ECLI:CZ:NSS:2015:7.AZS.242.2015:23
sp. zn. 7 Azs 242/2015 - 23
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové
a soudců JUDr. Tomáše Foltase a JUDr. Jaroslava Hubáčka v právní věci žalobce: O. R.,
zastoupený Mgr. Radimem Strnadem, advokátem se sídlem Příkop 8, Brno, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. 8. 2015, č. j. 22 Az 16/2015 - 35,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 27. 8. 2015, č. j. 22 Az 16/2015 - 35, zamítl
žalobu, kterou se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhal zrušení rozhodnutí ministerstva vnitra
(dále jen „ministerstvo“) ze dne 22. 5. 2015, č. j. OAM-141/ZA-14-K08-2015, jímž bylo
rozhodnuto o neudělení mezinárodní ochrany stěžovateli podle ust. §12 až 14b zákona
č. 325/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“).
Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel v zákonné lhůtě kasační stížnost z důvodů
uvedených v ust. §103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s., v níž jednak namítal, že byl nedostatečně
zjištěn skutkový stav a absentují dostatečné podklady pro rozhodnutí, a jednak, že v jeho případě
byly splněny podmínky pro udělení doplňkové ochrany podle ust. §14a zákona o azylu. Rovněž
namítal nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku.
Ministerstvo ve vyjádření uvedlo, že stížní námitky se shodují s námitkami žalobními,
a proto odkázalo na své vyjádření k žalobě. Dále poukázalo na to, že si opatřilo informace o zemi
původu a hodnotilo je ve svém rozhodnutí ve vztahu k naplnění jednotlivých forem mezinárodní
ochrany. Proto navrhlo, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl, pokud ji neodmítne
pro nepřijatelnost podle ust. §104a s. ř. s.
Nejvyšší správní soud, po konstatování přípustnosti kasační stížnosti, se ve smyslu
ust. §104a s. ř. s. zabýval otázkou, zda svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy
stěžovatele.
Přesahem vlastních zájmů stěžovatele, který ve věcech azylu jedině vede k meritornímu
projednání kasační stížnosti, je jen natolik zásadní a intenzivní situace, v níž je, kromě ochrany
veřejného subjektivního práva jednotlivce, pro Nejvyšší správní soud také nezbytné vyslovit
právní názor k určitému typu případů či právních otázek. To znamená, že přesah vlastních zájmů
stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec
konkrétního případu. O přijatelnou kasační stížnost se tak prakticky může jednat v případě,
že se kasační stížnost týká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či plně řešeny v judikatuře
Nejvyššího správního soudu nebo byly řešeny rozdílně. Přijatelná může být kasační stížnost také
tehdy, pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení,
které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. O takové pochybení se může
jednat především tehdy, nerespektoval-li krajský soud ustálenou judikaturu, a nelze navíc vyloučit,
že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu, nebo krajský soud v konkrétním
případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního práva. K tomu srv. rozsudky
Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 1. 2007, č. j. 2 Azs 21/2006 - 59, ze dne 22. 5. 2013,
č. j. 6 Azs 11/2013 - 18, ze dne 19. 6. 2013, č. j. 7 Azs 13/2014 - 52, a ze dne 26. 4. 2006,
č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, všechny přístupné na www.nssoud.cz.
Lze tedy shrnout, že o přijatelnou kasační stížnost se může jednat v následujících
případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec nebo plně
v judikatuře Nejvyššího správního soudu řešeny; (2) kasační stížnost se týká právních otázek,
které jsou v judikatuře řešeny rozdílně; (3) bude třeba učinit judikaturní odklon; (4) v napadeném
rozhodnutí krajského soudu bylo shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně
právního postavení stěžovatele. Je přitom v zájmu stěžovatele, aby v řízení o kasační stížnosti
ve věcech azylu uvedl, v čem spatřuje v jeho případě přesah svých vlastních zájmů, a z jakého
důvodu by měl Nejvyšší správní soud jeho kasační stížnost věcně projednat.
V dané věci nevyvstala žádná právní otázka, která by dosud nebyla v judikatuře
Nejvyššího správního soudu řešena, popř. byla řešena rozdílně. Rovněž tak Nejvyšší správní soud
neshledal důvod, pro který by bylo nutno učinit judikaturní odklon. Krajský soud se také
nedopustil zásadního pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně právního postavení
stěžovatele. Krajský soud posoudil věc v souladu s konstantní judikaturou.
Ve vztahu k námitce týkající se nedostatečně zjištěného skutkového stavu,
resp. nedostatečného dokazování odkazuje Nejvyšší správní soud na svou konstantní judikaturu,
např. na rozsudky ze dne 20. 11. 2003, č. j. 2 Azs 27/2003 - 59, ze dne 18. 12. 2003,
č. j. 5 Azs 24/2003 - 48, ze dne 17. 6. 2004, č. j. 3 Azs 23/2004 - 63, ze dne 25. 10. 2004,
č. j. 5 Azs 162/2004 - 42, ze dne 16. 2. 2005, sp. zn. 6 A 109/2000, publ. pod. č. 583/2005 Sb.
NSS, ze dne 21. 12. 2005, č. j. 6 Azs 235/2004 - 57, ze dne 13. 8. 2008, č. j. 2 Azs 45/2008 - 67,
či ze dne 27. 1. 2009, č. j. 2 Azs 91/2008 - 66, publ. pod č. 181/2004 Sb. NSS. Nelze souhlasit
se stěžovatelem, že by ministerstvo vycházelo pouze z informací, které mu poskytl sám
stěžovatel. Ze správního spisu vyplývá, že si o zemi původu stěžovatele obstaralo i další pro věc
podstatné informace a jeho rozhodnutí je tak v souladu s citovanou judikaturou. Co se týče
námitky ve vztahu k povinné vojenské službě lze vedle rozsudků citovaných krajským soudem
odkázat i na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 3. 2004, č. j. 5 Azs 4/2004 - 49,
ze dne 9. 6. 2008, č. j. 5 Azs 18/2008 - 83 (publ. pod č. 2406/2011 Sb. NSS), ze dne 19. 10. 2006,
č. j. 3 Azs 396/2005 - 88, a ze dne 7. 8. 2012, č. j. 2 Azs 17/2012 - 44. K námitce o naplnění
důvodů pro udělení doplňkové ochrany podle ust. §14a zákona o azylu Nejvyšší správní soud
poukazuje vedle rozsudku uvedeného krajským soudem i na rozsudky Nejvyššího správního
soudu ze dne 20. 10. 2005, č. j. 2 Azs 463/2004 - 43, ze dne 17. 2. 2011, č. j. 1 Azs 31/2010 - 69,
ze dne 26. 3. 2008, č. j. 2 Azs 71/2006 - 82, ze dne 21. 5. 2008, č. j. 2 Azs 48/2007 - 71, ze dne
30. 9. 2008, č. j. 5 Azs 66/2008 - 70, a ze dne 13. 3. 2009, č. j. 5 Azs 28/2008 - 68. Namítal-li
stěžovatel nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku, konstatuje Nejvyšší správní soud
s odkazem na svou konstantní judikaturu, že má-li být rozhodnutí přezkoumatelné, musí z něj být
patrné, jaký skutkový stav vzal správní soud za rozhodný, jak uvážil o pro věc podstatných
skutečnostech, resp. jakým způsobem rozhodné skutečnosti posoudil, co je v daném případě
splněno (srov. např. rozsudek ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/2003 - 75, č. 133/2004 Sb.,
usnesení ze dne 13. 8. 2015, č. j. 7 Azs 135/2015 - 41 atp.).
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu tedy poskytuje
dostatečnou odpověď na námitky uvedené v kasační stížnosti a Nejvyšší správní soud neshledal
žádné další důvody pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Proto kasační stížnost
jako nepřijatelnou podle ust. §104a odst. 1 s. ř. s. odmítl.
Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. §60 odst. 3 věta první za použití §120 s. ř. s.,
podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byl-li návrh odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 6. listopadu 2015
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu