššího správního soudu při vyřizování žádostí o osvobození od soudních
poplatků. V souvislosti s tím se domáhal ochrany před nezákonným zásahem, pokynem
nebo donucením správního orgánu (předsedy Nejvyššího správního soudu). Usnesením
Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 2. 2014, č. j. 10 Na 10/2014 – 2, byla žaloba
postoupena Krajskému soudu v Brně.
Prostřednictvím uvedené žaloby vznesl žalobce i námitku podjatosti, v níž uvedl,
že „namítá strannost všech soudců senátu 30 KS v Brně i soudců Nejvyššího správního soudu“. Podjatost
těchto soudců dle žalobce spočívá v tom, že u Krajského soudu v Brně dochází po léta
k machinacím s nápadem, neboť všechny správní žaloby jsou předávány senátu 30 A; ani jedna
nebyla přidělena jinému senátu. Dalším důvodem k podání námitky podjatosti je dle žalobce
skutečnost, že tříčlenný senát 30 A má čtyři soudce. U všech řízení předcházejících věci vedené
u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 30 A 21/2014 činil úkony stále senát 30 A. Ve vztahu
k Nejvyššímu správnímu soudu potom uvedl, že se soudci mají vyloučit z projednání
i bez návrhu, neboť je Nejvyšší správní soud účastníkem řízení. Zdůraznil přitom právo
na nezaujatého soudce.
Na základě uplatněné námitky podjatosti předložil senát 30 A Krajského soudu v Brně
věc, v souladu s ustanovením §8 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, v platném
znění (dále jen „s. ř. s.“), k vyřízení námitky podjatosti Nejvyššímu správnímu soudu.
Soudci senátu 30 A Krajského soudu v Brně, jemuž byla věc v souladu s rozvrhem práce
přidělena, JUDr. Petr Polách, Mgr. Milan Procházka, JUDr. Viktor Kučera a JUDr. Jana
Kubenová ve vyjádření uvedli, že k věci ani k účastníkům řízení nemají žádný poměr.
Podle §8 odst. 1 věta první a třetí s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci,
jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich
nepodjatosti. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení
o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu i Ústavního soudu vyplývá,
že nestrannost soudce je především subjektivní psychickou kategorií, jež vyjadřuje vnitřní vztah
soudce k projednávané věci. Při posuzování námitky podjatosti je však třeba nestrannost vnímat
i z hlediska objektivního, tzn. zkoumat, zda skutečně existují objektivní okolnosti, jež vyvolávají
oprávněné pochybnosti o nezaujatosti soudce v konkrétním případě. Jak se k této otázce vyjádřil
Ústavní soud, vyloučení soudce z projednávání a rozhodování ve věci má být založeno nikoliv
jen na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy, jestliže lze mít pochybnosti o nepodjatosti
konkrétního soudce; při posuzování této otázky je tedy třeba učinit úvahu, zda – s ohledem
na okolnosti případu – lze mít za to, že by soudce podjatý mohl být (viz nález Ústavního soudu
ze dne 27. 11. 1996, sp. zn. I. ÚS 167/94, N 127/6 SbNU 429). Otázka podjatosti nemůže být
ve všech případech postavena zcela najisto, nicméně rozhodovat o této otázce je nutno vždy
na základě existujících objektivních skutečností, které k subjektivním pochybnostem o osobě
soudce vedou. Platí však, že k vyloučení soudce z projednání a rozhodnutí věci může v zásadě
dojít teprve tehdy, je-li evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům
dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebude moci,
nebo schopen, nezávisle a nestranně rozhodovat (srov. nález Ústavního soudu ze dne 3. 7. 2001,
sp. zn. II. ÚS 105/01, N 98/23 SbNU 11). Podjatost soudce totiž zcela nepochybně zasahuje
do ústavního principu zákonného soudce.
Vždy je nutné pamatovat na to, že institut soudce vychází z premisy nezaujatosti
a nestrannosti a jako takový tvoří pilíř demokratické společnosti. Proto vyloučit soudce
z projednávání a rozhodnutí věci postupem podle §8 odst. 1 s. ř. s. lze jen výjimečně
a ze skutečně závažných důvodů (blíže k tomu v usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
29. 4. 2003, č. j. Nao 19/2003 – 16).
Podjatost soudců senátu 30 A Krajského soudu v Brně by v projednávané věci měla
dle žalobce spočívat v tom, že u Krajského soudu v Brně dochází k machinacím s nápadem,
a proto jsou všechny správní žaloby žalobce projednávány u téhož senátu 30 A, který rozhodoval
i ve věcech předcházejících věci, v níž byla vznesena projednávaná námitka podjatosti. Další
důvod žalobce spatřuje ve skutečnosti, že tříčlenný senát 30 A má čtyři soudce.
Všichni soudci namítaného senátu ve svých vyjádřeních uvedli, že k věci ani k žalobci
nemají ve smyslu §8 odst. 1 s. ř. s. žádný poměr. Tato tvrzení žalobce svou námitkou podjatosti
nikterak nezpochybnil, ani neuvedl, v čem by měla podjatost soudců z důvodu jejich poměru
k věci spočívat. Tento důvod tak podjatost uvedených soudců založit nemůže.
K jednotlivým důvodům, které žalobce v námitce podjatosti uvedl, se již Nejvyšší správní
soud vyjádřil v nedávném usnesení ze dne 19. 2. 2014, čj. Nao 28/2014 – 23. Konstatoval,
že „dle ustanovení odst. 1 obecné části rozvrhu práce správního úseku Krajského soudu v Brně ve znění platném
pro projednávanou věc věci, v nichž je dána totožnost účastníků řízení nebo totožnost napadaného rozhodnutí,
přiděluje vedoucí kanceláře témuž senátu. Napadne-li znovu žaloba ve věci, v níž bylo dříve krajským soudem
vydáno zrušující rozhodnutí, přidělí vedoucí kanceláře takovou žalobu do toho senátu, v němž bylo takové
rozhodnutí vydáno. Rozvrh práce představuje zákonný (§§41 – 45 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích,
přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů [zákon o soudech a soudcích]) prostředek
realizace ústavního práva na zákonného soudce dle ustanovení čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Rozvrh práce je veřejný a mimo jiné se v něm stanoví složení jednotlivých senátů a rozdělení jednotlivých věcí,
které mají být u konkrétního soudu projednány a rozhodnuty, do soudních oddělení. Skutečnost, že podané žaloby
jsou v souladu s tímto rozvrhem práce přidělovány senátu 30 A Krajského soudu v Brně proto sama o sobě
nemůže zakládat podjatost členů tohoto senátu. Nelze též přisvědčit žalobci v tom, že u Krajského soudu v Brně
dochází k machinacím s nápadem“. Vzhledem k tomu, že rozvrh práce krajského soudu ve znění
platném pro nyní posuzovanou věc obsahuje stejné pravidlo, není důvodu na dříve vyslovených
názorech cokoli měnit. Nejvyšší správní soud rovněž ověřil, že jsou napadené žaloby žalobce
přidělovány v souladu s transparentním a veřejným rozvrhem práce. V případech, kdy je dána
totožnost účastníků řízení nebo totožnost napadeného rozhodnutí, je věc, v souladu s výše
citovaným ustanovením rozvrhu práce, přidělena témuž senátu. Uvedené platí i pro případy,
v nichž již dříve rozhodl krajský soud, a věc soudu napadla opětovně.
Podjatost uvedených soudců nemůže založit ani námitka, že jsou členy tříčlenného senátu
30 A krajského soudu čtyři soudci. Složení tohoto senátu totiž opět vyplývá z rozvrhu práce
krajského soudu. Na uvedenou námitku tak plně dopadají výše uvedené závěry.
Nejvyšší správní soud na základě výše uvedeného neshledal podjatost senátu
30 A Krajského soudu v Brně, konkrétně jeho soudců Mgr. Milana Procházky, JUDr. Petra
Polácha, JUDr. Viktora Kučery a JUDr. Jany Kubenové pro rozhodování ve věci vedené
u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 30 A 21/2014. Uvedení soudci proto nejsou
z projednávání a rozhodování v této věci vyloučeni.
K námitce podjatosti všech soudců Nejvyššího správního soudu lze nad rámec nutného
zdůvodnění uvést, že se evidentně jedná o další žalobcův procesní krok, kterým objektivně
zneužívá procesních institutů, sloužících k ochraně práv účastníků řízení, a to bez náležitých
věcných důvodů. V nyní projednávané věci žalobce námitku podjatosti všech soudců zcela
obecně opírá o skutečnost, že o kasační stížnosti má rozhodovat tentýž soud, vůči kterému
směřuje předmětná žaloba. K této problematice se zdejší soud již zásadně vyjádřil v rozsudku
ze dne 2. 5. 2013, č. j. 3 As 38/2013 – 24, tak, že je: „(…) vyloučen postup, aby o kasační stížnosti
rozhodl jiný orgán, neboť jediným soudem, jenž je oprávněn projednat a rozhodnout kasační stížnost proti
pravomocnému rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví, je právě Nejvyšší správní soud (§12 odst. 1
s. ř. s.); ostatně, nahlíženo logikou takto uplatněné námitky by na Nejvyšším správním soudě nebyl žádný soudce,
který by o podjatosti mohl rozhodnout (viz usnesení zdejšího soudu ze dne 1. 7. 2009, č. j. Vol 4/2009 – 13,
dostupné na www.nssoud.cz)“. Nejvyšší správní soud se od této argumentace nemá důvod odchýlit,
a proto k námitce podjatosti všech soudců Nejvyššího správního soudu dále nepřihlížel.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. května 2014
Mgr. Radovan Havelec
předseda senátu