ECLI:CZ:NSS:2016:6.AZS.66.2016:16
sp. zn. 6 Azs 66/2016 - 16
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Jany Brothánkové,
soudce zpravodaje JUDr. Tomáše Langáška a soudce JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobců:
a) E. M., b) nezletilý D. M., zastoupen žalobkyní a) jakožto zákonnou zástupkyní,
oba zastoupeni JUDr. Rostislavem Netrvalem, Ph.D., advokátem, se sídlem Zlatnická 78/1,
Klatovy, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, týkající se
žaloby proti rozhodnutí žalovaného č. j. OAM-401/ZA-ZA14-ZA14-2014 ze dne 12. prosince
2014, v řízení o kasační stížnosti žalobců a) a b) proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne
29. ledna 2016, č. j. 60 Az 2/2015 - 71,
takto:
I. Kasační stížnost žalobců se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému zástupci žalobců JUDr. Rostislavu Netrvalovi, Ph.D., advokátu, se sídlem
Zlatnická 78/1, Klatovy, se p ř i z n á v á odměna za zastupování a náhrada
hotových výdajů ve výši 6.365 Kč, která je splatná do jednoho měsíce od právní moci
tohoto rozsudku z účtu Nejvyššího správního soudu
Odůvodnění:
[1] Rozsudkem Krajského soudu v Plzni (dále jen „krajský soud“) ze dne 29. ledna 2016,
č. j. 60 Az 2/2015 - 71, byla zamítnuta žaloba proti rozhodnutí žalovaného
č. j. OAM-401/ZA-ZA14-ZA14-2014 ze dne 12. prosince 2014, jímž žalovaný neudělil žalobcům
mezinárodní ochranu podle §12, 13, 14, 14a a 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu ve znění
pozdějších předpisů.
[2] Krajský soud ve stručnosti shledal napadené rozhodnutí žalovaného zákonným. Shrnul,
že žalobkyně, resp. od ní odvozeně i žalobce, neuvedli žádné skutečnosti, z nichž by bylo možné
učinit závěr, že by byli azylově relevantním způsobem pronásledováni. K tvrzení o národnostním
útlaku pro někdejší národnostní původ jedné z větví předků žalobců (tatarská národnost),
resp. ruské podoby jejich příjmení, citoval judikaturu Nejvyššího správního soudu
sp. zn. 4 Azs 208/2005 ze dne 15. prosince 2006, týkající se výskytu obdobných jevů
motivovaných předsudky a xenofobií a jejich azylové nerelevanci, nejde-li o projevy přímé,
aktivně či pasivně podporované státní politiky nebo státní politikou trpěné nebo nedostatečně
potlačované). Krajský soud také odkázal na dostupné informační prameny, které – ostatně
nepříliš konkrétní – tvrzení žalobců nepotvrzují. Vyjádřil se též k případnému humanitárnímu
azylu s tím, že žádné důvody hodné zvláštního zřetele nebyly shledány, krom toho na udělení
tohoto typu mezinárodní ochrany není právní nárok. Skutečnost, že žalobci žili na území
obývaném také volyňskými Čechy, sama o sobě důvodem pro udělení mezinárodní ochrany není.
Krajský soud se vyjádřil též k azylové relevanci vojenského konfliktu na Ukrajině, konstatoval
ve shodě s žalovaným, že žalobci pobývají v oblasti, jež je plně pod kontrolou ukrajinské vlády,
a poukázal na obecnou možnost vnitřního přesídlení.
[3] Žalobci (nyní stěžovatelé) napadli rozsudek krajského soudu včas podanou kasační
stížností. V nadmíru stručně formulované kasační stížnosti zopakovali, že na Ukrajině probíhá
v části země ozbrojený vojenský konflikt, podporovaný mimo jiné vládnoucí nomenklaturou,
že stěžovatelé v této zemi čelí politickému znevýhodnění a národnostnímu útisku,
kterýž má militantní podtext, neboť otec stěžovatelky, resp. dědeček stěžovatele je původem
Tatar, jím užívané příjmení je pozměněným příjmením z původně ruského M., které je užíváno
výhradně v ruštině, nikoli ukrajinštině, a to pouze pro osoby muslimského původu. Oba
stěžovatelé mají příbuzné z řad volyňských Čechů, jejichž národnostní útisk byl řešen i na vládní
úrovni. Napadenému rozsudku pak vytkli, že je vůči nim nedostatečně konkrétní, resp.
(nepřípustně) zobecňující, přitom naopak měla být individuálně řešena situace stěžovatelů.
[4] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost je nepřijatelná.
Podle §104a odst. 3 s. ř. s. nemusí být usnesení o odmítnutí kasační stížnosti pro nepřijatelnost
odůvodněno. Přestože by v tomto případě bylo namístě kasační stížnost odmítnout
bez odůvodnění, Nejvyšší správní soud nad rámec zákonného požadavku stručné odůvodnění
svého usnesení připojuje.
[5] Podle §104a s. ř. s. Nejvyšší správní soud kasační stížnost ve věcech mezinárodní
ochrany odmítne pro nepřijatelnost, jestliže svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy
stěžovatele. K tomu, kdy je kasační stížnost ve věcech mezinárodní ochrany přijatelná, existuje
početná a ustálená judikatura Nejvyššího správního soudu (viz zejm. usnesení ze dne
26. dubna 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, č. 933/2006 Sb. NSS), na kterou Nejvyšší správní soud
i v tomto případě v podrobnostech odkazuje.
[6] Stěžovatelé k otázce přijatelnosti své kasační stížnosti, respektive podstatnému přesahu
vlastních zájmů, především neuvedli žádné argumenty. Nejvyšší správní soud se proto toliko
v obecné rovině zabýval důvody přijatelnosti kasační stížnosti ve smyslu citovaného usnesení
č. j. 1 Azs 13/2006 - 39 a žádná pochybení v tomto směru, natož zásadní pochybení systémového
rázu, v napadeném rozsudku krajského soudu neshledal. Ostatně stěžovatelé krajskému soudu
vytkli jen ve velmi obecné míře jeho „nekonkrétnost“ a brojili proti zevšeobecňování situace
na Ukrajině, sami však žádné konkrétní relevantní skutečnosti vztahující se k jejich osudům
a situaci v kasační stížnosti nevznesli.
[7] Ve shodě s krajským soudem je nutno potvrdit, že stěžovatelé především neuvedli žádné
azylově relevantní důvody. K tvrzeným problémům, jejichž základ leží v příjmení stěžovatelů
a národnostní původu některých jejich předků, krajský soud přiléhavě citoval relevantní
judikaturu Nejvyššího správního soudu (viz výše). Tvrzení o příbuzných z řad volyňských Čechů,
samo o sobě azylově nerelevantní, nadto velmi obecné, se poprvé objevuje v kasační stížnosti –
v žalobě tvrdili, že (toliko) žijí v oblasti obývané volyňskými Čechy, což mělo představovat
podpůrný důvod pro udělení azylu (i) jim. I charakterem vojenského konfliktu na Ukrajině,
včetně možností vnitřního přesídlení, se Nejvyšší správní soud ve své judikatuře již opakovaně
zabýval (srov. např. usnesení sp. zn. 6 Azs 6/2015 ze dne 18. března 2015, či usnesení
sp. zn. 6 Azs 232/2015 ze dne 9. prosince 2015) a krajský soud rozhodl správně v intencích
dosavadní judikatury. Stejně tak se Nejvyšší správní soud opakovaně zabýval charakterem
a výjimečností institutu humanitárního azylu (§14 zákona o azylu), jakož i kritérii soudního
přezkumu neudělení humanitárního azylu (z poslední doby např. usnesení ze dne 27. srpna 2015,
č. j. 9 Azs 145/2015 - 48, a rozhodnutí tam citovaná). Z judikatury plyne, že na azyl
z humanitárních důvodů není právní nárok a posouzení důvodů žadatele je otázkou správního
uvážení správního orgánu, které podléhá přezkumu soudu pouze v tom směru, zda nevybočilo
z mezí a hledisek stanovených zákonem, zda je v souladu s pravidly logického usuzování a zda
premisy takového úsudku byly zjištěny řádným procesním postupem (rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 22. ledna 2004, č. j. 5 Azs 47/2003 - 48). Humanitární azyl dopadá toliko
na závažné situace hodné zvláštního zřetele jako např. udělování humanitárního azylu osobám
zvláště těžce postiženým či zvláště těžce nemocným nebo osobám přicházejícím z oblastí
postižených významnou humanitární katastrofou (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 11. března 2004, č. j. 2 Azs 8/2004 - 55). Stěžovatelé neuvedli v žádosti o udělení
mezinárodní ochrany ani v dalším průběhu správního řízení a soudně správního řízení žádné
okolnosti takto mimořádného charakteru, které by mohly být důvodem pro udělení
humanitárního azylu, což dostatečně odůvodnil žalovaný i krajský soud.
[8] Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu
tedy poskytuje dostatečnou odpověď na námitky uvedené v kasační stížnosti. Současně Nejvyšší
správní soud dospěl k závěru, že se krajský soud nedopustil ani hrubého pochybení při výkladu
hmotného či procesního práva. Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že žádný důvod přijatelnosti
z kasační stížnosti a napadeného rozsudku nezjistil, pročež kasační stížnost odmítl
podle §104a odst. 1 s. ř. s.
[9] Výrok o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti se opírá o §60 odst. 3 větu první
s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s., podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů
řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
[10] Podle §35 odst. 8 s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s., zástupci stěžovatele, který byl soudem
ustanoven k ochraně práv stěžovatele, hradí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát.
Ustanovený zástupce stěžovatelů (ustanoven byl již pro řízení o žalobě usnesením krajského
soudu ze dne 19. listopadu 2015, č. j. 60 Az 2/2015 - 37), JUDr. Rostislav Netrval, PhD.,
advokát, provedl v řízení před Nejvyšším správním soudem podle obsahu spisu jeden úkon
právní služby, a to písemné podání soudu ve věci samé ve smyslu §11 odst. 1 písm. d) vyhlášky
č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb
(advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, kterým bylo podání kasační stížnosti. Jde přitom
o společný úkon pro dva stěžovatele, podle §12 odst. 4 advokátního tarifu mu náleží za každou
osobu odměna snížená o 20 %. Za jeden úkon právní služby náleží odměna ve výši 3.100 Kč
podle §9 odst. 4 písm. d) ve spojení s §7 bodem 5 advokátního tarifu, a dále 300 Kč paušální
náhrady hotových výdajů podle §13 odst. 3 advokátního tarifu. Odměna tedy činí celkem za dvě
společně zastupované osoby 4.960 Kč, resp. s připočtením jednoho paušálu 300 Kč celkem
5.260 Kč, a dále částka odpovídající DPH ve výši 21 % (neboť zástupce stěžovatelů je, jak plyne
z jeho podání na č. l. 58 spisu krajského soudu, plátcem DPH), celkem tedy 6.365 Kč.
Tato částka bude ustanovenému zástupci vyplacena v přiměřené lhůtě jednoho měsíce ode dne
právní moci tohoto usnesení z účtu Nejvyššího správního soudu.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. dubna 2016
Mgr. Jana Brothánková
předsedkyně senátu